Platí to podle mého názoru plně i v našich podmínkách. Zde je jedna z cest, jak dosahovat vyšší kvality a efektivnosti na každém našem pracovišti.

Z období socialistické výstavby v naší zemi je možno uvádět nesporná fakta o tom, jaký ohromný politický a ekonomický přínos byl a je ve tvořivém využíváni osvědčených sovětských zkušeností a novátorských metod. Je to široký a životadárný proud, který je možno stručně nazvat - od Stachanova ke Zlobinovi, od metody Korabelníkové až po Lvovské hnutí a Saratovský systém. Také zde máme nejen dobré výsledky, ale i nové možnosti a nevyužité rezervy.

Soudružky a soudruzi, projednávání zprávy o naší zahraniční politice ve schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění nám umožňuje vyjádřit upřímné poděkování sovětskému lidu, jeho leninské komunistické straně, soudruhu Brežněvovi, za velikou pomoc naší zemi.

Budeme i napříště pracovat tak, aby se naše nerozborné přátelství dále rozvíjelo ku prospěchu míru a socialismu v celém světě. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Zavadilovi. Odpolední část jednání bude řídit místopředseda Federálního shromáždění a předseda Sněmovny národů soudruh Dalibor Hanes. Jako první v pokračující rozpravě odpoledne vystoupí místopředseda Michal Žákovič. Odpolední jednání zahájíme přesně ve 13.30 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.56 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.30 hodin.)

(Řízení schůze převzal místopředseda Federálního shromáždění a předseda Sněmovny národů D. Hanes.)

Předsedající předseda SN D. Hanes: Vážené Federálne shromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci, budeme pokračovat v prerušenom rokovaní spoločnej schôdzky sněmovní a v rozpravě k správě ministra zahraničených věcí k základným otázkám zahraničnej politiky Československej sociatistickej republiky.

Udeľujem slovo poslancovi Michalovi Žákovičovi, do rozpravy sa pripraví poslanec Ladistav Švehla.

Místopředseda FS M. Žákovič: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, vážení hostia, v nadväznosti na vystúpenie s. ministra Chňoupka dovoľte, aby som uviedol niekoľko otázok týkajúcich sa hospodárskej a vedeckotechnickej spolupráce členských štátov RVHP a vplyvu tejto spolupráce na medzinárodný vývoj.

Tohto roku sme zaznamenali 30. výročie založenia Rady vzájomnej hospodárskej pomoci. Členské štáty za toto obdobie dosiahli pod vedením svojich komunistických a robotníckych strán vynikajúce úspechy.

Rozvoj a upevňovanie ich všestrannej ekonomickej a vedeckochnickej spolupráce bol charakterizovaný jej zdokonaľovaním, prehlbovaním socialistickej integrácie, zbližovaním ekonomík členských štátov RVHP, postupným vyrovnávaním úrovne ekonomického rozvoja, upevňovaním ich jednoty a zvyšovaním pôsobenia socializmu na svetový vývoj.

V tejto súvislosti nemožno nespomenúť slov generálneho tajomníka ÚV KSSZ a predsedu Najvyššieho sovietu Zväzu sovietskych socialistických republík soudruha L. I Brežněva o tom, že Rada vzájomnej hospodárskej pomoci priniesla svetu "jedinečnú skúsenosť rovnoprávnej spolupráce veľkej skupiny štátov, harmonického spájania ich národných a internacionálnych záujmov a uskutočňovanie socialistického internacionalizmu v praxi".

Vďaka tomu mohli členské štáty RVHP prekonať ťažkosti embarga organizovaného imperialistickými mocnosťami, zabezpečiť industrializáciu svojich ekonomík a prestavbu poľnohospodárstva a prejst k výstavbe rozvinutej socialistickej spoločnosti, ktorej váha vo svete trvale rastie. Je veľkým úspechom, že krajiny, ktoré sa v povojnovom období zúčastnili na svetovej priemyslovej výrobe asi 18 %, v súčasnej dobe vyrábajú približne 1/3 svetovej priemyselnej produkcie.

Socialistické štáty, v porovnaní s kapitalistickými, dosahovali vyššie tempo rastu národného dôchodku. Za 30 rokov vzrástol v RVHP deväťkrát, kým vo vyspelých kapitalistických štátoch len trikrát. Prírastok priemyselnej výroby v prepočte na hlavu obyvateľov v členských štátoch RVHP vzrástol osemkrát, zatiaľ čo v celosvetovom meradle len 3,2 krát.

