Příčiny jsou jak v nízké intenzitě jednotlivých druhů výrob, tak v neuspokojivé struktuře výroby. Efektivnost vynakládaných prostředků je však příčinou základní. Zde tedy je jedna z vnitřních rezerv. Další a nezanedbatelné je možné hledat v materiálových nákladech, které tvoří 67% nákladů státních statků a 64% nákladů jednotných zemědělských družstev v roce 1980. V přepočtu na 1 ha zemědělské produkce potřebují statky o 8,9% více materiálových nákladů než jednotná zemědělská družstva. Stejná situace je i v nákladech intenzifikačních a substitučních. Státní statky potřebují na získání v každých 100 Kčs hrubé rostlinné produkce vynaložit o 19,7% více intenzifikačních nákladů než jednotná zemědělská družstva a o 5,6% více na získání 100 Kčs hrubé zemědělské produkce.

Rozdíly jsou rovněž v zužitkování vynaložené živé práce, kde index státního sektoru proti jednotným zemědělským družstvům činí 92,8% , při vybavenosti základními prostředky u státních statků o 19,5% větší než v jednotných zemědělských družstvech.

Nízká efektivnost výroby se odráží i v nedostatečném krytí finančních potřeb z vlastních zdrojů statku, čímž dochází k vysokému zatížení provozními a investičními úvěry, které činí 7325 Kčs na 1 ha. U jednotných zemědělských družstev činí 3738 Kčs v roce 1980.

Přímá závislost mezi plněním úkolů v rostlinné výrobě a potřebami živočišné výroby v návaznosti na dosahované výsledky je dalším faktorem rezerv.

Nedodržování základních technologických požadavků v rostlinné výrobě, která se zejména projevila u státního statku Kladno, nedodržením agrotechnických zásad u cukrovky a pícnin, znamená to nejen nesplnění plánu, ale došlo k podstatnému snížení celé krmivové základny a tím i k nesplnění úkolů ve výrobě živočišné.

Takových přímých vztahů z našich zemědělských závodů, které ovlivňují dosahované výsledky, existuje celá řada v rostlinné i v živočišné výrobě. Nízká úroveň krmivové základny a horší kvalita, která nás v posledních letech provází, způsobuje snižování průměrných přírůstků, zejména v chovu skotu a výrobě mléka. Podprůměrné výsledky, včetně nízkých realizačních cen, jsou průvodním jevem našich zaostávajících podniků v okrese v těchto ukazatelích.

Samozřejmě, že zde existuje celá řada dalších faktorů, rozdílnosti ve vkladech do půdy a péči o ní, rozdílnost ve výnosech sena, konzervací píce a uskladnění krmiv, ošetřovatelské péči a podobně. Jsou zde jistě i některé objektivní příčiny: nedostatek silážních žlabů, seníků, kompostáren, horší kvalita krmných směsí, problémy s mechanizací a s náhradními díly, ale ty často nepřevažují nad subjektivními faktory, majícími svůj odraz od lidského činitele, jeho schopnosti organizovat a řídit, vytvářet předpoklady pro úspěšnou a ničím nerušenou práci. V rozvoji pracovní iniciativy a využití schopností lidí vidíme v okrese další rezervu k překonávání těchto nedostatků.

Soudružky a soudruzi poslanci, cesty, jimiž chceme dojít ke zlepšení hospodaření podprůměrných podniků. Vidíme v dodržení základních technologických postupů jak v rostlinné, tak v živočišné výrobě. Dále v důsledném uplatňování chozrasčotních principů v hospodaření a uplatňování zásad maximální hospodárnosti ve vynakládání hospodářských prostředků.

Uplatnění změn některých ekonomických nástrojů v roce 1980, se smyslem přeorientovat hmotnou zainteresovanost podniků formou zlepšení rentability společensky žádoucích druhů výrob, způsobilo v okrese určitou složitost těchto vlivů. Vyvolalo řadu změn struktury výroby, zvýšení objemu výroby apod. Při promítnutí některých změn na základě propočtů z dostupných materiálů došlo v okrese Kladno ke zlepšení celkových zdrojů ve výší 5,4 mil. Kčs. Negativní dopad měly změněné cenové relace zejména na ekonomiku Společného zemědělského podniku pro živočišnou výrobu, který se zabývá výrobou vajec a chovem prasat. Zhoršení zdrojů o 4,5 mil. Kčs přivedlo podnik na pokraj rentability.

Řada příčin horších výsledků je i v celkovém úbytku pracovních sil a nevhodné struktuře pracovníků, což se projevuje zejména v podprůměrně hospodařících podnicích okresu. Nedostatek pracovních sil, zejména traktoristů a ošetřovatelů dojnic, je nahrazován pomocnými pracovníky, brigádníky, u kterých kvalifikace ani zájem nezajišťují technologické požadavky výroby, ani požadavky plnění plánu.

