27

27
Přehled

28

29

Důvodová zpráva

Část všeobecná

Dnem 1. Června 1951 nabyla účinnosti dosud
platná právní úprava v silniční dopravě, tj. zákon
č. 57/1950 Sh., o úpravě podnikání v silniční do-
pravě. Vydání tohoto zákona si vyžádalo socia-
listické uspořádání výrobních vztahů po roce
1948, kdy nebylo již únosné nadále ponechat pro-
vozování silniční dopravy jako předmět spekulač-
ního podnikání zaměřeného na zisk. Bylo zapotře-
bí zajistit uspokojování přepravních potřeb stát-
ními hospodářskými organizacemi bez ohledu na
rentabilitu některých přeprav, zejména v pravidel-
né hromadné dopravě do zaměstnání a škol.

Trávní úprava z roku 1950 vyňala silniční do
právu z tehdy ještě platného živnostenského práva
a od jejího vydání neplatila ustanovení živnosten-
ského řádu pro silniční dopravu ani subsidiárně.

Dopravně politická koncepce platného zákona
vycházela ze zásad státní dopravní politiky, kte-
ré byly v tehdejší době přijaty v oblasti silniční
dopravy.

Zákon o úpravě podnikání v silniční dopravě
přispěl významně ke konsolidaci socialistické do-
pravy po roce 1950. Od té doby však došlo k prud-
kému rozvoji silniční dopravy a jejího významu
pro národní hospodářství a pro zvyšování životní
úrovně obyvatelstva. Zatímco v roce 1956 bylo
nákladní silniční dopravou přepraveno 257 milió-
nů tun, v roce 1977 byla přepravena více než 1
miliarda tun a pro rok 1985 se předpokládá pře-
prava více než 1500 miliónů tun. V hromadné
osobní dopravě bylo veřejnou silniční dopravou
bez městské hromadně dopravy přepraveno v roce
1956 830 miliónů osob, v roce 1977 již 1986 milió-
nů osob a pro rok 1985 se předpokládá vzrůst na
2160 miliónů osob. V městské hromadné dopravě
bylo v roce 1956 přepraveno 1200 miliónů osob,
v roce 1977 2492 miliónů osob a v roce 1985 se
předpokládá přeprava asi 2960 miliónů osob.

Z názvu zákona č. 57/1950 Sb. by se mohlo
dedukovat, že upravuje pouze podnikání v silniční
dopravě. Ale již při jeho zpracování se ukázala
nutnost řešit některé otázky silniční dopravy, kte-
ré Jdou nad rámec daný názvem zákona, např.
zmocnění vlády k vydání podrobnějších předpisů
o silniční dopravě, kterou mohou provádět i jiné
organizace, než které jsou oprávněny k dopravní-
mu podnikáni, povolování jednotlivých přeprav-
ních výkonů pro cizí potřeby, povolováni hromad-
né dopravy osob pro vlastní potřeby, oprávnění
orgánů státního dozoru provádět dohlídky a opráv-
nění národních výborů ukládat mimořádné úkoly
všem držitelům silničních vozidel apod.

Zákon č. 57/1950 Sb. rozlišuje mezí dopravou,
která je dopravním podnikáním, a dopravou, která
není dopravním podnikáním, přičemž oprávnění

k dopravnímu podnikání vyhrazuje národnímu
podniku ČSAD jako v té době jediné celostátní
organizaci pro provozování silniční dopravy a ko-
munálním podnikům. Tento monopol uvedených
podniků k dopravnímu podnikání není však pro-
veden důsledně a prováděcí vládní nařízení č. 36,
1951 Sb. umožňuje povolit provádění silniční do-
pravy pro cizí potřeby jakémukoli provozovateli
a v jakémkoli rozsahu na dobu až 10 let. Toto po-
volení je pak možno opětovně prodlužovat vždy
na dalších 10 let, takže není žádný věcný rozdíl
mezi dopravou provozovanou v tak širokém roz-
sahu a mezi dopravním podnikáním.

