V současné době, i z hlediska dlouhodobé perspektivy, patří k nejaktuálnějším a z národohospodářského hlediska k nejdůležitějším úkolům zajištění národního hospodářství palivy a energií a jejich hospodárné využívání. Dosažení úspor palivoenergetických zdrojů vyššího řádu vyžaduje změny struktury výroby, zdokonalení technologie a výraznější využití vědeckotechnického rozvoje. Řešení těchto problémů předpokládá plánovitý a koordinovaný postup na základě dlouhodobého programu, který byl pro tuto oblast vypracován a vládou schválen. Tento program musíme rychle a důsledně uvést do života - zde si žádné prodlení nemůžeme dovolit.

Pro racionalizaci výrobní spotřeby má zásadní význam též hospodaření s kovy. Je to dáno již faktem, že zde potřeby národního hospodářství v rozhodující míře zabezpečujeme dovozem. Vzhledem k tomu, že hutnictví a strojírenství se významně podílí na celkové výrobě a především na vývozu, je možno říci, že proces zhodnocení kovů má mimořádnou důležitost. Kromě toho racionalizace ve spotřebě kovů umožňuje dosáhnout úspory i ve spotřebě paliv a energie, nutných k jejich výrobě.

Jestliže chceme a musíme dosáhnout vyššího stupně intenzifikace společenské výroby, neboť takový je celosvětový trend, pak rozhodujícím základem - hlavním článkem - je pro to věda a technika, rychlejší osvojení jejích poznatků a zavádění výsledků v hospodářské praxi, plnější využívání možností, které na tomto úseku vytváří stále sílící spolupráce zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci. Jde o složitý proces z hlediska časové a věcné koordinace, a to od výzkumu až po užití dosažených výsledků. Každý rok bychom však měli postoupit vpřed. Je nespornou skutečností, že naše celkové výsledky mohly být lepší, kdyby se v průběhu 6. pětiletky lépe plnily realizační výstupy vědeckotechnického rozvoje jak v jejich věcném vyjádření, tak i v časovém plnění. Soustředění velké části úkolů státního plánu technického rozvoje, jejichž řešení má být dokončeno do posledních let pětiletky, svědčí o tom, že plánování a řízení vědy a techniky nezaujímá takové místo, které mu patří v soustavě řízení. Z toho musíme vyvodit závěry pro přípravu 7. pětiletky.

I v samostatné vědeckovýzkumné základně je třeba zvýšit náročnost na výkonnost jednotlivých týmů, více se soustředit na rozhodující úkoly a také omezit četné žádosti o změnu plánu na tomto úseku, což neslouží zájmům národního hospodářství.

Po linii plánu a rozpočtu se pro další rozvoj vědy a techniky vytvářejí předpoklady materiálové, investiční i finanční. V příštím roce má být na neinvestiční výdaje vědy a techniky vynaloženo celostátně přes 17 mld Kčs, tj. o 1,7 % více než letos. Z uvedené částky připadá na prostředky státního rozpočtu 6,5 mld Kčs a na prostředky podniků a jejich nadřízených orgánů 10,6 mld Kčs. K základním rysům plánovaného vývoje v této oblasti patří, že finanční prostředky i kapacity se soustřeďují na menší počet úkolů s cílem urychlit jejich řešení.

Úsilí o růst účinnosti vědeckotechnického rozvoje musíme neustále zvyšovat, musíme ho doslova znásobit, máme-li úspěšně obstát ve světovém proudu vědeckotechnické revoluce a udržet své postavení mezi předními průmyslově vyspělými státy.

Nejobjektivnější srovnání z tohoto hlediska poskytují výsledky dosahované v zahraničním obchodě. Jeho efektivnost ovlivňuje úroveň celkové efektivnosti národního hospodářství a odráží se ve vývoji obchodní a platební bilance. A nejen to. Ve výsledcích zahraničního obchodu se více než jinde projevuje, jak se dovedeme vyrovnávat s náročnějšími podmínkami na trzích socialistických i nesocialistických států, jak dovedeme obstát ve světové konkurenci, jak umíme v celé řídící práci využít závěrů XXXIII. zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci v červnu t. r.

