Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Kontríkové. Vystoupí poslanec Pípa.

Poslanec SN L. Pípa: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, základním přírodním bohatstvím naší země a nenahraditelným výrobním prostředkem je půda. Péče o její ochranu, zúrodňování a využívání, je jedním z hlavních úkolů při zajišťování výživy obyvatelstva a při vytváření dobrého životního prostředí.

Naše zemědělství prošlo od roku 1948 obdobím bouřlivého rozvoje od malovýroby k moderně rozvinuté socialistické zemědělské velkovýrobě. Ekonomické a společenské přeměny, ke kterým došlo v důsledku uskutečněné socializace zemědělství, vedly k rozsáhlým změnám ve vlastnických a užívacích vztazích k pozemkům. Charakteristickým znakem tohoto období je postupná intenzifikace zemědělské výroby a zvyšování její produkce. Za více než třicet let budování socialistického zemědělství se produktivita práce, vyjádřená hrubou zemědělskou produkcí na jednoho trvale činného pracovníka, zvýšila více než čtyřikrát.

Vedle těchto úspěchů je však znepokojující vývoj zemědělského půdního fondu, zejména pokud jde o jeho úbytky. Přes několikeré právní úpravy, zejména zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, jakož i organizační a ekonomická opatření, výměra zemědělské půdy se neustále snižuje. Jen u orné půdy v minulém roce například v České socialistické republice došlo k úbytku o 10 594 ha a na Slovensku dokonce o 23 330 ha.

Právem se proto vyžaduje aktivnější a odpovědnější přístup k ochraně půdního fondu a jeho využívání k zabezpečení zemědělské výroby.

V této souvislosti bych se chtěl dotknout otázky využívání zemědělské půdy, která není včleněna do celků obdělávaných státními statky a JZD. Mám na mysli pozemky, které nelze hospodárně a účelně využít pro socialistickou zemědělskou velkovýrobu a které socialistická zemědělská organizace, která k nim má právo užívání pro zajištění výroby, z objektivních příčin nevyužívá např. pro nepřístupnost obdělávání půdy těžkými zemědělskými stroji nebo pro nedostatek pracovních sil v zemědělské organizaci. Jejich výměra není malá; tyto pozemky zůstávají součástí zemědělského půdního fondu, ale nehospodaří se na nich a tudíž nepřinášejí společnosti žádný užitek, přestože by mohly být doplňujícím zdrojem výživy obyvatelstva.

Zákon o užívání půdy a jiného zemědělského majetku na zajištění výroby vytvořil předpoklady pro jiné racionální využívání takového zemědělského majetku, a to možností přenechat ho smlouvou do dočasného užívání společenské organizaci, případně, jde-li o pozemky v zastavěné části obce, které nepřesahují výměru 0,10 ha, svým členům a pracovníkům, kteří nemají vlastní zahradu. Skutečnost je však taková, že smlouvy o dočasném užívání pozemků, které nelze hospodárně a účelně využít pro socialistickou zemědělskou výrobu, se uzavírají jen ojediněle. Dočasnými uživateli jsou hlavně myslivecká sdružení, místní organizace svazu ovocnářů a zahrádkářů a místní organizace svazu chovatelů drobného hospodářského zvířectva. Ve skutečnosti tyto pozemky často neslouží zemědělské výrobě. Zájem členů a pracovníků socialistické zemědělské organizace o dočasné užívání pozemků je nepatrný.

Proto doporučuji v rámci platných předpisů hledat cestu, která by umožnila v širším rozsahu a většímu okruhu zájemců dočasné užívání zemědělského pozemku a jeho intenzivnější využívání. Též příslušné orgány státního hospodářského řízení zemědělství a místní národní výbory jako orgány znalé místních poměrů, by měly v tomto směru vyvíjet intenzivnější úsilí.

Z obsahu projednávané zprávy bych rád vyzvedl a ocenil úsilí státních notářů vynaložené na to, aby půda, na které dědici nechtějí pracovat a nejsou členy JZD, sloužila nadále svému účelu, a to výrobě zemědělských produktů. Cestou darování takové půdy státu se postupně soustřeďují nemalé plochy zemědělské půdy, která může být využita k zajištění výživy obyvatelstva ve státním socialistickém vlastnictví.

