27

na druhé straně se vztahuje i na případy, které
nelze regulovat v rámci zahraničně obchodní čin-
nosti.

Kromě toho není účelné, aby zahraničně ob-
chodní činnost, kterou plánuje, řídí a kontroluje
federální ministerstvo zahraničního obchodu, byla
uvedeným způsobem definována tak široce, že by
zahrnovala poskytováni a přijímáni veškerých slu-
žeb nebo práv nebo jiných hospodářských hodnot
ve vztahu k zahraničí, a je vhodné, aby v urči-
tých oblastech takových činnosti byla zákonem
upravena s přihlédnutím k dosavadní praxi účel-
ným způsobem i působnost jiných orgánů. Určitou
pravomoc těchto orgánů při řízení zahraničně hos-
podářské činnosti se zahraničím lze sice dovodit
z některých platných zákonů (například ze zákona
autorského, ze zákonných úprav jednotlivých dru-
hů doprav, pojišťovnictví a ze zákona o Státní ban-
ce československé), avšak tyto předpisy jsou urče-
ny především pro potřeby řízení hospodářských
činnosti v rámci tuzemských vztahů a jejich obsah
neřeší zvláštní problematiku, která vzniká při hos-
podářských stycích se zahraničím. Uvedené právní
předpisy se omezují v podstatě na úpravu hospo-
dářské činnosti československých organizací na čs.
území a neumožňují regulaci, popřípadě omezeni
obdobných hospodářských činnosti zahraničních
podniků na území Československé socialistické re-
publiky.

Z jiných forem hospodářských styků se zahra-
ničím je na úrovni zákona upravena pouze hospo-
dářská kooperace, a to zákonem č. 85/1972 Sb.,
o postupu při uzavíráni smluv o hospodářské ko-
operaci se zahraničím. V zájmu komplexnosti úpra-
vy a sladění s jinými formami zahraničně hospo-
dářských činnosti je však vhodné zařadit tuto
formu hospodářských styků se zahraničím rovněž
do osnovy zákona.

Ostatní formy zahraničně hospodářské činnosti
nejsou doposud upraveny obecné závaznými práv-
ními předpisy, nebo se na ne vztahuji pouze před-
pisy vydané federálním ministerstvem zahraniční-
ho obchodu na základe zákona č. 119/1948 Sb.
V zájmu jednoznačnosti zákonné úpravy, zejména
ve vztahu k zahraničním subjektům, je však účel-
né, aby právní základ pro regulaci těchto forem
zahraničně hospodářské činnosti byl zakotven
v osnově zákona.

II.

Zvláštní část
K §§ 1 až 3 (Úvodní ustanoveni)

Z úvodního ustanovení obsaženého v § 1 vy-
plývají hlavní formy hospodářských styků se za-

hraničím, na které se vztahuje navrhovaná úprava.
V ní jsou tyto styky rozčleněny do určitých po-
jmové vymezených typů, pro které jsou stanoveny
způsob řízení i orgány, do jejichž působnosti toto
řízení náleží.

V osnově zákona je však účelné upravit i ně-
které jiné otázky, které s hospodářskými styky se
zahraničím pouze souvisejí a pro jejichž úpravu
není účelné vydávat samostatný právní předpis na
úrovni zákona. Osnova zákona má umožnit napří-
klad upravit obecně závazným právním předpisem
právní formu a podmínky pro uskutečňováni pro-
deje zboží a poskytováni služeb československý-
mi právnickými osobami za devizové prostředky
na území Československé socialistické republiky
(§ 11)

Nejdůležitější formou hospodářských styků se
zahraničím je zahraničně hospodářská činnost.
Osnova zákona se vztahuje pouze na úpravu po-
stupu československých osob, popř. zahraničních
osob na území Československé socialistické repub-
liky, při vstupováni do vztahů, které vznikají při
mezinárodním hospodářském styku, tyto vztahy
však neupravuje. Pro stanovení vzájemných práv
a povinnosti účastníků mezinárodního obchodu je
v rámci československého právního řádu rozhodný
zákoník mezinárodního obchodu, jehož ustanoveni
[právě tak jako ustanovení občanského zákoníku
a hospodářského zákoníku) nebudou dotčena osno-
vou zákona. Porušení jeho ustanovení může však
mít důsledky i v oblasti úpravy majetkoprávních
vztahů (například může způsobit neplatnost práv-
ního úkonu podle § 28 a založit nárok na náhra-
du škody podle § 37 zákoníku mezinárodního ob-
chodu).

