Pracovníci všetkých troch profesií sú
z hľadiska spoločného výchovného
cieľa rovnako dôležití. Zvládnutie
náročných úloh si od pracovníkov
vyžaduje plnú kvalifikáciu. Od riaditeľov,
ich zástupcov a učiteľov si vyžaduje vysokoškolské
vzdelanie pre stredné školy, od majstrov odbornej
výchovy a vychovávateľov úplné
stredné vzdelanie a doplnkové pedagogické
štúdium. Okrem toho majster odbornej výchovy
musí mať robotnícku kvalifikáciu a prax
v príslušnom odbore.
Z tohto hľadiska je však súčasný
stav neuspokojivý, a to sa prejavuje v rozdielnej úrovni
výchovno-vzdelávacieho procesu a mimoškolskej
činnosti.
Relatívne najlepší stav kvalifikovanosti je
u učiteľov, horší u majstrov odbornej
výchovy a najmä u vychovávateľov, kde
sa prejavuje aj najväčšia fluktuácia.
To má však svoje sociálne príčiny.
Tak napríklad majster odbornej výchovy, pokiaľ
spĺňa všetky kvalifikačné požiadavky,
môže byť zaradený maximálne v desia
tej platovej triede a dosiahnuť základný plat
3000 Kčs. Rad majstrov, najmä starších
ako 40 rokov, ktorí sa venujú výchove učňov
už dlhší čas a nesplnia jednu kvalifikačnú
požiadavku, môžu čerpať len 80 % platového
rozpätia, to je 2400 Kčs a majú 42,5 hodinový
úväzok. Je pochopiteľné, že radšej
odchádzajú späť do výroby, kde
ako vyučení zarábajú viacej a nemusia
študovať strednú ani pedagogickú nadstavbu,
ani mať zodpovednosť za zverených učňov.
Podobná situácia je u vychovávateľov;
i keď spĺňajú požadovanú
kvalifikáciu, môžu získať maximálne
9. triedu, to jest 2450 Kčs. Ak majú toto povolanie
robiť dobre, ktoré je značne náročné
a vyžaduje prácu odpoludnia, večer, náročné
služby, v sobotu, v nedeľu a cez sviatky, mali by byť
podľa toho aj materiálne ohodnotení.
Kvalifikovaní pracovníci z týchto miest často
odchádzajú a prijímajú menej náročné
povolanie a spoločensky lepšie ohodnotené a
na ich miesta prichádzajú, spravidla náborom,
opäť pracovníci bez kvalifikácie.
Bolo by potrebné, aby príslušné rezortné
orgány týmto otázkam venovali patričnú
pozornosť a urýchlili ich riešenie.
Druhým sledovaným záujmom poslancov kultúrneho
výboru bolo využitie kvalifikácie absolventov
stredných a najmä vysokých škôl.
Vývoj výchovy odborníkov pre československé
národné hospodárstvo prebieha uspokojivo.
Štát vynaloží značné prostriedky
na výchovu absolventov vysokých a stredných
škôl. Spomeniem aspoň priemerne stanovené
sumy, pretože štúdium najmä na vysokých
školách je rozdielne. Možno teda povedať,
že reálne náklady na absolventa vysokej školy
dosahujú v priemere 100 000 Kčs a na absolventa
strednej školy v priemere 40 000 Kčs. Právom
nás teda zaujímalo ich využívanie v
praxi.
V záujme rovnomerného rozvoja národného
hospodárstva majú nastupovať absolventi škôl
do pracovného pomeru tam, kde pre nich bola príprava
plánovaná, kde sú potrební a kde plne
môžu využívať svoju odbornú
kvalifikáciu.
Rozmiestňovanie absolventov je však ovplyvnené
organizáciami, ktoré disponujú rôznymi
stimulačnými a stabilizačnými prostriedkami,
ako napríklad pridelenie bytu, poskytovanie výhodných
platových podmienok, možnosť ďalšieho
odborného rastu, funkčného postupu, štipendijnou
politikou a pod.
Asi len 50-70 % absolventov vysokých škôl i
stredných škôl pracuje v odboroch a odvetviach,
kde sú najefektívnejšie využívaní.
Najvyšší stupeň súladu medzi vyštudovaným
odborom a vykonávanou prácou vo svojom odbore, ako
bolo zistené, existuje u absolventov zdravotníckych,
učiteľských a umeleckých pracovníkov.
Tu je aj najmenšia fluktuácia. Najmenej sa kryje vyštudovaný
odbor s vykonávanou prácou u absolventov ekonomických
a technických smerov. Tu sú fluktuačné
tendencie veľmi výrazné.
