33

ci, se mezi nebezpečné věci počítají i věci vzbuzu-
jící odpor. Věci vzbuzující odpor jsou spolu s věcmi
způsobilými vyvolat nákazu zařazeny do jedné ze
tříd nebezpečných věcí (třída 0. 2) a patří mezi ně
například čerstvé šlachy a jejich odpadky, čerstvé
klihovky, čerstvé kůže, čerstvé telecí žaludky,
zdravá moč chráněná proti rozkladu, hnůj promí-
sený stelivem, výkaly ze záchodových žump a jiné
fekálie.

K § 10:

Oprava podmínek dopravy živých zvířat před-
stavuje v silniční dopravě typickou obecnou úpra-
vu, která se musí bezpodmínečně vztahovat na
všechny provozovatele silniční dopravy bez ohledu
na to, zda jde o veřejnou nebo neveřejnou silnič-
ní dopravu pro cizí potřeby, anebo o silniční do-
pravu pro vlastní potřeby.

Vydáním podrobnějších podmínek nebudou
dotčeny platné veterinární předpisy vztahující se
na dopravu živých zvířat.

K § 11:

Uložení mimořádného úkolu je ostrým zása-
hem do práv a chráněných zájmů občanů a orga-
nizací, který je však nutný zejména v případech
stavu nouze, například při povodních a jiných
živelních pohromách apod. Ve vztahu k jiným
předpisům např. k § 131 občanského zákoníku,
k § 17 zákona České národní rady č. 130/1974
Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, k § 17
zákona Slovenské národní rady č. 135/1974 Sb.,
o státní správě ve vodním hospodářství, a k § 94
odst. 3 zákona číslo 50/1976 Sb., o územním plá-
nování a stavebním řádu, je ustanovení § 11 tohoto
zákona ustanovením zvláštním, které stanoví kon-
krétní povinnost v silniční dopravě, totiž provede-
ní určitého přepravního výkonu. Z této povinnosti
nelze vyjmout občany, protože není možno vylou-
čit případy, kdy nebudou organizace schopny svý-
mi vozidly zabezpečit přepravní potřeby v plném
rozsahu. Rozhodnutí orgánů státní správy podle
tohoto ustanovení nelze ovšem používat ke kryti
přepravních potřeb organizací, které se přibližně
ve stejném rozsahu a ve stejném časovém období
opakují a pro něž si proto organizace může do
právu předem smluvně zabezpečit, ledaže by došlo
bez zavinění organizace k situaci, že doprava za-
bezpečená smluvně v obvyklém rozsahu nepostačí,
např. pro mimořádně nepříznivé povětrnostní pod-
mínky při špičkových zemědělských pracích, nebo
že, ač doprava byla řádně a včas dohodnuta, do-
pravce převzaté závazky nesplní; v tomto případě
bude namístě, aby opatření podle ustanovení § 11
osnovy bylo uloženo pokud možno především to-
muto dopravci.

K § 12:

Pro základní členění silniční dopravy na do-
pravu pro cizí potřeby a na dopravu pro vlastní

potřeby je rozhodující, zda v souvislosti s prove-
dením přepravy vzniká mezi provozovatelem sil-
niční dopravy a organizací nebo osobou, pro něž
se doprava provádí, právní vztah založený smlou-
vou, jejímž předmětem je přeprava. Nejde vždy
jen o smlouvu přepravní, ale takovou smlouvou
může být i občanská výpomoc podle občanského
zákoníku. Smlouva může být uzavřena výslovně pí-
semnou nebo ústní formou, avšak také mlčky kon-
kludentním činem, tj. převzetím věci k přepravě
nebo započetím přepravy (reálný kontrakt). Roz-
dělení na dopravu pro cizí potřeby a na dopravu
pro vlastní potřeby má svoji důležitost zejména pro
míru ingerence státu na provozování silniční do-
pravy. Dopravu pro cizí potřeby lze zásadně prová-
dět jen na povolení příslušného orgánu státní
správy, kdežto k dopravě pro vlastní potřeby se
zpravidla toto povolení nevyžaduje. Výjimkou je
třeba povolení i pro dopravu pro vlastní potřeby
z důvodů bezpečnosti provozu (doprava osob v lož-
ném prostoru vozidel určených pro nákladní do-
pravu a doprava nebezpečných věcí) nebo z důvodů
evidenčních (doprava věcí prováděná občanem pro
účely výkonu činnosti, k níž je oprávněn).

