Na základe prieskumov poslancov, ale aj zo skúseností
každodenného života sme všetci na 8. spoločnej
schôdzke snemovní v júni pri prerokúvaní
školského zákona právom konštatovali,
že právo na vzdelanie je u nás zaručené
nielen Ústavou, ale že sa aj plne realizuje.
Zaznamenali sme, že za 30 rokov úspešnej výstavby
socializmu sa československé školstvo stalo
široko rozvinutou sústavou výchovnovzdelávacej
starostlivosti, ktorá zahrňuje predškolskú
výchovu pre deti do veku 6 rokov, jednotné základné,
stredné a vysokoškolské vzdelanie. Umožňuje
vzdelávanie nielen mladej generácii, ale aj širokým
vrstvám pracujúcich dáva možnosť
získať kvalifikáciu v rôznych formách
štúdia popri zamestnaní i v mimoškolskom
vzdelávaní.
Kladom je, že naša československá vzdelávacia
sústava, jej obsah i metodika vyučovania, je zameraná
do budúcnosti. Uvedomme si, že žiakom, ktorí
nastúpili do 3. ročníka nových základných
škôl, bude v roku 2000 okolo 30 rokov a že v treťom
tisícročí budú v najproduktívnejšom
veku.
Zisťujeme, že pracujúci právo na vzdelanie
plne využívajú a záujem o zvyšovanie
kvalifikácie presahuje niekedy aj naše doterajšie
kapacitné možnosti. V rokoch 1953 - 1977 v ČSSR
študovalo popri zamestnaní na stredných a vysokých
školách 625 547 pracujúcich.
Ďalšie možnosti rozvoja vzdelanostnej úrovne
spočívajú v tom, že štát
zameriava kultúrnu a osvetovú politiku a jej prostriedky,
ako sú tlač, rozhlas a televízia, kultúrne
podujatia najrôznejšieho druhu, umenie ako celok, na
celkový rozvoj osobnosti každého jednotlivého
občana. V mimoškolskom vzdelávaní kultúrne
a osvetové zariadenia reagujú na politické
a spoločenské dianie u nás i v zahraničí,
najmä na úlohy strany, vyplývajúce z
plenárnych zasadnutí, na politické výročia
a na medzinárodnú situáciu.
To sa výrazne prejavilo už krátko po XV. zjazde
KSČ, v predvolebnom období, v Mesiaci ČSSP
a osobitne v súvislosti so 60. výročím
Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie
a 30. výročím februárových
udalostí, výročím SNP a oslobodením
Československa Sovietskou armádou. Na krvavé
udalosti v Chile, propagáciu Helsinskej konferencie a na
iné udalosti veľmi pohotovo reagovali masovo-osvetové
zariadenia. Takúto orientáciu účinne
podporujú ministerstvá kultúry ČSR
a SSR, ktoré k aktuálnym politickým úlohám
a výročiam pripravovali semináre, vydávali
pokyny a metodické materiály. Podobne si počínali
riadiace a metodické orgány v sústave národných
výborov. Preto sa na pôde kultúrnych a osvetových
zariadení k týmto politickým úlohám
a výročiam pripravovalo množstvo rozmanitých
podujatí, prednášok, besied, tematických
večerov, filmových akcií, koncertov, vystúpení
súborov, výstav, slávnostných večerov,
akadémií a pod.
Popri tematike zameranej na výchovu k vedeckému
svetonázoru, na vlasteneckú i internacionálnu
výchovu, orientovala sa na kultúrne osvetovú
prácu, na ekonomické otázky a podnecovala
k pracovnej aktivite, na otázky boja proti hospodárskej
kriminalite a kriminalite mládeže, boja proti alkoholizmu
a iným toxikomániám, špecificky na výchovu
cigánskeho obyvateľstva, na vytváranie zdravej
populačnej klímy a morálnu výchovu
vôbec, na estetickú a brannú výchovu
obyvateľstva. Osobitne sa zacieľovala na mladú
generáciu. Táto tematika sa odrážala
predovšetkým v jednorázových a cyklických
formách mimoškolského vzdelania, ktoré
sa v tomto čase naďalej formujú a upevňujú
ako jedna zo sústav vzdelávacieho systému
dospelých.