Napríklad v Škodovke Plzeň po nástupe
absolventov vysokých škôl, prevažne strojných
inžinierov, počas prvých troch rokov odchádza
z podniku priemerne 20-25 %. Hlbšie sociologické prieskumy
ukázali, že ako hlavné dôvody uvádzajú
materiálnej a osobnej povahy. Avšak u mnohých
mladých inžinierov je to aj dezilúzia po príchode
zo školy do náročných prevádzok
ťažkého strojárstva, horúcich hutníckych
a zlievárenských prevádzok atd., kde majú
riadiť prácu určitého kolektívu
ľudí. Na riadenie a na prácu s ľud, mi
však nie sú vysokou školou pripravení,
preto o túto riadiacu prácu má záujem
asi 13 % absolventov, ostatní sa chcú venovať
prevažne samostatnej odbornej práci alebo práci
vo výskume. Národný podnik Škoda Plzeň
má trvalý nedostatok absolventov vysokých
i stredných škôl. Požiadavka podniku na
absolventov vysokých škôl je len na 70 % obsadená
a u absolventov-priemyslovákov na 60 %, pretože 50-60
% z nich nenastúpi do praxe, ale idú študovať
na vysokú školu.
Strojárstvo nepatrí medzi preferované odbory
a o jeho štúdium je menší záujem.
Preto majú podniky možnosť poskytovať študentom
priemyselnej školy od druhého ročníka
štipendium, a to len na prísľub, že po absolvovaní
školy nastúpia do podniku. Napríklad n. p.
Škoda Plzeň im poskytuje 600 Kčs mesačne,
čo za 3 roky je 21 000 Kčs. Ale učňovská
mládež nedostane nič, naopak, rodičia
za nich platia mesačne 400 Kčs. Sami predstavitelia
podniku tento systém oprávnene kritizujú,
pretože poškodzuje robotnícku mládež
materiálne i morálne. Pri prieskume poslancov kultúrneho
výboru zaujímalo aj využitie kvalifikácie
absolventov umeleckých škôl v odvetví
kultúry a umenia a aj v ostatných odvetviach národného
hospodárstva.
Celoštátne štatistické údaje sú
však v tomto smere neúplné a nepresné.
Nie je podchytený značný počet umelcov,
ktorí svoju odbornosť vykonávajú ako
slobodné povolanie na takzvanej "voľnej nohe".
Pritom títo umelci, alebo pracovníci predstavujú
2025 % absolventov umeleckých škôl, najmä
vysokých. Evidenciu o týchto ľuďoch majú
len jednotlivé umelecké fondy. I keď ide prevažne
o serióznych umelcov, je medzi nimi i mnoho takých,
ktorí sa živia "ako umelci" v slobodnom
povolaní (a veľmi dobre), hoci na to nemajú
príslušnú kvalifikáciu. Je to napríklad
rad takzvaných estrádnych umelcov, spevákov,
alebo hudobníkov populárnej hudby. Mnohí
z nich opustili civilné zamestnanie a na základe
len kvalifikačnej prehrávky u agentúry sa
stali "umelcami z povolania". Vo výtvarnej oblasti
sú to napr. umeleckí fotografisti.
Bolo by potrebné získať spoľahlivý
celoštátny prehľad o celkovom počte ľudí
v slobodnom povolaní a pokiaľ je to možné,
riešiť vo vzájomnej rezortnej spolupráci
otázku ich začleňovania do pracovného
pomeru pri súčasnom radikálnom riešení
otázky kvalifikácie.
Prevažná časť absolventov umeleckých
vysokých škôl pôsobí v našich
hlavných mestách - v Prahe a v Bratislave - i v
ďalších krajských mestách. Naproti
tomu v menších a malých mestách ich
je nedostatok.
Absolventi konzervatória sa uplatňujú nielen
ako orchestrálni hráči, ale aj ako učitelia
hudby na jednotlivých hudobných nástrojoch
v ľudových školách umenia, kde stále
ešte pôsobí 12 % učiteľov bez kvalifikácie.
Odlišná je situácia vo výtvarnej oblasti.
Absolventi stredných odborných výtvarných
škôl nemajú záujem o miesta v malých
podnikoch, kde by mali pracovať ako návrhári,
designeri, pretože im nemôžu vyriešiť
sociálne otázky. Tak vzniká situácia,
kde na jednej strane školy pripravujú dostatok absolventov
pre skvalitňovanie estetickej stránky našej
hmotnej kultúry, ale výrobná prax ich nevyužíva.
