To je všetko čo sa týka štruktúry
pracovníkov. Samozrejme, že rozhodujúca je
otázka produktivity práce a tá pochopiteľne
je podmienená predchádzajúcimi činiteľmi,
o ktorých som hovoril. Ani v produktivite práce
nemôžeme byť spokojní s vývojom,
ktorý sme mali dosiaľ, registrujeme neustály
pokles produktivity práce, jednak podľa päťročných
plánov, ale aj v tejto poslednej päťročnici
podľa jednotlivých rokov. V roku 1976 sme dosiahli
tempo rastu produktivity práce zhruba 5 %, v tom to roku
očakávame zhruba polovičný rast produktivity
práce.
Tento problém sa veľmi často vysvetľuje
tým, že nám klesá dynamika výroby
a dynamika rozvoja ekonomiky a v tej súvislosti musí
dochádzať aj k poklesu dynamiky produktivity práce.
Chcel by som veľmi vážne odporovať tomuto
názoru a považujem ho za hlboko nesprávny už
tým, že svet pozná iné pomery vzťahu
produktivity práce a dynamiky výroby, dokonca vzťah,
kde produktivita práce rastie rýchlejšie ako
dynamika výroby. Nielen v priemyslovo vyspelých
kapitalistických štátoch, ale aj v socialistických
štátoch sú takéto vzťahy medzi
produktivitou a dynamikou dobre známe. Zrejme i my sa musíme
snažiť o dosiahnutie takéhoto vzťahu. Nie
je totiž vôbec správne uvažovať priamu
úmernosť medzi dynamikou produktivity práce
a dynamikou výroby.
Do tohto vzťahu i pri poklesu dynamiky ekonomiky musíme
zaradiť jeden vážny činiteľ, (čo
zrejme robíme nedostatočne), a to je racionalizácia
výrobného procesu a racionalizácia využitia
pracovnej sily.
Aké konkrétne opatrenia na základe tohto
vývoja robíme pre siedmu päťročnicu?
Vychádzame z toho, že v našej ekonomike nie je
nedostatok pracovných síl, i keď tento názor
sa udomácnil a dosť často sa v obecnosti opakuje
bez prihliadnutia k tomu, ako sú na konkrétnych
pracoviskách tieto otázky racionalizácie
riešené. V siedmom päťročnom pláne
riešime veci predovšetkým v oblasti ukazovateľov
plánu. Predpokladáme v súlade s uznesením
Predsedníctva strany, že v podstate pre siedmu päťročnicu
rast výroby, predovšetkým v spracovateľských
odvetviach, má byť krytý prírastkom
produktivity práce, to znamená v podstate bez prírastku
pracovných síl.
Po druhé, treba podstatne zlepšiť pomer medzi
rastom produktivity práce a rastom vybavenosti pracovníkov
strojmi. Viete veľmi dobre, že doterajší
vývoj, nie je najefektívnejší predovšetkým
preto, že rast vybavenosti pracovníka strojmi rastie
dvojnásobným tempom ako produktivita práce.
Svedčí to teda o tom, že nedostatočne
využívame existujúce stroje, že logika
argumentov "nemáme stroje, potrebujeme, dajte viac",
nie je vždy oprávnená pokiaľ budeme registrovať
takýto vývoj.
Predpokladáme rovnako v pláne, že vzťah
rastu priemerných miezd a produktivity práce bude
podstatne nižší, ako tomu bolo v posledných
rokoch, kedy sme dosahovali rast produktivity práce okolo
4,5 %, pritom zhruba o 3-3,5 % rástli mzdy, to znamená,
že sme dosahovali pomer 70-80-90 % rastu priemerných
miezd k rastu produktivity práce. Pre siedmu päťročnicu
už sa mal tento pomer rastu produktivity práce a rastu
priemerných miezd podstatne znížiť, pretože
nevyjadruje efektívnosť.
Aj pre siedmu päťročnicu pokračujú
všetky opatrenia, ktoré znamenajú znižovanie,
resp. stabilizáciu a racionálnejšie využívanie
riadiaceho a správneho aparátu a rovnako sa ráta
aj s tým, že i pre terciálnu sféru bude
platiť zákon najvyššej hospodárnosti
čo do využitia pracovníkov v tejto sfére.