Poznatky z poslaneckého průzkumu ukázaly, že například v Severočeském kraji darovali dědici za rok 1979 půdu státu v 265 případech o ploše 1527 ha a za I. pololetí 1980 ve 193 případech o výměře 703 ha. V okrese Děčín, kde je můj volební obvod, se dědici vzdali zemědělské půdy ve prospěch státu v roce 1979 v pěti případech s celkovou výměrou 34 ha. Ve věci darování půdy státu lze však poukázat na základě poslaneckého průzkumu v jiných volebních obvodech i na méně příznivé výsledky, dokonce získané poznatky zejména na Slovensku nasvědčují tomu, že v některých okresech nebyly dosaženy žádné výsledky, neboť dědici se nechtějí vzdát vlastnictví k půdě, přestože sami nemohou zajistit její obdělání.

Problematické zatím je přijímání daru ze strany státu pokud si chce vlastník část výměry pozemku, která by mohla sloužit účelu jako zahrada, ponechat. Dosavadní praxe je taková, že stát to považuje za překážku převzetí daru.

V tom směru praxe ještě hledá v souladu s místními podmínkami řešení, které by nejlépe odpovídalo potřebám a zájmům společnosti a respektovalo práva občanů.

Vážným problémem je úbytek zemědělské půdy pro účely stavební a rekreační. Například jen v roce 1978 došlo pouze na Slovensku k celkovému úbytku 11 900 ha zemědělské půdy. Tento, z ekonomického hlediska velmi nežádoucí jev, je nutno si včas uvědomit a důsledně proti němu vystupovat. Největší problém je s neoprávněnými stavbami. Ve skutečnosti existuje řada případů, kdy občané stavějí rodinné domky a zřizují různé jiné stavby, většinou garáže a rekreační chaty, bez stavebního povolení, dokonce i na pozemcích, které nemají právo užívat. Celkově bylo zjištěno, že za poslední tři roky například v okrese Zvolen bylo 105 případů porušení stavební disciplíny; z toho jen v rekreační oblasti Dudince jich bylo zjištěno 58. Vyskytl se i takový případ, kdy například podnik Lignit Hodonín začal stavbu v katastru obce Moravská Nová Ves nejen bez stavebního povolení, ale i bez vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu a bez majetkového vypořádání s majitelem pozemku. Uvedené organizací byla dána pokuta 100 tis. Kčs za neoprávněný zábor půdy.

Soudružky a soudruzi poslanci, stavební úřady se snaží v maximální míře zjištěné nepovolené stavby zachovat a dodatečně povolit. Nařízení odstranění nepovolených staveb je výjimkou. Stavební zákon stanovil nové sankce, které měly zabránit vzniku neoprávněných staveb. Tyto sankce jsou mnohem přísnější než byly sankce před vydáním stavebního zákona, nejsou však v praxi dostatečně využívány. Nepůsobí také dostatečně výchovně na občany k dodržování stavebních předpisů například ta skutečnost, že odvolací orgán v mnohých případech sankce uložené stavebním úřadem první instance snižuje. Výška uložených pokut se pohybuje v rozmezí od 400 Kčs do 1500 Kčs, i když přestupky občanů možno stíhat podle stavebního zákona pokutou do výše až 10 tis. Kčs. Rovněž místní národní výbory neoznamují ve většině případů nepovolené stavby, a to z toho důvodu, že pokuty neplynou do rozpočtu jednotlivých místních národních výborů a že funkcionáři místních národních výborů vzhledem k místním vlivům nechtějí činit oznámení na občany, s nimiž v obci žijí.

Ve svých volebních obvodech se setkáváme s řadou případů nehospodárně zabíraných zemědělských pozemků pro výstavbu průmyslových a jiných hospodářských podniků a zařízení. Také se benevolentně uvolňují pozemky pro výstavbu chat k rekreačním účelům. Velká odpovědnost v boji proti těmto negativním jevům leží na národních výborech. K nežádoucímu úbytku zemědělské půdy dochází někdy i v souvislosti s provozem průmyslových a jiných hospodářských podniků. Například v produkční části okresu Chomutov je specifickým jevem ukládání popele z parních elektráren. Téměř všechny lokality, které koncernový podnik Elektrárny socialistického svazu mládeže Tušimice navrhuje, se dotýkají zemědělské půdy. Při případném dalším záběru pozemků pro ukládání popelovin na zemědělské půdě, bylo uvolnění zemědělské půdy vázáno na povinnost energetických organizací aplikovat popel do těžkých půd a výsypkových zemin. Z poslaneckého průzkumu, který byl proveden, je patrno, že vzhledem k podmínkám v okrese je důsledné provádění zákona o ochraně zemědělského půdního fondu obtížné a bylo by žádoucí, aby se touto otázkou s potřebnou koordinací zabývaly příslušné ústřední státní orgány.