Pristúpilo sa k cyklom s náročnejšími
formami vzdelávania, ako sú kurzy, ľudové
akadémie a univerzity. Počet cyklických foriem
postupne narastá. V roku 1961, kedy sa začali organizovať
ľudové akadémie a univerzity, uskutočnilo
sa v SSR na pôde osvetových zariadení klubového
typu 780 cyklických podujatí. V roku 1975 ich už
bolo 4747, čo znamená, že ich počet
vzrástol šesťnásobne. Vzrástol
aj počet prednášok uskutočňovaných
v rámci cyklických foriem i počet poslucháčov,
ktorí ich navštevovali. V roku 1975 cyklické
vzdelávacie formy absolvovalo v SSR 423 tisíc 818
poslucháčov. Tieto výsledky sú početne
obdobné s dosiahnutými výsledkami v ČSR.
Pozitívna je aj tematická skladba v štruktúre
cyklických foriem, keď v uvádzanom roku 1975
viac ako tretina cyklov bola orientovaná na svetonázorovú
a internacionálnu výchovu, vnútornú
a internacionálnu výchovu, vnútornú
a medzinárodnú politiku. Samozrejme nám nejde
len o počet akcií, musíme neprestajne sledovať
a dbať o kvalitu a efektívnosť tohto výchovného
úsilia. Je to naliehavé najmä teraz, pretože
sme vystavení široko a rafinovane založenej útočnej
kampani proti nášmu spoločenskému zriadeniu.
Protivník sa snaží znevážiť
naše úspechy a výsledky vo všetkých
smeroch nášho života. Orientuje sa najmä
na mládež.
Naša sila okrem iného však tkvie aj v tom, že
úsilie o harmonický rozvoj osobnosti všetkých
občanov socialistických krajín silne kontrastuje
so situáciou v krajinách kapitálu. Preto
boj o charakter vzdelania a kultúry, o jej obsah a svetonázorové
zameranie, boj o spôsob života človeka sa zákonite
stále viac stáva súčasťou ideologického
boja medzi silami pokroku a reakcie.
Marxovo a Engelsovo prehlásenie, že vzdelanie za kapitalizmu
znamená "pre obrovskú väčšinu
len premenu v doplnok stroja", je stále platný.
Formálne má každý prístup k štúdiu,
ale k najzákladnejším formám kultúrneho
vykorisťovania patrí práve obmedzovanie vyššieho
vzdelania širokým vrstvám. Ak sa umožní
vzdelanie určitému počtu, tak len preto,
aby sa pracovná sila mohla zapojiť dnes do techniky
a vedecky náročného výrobného
procesu. Vzdelanie je tovar a nie lacný. Tak napr. od jesene
1975 študenti v USA platia na známych štátnych
univerzitách 6500 dolárov školného,
čo je pre deti z robotníckych rodín veľmi
veľkou prekážkou ďalšieho štúdia.
O tom svedčí skutočnosť, že z celkového
počtu vysokoškolákov je v Rakúsku 5,
v NSR 8,5, vo Francúzsku 3,4 % robotníckych detí.
