I zde ještě příliš často musí docházet ke státnímu donucení, ačkoliv by mělo být samozřejmostí za řádně a včas poskytnuté služby také včas a řádně zaplatit.

Rovněž právní vztahy týkající se nemovitostí stojí v naší společnosti v popředí značného zájmu občanů a společenských, hospodářských a státních organizací. V důsledku nastalých společenskoekonomických změn je tento zájem - pokud jde o občanskoprávní vztahy - soustředěn v naprosto převážné míře na ty nemovitosti, které slouží uspokojování konkrétních životních potřeb lidí. Vztahy zde vznikající jsou právními vztahy v oblasti spotřeby, nikoliv společenské výroby.

Pokud jde o pozemky, soustřeďuje se zájem lidí především na stavební pozemky pro rodinné domy, rekreační chaty a garáže a na zahrádky. Naše právní úprava tím, že zavedla institut osobního užívání pozemků, významně pokročila na cestě zavádění nových progresívních forem zákonodárství. Rada problémů v této oblasti, jak je ukazuje soudní praxe, může být úspěšně řešena současnými právními předpisy. U dalších, na které poukázala politicko - právní analýza činností občanskoprávních předpisů, počítá se přizpůsobením právního stavu společenským potřebám.

Také u domovních nemovitostí, z nichž velké množství je v osobním vlastnictví, se v naprosto převážné míře soustřeďuje zájem občanů na ty z nich, které jsou svým posláním určeny k uspokojování osobních a rodinných potřeb občanů v oblasti bydlení a rekreace. Problémy týkající se nemovitostí, zejména půdy, musíme ovšem vidět i v širší souvislosti než pouze ve vztahu k nemovitostem sloužícím spotřebním účelům.

Ochrana zemědělské půdy a lesní půdy a ochrana pozemků jako složky životního prostředí, i když se převážně uskutečňuje jinými než občanskoprávními prostředky, je natolik společensky závažná, že vyžaduje aktivní přístup jak v praxi, tak i v normotvorbě. Soudy a hlavně státní notářství, pokud je to v jejich moci, podílejí se na takové konkrétní úpravě těchto vztahů, která odpovídá zájmům společnosti, kromě jiného i tím, že prosazují, například při registraci smluv nebo projednání dědictví, aby zemědělská půda, pokud je ještě v individuálním vlastnictví občanů a občané na ní nepracují, byla soustředěna do dispozice státu.

Znepokojuje nás však, že se opakovaně musíme vracet k současným možnostem, jak potírat a zamezit spekulace se stavbami v osobním vlastnictví, se stavebními pozemky a jak zabránit obohacování, ke kterému dochází obcházením ustanovení o nejvýše přípustné ceně pří převodech nemovitostí. I v tomto směru je třeba kromě sankcí především více využívat možností společenského působení, více se opírat o sílu veřejného mínění přímo v jednotlivých místech, kde skutečnosti o těchto případech jsou dobře známy.

Není slabostí našeho právního řádu ani naší právní praxe, když důsledně trvají na plném uplatňování všech stěžejních zásad úpravy občanskoprávních vztahů i úpravy řízení před soudy a ostatními státními orgány, které jsou výrazem občanských práv a svobod zabezpečených ústavou i dalšími právními předpisy občanům. Při potírání protispolečenských jevů budeme i na občanskoprávním úseku ještě více dbát o to, aby se tyto zásady, z nichž plynou účastníkům řízení nejrůznější práva, plně uplatňovaly a byly respektovány soudy a ostatními státními orgány. Budeme však současně také důsledně trvat na tom, aby ti, jichž se to týká, plnili i své závazky vůči společnosti a všechny povinnosti, které jsou neoddělitelně spjaty se zaručenými právy a svobodami. Obcházením nebo porušováním povinností společnosti unikají nemalé hodnoty, které by bylo lze na jiném místě hospodárně využít, anebo které nám potom na jiném místě dokonce chybí. Z řady případů bych chtěl připomenout například dosud běžné nešetrné zacházení s bytovým fondem, ztráty, které nám zbytečně vznikají neodpovědnou prací při údržbě tohoto fondu i jiných společnosti sloužících zařízení, zbytečně a často přímo zlomyslně způsobené škody v dopravních prostředcích a na občanské vybavenosti našich měst a sídlišť, ztráty na nezajištěném a proti povětrnosti nechráněném materiálu a jiném zboží. Anebo i případy, které sice na veřejnosti plně nevidíme, které však přesto představují hospodářskou újmu v celkovém úhrnu ne právě bezvýznamnou, která vzniká z toho, že někteří občané neplní své povinnost ze služeb, které poskytly socialistické organizace, například že nepořádně splácejí půjčky státním peněžním ústavům, dluží na pojistném, poplatcích tzv. Multiservisu, úhradách za užívání bytu a podobně. I v tom se projevuje úroveň občanské disciplíny, ke které chceme vést všechny, především mladou generaci. Výchovu mládeže převážně spojujeme s působením na rozvoj morálních vlastností, kvalit a postojů ke společnosti a spoluobčanům; to je nepochybně správné a měli bychom v tom ještě intenzivněji pokračovat. Nemůžeme však přitom zapomínat na to, že svým působením zakládáme i právní vědomí mladého člověka a právě tady ještě ucelené právní výchově zůstáváme hodně dlužni, nejen ve škole a na pracovištích, ale i ve společenských organizacích. Spolu se vštěpováním pravidel socialistické morálky měli bychom mladému člověku dát tolik potřebný zdravý základ pro vybudování přesvědčení, že vztah jednotlivce ke společnosti není určován jen jeho právy, ale i povinnostmi a jejich dodržováním a plněním. Nakolik všichni navzájem budeme plnit své povinnosti ke společnosti, státu a spoluobčanům, natolik budeme také moci reálně využívat svých práv. Tuto dialektickou jednotu bychom měli všem našim lidem, zejména mládeži, ještě účinněji přibližovat v politickovýchovné práci.

