Rozvojové země ve své většině již upevnily politickou samostatnost a nyní usilují o dosažení samostatnosti ekonomické. K tomu cíli mobilizují všechny své možnosti, aby v historicky krátké době odstranily staletou bídu a zaostalost, kterou tu zanechaly imperialistické velmoci. Tím se ocitly před rozhodnutím, jaká má být volba jejich dalšího vývoje. Mnohé si vybírají socialistickou orientaci a jsou průkopníky nového spravedlivějšího řádu. Právě tyto státy inspirují významné politické kroky rozvojového světa, jsou stoupenci nastolení nového ekonomického řádu, který má definitivně vyvrátit moc nadnárodních monopolů nad jejich mladými ekonomikami.

Tím je i přesně vymezena úloha Československa, které vždy stálo na straně těch národů, jež zápasily za svobodu a sociální pokrok. Víme, že nemůžeme působit všude, a proto považujeme i za svůj aktuální úkol ještě více a lépe koordinovat s bratrskými zeměmi naše úsilí v rozvojovém světě. Naším cílem je soustředit se na mnohem hlubší a hlavně efektivnější spolupráci se zeměmi tradičně přátelskými. Budeme přitom rozvíjet obchodní výměnu, ovšem přednost musí dostat programy kooperace především při využití a zpracování daného surovinového bohatství. V našich silách je daleko více pomáhat i odborníky, což si vyžaduje přizpůsobit školskou a hospodářskou praxi současným potřebám. Rádi se chlubíme československou tradicí dobrých stojů a výkonných závodů, které na všech kontinentech dnešního rozvojového světa rozseli naši lidé. Je třeba zakládat nové a ještě pokrokovější tradice, tentokrát jako příklad třídní solidarity.

Soudružky a soudruzi poslanci, v Evropě, v jejíž srdci žijeme, se snažíme vymezit úlohu Československa i vůči západním sousedům, s nimiž jsme se v Helsinkách dohodli, jak se praví doslova v Deklaraci, o "nutnosti rozvíjet úsilí k tomu, aby se proces uvolňování napětí stal nepřetržitým, stále životaschopnějším, všezahrnujícím a univerzálním".

Jsme si totiž vědomi, že je to Evropa, která v otázkách války a míru hraje rozhodující roli. Tady vypukly dvě světové války. Není tak dávnou minulostí, co na našem kontinentu netrval mír více než dvacet let. A naopak zde se zrodily rozhodující mírové iniciativy socialistických států a realistických politiků. Historickým posláním Evropy je zajištění míru nejen pro sebe, ale pro celý svět.

Bohužel jsme zaznamenali, že americké plány studené války tu našly své stoupence nejen v konzervativních kruzích, ale i mezi některými realistickými politiky, z nichž se nejeden angažoval za rozmístění nových raket. Na jejich adresu chceme říci, že doktrína válečné hysterie a horečného zbrojení není pro nás nic nového, že ji dobře známe z let padesátých, které, bohužel, patří k těm horším, jež jsme zažili. Navíc jsme se poučili. Víme, co znamená důsledný boj za mír a bezpečnost, který našel své spojence ve všech koutech Evropy.

Naší hlavní linií je zachovat a znásobit všechno pozitivní, čeho bylo dosaženo v sedmdesátých letech, důsledné rozvíjení závěrů z Helsink, které letos oslaví páté narozeniny. Během několika příštích měsíců se sejdou signatáři Závěrečného aktu v Madridu. Československý zájem je totožný se zájmy ostatních evropských socialistických zemí. Chceme, aby již příprava schůzky probíhala v dobré tvůrčí atmosféře, neboť již sama tato okolnost bude mít na politické klima dobrý vliv. Přejeme si, aby se podařilo vyloučit všechny nežádoucí vlivy, které do Evropy byly zaneseny z Ameriky. Pokud jde o vlastní schůzku, aktivně se na ni připravujeme a přejeme si, aby obnovila evropský dialog, přinesla konkrétní výsledky, zejména pokrok při řešení otázek bezpečnosti a spolupráce, která povede k uvolnění ve vojenské sféře. Přitom jsme stoupenci i dalších opatření k rozvoji obchodu, spolupráce ve vědě a technice, v kultuře i školství a vůbec v humanitní oblasti.