Podľa sociálneho pôvodu študentov sú
vysoké školy v kapitalistických štátoch
presným opakom zloženia obyvateľstva týchto
krajín. Túto diskrimináciu pociťujú
najviac ženy. Nemenej zákerným a nehumánnym
podvodom buržoáznej kultúry a nástrojom
ideologickej manipulácie s pracujúcimi na Západe
je tzv. masová kultúra. Jej devíza je sex
a násilie. Tým pochopiteľne obmedzuje ich intelektuálny
a duchovný život. Je bariérou v prístupe
k skutočným kultúrnym a umeleckým
hodnotám, degraduje človeka na pasívneho
konzumenta úpadkovej buržoáznej kultúry
a jej hlavným cieľom je formovať určitý
stereotyp, občana politicky pasívneho, ktorý
hľadá únik zo života v brakovej kultúre,
zbaveného schopnosti samostatne usudzovať a myslieť,
slepo prijímacieho ideológiu, hodnoty a normy buržoáznej
spoločnosti. Nie je náhodou, že sami buržoázni
teoretici priznávajú "hlbokú duchovnú
krízu" kapitalistickej spoločnosti.
Masová kultúra tak v mnohom plní úlohu
drogy, ktorá umožňuje vidieť kapitalistický
svet cez ružové okuliare a naopak, špiniť
a pošpiniť ľudskú dôstojnosť
a humanistické spoločenské zriadenie v krajinách
reálneho socializmu. Buržoázia nekompromisne
potláča proletársku a všetku demokratickú
kultúru, ktorá v jej teritóriu vzniká
a bráni pokrokovému umeniu socialistických
krajín.
Ako som už uviedla, socialistická revolúcia
vytvára všestranné podmienky pre rozvoj novej,
socialistickej kultúry v najširšom zmysle slova.
Zvlášť som chcela vyzdvihnúť celkom
výnimočné postavenie celého systému
mimoškolského vzdelávania tzv. miestnej kultúry,
čomu poslanci Kultúrneho výboru Snemovne
národov venovali mimoriadnu pozornosť vo svojich prieskumoch
a získali na tomto úseku cenné skúsenosti
a fakty, ktoré sme zapracovali do našej správy
z prieskumov.
Veľké úspechy kultúrnej revolúcie,
ktorá vytvorila podmienky pre všestranný rozvoj
človeka v našej krajine, nemôže zastrieť
fakt, že niektorí ľudia u nás majú
ešte ďaleko do skutočnej kultúrnosti,
socialistického spôsobu života, a neváham
povedať, aj k socialistickému vlastenectvu a internacionalizmu.
Problémom napr. je, že časť mládeže,
ale aj dospelých občanov doteraz dostatočne
nevyužíva možnosti, ktoré jej socializmus
dáva. Prejavuje jednostranný záujem o populárnu
hudbu, málo čítajú, málo chodia
do divadiel, na výstavy, koncerty a nevenujú dostatok
času ani ďalšiemu sebavzdelávaniu. Niektorí
ešte stále pokladajú za vzor skutočného
umenia pochybné hodnoty západnej masovej kultúry.
Bolo by možno uviesť celý rad ďalších
príkladov: výstrelky recesnej módy, nosenie
rôznych západných emblémov na odevoch
a podobné iné, čo je prinajmenšom poklonkovanie
životnému štýlu, ideám a ideálom,
s ktorými naša spoločnosť nemá
nič spoločného.
S tým však kalkuluje náš ideový
protivník. Veľmi dobre vie, že všestranný
rozmach kultúry a vzdelania v socialistickej spoločnosti
ešte neznamená, že automaticky rastie aj kultúra
a ideová vyspelosť každého občana.
Proti tejto infiltrácii musia postaviť hrádzu
nielen naše hromadné oznamovacie prostriedky, ale
celý kultúrny a umelecký front, škola,
rodina, celá spoločnosť. Napriek všetkým
úspechom, ktoré sme dosiahli, máme ešte
značné rezervy.
Stojíme pred úlohou - ako zdôraznilo 11. plénum
ÚV KSČ - zvýšiť produktivitu a
efektívnosť našej všetkej práce,
všetkých zložiek našej spoločnosti.
Žiadna z týchto zložiek sa nemôže
rozvíjať izolovane, bez spojenia s ďalšími.
Je to komplexná úloha, preto tiež hovoríme
o komplexnej starostlivosti o pracujúcich, o ich istotách
ekonomických, sociálnych a i kultúrnych.