Je třeba důsledně dodržovat zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Kladnou úlohu tu mohou splnit i státní notářství při rozhodování o registraci smluv o převodu nemovitostí a při rozhodování o registraci dohod o osobním užívání pozemků. Státní notářství musí důsledně upozorňovat na všechny zjištěné nedostatky nadřízené národní výbory nebo orgány prokuratury. Stejně by měly postupovat, když zjistí např. přidělování neúměrně velkých pozemků do osobního užívání občanům ke stavbě rodinných domků, chat, garáží a ke zřizování zahrádek.

Při převodech pozemků je také třeba zintensivnit kontrolu nakládání s nezastavěnými pozemky. Těmito pozemky jsou pozemky určené plánem nebo územním rozhodnutím, popřípadě územním plánovacím podkladem k zastavění. Přitom není rozhodující, zda jsou tyto pozemky dosud označeny v evidenci. Není však častým jevem, že dochází k smluvnímu převodu těchto pozemků v rozporu s příslušným ustanovením občanského zákoníka, a to jen proto, že není dostatečně zjišťováno orgánem územního plánování, zda tu v důsledku územního plánu nebo územního rozhodnutí nedošlo ke změně charakteru pozemku na nezastavěný stavební pozemek. Často tu dochází k prodejům výslovně spekulativního a výdělečného charakteru.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že je nezbytné, aby národní výbory i všichni občané zemědělskou půdu nejen chránili a racionálně ji využívali, ale starali se také o její rozšiřování. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Pípovi. Prosím členy zvolené komise, aby se hned po vyhlášení polední přestávky setkali na první schůzi v místnosti č. 030 v přízemí.

Jako první po polední přestávce vystoupí v rozpravě poslankyně Pilátová.

Odpolední jednání bude řídit první místopředseda Federálního shromáždění Ján Marko. Zahájíme jednání přesně ve 13.30 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.02 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.30 hodin.)

(Řízení schůze převzal první místopředseda Federálního shromáždění J. Marko.)

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Vážené Federálne zhromaždenie, súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, budeme pokračovať v rozprave k Správe Najvyššieho súdu Československej socialistickej republiky a generálneho prokurátora Československej socialistickej republiky o stave socialistickej zákonnosti v oblasti občianskoprávnych vzťahov.

Než udělím slovo poslankyni Pilátovej oznamujem, že návrhová komisia pripravila návrh uznesenia k prerokúvanej Správe, ktorý vám bol rozdaný do lavíc. Pokiaľ budete mať k navrhnutému uzneseniu pripomienky, oznámte ich návrhovej komisii v miestnosti č. 030 v prízemí.

Slovo má poslankyňa Pilátová.

Poslankyně SL F. Pilátová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, ve svém diskusním příspěvku bych chtěla hovořit k problematice výkonu soudních rozhodnutí, tedy výkonu státního donucení.

S postupujícím vývojem naší socialistické společnosti a s růstem socialistického uvědomění našich občanů bude nutné i v budoucnosti očekávat, že plnění uložených povinností občanům státními orgány nebo soudy bude probíhat dobrovolně a postupně se bude stávat samozřejmostí a nebude potřeba státního donucení. Právě takového stavu se podařilo docílit u socialistických organizací, tak, že v současné době je skutečně výjimkou, když se vede výkon rozhodnutí proti socialistické organizaci.

Uspokojivého stavu se však nepodařilo docílit u některých občanů, kteří byli buď soudem nebo jiným státním orgánem zavázáni ke splnění určitých povinností.

V souvislosti se soudním výkonem rozhodnutí se vyskytují jevy, které by měly být v budoucnu odstraněny, zvláště když otázka výkonu rozhodnutí zůstává v mnohých případech na okraji zájmu a je také podceňována.

Nejzávažnější problém je u výkonu rozhodnutí při plnění vyživovací povinnosti, zejména k nezletilým dětem, kdy rodiče nebo rodič při nástupu do zaměstnání neohlásí vyživovací povinnost a organizace si nevyžádá potvrzení od předchozího zaměstnavatele, jak to ukládá občanský soudní řád, kde pracoval, kde byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, tedy exekuce, kterým soudem a v čí prospěch. Dochází proto k případům, že tito občané, kteří mají nařízen výkon rozhodnutí, po krátké době zruší pracovní poměr, anebo nepracují vůbec a není o nich žádných zpráv. Po celé měsíce se potulují po republice a pracují jako brigádníci u různých organizací, které mají nedostatek pracovních sil. Nařízený výkon rozhodnutí neprobíhá a také mnohdy se nepodaří prokázat, že u těchto organizací příležitostně pracovali a není možné těmto organizacím uložit ani pořádkovou pokutu, jak k tomu občanský soudní řád dává možnost. Bylo by proto vhodné tento nedostatek odstranit zvýrazněním této povinnosti u všech organizací, protože naše socialistická společnost věnuje dětem tu největší pozornost jak v sociální oblasti, tak při výchově.

