Pokusy jedné strany, dosáhnout vojenské převahy, nemají samozřejmě naděje na úspěch. Ve Výzvě představitelů členských zemí Varšavské smlouvy k parlamentům členských zemí NATO a ve Výzvě parlamentům světa se mimo jiné hovoří, že "socialistické země by byly nuceny podniknout nutná další opatření pro vlastní bezpečnost". Jiné východisko jim nezbývá.

Je však naprosto jasné, že pokud země NATO nastoupí cestu realizace těchto plánů, nutně to vyhrotí situaci v Evropě a v mnohém zkomplikuje celé mezinárodní ovzduší.

Tvrzení, která Západ rozšiřuje o tom, že prý Sovětský svaz zvyšuje na evropském kontinentu svůj vojenský potenciál v rozsahu, jež nevyplývá z potřeby obrany, nemají ve skutečnosti nic společného. V závěru Výzvy se vyslovuje přesvědčení, že parlamenty a poslanci nemohou mít čestnější a odpovědnější úkol, než zajistit svým národům život v míru.

Přesto síly války, reakce a agrese se nevzdávají pokusů podkopávat pozitivní procesy v současném světě. Krajní imperialistické kruhy tvrdošíjně mluví o tom, že uvolnění napětí je výhodné pouze pro Sovětský svaz a socialistické země a snaží se horečně vyvíjet stále nové a strašnější zbraně, aby dosáhly vojenské převahy. Život však již mnohokrát dokázal lživost jejich tvrzení a kalkulací.

Všichni takoví by si měli konečně jednou uvědomit, že jde i o ně samotné, o celé lidstvo, které prošlo svou pohnutou a těžkou historií od svého vzniku a že všichni z nás jsou garanty jeho dalšího rozvoje. Lidská společnost je stvořena pro život a nikoli pro smrt a války si své oběti nevybírají. My jsme pro mír a odzbrojení, jsme pro život! Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Švehlovi, slovo má poslanec Jan Machoň, pripraví sa poslanec Štefan Mrázik.

Poslanec SL J. Machoň: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky, vážení soudruzi, přes krajně znepokojivé snahy imperialistických kruhů, s nimiž se v pokusech o maření procesu uvolňování mezinárodního napětí a návrat k jednání "z pozice síly zcela nepokrytě spojuje současné pekingské vedení, úsilí o uvolňování napětí v Evropě i ve světě stále pokračuje. Ne snadno, ne jednoduše, ale pokračuje a představuje dnes mohutnou reálnou sílu.

Zasvěcená zpráva ministra zahraničních věcí soudruha Bohuslava Chňoupka tu před námi v širokých souvislostech rozvinula stav i naději a nebezpečí současného, mnoha tíživými problémy zmítaného světa v jeho nedělitelné jednotě i v jeho hluboké třídní rozpornosti. V tomto komplexním analytickém pohledu dvojnásob jasně vyniká, v čem tkví životnost, stále rostoucí mezinárodní autorita, síla a mobilizující vliv zahraniční politiky Sovětského svazu a socialistických zemí vůbec. Tkví v tom, že je zaměřena na řešení hlavního a současně nejhumánnějšího úkolu lidstva: na odvrácení války, zastavení horečného zbrojení a vytvoření příznivých podmínek pro rozvoj mírové a rovnoprávné spolupráce mezi všemi státy a národy.

Všichni máme ve zcela živé paměti berlínský projev generálního tajemníka ÚV KSSS, předsedy prezídia Nejvyššího sovětu SSSR s. Leonida Brežněva. Projev přednesený za situace, kdy severoatlantičtí stratégové usilují o rozmístění nových typů amerických raketových jaderných zbraní středního doletu v zemích západní Evropy, a tím o rozbití rovnováhy sil, o kterou se opírají všechny předchozí kroky k tomu, aby se Evropa stala a zůstala kontinentem míru. Míru, dorozumění a spolupráce, jak k tomu nadějně a ve shodě se zájmem a touhou všech evropských národů v roce 1975 vykročila v Helsinkách podpisem Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

Přes obstrukce, jimiž se nepřátelé uvolňování napětí snažili a stále snaží oslabit a mnohokrát dokonce úplně zkreslit význam i obsah tohoto dokumentu, nezůstal Závěrečný akt mrtvým dokumentem, ale vstoupil do života. V krátké době pouhých čtyř let, která nás dělí od chvíle, kdy jej v Helsinkách podepsalo všech pětatřicet účastníků konference, mezi nimi i Spojené státy americké, se jasně a ve zcela konkrétních výsledcích prokázalo, že tento dokument správně a skutečně prospěšně určuje hlavní směry pozitivního postupu v zájmu míru a spolupráce.