Preto aj výchovu a vzdelanie musíme rozvíjať
koordinovane s ostatnými oblasťami a formami komunistickej
výchovy. Prehlbovať svetonázorovú výchovu
spojenú s nepretržitým bojom proti prejavom
konzumného chápania životnej úrovne,
pozostatkom buržoáznej a maloburžoáznej
ideológie a morálky. Objasňovať zásady
socialistického vlastenectva, internacionalizmu a socialistického
spôsobu života. Jeho životným zákonom
je demokratická aktivita občanov v prospech pokroku
a mieru. Ďakujem za pozornosť.
Předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslankyni Lefflerovej.
Súdružky a súdruhovia, teraz prerušujem
naše rokovanie. Prosím členov návrhovej
komisie, aby sa ihneď zišli v miestnosti č. 449.
V rokovaní budeme pokračovať po prestávke
presne o 13.15 hod. Po prestávke bude schôdzu viest
podpredseda snemovne súdruh Vedra. V rozprave ako prvý
vystúpi poslanec Hurdálek.
(Jednání přerušeno ve 12.09 hod.)
(Jednání opět zahájeno ve 13.15 hod.)
(Řízení schůze převzal místopředseda
SN V. Vedra.)
Předsedající místopředseda
SN V. Vedra: Soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji
přerušené jednání naší
sněmovny.
Dostali jste do lavic návrh usnesení, který
předkládá návrhová komise.
Případné připomínky předejte
laskavě písemně do odpolední přestávky
této komisi.
Nyní prosím poslance Hurdálka, aby pokračoval
v rozpravě. Připraví se poslanec Blažej.
Poslanec L. Hurdálek: Vážené
soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení
hosté. Ve svém diskusním příspěvku
bych chtěl hovořit o péči, kterou
socialistická společnost věnuje starým
a invalidním občanům.
K přípravě na dnešní schůzi
sněmovny jsme ve výborech pro sociální
politiku provedli rozsáhlejší průzkum
v 26 okresech účinnosti zákona o sociálním
zabezpečení.
Poznatky, které jsme získali, přesvědčivě
dokumentují, že za uplynulých 30 let od Vítězného
února jsme pod vedením Komunistické strany
Československa vytvořili takovou soustavu sociálních
jistot pro naše občany, která, jak řekl
generální tajemník a prezident republiky
s. Husák, "nemůže mít obdoby v
kapitalistickém světě".
Vítězstvím dělnické třídy
v Únoru 1948 byl dovršen dlouholetý zápas
Komunistické strany Československa za prosazení
spravedlivého sociálního zabezpečení
pracujících.
Velmi přesvědčivě to znovu dokumentuje
zákon o sociálním zabezpečení,
který významně přispěl k upevnění
životních a sociálních jistot našich
občanů.
Svým rozsahem a všestranností má dále
prohloubit dosažené revoluční vymoženosti
pracujících.
Právě přijetí zákona o sociálním
zabezpečení bylo jedním z názorných
a přesvědčivých důkazů
o přednostech socialismu, o jeho humánnosti. Vždyť
toto opatření bylo u nás provedeno v době,
kdy v kapitalistických státech s poklesem výroby
a uplatňováním nové techniky vzrůstá
nezaměstnanost, dochází ke zdražování
předmětů denní potřeby, narůstá
inflace a množí se jiné protispolečenské
jevy, charakterizující krizový vývoj.
Tato fakta ostře kontrastují s naší
skutečností.
Při průzkumech jsme měli možnost přímo
v praxi se přesvědčit, že novému
zákonu se po právu dostalo ocenění
jako jednomu z nejvýznamnějších stranických
a státních opatření, které
dále zdokonalilo a rozšířilo společenskou
péči o naše občany.