Mezi další významnou politickoprávní problematiku patří uplatňování socialistické zákonnosti v rodinně právních vztazích. Rodina je významnou společenskou, ekonomickou a právní institucí. Tomuto významu musí odpovídat nejen úroveň úpravy vztahů v zákoně, ale především úroveň výkladu a uplatňování jednotlivých ustanovení zákona.

Rozvodovost je právem v naší společnosti stále diskutovanou otázkou. Méně se však už ve veřejnosti prosazuje přesvědčení, že problémy konkrétní rodiny nejsou jen soukromou záležitostí v rodině žijících manželů, muže a ženy, popřípadě nejužšího okruhu příbuzných, ale že na prosperitě každé rodiny, na tom, jak plní svou společenskou funkci, zejména pokud jde o výchovu nezletilých dětí, má oprávněný zájem celá společnost. Kdybychom ve veřejnosti účinněji prosazovali přesvědčení, že je lidskou povinností pomocí příkladem, radou i jiným přiměřeným způsobem všem těm, kteří pomoci potřebují, včas bychom zachytili značnou část těch případů pozvolně se uvolňujících a narušujících svazků v rodinách, které později vykrystalizují ve sporech o rozvod, o výchovu a výživu nezletilých dětí, popřípadě o rozdělení společně nabytého majetku a o užívání bytu. Nejde samozřejmě o to, přeceňovat síly společenského působení tam, kde se nemohou uplatnit anebo pokoušet se napravovat vzniklé rozpory netaktními zásahy do intimní sféry manželů. Spíše bychom měli pouvažovat o tom, jak lépe využít našich možností tam, kde se reálně uplatnit mohou, jako je například cílevědomé působení k vytváření společensky příznivého klimatu na podporu manželství a odpovědného přístupu k rodičovství.

V této souvislosti se někdy uvádí, že kromě společenského působení by snad pomohlo ve větším rozsahu návrhy na rozvod zamítat. Nechci zde tvrdit, že naše soudy rozhodují ve všech případech správně. Uvědomme si však, že zákon umožňuje rozvod manželství a upravuje podmínky rozvodu právě proto, aby bylo možné uvést právní stav do souladu se stavem faktickým tam, kde z důvodů, které již nelze ovlivnit, například i z určitých objektivních příčin, manželství nemůže plnit svou společenskou funkci a kdy jeho další pouze formální uchování není v zájmu společnosti, protože by v rozporu s obecně uznávanými morálními pravidly předstíralo stav, který již mezi manžely neexistuje. Zda manželství rozvést anebo návrh zamítnout, je proto věcí správného posouzení skutkového stavu a záleží na skutečně odpovědné soudcovské úvaze, ke které budeme vytvářet všechny potřebné předpoklady a na které budeme důsledně trvat.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, závěrem mi dovolte v návaznosti na problematiku a úkoly, které zpráva naznačila, vás ujistit, že zárukám, které socialistická společnost poskytuje v zájmu ochrany občanskoprávních vztahů, budeme věnovat ještě větší pozornost a dáme jim plný průchod v praxi správným výkladem a uplatňováním.