Odlišná je situácia u absolventov vysokých
škôl výtvarných umení v odbore
maľba, grafika a sochárstvo, ktorí sa v prevažnej
miere uplatňujú ako umelci v slobodnom povolaní.
U absolventov Akadémie múzických umení
v hudobnej oblasti je požiadavka väčšia
ako ponuka, v iných umeleckých odboroch je zdanlivá
"nadprodukcia" kádrov. V súčasnej
dobe je okolo 100 absolventov tejto fakulty bez trvalého
zamestnania, ktorí pracujú príležitostne
len na zmluvy.
Sme toho názoru, že treba hľadať možnosti
plnšieho spoločenského uplatnenia mladých
absolventov umeleckých škôl všetkých
odborov a so spoločenskými, materiálnymi
prostriedkami, ktoré štát poskytuje, podporovať
výhradne tých umelcov a ich tvorbu, ktorí
plne zodpovedajú požiadavkám socialistického
realistického umenia.
To je súdružky a súdruhovia poslanci, len zlomok
získaných poznatkov a problémov, o ktorých
samotné ústredné orgány spravidla
vedia. Ide len o to, aby sme na ne znova upozornili a vyžiadali
si ich dôsledné a účinné riešenie.
V tejto súvislosti ma napadá otázka, či
sme priveľmi skoro nezrušili administratívny
rozpis umiestňovania absolventov škôl, ktorý
ako systém lepšie zabezpečoval potreby národného
hospodárstva a celej spoločnosti.
V školskej kvalifikácii ľudí je nevyčísliteľný
kapitál celej spoločnosti, ktorý treba veľmi
efektívne využívať. Preto je potrebné
ešte oveľa lepšie hospodáriť s kvalifikovanými
pracovnými silami. Ďakujem za pozornosť.
Předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslankyni Zabovej,
hovorí poslanec Kopřiva, pripraví sa poslanec
Rigo.
Poslanec L. Kopřiva: Vážený soudruhu
předsedo, vážená Sněmovno národů,
ekonomická aktivita našeho obyvatelstva je v porovnání
aktivity dosahované v řadě vyspělých
kapitalistických států velmi vysoká.
Na její úroveň působí zejména
vysoké procento žen zapojených do pracovního
procesu a vysoký počet osob, setrvávajících
v tzv. poproduktivním věku v další aktivní
činnosti. Prudký růst zaměstnanosti
žen u nás, zejména po Vítězném
únoru 1948, nebyl a není motivován pouze
potřebami národního hospodářství,
ale je součástí celkového úsilí
KSČ řešit z marxisticko-leninských pozic
postavení žen v socialistické společnosti.
Rovnoprávné postavení žen v pracovním
poměru je nezbytným základem jejich rovnoprávnosti
ve všech ostatních oblastech života.
Výbor pro plán a rozpočet při přípravě
dnešního jednání zaměřil
svoji pozornost především na problematiku zaměstnanosti
mužů a žen v Československé socialistické
republice a její stávající úrovně.
Dospěli jsme k závěru, že v současné
době je nutno posuzovat míru ekonomické aktivity
našeho obyvatelstva téměř za maximální,
a specificky u žen, za účelnou horní
hranici jejich možné zaměstnanosti. Dosahovaným
42 % všech ekonomicky činných žen proti
30 % dosahovaných v kapitalistických státech
je toho přesvědčivým důkazem.
Na významu tohoto srovnání nemohou nic změnit
ani příliš zjednodušené, často
na veřejnosti diskutované, ale ničím
nepodložené poukazy na to, že v kapitalistických
státech snad nepotřebují ženy tolik
zaměstnávat, aby prý se mohly více
věnovat rodině a výchově dětí.
Z hlediska dosahovaného růstu produktivity či
racionalizace práce jich možná tolik nepotřebují,
ale hlavní důvod je ten, že vedle miliónů
nezaměstnaných nemají pro ně dnes
ani dostatek pracovních příležitostí.
Jestliže se míra ekonomické aktivity našeho
obyvatelstva přiblížila svému maximu,
musíme se intenzívněji orientovat na tu část
obyvatelstva, která se sice nachází v produktivním
věku, ale která ještě v důsledku
učení nebo studia do pracovního procesu nevstoupila,
nebo se do něj zatím nevrátila. Tuto druhou
skupinu zhruba 260 tis. osob tvoří v rozhodující
části právě ženy. K zabezpečení
žádoucí ekonomické aktivity těchto
žen je třeba nadále vytvářet
potřebné podmínky, zejména zvýšit
kapacity předškolních zařízení.