Kladně jsme také ocenili skutečnost, že
se za poměrně krátkou dobu, zákon
je v platnosti od 1. 1. 1976, podařilo uplatnit jej v celém
rozsahu. Myslím, že je to také proto, že
našel plnou podporu nejen u provádějících
orgánů, ale i u společenských organizací,
v závodech, na pracovištích.
Z celospolečenských zdrojů se na tuto oblast
vynakládají značné prostředky,
které se rok od roku zvyšují. V loňském
roce přesáhly výdaje na sociální
zabezpečení již 60 mld Kčs. Z toho jen
na důchodové zabezpečení bylo vyplaceno
přes 36 mld Kčs více než 3 mil. 200
tis. důchodcům. Ročně, tak jak narůstají
průměrné výdělky, se zvyšuje
i průměrná výše vyplácených
důchodů. Za loňský rok nově
přiznaný důchod pracovníka dosáhl
už 1240 Kčs. Myslím, že zákon velmi
správně uplatňuje u výpočtu
důchodů zásluhové hledisko. Každému
bude vyměřen důchod, jehož výši
můžeme ovlivnit tím, jak poctivě, kvalitně
a dobře budeme pracovat.
Naše socialistická společnost v souladu s vytvářením
materiálních zdrojů umožňuje,
aby i důchodci se podíleli na rozvoji životní
úrovně. S tímto úkolem počítá
i Směrnice XV. sjezdu strany. Ale finanční
zabezpečení důchodců je pouze jedna,
i když velmi důležitá forma společenské
péče.
Někteří staří občané
se ale vždy nemohou s přibývajícími
lety obejít bez cizí pomoci. V takovém případě
pak společnost poskytuje rozsáhlou sociální
péči. Ta se ovšem neobejde bez úsilí
mnoha dobrovolných funkcionářů nejen
národních výborů, ale i společenských
organizací, závodů, JZD. Jejich prostřednictvím
se naplňují humánní cíle -
poskytnout pomoc všem, kteří se dostali do
složité životní situace a bez pomoci společnosti
by ji nepřekonali. Získané poznatky svědčí
o tom, že zejména v posledním období
byla věnována velká pozornost úrovni,
kvalitě i rozsahu poskytované sociální
péče. Chtěl bych kladně ocenit i to,
že v okresech hledají soudruzi nové formy této
pomoci, které by co nejlépe odpovídaly novým
společenským podmínkám, tak jak je
přináší rozvoj naší socialistické
společnosti.
A tak se mimo, dnes už téměř klasických
domovů důchodců, jak je známe z nedávné
minulosti, stále víc a víc rozšiřuje
celá škála nových institucí,
které pohotově reagují na nově vznikající
potřeby. Jsou to zejména domy s pečovatelskou
službou, střediska osobní hygieny, kluby důchodců,
domovy - penzióny apod.
Z vlastních poznatků vím, že se v praxi
velmi osvědčují domy s pečovatelskou
službou. V mém volebním obvodě v Trutnově
se jejich síť rychle rozšiřuje, a to pokládám
za velmi správné. Podařilo se vybudovat takový
dům nejen v okresním městě, ale i
v Úpici, v Hostinném a další výstavba
je v plánu ve Vrchlabí, Maršově a ve
Svobodě.
Jde o velmi výhodnou formu sociálních služeb
nejen pro samotné občany tím, že mohou
žít v prostředí, které je blízké
vlastnímu domovu, ale i po stránce racionality práce
a ekonomiky je to pro provozovatele účelné.
Jak jsme při průzkumech zjistili, okresy se s dosavadními
výsledky nespokojí a ve výstavbě je
mnoho dalších domů.
Domnívám se, že by při této záslužné
činnosti mohly daleko aktivněji pomoci i průmyslové
závody a JZD. Vždyť staří občané
jsou přece bývalými pracovníky těchto
závodů, kteří svým pracovním
úsilí pomáhají rozvíjet závod,
a proto je správné, aby i závody se podílely
na poskytování sociálních služeb
svým bývalým spolupracovníkům.