Úterý 11. listopadu 1980

Předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslankyni Horečnej, slovo má poslanec Huml, pripraví sa poslankyňa Andrejová.

Poslanec A. Huml: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dnes projednáváme závažnou otázku "Péče socialistické společnosti o plánovité rozmísťování pracovních sil v našem národním hospodářství". Proto mi dovolte, abych se ve svém vystoupení zmínil o tom, jak se uplatňuje a rozvíjí komplexní péče o pracující a jak tato oblast ovlivňuje stabilizaci pracovních sil.

Práce a její podmínky mají v životním způsobu a životním rozhodování lidí prvořadé místo. V nejobecnějším zjednodušeném vyjádření - dobrá práce a dobré pracovní podmínky lidi přitahují, v opačném případě se setkáváme s růstem fluktuace, překračující přirozenou normální míru.

V přípravě na dnešní jednání věnoval výbor pro sociální politiku velkou pozornost otázkám spojeným s vývojem péče o pracovníky. Posoudili jsme dosažené výsledky v této oblasti, o kterých nás informovalo federální ministerstvo práce a sociálních věcí. Kromě toho jsme provedli několik skupinových poslaneckých průzkumů, při nichž jsme se zajímali o to, jak opatření, přijatá v oblasti péče o pracovníky, působí na stabilizaci pracovníků.

Rozbor plnění komplexních programů péče o pracovníky ukázal v souladu s tím, co jsme si ověřili přímo v závodech, že existují podstatné rozdíly v dosažení úrovně péče o pracovníky. Mezi potěšitelné výsledky patří například to, že nejvyšší podíl finančních prostředků se vydává na zlepšování pracovního prostředí, bydlení, výchovu a vzdělávání pracovníků.

Například v roce 1978 výdaje na zlepšování pracovního prostředí dosáhly téměř 9 mld Kčs a tvoří více než 30 % z celkových výdajů podniků na sociální účely.

Pozitivních výsledků bylo dosaženo například i v rozvíjení závodního stravování, které má vliv na zdraví, pracovní výkon i celkovou spokojenost zaměstnanců. Výdaje v této oblasti dosáhly dvě a půl mld Kčs, což je 10 % celkových výdajů v oblasti péče o pracovníky.

Z celkového počtu pracovníků se v závodních jídelnách stravuje téměř 34 %. Nejrychlejšími tempy se v uplynulém období rozvíjela dětská předškolní zařízení. Za poslední tři roky se zvýšil počet míst v závodních a sdružených předškolských zařízeních o 100 tis. míst a výdaje na rozšiřování jejich kapacity, modernizaci, vybavení a provoz činí ročně 1 mld Kčs.

Na záměry plánu se rovněž zvýšily pracovní úvazky lékařů v závodních zdravotnických zařízeních i počet prováděných preventivních lékařských prohlídek. Tyto souhrnné pozitivní údaje bych mohl doložit desítkami konkrétních příkladů tak, jak jsme je zjistili při průzkumech v závodech.

To svědčí o tom, že komplexní programy péče o pracovníky položily dobrý základ pro řízení sociálně politických činností, daly této činnosti dlouhodobější perspektivnost a umožnily její cílevědomější rozvoj.

Přes tyto jednoznačně pozitivní výsledky je však třeba vidět nedořešené otázky a slabá místa, která se nám zatím nedaří úspěšně komplexněji řešit.

Mezi ně patří, bohužel, i nepříznivý vývoj fluktuace. V komplexních programech péče o pracovníky je plánováno snížení fluktuace na 5,2 %. Tyto záměry se však zatím nedaří plnit.

V loňském roce se pohybovala fluktuace v průmyslu kolem 9 % a ve stavebnictví dokonce kolem 14 %, i když mezi jednotlivými podniky i resorty jsou značné rozdíly.

Snížení nežádoucí fluktuace se proto musí stát prvořadým předmětem zvláštní pozornosti řídících hospodářských pracovníků i odborových funkcionářů. Podle rozsahu fluktuace můžeme posuzovat rozsah a úroveň poskytované péče o pracovníky. Obyčejně tyto ukazatele mají úzkou spojitost. Proto se fluktuace stává důležitým ukazatelem kvality řízení řady oblastí práce a života lidí.

Chceme-li v souladu se závěry XV. sjezdu KSČ dynamicky rozvíjet naši ekonomiku, neobejdeme se pochopitelně bez růstu produktivity práce. Abychom plnily tento základní předpoklad pro rozvoj naší ekonomiky, k tomu bychom měli lépe než dosud využívat všechny dostupné prostředky. Mezi ně patří i to, aby lidé pracovali ve své profesi, aby skutečně využívali získanou kvalifikaci, aby mohli na tomto základě zvyšovat i svou zručnost, dovednost a pracovní výkonnost.

