V tejto súvislosti dovoľte, aby som trochu odbočila
od témy svojho vystúpenia. Všetci hospodárski
pracovníci v poľnohospodárstve dobre a dosť
dlhý čas vedeli o tom, že zberacie stroje zanechávajú
- ako som už uviedla - 10 až 20 % repy na poliach. Pri
súčasnej našej devízovej situácii,
kde cukor hrá značnú úlohu, ale aj
pri súčasnej našej situácii v zabezpečovaní
krmív, by predsa určite stálo za to, využiť
aktivitu našich občanov. Bolo predsa možné
v širšom rozsahu zorganizovať brigády, ktoré
by ešte po zbere strojmi časť úrody repy
zachránili. Je to nedostatok, ktorý prišiel
naše národné hospodárstvo dosť
draho. Mali by sa nad tým zamyslieť tak ministerstvá
poľnohospodárstva, ako aj poľnohospodárske
správy, ale aj vedúci pracovníci poľnohospodárskych
podnikov a národné výbory.
Hovorila som o zabezpečovaní strojov a zariadení
pre poľnohospodárstvo, po výrobnej stránke.
K nedostatku v dodávkach strojov sa pridávajú
aj nedostatky v organizácii a riadení pri ich distribúcii.
Napríklad pridelené limity nekryjú ani plánovaný
nákup bilancovaných strojov a teda zabraňujú
ich včasnému objednávaniu, dohodám
o zmluvách a samozrejme špecifickým prispôsobeniam,
ktoré sa podľa požiadaviek zákazníka
robia. Tento nedostatok by mal, podľa môjho názoru,
byť striktne už pre budúci rok odstránený.
Vážené súdružky a súdruhovia,
z našich poznatkov a z dodatočných zdrojov
a správ sa znovu potvrdzuje, že hlavné úlohy
XV. zjazdu v oblasti poľnohospodárstva a výživy
závisia do značnej miery od toho, ako budú
oprávnené potreby materiálno-technického
zabezpečenia pre poľnohospodárstvo a potravinársky
priemysel zabezpečené kvalitnými strojmi
a zariadením a kompletnými linkami. Chcela by som
preto apelovať na všetkých pracovníkov,
ktorí o tom svojou prácou rozhodujú, aby
uvedené úlohy splnili pokiaľ možno najlepšie.
Predpokladám, že aj opatrenia uskutočňované
v súvislosti s rozpočtom na rok 1980 tomuto úsiliu
napomôžu. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS M. Žákovič: Ďakujem poslankyni
Čambalovej, slovo má poslanec Chlad, pripraví
sa poslanec Černáček.
Poslanec SL R. Chlad: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky a soudruzi
poslanci, dovolte, abych u příležitosti projednávání
státního rozpočtu na rok 1980 obrátil
vaši pozornost na jeden z našich klíčových
problémů - investiční výstavbu,
jmenovitě na rozestavěnost.
Vývoj našeho stavebnictví v uplynulých
10 letech lze charakterizovat vysokou dynamikou rozvoje, strukturální
přestavbou a postupnou koncentrací kapacit do oblasti
se soustředěnou investiční výstavbou.
Toto nám umožnilo věnovat rozsáhlé
prostředky na akumulaci a na modernizaci výrobní
základny; do národního hospodářství
bylo v letech 1969 - 1978 investováno včetně
akce "Z" 1123 mld Kčs. Za stejné období
bylo dokončeno 1208 tis. bytových jednotek, kam
se nastěhovalo více než 3,5 mil. občanů.
Podíl investiční výstavby z užití
národního důchodu překračoval
stále hranici 30 %, což nás řadí
do evropské špičky v mezinárodním
srovnání.
Uvedená dynamika stavební produkce a daleko více
růst jejích potřeb přinesly s sebou
zákonitě své složité problémy.