Platná právní úprava neobsahuje jedinou ani
obecnou ani zvláštní podmínku pro provádění sil-
niční dopravy pro vlastní potřeby. Celá oblast do-
pravy pro vlastní potřeby, do které spadá rozsáh-
lá a hospodářsky velmi významná závodová dopra-
va, zůstala v tomto směru bez jakékoli regulace.
Neupravena je rovněž doprava nebezpečných věcí.
Ustanovení o dopravě nebezpečných věcí silnič-
ními dopravními prostředky obsahuje pouze silnič-
ní přepravní řád, a to ještě ve formě odkazu na
platné předpisy pro dopravu nebezpečných věcí po
železnici, kteréžto předpisy přirozeně nepřihlížejí
ke specifickým podmínkám silniční dopravy. Usta-
novení přepravního řádu se pak vztahují jen na
dopravu prováděnou pro cizí potřeby a neplatí pro
dopravu prováděnou silničními vozidly pro vlastní
potřeby, tedy především pro celou závodovou do-
pravu.

Nedostatkem platné právní úpravy silniční
dopravy je 1 skutečnost, že nestanoví oprávnění
pracovníků dopravce ke zjišťování totožnosti ces-
tujících ve veřejné silniční dopravě v souvislosti
s narušováním bezpečnosti a plynulosti přepravy
osob a neplněním platných přepravních a tarifních
podmínek.

V našem právním řádu není vymezen pojem
městské hromadné dopravy. Tato doprava předsta-
vuje rozsáhlou, samostatnou hospodářskou oblast
dopravy, což je vyjádřeno i ve státních hospo-
dářských plánech. Tejí řádný chod a kvalita vý-
razně ovlivňují celý hospodářský a společenský
život i úroveň a další vývoj životního prostředí ve
městech.

Hospodářsko politickým podmínkám již zcela
neodpovídá dopravně politická koncepce úpravy
dopravy přes hranice státu promítnutá do zákona
o úpravě podnikaní v silniční dopravě. Zákon ob-
sahuje úpravu několika dílčích otázek, které před-
stavují toliko nepatrnou část problematik z ob-
lasti mezinárodní silniční dopravy, které by měly
být upraveny přímo v zákoně. Koncepce právní
úpravy v této oblasti odpovídá hospodářsko poli-
tické situaci v letech 1948-1950, kdy mezinárod-
ní silniční doprava byla zanedbatelnou součástí
výkonů silniční dopravy v ČSSR. Od té doby však

30

došlo k jejímu mimořádně rychlému růstu. Na
jedné straně výrazně vzrostly výkony českoslo-
venských silničních dopravců v mezinárodní do-
pravě, na druhé straně se na území ČSSR velmi
rozšířil provoz silničních vozidel zahraničních do-
pravců. Poloha území ve středu Evropy na hlavních
tazích s mezinárodním provozem způsobuje, že na
území ČSSR převažuje tranzitní doprava zahranič-
ních dopravců nad přepravami, které začínají nebo
končí na československém území.

O prudkém rozvoji československé mezinárod-
ní silniční kamionové dopravy svědčí skutečnost,
že vozidla Československé státní automobilové do-
pravy přepravila v období let 1967-1977 celkem
10, 5 miliónů tun zboží. Celkový roční objem pře-
pravených tun se zvýšil během tohoto období
z 243 000 tun na 1 771 000 tun. V roce 1977 vyjelo
z území ČSSR do zahraničí 147488 českosloven-
ských silničních nákladních vozidel.

V souvislosti s rozšiřujícími se mezinárodními
vztahy je nedostatkem současné právní úpravy
v silniční dopravě to, že chybí ustanovení, za ja-
kých podmínek mohou českoslovenští dopravci
provádět dopravu mezi dvěma místy ležícími mimo
československé území, ať jde o ojedinělé, příleži-
tostné přepravy (cabotage) nebo o déletrvající
hospodářskou činnost.

Bez jakékoli právní úpravy je vnitrostátní za-
sílatelství. Hospodářský život si za této situace
vypomáhá tím, že zasílatelské výkony se uskuteč-
ňují na základě smlouvy o obstarání záležitostí
podle hospodářského zákoníku, popř. občanského
zákoníku. Složité vztahy v dopravě, kdy nová
technika mění staré přepravní formy a vytváří
možnosti nových způsobů dodání (paletizace, kon-
tejnerová přeprava, sdružené přepravní systémy
a pod. ), může nejlépe zvládnout specialista - za-
sílatel ku prospěchu odesílatele (přepravce) i do-
pravce. Zasílatel zbavuje přepravce starostí o do-
sažení nejvýhodnější dopravy. Zasílatelská činnost
umožňuje koncentraci přepravních požadavků, což
může přispět k racionalizaci práce dopravce.