Zákon stanoví charakteristiku veřejně silniční
dopravy, která se vztahuje bez jakékoli výjimky
na všechny provozovatele této dopravy bez ohledu
na její rozsah, na to, zda jde o dopravu osob nebo
věcí, dopravu pravidelnou nebo nepravidelnou,
hromadnou nebo nehromadnou, bez ohledu na pro-
vozovatelský subjekt [podniky ČSAD nebo jiná
organizace], na povolenou délku doby provozová-
ní atd.

K § 13 a 14:

Osnova zákona odpovídá koncepci stávající
úpravy jak v silniční dopravě, tak i u ostatních
druhů dopravy. Vyzdvihuje význam přepravních
řádů a jejich odlišnost od řádů vydávaných pro
poskytování jiných služeb přímo provozovateli
těchto hospodářských činností, např. úschovních
řádů, půjčovních řádů atd. Podrobná úprava zá-
vazkových vztahů mezi stranami zúčastněnými
v dopravě je svěřena přepravním řádům hospo-
dářským zákoníkem (§ 392) a občanským záko-
níkem (§319).

Zákonem se vytváří právní základ pro sta-
novení a požadování peněžitých sankcí za poruše-
ní některých závažnějších ustanovení přepravního
řádu a tarifu, a to bez zřetele na to, zda vznikla
provozovateli silniční dopravy škoda či nikoli.
Příkladem takové peněžité sankce je pokuta, kte-
rou musí platit cestující např. za kouření ve vo-
zidle hromadné dopravy osob přes upozornění ne-
bo napomenutí oprávněného pracovníka provozo-
vatele dopravy, nebo přirážka, kterou musí zaplatit
cestující, který se nemůže prokázat platnou jíz-
denkou. Tyto peněžité sankce stanovené přeprav-
ním řádem a ukládané provozovatelem dopravy
nejsou pokutami stanovenými tímto zákonem nebo
obecnými předpisy [zákon č. 60/1961 Sb., o úko-

34

lech národních výborů při zajišťováni socialistic-
kého pořádku] za porušení ustanovení tohoto zá-
kona organizacemi nebo občany; nejsou vymáhány
podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení
(správní řád), ale vymáhá je provozovatel dopra-
vy v řízení občanskoprávním. Zaplacením této
peněžité sankce není dotčeno právo provozovatele
dopravy na náhradu způsobené škody.

Zákon dále poskytuje právní základ pro mož-
nost vyloučení cestujícího nebo jeho zavazadla,
anebo zásilky z přepravy. Stanovení podmínek, za
kterých může dojít k vyloučení z přepravy, se
ponechává přepravnímu řádu.

K § 15:

Pro styk mezi stranami zúčastněnými v sil-
niční dopravě je důležité, aby tarif byl jednoduchý,
přehledný a srozumitelný a aby vytvářel podmín-
ky pro hladký průběh přepravy. Schválené tari-
fy nákladní a hromadné osobní dopravy pro cizí
potřeby vyhlašuje federální ministerstvo dopravy
v Přepravním a tarifním věstníku.

Ve třetím odstavci jde o zvláštní úpravu ná-
hrady škody za způsobení malé poruchy v provozu,
za drobné znečištění nebo poškození vozidla nebo
zařízení dopravce určeného k provozu, jakož i sta-
novení zvláštního způsobu výpočtu určitých ná-
hrad, u nichž je ekonomicky účelné stanovit pau-
šální náhrady, protože prokazování přesné výše
škody by bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi
(např. při déletrvajícím používání neplatné časové
jízdenky).

K § 16:

Do správy provozovatele veřejné pravidelné
autobusové dopravy patří autobusová nádraží a
čekárny zřízené v jeho objektech, ve kterých jsou
zpravidla též provozní místnosti a zařízení společ-
ně sloužící jeho pracovníkům 1 cestujícím. Na pro-
vozovatele dopravy nelze přenášet správu a udr-
žování jiných čekáren a přístřešků na zastávkách
pravidelných linek ani udržování zastávek samých.
Zastávky, tj. označené a pro nastupování a vystu-
pování upravené části pozemků nebo odstavné pru-
hy, jsou součástí pozemní komunikace podle § 10
odst. 2 vyhlášky č. 136/1961 Sb. a jejich správa a
údržba přísluší správci pozemní komunikace. Na-
proti tomu čekárny ani přístřešky na zastávkách
veřejné silniční dopravy nejsou součástí pozemní
komunikace; je věcí místních (městských) národ-
ních výborů, v jejichž územním obvodu jsou za-
stávky zřízeny, aby v rámci zabezpečování podmí-
nek pro uspokojování potřeb a zájmů občanů
(§ 25 odst. 1 zákona o národních výborech) spra-
vovaly a udržovaly tato zařízení sloužící přede-
vším jejich občanům, popřípadě může být tato
povinnost uložena jiné organizaci. Vybavení če-
káren a přístřešků, jakož i zastávek označením
zastávky a jízdními řády a péče o udržování to-

