S radosťou konštatujem, že naše styky s Rakúskom máme po prvýkrát od vzniku samostatného československého štátu úplne normalizované. Podobne ako voči NSR, uplatňujeme aj voči Rakúskej republike politiku dobrých susedských vzťahov a usilujeme sa o ich trvalý rozvoj vo všetkých oblastiach. Výsledky sú pozitívne; vzájomné vzťahy sa rozvíjajú priaznivo a je predpoklad, že sa budú aj naďalej. Nezastierame, že im venujeme prioritnú pozornosť a že aj v tomto prípade tak robíme v súvislosti s celkovým uvoľňovaním v Európe. Aj rakúska strana dáva pri najrôznejších príležitostiach najavo svoj záujem o trvalé dobré susedské vzťahy s našou republikou. Výrazom súčasnej úrovne vzájomných vzťahov sú aj tu stretnutia na vysokej a najvyššej úrovni. lch doterajším vyvrcholením bola oficiálna návšteva rakúskeho spolkového prezidenta dr. Kirchlägera v Československu v marci tohto roku. Pri tejto príležitosti bol na oficiálnu návštevu Rakúskej republiky pozvaný generálny tajomník ÚV KSČ a prezident ČSSR súdruh Gustáv Husák.

Politické kontakty na vysokej a najvyššej úrovni budeme prirodzene ďalej rozvíjať. Príkladom z poslednej doby je návšteva oficiálnej delegácie nášho Federálneho zhromaždenia na čele so súdruhom predsedom Indrom v Rakúsku. Očakávame, že v blízkej budúcnosti sa uskutoční ďalšie, už tradične každoročné stretnutie predsedu vlády ČSSR súdruha Ľubomíra Štrougala so spolkovým kancelárom Bruno Kreiskym.

Podobne ako s Nemeckou spolkovou republikou, máme veľmi čulé a bohaté kultúrne styky aj s Rakúskou republikou, upravené kultúrnou dohodou v roku 1977. Aj tieto kultúrne podujatia významne prispievajú k lepšiemu vzájomnému poznávaniu a dorozumievaniu sa a k vytvoreniu celkového priaznivého ovzdušia medzi oboma štátmi a ich obyvateľmi.

Vzostupný trend pokračuje i v obchodnej výmene. Rakúsko je už dlhší čas na druhom mieste v obchodných stykoch ČSSR s vyspelými kapitalistickými štátmi. Objem obchodu tvoril vlani takmer 740 mil. dolárov. Aj v tomto prípade, žiaľ, bránia väčšiemu rozvoju niektoré rakúske colné znevýhodnenia a administratívne opatrenia, ktoré náš vývoz sťažujú. Hľadáme preto cesty, ako tieto zábrany rokovaním s rakúskou stranou odstrániť alebo zmierniť, a ako viac než dosiaľ využiť hospodársku kooperáciu a vedeckotechnickú spoluprácu, ktorá je zatiaľ na veľmi nízkej úrovni.

Súdružky a súdruhovia poslanci, napriek dobre sa rozvíjajúcim susedským vzťahom s Rakúskou republikou, nemôžem nepoukázať i na tú skutočnosť, že v rakúskych oznamovacích prostriedkoch pôsobia negatívne a neobjektívne nepriateľské živly z radov našich emigrantov.

Posledným prípadom bolo odňatie štátneho občianstva Pavlovi Kohoutovi. V tejto súvislosti naša krajina sa stala cieľom nevyberaných útokov a urážok, ktorých snahou bolo využiť a spochybniť ďalší úspešný rozvoj československo-rakúskych vzťahov. Náš ľud celú túto kampaň - zhoršovať vzťahy medzi našimi krajinami - pochopiteľne odmietol.

Máme aj naďalej úprimný záujem na rozvoji dobrých susedských vzťahov a neprajte si, aby doterajší dobrý trend vo vývoji našich vzťahov bol kýmkoľvek ohrozený.