Proto jsme přivítali a plně podporujeme Všeobecnou deklaraci odborových práv, přijatou IX. světovým odborovým sjezdem, jako dokument proti sociální nejistotě a všem formám vykořisťování člověka člověkem.

Považujeme za samozřejmé, že zároveň budou pokračovat jednání, která státy Varšavské smlouvy označily za rozhodující pro osud našeho kontinentu. Připomínáme všechny závažné mírové a odzbrojovací iniciativy. Mám především na mysli svolání konference o vojenském uvolnění a odzbrojení v Evropě, které navrhl Politický a poradní výbor států Varšavské smlouvy. Uvítali jsme podnět bratrského Polska, aby byla svolána do Varšavy.

Naše stanovisko v souvislosti s rozhodnutím Rady Severoatlantického paktu vyrábět a rozmísťovat nové americké nukleární prostředky středního doletu v Evropě je nadále zcela odmítavé. Zároveň však plně sdílíme názor, že jednání o těchto zbraních se mohou uskutečnit, jestliže rozhodnutí NATO o jejich výrobě a rozmístění v některých zemích západní Evropy bude zrušeno nebo jeho realizace oficiálně zastavena. Vždyť znamená jenom další krok na cestě ke zvyšování již tak rozsáhlého zbrojení a k zostřování napětí na našem kontinentě.

Jsme rovněž znepokojeni osudem smlouvy SALT 2, především odkladem její ratifikace v americkém kongresu. Vždyť tím se zdržují další kroky k odzbrojení a svět se vrací o desítku let zpátky. Proto budeme nadále požadovat, aby k ratifikaci smlouvy došlo, a to co nejdříve.

Budeme se nadále zúčastňovat vídeňských jednání o snížení ozbrojených sil a výzbroje ve střední Evropě, která mají vycházet ze zásady neohrožení bezpečnosti žádné ze zúčastněných zemí. Vídeňské rozhovory nedávno dostaly impuls v jednostranném snížení počtu ozbrojených sil a techniky Sovětského svazu ve střední Evropě. Věříme, ze tento příklad pomůže jednáním z místa.

Československo zůstává věrno zásadám dobrých sousedských vztahů a soužití se státy rozdílného společenského zřízení. Potvrzují to mimo jiné i přátelská jednání na vysoké úrovní s Rakouskem, Řeckem a Japonskem, jakož i jinými západními státy, která jsme vedli v minulém roce. Domníváme se, že posloužily politice uvolňování. Cítíme se zavázáni pozitivními výsledky jednání prezidenta Československé socialistické republiky v Německé spolkové republice v roce 1978, i když nás - upřímně řečeno - znepokojují některé hlasy proti politice uvolnění, které odtud v poslední době zazněly.

Nadále máme zájem rozšiřovat naši spolupráci s Francií. Ukazuje se totiž, že mezi námi - a to platí i v naších vztazích s jinými kapitalistickými státy Evropy - vlastně není žádných zásadních otázek, které bychom nebyli schopni vyřešit konstruktivním jednáním. Patří se ovšem říci, že nic z toho neplatí ve vztahu ke Spojeným státům, které vůči Československu setrvávají na pozici politické a hospodářské diskriminace a stále nám zadržují zlatý poklad, jehož se zmocnily po druhé světové válce.

Rád bych ještě řekl, že rozhodně odmítáme výzvy prezidenta Cartera i americké vlády k bojkotu moskevské olympiády. Něco podobného nemá v dějinách olympijského hnutí obdoby. Jsme přesvědčeni, že rozvaha a rozum zvítězí a první olympiáda v socialistické zemi proběhne velice úspěšně. A k tomu chceme a musíme přispět ze všech svých sil.

Federální vláda je si plně vědoma své zahraničně politické odpovědnosti. Víme, že "mezinárodní faktory ovlivňují myšlení a jednání pracujících mnohem více, než kdykoli v minulosti", jak konstatovalo poslední zasedání ÚV KSČ. Zvláště dnes, kdy se mezinárodní situace zhoršila a proces uvolnění zkomplikovala. Na nebezpečné kroky americké administrativy a jejích nejbližších spojenců odpovídáme rozumnou politikou, proti válečné hysterii stavíme cíle míru a soužití. Československo bude proto sledovat linii aktivnějšího zahraničně politického příspěvku socialistického společenství při zadržování agresívních snah imperialismu. Budeme ještě cílevědoměji koordinovat naši politiku a veškeré mezinárodní kroky, vést bilaterální a multilaterální jednání, která rozšíří pole politické a hospodářské spolupráce. V zájmu míru a na zásadách rovnoprávnosti a vzájemné výhodnosti. Pochopitelně si nedáme vnucovat různé rady, které jsou pokusem o vměšování do vnitřních záležitostí republiky a které směřují k rozdělení jednoty socialistického tábora.