hoto vybavení patří ovšem do povinností provozo-
vatele dopravy.

Tato úprava je v praxi vžita a není důvodu
něco na ní měnit.

Vydání a vyhlášení jízdních řádů a jejich
změn musí provozovatel provést včas, tj. tak, aby
cestující byli s nimi obeznámeni před zahájením
provozu podle jízdního řádu nebo jeho změny.

K § 17:

Zákonem se sleduje zvýšení ochrany bezpeč-
nosti osob ve vozidlech hromadně dopravy osob a
účinnější postih protispolečenských jednání v za-
řízeních sloužících cestující veřejnosti. Nutnost
zlepšit situaci v tomto směru si vynucuje stále se
vyskytující napadání provozních pracovníků ve
službě, výtržnosti mezi cestujícími ve vozidlech,
poškozování, rušení nebo zneužívání návěstních za-
řízení provozovatele atd.

Jde o odstranění nedostatku stávající právní
úpravy, která nedává pracovníkům provozovatelů
veřejné silniční dopravy (na rozdíl od pracovníků
na městských dráhách) oprávnění ke zjišťování
totožnosti cestujících v souvislosti s narušováním
bezpečnosti a plynulosti dopravy a neplněním
platných přepravních a tarifních podmínek.

Oprávnění pracovníci ve veřejné autobusové
dopravě, pokud v rámci své odpovědnosti uložené
jim přepravním řádem, popř. dalšími předpisy
plní v konkrétním případě úkoly směřující k za-
bezpečení bezpečnosti a plynulosti dopravy, vyko-
návají činnost významnou pro společnost a stát.
Pokud přitom použijí pravomoci, lze na ně pohlí-
žet jako na veřejné činitele podle § 89 odst. 8
trestního zákona.

Osobou, která se neoprávněně zdržuje v auto-
busu, je zejména ten, kdo cestuje nebo chce ces-
tovat bez platné jízdenky nebo byl oprávněným
pracovníkem vyloučen z další přepravy nebo ne-
vystoupil z autobusu po dojetí do konečné zastáv-
ky, popř. nastoupil do autobusu, který ještě ne-
byl přistaven k nástupu cestujících.

K § 18 až 20:

Osnova zákona předpokládá schvalování jízd-
ních řádů, jež zajistí orgánům státní správy vliv
na uspořádání dopravy v souladu s přepravními
potřebami příslušných územních oblastí. V opráv-
nění schvalovat jízdní řády je zahrnuto právo
schvalovacího orgánu uložit provozovateli veřejné
dopravy jako podmínku schválení předloženého
návrhu jízdního řádu provedení změny, popřípadě
doplnění návrhu.

Územní oblastí podle § 18 odst. 3 se rozumí
území, které k uspokojováni přepravních potřeb
národního hospodářství a obyvatelstva vyžaduje
účelné uspořádání dopravy.

Zastávky veřejné pravidelné autobusové do-
pravy smějí být zřízeny jen na místech, kde to

35

připouští bezpečnost a plynulost silničního provo-
zu. Okresní národní výbor smí proto stanovit umís-
tění zastávky vždy jen se souhlasem příslušného
útvaru Veřejné bezpečnosti. Kromě toho musí pro-
jednat umístění zastávky též s orgánem, jemuž
náleží správa příslušné pozemní komunikace, a
s organizací silničního hospodářství, která tuto
správu vykonává, s provozovatelem silniční dopra-
vy, popř. s dalšími orgány a s významnými orga-
nizacemi, jejichž pracovníci budou zastávky po-
užívat při cestě do práce a z práce.