Tyto stojí v současné době před
námi a dožadují se vehementně aktuálního
řešení. Charakteristiku těchto problémů
můžeme rozdělit zjednodušeně asi
do těchto skupin:
1. jak nastolit přísnější režim
při tvorbě plánu investiční
výstavby, objektivně respektující
celospolečenské priority s dlouhodobějším
výhledem a maximální věcnou stabilitou,
jak spolehlivě zabezpečit včasnou přípravu
staveb, nižší energetickou náročnost
a spolehlivou zajištěnost dodávkami ze strany
ostatních odvětví;
2. jak dále rozvíjet cílevědomě
stavební kapacity, jejich specializaci, řízení
a organizaci, jak zajišťovat efektivnost stavební
produkce;
3. jak podstatně snížit rozestavěnost
a rozptyl vynakládaných investičních
prostředků.
K tomuto poslednímu problému dovolte uvést
stručně soubor poslaneckých názorů:
XV. sjezd KSČ uložil zajistit důslednou regulaci
zahajování nových staveb, soustřeďování
kapacit stavebních organizací a dodávek technologického
zařízení v požadované struktuře
na realizované stavby s cílem snížit
rozestavěnost a průměrné lhůty
výstavby koncem 6. pětiletky o 15 až 18 %.
Jak vypadá skutečnost? Vývoj rozestavěnosti
u ústředně řízených
stavebních organizací obou národních
ministerstev se v 6. pětiletce každoročně
zvyšuje. Toto zvyšování činilo
za rok 1977 5,8 mld Kčs, za rok 1978 16,4 mld Kčs
a za rok 1979 se předpokládá zvýšení
rozestavěnosti o 15,8 mld Kčs. K 1. 1. 1979 činila
celková rozestavěnost 219 mld Kčs. Podle
předpokladů bude hodnota rozestavěnosti koncem
letošního roku přesahovat 230 mld Kčs
u ústředně řízených
podniků obou našich ministerstev. Nebudu jistě
daleko od skutečnosti, řeknu-li, že při
srovnání přepočtu rozestavěnosti
na jednoho obyvatele budeme zaujímat jedno z nezáviděníhodných
čelných míst v Evropě. K uvedenému
stavu rozestavěnosti nutno ještě připočítat
stav nedokončené výroby, která činila
u resortu ministerstva stavebnictví České
socialistické republiky a resortu ministerstva stavebnictví
Slovenské socialistické republiky k 1. 1. 1979 celkem
54 mld Kčs. Tato má rovněž nepříznivý
vývoj.
I plán investiční výstavby v letech
1976 - 1979 založil růst rozestavěnosti o 19,7
mld Kčs. Zvlášť nepříznivý
plánovaný růst rozestavěnosti byl
založen v letošním roce, a to ve výši
téměř 10 mld Kčs.
Skutečnou rozestavěnost neočekávaně
ovlivňovalo dodatečné rozšiřování
rozsahu rozestavěných staveb, představující
jednu z nežádoucích cest realizace nových
záměrů investora, někdy třeba
i oprávněně technicky zdůvodněných,
jindy třeba chytračením z titulu usnadnění
schvalovacího řízení. Tato dodatečná
zvýšení představují v uplynulých
letech 6. pětiletky 23 mld Kčs, tj. dalších
12procentní nárůst rozestavěnosti.
Uvedená skutečnost samozřejmě odčerpala
příslušnou kapacitu stavebních organizací
v neprospěch zkracování lhůt a snižování
rozestavěnosti. Takovýto úbytek představoval
každoročně asi 15 % roční kapacity.
Negativní dopady nadměrné rozestavěnosti
jsou více či méně známé.