Vedle úpravy zahraničně hospodářské činnosti
obsahuje osnova zákona i úpravu dalších typů
hospodářských styků se zahraničím, tj. zřizováni
obchodních zastupitelství zahraničních osob na
československém území a organizačních složek
československých právnických osob v zahraničí.
Upravuje rovněž řízení a provádění českosloven-
ské zahraničně obchodní politiky, jež se týká všech
druhů hospodářských styků se zahraničím, a to
v souladu s ustanovením § 36 zákona č. 133/1970
Sb., o působnosti federálních ministerstev.

S přihlédnutím k potřebám praxe je účelné
v osnově zákona upravit i právní povahu někte-
rých právnických osob, které buď přímo uskuteč-
ňují zahraničně obchodní činnost, tj. podniků
zahraničního obchodu, nebo napomáhají rozvoji ji-
ných hospodářských styků se zahraničím (Česko-
slovenská obchodní a průmyslová komora podle
§ 43 a násl. a speciální nebo smíšené obchodní
komory podle § 49 a násl. ).

28

Poněvadž jednotlivé typy hospodářských styků
se zahraničím spolu úzce souvisejí, ukládá osnova
zákona (§ 2), aby orgány, které vykonávají sta-
novenou působnost, spolu navzájem spolupraco-
valy k zabezpečení jednotného provádění hospo-
dářské a zahraničně obchodní politiky Českoslo-
venské socialistické republiky.

Z pojmů užívaných v návrhu zákona je vhod-
né upravit zejména definici Československých a
zahraničních osob a definici služeb, aby se zajistil
jednotný výklad řady navrhovaných ustanovení,
která tyto pojmy používají.

V souladu s potřebami regulace hospodář-
ských styků se zahraničím je navrhován při vy-
mezováni československých a zahraničních osob
princip sídla, popřípadě bydliště. Při řešení otáz-
ky, zda jde o československou nebo zahraniční
osobu není proto významná její státní příslušnost,
poněvadž Je zapotřebí při řízení hospodářských
styků se zahraničím vycházet z teritoriálního prin-
cipu. Pod pojem "československá nebo zahraniční
osoba" Je třeba z hlediska předmětu úpravy zařa-
dit i mezinárodni organizace vstupující do hospo-
dářského styku podle toho, zda mají sídlo na
území Československé socialistické republiky nebo
v zahraničí. Při výkonu působnosti podle navrho-
vané úpravy mají příslušné orgány povinnost (§ 2}
řídit se mezinárodními smlouvami i ohledně těch-
to mezinárodních organizaci.

Vymezení pojmu "služba" Je nezbytné k vyme-
zení rozsahu úpravy zahraničně obchodní činnosti
(§ 6) a zahraničně hospodářských služeb (§ 17).
Z definice služby vyplývá, že jí je pouze hospo-
dářská činnost, tj. taková činnost, s niž jsou spo-
jeny hospodářské důsledky. Další podmínkou je, že
tato hospodářská činnost Je poskytována za úpla-
tu v jakékoli formě. Pokud by pojmově šlo o hos-
podářskou činnost, avšak bezúplatnou, nespadala
by pod pojem služby. Z výše uvedeného vyplývá,
že tedy službou nejsou takové činnosti, které ne-
mají hospodářské důsledky, jako je např. kulturní
činnost československých výkonných umělců v za-
hraničí a zahraničních výkonných umělců v Česko-
slovenské socialistické republice. Hospodářskou
činnosti a tedy službou však je úplatné zprostřed-
kování vystoupení výkonných umělců v zahraničí
nebo zahraničních výkonných umělců v Českoslo-
venské socialistické republice.

V souladu s mezinárodními závazky Českoslo-
venské socialistické republiky je z předmětu úpra-
vy vyloučena činnost poskytovaná na základě pra-
covněprávního vztahu.