Nešlo však len o kvantitatívny rast. Štruktúra tvorby národného dôchodku sa zmenila v prospech priemyslu a stavebníctva. Hospodársky rozvoj je zabezpečovaný stále viac rastom produktivity práce. Táto sa na prírastkoch priemyselnej výroby pohybuje v priemere okolo 4/5. Rekonštrukciou starých a výstavbou nových odvetví zmenila sa štruktúra priemyslu. Dôraz sa kládol na tie, v ktorých sa najintenzívnejšie realizuje vedeckotechnický pokrok, ako je to v strojárstve, chémii, elektrotechnike a elektroenergetike. Vytvorenie socialistických vzťahov na dedine spolu s prudkým rozvojom výrobných síl umožnilo, pri znížení počtu pracovníkov, zvýšiť poľnohospodársku produkciu viac ako dvojnásobne.

Tieto skutočnosti vyvolali potrebu ďalšieho rozvoja medzinárodnej socialistickej deľby, ktorá našla svoj odraz v rozpracovaní a realizácii komplexného programu socialistickej ekonomickej integrácie. Tak sa zvýšiť i vzájomný obchod, ktorý v roku 1978 dosiahol sumy skoro 103 mld rubľov, čo znamená, že vzrástol oproti roku 1950 viac ako 22 krát.

Medzinárodná autorita a prestíž spoločenstva štátov RVHP neustále rastie. Úspechy, ktoré sa dosiahli vďaka dynamickému a trvalému rastu ekonomického potenciálu socialistického spoločenstva, si vynucujú uznanie v celosvetovom meradle. Rada vzájomnej hospodárskej pomoci sa stala jedným z najvýznamnejších činiteľov vo svetovom hospodárstve. Tento fakt okrem iného potvrdzuje i rozhodnutie XXIX. zasadnutia OSN, ktoré schválilo rezolúciu o poskytnutí štatútu pozorovateľa Rade vzájomnej hospodárskej pomoci na tomto svetovom fóre. RVHP už dnes udržiava rôzne formy stykov s viac než 20 medzinárodnými, medzivládnymi i nadvládnymi hospodárskymi a vedecko-technickými organizáciami, pričom osobitnú pozornosť venuje spolupráci s príslušnými organizáciami OSN. Každý rok sa zástupci RVHP zúčastňujú zhruba 50 akcií iných medzinárodných organizácií.

Intenzívne sa rozvíja spolupráca členských štátov RVHP s rozvojovými krajinami. S pomocou členských štátov RVHP bolo napr. v 63 rozvojových krajinách vybudovaných, alebo sa buduje 2900 priemyslových podnikov. V posledných rokoch sa rovnako podstatne rozšírili styky spoločenstva RVHP s kapitalistickými štátmi. Sú dostatočne známe príklady dlhodobej spolupráce RVHP s Fínskou republikou, s Irakom, s Mexikom a radom ďalších štátov. Vedú sa intenzívne rokovania s Európskym hospodárskym spoločenstvom.

Vážené súdružky a súdruhovia, ďalší dynamický rozvoj nášho národného hospodárstva je podstatnou mierou podmieňovaný účasťou Československa v medzinárodnej socialistickej deľbe práce. Prehlbovanie spolupráce s krajinami socialistického spoločenstva je jedna z hlavných úloh, vytýčených XV. zjazdom KSČ. V "Správe o činnosti strany a vývoji spoločnosti" sa k tejto problematike okrem iného zdôrazňuje: "Vychádzali sme vždy zo zásady, že všestranný rozvoj socialistického Československa je nerozlučne spätý s upevňovaním sily a jednoty socialistického spoločenstva. Najväčšiu pozornosť sme venovali prehlbovaniu priateľstva a všestrannej spolupráci so Sovietskym zväzom, ktorý je naším najvernejším priateľom a najspoľahlivejším spojencom, zárukou našej bezpečnosti, mierovej práce a šťastnej budúcnosti".

Jednoznačná orientácia ČSSR na upevňovanie a rozširovanie bratských súdružských vzťahov so Sovietskym zväzom a ostatnými socialistickými štátmi, aktívna činnosť na vytváraní ekonomických vzťahov nového typu sa stali zdrojom a garantom stability rozvoja československej ekonomiky. Stali sa aj aktívnym príspevkom k upevneniu a rozvoju svetovej socialistickej sústavy, výrazom internacionálneho prístupu Československa k riešeniu hospodárskej problematiky.