Mají za důsledek:
- nežádoucí umrtvování značných
finančních prostředků,
- škodlivé dopady v národohospodářských
záměrech a ztráty z nerealizované
produkce z titulu opožděného uvádění
staveb do užívání,
- vznik mnoha faktorů, způsobujících
neefektivnost řízení stavebních podniků,
jako zvyšování podílu režijních
nákladů, zvyšování penalizace
z neplnění hospodářských smluv,
nežádoucí zvyšování poměru
mistrů a stavbyvedoucích atd. Např. u Pozemních
staveb Karlovy Vary, kde jsem zaměstnán, se pohybuje
letos v důsledku vysoké rozestavěnosti průměr
pod tři stavební dělníky na jeden
rozestavěný objekt. Průměr resortu
je k 1. 1. 1979 6,1 stavebních dělníků
na 29 tis. objektech v ČSSR.
Vzniká otázka: Proč se nám již
tolik let nedaří snižování rozestavěnosti
tak závažného břemene rozvoje našeho
národního hospodářství? Jednoduchá
odpověď by zněla: Pro hluboce zakořeněné
negativní příčiny, a řekl bych,
mnohdy i postaru fungující setrvačník
v řízení investiční výstavby.
Chceme-li se radikálněji postavit k zajištění
snížení rozestavěnosti, pak se přimlouvám
k otevřenému prorentgenování příčin
tohoto nezdaru.
Pokusím se stručně uvést přehled
několika nejzávažnějších
negativních příčin:
a) je to všestranný tlak na zahajování
staveb, před nímž se neuchránil ani
plán. Plán zahajování staveb na rok
1979 počítá s částkou 51 mld
Kčs, zatímco plán dokončování
toliko s 41 mld Kčs;
b) zhoršuje se vývoj předprojektové
a projektové připravenosti hlavně pak v oblastech
soustředěné investiční výstavby
a na sídlištích v Praze;
c) připouští se přeplňování
výrobních programů u většiny
stavebních podniků. U pozemního stavitelství
se pohybuje přeplnění kapacit mezi 30 - 100
mil. Kčs u jednotlivých podniků při
ročním výrobním programu. Např.
u Pozemních staveb Karlovy Vary se blíží
toto přeplnění již ke 100 mil. Kčs
pro rok 1980, u Ingstavu Brno 150 mil. Kčs a mohl bych
jmenovat řadu dalších podniků.
Různé důvody tlaku na zahajování
staveb jsou v praxi daleko silnější, než
veškerá opatření na dokončování
staveb. Tyto důvody jsou často doprovázeny
osvědčenou, avšak nežádoucí
praxí, tzv. "zadrábkování".
Investor s takovouto metodou je zatím vždy bohužel
úspěšnější než ten,
kdo tuto praxi neužívá.
Mezi různé důvody, které jsou v plném
souladu s politickohospodářskou směrnicí,
patří např. tlak na zahajování
vyvolaný podružnějšími místními
patriotickými zájmy měst, okresů a
krajů, osobními vztahy rozhodujících
partnerů a mnohdy i nepřiměřenou dávkou
velkorysosti v rozhodování.
K těmto důvodům možno přičíst
i investiční výstavbu v akci "Z",
kde oprávněně stupeň obětavosti
občanů byl více respektován než
celospolečenská priorita potřeb v investiční
výstavbě. Ze strany samotných stavebních
organizací je vyvíjen tlak na zahajování
staveb např. tím, že stavební podnik
musí převzít v nadplánu např.
výstavbu 100 bytových jednotek, aby od strojírenského
podniku dostal formovací zařízení
pro vlastní panelárnu apod. Takových příkladů
je více.
Jiným důvodem je nesprávné působení
ekonomických nástrojů a tzv. indexové
plánovací metody, které nezbytně nutí
stavební organizace rozestavovat i nadále hrubé
stavby, které svým objemem výroby lépe
zajišťují plnění zisku, produktivity
práce a čerpání mezd.
Ředitelé řady stavebních podniků
se t. č. raději přiklánějí
k odsouzení platit penále z neplnění
hospodářských smluv, než aby odmítli
zahajování staveb podporovaných okresními
nebo krajskými orgány.