Som presvedčený, že vyjadrujem aj váš názor, keď poviem, že v oficiálnych kruhoch Rakúska sa nájdu predstavitelia, ktorí urobia všetko, aby naše susedské vzťahy neboli ohrozované skupinou ľudí, ktorí pozitívnemu vývoju československo-rakúskym vzťahom neprajú.

Súdružky a súdruhovia poslanci, týmito niekoľkými poznámkami som sa pokúsil vyjadriť svoj názor na súčasný stav medzi ČSSR a našimi najbližšími západnými susedmi. Z faktov, ktoré som uviedol, je zrejmé, že na tomto úseku dosiahla naša zahraničná politika výrazný pokrok.

Som toho názoru, že v ďalšom období bude potrebné v našej doterajšej pozitívnej politike voči týmto krajinám pokračovať. Budeme musieť ešte iniciatívnejšie presadzovať plnenie konkrétnych krokov a podujatí tak po štátnej linke, ako aj po linke spoločenských organizácii. Je samozrejmé, že dôležitá úloha v tomto smere by mala pripadať aj nám, poslancom zákonodarných orgánov Československej socialistickej republiky.

Předsedající předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Mrázikovi. Slovo má poslanec Karel Holub a pripraví sa poslankyňa Věra Stočková.

Poslanec SN K. Holub: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, rozvoj ekonomiky si dnes bezpodmínečně vyžaduje stále širší spolupráci mezi státy, širší a hlubší zapojení do mezinárodní dělby práce a tím vyvolává stále rostoucí vzájemnou ekonomickou propojenost zemí. Integrování ekonomik jednotlivých zemí a celých skupin zemí se stalo objektivním procesem.

Při posledním vystoupení na schůzi výborů zahraničních podtrhl soudruh ministr Chňoupek, že základem všech vztahů spolupráce je právě spolupráce ekonomická. Socialistické země vědomě a plánovitě zaměřují rostoucí zapojování do mezinárodní dělby práce na ty, kteří stejně jako my, usilují o vybudování vyspělé socialistické společnosti. Tedy na státy, které se neřídí snahou o využití vzájemné ekonomické propojenosti k politickému ovládání a vykořisťování druhých zemí, na ty, které se řídí zásadami vzájemné výhodnosti spolupráce, pomoci a proletářského internacionalismu. Společné cíle i společné problémy socialistického světa i nutnost účinně využívat přednosti našeho systému pro konečné vítězství socialismu ve světě, vedou země socialistického světa k rozšiřování a prohlubování vzájemné hospodářské spolupráce, která už dávno přesáhla úroveň prosté výměny zboží.

Hospodářská a vědeckotechnická spolupráce socialistických zemí je mohutnou světovou silou, trvale rostoucí na základě koordinace plánů a dlouhodobých cílových programů. Hlavním cílem našich zahraničních hospodářských styků je plánovité rozšiřování hospodářské a vědeckotechnické spolupráce se zeměmi RVHP a hlavně se Sovětským svazem. To je základní podmínkou příznivého rozvoje našeho hospodářství, to je důležitým činitelem hospodářské, politické a vojenské síly socialistického společenství, té síly, která je hlavní zárukou míru a uvolňování ve světě.

Rozvoj hospodářské a vědeckotechnické spolupráce má obrovský význam také ve vztahu jednotlivých socialistických zemí i jejich společenství jako celku k vyspělým kapitalistickým zemím, k jejich seskupením a k rozvojovým zemím, a to jak v otázkách ekonomických, tak především také v otázkách politických. Těžko dosáhneme významnějšího pokroku v posilování důvěry mezi státy, v uvolňování napětí, v odzbrojení, pokud nedosáhneme značného pokroku v rozvíjení základní podmínky mírového soužití, kterou je hospodářská a vědeckotechnická spolupráce. V tomto směru, přes značný pokrok v uplynulých Ietech, zůstávají dosud velké možností nevyužity.

Také ve vztazích k nesocialistickým zemím nemůže jít pouze o výměnu zboží, jde o vyšší formy hospodářské spolupráce, o kooperaci a specializaci, o spolupráci na třetích trzích, popřípadě i o společné podnikání, u rozvojových zemí pak navíc o hospodářskou spoluprácí a technickou pomoc.