Chtěl bych vám při této příležitosti poděkovat za všestrannou pomoc, kterou nám poskytuje, zejména zprostředkováním vašich bohatých poznatků a zkušeností a aktivním spolupůsobením při vytváření takového společenského klimatu, v němž se v životě naší společnosti upevňuje socialistická zákonnost. Máme všechny potřebné předpoklady k tomu, aby se nám společná práce i nadále dařila, protože pro její vyšší účinnost, pod vedením Komunistické strany Československa, zaměříme všechny naše síly.

Předseda FS A. Indra: Děkuji s. Ondřejovi. Prosím generálního prokurátora Československé socialistické republiky s. Feješe, aby se ujal slova.

Generální prokurátor ČSSR J. Feješ: Vážený súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, socialistická demokracia vytvára reálne predpoklady pre dosiahnutie kvalitatívne vyššej úrovne postavenia občana, jeho práv a slobôd ako demokracia buržoázna. Politickoprávne dokumenty, ktorých postuláty realizujeme, zakotvujú ústavné postavenie občanov popri formálne právnych zárukách aj do sociálnych istôt.

Najvyššie stranícke a štátne orgány venujú sústavnú starostlivosť zdokonaľovaniu nášho právneho poriadku i jeho dôslednému dodržiavaniu.

Na presadzovaní dodržiavania socialistickej zákonnosti a disciplíny sa musia aktívne podieľať všetky štátne, hospodárske i spoločenské orgány a organizácie, všetci občania.

Podľa článku 87 našej ústavy majú súdy povinnosť zabezpečovať ochranu práv občanov a organizácií a vychovávať ich k zachovávaniu zákonov a pravidiel socialistickom spolunažívania. Jednou zo základných foriem plnenia týchto úloh je rozhodovanie súdov v občianskom súdnom konaní, ktorým sa predovšetkým zaoberá prerokúvaná Správa.

Nemenej významná, aj keď trochu iná úloha v tejto oblasti patrí orgánom prokuratúry. Základné otázky jej činnosti sú upravené v ôsmej hlave našej ústavy.

Okrem plnenia úloh v trestnom konaní, kde je nezastupiteľná, plní prokuratúra svoje poslanie aj výkonom dozoru nad dôsledným zachovávaním socialistických zákonov a iných právnych predpisov.

Dozor prokuratúry sa vzťahuje na všetky oblasti československého právneho poriadku, na všetky orgány a organizácie i jednotlivých občanov. Nevzťahuje sa iba na najvyššie štátne orgány.

Prokurátorský dozor však nieje iba činnosťou represívnou, ktorá smeruje k vyvodeniu osobnej zodpovednosti. Nie je ani činnosťou, ktorá zabezpečuje iba odstránenie už vzniklých porušení zákonnosti. Má i značný význam preventívny a výchovný.

Naše súdy a prokuratúra majú teda ústavnú povinnosť chrániť svojimi zákonnými prostriedkami politické, ekonomické i kultúrne výdobytky socializmu a formovať právne vedomie občanov, základnými črtami ktorými sú humanizmus, sociálna spravodlivosť a kolektivizmus. Poznatky z praxe súdov i prokuratúry svedčia o tom, že sa u nás v posledných desiatich rokoch, v podmienkach úspešného plnenia úloh výstavby rozvinutej socialistickej spoločnosti sústavne upevňuje socialistická zákonnosť.

Skutočnosťou však je, že dochádza ešte dosť často k jej porušovaniu na najrôznejších miestach spoločenskej praxe. Aj v oblasti občianskoprávnych a rodinných vzťahov pretrváva celý rad konfliktných situácií, ktoré musia riešiť súdy ako mocenské orgány štátu.

Toto rozhodovanie súdov sa dotýka citlivých práv a záujmov širokého okruhu občanov i organizácií a preto má značný politický i spoločenský dosah.

Okrem súdov plní dôležité úlohy v tejto oblasti i prokuratúra. Prokurátori sa v značnom rozsahu zúčastňujú občiansko-súdneho konania, či už vlastnými návrhmi na jeho začatie alebo vstupmi do konania už začatého. V dialektickej jednote dbajú na záujmy spoločnosti i práva a oprávnené záujmy občanov a organizácií.

O významnom podiele prokuratúry na riešení občianskoprávnych a rodinnoprávnych záležitostí pred súdmi svedčí napríklad to, že sa v roku 1979 prokurátori zúčastnili vo viac ako 20 000 sporov prerokúvaných pred súdmi.