A tohle všechno se nám nepodaří dosáhnout bez potřebné stabilizace pracovníků.

Celostátní průměr pracovní fluktuace se pohybuje kolem 12 %, ale v mém volebním obvodu v okrese Chomutov dosahuje až 16 %, což v praxi znamená, že v průběhu pěti let odešlo z podniků Chomutovska na 11 800 pracovníků a nově nastoupilo 15 500, to znamená, že v průběhu této doby se teoreticky vyměnilo 85 % všech pracovníků. Podíváme-li se na tento pohyb pracovních sil z hlediska ekonomického a pokusíme-li se vyčíslit ztráty způsobené podnikům a národnímu hospodářství takovouto vysokou fluktuací, do spějeme rozhodně k nezanedbatelným částkám.

Například v hutních podnicích náklady spojené s příchodem a odchodem jednoho pracovníka jsou odhadovány částkou 61 tis. Kčs.

V energetice se tato částka pohybuje kolem 58 tis. Kčs a ve strojírenství činí asi 32 tis. Kčs. Vezmeme-li v úvahu pouze přibližný velmi nízký průměr fluktuačních nákladů v sedmi sledovaných podnicích Chomutovska odhadem 20 tis. Kčs, průměrné roční odhady činí 46 mil. Kčs ztrát, a za pět let, kdy z podniku odešlo 11 800 pracovníků, představují tyto náklady částku 286 mil. Kčs, přičemž je třeba vzít v úvahu, že se jedná pouze o reprezentanty 68 % ze všech pracovních sil v okrese, a podle současných ukazatelů, které se pohybují kolem 4 tis. pracovníků ročně, představují tyto ztráty asi 100 mil. Kčs.

Díváme-li se takto na fluktuaci, musíme si uvědomit, že zájem na účelnou stabilizaci pracovníků se musí podstatně zvýšit.

Nemůžeme pouze konstatovat, kolik miliónů nás stojí takovéto špatné hospodaření s pracovní silou, ale musíme hledat účinnější cesty a způsoby, jak zabránit zbytečným odchodům z pracovišť, které naší společnosti - nám všem - vlastně vyhánějí peníze z kapsy, snižují produktivitu a ve svých konečných důsledcích mohou negativně ovlivňovat i růst životní úrovně.

Domnívám se, že stabilizace pracovníků by se měla stát jedním z významných kritérií při hodnocení řídící a organizátorské práce hospodářských pracovníků.

Snad by se neúměrně vysoká fluktuace měla také zohledňovat při stanovení plánu pracovních sil a podnikům, které se nedokáží vypořádat s fluktuací, by neměly být tak benevolentně přidělovány další pracovní síly.

Námi prováděné průzkumy ukázaly, že tam, kde se věnuje řádná péče o pracovní a životní prostředí, se fluktuace podstatně snižuje. Dobrou zkušenost jsme v tomto směru získali v Železárnách a drátovnách v Bohumíně. I když je zde s. místopředseda Vedra kritizoval, za 14 % - ale oni před tím měli 27 %. Snížení o 15 % je dost výrazný úspěch.

Takto bych mohl hovořit o řadě dalších podniků, kde dosahují ve stabilizaci pracovníků dobrých výsledků.

Pokud se podíváme na námi zjištěné faktory, které fluktuační trendy ovlivňují, můžeme konstatovat, že velmi silně ovlivňují rozhodování pracovníků k odchodu, zejména charakter vykonávané práce, úroveň pracovního a životního prostředí v podniku a v místě bydliště a úroveň podnikové péče o pracovníky. Příznivý vliv na snížení fluktuace pracovníků má i bytová politika podniků. Podle mého názoru by pro stabilizaci pracovníků bylo dobré ještě promyslet těsnější ekonomickou vazbu, aby pracovník, který byt získá prostřednictvím podniku, byl více ekonomicky vázán v podniku setrvat.

Pozitivní úlohu ve stabilizaci pracovníků sehrává i kvalifikace. Praxe potvrzuje, že pracovníci, kteří si zvyšují kvalifikaci v souladu s potřebami podniku, mění méně zaměstnání než pracovníci nekvalifikovaní.

K fluktuaci zejména v posledním období podstatnou měrou přispívá i způsob řešení náborových a věrnostních stabilizačních příspěvků. Jejich četnost a značný rozsah už dnes působí mnohde spíše destabilizačně.

