38

Právní úprava mezinárodních styků v oblasti
silniční dopravy se přirozeně nedotkne a ani ne-
může dotknout povinnosti československého pro-
vozovatele mezinárodní silniční dopravy splnit ta-
ké podmínky stanovené v tom kterém státě pro
provádění dopravy na jeho uzemí zahraničním do-
pravcem.

K § 39:

Stále rostoucí význam mezinárodní silniční
dopravy, vyplývající z prudkého rozvoje této do-
pravy a s tím souvisejícího rozšiřování mezinárod-
ních smluv v této oblasti, nezbytně vyžaduje, aby
o vydávání povolení k těmto přepravám bylo roz-
hodováno s plnou informovaností a hlubokou zna-
lostí stále se měnící hospodářskopolitické situace
v mezinárodních obchodních vztazích. Tyto před-
poklady jsou v plném rozsahu splněny toliko
u nejvyšších orgánů státní správy, kterým přísluší
výkon státní správy v oblasti silniční dopravy.
Zároveň se umožňuje decentralizace této působ-
nosti tam, kde je to možné a účelné.

Oprávnění orgánů celní správy k mimořádné-
mu vydávání jednorázového náhradního povolení
bylo na podkladě opakující se praktické potřeby,
pokud se týká zahraničních provozovatelů silniční
dopravy dodatečně zakotveno v našem právním
řádu vládním nařízením č. 144/1965 Sb., o změně
působnosti ve vydávání povolení zahraničním pro-
vozovatelům silniční dopravy k jednotlivým pře-
pravám po území ČSSR; oprávnění orgánů celní
správy bylo převzato do tohoto zákona za sou-
časného zrušení cit. vládního nařízení a rozšíře-
no o oprávnění kontrolovat doklady předepsané
pro výjezd československých vozidel z území Čes-
koslovenské socialistické republiky.

K§ 40:

Protože doprava prováděná podle tohoto usta-
novení se nepočítá mezi případy mezinárodní sil-
niční dopravy, Je nutno stanovit pro ni samostat-
nou úpravu.

Československým provozovatelem silniční do-
pravy se rozumí organizace nebo osoba, která má
sídlo (trvalý pobyt) na území Československé so-
cialistické republiky. Zahraničním provozovatelem
silniční dopravy se rozumí organizace nebo osoba,
která má sídlo [trvalý pobyt) mimo území Česko-
slovenské socialistické republiky.

Doprava mezi dvěma místy, která leží na úze-
mí jednoho a téhož cizího státu, představuje ob-
zvláště citlivý druh dopravy, jehož provozování
bez předchozího projednání s příslušnými orgány
dotčeného státu by mohlo způsobit vážné narušení
vzájemných vztahů. Nadto by mohlo nijak nere-
gulované provozování této dopravy ohrozit plnění
plánovaných úkolů na určitých úsecích našeho
národního hospodářství. Je proto dopravně politic-
ky správně podrobit v tomto směru povolovacímu
režimu i organizace československé státní automo-

bilové dopravy. Doprava prováděná českosloven-
skými provozovateli silniční dopravy z místa leží-
cího na území jednoho cizího státu do místa leží-
cího na území jiného cizího státu, která zpravidla
sleduje alespoň částečně zpětné vytížení vozid-
la, se řídí ustanovením § 37, protože jde o mezi-
národní silniční dopravu ve smyslu § 36.

K § 41 a 42:

Další prohlubování a rozšiřování služeb v ob-
lastí dopravy vyžaduje v souladu s hospodářsko
společenským rozvojem dopravy v ČSSR, aby vnit-
rostátní zasílatelství, které slouží k vytváření pod-
mínek pro další prohloubení a rozšíření služeb
poskytovaných organizacím a občanům v oblasti
dopravy a v souvislosti s ní, bylo organicky včle-
něno do naší hospodářské soustavy jako specifická
hospodářská činnost. Zákon stanoví základní po-
vinnosti provozovatelů vnitrostátního zasílatelství,
vztahující se na všechny provozovatele bez ohledu
na věcný a místní rozsah jejich oprávnění, popří-
padě faktický rozsah jimi prováděných zasílatel-
ských činností.