Přitom hledíme do budoucnosti s optimismem, který vystihují slova generálního tajemníka ÚV KSČ, prezidenta republiky Gustáva Husáka: "Základní skutečností" - říká soudruh Husák - "zůstává, že síly socialismu, síly pokroku a míru ve světě mají dnes nesrovnatelně pevnější pozice než kdykoliv v minulosti. Poměr sil není dnes takový, aby bylo nutno o mír prosit."

Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych v závěru znovu zdůraznil, že přes řadu dobrých výsledků nás čeká při naplňování programu společenského a hospodářského rozvoje nemálo úkolů a řešení značně složitých problémů. Mezi hlavní patří zejména úspěšné plnění letošního národohospodářského plánu, příprava sedmé pětiletky a realizace již zmíněného souboru opatření v oblasti řízení. Poslední zasedání ÚV KSČ k ideologickým otázkám postavilo pak do popředí i otázky výchovy socialistického člověka.

To vše si vyžádá nemálo úsilí a hlavně bude klást mnohem vyšší nároky na tvůrčí přístup zejména vedoucích pracovníků na všech stupních řízení. Chci znovu podtrhnout, že jedním z hlavních předpokladů úspěchu je změnit způsob myšlení a spolu s tím i systém a metody práce. Očekáváme, že právě v těchto směrech se bude rozvíjet činnost státních orgánů, ostatních politických stran a dalších organizací Národní fronty, zejména Revolučního odborového hnutí a Socialistického svazu mládeže v České i Slovenské socialistické republice.

Federální vláda měla až dosud ve své práci plnou podporu vás, poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Chtěl bych za ni upřímně poděkovat a zároveň vás požádat, abychom se i v dalším období mohli opírat o vaši důvěru, o účinnou pomoc při naplňování hlavního cíle naší Komunistické strany Československa - při zabezpečování spokojeného a šťastného života našeho lidu, při dalším budování naší krásné země, Československé socialistické republiky.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda FS A. Indra: Děkuji předsedovi federální vlády soudruhu Štrougalovi za podanou zprávu.

Soudružky a soudruzi poslanci, v jednání budeme pokračovat po polední přestávce přesně ve 13 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.09 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13 hodin.)

Předseda FS A. Indra: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Předsednictva obou sněmoven na své schůzi 24. března t. r. se usnesla doporučit, aby k vypracování návrhu usnesení k projednávanému bodu pořadu byla zvolena návrhová komise v tomto složení:

- za Sněmovnu lidu poslanci Rudolf Chlad, Václava Kuželová, Jaroslav Linhart, Richard Nejezchleb, Jozef Škula a Richard Tichý,

- za Sněmovnu národů poslanci Martin Fabík, Libuše Kvasnicová, Vladimír Mařík, Jozef Polák, Vladimír Vedra a Magdaléna Vojteková.

Jsou k návrhům předsednictev sněmoven nějaké připomínky? (Ne.) Nejsou.

V zasedací síni je přítomno 150 poslanců Sněmovny lidu, 56 poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice a 61 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice. Sněmovny jsou tedy usnášeníschopné.

Nejprve prosím poslance Sněmovny národů o vyjádření k návrhu na složení návrhové komise.

Kdo z nich souhlasí s návrhem svého předsednictva? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? Nikoliv.

Sněmovna národů návrh schválila jednomyslně.

Nyní prosím poslance Sněmovny lidu, aby se hlasováním vyjádřili k návrhu svého předsednictva.

Kdo souhlasí? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? Nikoliv.

Sněmovna lidu vyjádřila souhlas jednomyslně.

Komise pro vypracování návrhu usnesení byla schválena.