Samozrejme riešenie lepšieho využitia existujúcich
zdrojov pracovných síl sa nevyjadruje len v pláne
práce. Je to aj otázka iných častí
plánu. Chcel by som zvlášť uviesť
zabezpečovanie súladu dynamiky investovania so zdrojmi
pracovných síl. Tu postupujeme už pri tvorbe
tak päťročného plánu ako aj plánu
pre rok 1981 veľmi náročne s tým, že
treba veľmi podrobne zargumentovať zabezpečenie
potrebných pracovných síl u novo začatých
stavieb. Bohužiaľ, aj tu sa stretávame pri schvaľovaní
začatia s argumentmi, že je dostatok pracovných
síl a po piatich rokoch keď dokončíme
stavbu zistíme, že táto stavba potrebnými
pracovnými silami nie je zabezpečená, že
národný výbor nepostupoval v etape, keď
sa rozhodovalo o výstavbe zrejme s najväčšou
zodpovednosťou v tejto otázke.
Druhá zásada v oblasti dosiahnutia súladu
reprodukcie základných fondov a pracovných
síl je otázka likvidácie zastaralých,
neefektívnych základných fondov a prevádzok.
Viete, že o tejto otázke nehovoríme v poslednom
čase prvýkrát, že je to už záležitosť
staršieho dáta a dlhodobejšia tendencia toho,
že nedostatočne likvidujeme zastaralé základné
fondy. Zaoberali sme sa aj príčinami. Prišli
sme aj s celým radom opatrení, ktoré už
v súčasnej dobe platia. I tak nie sme stále
so situáciou spokojní. Preto aj súbor opatrení
predpokladá ďalšie a veľmi závažné
a účinné opatrenia, že z celého
radu ukazovateľov vyjadrujúcich efektívnosť
ekonomiky je ukazovateľ využitia základných
fondov meraný rentabilitou z výrobných fondov.
Ide teda predovšetkým o to, aby sme zreálnili
náš rozsah investovania, aby sme zabezpečili
rozsah likvidácie základných fondov, ktoré
máme, ale hlavne, aby sme zabezpečili potrebnú
štruktúru investovania, ktorá je založená
v pláne a ktorá vyjadruje investovať predovšetkým
do modernizácií a rekonštrukcií, ktoré
zabezpečujú zámenu strojov starých
strojmi s podstatne vyššou produktivitou práce
Týmto spôsobom môžeme riešiť
už dávno kritizované nedostatočné
využitie pracovných miest v našom priemysle.
Toľko k otázke investícií a zdrojov
pracovných síl, ako jednej z oblastí, ktorá
podmieňuje riešenie celého radu problémov.
Vychádzame ďalej z toho, že Súbor opatrení
bude riešiť jeden z veľmi vážnych problémov
racionalizácie využitia pracovných síl,
ktorý spočíva predovšetkým v
dlhodobo kritizovanom odvode z priemerných miezd.
V súčasnej dobe platí zásada, že
keď prekročíte priemerné mzdy oproti
plánu, odvádzate v závislosti na prekročení
veľmi progresívne odvody z priemerných miezd
do štátneho rozpočtu. Tento postup má
svoje oprávnenie predovšetkým z hľadiska
regulácie mzdových prostriedkov a z hľadiska
regulácie vývoja priemerných miezd, je však
veľmi nepriaznivým činiteľom pre racionálnejšie
využitie existujúcich pracovných síl
s tým, že je možné s menším
počtom pracovníkov splniť, alebo prekročiť
plánované úlohy a priemerné mzdy na
základe lepších výkonov a vyššej
produktivity práce. Bolo to možné aj doteraz,
až na to, že z vyšších priemerných
miezd musel platiť príslušný podnik veľmi
progresívne odvody.
Predpokladáme, že pre 7. päťročnicu
tento systém zmeníme. Ako je vám známe,
Súbor opatrení predpokladá v pláne
práce a miezd, že v podstate budú uvedené
absolútne čísla pracovníkov pre daný
rezort výrobnej hospodárskej jednotky, alebo podnik
s tým, že mzdové prostriedky sa regulujú
na tzv. vlastné výkony.
Za predpokladu, že podnik splní vlastné výkony
s podstatne menším počtom pracovníkov,
sú mu mzdové prostriedky ponechané, môže
tieto prostriedky využiť. Za predpokladu, že všetko
toto je robené v etape tzv. ústretového plánu.