To samozřejmě neomlouvá ty vedoucí pracovníky zemědělských podniků, zootechniky a ekonomy za to, že pracují v živočišné výrobě často neznají, co stojí kilogram masa nebo mléko. Kdyby naopak znali a hlouběji se zamýšleli nad obtížností celospolečenského zabezpečování potřeb výživy lidu, přistupovali by k řešení těchto otázek se správnou orientací a uvědomělou pracovní iniciativou.

Je samozřejmé, že naše výsledky ovlivňují i vnější vlivy, jako jsou ne dost dobré zkušenosti s velkokapacitními kravíny z hlediska zvyšování užitkovosti a produktivity práce, pomalý postup investiční výstavby skladů na obiloviny a krmiva, omezily se možnosti bytové výstavby v zemědělství, přičemž řada bytů je obsazena mimopodnikovými pracovníky. Přes problém dešťového stínu Krušných hor, který znamená nižší dešťové srážky v našem okrese, nejsou řešeny velkoplošné závlahy. Zatím stav končí na ekonomickém vyhodnocení, které bere za základ stálé ceny bez ohledu na potřeby společnosti ve výrobě zemědělských plodin.

I takové věci, jako například změna struktury ÚPZT, která řeší specializací na úkor prvovýroby, kde je nutné dovážet do okresu náhradní díly ze všech končin republiky, mají svůj dopad na zvyšování nákladů zemědělských podniků. Potíže začínají působit i ve stanovených limitech nafty.

Více vyrábět v okrese a dosáhnout rovnoměrných výsledků ve všech zemědělských podnicích bude vyžadovat jít skutečně metodou hlavního článku, to jest přednostním rozvojem rostlinné výroby. To samozřejmě přináší značné nároky na zlepšenou řídící a organizátorskou práci.

Stejně tak preference v chovu skotu a omezování výroby prasat v oblasti živočišné výroby bude klást značné nároky na zajištění efektivnosti výroby.

Zvýšené ceny surovin a energií bude nutné eliminovat zvýšenou hospodárností i zlepšenou jakostí dodávaných výrobků jak v rostlinné, tak v živočišné výrobě.

Z vnitřních faktorů, které musí ovlivnit výsledky hospodaření i rozdílností v zemědělských podnicích, vidíme v pozornosti rozpisu plánu až na jednotlivá pracoviště, v rezervách při využití prvků výpočetní techniky ve všech etapách řízení podniků, ve snižování nákladů na jednotku produkce a k tomu upevnění jednotné struktury sledování nákladů a jejich pravidelné vyhodnocování.

Cesty k dosahování lepších výsledků v našem okrese, a myslím i v dalších, a k zabezpečování plánu roku 1981 i celé sedmé pětiletky musí jít přes mobilizaci vnitřních rezerv, přes iniciativu využívání hmotných a lidských zdrojů a kvalitu práce. Všude tedy budeme muset prosazovat maximální hospodárnost a efektivnost, bez níž by naše společnost nemohla zvyšovat životní úroveň Iidu. I v zemědělství má platnost zásada, že jak budeme pracovat a hospodařit, tak budeme i žít.

To potvrdila i okresní konference naší strany v Kladně a vystoupení generálního tajemníka soudruha Husáka na ní. Proto uložila všem komunistům na úseku zemědělství, v národních výborech, všem řídícím pracovníkům, důsledně plnit všechna systémová opatření ke zlepšení hospodářských výsledků všech podniků a především zaostávajících a získat pro jejich plnění i všechny ostatní pracující.

Vyslovuji přesvědčení, že důslednou realizací a kontrolou všech přijatých opatření, z vyšší účinné pomoci a řízení ministerstva zemědělství a výživy a krajských zemědělských správ, přispějeme ke zvýšení úrovně zemědělské výroby. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Štáfkovi, prosím poslance

Löbla.

Poslanec SL K. Löbl: V Československé socialistické republice jsme v roce 1980 vynaložili na financování výdajů vědy a techniky ze státních rozpočtů přes 6 mld Kčs a z ostatních zdrojů hospodářských organizací téměř 10 mld Kčs, tedy celkem 16 mld Kčs.

Kontrola státního závěrečného účtu za rok 1980, obsahující údaje o výdajích na rozvoj vědy a techniky ukázala, že z prostředků plánovaných ve státních rozpočtech na finanční zabezpečení neinvestičních potřeb nebylo v roce 1980 využito téměř 150 mil. Kčs a z vlastních zdrojů hospodářských organizací se nevyužila více než 1 mld Kčs. Rok 1980 nebyl v tomto smyslu výjimkou. Odpovědnějším přístupem k plánování užití těchto zdrojů, jejich používání na nejdůležitější úkoly by ekonomice více posloužilo než vykazování úspor z nesplněných úkolů.

