Zvýšení tvorby národního důchodu v příštím roce o 3,7 % se bude opírat především o růst společenské produktivity práce, která se má zvýšit o 3,3 %. Při růstu průmyslové výroby o 4 % se předpokládá, že dodávky pro vývoz vzrostou o 6,8 % a pro vnitřní trh o 4,1 %, což je v obou případech více než očekáváme letos. Naopak, v souvislosti s omezením dynamiky investic na 2,4 % se počítá, že dodávky průmyslu pro investice budou skoro o 2 % nižší než letos. Ve stavebních organizacích vzroste objem prací o 3,8 %, z toho pro investiční výstavbu o 4,2 %. Ke zvýšení tvorby hmotných zdrojů má v příštím roce významně přispět zemědělství. Ve srovnání s výsledky dosaženými v roce 1978, který patřil k nejlepším letům, se má zvýšit objem hrubé zemědělské produkce o 2,4 % a v tom rostlinné výroby o 4,4 %.

Celková koncepce hospodářského vývoje je výrazně ovlivňována nutností přednostního řešení problémů vnějších ekonomických vztahů. V důsledku růstu cen dovozu, ale i řady dalších důvodů je nezbytné zajistit potřebný předstih vývozu před dovozem. Proto ne vše co vyrobíme, můžeme použít uvnitř naší ekonomiky na akumulaci a spotřebu, a proto také tempo růstu užití národního důchodu o 2,2 % je nižší než růst jeho tvorby. To současně vytváří limit pro růst výdajů ve výrobní i nevýrobní sféře.

Abychom přitom mohli nejen udržet dosaženou životní úroveň, ale podle vytvořených zdrojů ji dále zvýšit a zkvalitnit, je nezbytné více než dosud koncentrovat síly a prostředky na rozhodující úkoly ve výrobě, v zahraničním obchodě a v investicích, důsledněji zabezpečovat růst produktivity práce, zvyšovat efektivnost a kvalitu veškeré práce.

Tyto požadavky se plně odrážejí v předloženém návrhu rozpočtu - jinak by nebylo možné, aby jeho příjmy a výdaje byly vyrovnány. Projevují se zejména

- ve stanovených úkolech a tvorbě finančních zdrojů, včetně úkolů ve vývoji nákladů

- v požadavcích na vyšší efektivnost vývozu

- v opatřeních, na jejichž základě mají být dosaženy úspory paliv, energie a kovů

- v omezení tempa růstu výdajů v rozpočtové sféře, jmenovitě materiálních výdajů

- ve snížení neproduktivních výdajů na všech úsecích.

Hlavním cílem finanční politiky na příští rok je tedy zvýšení efektivnosti, upevnění hospodárnosti a zlepšení kvality. Vycházíme z toho, že v příštích letech bude třeba tyto otázky řešit ještě rozhodněji a důsledněji v celém komplexu hospodářské politiky.

Z tohoto hlediska státní plán i státní rozpočet vytvářejí atmosféru vyššího stupně náročnosti na úroveň a kvalitu řízení, na realizaci úkolů hospodářského a sociálního rozvoje ve všech oblastech.

Při vyrovnanosti rozpočtových příjmů a výdajů dosáhne objem státního rozpočtu včetně rozpočtů národních výborů částky 298,5 mld Kčs, což ve srovnatelných podmínkách s letošním rokem představuje růst o 2,7 %. Ve strukturálním složení příjmů a výdajů rozpočtu nedochází k významnějším změnám. Rozhodující část příjmů - 86,4 % - tvoří odvody a další příjmy od socialistických organizací. Ve výdajích je určeno na financování investic ve státních organizacích 18,4 % a 30,9 % představují neinvestiční výdaje na rozvoj hospodářství. V návrhu rozpočtu na rok 1980 jsou vybilancovány změněné ekonomické podmínky v zemědělství v souladu se závěry 13. pléna ÚV KSČ. Nejvyšší podíl na rozpočtu mají výdaje na sociální zabezpečení a neinvestiční výdaje na školství, zdravotnictví a ostatní oblasti společenské spotřeby obyvatelstva, a to celkem 41,6 %. Na obranu, bezpečnost a správu připadá 9,1 % rozpočtových výdajů.