Keď si podnik takéto vzťahy založí
do svojho plánu a takýto plán predloží
- neplatí odvody priemerných miezd a môže
pokračovať tým spôsobom, že miesto
100 pracovníkov bude mat len 90 pracovníkov a ušetrené
mzdové prostriedky môže využiť pre
vyššie priemerné mzdy. Chcem opäť zdôrazniť,
že za predpokladu, ak si ich založí do plánu.
Táto zásada bola rozhodnutá v súvislosti
so Súborom opatrení a platí s konečnou
platnosťou zhruba od júna preto, aby mohla byť
využitá v návrhoch plánov podnikov a
VHJ na rok 1981. Komunikácia medzi centrom a podnikmi je
však nedostatočná. Možná, že
sú v tom aj iné príčiny, ale návrhy
podnikov túto možnosť nevyužili - ušetrili
si pracovníkov, naopak na menší objem výroby
vyžadovali väčší počet pracovníkov.
Musím k tomuto ešte dodať, že v súčasnej
dobe sa diskutuje o tom, a zrejme bude taký návrh
predložený vláde, aby v určitej miere
táto zásada platila i pre realizáciu plánu.
V akom rozsahu a akým spôsobom to bude s konečnou
platnosťou riešené, vláda rozhodne v najbližšom
čase. Posledná oblasť, ktorú treba pripomenúť
je otázka politiky odmeňovania a regulácie
mzdových prostriedkov pre 7. päťročnicu.
Viete dobre, že v tejto oblasti došlo k zásadným
a podstatným zmenám.
Nechcem vysvetľovať celú problematiku, chcem
len uviesť to, že pre čerpanie mzdových
prostriedkov a pre vytvorenie a využitie ovládacej
zložky, sú rozhodujúce ukazovatele efektívnosti.
Ide však o to, aby sme ukazovatele efektívnosti zabezpečovali
pri realizácii plánu, aby sme nerobili to, čo
bohužiaľ, často robíme i teraz, že
buď v pláne, alebo pri realizácii rôznymi
zmenami plánu prispôsobujeme ukazovatele tak, aby
sme mohli čerpať mzdy.
Je tu nejaká nepísaná, ale existujúca
zásada, že totiž "nech sa robí čo
sa robí" - mzdy minimálne na úrovni
minulého roku treba brať (dokonca aj s určitou
dynamikou). Samozrejme, že takáto nepísaná
zásada je veľmi nesprávna, pretože mzdy
máme brať také, akú prácu vykonávame
a aké výsledky v tejto práci dosahujeme.
I mzdovú politiku pre 7. päťročnicu musíme
využiť k tomu, aby sme vyriešili jeden z hlavných
problémov racionalizácie využitia existujúcich
zdrojov pracovných síl - pretože len toto je
cesta k riešeniu.
Súbor opatrení, pokiaľ sa týka mzdovej
regulácie, vychádza z toho, že rozhodujúce
pre vytváranie mzdových prostriedkov sú ukazovatele
efektívnosti. Ide teraz len o to, aby sme tieto vzťahy
s principiálnosťou a dôslednosťou realizovali
a zabezpečovali v duchu toho, čo je doposiaľ
napísané.
Súdružky a súdruhovia poslanci, toľko
stručne k vysvetleniu tohoto problému. Neviem, či
som úplne uspokojil súdružku poslankyňu.
Chcem na záver povedať toľko, že skutočne
ide o veľmi zložité otázky a komplex opatrení,
ktoré musíme realizovať. Jednotlivé
prvky budú neúčinné, jedine celý
komplex opatrení v pláne a ekonomických nástrojoch
treba zabezpečovať. A to s cieľom - lepšie
využiť existujúce zdroje pracovných síl.
Pritom si musíme byť vedomí toho, že máme
do činenia stále s prácou človeka,
že preto táto oblasť je nielen odborne náročná,
ale aj politicko-spoločensky veľmi konfliktná.
Myslím, že túto konfliktnosť musíme
zvládnuť, aby sme riešili otázku, ktorá
bola postavená, aby sme riešili problém takzvaného
nedostatku pracovných síl a obrátili ho na
to, že budeme mať na príslušných
miestach dosť pracovníkov, a že budeme takto
schopní zvládať naše úlohy tak,
ako pred nami stoja.