Zákon ukládá organizacím provozujícím vnit-
rostátní zasílatelství - ať přímo na základě opráv-
nění stanoveného zákonem, nebo na základě po-
volení - sestavit podrobné zasílatelské podmínky,
předložit je ke schválení příslušnému orgánu stát-
ní správy a podle nich vnitrostátní zasílatelství
provozovat. Zasílatelské podmínky obsahují jen
úpravu závazkových vztahů, které neřeší tento
zákon, nýbrž vycházejí z hospodářského a občan-
ského zákoníku. Proto i otázku, zda zasílatelské
podmínky mají být vydány formou obecně závaz-
ného právního předpisu, je věcí uvedených záko-
níků. Oprava stanovená osnovou, která se v praxi
dobře osvědčila u řady provozovatelů jiných služeb
(např. úschovní řády, půjčovní řády), v současné
době funkčně vyhovuje.

K § 43 -44:

Vnitrostátní zasílatelství představuje specific-
kou činnost v oblasti přepravních služeb, která
může být prováděna jen odborně kvalifikovanými
pracovníky. Záruku řádného a odborného poskyto-
vání zasílatelských služeb lze předpokládat u hlav-
ních státních organizací veřejné dopravy, a to jak
silniční, tak i železniční, říční a letecké, jakož
i u organizace řízené federálním ministerstvem
dopravy obstarávající kontejnerovou dopravu a
u organizací oprávněných k provozování meziná-
rodního zasilatelství. Z toho důvodu zákon u těchto
organizací nepožaduje povolení orgánů státní
správy pro vykonávání zasílatelské činnosti; u or-
ganizaci pro mezinárodní zasílatelství tu přicházejí
ovšem v úvahu výkony vnitrostátního zasílatelství
jen pro zahraniční právní subjekty a pro vnitro-
státní dopravu, která navazuje na mezinárodní do-
pravu nebo na kterou mezinárodní doprava nava-
zuje.

39

U ostatních socialistických organizací je třeba
ochranu objednatelů zasílatelských služeb zabez-
pečit zavedením zvláštního povolovacího režimu
k provádění zasílatelské činnosti, stejně jako je
tomu ve všech dopravně vyspělých státech.

Orgánu státní správy, který rozhoduje o vydání
povolení k výkonu zasílatelské činnosti, je třeba
ponechat možnost udělit konkrétní povolení v roz-
sahu odpovídajícím potřebám, je rovněž nutno po-
nechat prováděcímu předpisu možnost stanovit, že
bez povolení lze provádět určité práce a výkony,
např. balení zásilek, jejich podání k přepravě, in-
kaso pohledávek, vybavení reklamací z přepravy
apod., které zasílatel při své činnosti v některých
případech příkazci poskytuje, pokud současně
s poskytováním uvedených prací a výkonů neob-
starává též vlastní přepravu.

K § 45:

Vnitrostátní zasílatelství vykonávají především
státní organizace veřejné dopravy, jejichž tarify
schvaluje podle nařízení vlády ČSSR č. 22/1971
Sb. ve znění nařízení vlády ČSSR č. 56/1972 Sb.
Federální cenový úřad. Je nutné, aby stejné ceny
platily i pro zasílatelské služby poskytované jiný-
mi organizacemi. Proto se navrhuje jednotný za-
sílatelský ceník pro celé území ČSSR, který po
schválení vyhlásí federální ministerstvo dopravy
v Přepravním a tarifním věstníku.

K § 46 až 50:

Státní odborný dozor v silniční dopravě zajiš-
ťuje ochranu zájmů společnosti, jakož i práv a
právem chráněných zájmů občanů a organizací
před negativními účinky, vyplývajícími z provádě-
ní této dopravy, z vlastností silničních vozidel a
dopravních zařízení, ze zastavení nebo přerušení
pravidelné dopravy, z nařízených objížděk, ze změn
jízdního řádu atd.

Vymezením obsahu a rozsahu státního odbor-
ného dozoru v silniční dopravě a ve vnitrostátním
zasílatelství zůstává nedotčena

a) působnost orgánů Českého úřadu bezpečnosti
práce a Slovenského úřadu bezpečnosti práce
podle zákona č. 174/1968 Sb., o státním od-
borném dozoru nad bezpečností práce,

b) působnost orgánů lidové kontroly podle zá-
kona č. 103/1971 Sb., o lidové kontrole.
Orgány vrchního státního odborného dozoru

působí ve vztahu k orgánům státního odborného
dozoru jako orgány dohlédací, nejsou však odvola-
cími orgány proti rozhodnutí orgánu státního od-
borného dozoru ve správním řízení (§ 58 správní-
ho řádu).