Růst cen hotových výrobků, které tvoří významný podíl na našem zahraničním obchodě, je značně diferencovaný. Vyšší ceny se docilují především za výrobky nadprůměrné úrovně, s vysokými technickoekonomickými parametry, kvalitní a spolehlivé, přičemž důležitým činitelem je i zajištěný servis a dodávky náhradních dílů. Tyto požadavky, které se mnohým z našeho hlediska jeví jako značně náročné, představují v zahraničí běžnou normu. Proto ani ceny, kterých při vývozu docilujeme, nedosahují často úrovně docílené konkurencí. Z toho je třeba vyvodit praktické závěry, a především ve výrobních organizacích přijmout konkrétní opatření ke zlepšení stávajícího stavu.

Zvýšení efektivnosti zahraničního obchodu je nezbytné chápat jako společenský úkol výrobních a zahraničně obchodních podniků. Každá z těchto složek přitom musí přispět k jeho řešení - výrobní podniky zejména zvýšením technické úrovně a kvality vývozních fondů, organizace zahraničního obchodu především zdokonalením komerční činnosti.

Velké rezervy pro zvýšení úrovně efektivnosti máme stále v oblasti reprodukce základních fondů. Je jisté, že zejména rozvojové záměry nelze uskutečňovat bez vkládání nových investičních prostředků. Současná situace a již existující vysoká míra investic nás však nutí investovat daleko uvážlivěji a promyšleněji, a především jen tam, kde to je efektivní, kde dosáhneme úspor energie, vyššího zhodnocení surovin, zejména domácích, kde budeme moci na základě takovýchto investic dosáhnout vyšší vývoz, který by splňoval kritéria efektivnosti, resp. kde se nahradí dovoz. Zkrátka: investice dnes musí vyhovovat více hlediskům současně. Proto musí být přísnější a odpovědnější i přístup všech orgánů, které o investicích a jejich zařazení do plánu rozhodují. Tak, jako může nová investice založit efektivní rozvoj výroby, může jít v opačném případě o reprodukování nízké úrovně efektivnosti výroby, o založení dodatečných nároků na dovozy apod., což nelze připustit. Zásadně by se neměly připustit nové investice tam, kde je nízká úroveň směnnosti a existuje značný počet neobsazených pracovních míst. Rozhodněji musíme také řešit modernizaci základních fondů a zvýšit podíl takovýchto investic na celkovém objemu investic. Opatření, která v těchto směrech přijala vláda, je třeba důsledně plnit a zabezpečit, aby jejich reálný efekt se projevil nakonec ve finančních výsledcích celé společnosti.

Ve státním rozpočtu na příští rok se plánují výdaje na investice ve státních organizacích ve výši 54,8 mld Kčs. Srovnatelně s letošním rokem to představuje zvýšení o 3,7 %. Největší část dotací směřuje do odvětví paliv, energetiky, dopravy a na financování bytové výstavby, kde se řeší důležité úkoly rozvoje našeho hospodářství a životní úrovně.

K významným úkolům finanční politiky patří i zlepšení hospodaření se zásobami, a to již z toho důvodu, že letos bude přírůstek zásob v průmyslu a stavebnictví o 2,3 mld Kčs vyšší, než jsme plánovali. Tento nadplánový přírůstek je nutno zapojit do plnění úkolů příštího roku, a proto také počítáme se zrychlením obrátky zásob o téměř 1 den.

Pomocí nástrojů úvěrové politiky a stanovením závazných úkolů v rychlosti obratu zásob usilujeme o to, aby klesal podíl zásob na jednotku výkonu. Určitá rozpornost naší situace na tomto úseku je v tom, že na jedné straně máme vysoké celkové stavy zásob, především ve zpracovatelských odvětvích, ale na druhé straně chybí nebo je nedostatek celé řady konkrétních druhů zásob, což nepříznivě ovlivňuje chod výroby. Naším cílem musí být dosáhnout optimálního stavu zásob z hlediska jejich objemu a struktury. Mobilizací rezerv v zásobách nelze považovat za okrajovou záležitost. Stejně jako na jiných úsecích vyžaduje odpovědný přístup, zejména zlepšení spolupráce dodavatelů a odběratelů.

Neexistuje takový úsek národního hospodářství, kde by nebyly velké rezervy ve zvyšování efektivnosti. Jejich mobilizace, vyšší využití zdrojů intenzívního rozvoje je podmíněno především zlepšením řízení, které představuje společný jmenovatel řešení hlavních otázek rozvoje ekonomiky, a tím i životní úrovně obyvatelstva.