Zdôraznením internacionálneho prístupu XV. zjazd KSČ vyzdvihol skutočnosť, že leninské princípy proletárskeho internacionalizmu sa stali v socialistickom svetovom spoločenstve základom politických, ekonomických a kultúrnych vzťahov. V týchto vzťahoch sa uskutočňujú zásady rovnoprávnosti, vzájomných výhod a pomoci, zvrchovanosti a nezávislosti. Uplatňuje sa v nich internacionálna požiadavka zlaďovania národných a internacionálnych záujmov. Ukazuje sa, že správne chápanie národných záujmov nie je v rozpore so spoločenskými záujmami a cieľmi svetovej socialistickej sústavy.

Súdružky a súdruhovia, každým rokom sa prehlbuje vzájomná prepojenost socialistických ekonomík.

V tomto smere sa už mnoho urobilo. Bolo by však krátkozraké, keby sme sa s tým uspokojili a nevideli aj existujúce problémy.

Súčasný rozvoj medzinárodnej socialistickej integrácie vyžaduje, aby štátne systémy plánovania, riadenia a ekonomickej stimulácie zabezpečovali realizáciu záväzkov, prijatých krajinami v rámci dlhodobých cieľových programov spolupráce a dvojstranných programov špecializácie a kooperácie výroby.

V riadení našej ekonomiky nám treba medziiným zabezpečiť efektívnu spoluprácu aj na úrovni jednotlivých odvetví a výroby hospodárskych organizácií týchto krajín. Všetky úlohy, ktoré nám vyplynuli z prehlbovania vzájomnej spolupráce musíme riešiť v dostatočnom predstihu, lebo ich význam, ako faktora garantujúceho dynamický a vyvážený rozvoj každej krajiny, trvale rastie.

Väčší dôraz musíme klásť na presadzovanie vyšších foriem integračnej činnosti a pri realizácii dlhodobých koncepcií zapojenia čs. ekonomiky do medzinárodnej socialistickej deľby práce.

Ak má československá ekonomika v tomto procese i naďalej hrať významnú úlohu, nutne musíme presadiť zvýšenie úlohy intenzifikačných faktorov rastu, t. j. faktorov, ktoré by zvýšili adaptabilitu čs. ekonomiky k procesom nielen v rámci RVHP, ale i k procesom prebiehajúcim vo svetovej ekonomike.

Vážené súdružky a súdruhovia, verím, že sa nám podarí tieto problémy vyriešiť a že Československo bude i naďalej významne prispievať k rozvoju nielen vlastnej ekonomiky, ale i k posilňovaniu ekonomického potenciálu svetovej socialistickej sústavy ako celku. Je to naša internacionálna úloha. Som presvedčený, že pri dôslednej mobilizácii všetkých našich pracujúcich, ich umu a pracovného úsilia sa nám dielo podarí, najmä ak budeme i naďalej úzko spolupracovať s našim najvernejším spojencom - Sovietskym zväzom.

Předsedající předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Žákovičovi, slovo má poslanec Ladislav Švehla, pripraví sa poslanec Jan Machoň.

Poslanec SL L. Švehla: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, v dnešním sociálně rozděleném světě lze ztěží najít politický problém, do nějž by se vedle politických a ideologických aspektů nepromítalo hledisko politicko-vojenské nebo dokonce čistě vojenské. Prosazování politiky síly imperialistických států, kterého jsme dnes svědky, vyvolalo tendenci horečného zbrojení, zvyšování počtu ozbrojených sil a jejich vybavování nejmodernější technikou a nejničivějšími bojovými prostředky.

Tak např. ve Spojených státech zahrnují v sobě ozbrojené síly včetně civilních zaměstnanců, národní gardy a dalších složek osm a čtvrt miliónů osob. A navíc přímo ve zbrojní výrobě je zapojeno dalších osm a půl miliónů osob, což je téměř 10 % všeho pracujícího obyvatelstva. Obdobný stav je i v dalších imperialistických státech.

Sama existence silných masových armád představuje reálné nebezpečí války. Ostatní státy, které se cítí ohroženy imperialistickým zbrojením, zákonitě dělají adekvátní ochranná opatření, aby se nestaly lákavou a snadnou kořistí kapitalistických jestřábů, A tak se denně ve světě vydává na zbrojení více než miliarda dolarů, vážou se trvale obrovské finanční, materiálové a energetické prostředky a vědecký a technický potenciál naprosto neefektivně. Na druhé straně vyvstávají životní problémy, které potřebují neodkladné řešení ve prospěch celého lidstva, ať už je to např. likvidace hladu, negramotnosti, vyřešení zdravotnických problémů nebo zachování životního prostředí.