V plánovaném rozsahu nebylo řešeno zhruba 10% úkolů státního prováděcího plánu. Důvody spočívaly v nezajištěném dovozu u dodávek přístrojové techniky a materiálů, ale i v řadě subjektivních příčin. Tak např. v roce 1980 nebyl splněn plánovaný rozsah prací v rámci federálního ministerstva paliv a energetiky u 26% úkolů, v rámci federálního ministerstva průmyslu České socialistické republiky u 20% úkolů, u 16% úkolů v rámci ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky a ministerstva průmyslu Slovenské socialistické republiky. Již tato fakta dávají tušit rozdílný přístup především výrobních ministerstev. Což plnění plánu např. na 75% nebo 80% nesvědčí o tom, že u nich je řízení rozvoje vědy a techniky dosud popelkou? Dá se hovořit o zajištění intenzifikace, když její základ a nástroj výsledky vědy a techniky je takto neúplně plněn? Přitom úkoly dořešené v roce 1980 absorbuje naše výroba také ještě nikoliv žádoucím tempem.

Finanční pohled na hospodaření s přidělenými prostředky je důležitým, avšak pouze dílčím podkladem. Podstatné je, zda za vložené peníze by společnost nemohla obdržet více, čehož by se nesporně dosáhlo, když by se stala věda a technický pokrok opravdu nejmocnějším zdrojem růstu produktivity společenské práce, určujícím činitelem intenzifikace.

Hodnotíme-li výsledky loňského hospodaření s tím, co společnost v rámci federálního rozpočtu vydělila na vědu a techniku, třeba zároveň konstatovat, že nelze přehlédnout některé konkrétní úspěchy naší vědy a techniky. I v oblasti výzkumu a vývoje se projevila snaha po hospodárnosti, efektivnosti a kvalitě veškeré práce. Mnohde bylo správně pochopeno, že přechod od extenzívního k intenzívnímu rozvoji ekonomiky, zvládnutí a prosazení složitých a náročných faktorů vědeckotechnického rozvoje představuje nejsložitější úkol současné etapy hospodářské výstavby. Na vědeckotechnické frontě a i v jejím realizačním zázemí nastal po květnovém zasedání ÚV KSČ v roce 1974 k vědeckotechnickému rozvoji jistý tvůrčí ruch, pozitivní ohlas, projevující se například vyšším počtem podaných zlepšovacích námětů a zejména patentových přihlášek. Ale jde zatím většinou o běžné inovační procesy než o kvalitativní změnu při řešení daného vědeckotechnického či výrobně ekonomického problému. Koncentrování prostředků na řešení prioritních úkolů vědeckovýzkumné základny, stoupající počet nových výrobků se zlepšenými energetickými, technologickými a užitnými parametry, je pozitivním i když zatím pomalým jevem.

Možnost realizace výsledků vědeckovýzkumné základny a jejich včasnosti by byla vyšší, kdyby právě v 6. pětiletce podstatná část úkolů státního plánu vědeckotechnického rozvoje nekončila se skluzem vůči plánu investic a často i plánu výroby. Nízká účinnost vědeckotechnického pokroku ve vztahu k celkovým národohospodářským výsledkům je odrazem komplexu ekonomických, organizačně řídících i subjektivních vztahů v procesu hospodářského rozvoje a ovlivňuje ji celý hospodářský mechanismus. V důsledku toho není také možno ani při globálních, ani v dílčích odvětvových analýzách podrobněji stanovit míru vlivu jednotlivých vnějších nebo vnitřních činitelů na účinnost vědeckotechnického pokroku.

Souhrnně lze však prohlásit, že vědeckotechnický rozvoj nemohl plně sehrávat klíčovou úlohu při zabezpečování strategie převodu československé ekonomiky na intenzívní typ rozvoje, poněvadž nebyl doprovázen výraznou změnou struktury výroby zejména ve strojírenství. Setrvačnost současné struktury naopak vedla k neúměrným nárokům na zdroje, zejména pokud jde o investice.

To pochopitelně znamená, že neexistují desítky a stovky příkladů, kdy vyřešené a realizované úkoly technického rozvoje přinášejí výrazné ekonomické efekty a mají za následek postupné zvyšování technickoekonomické úrovně technologie a výrobků. Například měrná spotřeba paliva na výrobu elektřiny se v průběhu 6. pětiletého plánu snížila ze 14,5 gmp na 1 kWh, měrná spotřeba koksu na 1 t surového železa v posledních pěti letech klesla o téměř 20 kg, výroba součástkové základny elektroniky vzrostla za pětiletku o více než tři čtvrtiny, podíl příze vyrobené na bezvřetenových strojích stoupl z necelých 25% v roce 1975 na téměř 50% v roce minulém s výrazným zvýšením produktivity práce, hektarové výnosy obilovin se zvýšily v průběhu pětiletky o 20%, a tak by se dalo dále pokračovat.