Ustanovení § 18 odst. 4 vychází z obecně plat-
ně tarifní zásady, že jízdné (dovozné) se uhrazuje
ve výši odpovídající skutečné délce dopravní ces-
ty. Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunika-
cích (silniční zákon), se s touto problematikou
vypořádal v § 7, podle něhož uživatelé silnice
nemají nárok na náhradu případných vyšších ná-
kladů, jež jim vznikají v důsledku uzavírky nebo
objížďky. Ekonomický dopad z prodloužení do-
pravní cesty při déle trvajících uzavírkách a ob-
jížďkách by byl pro provozovatele veřejné pravi-
delné osobní silniční dopravy vzhledem k chozras-
čotní zásadě hospodaření tak citelný, že nelze od
něho požadovat, aby zvýšené provozní náklady
uhrazoval z vlastních prostředků. Naopak je spra-
vedlivé požadovat na dopravci změnu jízdního řá-
du také v těch případech, kdy z uvedeného důvodu
dojde ke zkrácení dopravní cesty. Národní výbory
jsou podle cit. ustanovení silničního zákona po-
vinny pečovat, aby uzavírka silnice byla vždy
omezena na pokud možno nejkratší dobu.

K § 21:

Jednotné přepravní podmínky sdružené do-
pravy mohou být buď mezi provozovateli dopravy
dohodnuty, nebo stanoveny přepravním řádem vy-
daným pro tuto dopravu podle § 392 hospodářské-
ho zákoníku, popřípadě podle § 319 občanského
zákoníku.

Sdruženou dopravou podle tohoto ustanovení
se rozumí jen doprava, kterou společně provozuje
provozovatel silniční dopravy s provozovatelem ji-
ného druhu dopravy, např. železniční. Sdruží-li se
dva nebo více provozovatelů silniční dopravy
k společnému provozování dopravy (např. podniky
ČSAD podle řádu sběrné služby), nejde o sdruže-
nou dopravu podle tohoto ustanovení, protože pro
provozovatele silniční dopravy platí stejné pře-
pravní a tarifní podmínky již podle silničního pře-
pravního řádu a příslušného tarifu.

K § 22:

Taxislužba tvoří významný úsek veřejné sil-
niční dopravy. Její právní úprava dosud tomuto
významu neodpovídá a teprve v posledních letech
byly zásady jejího provozování upraveny obecně
závazným právním předpisem; v současné době
je to vyhláška č. 59/1974 Sb. Chybí však dosud
základní zákonná úprava.

K § 23:

Značná část silniční dopravy pro cizí polřu-
by, která není provozována jako veřejná silniční
doprava, má povahu hospodářské činnosti v dopra-
vě, která je velice blízká veřejné silniční dopravě.
Je proto z hlediska dopravně politického nutné, aby
byly stanoveny v potřebném rozsahu, pokud to
povaha obou způsobů provozování dopravy umož-
ňuje, stejné podmínky pro jejich provozování.

Základní podmínku, aby provozovatel silniční
dopravy provozoval dopravu vlastním jménem, je
nutno vztáhnout i na neveřejnou silniční dopravu
pro cizí potřeby, která je prováděna jen ojediněle,
příležitostně nebo krátkodobě, např. dopravu za
účelem vytížení vozidla při dopravě pro vlastní
potřeby.

K § 24:

Základním znakem silniční dopravy pro vlast-
ní potřeby je skutečnost, že při ní nevzniká žádný
právní vztah, jehož předmětem je přeprava osob
nebo věcí. Na této základní povaze dopravy pro
vlastní potřeby nic nemění skutečnost, že se např.
mezi jednotlivými organizačními jednotkami pro-
vádí vyúčtování přepravy (např, různá hospodář-
ská střediska téže organizace); rozhodující bude,
zda organizační jednotky téže organizace mají
právní subjektivitu (např. národní podniky a úče-
lové organizace přidružené k oborovému podniku,
národní podniky a účelové organizace podřízené
trustu a v rozsahu stanoveném statutem koncernu
koncernové podniky a koncernové účelové orga-
nizace).

Za silniční dopravu pro vlastní potřeby se po-
kládá též doprava výrobků, které dodavatel dodá
odběrateli do místa určení v rámci plnění dodáv-
ky výrobků.