Uplatnění jeho principů se výrazně projevilo v rozmnožení a upevnění politických vztahů mezi evropskými státy a zasloužilo se o to, že při jednáních států s rozdílným společenským zřízením došlo k lepšímu vzájemnému chápání pozic, názorů a oprávněných zájmů. Díky tomu se podařilo najít nové možnosti pro vzájemně výhodnou hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci. Významné kroky byly učiněny i na poli průmyslové kooperace. Podstatně vzrostla kulturní výměna a k nepopiratelnému pokroku došlo i ve všech dalších humanitárních oblastech.

Konkrétním dokladem tohoto vývoje jsou výsledky, kterých v souladu se Závěrečným aktem dosáhla naše republika v rozvoji vztahů s kapitalistickými státy západní Evropy. Zejména pak v předtím dlouho stagnujících vztazích s našimi bezprostředními sousedy: Německou spolkovou republikou a Rakouskem.

Je ovšem zcela nesporné, že výsledky uskutečňování Závěrečného aktu mohly být mnohem větší a mnohem spolehlivější, kdyby tomu nebránily ty kruhy kapitalistických zemí, které od počátku byly a stále jsou proti uvolňování mezinárodního napětí a které - když se jim nepodařilo pod tlakem světového veřejného mínění zabránit Helsinské konferenci - se všemožně snaží hatit a blokovat její přínos. Zejména pak to, aby politické uvolnění v Evropě a ve světě bylo doplněno uvolněním vojenským.

V této souvislosti se stala klíčovou záležitostí smlouva SALT 2, k jejímuž podpisu došlo po dlouhém a složitém jednání letos v červnu ve Vídni. Boj o ratifikaci této smlouvy senátem Spojených států amerických, diskuse, které se nejen v USA, ale doslova v celém světě vedou o obsahu a smyslu této smlouvy, znovu, a tentokrát zcela naze, odhalují síly a tendence, které stojí ve světě proti zájmům lidskosti, dorozumění a míru.

Imperialismus, jak to souvisí s jeho vykořisťovatelskou podstatou, nebyl nikdy choulostivý ve výběru prostředků a metod při prosazováni svých zájmů. Licoměrné zastírání pravdy a maskování Militaristických a hegemonistických cílů, pro něž neváhá hnát svět pod hrozbu termonukleární katastrofy, nemá však obdoby. Tím větší odpovědnost nesou dnes vlády západoevropských kapitalistických zemí, tím větší bdělost a rozhodnost musí vynaložit lid těchto zemí, tím trpělivější, průkaznější, ale i plna rozhodnutí musí být naše zásadovost v boji o to, aby se Závěrečný akt Helsinské konference natrvalo stal chartou evropské bezpečnosti a spolupráce tak, jak to v nových souvislostech zdůraznilo prohlášení předsednictva ÚV KSČ a vlády ČSSR z 12. října.

Všichni si uvědomujeme, a ministr zahraničních věcí soudruh Chňoupek právem položit na tyto věci důraz, že základní, stále rostoucí význam v boji o uvolňování napětí. a tím v boji o mír, měla, má a bude mít koordinace a součinnost socialistických zemí.

My, poslanci, jsme přitom s mimořádnou pozorností a plní účasti sledovali podíl, kterým se do tohoto úsilí zapojují i parlamenty socialistických zemí a spolu s nimi Federální shromáždění. V souladu s bytostným zájmem a jednoznačnou vůlí svých voličů jsme vřele přivítali konzultativní setkání představitelů parlamentů zemí Varšavské smlouvy, které se před týdnem uskutečnilo u nás v Praze a vyústilo ve výzvu k parlamentům členských států NATO. Jsme hluboce přesvědčeni o tom, že parlamenty a poslanci kterékoliv země, nechtějí-li se zpronevěřit svému základnímu poslání, nemohou mít čestnější a humánnější úkol, než zajistit svým národům život v míru.

Na podzim příštího roku, tedy již za pouhých 12 měsíců, mají se v Madridě znovu sejít představitelé signatářů Závěrečného aktu Helsinské konference. Po zkušenostech z bělehradské schůzky je jisté, že i v Madridu bude třeba svádět boj o to, aby Závěrečný akt zůstal dlouhodobou základnou pro další pozitivní vývoj v Evropě v celém svém komplexu a nezkresleném významu.