Do rozpravy se zatím písemně přihlásili poslankyně a poslanci: Magdaléna Vojteková, Štefan Mlynár, Josef Doležal, Miroslav Hudeček, Mária Humajová, Vladimír Pirošík, Radomír Bubeník, Vladimír Vedra, Václav Horáček, Vladimír Mařík, Jozef Polák, Věra Vacíková, Margita Kondrčíková, Jozef Škula, Oldřiška Mikundová, Tomáš Trávníček a Věra Seidlová. Seznam přihlášených řečníků není uzavřen.

Zahajuji rozpravu k projednávanému bodu. Jako první prosím poslankyni Vojtekovou, aby se ujala slova. Připraví se poslanec Mlynár.

Poslankyně SN M. Vojteková: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, dovoľte mi, aby som pripojila niekoľko poznámok k tej časti vládneho vyhlásenia, ktoré sa dotýka investičnej výstavby. Oblasť investičnej výstavby a s ňou spojených procesov patrí rozhodne k tým, ktorým vláda a jej orgány venujú stálu pozornosť a na jej zlepšenie vynakladajú značné úsilie. Podielom investícií na národnom dôchodku patríme k štátom s najväčšou intenzitou investičnej činnosti a tým kladieme aj určité medze možnostiam rastu osobnej a spoločenskej spotreby obyvateľstva. Investičný program tejto päťročnice je veľmi náročný a predstavuje zhruba 800 mld. korún, teda sumu asi o 31 % vyššiu ako v predchádzajúcej päťročnici. Avšak ani pri tomto obrovskom objeme nemôžeme uspokojovať všetky nám známe potreby a požiadavky, lebo miera investovania sa už pohybuje na krajnej hranici našich ekonomických možností.

Od úspešnej realizácie investičnej výstavby značne závisí vzostup technického a ekonomického potenciálu, inovácia a modernizácia, rast technickej úrovne výroby, zvyšovanie produktivity práce a efektívnosti. Preto nás nemôže uspokojiť iba to, koľko investujeme, ale aj ako investujeme, čo nám vytvorené základné fondy prinášajú a ako je zabezpečená návratnosť vynaložených prostriedkov. Myslím si, že sme v tomto smere dosiahli nemálo dobrých, ba vynikajúcich výsledkovo, ktoré výrazne poznamenávajú úspešnú cestu našej socialistickej výstavby. Avšak na druhej strane sú prípady, v ktorých sa nedarí plne zvládnuť všetky zložitosti procesu investičnej výstavby. Na 14. zasadnutí ÚV KSČ bola zdôraznená hospodárnosť v investičnom procese s jej premietnutím do plánovania a prípravy investícií. Kriticky bolo poukázané na úroveň zdôvodňovania rôznych investičných akcií a na ich náklady, na veľký počet súčasne uskutočňovaných akcií, na ich nedostatočnú pripravenosť a tým narušovanú plynulosť výstavby a jej výsledné efekty. Závery tohto zasadnutia preto jednoznačne vyzneli v potrebu presadzovať so všetkou rozhodnosťou účinné opatrenia na zlepšenie investičnej výstavby, a to na všetkých jej úsekoch.

Efektívnosť vynaložených investícií je do značnej miery závislá od včasného ukončovania stavieb a uvádzania budovaných kapacít do prevádzky a na hospodárnosti výstavby, t. j. v dodržiavaní rozpočtových nákladov stavieb. Nemôžeme však povedať, že doterajšie výsledky sú všade v tomto smere priaznivé. Primeraná doba výstavby sa predlžuje a mnohé kapacity sa uvádzajú do prevádzky s niekoľkomesačným, ba niekedy i dlhším oneskorením. Má to negatívne dôsledky nielen na efektívnosť samotných investícií, ale predovšetkým na plnenie národohospodárskeho plánu, ako napr. výpadok výroby, neplnenie odbytu a často i exportu. Súčasná situácia v rozostavanosti investičnej výstavby je nepriaznivá a môže sa zlepšiť iba vtedy, ak vnesieme do prípravy a realizácie investičnej výstavby čo najprísnejšiu disciplinovanosť a ak podniky a rezorty prestanú uprednostňovať pri výbere investícií svoje lokálne záujmy pred záujmami celospoločenskými. V nijakom prípade by sa nemali presadzovať a pripustiť na zaradenie do plánu také stavby, ktoré neboli včas pripravené a ktoré nemajú zmluvne zabezpečené nielen dodávky stavebných prác, ale aj všetky dodávky technologickej časti stavby.