Definice organizací zahraničního obchodu je
důležitá zejména s ohledem na ustanovení § 12
odst. 1 osnovy zákona. Vedle podniků zahranič-
ního obchodu jsou organizace zahraničního obcho-
du i akciové společnosti a sdruženi, avšak jen při
splnění podmínek, že jsou socialistickými organi-
zacemi ve smyslu § 14 hospodářského zákoníku,
že mají sídlo na území Československé socialistic-
ké republiky a že mají povolení k zahraničně ob-
chodní činnosti. Ze sdružení přichází v úvahu
pouze sdružení založené podle § 636 zákoníku
mezinárodního obchodu, tj. sdružení vytvořené
k uskutečňování činnosti upravené tímto zákoní-
kem. Organizacemi zahraničního obchodu nejsou
akciové společnosti, jež nemají povahu socialistic-
kých organizaci, ani sdružení, která byla založena
podle hospodářského zákoníku k jiné činnosti, než
kterou upravuje zákoník mezinárodního obchodu,
a kterým bylo po založení uděleno oprávnění k za-
hraničně obchodní činnosti.

K §§ 4 a 5 (Základní ustanovení o zahraničně
hospodářské činnosti)

Definice zahraničně hospodářské činnosti vy-
plývá nepřímo z § 4, který vypočítává Jednotlivé
typy zahraničně hospodářské činnosti. Definice
těchto typů je obsažena v ustanoveních, na která
se § 4 odvolává. Z ustanovení § 5 vyplývají dva
základní aspekty řízení zahraničně hospodářské
činnosti, tj. funkce ochranná a funkce rozvojová.
Osnova, zákona stanoví povinnost orgánů vyvíjejí-
cích činnosti podle navrhované úpravy chránit
zájmy československého národního hospodářství,
současně však jim ukládá rozvíjet zahraničně hos-
podářskou činnost tak, aby se prohlubovalo účelné
zapojení československého národního hospodářství
do mezinárodni dělby práce. V § 2 ukládá osnova
zákona povinnost vykonávat působnost podle jeho
ustanovení v souladu s mezinárodními závazky,
které vyplývají z mezinárodněprávních vztahů Čes-
koslovenské socialistické republiky. Toto ustano-
vení se vztahuje i na řízení zahraničně hospo-
dářské činnosti a vyplývá z něho na jedné straně
povinnost Československých orgánů při výkonu pů-
sobnosti" podle navrhovaného zákona neporušovat
platné závazky Československé socialistické repub-
liky, na druhé straně však i povinnost usilovat
o to, aby jiné státy plnily své mezinárodní závaz-
ky vůči Československé socialistické republice.

K §§ 6 až 12 (Zahraničně obchodní činnost)

V hlavě 2 části II osnovy zákona je právně za-
kotven státní socialistický monopol zahraničního
obchodu, jehož podstatou je komplexní plánovité
řízení, organizování a kontrola veškeré zahraničně
obchodní činnosti zvláštním státním orgánem v zá-
jmu jejího rozvoje a ochrany zájmů českosloven-
ského národního hospodářství.

V zájmu jednoznačnosti právní úpravy obsa-
huje osnova zákona v § 6 definici zahraničně ob-