Se zřetelem k uvedeným nedostatkům a me-
zerám nemůže již dosavadní právní úprava plně
přispívat k dalšímu efektivnímu rozvoji silniční
dopravy. Proto federální ministerstvo dopravy
v souladu s usnesením předsednictva Federálního
shromáždění ze dne 17. 12. 1975 č. 181 ke zprávě
k otázkám dalšího zdokonalování právního řádu
v ČSSR vypracovalo návrh zásad zákona o sil-
niční dopravě a vnitrostátním zasílatelství. Návrh
byl projednán a věcně dohodnut s ústředními or-
gány federálními i republik a krajskými národ-
ními výbory a národními výbory hlavního města
Prahy a hlavního města SSR Bratislavy. Zásady
byly schváleny usnesením vlády ČSSR č. 149 ze
dne 26. května 1977 a projednány v ústavně práv-
ních výborech a ve výborech pro průmysl, dopra-
vu a obchod Federálního shromáždění.

Koncepce osnovy zákona vychází z dnešního

stupně hospodářského a společenského vývoje a
jeho cílem je umožnit další rozvoj silniční dopra-
vy v souladu se státní dopravní politikou. Vychází
z těchto hlavních zásad:

- silniční doprava se člení podle věcných hledi-
sek na dopravu pro cizí potřeby a na dopravu
pro vlastní potřeby, v níž významné postavení
přísluší dopravě závodově,

- stanoví se základní povinnosti provozovatelů
silniční dopravy,

- stanoví se základní podmínky pro dopravu
nebezpečných věcí, jež dosud zcela chybí v do-
pravě pro vlastní potřeby, zejména závodově
a nedostatečně jsou upraveny v dopravě pro
cizí potřeby, především veřejné,

- stanoví se specifické podmínky pro provozo-
vání městské autobusové dopravy,

- dává se zákonný podklad pro právní úpravu
provozování taxislužby, která je důležitou
složkou veřejné silniční dopravy,

- podrobněji se upravuje výkon státního odbor-
ného dozoru a zavádí se možnost ukládání po-
kut organizacím, které neoprávněně provozují
činnosti upravené tímto zákonem nebo poru-
šují předpisy pro tyto činnosti stanovené,

- společně se silniční dopravou se v návrhu
upravuje i vnitrostátní zasílatelství.

Zákon upravuje ve velkém rozsahu věci patří-
cí do správního práva. Tyto věci se budou řídit
předpisy o správním řízení jako obecnými práv-
ními předpisy, pokud tento zákon jako zvláštní
předpis výslovně nestanoví odchylnou úpravu.

Realizace nové právní úpravy nevyvolá náro-
ky na zvýšení počtu pracovníků aparátu ústřed-
ních orgánů federálních a republik a aparátu ná-
rodních výborů. Nové úkoly, které se ukládají
národním výborům, tj. povolovací řízení a výkon
státního odborného dozoru ve vnitrostátním zasí-
latelství a povolování dopravy nebezpečných věcí,
jsou vyváženy tím, že podle návrhu bude možno
provádět bez povolení hromadnou dopravu osob
pro vlastní potřeby, která v současné době je vá-
zána na povolení, že se v § 26 podstatně rozšiřuje
proti dosavadnímu stavu oprávnění provozovat bez
povolení silniční dopravu pro cizí potřeby a že
rozsah udělování povolení k provozování vnitro-
státního zasílatelství nebude rozsáhlý, protože
hlavní provozovatelé této činnosti, tj. organizace
veřejné silniční, železniční, říční a letecké dopravy,
budou moci tuto činnost i nadále provozovat bez
povolení.

Realizace zákona nebude mít dopad na výdaje
státního rozpočtu ČSSR ani rozpočtů republik.

II

Část zvláštní
K § 1 až 4:

Silniční doprava patří mezi základní články
dopravní soustavy ČSSR, zajišťující spolu s ostat-

31

nimi druhy dopravy uspokojováni přepravních po-
třeb národního hospodářství a obyvatelstva. Sou-
částí silniční dopravy je i městská hromadná do-
prava provozovaná autobusy.