I když takových případů není mnoho, je nutné vidět, že neplnění povinností se týká zájmu nezletilých dětí, kdy mnohdy jejich výživa je ohrožena a tuto povinnost musí plnit stát a povinný je zpravidla donucen k plnění trestním řízením, kdy je stíhán pro neplnění vyživovací povinnosti podle § 213 tr. zákona a věc po vypátrání pobytu obviněného je řešena vazebně a to trvá několik měsíců, ba někdy i roky, než je zadržen a než případ je skončen. V daném případě se jedná o zcela specifický výkon rozhodnutí, poněvadž musí být vynucováno materiální zabezpečení pro děti, což nezvýrazňuje hodnoty mezilidské a etické, vztahy mezi rodiči a dětmi, tedy vztahy, které se nedají vůbec vyjádřit v penězích.

S tím souvisí další otázka neplnění výkonu rozhodnutí, a to vztahy mezi rozvedenými rodiči a dětmi. Jedná se o vydání dítěte do výchovy jednomu rodiči anebo umožnit styk s dítětem druhému rodiči, jak bylo stanoveno a rozhodnuto soudem. Vzhledem k vysokému počtu rozvodů - jak jsme slyšeli, v roce 1979 bylo v ČSSR pres 32 tis. rozvodů a ze dvou třetin v těchto manželstvích jsou nezletilé děti - tyto problémy narůstají a tím je větší náročnost na práci soudů národních výborů a společenských organizací.

Mnohdy se jedná o několikaleté spory mezi rodiči, což velmi negativně působí na výchovu nezletilých dětí. Uvedu jen jeden případ ze svého volebního obvodu. Manželé Jelínkovi se rozvedli a děti, chlapci 11 a 5letý, byli svěřeni do výchovy matce. Zůstali však bydlet ve společném bytě - z důvodů nedostatku náhradního bytu nebo náhradního ubytování pro rozvedeného manžela - po dobu tří let. Za tuto dlouhou dobu došlo k takovému narušení dětí, že počaly nenávidět oba rodiče s podle znalců musí být předány na převýchovu do ústavu. I když oba rodiče byli postihnuti pro trestný čin ohrožení mravní výchovy mládeže podle § 217 tr. zákona, následek přece zůstal nejtěžší na malých dětech.

Takových a podobných případů bych mohla uvést celou řadu. Bylo by proto vhodné hledat řešení a více zdůraznit povinnost soudů, národních výborů a společenských organizací, aby nedocházelo k takovému narušení dětí, což neodpovídá v mnohých případech vynaloženému úsilí státu při zabezpečení rodin, zejména mladých. Myslím, že velice dobře tady o tom hovořil soudruh místopředseda Federálního shromáždění Srb, který se zabýval otázkou rodiny.

Další dosti časté problémy se vyskytují při výkonu rozhodnutí vyklizení bytu podle § 340 o. s. r., kde realizace trvá i několik let, poněvadž povinným zpravidla není možné zabezpečit náhradní byt, a to pro nedostatek bytů. Značná část soudních rozhodnutí nebo rozhodnutí vydaných národními výbory zůstane nevykonatelná. Ale i v případech, kdy povinnému je přidělen náhradní byt pravomocným rozhodnutím příslušného správního orgánu, se stává, že výkon rozhodnutí bývá zdlouhavý, neboť předpisy dovolují povinným různé návrhy na přezkoumání rozhodnutí správních orgánů, čímž využívají našeho právního řádu čistě účelově, aby co nejvíce oddálili tento způsob výkonu rozhodnutí. Tím zase nejvíce trpí nezletilé děti v těchto rodinách a pak z těchto narušených dětí je nejvyšší procento těch, kteří se dopouštějí při dospívání i jako nezletilci různé trestné činnosti, včetně nadměrného požívání alkoholu a různých drog. A nejsou ojedinělé případy, kdy se z těchto mladých lidí stávají recidivisté. Proto by bylo vhodné touto problematikou se zabývat i v legislativní oblasti.