Stále ještě poměrně značný
počet nevyřízených žádostí
o umístění dětí ve školkách
a jeslích ukazuje, že přes značné
zvýšení kapacit těchto zařízení
potřebujeme na některých místech zabezpečit
rovnoměrnější rozmístění
jejich sítě, a tak dosáhnout žádoucích
výsledků, které by lépe odpovídaly
potřebám rodin a možnostem návratu žen
do pracovního procesu. Kapacita mateřských
škol by měla postupně pokryt celou populaci
dětí od 3 do 6 let, a tím umožnit návrat
žen z mateřské dovolené. Pokud nedosáhneme
tohoto stavu, nemůžeme počítat s jejich
návratem do pracovního procesu.
Zaměstnanost žen velmi úzce souvisí
s rozvojem terciárního sektoru, a to v obojím
směru. Pro rozvoj služeb, který je v poslední
době nejrychleji se rozvíjejícím sektorem,
je charakteristický vysoký podíl žen
a jeho další rozvoj je přímo závislý
na možnostech růstu zaměstnanosti žen.
Souběžně ovšem vzestup ekonomické
aktivity žen je rovněž přímo závislý
na rozvoji služeb. Statistika hovoří o tom,
že v odvětvích hmotné výroby
pracuje 41,4 % žen, zatímco v nevýrobních
odvětvích je jich zaměstnáno 58,6
%. Proto jsou jistě oprávněné požadavky
žen, aby se jejich potřebám přizpůsobila
pracovní doba, doprava, aby byl rozšířen
rozsah, ale především kvalita obyvatelstvem
placených služeb. Zmíněný značný
počet oprávněných stížností
signalizuje, že není na tomto úseku všechno
v pořádku. Nezodpovědná práce,
dlouhé dodací doby, nekvalitní provedení
oprav nejenom že zavdávají příčiny
k nespokojenosti, ale jsou často jedním z důvodů,
proč ženy nemohou nastoupit do zaměstnání.
Měla by být i na tomto úseku zpřísněna
kontrola, zvýšena hmotná zainteresovanost a
podpořena sankcemi proti nekvalitním službám.
Mám za to, že v řadě pracovních
oblastí představuje potenciální rezervu
zaměstnanosti lepší využití možnosti
domácké práce žen. Je však třeba
zvážit i negativní dopady, které s touto
prací podnikům vznikají a na základě
toho posoudit ekonomickou účinnost této práce,
která se jeví dosti atraktivní.
Socialistická společnost nerozlišuje práci
mužů a žen, nýbrž odměňuje
společenský význam, množství
a kvalitu odvedené práce podle platných mzdových
tarifů. Základním předpokladem pro
rovnoprávné postavení žen v pracovním
kolektivu je jejich kvalifikace. V této oblasti prošly
československé ženy převratným
vývojem. Socialistické ekonomické přeměny,
růst kvalifikace spolu s výsledky vědeckotechnického
pokroku, přinesly zásadní změny i
v charakteru práce žen. Stále více se
v tomto procesu rozvíjejí jejich schopnosti, tvůrčí
síly, svědomitost a přístup k práci.
Velmi výrazně se podílejí na socialistickém
soutěžení, na vytváření
vzájemných vztahů v pracovním kolektivu
a na formování nového vztahu k práci.
Za všechny uvedu příklad ze svého volebního
obvodu. Koncernový podnik Tesla Litovel je podnik, ve kterém
pracuje téměř 85 % žen. Z nich 619 je
zapojeno do hnutí brigád socialistické práce
a tvoří tak 65 % celkového počtu pracovníků
zapojených do této formy soutěžení.
Z celkového počtu 44 BSP je ve 27 případech
vedoucím kolektivu žena. V kolektivech žen je
velmi dobrá pracovní atmosféra, ženy
kladou důraz i na mimopracovní život kolektivů,
aktivně se zapojují do zájmové činnosti.
