Za veľmi dôležitú považujú výbory tú skutočnosť, že v zámeroch štátneho plánu sa predpokladalo zvýšenie zásob v národnom hospodárstve Ien o 3,7%, to znamená zhruba na úrovni rastu priemyslovej produkcie. V skutočnosti však došlo aj po odpočítaní vplyvu účinku 4 cenových úprav uskutočnených v minulom roku, k rastu zásob o 5,3%. Tento vývoj spolu s nižšou tvorbou finančných zdrojov hospodárskej sféry mal za následok, že došlo k vyššiemu rastu úveru v oblasti zásob a tým aj k značnému vzrastu finančných nákladov. Vývoj zásob nasvedčuje tomu, že zabezpečovaniu výroby potrebným sortimentom subdodávok, ako aj plneniu výroby pre odbyt a nie na sklad, hospodárske organizácie nevenujú vždy takú pozornosť, akú vyžadujú vládou už v roku 1976, prijaté opatrenia zamerané na usmernenie vývoja a štruktúry zásob a na uvoľnenie jednej z najväčších rezerv našej ekonomiky, ktorá je v nich už pomerne dlho viazaná.

Svoj podiel na tom, podľa môjho názoru, má nielen nedostatočná úroveň prístupu k dodávateľsko-odberateľským vzťahom, ale aj značné zmeny a dodatočné úpravy výrobných programov a ťažkostí s odbytom niektorých výrobkov. Ďalej to, že sa uskutočňuje dovoz v značnom predstihu pred vlastnou spotrebou, ako aj narastanie cien dovážaných výrobkov a vplyv rôznych nedostatkov v štruktúre výroby a oneskorené uvádzanie nových výrobkov do prevádzky.

Výbory oceňujú vydanie takých úprav v hospodárení, ktorých cieľom je zvýšenie tlaku na uvoľňovanie ekonomických rezerv v zásobách, ktoré si vynútia sústavne uskutočňovať vytrieďovanie zásob a ich vracanie späť do obehu. Rovnako očakávajú, že pri zvýšenej pozornosti príslušných riadiacich článkov sa podarí využiť aspoň 1% z celkových zásob, čo predstavuje zhruba 3 mld Kčs.

Taktiež predpokladajú, že dôjde postupne aj k uvoľneniu ďalších rezerv, ktoré má naše hospodárstvo v dlhých objednávacích termínoch výrobkov, ktoré nepriaznivo pôsobia na výšku nutných zásob a nepriaznivo charakterizujú mieru pružnosti našej ekonomiky pri uspokojovaní národohospodárskych potrieb. Majú nemalé účinky na plánovanie výroby a na jej materiálne zabezpečenie, ďalej na urýchlenie technického rozvoja a na zvyšovanie pohotovosti v dodávkach pre vývoz. V skrátení týchto termínov je predpoklad rastu efektívnosti a výbory preto odporúčajú podporovať urýchlenie realizácie týchto zámerov.

Súdružky, súdruhovia poslanci, pri prerokúvaní záverečného účtu, bola venovaná pozornosť aj niektorým sprievodným javom plnenia stanovených rozpočtových predpokladov, týkajúcich sa najmä dodržiavania plánovacej, rozpočtovej, cenovej a finančnej disciplíny. Na ich posúdenie boli využité výsledky rôznych kontrol a revízií. Podľa plánu činnosti výkonných orgánov týchto kontrol a revízií, ťažiskom ich práce sa stali vybrané oblasti ekonomickej činnosti výrobných a nevýrobných organizácií, ako na pr. plnenie úsporných opatrení a zákonom stanovených odvodov do štátneho rozpočtu, ochrana socialistického majetku a pod.