Pracovníci pověření výkonem státního odbor-
ného dozoru a pracovníci jiných orgánů a orga-
nizací přizvaní jako znalci mají zajištěno rozsáhlé
inspekční oprávnění, včetně možnosti dát v ne-
zbytných případech provést odpovídající zkoušky.

Orgány státního odborného dozoru mohou vy-

žadovat od příslušných organizací postih pracov-
níků, jejichž činnost se příčí zájmům společnosti
(např. pro odbornou nezpůsobilost nebo soustavné
porušování technologické kázně apod. ].

K § 51 až 53:

Možnost uložení pokuty organizaci za porušení
jejích povinností je v souladu s celkovým vývo-
jem právní úpravy v ČSSR a přispěje k důsled-
nějšímu dodržování socialistické zákonnosti v ob-
lasti provozování uvedených činností.

Zájem přepravní veřejnosti a státu na bez-
pečné, plynulé, a pokud jde o veřejnou dopravu
osob, i kulturní dopravě je tak intenzívní, že je
třeba stále rozšiřovat nástroje, kterými mohou or-
gány státní správy dodržování stanovených povin-
ností ve výše uvedených směrech důsledněji vy-
nucovat. Nejde-li o organizaci oprávněnou k pro-
vozování uvedených činností přímo na základě zá-
kona, má orgán státní správy v takovém případě
možnost vydané povolení organizaci odejmout.
Ovšem veřejný zájem na dalším provozování povo-
lených dopravních činností může být tak intenzív-
ní, že by nebylo dopravně politicky vhodné, a u or-
ganizací oprávněných přímo na základě zákona
ani možné, situaci řešit zrušením oprávnění.
V těchto případech je uložení pokuty jediným vy-
hovujícím nástrojem pro odstranění nežádoucího
porušování socialistického pořádku. Stejná zásada
musí samozřejmě platit i pro porušování stanove-
ných povinností nebo podmínek, kterého se dopustí
organizace provozující vnitrostátní zasilatelství.

Přestupky občanů proti ustanovením tohoto
zákona se projednávají podle obecných předpisů
s tou odchylkou, že za ně lze uložit pokutu až do
výše 5000 Kčs. Toto ustanovení je nutné vzhledem
k tomu, že postih podle zákona č. 60/1961 Sb. je
nedostatečný.

Účelem nově zaváděného sankčního postihu
organizací je jednak působit jako preventivní zá-
brana porušování stanovených povinností, jednak
vykonávat tlak na okamžité zastavení postihova-
ného porušení povinností. Postih s nějakým znač-
nějším časovým odstupem ztrácí již svůj základní
smysl, a proto se možnost zahájení řízení o uložení
pokuty časově omezuje.

Za škodu, kterou způsobili jiné organizaci nebo
osobě porušením povinnosti stanovené tímto zá-
konem, odpovídají organizace a občan podle pří-
slušných ustanovení hospodářského a občanského
zákoníku. Proti svému pracovníkovi, který zavinil,
že musela zaplatit pokutu nebo nahradit škodu,
má organizace postih podle zákoníku práce.

K § 54:

Obecné předpisy o správním řízení se ne-
vztahují na schvalování jízdních řádů (§ 19 odsta-
vec 1], na stanovení umístění zastávky veřejné
pravidelné autobusové dopravy (§ 20 odst. 2) a na
schvalování zasílatelských podmínek (§ 41 odsta-
vec 4).

40

K § 53:

Tímto Ustanovením se zajišťuje plynulý pře-
chod na novou úpravu.

Odstavec 1 se v silniční dopravě provozované
komunálními podniky dotýká povolení vydaných
k provozování

a) pravidelné hromadné dopravy osob mimo zá-
jmovou oblast,

b) nepravidelné dopravy věcí mimo zájmovou
oblast,

c) nepravidelné hromadné dopravy osob mimo
zájmovou oblast vozidly, která nejsou určena
k dopravě pravidelné a nejsou v ni užívána.
Do stávajícího rozsahu a způsobu provozování

městské autobusové dopravy, jak se tento postup-
ným vývojem podle místních podmínek a za účasti
místních orgánů státní správy vytvářel, není
nutné ani účelné z podnětu nové úpravy zasahovat
(odstavec 2). Ke všem činnostem organizace měst-
ské hromadné dopravy, které nemají z hlediska
nové úpravy povahu městské autobusové dopravy,
je ovšem třeba opatřit si povolení.

