Soudružky a soudruzi poslanci, návrh vlády Československé socialistické republiky byl projednán ve výborech ústavně právních, zahraničních, pro plán a rozpočet a pro průmysl, dopravu a obchod obou sněmoven bez připomínek a doporučen sněmovnám v předloženém znění ke schválení. Rovněž obě národní rady doporučily Federálnímu shromáždění schválení návrhu.

Dovolte mi proto, abych se i já, jako společná zpravodajka výborů Sněmovny lidu, připojila ke stanovisku společného zpravodaje výborů Sněmovny národů a doporučila Sněmovně lidu s odvoláním na článek 36 odst. 3 ústavního zákona o čs. federaci, vyslovit souhlas s předloženým Protokolem o změnách Statutu Rady vzájemné hospodářské pomoci, podepsaným v Moskvě dne 28. června 1979.

Předsedající předseda SL V. David: Děkuji společné zpravodajce výborů Sněmovny lidu poslankyni Hájkové.

Do rozpravy k tomuto bodu se nikdo písemně nepřihlásil.

Ptám se proto, zda někdo z poslanců žádá o slovo. (Nikdo.)

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. V zasedacím sále je přítomno 156 poslanců Sněmovny lidu, 64 poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice a 57 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice.

Obě sněmovny jsou podle ústavního zákona o československé federaci schopny se usnášet.

V parlamentním tisku č. 68 se navrhuje usnesení, kterým se doporučuje souhlasit s projednávaným vládním návrhem.

Nejdříve budou hlasovat poslanci Sněmovny národů.

Kdo souhlasí s návrhem usnesení, jak doporučil společný zpravodaj výborů Sněmovny národů, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se hlasování? (Nikdo.) Nikdo.

Sněmovna národů vyslovila s návrhem usnesení souhlas.

Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Kdo souhlasí s návrhem usnesení podle doporučení společné zpravodajky výborů Sněmovny lidu, prosím, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se hlasování? (Nikdo.) Nikdo.

Také Sněmovna lidu s návrhem usnesení souhlasí.

Vzhledem k shodnému usnesení obou sněmoven konstatuji, že Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Protokolem o změnách Statutu Rady vzájemné hospodářské pomoci, podepsaným v Moskvě dne 28. června 1979.

Na pořadu máme další návrhy, a to

Vládní návrh, kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu návrh na účast Československé socialistické republiky v pařížském znění Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 24. července 1971

a

Vládní návrh, kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu návrh na účast Československé socialistické republiky v pařížském revidovaném znění

Uvedené vládní návrhy odůvodní ministr zahraničních věcí ČSSR s. Bohuslav Chňoupek. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr zahraničních věcí ČSSR B. Chňoupek: Vážené súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, federálna vláda predkladá Federálnemu zhromaždeniu návrh na vyslovenie súhlasu s prístupom ČSSR k najnovším tzv. parížskym zneniam dvoch mnohostranných medzištátnych dohovorov z odboru medzinárodnej ochrany nehmotného práva, a to: Bernského dohovoru o ochrane literárnych a umeleckých diel a Všeobecného dohovoru o autorskom práve.

Prvý z nich, Bernský dohovor je z historického hľadiska prvým, obsahovo najdokonalejším medzinárodným dokumentom z odboru nehmotných práv. Vznikol v roku 1886, bol sedemkrát doplňovaný a revidovaný tak, ako to čas od času vyžadoval technický rozvoj a nové formy šírenia literárnej a umeleckej tvorby. Ďalšia revízia sa pripravuje na rok 1986.

ČSSR je zmluvnou stranou dohovoru od roku 1921. Je však s ním viazaná od roku 1936 tzv. rímskym znením tohto dohovoru. Toto znenie je však už dnes v dôsledku prudkého rozvoja nových spôsobov šírenia literárnych a umeleckých diel zastaralé, najmä vzhľadom na technický vývoj v oblasti zaznamenávania a prenášania zvuku a obrazu. Najnovšie znenie dohovoru práve predkladané k vášmu posúdeniu tvorí zatiaľ najmodernejší text, ku ktorému medzinárodné spoločenstvo dospelo po dlhoročných prípravách na diplomatických konferenciách v Štokholme a v Paríži v roku 1971. Toto parížske znenie už nadobudlo platnosť.