Nejednou prohlásili naši představitelé, že chceme rozvíjet obchod a hospodářskou spolupráci s vyspělými kapitalistickými státy v zájmu upevňování hmotné základny v procesu zmírňování napětí. Od roku 1970 jsme zvýšili obrat zahraničního obchodu s vyspělými kapitalistickými státy o 126 %. Výměna zboží s nesocialistickými zeměmi tvoří téměř třetinu našeho celkového obratu zahraničního obchodu. Ekonomické zájmy a snaha o upevnění hmotné základny v procesu zmírňování napětí nás však nezavazují k tomu, abychom připustili nebo dokonce podporovali zastřené i nezastřené formy ideologické nebo jiné diverze a vměšování do československých vnitřních záležitostí a také rozmanité formy diskriminace. Např. nyní nové diskriminační účinky vyvolá skutečnost, že USA nepřiznávají vůči ČSSR režim nejvyšších výhod, ač by tak už dávno měly učinit. Jak USA, tak i ČSSR jsou zakládajícími členy GATT, tj. Všeobecné dohody o clech a obchodu. Členové této dohody se k poskytování nejvyšších výhod mezi členskými státy zavázali podpisem této dohody již v roce 1948. V rámci tzv. tokijského kola, které uzavřelo mnohostranná obchodní jednání, dojde postupně ke snížení celních vazeb o 25-35 %. A tedy v tomto rozsahu se zvýší diskriminační účinky obchodní politiky vůči naší republice tím, že USA budou i nadále uplatňovat vůči československým dovozům nejvyšší sazby ze svého celního tarifu, zatímco mezi ostatními členy GATT cla o 35 % poklesnou. Je zřejmé, že tato praxe USA není v souladu ani se smluvními závazky GATT, ani se závazky plynoucími ze Závěrečného aktu KBSE o tom, že zúčastněné státy budou usilovat o postupné odstranění a likvidaci překážek všeho druhu, stojící na cestě rozvoje obchodu. Spojené státy americké ještě předtím, než podepsaly Závěrečný akt, povýšily diskriminaci a vměšování se do vnitřních záležitosti jiných států na úroveň svého vlastního zákona. Dokazuje to zákon o obchodu z ledna 1975, který udělení doložky nejvyšších výhod váže na otázky spojené s možností emigrace ze socialistických států a v případě Československa navíc s majetkoprávními otázkami. USA uplatňují diferencovaný přístup k socialistickým státům. Majetkové otázky řešily USA vyrovnáním s Polskou lidovou republikou ve výši 39 %, u Jugoslávie ve výši 36 %, v případě ČLR 41 % a s Maďarskou lidovou republikou 42 %. Je známo, že Československo je ochotno k vyrovnání majetkoprávních otázek jít do výše 42-43 %, tedy na přibližně stejnou úroveň, jako tomu bylo u ostatních socialistických států. Americký senátor Vanik při srpnové návštěvě v Československu sondoval, zda by ČSSR nebyla ochotna zvýšit nabídku náhradového globálu na 52 %. Hmotný rozdíl, o který mu jde, je naprosto zanedbatelný z hlediska parametrů americké ekonomiky. V podstatě jde o to, aby ČSSR vyslovila souhlas s diferenciační a diskriminační politikou USA. Spojené státy se snaží dosáhnout těmito cestami posunu v naší zásadové zahraniční i vnitřní politice, zejména v otázce postojů k disidentům a různým kriminálním živlům, které se za disidenty vydávají. Jde tedy o pokus zasahovat do našich vnitřních záležitosti. S takto chápanou a uplatňovanou "spoluprací" jsme nikdy nesouhlasili a souhlasit nemůžeme a také nebudeme.