Růst jednotlivých skupin výdajů je stanoven diferencovaně s přihlédnutím k reálným ekonomickým možnostem a potřebám. Zvýšené nároky na rozpočet v oblasti zahraničního obchodu bylo nutno na druhé straně eliminovat výrazným omezením růstu dotací hospodářským organizacím. Investiční dotace se zvyšují pouze o 1,4 % a neinvestiční dotace o necelé 1 procento. Výdaje na sociální a kulturní oblast se zvyšují o 3,3 %, což je rychlejší tempo ve srovnání s růstem celkových rozpočtových výdajů. V omezeném růstu výdajů na správu je již promítnuto dílčí snížení počtu řídícího a správního aparátu.

Záměry a cíle finanční politiky jsou vyjádřeny v celé rozpočtové soustavě. Návrhy státního rozpočtu federace, státních rozpočtů republik i rozpočtů národních výborů jsou vyrovnané.

Z příjmů federálního rozpočtu, které mají v příštím roce dosáhnout 164,1 mld Kčs, je určeno na financování federálně řízených orgánů a organizací 60 mld Kčs a na dotace do státních rozpočtů republik 104,1 mld Kčs. V rozpočtech národních republik se postupně zvyšuje podíl jejich vlastních zdrojů na krytí jejich výdajů. Stejná tendence je i v rozpočtech národních výborů.

Celkový objem rozpočtů národních výborů má dosáhnout 96,4 mld Kčs, přičemž dotace z rozpočtů republik se na něm budou podílet z 59,7 %. Tak jako v předchozích letech i v příštím roce zachováme podmínky k řešení dalších nezbytných místních potřeb obcí a měst na základě využití fondů rezerv a rozvoje a sdružování prostředků. Plněním volebních programů za významné účasti a iniciativy občanů - zejména v akci "Z" - vznikly v průběhu celé 6. pětiletky mnohamiliónové hodnoty v tak důležitých a citlivých oblastech, jako jsou jesle, mateřské školy, vodní hospodářství, tělovýchova, obchod a služby. Konkrétně v letošním roce celková hodnota díla v investiční části akce "Z" bude činit asi 4,8 mld Kčs. Tak vlastní účast občanů přispívá i k jejich větší spokojenosti. Nejlepší výsledky jsou tam, kde se národní výbory, společenské organizace a dobrovolná práce občanů koncentrují na nejdůležitější akce, včasné uvádění budovaných akcí do provozu, kde se dbá na prioritu celospolečenských zájmů a nejvyšší hospodárnost.

Soudružky a soudruzi, zabezpečování hospodářského rozvoje při rostoucí složitosti ekonomických podmínek je dnes možné a nutné především cestou všestranné intenzifikace společenské výroby, růstu efektivnosti celého reprodukčního procesu, řešení věcných problémů ve výrobě, investicích a zahraničním obchodu. Oceňujeme pozitivní výsledky, které jsme zde již dosáhli. Nezavíráme však oči před nedostatky, které v některých oblastech, a to nikoliv okrajových, ale důležitých, jako je plnění úkolů ve výrobě v požadované struktuře, ve zvýšené kvalitě, v zahraničním obchodě i investicích, brzdí náš postup vpřed. Celkové výsledky i ekonomickou situaci hodnotíme v jejich komplexu, střízlivě a přitom s kritickou náročností.

Především je nutno říci, že řada existujících problémů, které se nakonec projevují nižší efektivností, má převážně subjektivní charakter a je tedy odstranitelná při lepší a kvalitnější práci a při zdokonalení úrovně řízení. Stále platí konstatováni 11. zasedání ÚV KSČ, že "orientace na rychlý růst efektivnosti a kvality veškeré práce se dosud neprojevuje v celkových hospodářských výsledcích dostatečně výrazně". Finanční politika proto směřuje k dosažení vyšších konečných hospodářských efektů. Bude záležet především na tom, aby tato politika našla svůj konkrétní výraz ve výsledcích hospodaření chozrasčotní sféry. V celostátním finančním plánu počítáme s výrazným růstem finančního přínosu této sféry pro celospolečenské účely. Rozdíl mezi finančními zdroji, které tato sféra vytváří, tj. zejména ziskem, odpisy a dalšími zdroji a výdaji na investice a přírůstkem zásob, se má zvýšit z letošních zhruba 48 mld Kčs na 58 mld Kčs, tj. o 10 mld Kčs.

Za těmito souhrnnými údaji se skrývá celá řada významných finančních úkolů, z nichž rozhodující váhu má vývoj nákladů a zisku.

