Na vysoké školy se hlásí mnoho mladých lidí. To je jistě jev, který nás může jen těšit. Bylo by však žádoucí, aby se v souladu s potřebami národního hospodářství a v zájmu vlastního budoucího uplatnění více orientovali na přírodovědné, technické a některé další obory. Bude proto zapotřebí prohloubit v tomto směru přípravu a orientaci absolventů středních škol a zvýšit i dosavadní podít chlapců na gymnáziích.

V oblasti kultury jsou zabezpečovány některé významné akce, jako výstavba Paláce kultury v Praze, který chceme uvést do provozu již v příštím roce. Pokračuje budování rozhlasových a televizních středisek v obou metropolích a nemenší péči věnujeme i rekonstrukci Národního divadla v Praze.

Rozvíjí se kulturně umělecká tvorba a řadou děl se prosazuje i za hranicemi naší země. Platí to v plné míře o naší hudbě, filmové a televizní tvorbě i o zájmové umělecké činnosti. Mírou ocenění nejsou jen vavříny z mezinárodních soutěží a festivalů, ale především spontánní ohlas diváků a posluchačů na výkony našich umělců i na naši tvorbu.

Tato fakta jsou bezesporu povzbuzující, ale do budoucna s nimi nevystačíme. Od umění musíme žádat, aby sehrálo specifickou úlohu v účinnějším ovlivňování a formování společenského vědomí našich pracujících. Zejména jde o to, aby se naši tvůrčí ve svých dílech více zaměřovali na živou, aktuální a společensky potřebnou problematiku současné doby. Je to tedy především otázka obsahu tvorby samé, jejího společenského ohlasu, aktivních impulsů a vlivu podstatné stránky myšlení a jednání lidí.

Umělecká díla - a to platí zejména o dramatickém umění - by měla více zobrazovat i konflikty ve společnosti, v kolektivu a v myšlení a jednání jednotlivých lidí. Měla by je ukazovat jako dialektický svár, jako zápas nového pokrokového se starým a často i zpátečnickým. Tyto konflikty přece vznikají zcela přirozeně všude, kde se tvoří něco nového, progresívního a právě pro umění jsou nepřebernou studnici inspirace. Stejně potřebné však je, aby pro takovou tvorbu byly vytvářeny vhodné podmínky a byl dostatečný prostor a dokud někde chybí, je třeba ho vytvářet.

Očekáváme od umělců nová díla, která v sobě spojují ideové nároky s vysokým mistrovstvím a kvalitou. V tomto směru by ve smyslu nedávného zasedání ÚV KSČ věnovaného ideologickým otázkám, měly ještě větši roli sehrávat i umělecké svazy, aby záměry naší kulturní politiky byly uváděny v život se všemi umělci a tvůrčími pracovníky, kteří mají upřímný zájem, talent i snahu pomoci našemu společnému socialistickému dílu.

Musíme usilovat o to, aby se i v umění plně prosadily principy socialistické etiky. Vedle velké většiny umělců oddaných věci socialismu se stále ještě setkáváme i s projevy sobectví, s komerčními snahami obohacovat se na úkor společnosti, s povrchností a kýčem. Naše tvůrčí a ideové organizace, stejně jako ministerstva kultury a další instituce, se musí s těmito jevy energičtěji vyrovnávat.

Rovněž je třeba dále rozvíjet účinnější formy vzájemného sbližování a pozitivního ovlivňování obou národních kultur.

Vláda oceňuje i nemalé úsilí národních výborů, společenských a zájmových organizací Národní fronty, zaměřené na kulturně výchovnou práci a na podporu kulturní aktivity našich pracujících. Ukazuje se, že bude zapotřebí ještě účinněji prosazovat nové myšlenky do obsahu této činnosti. Stejně tak je nutno dbát v celé kulturní oblasti o vysokou efektivnost a hospodárnost vynakládaných prostředků.

Ve spolupráci s národními vládami jsme zabezpečovali další zvyšování péče o zdraví našeho obyvatelstva. Mohl bych uvést dlouhou řadu čísel a dokladů o tom, jak v Československu trvale klesá kojenecká úmrtnost a prodlužuje se délka života našich občanů, jak roste počet lékařů a úměrně tomu klesá počet obyvatel, kteří připadají na jednoho lékaře. Zaznamenali jsme i v uplynulém roce další zdokonalení zdravotní péče v závodech, na pracovištích, kde se rozšířila a zlepšila její materiální základna. Prohloubila se specializace nemocniční péče, daří se rozšiřovat celospolečenské zdravotnické programy.

Tyto a další pozitivní výsledky v tak důležité oblasti, jakou zdravotnictví nesporně je, nás všechny pochopitelně těší. Současně však vidíme i řadu nedostatků, které naše celkové výsledky snižují.