Předsedající místopředseda
SN V. Vedra: Děkuji soudruhu Janzovi za jeho stanovisko
a ptám se poslankyně Bernáškové,
zda souhlasí s odpovědí. (Poslankyně
K. Bernášková: Ano.) Děkuji. Slovo má
poslanec Zahradník, připraví se poslanec
Muržic.
Poslanec R. Zahradník: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, vážení soudruzi poslanci,
problematika pracovních sil, zejména jejich kvalifikace,
sehrává mimořádnou úlohu také
v rozvoji socialistického zemědělství,
neboť toto odvětví národního
hospodářství je charakterizováno naléhavou
potřebou rychle uplatňovat vědeckotechnický
pokrok, zprůmyslnit zemědělskou velkovýrobu
a tak nahrazovat živou práci technikou. Tento proces
se nemůže obejít bez vzdělaných
lidí na úrovni současné doby v rozvinuté
socialistické společnost i.
13. plénum ústředního výboru
strany uložilo věnovat soustavnou pozornost získávání
a rozšiřování kvalifikace všech
pracujících v socialistickém zemědělství,
zejména pak zvyšování úrovně
výchovy a přípravy nastupující
generace. Skutečnost prokazuje, že práce s
lidmi, jejich výchova a příprava na stále
náročnější úkoly přináší
pozitivní výsledky.
Do roku 1985 by se měl zvýšit počet
vysokoškoláků a středoškoláků
v socialistickém zemědělství ze stávajících
110 tis. na 160 tis. a v potravinářském průmyslu
z 23 tisíc na 33 tisíc.
Je prokázáno, že pozornost musí být
věnována péči o zvyšování
kvalifikace manuálních pracovníků
v rostlinné i v živočišné výrobě.
V tomto směru má být docíleno v roce
1985 počtu, v němž 50 % všech pracovníků
v zemědělství a 45 % v potravinářském
průmyslu bude mít zabezpečenu zvýšenou
kvalifikaci - při současném zvyšování
podílu 4letých učebních oborů
s maturitou.
Musíme mít na mysli, že počet pracovníků
v odvětví zemědělství se snižuje.
V roce 1975 v něm trvale pracovalo 990 tis. pracovníků,
v roce 1978 pouze 906 tis. pracovních sil, v roce 1980
se očekává, že to bude zhruba 870 tis.
a v roce 1985 předpokládáme, že v zemědělství
bude o dalších 70 tis. pracovníků méně
proti roku 1980.
Pokud jde o věkové složení, po dosaženém
stupni snížení podílu pracovníků
v produktivním věku, dosáhne průměrný
věk pracovníků v zemědělství
v roce 1985 asi 42 let. Opatření v oblasti vědeckotechnického
rozvoje a další vytváření předpokladů
umožňují reálně očekávat
vzrůst produktivity práce v 7. pětiletce
až o 20 %, čímž se opět nahradí
snižující se počet pracovníků.
Není třeba zdůrazňovat, že jen
s určitými obtížemi překonáváme
problémy, které jsou spjaty s nedostatečným
přínosem zemědělské techniky,
která je a zůstane rozhodujícím faktorem
pro úsporu živé lidské práce.
Stávající technika, především
mobilní, vykazuje nekomplexní soustavu, a proto
jen částečně nahrazuje živou
práci. Jen v některých činnostech,
zejména u speciálních plodin, dochází
k výraznějším úsporám
živé práce vlivem mechanizace. Neuspokojující
stav techniky výrazně komplikuje dosažení
rychlejších úspor pracovních sil, a
to i ve prospěch rozhodujících odvětví
národního hospodářství a ovlivňuje
zejména i efektivnost mobilní techniky.
V uplynulém období došlo k určité
stabilizaci v počtu absolventů učilišť,
středních a vysokých škol, přicházejících
do zemědělské praxe. V roce 1980 nastoupilo
do zemědělství 10 tis. učňů,
4300 absolventů středních škol a 2030
absolventů vysokých škol.