29

chodní činnosti. Její obsah nepřímo určuje okruh
činnosti, pro kterou je zapotřebí povolení udělené
podle § 8 a na níž se vztahuje působnost federál-
ního ministerstva zahraničního obchodu podle § 9
a násl. Tato působnost se týká i zahraničně ob-
chodní činnosti, jež se může provádět bez povo-
lení na základě § 7 odst. 2. Navrhovaná definice
zahraničně obchodní činnosti zpřesňuje definici
obsaženou doposud v § 38 odst. 2 kompetenčního
zákona, a to tak, že ji v určitém směru rozšiřuje
(např. o činnosti uvedené v § 6 odst. 3) a v jiném
zužuje (např. vyloučením ze zahraničně obchodní
činnosti dovozů nebo vývozů, jež nemají sloužit
k prodeji, využiti při výrobě nebo k poskytování
služeb). Osnova zákona nepřikládá význam při
vymezení zahraničně obchodní činnosti právnímu
vztahu, na základě kterého se má vývoz nebo do-
voz uskutečnit, takže do jejího rámce spadá i do-
voz nebo vývoz na základě tzv. leasingu. Do za-
hraničně obchodní činnosti spadá i vývoz a dovoz
zvukových a obrazových záznamů, i když tato čin-
nost podléhá současně regulaci podle autorského
zákona. Dovoz a vývoz věcí k jiným účelům než
k prodeji, výrobě nebo jiné formě podnikáni po-
dléhá regulaci podle části VI. osnovy zákona.
Koupě zboží v zahraničí a jeho přímý prodej v za-
hraničí zahrnuje tzv. přímý reexport. Přímé uspo-
kojování osobních a obdobných potřeb zahranič-
ních osob zahrnuje případy, kdy osoba, které jsou
služby poskytovány, vstupuje přímo do právního
vztahu k československé osobě. Obdobně přijímání
služeb československými fyzickými osobami v za-
hraničí není zahraničně obchodní činnosti pouze
v případě, kdy tyto osoby samy bezprostředně
vstupují do příslušných právních vztahů. Mimo
tento rámec spadá zahraniční cestovní ruch do
pojmu zahraničně obchodní činnosti. Obstarávání
přepravy zahrnuje činnost jinou než přímé přemís-
ťování zboží z místa odesláni do místa určení;
přitom nezáleží na tom, zda obstaratel jedná vlast-
ním jménem nebo cizím jménem nebo na vlastní
účet či cizí účet. Tato úprava přihlíží k rozvoji
nových přepravních systémů, jako například kon-
tejnerové a kombinované přepravy, jimž je třeba
přizpůsobit dosavadní pojetí mezinárodního zasí-
latelství. Z ustanovení § 6 vyplývá, že podle usta-
novení o zahraničně obchodní činnosti je řízeno
i provozováni námořní plavby. Vzhledem k tomu,
že podle § 63 odst. 2 osnovy zákona se zrušuje
ustanovení § 3 zákona č. 61/1952 Sb., o námořní
plavbě, může zřizovat podnik pro námořní plavbu
pouze ministr zahraničního obchodu Českosloven-
ské socialistické republiky. Námořní plavbu nyní
provozuje Československá námořní plavba, akciová
společnost, jež podléhá federálnímu ministerstvu
zahraničního obchodu, jakožto jediná českosloven-
ská organizace určená pro tuto činnost. Provozo-
vání námořní plavby, jež spadá do zahraničně ob-

chodní činnosti, zahrnuje hospodářskou činnost
spočívající v poskytování služeb v oblasti námořní
plavby a činnost s tím související. Kompetence fe-
derálního ministerstva dopravy, vyplývající ze zá-
kona č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě a ze zákona
č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních minister-
stev, zůstává jinak nedotčena.

Propagace zahraničně obchodní činnosti za-
hrnuje činnost směřující k získávání zájemců
o tuto činnost.

Z povahy věci vyplývá, že v určitém rozsahu
vykonávají zahraničně obchodní činnost na území
Československé socialistické republiky i zahranič-
ní osoby, např. jednají o uzavření smluv s česko-
slovenskými organizacemi zahraničního obchodu,
plní povinnosti ze smluv s nimi uzavřených (jako
například výstavba budov, montáž zařízení apod. ).
Proto je účelné do definice zahraničně obchodní
činnosti zahrnout i tyto činnosti, aby navrhovaný
zákon umožňoval jejich regulaci. Z § 7 osnovy
zákona vyplývá zákaz vykonávat zahraničně ob-
chodní činnost bez povolení uděleného podle § 8.
Tento zákaz platí jak pro československé, tak i za-
hraniční osoby; povolení nepotřebuji v mezích
určeného předmětu podnikáni podniky zahranič-
ního obchodu, jež jsou federálním ministerstvem
zahraničního obchodu zřizovány přímo k provádě-
ní zahraničně obchodní činnosti. Z ustanovení § 7
vyplývá, že zahraničně obchodní činností nemohou
vykonávat československé fyzické osoby.

Osnova zákona nevylučuje, aby osoby opráv-
něné k zahraničně obchodní činnosti vykonávaly
tuto činnost svým Jménem, ale na základě zmoc-
nění pomoci jiných osob [ať již právnických nebo
fyzických]. V praxi k tomu dochází nejčastěji při
tzv. traťových obchodech, kdy výrobní organizace
odesílají zboží jménem organizaci zahraničního
obchodu podle jejich pokynů přímo do zahraničí.