Tak musíme konstatovat, že zlepšení nemocniční péče by mohlo postupovat rychleji, kdybychom mohli vybudovat více nemocničních lůžek, než se za uplynulé čtyři roky podařilo. Brání nám v tom nízká výkonnost některých stavebních podniků, takže výstavba nových nebo modernizace starších objektů postupuje, bohužel, velmi pomalu, a to zvláště v nejdůležitějších aglomeracích.

Navíc pak je každoročně řada lůžek uzavřena pro nedostatek personálu, zejména zdravotnických sester. Proto jsme v loňském roce provedli i některé úpravy v platech středních zdravotnických pracovnic, abychom lépe finančně ohodnotili jejich namáhavou a odpovědnou práci. Ale pokud nebudeme řešit další souvislé otázky, tento problém definitivně vyřešen nebude.

Ani v minulém roce, ani letos jsme se nedokázali vypořádat s plynulým zásobováním léky a zdravotnickým materiálem. Hladký chod jejich výroby narušil zejména prudký vzrůst cen farmaceutických surovin na světových trzích a nedostatek některých jejich základních druhů. Nelze ovšem přitom opomenout ani skutečnost, že také naše domácí výroba, zejména chemická, farmaceutická, sklářská a papírenská, nezabezpečuje tuto produkci v potřebném rozsahu. Chceme proto urychlit rozvoj domácí i zemědělské a chemické surovinové základny, rozšířit kooperaci se Sovětským svazem a dalšími socialistickými státy a ve spolupráci s Kubou, Vietnamem, Laosem a dalšími zeměmi zlepšit celkovou surovinovou základnu naší farmacie.

Vláda na základě pokynu předsednictva ÚV KSČ v tomto směru přijata některá opatření včetně uvolnění dalších devizových prostředků na nezbytný dovoz surovin a materiálů.

S léky je ovšem třeba také dobře hospodařit. Plýtvání s nimi je dost rozšířeným jevem. l nad touto otázkou je třeba přemýšlet, aby léky, které jsou stále dražší, byly skutečně účelně a hospodárně využívány.

Letošní olympijský a spartakiádní rok nám všem znovu připomíná rostoucí význam tělesné výchovy a sportu pro upevňování zdraví a účelné využívání volného času, především mladých lidí, ale nejen těch.

Rozvoji tělesné výchovy a sportu věnujeme trvalou pozornost a dáváme na ně i značné prostředky. Přitom klademe důraz na ty jejich funkce a úkoly, které jsou pro výstavbu rozvinuté socialistické společnosti prvořadé.

Mám na mysli všestrannost a masovost, rozvoj finančně a materiálně nenáročných forem, podstatné zvýšení kvality školní tělesné výchovy, aktivní organizátorský přístup národních výborů, odborů, hospodářské sféry a ostatních společenských organizací. Současně nám záleží i na výsledcích naší sportovní reprezentace, na jejím podstatném zlepšení.

Zanedlouho se opět sejdeme na celostátní Spartakiádě 1980, která - jak nepochybujeme - bude znovu dokumentovat skutečně tradiční a hluboký vztah našich národů k tělesné výchově a sportu. Vláda vysoce oceňuje úsilí statisíců cvičenců, cvičitelů a vůbec všech, kteří se na přípravě Spartakiády aktivně a obětavě podílejí. Věříme, že jejich dílo bude korunováno plným zdarem.

Zároveň bychom si přáli, abychom všechnu dobrovolnou práci a nadšení dokázali využít k nástupu za novou, vyšší kvalitu rozvoje naší tělesné výchovy. A právě o to nám hlavně jde. Neboť jinak bychom plýtvali nejen nemalými prostředky, ale i tím nejcennějším co máme - zájmem, aktivitou a iniciativou lidí.

Chtěl bych zároveň zdůraznit, že požadavek vysoké efektivnosti, náročnosti, osobní odpovědnosti a úspornosti, bez výjimky platí pro celou oblast tělesné výchovy a tím spíše pro vrcholový sport.

Právě zde se nejvýrazněji projevuje rozpor, v nejednom případě se, bohužel, stále prohlubující rozpor mezi péčí, vkládanými prostředky a dosahovanými výsledky, jak to ostatně znovu potvrdily i zimní olympijské hry.

V našem vrcholovém sportu se promítají v ostré formě problémy, které již řadu let brzdí rychlejší rozvoj tělovýchovy. Stále přežívali různé klubové, oddílové a lokální zájmy, které leckdy převažují, a to velice vysoce nad zájmy státní reprezentace. Stále ještě není dopracován systém výběru talentů, nejsou důsledně řešeny ekonomické otázky, slabá je úroveň řídící a politickovýchovné práce. Podíl vědy a výzkumu ve vrcholovém sportu je dosud nízký, stejně jako úroveň zdravotnického zabezpečení. Zde je nemalá rezerva i příčina rozporů.