Sedemdesiatjeden členských štátov, ktoré sa pripojili ku všetkým variantám znenia Bernského dohovoru tvorí t. zv. Bernskú úniu, ktorá je súčasťou systému odbornej organizácie OSN - Svetovej organizácie na ochranu duševného vlastníctva.

Bernský dohovor je svojou úpravou medzinárodných autorskoprávnych vzťahov našich občanov a organizácií hlavným a najvýznamnejším dokumentom, na ktorý nadväzuje Všeobecný dohovor o autorskom práve. Ten predstavuje základný dokument pre univerzálnu medzinárodnú ochranu autorského práva a je všeobecne prijateľný.

Druhý dohovor, Všeobecný dohovor o autorskom práve, bol prijatý z iniciatívy organizácie UNESCO v Ženeve v roku 1952, v roku 1971 bol v Paríži - na tej istej konferencii ako Bernský dohovor - revidovaný prvýkrát. ČSSR sa stala jeho členom na prelome rokov 1959-1960 ako prvý socialistický štát. Naše členstvo v tomto dohovore umožňuje rozšírenie ochrany diel našich autorov na štáty, ktoré nie sú členmi Bernskej únie.

Naša účasť v oboch dohovoroch, najmä v Bernskom dohovore, nám umožňuje riadiť a regulovať šírenie našich chránených umeleckých a vedeckých diel do zahraničia a v prípade potreby i zabrániť nežiadúcim úpravám alebo ich tendenčnému zneužitiu, čo má v súčasnej medzinárodnej situácii značný význam.

Oba dohovory riešia otázky práv týkajúce sa diel literárnych, vedeckých a umeleckých v medzinárodných vzťahoch a patria výlučne do sféry občiansko-právnej.

Treba hádam dodať, že Československo je zatiaľ jediným socialistickým štátom, ktorý od roku 1973 nepretržite je členom Medzivládneho výboru Rímskeho dohovoru z roku 1961 na ochranu práv výkonných umelcov, výrobcov zvukových záznamov a rozhlasových a televíznych organizácií. V novembri tohto roku sme boli zvolení za pridruženého člena Výkonného výboru Bernskej únie.

Treba tiež pripomenúť, že naše zákonodarstvo na úseku autorského práva je už tradične na vysokej úrovni. Hlavne náš prvý zákon o autorskom práve z roku 1953, ktorý vychádzal dôsledne zo socialistických princípov usporiadania našej spoločnosti a zároveň pritom plne rešpektoval medzinárodné záväzky, priniesol odvážnu novinku v ochrane práv výkonných umelcov, ktorá sa v tom čase poväčšine len teoreticky skúmala. Trvalo potom ešte celých 8 rokov, kým sa skončil boj medzinárodných odborových organizácií umelcov s federáciami producentov filmových a televíznych výrobkov, gramofónových spoločností kompromisom na Rímskej konferencii v roku 1961, kde bol prijatý Medzinárodný dohovor o ochrane práv výkonných umelcov, výrobcov zvukových záznamov a rozhlasových a televíznych organizácií.

V duchu týchto, možno povedať avantgardných tradícií bol prijatý v roku 1965 nový autorský zákon, ktorý plne vyhovuje a je v súlade so záväzkami, ktoré pre našu republiku vyplynú z navrhovaného prístupu k parížskym zneniam Bernského a Všeobecného dohovoru.