Existuje dále celá řada dalších problémů vytvářejících diskriminaci v oblasti tzv. netarifních překážek. Jde zejména o omezení množstevní nebo omezení administrativního, technického a sanitárního charakteru i o řadu dalších překážek, které jsou v obchodě s námi uplatňovány většinou vyspělých kapitalistických států, zejména členů EHS. Jako příklad uvádím, že jednou došlo k odmítnutí našeho vývozu piva údajně proto, že nálepka na lahvích měla část textu vytištěnou o půl milimetru menšími písmeny, než stanovila norma dotyčného státu.

V souvislosti s existující diskriminací bychom se měli zamýšlet nad tzv. zbožovou skladbou našich vývozů do kapitalistických států. Někdy se stává našim platidlem namístě strojírenských výrobků naše spotřební zboží. Jednak to má dopad na náš vnitřní trh, ale je to nelogický postup i proto, že zesilujeme vývoz právě v těch sortimentech, kde omezení a diskriminace ze strany vyspělých kapitalistických států skutečně existuje a postihuje 15-20 % našeho nestrojírenského vývozu. Je tedy třeba posilovat vývoz tam, kde dovozní omezení neexistují, tedy např. právě v oblasti strojírenství, kde rozhodujícím faktorem zůstala jen konkurenční schopnost, kvalita, pohotovost dodávek a také servisní způsobilost. Rozvíjení hospodářských styků s vyspělými kapitalistickými státy i s rozvojovými zeměmi je nadále možné jen na základě naprosté rovnosti a vzájemné výhodnosti. Zdůrazňujeme a podtrhujeme "vzájemné výhodnosti". U navrhovaných kooperací partneři na Západě pečlivě střeží otázku výhodnosti, ale pro sebe. Je známá tendence Západu jednostranně usilovat o posílení vlastního exportu do socialistických zemí a usilovat o takovou kooperaci, která by ponechala socialistickým zemím jen výrobu technologicky méně výhodnou, náročnou na energii, na suroviny anebo ohrožující životní prostředí. Střežíme problém výhodnosti také. Při bližším pohledu na tuto specifickou formu hospodářské a vědeckotechnické spolupráce zjistíme, že Československo uzavřelo s kapitalistickými státy, resp. s kapitalistickými firmami všeho všudy 42 kontraktů, přičemž některé z nich se týkají i nepodstatné výroby, jako jsou divadelní svítidla apod.

V této souvislosti se pak naopak nabízí otázka, zda my sami využíváme v dostatečné míře této formy spolupráce. Měli bychom si ověřit zkušenosti, jaké získali naši nejbližší přátelé, SSSR, Polsko nebo Maďarsko, kde tuto formu využívají ve spolupráci se Západem v podstatně širším měřítku. Bylo by omylem se domnívat, že vyšší využití této formy spolupráce s kapitalistickými státy je jednoduchou záležitostí. Přistupuje k tomu v praxi řada potíží, které lze charakterizovat jako problém ekonomického klimatu, v němž je čs. výrobce nucen pracovat a plnit smluvní podmínky. Zůstane tedy na jedné straně vystaven tvrdým podmínkám zahraničního partnera a požadavkům světového trhu, na druhé straně má pak náš výrobce odběratelsko-dodavatelské vztahy s našimi subdodavateli, kteří tyto zahraniční tlaky ani odpovědnost necítí a jednají tak, jak jim to náš mechanismus, někdy velmi blahovolně, umožňuje. A to je příčinou vážných problémů a v řadě případů i důvodem, proč se československý výrobce raději vyhne kooperaci se Západem. Z hlediska potřeb národního hospodářství to ovšem není správné. Produkování volných měn je pro naše hospodářství naléhavější než kdy jindy. Budeme muset dovážet ropu, další suroviny i potraviny z nesocialistických zemí. Při řešení těchto úkolů může sehrát důležitou úlohu naše vědeckotechnická a hospodářská spolupráce i s rozvojovými zeměmi. Také tato spolupráce musí být založena na základě vzájemných výhod. Současně však musí obsahovat prvky pomoci, tedy úvěry, celní úlevy, výchovu odborníků i vědeckotechnickou spolupráci, které budou podporovat rozvoj výrobních sil rozvojových zemí a posílí jejich hospodářskou samostatnost.