K tomu přistupuje malá odvaha přijímat nové progresívní formy, zbavovat se přežitých návyků a vztahů a i rozloučit se s těmi, kteří na náročná kritéria nestačí, nebo se jim nechtějí podrobit.

To je jedině správná cesta a čím dřív a rázněji po ní vykročíme, tím lépe pro tělovýchovu a sport, pro celou společnost, pro celou naši Československou socialistickou republiku.

Soudružky a soudruzi poslanci, na XV. sjezdu Komunistické strany Československa bylo zdůrazněno, že rozvoj naší socialistické společnosti je podmíněn i vývojem mezinárodní situace, že pro budování naší socialistické vlasti jsou nejpříznivější mírové podmínky. Proto jsme ústy s. Husáka, i v programovém prohlášení vlády v roce 1976 opakovali, že zásadní význam pro pokojný vývoj naší společnosti má skutečnost, že Československo je pevnou součásti socialistického společenství. Těmito zásadami byl a je prodchnut duch československé zahraniční politiky. Jsou jimi určeny i priority mezinárodních jednání a ovlivněn náš konkrétní vklad do událostí kolem nás.

Zcela vědomě jsme hájili a skutky naplňovali linii akční jednoty socialistického světa, který, řečeno výstižnými slovy generálního tajemníka ÚV KSSS a předsedy prezídia Nejvyššího sovětu SSSR L. I. Brežněva, "je mohutnou hnací silou rozvoje každé bratrské země. Je také naší společnou zárukou trvalého postupu vpřed v této složité a neklidné době". Takže za naprosto prvořadý úkol naší zahraniční politiky považujeme československý příspěvek k všestrannému upevňování semknutosti a síly socialistického společenství, zvláště v této době, kdy některé kruhy Spojených států a Severoatlantického paktu se pokoušejí narušit politiku uvolnění.

Pro náš, lid Československa, byla, je a bude hlavním garantem pokojného rozvoje země sovětů. Upevňování spojenectví a prohlubování přátelských vztahů se Sovětským svazem zůstane alfou a omegou naší politiky. Jsme poučeni vlastními dějinami. Zároveň si hluboce vážíme zkušeností, které vyplynuly z důsledného plnění Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, dokumentu nesporného socialistického internacionalismu nejen ve slovech, ale i v činech.

Vysoký stupeň našich politických styků potvrzují pravidelná setkání na nejvyšší úrovni mezi soudruhy Gustávem Husákem a L. I. Brežněvem a loni jsme uvítali v Československu i předsedu Rady ministrů Sovětského svazu soudruha A. N. Kosygina. V nedávných dnech se sešli ministři zahraničí našich zemí. Z těchto jednání vyplynula řada impulsů ke koordinaci naší zahraniční politiky, při prosazování mírových iniciativ, při upevňování jednoty členských států Varšavské smlouvy a samozřejmě i při dalším rozšiřování hospodářské a vědeckotechnické spolupráce, bez niž si neumíme představit náš dosavadní a tím více budoucí vývoj.

Rozsah a pestrost československo-sovětských vztahů, jejich opravdovost a cílevědomost bude nadále patřit k nejdůležitějším úkolům československé diplomacie.

Čilé vztahy rozvíjíme se všemi zeměmi socialistického společenství, které dnes spojuje státy tří kontinentů a je hlavním faktorem míru v Evropě a ve světě. Připomeňme si, jak se prokázala sila socialistického internacionalismu v době válečného ohrožení socialistického Vietnamu, který jsme podpořili i my v Československu. Nakonec je zcela nesporné, že ani jedna mírová iniciativa z posledních let, ani jedna odzbrojovací dohoda, ani jedna protiválečná akce se neobešla bez podílu socialistických zemí, které se právem staly průkopníky lepších vztahů mezi státy. V této souvislosti připomínáme, ze jsme na půdě Organizace spojených národů iniciativně vystoupili s návrhem dnes již přijaté Deklarace o mezinárodní spolupráci pro dosažení cílů odzbrojení.

Československo bude v rámci společenství rozšiřovat politické kontakty na všech úrovních. Nadále nám půjde zejména o to, aby vzájemné styky státních orgánů, hospodářských a společenských organizací i přímé kontakty pracovních kolektivů obohacovaly naše zkušenosti a přinášely oboustranný užitek.

Za velice významnou považujeme pravidelnou koordinaci zahraničně politického postupu členských států Varšavské smlouvy, která letos oslaví 25. výročí svého založení. Chceme k ní všestranně přispívat a přesně plnit všechny politické principy, na nichž naše společenství stojí. Tak přispějeme k rozšíření procesu uvolnění i do vojenské oblasti.