V dopravě osob jsou dopravou pro vlastní po-
třeby organizace např. služební cesty vozidlem
organizace, doprava pracovníků nebo jiných osob
přímo zapojených do pracovní činnosti provozova-
tele dopravy z jednoho pracoviště na druhé pra-
coviště. Dopravou pro vlastní potřeby organizace
však není např. doprava vlastních pracovníků do
zaměstnání a zpět, jejich dětí do škol a zpět, do-
prava zákazníků cestovních kanceláří na jimi or-
ganizovaných zájezdech, doprava hostů ubytova-
cích podniků a zařízení z nádraží a na nádraží,
doprava cestujících letadly na letiště a z letiště
vozidly leteckých společností; tato doprava je do-
pravou pro cizí potřeby ve smyslu § 12, v ně-
kterých případech je však osvobozena od povole-
ní podle § 26.

V případech uvedeních v odstavci 3 písm. c)
jde o dopravu věcí, kterou provádějí občané při
své činnosti vykonávané v souladu s platnými
předpisy ve vlastní režii, jako například občané,
jimž místní národní výbor vydal povolení k vý-
konu činnosti podle zásad č. 20/1965 Sb., pro po-
skytování některých služeb a oprav občany na za-

36

kládě povolení národního výboru, schválených
usnesením vlády ze dne 3. března 1965, samostat-
ně hospodařící rolníci, artisté provozující svoji
činnost na základě licenčního povolení ve vlastní
režii. Dopravní prostředek tu slouží k výkonu jiné
činnosti provozovatele vozidla jako výrobní pro-
středek.

K § 25:

Pro hlavního provozovatele veřejné silniční
dopravy v ČSSR je použito označení "organizace
československé státní automobilové dopravy" bez
jakékoli vazby na její stávající organizaci.

Silniční doprava pro cizí potřeby (veřejná
i neveřejná) provozovaná jinými organizacemi,
popř. občany podléhá zásadně regulaci ze strany
orgánů státní správy. Na této koncepci platné
i dnes osnova zákona nic nemění. Tuto zásadu však
není účelné a mnohdy ani možné provést bez vý-
jimky ve všech případech. Proto jsou stanoveny
výjimky v § 26, kdy se povolení orgánu státní
správy nevyžaduje.

Osnova zákona v odstavci 3 umožňuje rozší-
ření okruhu provozovatelů veřejné silniční dopra-
vy mimo národní podniky ČSAD na další socialis-
tické organizace. Tím se odstraňuje stávající, ne-
příliš důsledně provedený monopol podniku ČSAD
a komunálních podniků.

Pokud jde o dopravu neveřejnou, zahrnuje
osnova jak silniční dopravu pro cizí potřeby pro-
vozovanou jako hospodářskou činnost, u niž není
splněna některá ze základních podmínek veřejné
silniční dopravy (např. doprava jen pro jednu nebo
několik předem určených organizací), lak i sil-
niční dopravu pro cizí potřeby, která je provádě-
na jen ojediněle, příležitostně nebo krátkodobě.
Pro jiné organizace než socialistické umožňuje
osnova udělit povolení jen k provozování neveřej-
né silniční dopravy.

Uvedení silniční dopravy jako předmětu čin-
nosti ve zřizovací listině a zápis v podnikovém
rejstříku nenahrazují povolení orgánu státní sprá-
vy předepsané tímto zákonem.

Podmínky, za nichž mohou národní výbory vy-
dávat povolení k provozování hospodářské činnosti
občanům, jsou stanoveny v zásadách č. 20/1965
Sb. Tyto podmínky mohou být u silniční dopravy,
která není ve výčtu prací a výkonů podle citova-
ných zásad, splněny jen u nemotorové dopravy.

Pokud jde o dopravu motorovými vozidly,
omezuje osnova možnost udělit povolení občanovi
k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby na
případy, kdy občan používá vlastního motorového
vozidla k dopravě věcí při plnění svých pracovních
úkolů vyplývajících z pracovního poměru nebo
z poměru založeného dohodou o pracích konaných
mimo pracovní poměr, přičemž bez provozování
této dopravy by plnění jeho úkolů bylo velmi stí-
ženo, popř. znemožněno. V těchto případech jde
o dopravu věcí provozovanou pro vlastní organi-

zaci pracovníkem, který nepracuje jako řidič z po-
volání; tato doprava, která se i dnes běžně pro-
vádí, je dopravou pro cizí potřeby a provozují ji
například vykupovači n. p. Sběrně suroviny pro
dopravu vykoupených surovin, montéři a údržbáři
stavebních a opravárenských organizací k dopravě
potřebného nářadí a materiálu, artisté provozující
svoji činnost v pracovním poměru k dopravě rekvi-
zit, maringotek a ostatních zařízení. Navržený roz-
sah dopravy věcí pro cizí potřeby, která může být
občanovi podle odstavce 5 písm. b) povolena, spo-
čívá na téže zásadě jako nehromadná doprava
osob, kterou pracovníci provádějí vlastním osob-
ním vozidlem v rámci své pracovní cesty, a to po-
dle § 26 písm. m] jako dosud bez povolení.