Mezi rozvíjením hospodářské a vědeckotechnické spolupráce a uvolňováním napětí existuje tedy vzájemné příznivé ovlivňování Neuskutečňuje se automaticky a samovolně. Je třeba vyvíjet úsilí k vytváření příznivých podmínek pro oba procesy. Je třeba odstraňovat překážky, které přežívají na straně Západu, jako anachronismus, pozůstatek z dob studené války v hospodářských vztazích k socialistickým zemím. Vyvíjet toto úsilí je závažným úkolem nejen našich hospodářských kruhů, ale i československé zahraniční politiky. V současné době bouřlivého rozvoje výroby, poznamenaného na Západě křížem a inflací, jsou dnešní úkoly naší diplomacie mnohem širší a mnohem závažnější. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Holubovi. Slovo má poslankyňa Věra Stočková a pripraví sa poslanec Himl.

Poslankyně SN V. Stočková: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, neustále se prohlubující kulturní život v socialistickém Československu a s tím související vznik nových děl vysoké umělecké hodnoty vytváří širokou základnu i pro mezinárodní kulturní výměnu. Je přirozené, že naší spolupráci orientujeme v první řadě na bratrské socialistické země, se kterými nás spojuje naše společné úsilí o vybudování rozvinuté socialistické společnosti, naše pevné odhodlání bojovat za upevnění míru ve světě. To však v žádném případě neznamená, že nemáme zájem na výměně kulturních hodnot se západními kapitalistickými zeměmi.

Dobře si uvědomujeme, že kulturní spolupráce pomáhá ke vzájemnému poznávání a sbližování mezi národy a k spoluvytváření atmosféry porozumění a důvěry, bez které není možný trvalý mír ve světě. Věc kulturní spolupráce se zeměmi s rozdílným společenským zřízením není pro nás jen konjunkturální otázkou, ale jedním z trvalých základů naší kulturní politiky.

Generální tajemník ÚV KSČ a prezident republiky soudruh Gustáv Husák ve svém vystoupení na Helsinské konferenci to vyjádřil takto: "Za důležité hledisko všestranného rozvoje člověka v podmínkách míru považujeme co nejširší zpřístupnění skutečných kulturních hodnot lidstvu. Proto jsme pro nejširší vzájemnou inspiraci kulturními statky, pro výměnu idejí a informací, jež slouží mírovému dorozumění a všestrannému rozvoji člověka. Jsme pro širokou výměnu osob, která bude napomáhat věcné, všestranně užitečné a prospěšné spolupráci i vzájemnému poznávání".

Prostá zkušenost občanky tohoto státu mne utvrzuje v přesvědčení, že Československá socialistická republika důsledně usiluje o splnění závazků, které na sebe vzala podpisem Závěrečného aktu v Helsinkách.

V našich kinech a na televizních obrazovkách vidíme stále bohatší paletu hodnotných zahraničních filmů a mezi nimi i západních. V našich knihkupectvích je bohatý výběr přeložené Iiteratury. Na vysokých školách, na středních i základních školách věnujeme velikou pozornost výuce západních jazyků. Milovníci výtvarného umění mají možnost navštívit celou řadu výstav západních umělců.

Protože však kulturní výměna nemůže být jen záležitostí jedné strany, zajímalo by mne, co pro prezentaci naší kultury udělali v západních kapitalistických zemích. Musím říci, vážení soudruzi poslanci, že moje zjištění nebylo právě potěšující.

Dovolte, abych vás informovala, jaká je např. situace v překladech naší literatury u nás za léta 1970-77: zatímco z Francie bylo u nás přeloženo 381 titulů, bylo ve Francii přeloženo a publikováno pouze 19 titulů, ze Švédska bylo přeloženo 28 titulů a ve Švédsku 10, z USA bylo přeloženo 255 titulů a v USA 11, z Velké Británie 411 titulů a ve Velké Británii 16.