Práce, jako nejsilnější faktor při
přetváření člověka,
významně formuje i osobnost žen. Naše
ženy jsou dnes kvalifikovanými odbornicemi, často
mistry svého oboru a společně s muži
hledají cesty k vyšší efektivnosti výroby,
rezervy ve spotřebě energie, surovin a materiálů,
ve vyšší kvalitě a účinnosti
práce na každém pracovišti. Druhou skupinu
ovlivňující podstatně zaměstnanost
v našem státě tvoří občané
v tzv. poproduktivním věku. Statistická šetření
dokazují vysokou ekonomickou aktivitu obyvatel této
věkové skupiny. Naše republika patří
ke státům s nejnižší věkovou
hranicí pro nárok na důchod a již tím
dává možnost zdravotně způsobilým
důchodcům setrvat v pracovním procesu. Je
velmi správné, že naše společnost
v péči o člověka se stará o
faktory prodloužení lidského věku, přičemž
se opírá o změněný vztah člověka
k práci. Dává nejen možnost, ale i přímo
nabízí v nemalém rozsahu řadu příležitostí
k prodloužení pracovní aktivity člověka
a k významné realizaci jeho dlouhodobě nabytých
zkušeností a znalostí na takových úsecích,
kde je naše společnost zvlášť nutně
potřebuje. Bude teď záležet na tom, jak
budou právě zkušenosti těchto pracovníků
využity, zejména v novátorském a zlepšovatelském
hnutí. Vždyť právě tito lidé,
kteří by měli odcházet do důchodu,
mají bohaté zkušenosti, nejsou již tak
často provozně zaneprázdněni a tím
mají více času na přemýšlení
jak zlepšit a zhospodárnit pracovní postup.
Stejně dobře může řada občanů
poproduktivního věku pracovat v drobných
provozovnách národních výborů,
ve službách, kde tito odborní pracovníci
chybějí. Řada těchto důchodců
je vyučena řemeslům, která sice během
pracovní aktivity nedělali, ale která jsou
velmi potřebná a požadovaná při
opravách a údržbě bytového fondu.
Pomoc těchto odborníků, i když ne s
velkou praxí, je vždy na tomto úseku velmi
vítanou.
O zapojení důchodců uvedu příklady
ze Severomoravského kraje. V roce 1979 bylo v Severomoravském
kraji 364 361 poživatelů různých druhů
důchodů a z tohoto počtu 70 449 pracovalo
v průmyslu a ve službách a 15 226 v zemědělství.
Znamená to, že každý čtvrtý
důchodce našeho kraje se znovu zapojil do pracovního
procesu. Z rozboru podle odvětví vyplývá
značná rozdílnost, ovlivněná
především možností pracovního
uplatnění a zdravotního stavu samotných
důchodců. V těchto případech
je nutné velmi citlivě vycházet z ekonomické
kombinace práva na práci a práva na odpočinek.
Pracovní zapojení důchodců je vždy
řešeno v souladu s jejich fyzickými schopnostmi
a odbornou kvalifikací, a to na základě dobrovolnosti
a v souladu s potřebami a možnostmi společnosti.
Mimo trvalé zapojení je velkým přínosem
pro naše národní hospodářství
i brigádnická výpomoc občanů
poproduktivního věku. Cukrovarnickou kampaň
si prakticky bez pomoci důchodců nedovedeme vůbec
představit. Z naší strany můžeme
jen pozitivně ocenit, že míra jejich aktivity
je udržována na významné úrovni
také díky vhodné formě stimulování
jejich dobrovolného setrvávání v dalším
pracovním procesu.
Naše socialistická společnost plně zabezpečuje
základní životní úroveň
i těch občanů, kteří v důsledku
nemoci nebo úrazu nejsou schopni plně se zapojit
do pracovního procesu. Statistika Severomoravského
kraje konstatuje, že z celkového počtu dále
pracujících důchodců činí
podíl důchodců starobních 60,6 % a
částečně invalidních důchodců
24,2 %. Tato skutečnost ukazuje na vysoké morální
vlastnosti, uvědomělost a pochopení potřeb
našeho hospodářství touto skupinou občanů.
Rovněž osobám se změněnou pracovní
schopností je věnována patřičná
pozornost, vždyť i tato skupina lidí tvoří
jeden ze zdrojů pracovních sil.
Ve výboru pro plán a rozpočet jsme proto
došli k závěrečnému názoru,
že bylo-li v naší ekonomické situaci dosaženo
maximální pracovní aktivity a zaměstnanosti,
nemůžeme si v našem státě stěžovat
na nedostatek pracovních sil, ale spíše na
nedostatečnou efektivnost ve využívání
existujícího pracovního potenciálu,
či na jeho nesprávné rozdělení,
nebo i na nereálné představy, které
jsou v některých směrech a odvětvích
kladeny. Spíše je třeba, jak to bylo zdůrazněno
na 18. plenárním zasedání ÚV
KSČ, racionálně s pracovními silami
hospodařit, lépe je rozmístit a optimálně
využívat. Děkuji za pozornost.