Podobnou charakteristiku má v některých případech
i vlastní resort ministerstva stavebnictví, resp.
generální ředitelství, kde tlak centrálních
orgánů na zahajování určitých
staveb, někde dokonce i dodatečně zařazených
po schválení ročních plánů,
je mnohem silnější než rozvážná
ekonomicky zdůvodněná bilance kapacitních
možností, připravenosti a zajištěnosti
výstavby. Dopad takovýchto rozhodnutí se
stejně projeví negativně v průběhu
výstavby nákladnými disproporcemi.
V této souvislosti nutno poukázat i na závady
a rezervy v řízení vlastních stavebních
organizací, které přímo přispívají
k růstu rozestavěnosti.
Týká se to:
- známých, zbytečně dlouhých
technologických přestávek v proudové
výstavbě mezi hrubou stavbou a dokončovacími
pracemi,
- zaměstnávání poměrně
značného podílu kapacit v l. čtvrtletí
na dodělávkách po tzv. "šturmu"
dokončování koncem každého roku.
Dalším zdrojem růstu rozestavěnosti
je prodlužování termínů dokončování
staveb. Zde hraje svůj prim neuspokojivá materiální
zajištěnost stavebně montážních
prací. T. č. jde o permanentní potíže
dodávek kabelů pro slaboproud, přístrojů
pro měření vzduchotechniky, čerpadel
a šoupat, řeziva, převážné
části sortimentu elektro, těžkých
střešních lepenek, kameniva, obkládaček,
válcovaného materiálu, podlahoviny a o značné
výkyvy v dodávkách cementu.
Mnohé stavby jsou uváděny např. v
rozestavěnosti, i když už plní své
funkce. Jde o objekty, kde nelze dokončit slaboproud pro
chronický nedostatek kabelů, nebo o výměníkové
stanice a kotelny, kde chybí měřící
a regulační přístroje. Nepřevzetí
staveb posledně jmenovaných objektů však
má za následek, že stavebně montážní
organizace musí zajišťovat provoz těchto
nepřevzatých objektů vlastními pracovníky,
což představuje u každého z větších
podniků Pozemních staveb zkracování
kapacit v průměru o zhruba 30 až 50 pracovníků
ročně.
S dobrým předsevzetím, jak omezit růst
rozestavěnosti, byly zavedeny tzv. limity a registrace
staveb. Bez nich nelze zahájit stavbu, i když investor
má dostatek finančních prostředků.
Vydání limitu automaticky znamená zahájit
stavbu. Pokud tato nemá prioritu, kapacity se stejně
stěhují na prioritní stavby, takže limity
vlastně působí na zvyšování
rozestavěnosti.
Na první pohled velmi sympatická opatření
ve prospěch snížené rozestavěnosti
se objevila v organizačním zabezpečení
plánu roku 1980, kde se stanoví určit plánovaný
limit počtu zahajovaných staveb tak, aby zabezpečoval
zvýšení koncentrace dělníků
na stavbách o 8 - 12 % proti plánu roku 1979, a
kde se očišťuje podklad pro regulaci čerpání
mezd o částku odpovídající
překročení plánovaného objemu
rozestavěnosti. Toto opatření postihuje však
toliko stavební organizace. Bez komplexnějšího
řešení budeme velmi obtížně
zaznamenávat úspěšnější
výsledky - ve snižování rozestavěnosti.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
uvedené příklady ukazují, že
známe cesty ke snižování rozestavěnosti,
ale vyžaduje to daleko radikálnější
přístup k jejich realizaci.
Současně se domníváme, že jako
poslanci Federálního shromáždění
můžeme všude a jednoznačně podporovat
celospolečenské cíle v řízení
investiční politiky, a tím i podstatně
přispívat ke zvratu doposud neuspokojivého
plnění závěrů XV. sjezdu KSČ
ve zmíněné oblasti. Děkuji za pozornost.