Sovětský svaz od samotného vzniku své existence a dnes spolu se socialistickými zeměmi prosazuje myšlenku trvalého míru ve světě. Vojenské uvolnění a odzbrojení se stává hlavní otázkou jeho uváděni do života. Bez vojenského uvolnění a odzbrojení by se těžko posilovaly pozitivní tendence ve vývoji mezinárodních vztahů.

Přes všechno úsilí imperialistických kruhů a jejich demagogickou propagandu o údajné hrozbě Sovětského svazu zůstává tendence uvolňování napětí i nadále - bez ohledu na všechny snahy nepřátel - rozhodujícím faktorem mezinárodního života a národy ji považují za mimořádně důležitou podmínku pro upevňování všeobecného míru. Mírovou, hluboce humánní politiku Sovětského svazu, podporuje stále více lidí na celém světě. Mír je nedělitelný a dotýká se všeho lidstva bez rozdílu, v jakém společenském zřízení žiji.

Svět se přesvědčuje, že i když jde o dlouhodobý proces, Sovětský svaz spolu s ostatními socialistickými zeměmi neúnavně, trpělivě, ale principiálně sleduje vždy a všude mírovou politiku. Důkazem toho m. j. jsou jednání, která již od října 1973 probíhají mezi státy Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu. Socialistické státy nesnaží se na tomto jednání uplatňovat jednostrannou vojenskou převahu, v návrzích není ani stopy po sebemenší snaze o narušení rovnováhy sil a poškození bezpečnosti kteréhokoliv státu. Doplňují své návrhy, aby vyšly vstříc Západu.

V tomto roce vstoupilo do nové fáze též jednání Výboru pro odzbrojení v Ženevě. Socialistické země znovu předložily další návrhy na postup snižování zásob jaderných zbraní až do jejich úplné likvidace a na bezpečnost zemí bez jaderných zbraní a zákazu radiologických zbraní.

Neúnavné úsilí Sovětského svazu přineslo podepsání dohody SALT 2, která již ve své preambuli zvýrazňuje přesvědčení, že smlouva napomůže snížení nebezpečí jaderné války a upevnění mezinárodního míru a bezpečnosti.

V rozporné a složité zahraničně politické situaci Sovětský svaz postupně, ale úspěšně realizuje svůj mírový leninský program. Od roku 1945 předložila sovětská vláda na mezinárodním fóru více než 70 iniciativních mírových návrhů zásadního charakteru.

S novou mírovou iniciativou přišel Sovětský svaz v nedávných dnech, když v projevu generálního tajemníka ÚV KSSS a předsedy Nejvyššího sovětu SSSR s. Leonida Iljiče Brežněva na oslavách 30. výročí Německé demokratické republiky v Berlíně přednesl návrh na jednostranné konkrétní snížení ozbrojených sil a vojenské techniky ve střední Evropě, spojené s návrhy na podmíněné snížení počtu jaderných zbraní středního doletu v západních oblastech Sovětského svazu, jakož i opětné ujištění státům, které jaderné zbraně nevyrábějí a odmítají jejich umístění na svém území, že tento druh zbraní Sovětský svaz proti nim nikdy nepoužije.

Návrh Sovětského svazu přijal celý svět s vděčnosti a s hlubokým uspokojením, protože je obrovskou podporou všem mírovým silám, dává jim nové podněty k dalšímu usilovnému zápasu o upevnění světového míru.

Tento návrh je o to významnější, že přichází v okamžiku, kdy se rozhoduje o otázce, jež je životně důležitá pro národy Evropy i celého světa: Buď dojde k nové eskalaci horečného zbrojení v oblasti raketových jaderných zbraní se všemi nebezpečnými důsledky z toho vyplývajícími, anebo tomu bude účinně zabráněno a bude tak možno dále pokročit na cestě k upevňování míru v Evropě i za jejími hranicemi.

V zemích NATO v západní Evropě jsou zpracovány plány, jak rozmístit nové typy amerických raketových jaderných zbraní - plány, jejichž cílem je podstatně změnit strategickou situaci na evropském kontinentu, porušit vzniklou rovnováhu sil a pokusit se zajistit vojenskou převahu pro NATO.