Principiální přístup socialistických zemí k madridské schůzce vyjadřuje moskevská Deklarace Politického poradního výboru členských států Varšavské smlouvy. Duch i linie této deklarace se odrazit v budapešťském jednání ministrů zahraničních věci členských zemí Varšavské smlouvy. V závěrech obou těchto jednání země Varšavské smlouvy akceptuji nutnost co nejrychlejšího dosažení rozhodného přelomu v jednáních o zastavení horečného zbrojení a odzbrojení.

Cestu k takovému řešení odkrývá návrh s. Brežněva na uzavření smlouvy, v níž by se signatáři Závěrečného aktu zavázali, že nepoužijí proti sobě jako první nejen nukleární, ale ani konvenční zbraně. Největší význam pro úspěch madridské schůzky bude mít, aby se konala v činorodém a konstruktivním ovzduší, jež se musí vyznačovat pozitivním zájmem všech účastníků na dosažení praktických výsledků. Tedy v ovzduší zcela jiném, než jaké navozují militaristické plány NATO.

Nynější situace ještě více zdůrazňuje aktuálnost a naléhavou potřebu přípravy a urychleného svolání celoevropské konference na politické úrovni, která by projednala celý komplex opatření k vojenskému uvolnění v Evropě, včetně rozšíření již existujících opatření ke zvýšení vzájemné důvěry.

Mírové návrhy, které z úst Leonida Brežněva zazněly z Berlína, byly adresovány především vládám kapitalistických zemí na obou stranách Atlantiku, dolehly však samozřejmě i k sluchu všech mírumilovných lidí celého světa. A nezůstaly bez odezvy.

Vážené soudružky, vážení soudruzi, v těchto dnech se v Belgii, tedy v zemí, ve které sídlí hlavní stan NATO, schází Evropské fórum na odzbrojení a bezpečnost. Už se záměrů, s nimiž bylo svoláno a připravováno toto shromáždění, které se podobně jako v předchozích případech stane tribunou představitelů širokých kruhů evropského veřejného mínění, bylo jasné, že tu zazní významný hlas k otázkám evropské bezpečností; k tomu, jak zastavit horečné zbrojení a jak pokračovat v politickém i vojenském uvolnění. Události posledních týdnů posunují význam tohoto shromáždění do ještě aktuálnější polohy. Není pochyb o tom, že z tohoto fóra zazní hlas mobilizující veřejné mínění světa do ještě usilovnějšího boje za mír. Což za dnešní situace nemůže znamenat nic jiného, než jednoznačné ANO k novým mírovým návrhům Sovětského svazu a rozhodné NE k plánům na rozmístění amerických raket v Anglii, Belgii, Itálii, Holandsku a Německé spolkové republice.

O tom, jakou moc a sílu světové veřejné mínění má a jaký je jeho názor na zostřování mezinárodní situace, vyvolané tzv. modernizací jaderného arzenálu, přesvědčili se američtí stratégové už při ohlášení záměru vyrábět neutronovou pumu.

Boj o mír pokračuje. Fronty se vyhrocují, ale také zjednodušují, jak se i v kapitalistických státech stále víc a víc oddělují realistické síly od těch politických a vojenských kruhů, které místo hledání cest k dorozumění usilují s větším množstvím zbraní co nejpřesněji a z co největší blízkosti ohrožovat socialistické země.

Mír, a svět to ví, je nedělitelný. Nemůže být proto založen na ničem jiném, než na rovné bezpečnosti pro všechny. Tedy na zásadě, z niž se zrodil a kterou je nesen Závěrečný akt Helsinské konference, na zásadě, kterou do mezinárodních vztahů tak vytrvale a důsledně vnáší Sovětský svaz a země socialistického společenství.

Předsedající předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Machoňovi. Slovo má poslanec Štefan Mrázik, pripraví sa poslanec Karel Holub.

Poslanec SL Š. Mrázik: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, vážení hostia, dovoľte mi, aby som sa niekoľkými slovami zmienil o realizácii politiky dobrých susedských vzťahov, o súčasných vzťahoch Československej socialistickej republiky s Nemeckou spolkovou republikou a s Rakúskom ako našimi najbližšími západnými susedmi. S oboma budujeme a rozširujeme dobré a priateľské vzťahy na zásadách suverenity, rovnosti a vzájomnej výhodnosti, nevmiešavania sa do vnútorných záležitostí a podobne. Plníme tak jednu z hlavných úloh našej zahraničnej politiky voči týmto krajinám, ktoré nám vytýčili XV. zjazd KSČ. Robíme to v záujme uvoľnenia medzinárodného napätia v Európe a vo svete, v snahe o trvalosť a nezvratnosť tohto procesu.