Domnívám se, že by bylo správné současný stav náborových příspěvků přehodnotit, vytvořit skloubený systém skutečných priorit, v nichž by výraznější úlohu sehrávala podniková a osobní hmotná zainteresovanost spolu s vytvářením dobrých pracovních a sociálních podmínek pro pracovníky.

To je zřejmě cesta, která by nám měla napomoci řešit nežádoucí pohyb pracovních sil.

Předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Humlovi za jeho vystúpenie. Udeľujem slovo poslankyni Andrejovej.

Poslankyně T. Andrejová: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, na minulej 4. samostatnej schôdzi Snemovne národov sa prijalo uznesenie k všestrannému skvalitneniu činnosti celého kontrolného systému. Mám dotaz na ministra predsedu Výboru ľudovej kontroly ČSSR súdruha Ondřicha, ako sa toto uznesenie zabezpečuje a aké opatrenia sa pripravujú na zvýšenie účinnosti kontrolného systému a jeho jednotlivých článkov v rámci Súboru opatrení na zdokonalenie sústavy plánovitého riadenia národného hospodárstva po roku 1980. Ďakujem.

Předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslankyni Andrejovej. Súdružky a súdruhovia poslanci, teraz prerušujeme naše rokovanie na obedňajšiu prestávku.

Predovšetkým prosím členov návrhovej komisie, aby sa teraz ihneď zišli v miestnosti č. 449 na tomto poschodí.

V rokovaní budeme pokračovať poobede, presne o 13.20 hodín. Schôdzu bude viesť podpredseda Snemovne národov súdruh Vladimír Vedra. Po prestávke najskôr vystúpi minister-podpredseda Štátnej plánovacej komisie súdruh Janza, aby odpovedal na otázku poslankyne Bernáškovej. Potom bude pokračovať rozprava, v ktorej ako prvý vystúpi poslanec Zahradník.

(Jednání přerušeno ve 12.12 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.20 hodin.)

(Řízení schůze převzal místopředseda Sněmovny národů Vladimír Vedra.)

Předsedající místopředseda SN V. Vedra: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušené jednání. O slovo se přihlásil ministr-místopředseda Státní plánovací komise ČSSR soudruh Janza, aby odpověděl na otázku poslankyně Bernáškové.

Ministr-místopředseda SPK ČSSR V. Janza: Vážené súdružky, vážení súdruhovia poslanci, dovoľte mi podať vám stručné vysvetlenie k postavenej otázke, ako je to s nedostatkom pracovných síl v našej ekonomike, aké opatrenia a riešenia pripravujeme pre 7. päťročnicu. Dať odpoveď na danú otázku znamená predsa len v stručnosti uviesť niektoré závery, ktoré sú dôležité pre to, aby sme mohli správne na túto otázku, dotýkajúcu sa problematiky pracovných síl pre 7. päťročnicu odpovedať.

Je skutočnosťou, že objektívny vývoj vedie k tomu, že prírastok pracovných síl pre 7. päťročnicu je najnižší v porovnaní s predchádzajúcimi päťročnicami. Rozhodujúca príčina toho spočíva v tom, že prírastok produktívneho obyvateľstva je jedným z najnižších. V ČSR bude v prvých rokoch 7. päťročnice prírastok obyvateľstva v produktívnom veku dokonca mínusový. Prírastok bude až v posledných rokoch, ale za celú päťročnicu tvorí v ČSR zhruba 1000 ľudí. V SSR je situácia lepšia; aj v tejto oblasti však prírastok podstatne klesá oproti 6. päťročnici, kedy bol prírastok produktívneho obyvateľstva zhruba 98 000. Pre 7. päťročnicu tento prírastok činí 75 000 obyvateľov v produktívnom veku.

To je objektívny vývoj. Už z tohto hľadiska treba vidieť, že kľúčové riešenie tejto otázky pre 7. päťročnicu je vo využití existujúcich zdrojov pracovných síl, ktoré v republike máme. (To je zhruba 7,5 mil.)

Stav a vývoj využitia fondu pracovného času v našej ekonomike je nedostatočný a dokonca sa zhoršuje. V roku 1975 bol fond pracovného času využívaný na 92,3 %, v roku 1978 na 92,0 % a v roku 1979 na 91,7 %. To znamená, že oproti roku 1975 sme sa zhoršili o 0,6 %. Pritom jedna desatina % pracovného času znamená 2000 pracovníkov. Zhoršením využitia pracovného času sme stratili 12 tisíc pracovníkov pre ekonomiku.