Dnes je kolem nás možné slyšet silná slova. V této souvislosti chci říci, že vláda Československé socialistické republiky ani na okamžik nepoleví v úsilí o zajištění spolehlivé obrany naší vlasti - západní to výspy socialistického společenství.

Zároveň se plně hlásíme k zásadě uplatňování principu socialistického a proletářského internacionalismu bez ohledu na geografickou vzdálenost. Proto tak rozhodně hájíme zájmy Vietnamské socialistické republiky, ale i Laosu a Kambodže proti hegemonismu současného čínského vedení, jakož i proti všem projevům maoismu, zanášeného do dělnického i národně osvobozeneckého hnutí. Řekli jsme to v době pobytu stranické a státní delegace ČSSR v čele s generálním tajemníkem ÚV KSČ a prezidentem republiky Gustávem Husákem v těchto státech a tato slova naplníme skutky, konkrétní pomocí těmto zemím.

Před našima očima vyvstal rozvojový svět jako jeden z významných strůjců světového dění. Pozorně sledujeme, jak rychle se uzavírá poslední etapa národně osvobozeneckého hnutí. Přitom vítáme všechny příklady vskutku revolučních programů nezávislosti a vyjadřujeme solidaritu se všemi, kdož bojují za demokracii, sociální pokrok a mír.

Na VI. vrcholové konferenci hnutí nezúčastněných, která se sešla loni v Havaně, se shromáždilo již 94 států, především rozvojového světa. Odtud zazněla z úst předsedy Komunistické strany Kuby a předsedy Státní rady Kubánské republiky Fidela Castra následující slova: "My, kteří jsme zde shromážděni, představujeme obrovskou většinu národů světa. Spojme síly našeho mohutného hnutí v OSN a na všech mezinárodních fórech, požadujme hospodářskou spravedlivost pro naše národy, konec nadvlády nad našimi zdroji, konec rozkrádání naší práce."

Tato výzva je plně v souladu s naším cítěním. Ona však i vážně znepokojuje reakční síly celého světa. Vždyť ruku v ruce s pokusy o obrácení chodu kola dějin dochází ke stále častějším případům imperialistického potlačování národního a sociálně-osvobozeneckého boje. Považujeme za velmi nebezpečné, že na těchto akcích se podílí i vláda Čínské lidové republiky, která první vystoupila s teorií udílení lekcí a použila ji proti socialistickému Vietnamu.

Československo patří k těm státům, které podporují vlastenecké, pokrokové, národně osvobozenecké hnutí v rozvojovém světě. Stojíme jednoznačně po boku pokrokových sil arabského světa, kterému je upíráno právo na spravedlivý mír v oblasti. Solidarizujeme se s požadavkem na sebeurčení palestinského národa až po ustavení samostatného státu. Odmítáme pokusy vnutit těmto zemím separátní mír na jejich účet. Uvítali jsme rovněž revoluční přeměny v Iránu. Těší nás samozřejmě vítězství Vlastenecké fronty Zimbabwe. Podporujeme hnutí těch národů jižní Afriky, které jako poslední povstaly proti rasistickým režimům. Pozorně sledujeme pokrokové úsilí států Střední Ameriky, které již slaví prvá vítězství. Přitom se nedáme odradit lživým tvrzením, že socialistické země přímo ovlivňují, ba se vměšují do těchto událostí. Nejednou jsme zdůraznili, že revoluci nelze vyvážet a že změny vnitřního řádu toho kterého státu jsou věcí jeho lidu. Rovněž tak nelze vyvážet kontrarevoluci. Na druhé straně nezapomínáme, že k leninským zásadám zahraniční politiky patří i princip obrany socialismu a účinné solidarity s bojem národů proti imperialistickému ohrožení.

Z toho důvodu ostře odsuzujeme hysterickou protisovětskou kampaň, kterou rozpoutaly Spojené státy a některé další západní země v souvislosti s událostmi v Afghánistánu. Je smutnou skutečností, že pro tyto cíle bylo zneužito i půdy Organizace spojených národů, kterou považujeme za důležitý nástroj dorozumění mezi národy. Současně prohlašujeme, že jsme bezvýhradně ocenili a plně podporujeme internacionální pomoc Sovětského svazu afghánskému lidu, ostatně plně odpovídající duchu platné mezinárodní smlouvy o přátelství. Ve stanovisku sovětské vlády byly plně odhaleny Spojené státy a Čína jako viník událostí, které následovaly v Afghánistánu po dubnové revoluci roku 1978. Vládě a lidu Afghánistánu budeme i my, jak o tom svědčí výsledky poslední návštěvy afghánské delegace, nadále poskytovat nezbytnou pomoc.