Ze 200 úkolů, které byly v roce 1980 vyřešeny, mohou znamenat mnohé významný přínos pro národní hospodářství. Jako příklad je možno uvést: Uplatněním 3500 robotů, vyvinutých při řešení příslušného výzkumného úkolu se v průběhu 7. pětiletky předpokládá dosažení úspor vlastních nákladů ve výši 450 mil. Kčs a relativní úspory 5500 pracovníků. Zavedením nové automatizované těžké válcovací tratě s řízením provozu se předpokládá přínos u výrobce 15 mil. Kčs, u uživatelů 10 mil. Kčs a možnost vývozu v hodnotě 2 mld Kčs fco za jednu trať. Využitím jednoho nově vyvinutého samojízdného stroje pro mechanizaci pícninářských prací se předpokládá roční přínos cca 1,3 mil. Kčs. Při roční výrobě 9000 t antioxidačních a protioděrových přísad do olejů, které jsou výsledkem řešení státního výzkumného úkolu, bude možno zvýšit vývoz do socialistických zemí o 32 mil. Kčs fco, snížit dovoz z nesocialistických zemí o 133 mil. Kčs fco a u uživatelů dosáhnout úspory 27 mil. Kčs. Tyto a další výsledky naší vědeckovýzkumné základny z roku 1980 je nezbytné trvale plánem sledovat jak se realizují, aby jejich přínos v 7. pětiletce odpovídal předpokládaným ekonomickým výstupům.

Také Československá akademie věd a Slovenská akademie věd se může pochlubit nejedním úspěšně vyřešeným úkolem. Ze souboru 130 nejzávažnějších výsledků z posledních let uvedu vyvrcholení vývoje funkčního modelu elektronového litografu, dokončovaného ve spolupráci se Sovětským svazem. Jde o náročné zařízení, umožňující dosáhnout hustoty až miliónu elektronických prvků na několik čtverečních milimetrů, které představuje jeden ze zásadních inovačních momentů pro další rozvoj mikroelektroniky. Jeho výroba je založena na vysoce kvalifikované práci, výhodné pro naší ekonomiku. S obdobným národohospodářským záměrem rozpracovává nyní ČSAV činnost svých ústavů, koncentraci kolektivů základního výzkumu na 19 vybraných cílových projektů. Předpokládaný výsledek je přiblížení se dále potřebám praxe rozvíjet v oblasti prioritního významu pro naši ekonomiku, a to také ty, jež mají vztah k mezinárodnímu zaměření naší vědy a v nichž jsme dosáhli mimořádné úrovně. Jako příklad dobré spolupráce mezi vysokými školami a výrobní praxí uvádím za rok 1980 tvůrčí aktivitu Vysoké školy chemickotechnologické v Praze při zvyšování jak živočišné, tak i rostlinné produkce našeho zemědělství.

Soudružky a soudruzi, řada úspěšně ukončených úkolů vědy a techniky potvrzuje, že je třeba systematicky odstraňovat nedostatky, které způsobují, že vědeckotechnický rozvoj stále ještě nesehrává tu roli v intenzifikaci našeho hospodářství, kterou sehrát může a musí.

V současné etapě jsou zpracována východiska a postup k zlepšení stavu. Při řízení vědy se musí respektovat vazby mezi problémy rozvoje národního hospodářství a problémy rozvoje vědeckotechnického poznání. Optimální využívání vědeckovýzkumného potenciálu musí být v rozhodující míře ovlivňováno komplexním působením celé soustavy plánovitého řízení národního hospodářství, která by jako celek měla působit na inovační aktivitu VHJ a podniků, a tím zpětně vyvolávat tlak na zaměření a efektivnost práce výzkumné a vývojové základny.

Dynamizace vědeckotechnického rozvoje je podmíněna vhodnou strukturou výroby, její koncentrací, specializací a kooperací a zároveň povýšením ekonomických a vědeckotechnických vztahů, jež máme se zeměmi RVHP, zejména se Sovětským svazem. Plány mnohostranné i dvoustranné vědeckotechnické spolupráce Československé socialistické republiky s členskými státy RVHP zahrnovaly v uplynulé pětiletce téměř 5 tis. témat a úkolů, zatímco v období 1971-1975 to bylo zhruba jen 3800 úkolů a témat. Vyššími formami spolupráce, zejména v kooperaci, bylo řešeno zhruba 40% úkolů, zatímco v předcházející pětiletce asi 25%.