K vytvoření podmínek pro další prohloubení
a rozšíření služeb poskytovaných organizacím a
občanům ve sféře dopravy se upravuje zároveň
provozování vnitrostátního zasílatelství, jako sa-
mostatného druhu hospodářské činnosti v odvětví
dopravy.

Silniční doprava a vnitrostátní zasílatelství
mají úzký vztah k životní úrovni a životnímu pro-
středí.

Předpokladem pro plnění těchto úkolů je vy-
tvoření nutných organizačních a provozních pod-
mínek a odpovídající technické základny v organi-
zacích.

V § 2 se vysvětlují základní pojmy: "silniční
doprava", "provozovatel silničního vozidla" a "vnit-
rostátní zasílatelství". V souvislosti s pojmem "sil-
niční doprava", jehož osnova převážně užívá vzhle-
dem k tomu, že jde o právní úpravu provozování
dopravní činnosti, charakterizuje osnova v § 2
i pojem "silniční přeprava", která zahrnuje výsek
dopravní činnosti, jímž se uskutečňuje vlastní pře-
místění osob nebo věcí.

Na příslušných místech se vysvětlují další
použité pojmy: "nebezpečné věci" v § 9 odst. 1,
"silniční doprava pro cizí potřeby" v § 12 odst. 1,
"veřejná silniční doprava" v § 12 odst. 2, "taxi-
služba" v § 22, "silniční doprava pro vlastní potře-
by" v § 24, "mezinárodní silniční doprava" v § 36
odst. 1.

Osnova používá pojmu "provozovatel silniční
dopravy", jehož význam je zřejmý z textu zákona
a nevyžaduje zvláštního vysvětlení v právním
předpise. Rozumí se jím každý, kdo provozuje nebo
provádí silniční dopravu, tak jak je definována
v § 2 odst. 1; je jím i občan, který provádí ne-
hromadnou osobní silniční dopravu pro vlastní
potřeby (individuální doprava).

Některé další pojmy používané v silniční do-
pravě budou vymezeny ve vyhlášce, kterou se zá-
kon provádí. Pojem "městská hromadná doprava"
se vysvětluje ve vyhlášce o městské hromadné do-
pravě, která obsahuje zvláštní ustanovení nejen
pro dopravu autobusovou, nýbrž na základě zmoc-
nění obsaženého v zákoně o dráhách i pro dopra-
vu provozovanou městskými dráhami.

Organizace a osoby zúčastněné v silniční do-
pravě jsou provozovatelé silniční dopravy (do-
pravci), v osobní silniční dopravě cestující a ob-
jednatelé nepravidelné hromadné osobní dopravy,
v nákladní silniční dopravě odesílatelé a příjemci,
pro něž silniční přepravní řád stanoví společné
označení přepravci.

Pro uložení nějaké obecné povinnosti dalším
osobám, aby při případném styku se silniční do-
pravou zachovávaly zvláštní opatrnost a zdržely
se všeho, co -by mohlo rušit nebo ohrozit provoz

silniční dopravy nebo bezpečnost osob nebo věcí,
není dostatek věcných důvodů.

Ustanovení § 4 dává směr právní úpravě pů-
sobnosti orgánů státní správy podle tohoto zákona,
obdobně jako je tomu v jiných zákonech v ob-
lasti jejich působnosti (např. čl. VI hospodářské-
ho zákoníku, § 1 odst. 3 zákona o národohospo-
dářském plánování ap. ).

K § 5:

Účelem ustanovení § 5 je snížit možnost zne-
užívání silničních vozidel organizaci, především
vozidel určených pro nákladní dopravu a vozidel
určených pro hromadnou dopravu osob, k soukro-
mým účelům pracovníků, popřípadě k neoprávně-
nému provozování silniční dopravy.

Povinnosti označování podléhají i vozidla ur-
čená pro nehromadnou osobní dopravu, je-li jich
používáno v silniční dopravě pro cizí potřeby,
která je předmětem hospodářské činnosti organi-
zace, např. osobní automobily používané v taxi-
službě, osobní automobily národních výborů použí-
vané k provozováni silniční dopravy v jejich
drobných provozovnách apod.