Zemědělské učňovské
školy vychovávají opraváře zemědělských
strojů a my - žel - musíme s politováním
konstatovat, že tito mladí lidé - odborníci,
protože jsou použitelní i v ostatních
odvětvích národního hospodářství
a této skutečnosti také využívají,
v zemědělských podnicích nejvíce
fluktuují. Ještě snad dvojnásobně
horší je to s oborem chovatel hospodářských
zvířat. To pochopitelně trvale prohlubuje
nedostatek tolik potřebných kvalifikovaných
pracovníků v živočišné výrobě.
Tomuto úseku v souvislosti se zabezpečováním
soběstačnosti ve výživě obyvatelstva
je nezbytně nutné věnovat trvale mimořádnou
pozornost. Jestliže v živočišné výrobě
pracuje téměř třetina manuálních
pracovníků, mělo by toto odvětví
být zabezpečováno každoročně
3500 novými absolventy, aby to od povídalo vývoji
a jeho skutečné potřebě.
Je nutné konstatovat, že na tomto úseku máme
vážné nedostatky. Zejména v chovu skotu
je kvalifikace pracovníků velmi nízká
a u mnohých chybí dokonce zájem. Průzkum
provedený poslanci na středních a vysokých
školách zemědělského charakteru
potvrdil stav, nad nímž je třeba se velmi vážně
zamýšlet. Poslanci zjistili, že část
absolventů vysokých škol nevykazuje potřebné
znalosti, v mnohých případech dokonce mají
nedostatečný zájem o vybraná povolání,
a tím mnohá JZD i mnohé státní
statky zdůvodňují skutečnost, že
například ani stav 23 inženýrů
a 60 pracovníků se střední technickou
školou, zaměstnaných v JZD s výměrou
6 tis. hektarů a ve státním statku s výměrou
7 tis. ha, nezaznamenávají požadované
výsledky ani v živočišné, ani v
rostlinné výrobě.
Naproti tomu, soudružky a soudruzi poslanci, jsou mnohá
JZD s výměrou ne o mnoho menší, ve stejných
nebo téměř stejných podmínkách,
a stejně tak i státní statky s podstatně
nižším obsazením funkčních
míst absolventy vysokých škol, které
docilují vyšší intenzitu výroby
při nižších nákladech a vyšší
efektivnosti. Na tyto připomínky z praxe, soudružky
a soudruzi poslanci, odpovídají někteří
soudruzi rektoři vysokých škol, že mnohé
ZTŠ nepřipravují teoreticky značné
procento absolventů tak, aby byli připraveni zvládnout
učivo vysoké zemědělské školy,
to za prvé, a za druhé, aby chápali toto
studium jako přípravu na své příští
povolání, aby v něm měli zálibu
a přistupovali k němu se vší odpovědností.
Tato zásada je v určitém procentu také
platná i při absolventech gymnázií.
Opakuji, v určitém procentu.
Je nutno též konstatovat, a průzkum to prokázal,
že jsou rozdíly mezi úrovní politickou,
odbornou a organizační na jednotlivých středních
školách a v tomto směru v závěrečné
zprávě poslanci tato konkrétní zjištění
objektivizovali a upozorňují na to ministerstva
školství a zemědělství. Na závěr
průzkumu poslanci s vedením těchto škol
dospěli k naprosto shodnému názoru.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, současný
vývoj a náročné úkoly našeho
zemědělství, které bude rozhodujícím
způsobem ovlivňováno vědeckotechnickým
rozvojem, vyžaduje, abychom dokázali připravit
i budoucí manuální pracovníky tak,
aby chápali a vykonávali práci z hlediska
širších souvislostí, tj. s vysokou politickou,
morální a ekonomickou odpovědností
nejen za výrobní proces, techniku a výrobu,
ale i za udržování pracovního a životního
prostředí.
Klíčovým problémem středního
odborného vzdělání, ale i vysokého
odborného vzdělání, je připravit
lépe než dosud mnohé absolventy na plnění
funkcí, mimo jiné umět řídit
pracovní kolektiv. V tomto směru musíme být
mnohem náročnější než doposud.
Je ovšem nezbytné, aby plánovitě zvyšovali
i v praxi svou kvalifikaci vhodnými formami doškolování.
Je ovšem i povinnost vedoucích kádrů
v zemědělských podnicích předávat
své nejlepší zkušenosti svým mladším
spolupracovníkům a také tímto způsobem
pomáhat v růstu jejich kvalifikace, směřující
k dosahování co nejlepších pracovních
výsledků.