Odstavec 3 se vztahuje na provozovatele sil-
niční dopravy, kteří byli k jejímu provozování
oprávněni přímo na základě zákona a toto jejich
oprávnění není již v tomto zákoně zakotveno
(např. oprávnění komunálních podniků k nepravi-
delné hromadné dopravě osob mimo zájmovou ob-
last vozidly určenými a užívanými v pravidelné
dopravě, k nepravidelné nehromadné dopravě osob
(osobní taxislužbě) a k nepravidelné nákladní sil-
niční dopravě, včetně nákladní taxislužby v zá-
jmové oblasti], a na provozovatele vnitrostátního
zasílatelství, pro něž dosud není předepsáno po-
volení a kteří podle tohoto zákona nebudou opráv-
něni provozovat tuto činnost bez povolení.

K § 56:

Pro dopravu uvedenou pod písm. a) platí
zvláštní předpisy příslušných ústředních orgánů.

Vynětí doprav uvedených pod písm. b) až
d) z ustanovení zákona se vztahuje jen na dopravy
prováděné při plnění úkolů orgánů a organizací
v nich uvedených. Jde o speciální služby, pro něž
platí zvláštní předpisy a na něž nelze uplatňovat
ustanovení tohoto zákona.

Dopravu poštovních zásilek upravuje zákon
č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon). Jde
o specifickou komplexní úpravu a není důvodu,
aby se na tuto dopravu vztahovaly ještě obecné
podmínky pro dopravu věcí. Tento závěr platí

ovšem jen směrem k poštovním zásilkám, pro je-
jichž dopravu jsou stanoveny speciální podmínky,
které musí dodržovat každý jejich dopravce, ať
je to přímo pošta nebo jiný dopravce.

Pokud však jde o oprávnění k provádění do-
pravy poštovních zásilek, je rozhodující, kdo je
skutečným provozovatelem dopravy těchto zási-
lek. Oprávněna k provozování této dopravy bez
povolení je toliko pošta.

Jestliže si pošta zajišťuje dopravu poštovních
zásilek u jiného silničního dopravce, jde již o ob-
last silniční dopravy pro cizí potřeby. U takto pro-
vozované silniční dopravy není žádného důvodu,
aby uvedená dopravní činnost byla vyňata z obec-
ného povolovacího režimu.

K § 58:

Novou jednotnou a komplexní právní úpravou
silniční dopravy jsou dotčeny některé právní před-
pisy České socialistické republiky a Slovenské so-
cialistické republiky. Jde o položky v přílohách
k zákonům České národní rady č. 146/1971 Sb. a
Slovenské národní rady č. 72/1969 Sb., č. 34/1971
Sb. a č. 159/1971 Sb., v nichž je uvedena působ-
nost jednotlivých stupňů národních výborů ve vě-
cech dopravy s odkazem na konkrétní ustanovení
dosud platných předpisů ve věcech dopravy. Zru-
šením těchto předpisů se stanou odkazy na ně
bezpředmětnými.

Kromě zrušení uvedených právních předpisů
bude nutno novelizovat ustanovení § 31 odst. 5,
§ 33 a 34 vyhlášky č. 100/1975 Sb., o pravidlech
silničního provozu, v nichž je třeba vypustit usta-
novení, jež byla převzata do tohoto zákona.

Protože však v uvedených ustanoveních se
problematiky řešené v tomto zákoně týkají jen
jednotlivé věty nebo i jen části vět, činilo by je-
jich zrušení zbývající ustanovení vyhlášky č. 100/
1975 Sb. nepřehlednými a nejasnými. Zrušení není
nutné ani proto, že jde o úpravu věcně zcela shod-
nou, a mohou tedy obě úpravy platit vedle sebe
do té doby, než dojde k rozsáhlejší novelizaci vy-
hlášky č. 100/1975 Sb.

Nezrušuje se vyhláška č. 141/1976 Sb., o vytě-
žování silničních nákladních vozidel, od jejíhož
nabytí účinnosti (1. 4. 1977) uplynula příliš krát-
ká doba k tomu, aby mohly být zhodnoceny prak-
tické výsledky jejího používání a vyvozeny závěry,
zda je možno ji převzít do nového prováděcího
předpisu k tomuto zákonu beze změny nebo zda
a jaké úpravy v jejím textu bude nutné nebo
vhodné provést.

V Praze dne 1. února 1979

Předseda vlády ČSSR:
dr. Štrougal v. r.

StT l - 88139-78