Ako uviedol s. minister Lér, ale aj ako je uvedené v podkladových materiáloch, výsledky kontrol a revízií uskutočnené finančnými orgánmi v roku 1980 konštatovali známe nedostatky. Boli v oblasti finančnej disciplíny, v nehospodárnom a neefektívnom vynakladaní prostriedkov a v rôznej miere nepresnosti vykazovaní údajov. Dodatkovými odvodami a penálmi rozpočtové príjmy boli zvýšené o 544 mil. Kčs, čo oproti stavu na začiatku predchádzajúcej päťročnice je zhruba o polovicu menej.

Na podklade kontrolných akcií Výboru ľudovej kontroly Československej socialistickej republiky bolo uložených 206 kárnych opatrení, v 45 prípadoch boli uskutočnené i kádrové zmeny, 132 pracovníkom neboli priznané odmeny a prémie a v 12 prípadoch bolo podozrenie z trestných činov, ktoré boli oznámené prokuratúre.

I ekonomická kontrola Štátnej banky československej vytvárala tlak na hospodárske organizácie, s cieľom pozitívne ovplyvniť odstraňovanie rôznych nedostatkov. Odmietla napr. 740 organizáciám v sume 8,5 mld Kčs poskytnutie prevádzkových úverov a vo viac ako 3800 prípadoch zvýšila úrokové sadzby. Úrokový postih dosiahol zhruba dvojnásobku minulých rokov a z titulu sankčných úrokov boli fondy odmien krátené sumou vyše 70 mil. Kčs.

Sústavou orgánov arbitráže sa vybavilo takmer 61 tis. sporov, čo je o 9% viac ako v roku 1979 a na arbitrážnych poplatkoch sa inkasovalo 93 mil. Kčs, čo je až o 66% viac ako v roku 1979. Trvalou príčinou predzmluvných sporov boli hlavne disproporcie medzi zdrojmi a potrebami, ktoré sa v nemalej miere týkali aj realizácie záväzných úloh štátneho plánu.

Na základe kontrol v cenovej oblasti, sa zistilo nedodržiavanie cenovej disciplíny a nedôsledné zabezpečovanie vstupnej kontroly u odberateľov, ktoré umožnilo niektorým organizáciám fiktívne plniť plánované úlohy.

V celej kontrolnej sústave sa uskutočnilo vyše 13 tis. cenových kontrol a zhruba 42,5 tis. krátkodobých kontrolných akcií, vrátane kontrol nákupov vykonaných štátnou inšpekciou. Neoprávnené získanie finančných prostriedkov zistené kontrolou, ktorého prevažnú časť tvoria nesprávne stanovené a nedodržané ceny, predstavuje 364 mil. Kčs. Okrem prostriedkov vrátených odberateľmi, základné a dodatkové odvody do príslušného štátneho rozpočtu predpísané kontrolnými orgánmi predstavujú 286,5 mil. Kčs. Zo záverov prijatých cenovými orgánmi vyplynul rad kárnych opatrení podľa Zákonníka práce a krátenie odmien a prémií.

Podľa poznatkov orgánov zabezpečujúcich ochranu národného hospodárstva v minulom roku sa vyskytovali prípady zamerané proti socialistickému majetku, ako aj postupy, ktoré boli v rozpore s dodržiavaním hospodárskej disciplíny. Ich príčiny v prevažnej miere spočívajú v porušovaní zásad riadenia a kontroly, nedodržiavaní zásad kádrovej práce a v nedodržiavaní vydaných predpisov.

V oblasti železničnej dopravy počet poškodených vozňov sa síce znížil o 1/3, avšak ešte stále to predstavuje stratu asi 100 tis. vozových jednotiek, čo si vyžaduje, aby pracovníci ČSD nekompromisne, včas a adresne zisťovali pôvodcov ich poškodzovania.

Pokiaľ ide o oblasť samotných ústredných orgánov, výbory sa presvedčili, že tieto venujú náležitú pozornosť využívaniu spravovaného majetku, vrátane jeho dôslednej evidencie. Prebytočné prostriedky sú prevádzané do iných organizácií, kde je umožnené dosiahnuť ich vyššieho využitia, alebo po schválení ich predaja zvyšujú svoje rozpočtové príjmy. Pri preukázateľne zavinených škodách, stratách, pokutách a penáloch, je uplatňovaný postih podľa príslušných ustanovení.