To se týká všech úrovní řízení - centra, resortů, prohloubení chozrasčotu ve středních článcích řízení, zdokonalení chozrasčotního řízení podniků i vnitropodnikových útvarů.

V centrálních úřadech se intenzivně pracuje na konkrétní přípravě a hlubším propracování soustavy plánovitého řízení národního hospodářství, která má vstoupit v platnost od roku 1981. Využíváme přitom pozitivních prvků stávající soustavy a poznatků z působnosti nových opatření ověřovaných v rámci komplexního experimentu řízení efektivnosti a kvality započatého v minulém roce, do něhož jsme postupně zapojili širší okruh výrobně hospodářských jednotek a podniků. Cenné jsou pro nás z tohoto hlediska rovněž zkušenosti ostatních socialistických států, zejména usnesení ústředního výboru Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik a rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik o zlepšení plánování a zvýšení vlivu hospodářského mechanismu na zefektivňování výroby a zkvalitňování práce.

Všechna opatření, která připravujeme, musí vést k reálnému posílení principu plánovitosti sociálního a ekonomického rozvoje a současně vytvořit větší prostor pro skutečnou chozrasčotní samostatnost a odpovědnost při hledání cest optimálního uspokojování celospolečenských potřeb. Chceme podporovat iniciativu výrobních hospodářských jednotek, podniků a všech pracujících, směřující k tvůrčímu naplnění úkolů plánu. Plán stanoví cíle a úkoly, k jejichž efektivnímu a kvalitnímu splnění je nezbytné rozvinout zodpovědnou řídící práci, nečekat pasívně na příkazy a usnesení shora, volit i netradiční formy a přístupy, byť jsou pro řídící pracovníky spojeny i s určitými riziky. Rozhodující je umění a vůle přispět svým podílem k naplnění cílů sociální a hospodářské politiky naší strany. Sebelepší systém je nemyslitelný bez kvalitního přímého řízení, zbaveného starých rutinních přístupů a šablonovitého posuzování problémů a bez soustavného získávání pracujících pro zvládnutí náročnějších úkolů.

Soudružky a soudruzi, plnění úkolů plánu a rozpočtu v příštím roce je ve vyšší míře než kdy jindy podmíněno důslednou realizací principu nejvyšší hospodárnosti v praxi. O to jsme usilovali a usilujeme každým rokem, v každém rozpočtu. Avšak nové úkoly a jejich vyšší náročnost vyžadují podstatně zvýšit i nároky na hospodárné zabezpečování všech činností na každém úseku hospodářství a celé společnosti.

V návrhu státního rozpočtu je zapracována celá řada opatření k upevnění hospodárnosti, které usnesla vláda. Přitom je vláda považuje za první krok, na nějž by mělo navazovat komplexnější rozpracování úkolů na každém úseku pro další léta. Nastoupili jsme tedy cestu, která musí vést jak k úsporám hmotných a finančních prostředků, tak ke změně celkového přístupu k otázkám hospodárnosti na každém úseku naší práce.

V podnicích je nutno v rámci stanoveného závazného podílu nákladů na výkonech utlumit, jak pracovně říkáme, dvouprocentní zvýšení velkoobchodních cen paliv a energie. Představuje to vlastně další zpevnění plánovaných nákladů o 0,12 %. Takto již postupujeme druhým rokem.

Dále požadujeme, aby vliv zvýšení maloobchodních cen uhlí, energie, pohonných hmot a spojových tarifů byl v zásadě "uspořen" v rámci hospodaření jednotlivých hospodářských, rozpočtových a jiných organizací. Růst materiálních výdajů v rozpočtových a příspěvkových organizacích nemá v průměru převýšit 2 %, což je zhruba poloviční tempo růstu ve srovnání s předchozími lety.

Snižují se limity výdajů na služební cesty s cílem omezit neúčelné pracovní cesty a takové porady, aktivy apod., které nepřinášejí žádoucí efekt. Snižují se výdaje na pohoštění, což je důležitým úsekem pro prosazování celkového klimatu hospodárnosti. Podobně je tomu i se snížením výdajů na propagaci a reklamy, ke kterému se má dojít diferencovaně podle resortů a účelů, jímž tyto výdaje mají skutečně sloužit.