V příštím roce má být vytvořen zisk ve výši 108 mld Kčs, z čehož bude do rozpočtů odvedeno přes 79 mld Kčs.

Otázky vývoje nákladů a zisku stojí každoročně v popředí praktické realizace finanční politiky. Vývoj zisku patří k činitelům, které významnou měrou zabezpečují finanční rovnováhu a vyrovnanost státního rozpočtu, neboť odvody zisku se mají podílet na celkových příjmech rozpočtu ve výši 26 procent. Ve vývoji nákladů a zisku se ve značné míře komplexnosti odráží efektivnost běžné hospodářské činnosti.

Ve srovnání s úkoly 6. pětiletého plánu je tempo snížení nákladů zhruba o ¹/₃ nižší, a tudíž i materiálová a mzdová náročnost na jednotku výroby se snižuje pomaleji, než jsme počítali. Proto i objem zisku zaostává za plánovanými předpoklady 6. pětiletky.

V některých oborech se určitému zvýšení nákladů nemůžeme vyhnout, protože je vyvoláno přírodními podmínkami, např. při těžbě paliv a surovin, i když i zde máme rezervy ve využívání mechanismů, v organizaci práce apod. Avšak tam, kde dochází k růstu nákladů, kde se pracuje s dotacemi, se ztrátou, kde se dostatečně nerespektuje princip rentability, musíme zvýšit společenskou kontrolu a hledat cesty, jak nepříznivý vývoj co nejlépe a nejdříve překlenout.

Dobrému hospodáři nemůže být nikdy lhostejné, za kolik vyrábí. V dnešních podmínkách je praktická realizace tohoto základního principu hospodaření ještě naléhavější než dříve. Doby, kdy jsme zajišťovali rozvoj výroby především na základě vyššího přísunu surovin, materiálu a zvyšování počtu pracovníků, již nenávratně minuly. Nejednou již bylo řečeno, že dnes je obstarávání těchto surovin a materiálů nejen obtížnější, ale především dražší, ať již v těžebních nákladech nebo v nákladech na dovoz. Zvyšovat výrobu v těchto podmínkách znamená ve stále větším rozsahu zakládat její rozvoj na účelnějším a efektivnějším hospodaření s každou tunou uhlí, ropy, oceli či jiné suroviny nebo materiálu, na přísném hospodaření s každou kilowatthodinou elektřiny. Na číslech jsme rovněž nejednou zdokumentovali, o kolik je u nás výroba surovinově, materiálově a energeticky náročnější než v některých zemích. Československo patří ke státům, které zaujímají čelné místo ve světovém žebříčku výroby elektřiny, uhlí a oceli na hlavu. Je to nepochybně důkaz vyspělosti naší ekonomiky. Ale dnes si musíme především položit otázku, jak dokážeme tyto zdroje ve výrobě zhodnotit, a to se netýká jen těchto klíčových surovin, ale všech materiálových zdrojů.

V těchto dimenzích a souvislostech je třeba vidět stanovené úkoly ve vývoji nákladů, především materiálových nákladů, které se mají - po vyloučení vlivů odpisů - snížit o 0,6 %, což má pro hospodářství přinést efekt ve výši 3,9 mld Kčs.

K zabezpečení úkolů ve snížení celkových i materiálových nákladů je proto nezbytné přijmout účinná opatření v řídící práci i přímo ve výrobě. Přitom je třeba hlavní důraz položit na dosažení konkrétně měřitelných věcných úspor paliv, energie, pohonných hmot a dalších surovin a materiálů na základě jejich racionálnější spotřeby. Více je k tomu třeba využívat takových nástrojů chozrasčotního hospodaření jako je účetnictví, kalkulace, normy.

Existuje řada rezerv, které lze poměrně rychle mobilizovat na základě účelnější organizace práce, dobrého nápadu, zvýšení odpovědnosti za hospodaření se svěřenými hodnotami prakticky ve všech organizacích na každém úseku. Význam úspor dosažených tímto způsobem - i když v konkrétních případech může jít o relativně malé částky - nesmíme nikde podceňovat. Ve svém souhrnu, na němž by se měl podílet každý pracovník, každé pracoviště, již zdaleka nejde o zanedbatelný ekonomický přínos. Ještě důležitější je politický aspekt celé věci, uvědomělý postoj k hospodárnému nakládání se státním majetkem a úcta k výsledkům práce jiných lidí.