Všetky tieto poznatky ukazujú, že pravidelné previerky a kontroly sú neoddeliteľnou podmienkou dobrého hospodárenia a sú významným nástrojom celkovej úrovne organizátorskej, riadiacej a hospodárskej práce. Tieto preto treba i v budúcnosti systematicky uplatňovať.

Vážené súdružky, súdruhovia poslanci, vláda v súlade so zámermi jej finančnej politiky a doterajšej praxe, navrhla schválenie štátneho záverečného účtu čs. federácie za rok 1980 s tým, aby relatívne malý prebytok štátnych príjmov oproti výdavkom federácie, vo výške 2652 tis. Kčs bol použitý k posilneniu štátnych finančných rezerv, ktoré sú súčasťou štátnych finančných aktív.

Zúčastnené výbory snemovní tento návrh posúdili po vecnej a ústavnoprávnej stránke a nemajú k jeho zneniu žiadne pripomienky.

Vo svojom stanovisku vyjadrili súhlas s návrhom vlády, pričom očakávajú, že v duchu záverov XVI. zjazdu KSČ budú získané poznatky a skúsenosti účinne využívané v roku 1981 a ďalších rokoch siedmej päťročnice k intenzívnemu rozvoju čs. ekonomiky, k efektívnejšiemu a racionálnejšiemu využívaniu všetkých zdrojov a rezerv a k úspešnému riešeniu problémov, ktoré vyplývajú z potrieb vyváženého vnútorného a vonkajšieho ekonomického vývoja.

V tomto duchu odporúčajú prijať vládny návrh na uznesenie Federálneho zhromaždenia k štátnemu záverečnému účtu čs. federácie za rok 1980.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Belkovi.

Zahajuji rozpravu, do které se zatím písemně přihlásili poslanci: Stanislav Tichavský, Pavol Urban, Václav Štáfek, Karel Lbl, JarosIav Srb, Magdaléna Vojteková, Josef Kryll, Zdenko Nováček a Tomáš Trávníček.

Jako první vystoupí poslanec Tichavský. Připraví se poslanec Urban.

Poslanec SL S. Tichavský: Vážený soudruhu generální tajemníku a prezidente republiky, soudružky a soudruzi poslanci, ve zprávě na XVI. sjezdu strany generální tajemník soudruh Husák zdůraznil souvislosti mezi zvládnutím náročnějších podmínek rozvoje ekonomiky a zdokonalováním celkového řízení. Mezi jiným řekl: "Smyslem Souboru opatření je prosadit intenzifikaci národního hospodářství, rozhodněji uplatňovat výsledky vědeckotechnické revoluce, podněcovat efektivní a kvalitní práci, vytvářet co nejpříznivější podmínky pro všestrannou aktivitu. To je cesta k plnějšímu využívání ekonomiky, k dosahování co nejlepších výsledků v zájmu rozvoje a kulturní úrovně lidu".

Cílem veškeré činnosti v socialistické zemi, a platí to zejména o výrobě, je maximální uspokojování potřeb společnosti při dosahování co nejvyšší efektivnosti. Stupeň dosažení tohoto cíle nelze měřit však jen ve výrobě, ale zejména a především v užití výrobků, ať jde o uspokojování potřeb obyvatelstva na vnitřním trhu nebo o produkci deviz na zahraničních trzích nebo o zvyšování efektivnosti výroby využíváním moderních strojů, kvalitních surovin, materiálů a kompletačních výrobků.

Jakost výrobků je stejně významná jako jejich množství. Často i kvalita dokonce výrazně ovlivňuje spotřebu výrobků v jejich kvantitě, například na zahraničním trhu nebo v jejich spotřebě.