V tomto smere má pre nás špecifický význam osobitne Nemecká spolková republika. Pre svoj finančný a hospodársky potenciál, ako aj z hľadiska svojho politického a vojenského postavenia je Nemecká spolková republika veľmi dôležitým partnerom pri riešení najzákladnejších otázok európskeho mieru a bezpečnosti.

Podpisom Zmluvy o vzájomných vzťahoch medzi Československou socialistickou republikou a Nemeckou spolkovou republikou z 11. decembra 1973 sa ukončila povojnová etapa rozjatrenej konfrontácie a nastúpili sme na cestu normalizácie vzťahov.

Prvé obdobie procesu normalizácie medzi ČSSR a NSR zavŕšila návšteva generálneho tajomníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR súdruha Gustáva Husáka v Nemeckej spolkovej republike v apríli minulého roku. Rokovanie súdruha Husáka prinieslo nové impulzy pre rozšírenie a konkretizáciu vzájomnej spolupráce. Doterajšie výsledky ukazujú, že cieľ, ktorým je rozvíjanie uváženej a konštruktívnej vzájomnej spolupráce, je reálny. Pokúsim sa to doložiť niekoľkými faktami z posledného obdobia.

Pozitívnym výsledkom sú napríklad kontakty dosiahnuté na vysokej a najvyššej úrovni, ako aj medzi poslancami zákonodarných zborov republík. V priebehu posledných mesiacov sa realizovala návšteva podpredsedu vlády ČSSR a predsedu vlády Českej socialistickej republiky súdruha Korčáka, ktorá sa uskutočnila na pozvanie predsedu vlády Severného Porýnia Vestfálska; ďalej pobyt delegácie poslancov tejto spolkovej krajiny v Československu v apríli tohto roku, návšteva predsedu Senátu a hlavného starostu Hamburgu Kloseho v auguste v Prahe a ďalšie návštevy. Tieto vzájomné návštevy prinášajú nové konštruktívne podnety pre ďalší rozvoj vzájomných vzťahov a sú výrazom konkrétneho plnenia záverov, obsiahnutých v spoločnej deklarácii, podpísanej počas československej návštevy na najvyššej úrovni v apríli lanského roku v Nemeckej spolkovej republike. Tieto kontakty a pokračujúci politický dialóg o vzájomných i medzinárodných otázkach prispeli k vytvoreniu kvalitatívne nových vzťahov medzi oboma krajinami tak, aby zodpovedali potrebám súčasnej historickej etapy, v duchu Záverečného aktu Konferencie o bezpečnosti a spolupráci v Európe konanej v roku 1975 v Helsinkách.

V celkovom pozitívnom hodnotení vývoja vzájomných vzťahov, ku ktorým patria aj kontakty po línii odborov, mládežníckych organizácií a ďalších československých spoločenských inštitúcií s partnerskými organizáciami v Nemeckej spolkovej republike, zaujíma významné miesto kultúrna výmena medzi obidvoma krajinami, ktorá sa dnes rozvíja tiež na zmluvnom základe.

Z roka na rok stúpa obchodná výmena medzi ČSSR a NSR a je v záujme oboch krajín tento trend udržať. Z hľadiska toho však by bolo veľmi prospešné odstrániť niektoré zábrany, zavedené v Nemeckej spolkovej republike v dôsledku obchodnej politiky EHS, ktoré obmedzujú alebo znevýhodňujú prístup československých výrobkov na západonemecký trh. V našom zahraničnom obchode je NSR na prvom mieste medzi kapitalistickými štátmi. Vlani dosiahol obchodný obrat 1375 mil. dolárov a vzostupný trend obchodnej výmeny v tomto roku pokračuje.

Problémy, ktoré v rozvoji obchodnej a hospodárskej spolupráce existujú, sú predmetom rokovaní Zmiešanej hospodárskej komisie. Ako tomu nasvedčujú výsledky rokovania tejto komisie, existuje obojstranná snaha túto spoluprácu naďalej prehlbovať a zavádzať do nej nové, vyššie formy.

Politika uvoľňovania napätia sa stala pre obidve krajiny východiskovým bodom vo vzájomných vzťahoch a pre nás súčasne odpoveďou tým silám v NSR a aj inde vo svete, ktoré sa ju pokúšajú zneužiť alebo zmariť. Z našej strany však budeme naďalej nekompromisne odmietať a čeliť všetkým snahám revanšistických a krajne reakčných síl v NSR, ktoré by si chceli vysvetľovať zásady mierového spolunažívania štátov s rozdielnym spoločenským zriadením ako právo na zasahovanie do vnútorných záležitostí iných štátov.

Súdružky a súdruhovia poslanci, dovoľte mi teraz povedať niekoľko slov k vzťahom s naším južným susedom - Rakúskou republikou.