Súdružky a súdruhovia, čo sa týka ekonomických dôsledkov nášho členstva, mohlo by sa zdať, že má len podružný význam. Z devízového hľadiska predstavujú príjmy a výdavky pokiaľ ide o tzv. čisté autorské honoráre - sumu, pohybujúcu sa v priemere medzi dvoma a troma miliónmi Kčs ročne. Nedajú sa však zanedbať príjmy, ktoré máme z exportu našich výrobkov - rozmnožením umeleckých diel, ako sú knihy, gramofónové platne, kinematografické a televízne filmy a pod. Ochrana diela, ktoré je obsahovou zložkou výrobkov tohto druhu, je základnou podmienkou takéhoto obchodu, lebo je zárukou toho, že nikto nemôže bez nášho súhlasu takýto tovar sám vyrábať. Z takýchto dôvodov je naše členstvo v medzinárodných dohovoroch o autorskom práve nevyhnutným predpokladom pre obchod s výrobkami, ktorých obsah tvorí literárne alebo umelecké dielo. A tento obchod predstavuje pre nás už nezanedbateľnú aktívnu položku niekoľkých desiatok miliónov korún obchodnej parity. Ďalšie príjmy plynú z exportu umeleckého tovaru zo skla, porcelánu, keramiky, tkanín a pod.

Súdružky a súdruhovia, dovoľte mi na záver ešte niekoľko slov na vysvetlenie k návrhu, v ktorom sa výslovne odporúča použiť - pokiaľ ide o Bernský dohovor - možné výhrady, týkajúce sa obligatórnej jurisdikcie Medzinárodného súdneho dvora v Haagu. Ustanovenie článku 33 parížskeho znenia Bernského dohovoru je podľa nášho názoru v rozpore so zásadou suverenity štátov. So zreteľom na to, vyjadríme pri prístupe k nemu výhradu, že ČSSR sa necíti týmto ustanovením viazaná. Pretože podobné ustanovenie o obligatórnej jurisdikcii Medzinárodného súdneho dvora obsahuje - v článku XV - i Všeobecný dohovor o autorskom práve, ale bez výslovnej možnosti výhrady, navrhuje vláda ČSSR, aby v tom istom zmysle, pri prístupe k tomuto dohovoru, sme pripojili príslušné vyhlásenie. Podobne budeme postupovať, aj čo sa týka tzv. koloniálnej klauzuly v Bernskom dohovore, obsiahnutej v článku 31 a vo Všeobecnom dohovore v článku 13.

Vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, oba medzinárodné dohovory sa dotýkajú práv, ktoré sú v ČSSR upravené príslušnými zákonmi. Preto naše ústavné predpisy vyžadujú, aby pred tým, než bude predložený prezidentovi republiky návrh na podpis listín o prístupe k ním, boli tieto dohovory prerokované vo Federálnom zhromaždení. Vláda ČSSR z tohto dôvodu navrhuje, aby Federálne zhromaždenie v súlade s ustanovením článku 36 odsek 3 ústavného zákona o československej federácii vyslovilo súhlas s prístupom k parížskemu zneniu oboch dohovorov. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SL V. David: Návrhy byly přikázány k projednání výborům ústavně právním, zahraničním a kulturním obou sněmoven.

Výbory Sněmovny národů pověřily funkcí společného zpravodaje člena výboru ústavně právního poslance Evžena Krauskopfa a výbory Sněmovny lidu členku výboru kulturního poslankyni Marii Dubovou.

Prosím nejdříve poslance Evžena Krauskopfa, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec E. Krauskopf: Vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, ústavní zákon o československé federaci č. 143 z roku 1968 stanoví v čl. 36 odst. 3, že mezinárodní smlouvy vyžadují před ratifikací souhlas Federálního shromáždění. Proto se dnes zabýváme Všeobecnou úmluvou o autorském právu z roku 1952, revidovanou v Paříži v roce 1971 a Bernskou úmluvou o ochraně literárních a uměleckých děl, sjednanou téměř před 100 lety, periodicky doplňovanou a revidovanou naposledy v Paříži v roce 1971. Neznamená to však, že důsledkem našeho souhlasu bude změna či nová úprava československého autorského práva. Naopak, můžeme konstatovat, že oba předložené, v Paříži revidované texty, jak Všeobecné úmluvy, tak i Bernské úmluvy, jsou s československým autorským zákonem v souladu.