Jakost výrobků je dána jejich užitnými hodnotami pro uživatele. Jaké nároky klade uživatel na výrobek? Aby dobře sloužil účelům, pro něž byl určen. Vysokou efektivnost, tzn. co nejvyšší technickoekonomické parametry. Spolehlivost, tedy aby životnost a jakost výrobního provedení byla bezvadná. Bezporuchovost, aby při nutných opravách byly včas k dispozici náhradní díly i potřebný servis a také aby cena odpovídala jeho užitné hodnotě. Jakost výrobků není tedy pouze kategorií technickou, ale i ekonomickou, zahrnující jak technickou úroveň výrobků a jakost výrobního provedení, tak i jeho cenu a prospěch pro uživatele, který lze také finančně vyčíslit (pokud nejde o módní a podobné výrobky) .

V rámci komplexního experimentu řízení efektivnosti a kvality a nyní Souboru opatření, je zapracováno v ekonomických nástrojích opatření k vyváženému plánování a řízení výroby v obou jejich základních stránkách, v kvantitě i kvalitě. První výsledky svědčí o tom, že řada podniků se začala otázkami kvality a zaváděním komplexního systému řízení jakosti podrobně zabývat.

Příkladem jsou například zkušenosti ZŤS Martin, kde analýzy zaměřené k jakosti stávajících, vyvíjených a perspektivních výrobků ukázaly, že pro zajištění 1. stupně jakosti jsou rozhodující předvýrobní etapy, zatímco ve výrobě se nedaří vždy udržet stálé podmínky a úzkým profilem se stává servis a dodávky náhradních dílů. Příčiny nedostatků, a to je podstatné, byly kvantifikovány a ukázalo se, že faktor dodávek, a to nejen od výrobců mimo výrobně hospodářské jednotky, ale i ostatní podniky, nerovnoměrnost, a z toho vznikající nerovnoměrnost ve výrobě, ovlivňuje jakost, a to ze 30%. 20% tvoří dosud nepoznané vztahy a nezavedená opatření, tak zvaná bílá místa ve zkušebnictví, předvýrobní a povýrobní etapě. Na třetím místě s 20% výskytu je lidský činitel, který se projevuje nedodržením technologie, organizačních předpisů apod. Zbytek tvoří materiální a personální podmínky, nevybavenost pracovišť prostorem, zkušebnami a kontrolní technologií.

Takováto analýza je nezbytná pro přijetí účinných, konkrétních opatření. Některé z prvků zdokonalené soustavy budou působit ve více směrech. Některé jsou výlučně určeny pro tento účel. Jedním z takových prvků jsou přirážky k cenám výrobků prvního stupně jakosti a výrobků technicky pokrokových.

Jde o stimulaci inovačního procesu, to znamená nahrazování technicky zastaralých výrobků nízké jakosti výrobky technicky pokrokovými s vysokou jakostí. Stimulace za výrobek s vysokou užitnou hodnotou je až do výše 25%, na druhé straně snížení za nekvalitní výrobu může dosáhnout až 30%. O tom, že tato stimulace je nutná, chceme-li v poměrně krátké době zvýšit efektivnost naší ekonomiky, svědčí i výsledky z roku 1979, kdy hodnota nových výrobků se zvýšila o 18,6%, z toho nových výrobků na technicky světové úrovni o 33%.

Problémy zůstávají i přesto, že jsou prováděné postihy v nákladech na reklamace a ztráty, i když se zde projevují výrazné rozdíly mezi jednotlivými ministerstvy a výrobními hospodářskými jednotkami, i mezi podniky stejných výrobně hospodářských jednotek.

Ukazuje se, že u většiny experimentujících VHJ došlo jen k mírnému zlepšení v celkové kvalitě výroby v porovnání s výsledky neexperimentujících VHJ.

Vážnou otázkou zůstává jakost práce a spolehlivost výrobků spotřebního průmyslu, kde zejména u sortimentu, který by měl podstatně ovlivňovat snížení energetické a surovinové spotřeby, jako jsou teplovodní kotle, bojlery, baterie, monočlánky, vany, apod., se setkáváme nejen s inovační stagnací, ale i nízkou výkonností a spolehlivostí. Přitom materiálové a energetické potřeby u těchto výrobků jsou ve srovnání s produkcí jiných světových výrobků až dvojnásobné.