Do zahraničně obchodní činnosti spadá i ne-
stranné ověření jakosti nebo množství vyváženého
nebo dováženého zboží nebo ověření prací usku-
tečňovaných v mezinárodním obchodním styku,
a to bez ohledu na to, kdo je stranou smlouvy
o kontrolní činnosti (§ 6 odst. 1 písm. h). S při-
hlédnutím k povaze věci není tato kontrolní čin-
nost u zahraničních osob na území Československé
socialistické republiky omezena jen na zboží do-
dávané nebo služby poskytovaná v mezinárodním
obchodě (§ 6 odst. 2 písm. d). Tuto činnost vyko-
návají v mezinárodním obchodě specializované
kontrolní organizace, jež vystavuji kontrolní osvěd-
čení. Účelem těchto kontrolních osvědčení je po-
dávat objektivní důkaz o stavu zboží nebo povaze
služeb pro případ sporu. Je proto účelné zabezpe-
čit přímo zákonem (§ 10 odst. 4) nestrannost této
kontroly, a to i mimo rámec závazkového vzta-
hu upraveného jinak v rámci československého

30

právního Pádu zákoníkem mezinárodního obchodu
(§ 529). Od této činnosti je třeba odlišit pouhé
přejímáni zboží, které provádí kupující nebo jím
pověřená osoba v zájmu kupujícího za účelem
zjištění případných vad zboží a uplatnění rekla-
mačních nároků s tím spojených, jež se uskuteč-
ňují pouze v zájmu pověřující osoby.

Z ustanovení § 4, které považuje zahraničně
obchodní činnost a zahraničně hospodářské služ-
by za rozdílné formy zahraničně hospodářské čin-
nosti, vyplývá, že zahraničně obchodní činnosti
není poskytováni zahraničně hospodářských slu-
žeb podle § 17, mimo jiné i v oblasti kultury.
Ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) tyto účinky však
omezuje, neboť za zahraničně obchodní činnost
prohlašuje veškerou činnost uvedenou v odstav-
ci 1, jestliže je prováděna Československým fil-
mem nebo Československou televizi. Toto ustano-
vení tedy vylučuje, aby poskytování služeb těmito
organizacemi bylo považováno za zahraničně hos-
podářskou službu.

V § 6 odstavec 5 jsou ze zahraničně obchodní
činnosti vyloučeny činnosti, jež není účelné regu-
lovat, zejména proto, že jsou již dostatečně upra-
veny jinými zákonnými předpisy. Dovoz a vývoz
hodnot a obchod devizovými prostředky upravuje
zákon č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství,
činnost uskutečňovaná Státní bankou českosloven-
skou a jí pověřenými peněžními organizacemi je
předmětem úpravy zákona č. 144/1970 Sb., o Stát-
ní bance československé, a činnost znalců a tlu-
močníků je regulována zákonem č. 36/1967 Sb.,
o znalcích a tlumočnicích. S přihlédnutím k funk-
ci, kterou má advokacie při poskytováni pomoci
v souvislosti s ochranou práv a oprávněných zájmů
jak československých, tak i zahraničních osob,
není účelná ani regulace poskytováni a přijímání
právní pomoci v oblasti advokacie, kterou dosta-
tečné upravuje zákon ČNR č. 118/1975 Sb. a zákon
SNR č. 133/1975 Sb., o advokacii.

U Československé tiskové kanceláře je ze za-
hraničně obchodní činnosti vyloučeno obstaráváni
politického, hospodářského, sportovního a jiného
zpravodajství, uskutečněného podle § 2 písm. a)
zákona č. 123/1965 Sb., o dodávání zpravodajského
materiálu ze zahraničí československému tisku,
Československému rozhlasu, Československé televi-
zi a příslušným orgánům, jakož i do zahraničí
zpravodajským agenturám, tisku, rozhlasu, televizi
a jiným organizacím podle § 2 písm. b) uvedeného
zákona.. Jiná činnost Československé tiskové kan-
celáře spadající pod ustanovení § 6 odst. 1 osnovy
zákona je zahraničně obchodní činností, jež podlé-
há povolení podle § 7 a řízení podle § 10 a § 12
osnovy zákona.

Federální ministerstvo zahraničního obchodu
řidí a kontroluje organizace zahraničního obchodu

podle § 7 odst. 1 přímo jako jejich řídící ústřední
orgán státní správy. Z pojmového vymezení orga-
nizaci zahraničního obchodu [§ 3 písm. c)] vyplývá,
že jimi nejsou kromě jiného i družstevní organi-
zace.