K § 26:

Výčet případů, kdy se pro silniční dopravu
pro cizí potřeby nevyžaduje povolení, odpovídá
v podstatě dnešnímu právnímu stavu, proti ně-
muž se poněkud rozšiřuje [písm. a), b), f), g), a
1)].

Pojem "československý letecký dopravce"
[písm. d)] je stanoven zákonem č. 47/1956 Sb.,
o civilním letectví.

Stavem nouze se rozumí hrozící nebezpečí
vzniku škody ve smyslu § 121 odst. 2 hospodář-
ského zákoníku, popřípadě hrozící závažná škoda
ve smyslu § 416 občanského zákoníku.

Ponechat toliko hospodářským organizacím
k posouzení, zda u konkrétní přepravy jde o pří-
pad naléhavé výpomoci [písm. i)], by mohlo vést
k příliš širokému výkladu a k provozování dopravy
pro jiné socialistické organizace bez regulace ze
strany státu. Proto se navrhuje, aby toto opráv-
nění bylo omezeno na případy zvláště kvalifiko-
vané.

Posouzení, zda jde o politicky významnou akci
[písm. j)], jejíž hladký průběh Je ve státním zá-
jmu, se svěřuje ústředním orgánům republik.

Příležitostnou dopravou, kterou občan provede
pro jiného, je i autostop; tuto dopravu může
občan provést bez povolení, pokud za její prove-
dení nebyla dohodnuta odměna [písm. 1]].

jako v dosavadní právní úpravě se umožňuje,
aby prováděcí předpis mohl stanovit další přípa-
dy, kdy z důvodu veřejného zájmu není třeba po-
volení k provádění silniční dopravy pro cizí po-
třeby.

K § 27:

Ustanovení odstavce 1 usnadňuje kontrolním
orgánům výkon jejich kontrolní činnosti a umož-
ňuje přepravcům, objednatelům přepravy a cestu-
jícím, aby se v pochybnostech přesvědčili o opráv-
nění dopravce k uskutečnění přepravy. V odstavci
2 se zakazuje použít přepravních služeb organi-
zace nebo občana, o nichž je těm, kdo jich chtějí
použít, známo, že k provedení dopravy nejsou

37

oprávněni. Porušení tohoto zákazu občanem je za
podmínek § 6 odst. 1 zákona č. 60/1961 Sb. pře-
stupkem. Za týchž podmínek se přestupku dopustí
i odpovědný pracovník organizace, pokud organi-
zace nebude postižena podle § 51 tohoto zákona.

K § 28:

Absolutní uvolnění silniční dopravy pro vlast-
ní potřeby z jakékoli regulace orgánů státní sprá-
vy není možno s plnou odpovědností v zákoně za-
kotvit, protože nelze zcela vyloučit potřebu
odchylné úpravy z hlediska naléhavých veřejných
zájmů, zejména z hlediska bezpečnosti provozu.

Účelem řízení o povolení dopravy uvedené
v § 24 odst. 3 písm. c) není jen ověření, zda jsou
splněny předepsané podmínky, nýbrž též zís-
kání přesné evidence motorových vozidel ve vlast-
nictví občanu, jichž jejich vlastnici používají ja-
ko výrobních prostředků.

K § 29 až 33:

Řízení o udělení povolení k silniční dopravě
se provádí podle předpisů o správním řízení (zá-
kon č. 71/1967 Sb. ). Osnova zákona obsahuje Jen
některé odchylky od obecných ustanovení těchto
předpisů. Sleduje se tím urychlení řízení a záro-
veň ochrana účastníků řízení. Orgán státní sprá-
vy, který nenařídil ústní jednání ani nestanovil
lhůtu k podání vyjádření, nemůže totiž vydat roz-
hodnutí před uplynutím 15 denní lhůty.