V současné době je povinnost označování osob-
ních automobilů používaných organizacemi k do-
pravě pro vlastní potřeby uložena cestou orgánů
hospodářského řízení na základě usnesení vlády
ČSSR ze dne 1. 1. 1978 č. 3 o souboru opatření
k zhospodárnění autoprovozu v oblasti služebních
motorových vozidel a obdobných usnesení vlád
ČSR (č. 37/19781 a SSR (č. 7/1978). Osnova
zmocňuje prováděcí předpis, aby stanovil obecnou
závaznost této povinnosti.

Pojmy "silniční vozidla určená pro nákladní
dopravu" (tj. nákladní automobily, speciální ná-
kladní automobily, silniční tahače, zemědělské a
lesnické traktory a ostatní zvláštní motorová vo-
zidla uvedená v části třetí vyhlášky č. 90/1975 Sb.,
o podmínkách provozu vozidel na pozemních ko-
munikacích, nákladní přívěsy a návěsy a nemo-
torová nákladní vozidla - potahová vozidla a ruč-
ní vozíky), "silniční vozidla určená pro hromad-
nou osobni dopravu" (tj. autobusy a autobusové
přívěsy) a "silniční vozidla určená pro nehromad-
nou osobní dopravu" (tj. osobní automobily, Jedno-
stopá motorová vozidla sólo nebo s postranním
vozíkem, souměrná tříkolová motorová vozidla a
nemotorová vozidla pro dopravu osob - kočáry
a jízdní kola) jsou vysvětleny v příslušných usta-
noveních cit. vyhlášky. Dodávkové automobily se
zahrnují zásadně mezi silniční vozidla pro ná-
kladní dopravu kategorie do 3, 5t celkové hmot-
nosti, jejich modifikace určené pro nehromadnou
osobní dopravu mezi osobní automobily.

K § 6:

V současné době je upraveno povinné vedeni
operativní evidence o výkonech nákladní automo-
bilové dopravy, a to výnosem Státního statistické-

32

ho úřadu č. 30/1967 Ú. v., který zabezpečuje sta-
tistické výkaznictví.

Povinné vedení záznamu o provozu osobních
automobilů socialistického sektoru bylo stanoveno
směrnicemi ministerstva dopravy uveřejněnými
v částce 157/1953 Ú. l. (Ú. v. ) jimiž byl vydán
též vzor záznamu o provozu motocyklů. Tyto směr-
nice, které nebyly opřeny o zákonné zmocnění,
byly zrušeny vládním nařízením č. 38/1966 Sb. a
nebyly nahrazeny žádným obecně závazným práv-
ním předpisem.

Zákon odstraňuje tuto citelnou mezeru dneš-
ního právního řádu a ukládá organizacím povin-
nost vést záznamy též o provozu jiných motoro-
vých vozidel než vozidel určených pro nákladní
dopravu, tedy především o provozu autobusů a
osobních automobilů. Z kontrolních důvodů se
ukládá, aby řidič měl příslušný záznam při provo-
zu vozidla u sebe a aby se jím na vyzvání opráv-
něných orgánů vykázal.

Zákonem se ukládá povinnost pro kontrolní,
popř. daňové účely vést záznam o provozu silnič-
ního motorového vozidla též občanům, pokud na
základě povolení provozují silniční dopravu pro
cizí potřeby.

K § 7:

Povinnost zajišťovat bezpečnost a plynulost
provozu v místě nakládky a vykládky je dosud
uložena přepravcům v silničním přepravním řádu.
Jde však o věc zásadního významu, kterou je nut-
no upravit obecně.

K § 8:

Doprava osob v ložném prostoru silničních
vozidel určených pro nákladní dopravu není v sou-
ladu s oožadavky kultury roštování a lze ji zdů-
vodnit jen výjimečně za určitých podmínek. Pod-
mínky pro tuto dopravu stanoví dosud předpisy
o pravidlech silničního provozu (§ 31 odst. 5, § 33
a 34 vyhlášky č. 100/1975 Sb. ). Jde však především
o otázku patřící do oblasti silniční dopravy. Je to
zřejmé i ze současné právní úpravy: podle § 33
vyhlášky č. 100/1975 Sb. povolují tuto dopravu
národní výbory, tedy orgány státní správy pro
silniční dopravu. Právní úprava této problematiky
náleží proto, stejně jako je tomu u dopravy ne-
bezpečných věcí, do tohoto zákona, popřípadě do
prováděcího předpisu k němu. Zvláštním předpi-
sem uvedeným ve druhém odstavci písm. d) je vv-
hláška č. 145/1956 Ú. l. (Ú. v. ), o provozu na sil-
nicích (§ 79).