Československé právnické osoby, které nejsou
organizacemi zahraničního obchodu, avšak mají
povahu československých socialistických organi-
zací, federální ministerstvo zahraničního obchodu
řídí a kontroluje podle § 12 odst. 2. V provádě-
cích předpisech vydaných podle § 10 odst. 2 bude
stanoven i způsob jejich řízení a kontroly.

Osnova zákona bere zřetel na to, že regulaci
zahraničně obchodní činnosti vykonávané zahra-
ničními osobami, popřípadě i československými
právnickými osobami, jež nemají povahu socialis-
tické organizace, je třeba přizpůsobit povaze těch-
to osob. Tato regulace se má uskutečňovat podle
§ 12 odst. 3. Současně je v potřebné míře stanove-
na i možnost kontroly těchto osob. Ustanovení § 11
bude využito k úpravě právní povahy tzv. tuzexo-
vých bonů.

K §§ 13 až 16 (Podniky zahraničního obchodu
a účelové zahraničně obchodní
organizace)

Zákonem dosud není upravena právní povaha
podniků zahraničního obchodu, která se odvozuje
pouze ze zřizovacích vyhlášek. Osnova zákona
právní povahu podniků zahraničního obchodu řeší
komplexně a v rozsahu, který je účelný z hledis-
ka právní úpravy mezinárodního obchodu.

Z navrhované úpravy vyplývá jednoznačně sa-
mostatná majetkoprávní subjektivita podniků za-
hraničního obchodu. V souladu s potřebami mezi-
národního obchodu se stanoví povaha podniků
zahraničního obchodu jako jiných než státních,
družstevních a společenských organizací, jež ma-
jetkem, který je v jejich vlastnictví, odpovídají za
porušení závazků a jiných povinností. Tuto povahu
lze doposud dovodit pouze nepřímo z § 389 hospo-
dářského zákoníku a přímo jen z norem nižšího
řádu, např. výnosu federálního ministerstva za-
hraničního obchodu č. 5/1967 věstníku federálního
ministerstva zahraničního obchodu a vyhlášky
federálního ministerstva financí č. 156/1975 Sb.,
o správě národního majetku. Tato úprava umožní
účinněji chránit československé majetkové zájmy
vůči zahraničním účastníkům mezinárodního ob-
chodu, neboť čelí možnosti vzájemně směšovat jed-
notlivé československé právnické osoby v jejich
vztazích vůči zahraničí (např. v souvislosti se za-
počtením). Současné osnova zákona v zájmu práv-
ní jistoty v mezinárodním obchode stanoví plnou
majetkovou odpovědnost za případné porušení je-
jich povinností. Z tohoto důvodu je podrobně upra-

31

ven zejména vznik podniku zahraničního obchodu,
a to tak, aby byly plně chráněny majetkové zájmy
jeho zahraničních věřitelů. V zájmu právní jistoty
a s přihlédnutím k potřebám mezinárodního ob-
chodního styku spojuje osnova zákona se zápisem
do podnikového rejstříku při zřízení podniku za-
hraničního obchodu a při jmenováni generálního
ředitele, popř. jeho náměstka pouze deklaratorní
účinky, kdežto při zrušeni, sloučení nebo rozdělení
podniku zahraničního obchodu, jakož i při odvo-
lání generálního ředitele nebo jeho náměstka při-
suzuje tomuto zápisu konstitutivní účinek. Touto
úpravou nejsou dotčeny účinky § 12 zákoníku me-
zinárodního obchodu, podle nichž jsou skutečnosti
zapsané do podnikového rejstříku účinné vůči
všem třetím osobám.

Z ustanovení § 14 vyplývá, že podniky zahra-
ničního obchodu jsou socialistickými organizacemi.

Předmětem činnosti účelových zahraničně ob-
chodních organizaci zřízených podle § 16 není pří-
mo zahraničně obchodní činnost, nýbrž činnost za-
jišťující rozvoj a provádění zahraničně obchodní
činnosti. Tyto organizace mohou sloužit zejména
k soustředění odborných činnosti k dosažení uve-
deného účelu. Tyto činnosti mohou mít buď tech-
nicko-odborný charakter (například účelem jejich
činnosti může být zvyšováni politicko-odborných
znalosti pracovníků v oblasti zahraničně obchodní
činnosti nebo poskytováni služeb organizacím za-
hraničního obchodu v oblasti výpočetní techniky,
obstaráváni stavebních prací apod. ), nebo organi-
začně-provozní charakter. Účelových zahraničně
obchodních organizací může být v této souvislosti
použito federálním ministerstvem zahraničního ob-
chodu ke zdokonalení organizačních forem řízení
zahraničně obchodní činnosti, například při říze-
ni zahraničně obchodní činnosti uskutečňované
v určité oblasti nebo určitými organizacemi zahra-
ničního obchodu.