K § 34 a 35:

Městská autobusová doprava slouží uspokojo-
vání přepravních potřeb na území města.
Svým mimořádným objemem přepravních výko-
nů a významem v hospodářském i společenském
rozvoji měst představuje rozsáhlou, samostatnou a
specifickou hospodářskou oblast. Specifické znaky
dopravního systému městské dopravy se vyskytují
převážně ve veřejné autobusové dopravě a do urči-
té míry i v nepravidelné autobusové dopravě pro-
vozované na území města objednané jízdy.

Do systému městské hromadné dopravy se za-
hrnuje nejen městská hromadná doprava provo-
zovaná silničními dopravními prostředky (autobu-
sová dopřával, nýbrž i doprava na městských drá-
hách, které tvoří součást městské hromadné do-
pravy ve vymezeném rozsahu; jsou jimi podle § 1
vyhlášky č. 52/1964 Sb. kterou se provádí zákon
o dráhách, ve znění vyhlášky č. 122/1974 Sb. tram-
vajové dráhy, trolejbusové dráhy, městské lano-
vé" dráhy a městská rychlodráhy (např. metro).
Základní ustanovení pro jejich zřizování a provo-
zování jsou obsažena v zákoně č. 51/1964 Sb.
o dráhách ve znění zákona č. 104/1974 Sb. Proto
se zákonná úprava omezuje na městskou autobu-
sovou dopravu. Prováděcí předpis a městský pře-
pravní řád, vycházející jak ze zákona o silniční
dopravě a vnitrostátním zasílatelství, tak i ze zá-
kona o dráhách, Upraví podrobnější podmínky spo-

léčné pro oba tyto druhy městské hromadné do-
pravy.

Ustanovením § 34 odst. 1 druhé věty není
dotčena podmínka, že povolení k provozování
městské autobusové dopravy, pokud nepůjde jen

o krátkodobou činnost (přechodnou výpomoc or-
ganizaci městské hromadné dopravy), může být
uděleno jen organizaci, v jejíž zřizovací listině je
provozování této dopravy zapsáno jako předmět
činnosti (§ 18a hospodářského zákoníku).

Městskou autobusovou dopravu ve vymezeném
rozsahu však nelze omezit jen na území města,
nýbrž nutně k ní patří i spádové příměstské obce.
Proto zákon do své úpravy zahrnuje možnost roz-
šíření autobusové dopravy pro uspokojování pře-
pravních potřeb těchto obcí.

K § 36:

Oprava mezinárodní silniční dopravy se vzta-
huje na mezinárodní silniční dopravu pro vlastní

i cizí potřeby a na všechny provozovatele meziná-
rodní silniční dopravy bez ohledu na to, zda
mají sídlo (trvalý pobyt] v tuzemsku nebo v cizině.

V mezinárodní silniční dopravě, stejně jako
v mezinárodní dopravě jiných druhů dopravy, jsou
především rozhodující uzavřeně mezinárodní
smlouvy, a to jak bilaterální smlouvy s některými
státy o rozsahu a podmínkách vzájemně provádě-
né mezinárodní dopravy, tak 1 multilaterální
smlouvy uzavřené mezi členskými státy Rady vzá-
jemné hospodářské pomoci i mezi členskými státy
Evropské hospodářské komise Organizace spoje-
ných národů, které Československá socialistická
republika podepsala nebo k nimž přistoupila.
Obecné základní podmínky pro mezinárodní do-
pravu mají platnost tehdy, nestanoví-li meziná-
rodní smlouva něco Jiného.

K § 37 a 38:

Zákon proti dnešnímu právnímu stavu rozšiřu-
je oprávnění bývalých komunálních podniků k pro-
vozování mezinárodní silniční taxislužby bez povo-
lení na všechny československé provozovatele ta-
xislužby tak, jak to odpovídá koncepci vnitro-
státní dopravy.

Z povolovacího řízení se uvolňuje nepravidel-
ná hromadná doprava osob prováděná orgány ROH,
přičemž se prováděcímu předpisu svěřuje stano-
vení rozsahu a podmínek této dopravy obdobně jako
ve vnitrostátní dopravě.

Vázání dopravy věcí i pro vlastní potřeby na
povolení je nutné vzhledem k mezinárodním
smlouvám, v nichž jsou zpravidla stanoveny kon-
tingenty povolené dopravy na určitá časová ob-
dobí. Takových kontingentů je pak třeba využít
k dosažení nejvyššího devizového přínosu a k před-
nostnímu zajištění dopravy zboží, jehož doprava
silničním vozidlem přináší zahraničnímu obchodu
výhodnější podmínky,