Sústavnú pozornosť prokuratúry však vyžaduje dodržiavanie socialistickej zákonnosti aj v oblasti štátnej správy i v hospodárskej a sociálnej sfére. Všade tam, kde sa realizuje právo, kde ide o plnenie právnych povinností, o ochranu práv a oprávnených záujmov občanov, kde právny poriadok chráni celospoločenské záujmy a ruka v ruke s tým aj individuálne práva.

Pre všetky sféry realizácie práva stále platia slová V. I. Lenina o tom, že i čo najmenšia nezákonnosť, čo najmenšie porušenie socialistického poriadku znamená trhlinu, ktorú ihneď využívajú nepriatelia pracujúceho ľudu.

V prerokúvanej správe je konštatované, že by počet občiansko. právnych sporov mohol byť oveľa menší, keby dôsledne plnili svoje povinnosti orgány, organizácie a inštitúcie, ktoré majú a môžu výchovne pôsobiť na účastníkov občianskoprávnych vzťahov, keby sa vo všetkých oblastiach nášho života dodržiavala zákonnosť a disciplína.

Dovoľte, aby som vás informoval o stave zákonnosti podľa poznatkov prokuratúry aspoň v niektorých oblastiach, dotýkajúcich sa problematiky, ktorou sa zaoberá prerokúvaná Správa. Chcel by som tým prispieť k vašej informovanosti i k zefektívneniu spoločného úsilia všetkých štátnych, hospodárskych i spoločenských orgánov a organizácií a celej verejnosti o ďalšie upevňovanie socialistickej zákonnosti.

Prosím, aby ste pri posudzovaní mojich informácií mali na zreteli, že poznatky prokuratúry o porušovaní zákonnosti, ktoré nedosahujú intenzitu trestnej činnosti, sú iba čiastkové, ako to zodpovedá reálnym možnostiam prokuratúry.

Pre sústavné zvyšovanie životnej úrovne občanov, pre všestranný rozvoj spoločnosti, má základný význam úspešné plnenie úloh nášho národného hospodárstva.

Prevažná väčšina občanov plní svoje úlohy vo výrobe i v ostatnom národnom hospodárstve a rešpektuje i ostatné právne predpisy, ktoré regulujú hospodárske vzťahy, zabezpečujú ochranu majetku v socialistickom vlastníctve.

Žiaľ, i v tejto oblasti sa prejavujú niektoré negatívne javy, dôsledkom čoho je porušovanie socialistickej zákonnosti a disciplíny.

V značnej časti hospodárskych organizácií trvajú nedostatky v riadiacej, politickovýchovnej i kontrolnej činnosti. Porušujú sa predpisy o ochrane majetku v socialistickom vlastníctve, o jeho správe a evidencii. Nedodržiavajú sa zásady mzdovej politiky a nedbá sa dôsledne o to, aby sa účinne predchádzalo škodám na tomto majetku. Časté je aj porušovanie technologickej disciplíny, výroba nepodarkov, nekvalitné služby, falšovanie informácií a postih je iba zriedkavý.

Medzi hlavné príčiny tohto javu patrí na poprednom mieste pôsobenie prežitkov súkromnovlastníckej morálky. Jej životaschopnosť sa prejavuje najmä v deformovanej predstave o živote, podľa ktorej práca nemá byť mierou všetkých hodnôt. Ďalej v tom, keď človek požaduje od spoločnosti viac ako je ochotný dať jej sám. V sebectve, v priživovaní sa na spoločnosti.

Niektoré vyšetrované veci pôsobia dojmom, akoby sa bránou závodov končila platnosť československých zákonov. Ich vedúci pracovníci síce navonok uznávajú autoritu socialistického štátu, ale v svojej každodennej činnosti presadzujú skupinové, miestne, alebo rezortné záujmy.

Výskyt takýchto javov máva za následok nielen veľké hmotné, ale i morálnopolitické škody. V medziľudských vzťahoch to vedie k záveru, že i v socialistickej spoločnosti možno si životný štandard zvyšovať inak ako statočnou prácou. Vo vzťahoch medzi socialistickými organizáciami zase k obchádzaniu pôsobnosti socialistických ekonomických stimulov, najmä na úseku bilancie pracovných síl, racionalizačného úsilia, znižovania nákladov a pod.

Aplikácia socialistického práva je často verejnosť chápaná skôr ako nástroj represie a nie ako jeden z dôležitých pozitívnych nástrojov rozvoja spoločnosti. To potom vedie k mylnej predstave, že povinnosť strážiť dodržiavanie zákonov a iných právnych noriem majú iba orgány činné v trestnom konaní.