K §§ 17 až 22 (Zahraniční hospodářské služby)

Ustanovení týkající se řízení a kontroly za-
hraničně hospodářských služeb mají obsah obdob-
ný jako ustanovení o zahraničně obchodní čin-
nosti. Působnost však není soustředěna u jediného
orgánu, nýbrž u věcně příslušných orgánů, a to
jak ústředních orgánů státní správy federálních
i národních, tak i u jiných než státních orgánů
(§ 22). Proto bylo účelné upravit zahraničně hos-
podářské služby jako samostatnou formu zahra-
ničně hospodářské činnosti vedle zahraničně ob-
chodní Činnosti.

V ustanovení § 19 a § 22 se navrhuje stano-
vit působnost při povolováni a řízení zahraničně
hospodářských služeb těm orgánům, které vyko-
návají obdobnou působnost ve vymezených oblas-
tech ohledně vnitrostátních hospodářských styků

a u nichž je předpoklad, že budou vymezené za-
hraničně hospodářské služby řídit pružně a od-
borně.

Při udělováni povolení i vydáváni předpisů se
vyžaduje souhlas federálního ministerstva zahra-
ničního obchodu, aby zahraničně hospodářské
služby v jednotlivých oblastech byly dostatečně
koordinovány navzájem, a zejména ve vztahu k za-
hraničně obchodní činnosti.

Mezinárodní dopravou při vymezení pojmu za-
hraničně hospodářských služeb se rozumí dopra-
va, u níž místo odesláni a místo určení se nachází
na území různých států nebo mimo území česko-
slovenské socialistické republiky. Z ustanoveni
§ 17 odst. 3 vyplývá, že pro vymezení říčně ná-
mořní dopravy není důležitý druh lodě, kterou se
provádí, nýbrž skutečnost, zda se provádí touž lodí
jak po moři, tak i po řece. Doprava mezi dvěma
námořními přístavy, i když je uskutečňována loď-
mi určenými pro říčně námořní dopravu, podléhá
regulaci podle předpisů o zahraničně obchodní
činnosti. V oblasti kultury se osnova zákona vzta-
huje především na zprostředkováni převodu práv
autorů a výkonných umělců. Služby, poskytované
v tomto směru československými osobami zahra-
ničním osobám jsou regulovány podle § 17 odst. 1
a československým osobám podle § 17 odst. 2. Pod
ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) spadá zprostřed-
kovatelská činnost československých právnických
osob při nakládáni právy podle autorského záko-
na, zatímco převod nebo využiti těchto práv se
bude řídit přímo ustanoveními autorského zákona.

V oblasti lázeňské léčby je osnovou zákona
upraveno poskytováni služeb československými
právnickými osobami jak při léčení zahraničních
osob v československé socialistické republice, tak
i při léčení československých osob v zahraničí.
V oblasti pojišťovnictví je předmětem úpravy hos-
podářská činnost při poskytováni pojistných kryti
československých osob zahraničním osobám a za-
hraničními pojišťovnami na území Československé
socialistické republiky československým osobám.
Obdobná úprava se navrhuje i pro oblast bankov-
ně finanční.

Možnost poskytovat zahraničně hospodářské
služby bez povolení na základě zákona podle § 18
odst. 2 písm. a) vyplývá především ze zákonů
upravujících činnost československých organizaci
v oblasti dopravy, pojišťovnictví a v oblasti ban-
kovně finanční. Na základě mezinárodni smlouvy
mohou poskytovat zahraničně hospodářské služby
zahraniční osoby na území Československé socia-
listické republiky, zejména v oblasti letecké do-
pravy. Zvláštní povolováni zahraničně hospodář-
ských služeb uskutečňovaných na základě zákona
nebo mezinárodni smlouvy není účelné, neboť po-
třebná regulace je zajištěna těmito zákonnými