Cesty k lepšiemu využitiu fondu pracovného času sú známe. Je to predovšetkým primitívne a normálne dodržiavanie pracovného času. Veľmi dobre všetci vieme, ako na tom v tejto oblasti sme, ako nedostatočne, neprincipiálne a nedôsledne tieto otázky riešime každý na svojom pracovisku.

Po druhé je to rytmičnosť výroby, organizácia výroby, vrátane potrebného materiálneho zabezpečenia. Aj v tom máme určité problémy. Z toho hľadiska treba posudzovať aj tzv. nadčasy, ktoré rastú. To nemusí byť vždy špatné. Špatné je to však predovšetkým z toho hľadiska, že nedostatočne využívame pracovný čas. Pôsobí tu niekedy aj osobná zainteresovanosť, pretože nadčasy sa platia podstatne viac ako normálny pracovný čas. V týchto otázkach nie vždy postupujeme tak, ako to na nás doba vyžaduje.

Posledná vec, ktorá tiež nie je priaznivá, je otázka nemocnosti. Nejde o normálnu nemocnosť, ale o tzv. mimopracovné úrazy, ktorých počet v poslednom čase rastie.

Cesty k lepšiemu využívaniu pracovného času poznáme, len ich treba dôslednejšie a principiálnejšie, nielen v obecných referátoch, ale na konkrétnych pracoviskách presadzovať.

Druhou rovnako zložitou oblasťou je otázka zlepšenia štruktúry pracovníkov. Hovoríme o nej už tiež veľmi dlho, predovšetkým z toho hľadiska, že v celkovom počte zamestnanosti v priemysle, ale aj v stavebníctve sa nám zhoršuje alebo znižuje podiel robotníkov, to znamená, najaktívnejšia zložka výrobného procesu. Keď prerokúvame v pláne otázky prírastku, vždy sa argumentuje potrebnosťou väčšieho prírastku pracovníkov pre riešenie výrobných problémov. Život a vývoj je bohužiaľ taký, že podiel robotníkov v posledných 5 rokoch klesá. V roku 1976 bol podiel robotníkov 68,2 %, v roku 1979 67,5 %.

Celý súbor tzv. technických pracovníkov, pracovníkov na úseku riadenia a správy, nevýrobnej sféry, kultúry, zdravotníctva, vedy a podobne sa ustavične zvyšuje. Objektívne treba povedať, že v poslednom čase sme zaznamenali zníženie podielu pracovníkov v oblasti riadenia a správy. Na druhej strane je zrejme objektívnou skutočnosťou potreba rastu vedeckých a technických pracovníkov, avšak za predpokladu, že z tohto rastu je konkrétny efekt v rozvoji techniky, v rozvoji výroby a v užití produkcie. Zatiaľ však je vývoj taký, že podiel týchto pracovníkov rastie, efekt z nich je však relatívne menší.

Otázka štruktúry pracovníkov je skutočne záležitosťou terciárnej sféry. Možno, že si niekto z vás spomenie, že som o tejto otázke hovoril asi pred rokom, keď sme tu o tomto probléme diskutovali. Ide o to, že v celej terciárnej sfére máme zhruba 37 % z celkového počtu pracovníkov. Argumentuje sa, že je to celkom normálny podiel, ktorý je charakteristický pre priemyslovo vyspelé krajiny. S tým treba súhlasiť. Faktom však je, že tento argument nemôžeme brať jednostranne ako rozhodujúci - tak to majú inde, máme to mať tiež tak. Musíme porovnávať, akú produktivitu práce majú v týchto vyspelých štátoch. Z tohto hľadiska sme v určitej nevýhode, pretože v porovnaní s priemyslovo vyspelými krajinami máme zatiaľ produktivitu práce nižšiu. Aby sme dostatočne zabezpečili našu spoločnosť vo výrobnej oblasti, je zrejme treba do výrobnej sféry dávať viac, samozrejme za predpokladu lepšieho využitia, ako som už o tom hovoril. Nie je možné riešiť situáciu tým, že budeme ustavične zvyšovať podiel pracovníkov terciárnej sféry, nielen v pláne, ale aj v realizácii.

Ak niekde máme problémy s plnením plánu v štruktúre, tak je to i táto oblasť, pretože oproti plánu sa počet a rozsah pracovníkov v terciárnej sfére prekračuje, a to nie stovkami, ale tisíckami ľudí, naproti tomu v priemysle, v stavebníctve, v doprave, sa počty pracovníkov nezabezpečujú.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP