V uplynulé pětiletce získaly čs. organizace z členských států RVHP přes 20 tis. kompletů vědeckotechnické dokumentace, dvojnásobek proti období 1971-1975. Ve stejném období předaly do členských států RVHP téměř 19 tis. kompletů dokumentace, což je také dvakrát více než v páté pětiletce. V témže období uzavřely organizace čs. výzkumné a vývojové základny se spolupracujícími organizacemi v členských zemích RVHP přes 200 smluv o vědeckotechnické kooperaci v hodnotě téměř půl miliardy korun a obrat v nákupu a prodeji Iicencí s členskými státy RVHP dosáhl výše téměř 350 mil. Kčs fco.

Soudružky a soudruzi, rozhodující význam v oblasti vědy a techniky má ovšem naše spolupráce se Sovětským svazem, která je soustředěna především na oblast energetiky, strojírenství, elektroniky, chemického průmyslu a zemědělství, tedy na rozhodující odvětví našeho národního hospodářství.

Vědeckotechnická spolupráce se Sovětským svazem se realizuje již třetinu století. K nejvýznamnějším úspěchům spolupráce mezi ČSSR a SSSR v uplynulé pětiletce patří nesporně ukončení vývoje a osvojení výroby reaktorů a dalších technologických zařízení pro atomové elektrárny, komplexní vyřešení výzkumu, vývoje a zavedení specializovaných výrob základních jednotek z jednotného systému elektronických počítačů a přídavných zařízení včetně vybavení výpočetní techniky aplikačními programy. Řadí se sem vypracování souborů automatizovaného řízení technologických procesů a nepochybně další úspěchy, například v oblasti zemědělského výzkumu.

Oblast, kde zatím nemůžeme, vážené soudružky a soudruzi, být plně spokojeni a to podle jejího efektu je licenční politika. Jde o vytváření dlouhodobých možností přístupů k špičkové vědě a technice ve světě, a tedy zvládání včasného využívání toho co jinde bylo již vyrobeno a funguje.

Ročně se na nákup všech nových licencí vynakládá cca 100 mil. Kčs fco ze zabezpečovací části státního plánu rozvoje vědy a uzavírá se 40-60 licenčních smluv. V roce 1980 se například nakoupilo 59 licencí a prodalo 32 licencí. Výsledné saldo je zatím záporné.

Naše licenční politika je dosud poznamenána prodlevami již při vlastním rozhodovacím procesu, nízkou investorskou a technickou připraveností a téměř pravidelným skluzem při náběhu plného využití licence. V roce 1980 byla proto přijata některá opatření k zlepšení v příštím období. Jedním z nich je sledování realizace licenční výroby v prvních třech letech jako jmenovitého úkolu. V tom,to smyslu byly již navrženy konkrétní licence pro léta 1981 až 1982 s tím, že pro výrobu podle nich budou usnadněny dodavatelsko-odběratelské vztahy. I v roce 1980 již došlo v tomto smyslu k urychlení exploatace licenční a kooperační smlouvy např. mezi firmou Lee Cooper a Slovakotex Trenčín na výrobu oblečení pro volný čas, neboť v letošním roce se vyrobí v Oděvních závodech kpt. Nálepky v Prešově a dodá na vnitřní trh 250 tisíc kusů obleků v objemu cca 28 mil. Kčs v maloobchodních cenách.

Při prodeji čs. licencí přetrvávají problémy s tvorbou nabídkových fondů a neschopností jednotlivých organizací poskytnout v souvislosti s prodanou licencí potřebnou technickou pomoc, popřípadě prodat zařízení nebo dodávat materiály a komponenty pro licenční výrobu. Přesto existují některé pozitivní příklady, jako je loňský prodej licence na výrobu 12^o piva zn. Radegast do Jugoslávie, včetně technologie a surovin.

Soudružky a soudruzi, na závěr bych chtěl připomenout slova soudruha G. Husáka na XVI. sjezdu KSČ, která vyjadřují promyšlený program při uplatňování vědy a technického pokroku. Řekl, že "federální vláda i národní vlády, Československá akademie věd, všichni, kteří nesou odpovědnost za realizaci vědeckotechnického pokroku, musí dbát, aby vědeckovýzkumná základna byla v souladu s potřebami společenské praxe koncepčně řízena. Musíme před ni stavět náročné, konkrétní úkoly, aby se tvůrčí úsilí vědeckých a výzkumných pracovníků nezaměřovalo jen podle jejich individuálních zájmů, ale podle požadavků a potřeb společnosti.

Musíme dbát, aby nově vyvinuté výrobky, splňující kritéria nízké materiálové a energetické náročnosti, a vysokých užitných vlastností byly vyráběny pohotově a v dostatečném množství pro vnitřní trh i export. Je také nutné docílit, aby vědeckotechnický rozvoj se stal osou národohospodářských plánů." (Konec citátu.)

Znám těžkosti každého kroku vpřed v této oblasti. Proto tyto myšlenky považuji za nejucelenější rozbor současných problémů rozvoje naší vědy a techniky. Příslušná pasáž sjezdové zprávy je akčním programem nás všech, kterým technický pokrok tento základní předpoklad dalšího rozvoje naší vlasti leží na srdci.

Soudružky a soudruzi, pro zákonnou předlohu státního závěrečného účtu za rok 1980 budu hlasovat.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Lôblovi. Odpolední část naší schůze bude řídit první místopředseda Federálního shromáždění soudruh Ján Marko. Jako první v pokračující rozpravě vystoupí místopředseda FS J. Srb. V jednání budeme pokračovat přesně ve 13.30 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.15 hod.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.30 hod.)

(Řízení schůze převzal první místopředseda FS J. Marko.)

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, budeme pokračovať v rozprave k vládnemu návrhu uznesenia o štátnom záverečnom účte československej federácie za rok 1980. Dávam slovo poslancovi Jaroslavovi Srbovi, pripraví sa poslankyňa Magdaléna Vojteková.

Místopředseda FS J. Srb: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, 21. společná schůze obou sněmoven Federálního shromáždění ČSSR, která je zároveň naší poslední schůzí třetího volebního období, se koná v době, kdy se v dosud nebývalé míře zintenzívnil boj pokrokového lidstva a především národů socialistického společenství v čele se Sovětským svazem za upevnění trvalého světového míru. Novým silným impulsem k tomu jsou závěry XXVI. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, týkající se oblastí mezinárodních vztahů. Stejně jako nedávný XVI. sjezd Komunistické strany Československa a všechen náš lid, tak i komunistické strany a národy ostatních socialistických zemí je plně podpořily a přijaly jako závaznou orientaci pro vlastní činnost. Za krátkou dobu, čtvrt roku naléhavé mírové výzvy, jež zazněla z Moskvy, podnítily i v nesocialistických zemích rychlé zmohutnění fronty sil, bojující za odzbrojení, za zastavení horečných závodů ve zbrojení a za řešení problémů cestou jednání.

Nikdy v minulosti se lidstvo neocitalo před tak osudovým rozhodováním. Nejvyšší představitel bratrského Sovětského svazu, generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a předseda prezídia Nejvyššího sovětu Leonid Iljič Brežněv, v den nedávného výročí slavného vítězství nad fašismem připomněl vážnost situace slovy: "Vždyť je faktem", řekl, "že prostředky vedení války, prostředky hromadného ničení nabyly nyní takového rozmachu, že jejich použití by ohrozilo existenci mnoha národů a dokonce celé nynější civilizace. Stavět se proti politice těch, kdo mají rádi vojenská dobrodružství, bojovat za upevnění světového míru, proto dnes znamená postavit se na obranu samotného života lidstva, na obranu všeho velkého, ušlechtilého a nesmírně cenného, co lidé vytvářeli po celá tisíciletí" - potud citát.

Jestliže dosud nedošlo k takovému konfliktu, pak je to především proto, že v druhé polovině tohoto století se změnil poměr sil ve světě ve prospěch socialismu, že vznikla přibližná rovnováha vojenských sil Spojených států a Sovětského svazu. Také naše republika pod vedením Komunistické strany Československa a jejího ústředního výboru v čele s jeho generálním tajemníkem a prezidentem republiky s. Husákem důstojně přispěla k upevnění jednoty a síly socialistického společenství, které svými iniciativami, realizací Mírového programu, vypracovaného XXIV. a XXV. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu, má rozhodující zásluhu na tom, že sedmdesátá léta přinesla uvolnění mezinárodního napětí a rozvoj mírové spolupráce mezi státy. Stále těsnější přátelství, pevné spojenectví a rozvoj všestranné spolupráce se Sovětským svazem nám zajistila další desetiletí tvořivé práce v bezpečí a rozkvětu naší vlasti bez obav z imperialistické agrese a vměšování.

Byla to však léta, kdy všeobecná krize, rozklad a degenerace imperialistické soustavy pokračovaly. V době, kdy nejvyšší představitelé Spojených států podepisovali mírové dokumenty, kdy se ještě z Washingtonu ozývalo heslo "od konfrontace ke kooperaci" se Sovětským svazem a socialistickými zeměmi, připravovaly nejreakčnější kruhy této vedoucí imperialistické mocnosti renezanci militarismu a politiky z pozice síly. Slibují si, že obnoví upadající vedoucí postavení a nadvládu Spojených států v imperialistickém táboře díky své vojenské převaze, že ovládnou hlavní surovinové zdroje světa a že takto budou moci diktovat Sovětskému svazu, ostatním zemím světové socialistické soustavy a celému světu.

Již tehdy se ve Spojených státech vyvíjely nové strategické zbraně, kromě jiného i jaderné systémy středního doletu s kvalitativně zvýšenou účinností, které nyní v osmdesátých letech by měly zvrátit vojensko-strategickou rovnováhu nejen v Evropě, ale i ve světě vůbec. Washington nastoupil cestu šíleného zbrojení a destabilizace mezinárodních vztahů za částečně vynucené podpory svých spojenců v NATO a za rozvíjející se souhry se současným pekingským vedením, inspirovaným bezuzdným antisovětismem a hegemonismem.

Žádné záminky ani výmysly o tzv. "sovětské hrozbě" nemohou zastřít známá fakta, jež potvrzují dlouhodobou přípravu návratu Washingtonu a NATO zpět ke studené válce, k novému horečnému zbrojení, ke zhoršení vztahu se Sovětským svazem, k zablokování nebo přerušení mírových jednání, ke zvyšování nebezpečí války. Na návrhy Sovětského svazu na opatření v uvolňování napětí a odvrácení nebezpečí války a konkrétní činy Sovětského svazu, jako bylo jednostranné stažení 1 tis. tanků a 20 tis. vojáků ze střední Evropy, odpověděly Spojené státy a NATO, zejména usnesením z roku 1979, o rozmístění nových amerických jaderných raket středního doletu v některých zemích západní Evropy, jejichž smyslem je umožnění beztrestného ničivého prvního jaderného útoku proti evropské částí území Sovětského svazu a jeho spojencům.

Nám, kteří sousedíme se zemí, jež se již nyní stala hlavním jaderným arzenálem Spojených států v Evropě, kde zřetelně narůstá aktivita neonacistických a revanšistických organizací i podle oficiálních údajů a kde nijak neslábne vlna "hnědé" a revanšistické propagandy, nemůže být vzniklé zhoršení mezinárodních vztahů lhostejné. Tím spíš, že je Washington v mnoha ohledech provází nihilistickým vztahem k mezinárodně právním normám a závazkům i k základním požadavkům etiky v mezinárodních vztazích (vzpomeňme jen pokusů o bezostyšné licitování s naším zlatým pokladem, protiprávně zadržovaným ve Spojených státech) .

Nemůže nám být ani lhostejné, že Spojené státy zintenzívnily výstavbu vojenských základen kolem zemí Varšavské smlouvy a kolem řady spřátelených nezúčastněných zemí, že vybudovaly již 200tisícový intervenční sbor pro operativní zásahy, že soustředily rekordní válečnou flotilu s jadernými zbraněmi v Perském zálivu a že ohrožují mírové tužby afrických národů zesíleným vyzbrojováním rasistické a polofašistické Jihoafrické republiky v rozporu se všemi usneseními OSN o Jihoafrické republice a Namíbii.

Vytvořily tím na jihu Afriky - nazývaném dnes v USA surovinovým Perským zálivem - vedle Blízkého a Středního východu další nebezpečné ohnisko válečných konfliktů.

K bdělosti nás nutí skutečnost, že Spojené státy a NATO svůj nástup proti uvolňování rozšířily do ideologicko-diverzní oblasti v podobě nevídaných desinformujících a pomlouvačných kampaní proti Sovětskému svazu a všem socialistickým zemím. Co nejostřeji odsuzujeme diverzní vměšování, které je v příkrém rozporu s platnými principy helsinského Závěrečného aktu všude tam, kde imperialistické kruhy krátkozrace doufají v možnost "zatlačení socialismu".

Československá socialistická republika a všechen náš lid chtějí žít v míru se svými západními sousedy i s ostatními evropskými a mimoevropskými zeměmi. Proto jsme s takovým nadšením přijali důsledně mírový, leninský postoj, jenž XXVI. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu zaujal v krajně složité situaci, hlubokou analýzu hlavních faktorů, ovlivňujících mezinárodní vývoj směrem kupředu, tuto smělou mírovou iniciativu a strhující impulsy pro neúnavný boj za budoucnost lidstva. Proto dnes také stojí všechen náš lid za závěry XVI. sjezdu Komunistické strany Československa, který plně podpořil mezinárodní politickou linii sjezdu sovětských komunistů, nazývanou ve světě Mírovým programem pro osmdesátá léta. Proti doktríně zbrojení a vojenské převahy která nemá naději na uskutečnění, jak Leonid Brežněv v tbiliském projevu znovu připomněl, staví SSSR doktrínu míru, odzbrojení a spravedlivého řešení mezinárodně politických problémů, politiku seriózního a konstruktivního dialogu a dalšího oživení procesu uvolňování napětí. Návrhy na jednání a svolání příslušných konferencí již výrazně ovlivnily jednání madridské schůzky, dopisy L. Brežněva hlavám řady států převedly sjezdové iniciativy již do roviny konkrétní diskuse, přičemž se staly středem pozornosti světové politiky.

XXVI. sjezd KSSS a poslední vývoj ukázaly, že imperialistická zvýšená agresívnost vyplývá z bezperspektivnosti imperialismu, ženoucí jej do politiky odporující nejživotnějším zájmům všeho lidstva. Mírová řešení a pozitivní perspektivy, jež vytyčil pro nastávající desítiletí moskevský sjezd, odpovídá zájmům všech národů a získává si proto jejich rostoucí podporu.

Naše mírová politika má své hluboké kořeny a kontinuitu. Není projevem slabosti, nýbrž vědomím síly mírových idejí. Opíráme se o demokratické síly a rovnoprávnou spolupráci se zeměmi uznávajícími nutnost mírového soužití. Nestojíme před problémy katastrofální nezaměstnanosti jako vyspělé kapitalistické země, očekávající do roka její vzestup na 30 miliónů nezaměstnaných, a své smělé plány mírového rozvoje nezajišťujeme zabíráním cizího přírodního bohatství, jak to činí imperialistické monopoly vůči řadě rozvojových zemí, ale socialistickou integrací a rovnoprávnou, vzájemně výhodnou spoluprací.

Za bezpečnost neprosíme. Socialistické společenství je dnes silné jako nikdy předtím. Sdružuje přes 430 miliónů lidí a stalo se mohutnou ekonomickou silou. Vždyť na země RVHP připadla za posledních 10 let zhruba polovina veškerého přírůstku světové průmyslové výroby. A pokud jde o obranné možnosti socialistických zemí, zdůraznil L. Brežněv v Tbilisi, že SSSR nebude moci nereagovat na rozmísťování nových amerických raketových jaderných zbraní na evropské půdě, namířených proti němu a jeho spojencům. "Bude-li zapotřebí", řekl, "najdeme důrazné prostředky, abychom uchránili své životní zájmy ... Dáváme přednost míru, v němž se úroveň výzbroje stále více snižuje, kdežto rozsah a kvalita spolupráce ve všech oblastech rostou a zdokonalují se".

Tím i nám všem promluvil ze srdce. Nyní půjde o to, abychom i my k dosažení těchto reálných cílů co nejvíce přispěli. Učiníme to nejlépe tím, že v letošním jubilejním roce 60. výročí založení Komunistické strany Československa, ve volbách dáme své hlasy mírové politice Komunistické strany Československa a Národní fronty a že pak napneme všechny své síly, abychom důsledně splnili naše mírové volební programy.

Federální shromáždění bude v tomto duchu rozvíjet své mezinárodní styky oficiální i v rámci Meziparlamentní unie. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Srbovi. Slovo má teraz poslankyňa Magdaléna Vojteková.

Poslankyně SN M. Vojteková: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, efektívnosť a kvalita to sú v súčasnosti veľmi frekventované pojmy. Ak ich premeníme na drobné, majú vlastne jednoduchý výklad: robiť tak, aby to malo zmysel a cieľ, aby to bolo užitočné. Mám poznatky o tom, že mnohé kolektívy pochopili, že primárne zdroje ekonomického rastu sú predovšetkým v ľudskom faktore, v oblasti riadenia a organizácie práce. Rokom 1981 začíname uplatňovať Súbor opatrení na zdokonalenie sústavy plánovitého riadenia národného hospodárstva. Jeho realizovanie predpokladá nové prístupy v myslení a konaní a nastoľuje vyššiu náročnosť i zodpovednosť. Zatiaľ dosiahnuté poznatky z uplatňovania Súboru v mojom volebnom obvode, získané v koncernovom podniku ZPA Prešov, v národnom podniku IMUNA, Šarišské Michaľany, OZKN Prešov, v koncernovom podniku ZVL Prešov jasne dokumentujú, že nemožno zotrvávať na tradičných postupoch, ale treba hľadať a presadzovať nové, aj keď to nie je vždy ľahké a bezbolestné. Patrím svojou profesiou do skupiny riadiacich ekonomických pracovníkov, a tak aj z tohto hľadiska som sa často v minulom roku pri príprave podmienok platných v plánovaní i riadení pre 7. päťročnicu stretávala s rôznymi názormi i pohľadmi.