Přitom musíme stále konstatovat nepříznivý vývoj v oblasti jakosti práce a spolehlivosti výrobků, kde v I. čtvrtletí roku 1980 vzrostly náklady na zmetky o 6,5%, náklady na reklamace cekem o 45,9% a ztráty ze zmetků o 38%. Nelze opomenout skutečnost, že vzestup způsobují zejména nekvalitní subdodávky, ale částky na úhradu nekvalitní práce jsou obrovské a připravují naši společnost nejen o ekonomické hodnoty, ale především o hodnoty morálně politické.

Máme ovšem také řadu příkladů, kde otázkám kvality je věnována soustavná pozornost. Například v mém volebním obvodu je národní podnik TONAK, jehož výrobky mají trvale světovou úroveň a jsou žádány na všech trzích. Co je příčinou? Systematická pozornost věnovaná kvalitě a z ní vyplývající dlouhodobá stabilita kvality. Přes pozitivní výsledky v oblasti zvyšování kvality výrobků je třeba vidět, že rozhodujícím činitelem pro posuzování kvality je odběratel. Díváme-li se na to z tohoto hlediska, pak výsledky exportu našich výrobků na náročné trhy nesvědčí o výraznějším zlepšení.

Dnes je zahraniční odběratel ochoten zaplatit za dovážený výrobek i daleko vyšší cenu v případě, že mu dodavatel nadprůměrnou kvalitou, technickou úrovní a užitnými vlastnostmi výrobků zaručuje při praktickém využití nižší spotřebu surovin a energie při méně početné obsluze, proti jinému konkurenčnímu výrobku. Tyto úspory za celou dobu životnosti výrobku mu totiž většinou nemůže nahradit ani sebevyšší sleva z ceny výrobku, kterou by mu dodavatel poskytl při prodeji svého výrobku.

Svědčí o tom i studie, kterou prováděli západoněmečtí průmyslníci v Japonsku a Spojených státech, ze které vyplývá, že v nejbližších letech výrobci s nejvyšší kvalitou a technickými parametry (3 až 4% výrobců) budou mít až trojnásobně vyšší zisky. Výrobci s nadprůměrnou kvalitou to je asi 37% výrobců dosáhnou nezbytného zisku pro zachování výrobního procesu, průměrné výrobky se budou prodávat zhruba jen za materiálové náklady a podprůměrné se nebudou prodávat za žádnou cenu.

Z toho vyplývá, že otázky inovace a kvality se musí dostat na první místo v řídící činnosti všech orgánů.

Jedním z prvků ke zvýšení efektivnosti a kvality bylo vydání pokynů pro postihování nekvalitní výroby, platných od 1. ledna 1979. Dosavadní výsledky potvrdily, že ztráty z nekvalitní výroby byly podstatně nižší ve výrobně hospodářských jednotkách, ve kterých byl uplatněn komplexní experiment řízení efektivnosti než v ostatních VHJ.

Přesto, že je poměrně krátká doba na posouzení účinnosti přijatých opatření lze říci, že jejich plnému využití brání několik faktorů. Nejde o nedostatky, které se projevily ve vykazování. Základním problémem zůstává nekompromisní uplatňování zákonných opatření vůči dodavatelům při dodávkách nekvalitních výrobků a při poskytování nekvalitních služeb. Vyplývá to z nedostatků v dodavatelsko-odběratelských vztazích. Řada podniků ještě v současné době nemá uzavřené hospodářské smlouvy na plné pokrytí plánu letošního roku, dodávky jsou zabezpečovány mnohdy na základě krátkodobých smluv, a je přirozená obava podniků, že v případě náročného posuzování kvality tyto smlouvy nebudou vůbec uzavřeny.