Osobní autobusové přívěsy, i když jsou taženy
silničními tahači, zemědělskými a lesnickými
traktory nebo nákladními automobily, jsou silnič-
ní vozidla určená pro hromadnou osobní dopravu
a nevztahuje se na ně ustanovení § 8 osnovy.
Musí však být zajištěno propojení vzduchotlako-
vých brzd na přívěs a vybavení signálním systé-

mem z autobusového přívěsu do budky řidiče a
musí být splněny podmínky stanovené § 14 odst. 7
vyhlášky č. 90/1975 Sb. pro poměr okamžitých
hmotností přívěsu a tažného vozidla.

Pojem "zemědělský a lesnický traktor" vy-
světluje § 70 vyhlášky č. 90/1975 Sb.; jsou to sil-
niční motorová vozidla s nejvyšší konstrukční
rychlostí 25 km/h, určená k sunutí, nesení a poho-
nu pracovního zařízení, nářadí, přívěsů a k vyko-
návání různých prací, hlavně tažnou silou. Naproti
tomu tažná silniční vozidla s nejvyšší konstrukč-
ní rychlostí větší než 25 km/h se nazývají silniční
tahače (§ 16 odst. 1 cit. vyhlášky).

K § 9:

Doprava nebezpečných věcí není dosud v sil-
niční dopravě samostatně upravena. Jediná stá-
vající právní úprava dopravy nebezpečných věcí
silničními vozidly (§ 76 vyhlášky č. 133/1964 Sb.,
o silničním přepravním řádu) řeší tuto proble-
matiku odkazem na železniční předpisy, které platí
až do vydáni samostatné úpravy v silniční dopra-
vě obdobně. Toto řešení Je v současných podmín-
kách nevyhovující, protože jde o předpis železnič-
ní, který nepřihlíží ke specifickým podmínkám
silniční dopravy, a platí pouze pro dopravu pro
cizí potřeby. Nevztahuje se tedy na celou dopravu
závodovou, která zajišťuje značnou část dopravy
nebezpečných věcí a jejíž nákladní automobilo-
vý park Je větší než ve veřejné silniční dopravě.

Doprava nebezpečných věcí je komplexně
upravena v oblastí mezinárodní silniční dopravy
Evropskou dohodou o mezinárodní přepravě ne-
bezpečných věcí po silnici - ADR (Ženeva, 1957).
Tato dohoda obsahuje podrobný seznam nebezpeč-
ných věcí, jejich rozdělení do tříd a podmínky pro
jejich přepravu. ČSSR připravuje přístup k této
dohodě, který se zřetelem k rozvoji mezinárodní
nákladní silniční dopravy provozované českoslo-
venskými dopravci je velmi účelný. Zároveň se
zkoumají možnosti pro aplikaci dohody i ve vnit-
rostátní silniční dopravě. Do doby, než bude mož-
no uskutečnit přístup ČSSR k dohodě ADR a její
aplikaci ve vnitrostátní silniční dopravě, je nutně
položit zákonný základ a provést nejnutnější vnit-
rostátní právní úpravu této věci a rozšířit zatímní
používáni předpisů platných pro železniční dopra-
vu nebezpečných věcí na silniční dopravu pro
vlastni potřeby, 1 když v silniční dopravě plně
nevyhovují.

Rozdělení nebezpečných věcí do tříd a někte-
ré důležité podmínky pro jejich dopravu, jako pí-
semně pokyny pro případ nehody, seznam nebez-
pečných věcí, které lze přepravovat po silnici jen
na povoleni, označení vozidel s nákladem nebez-
pečných věcí, postup při uvolňováni nebo unikání
nebezpečných věci za přepravy, jsou stanoveny
v návrhu prováděcího předpisu a jeho příloze.

Kromě věcí, pro jejichž vlastnosti může být
v silniční dopravě ohrožena bezpečnost osob a vě-