Rovněž tak v zákoně č. 57/1950 Sb. není vymezen pojem městské hromadné dopravy a přece dnes tato doprava představuje rozsáhlou samostatnou hospodářskou oblast dopravy, což je vyjádřeno i ve státních hospodářských plánech. Její řádný chod a kvalita výrazně ovlivňují celý hospodářský a společenský život i úroveň a další vývoj životního prostředí ve městech.

Hospodářsko-politickým podmínkám také již zcela neodpovídá dopravně politická koncepce úpravy dopravy přes hranice našeho státu a dnešní zákon obsahuje úpravu jen několika dílčích otázek, které představují nepatrnou část celkové problematiky z oblasti silniční dopravy, které by měly být upraveny přímo v zákoně.

O potřebě úpravy i mezinárodní dopravy svědčí prudký rozvoj čs. mezinárodní silniční kamionové dopravy, neboť objem této přepravy provedené vozidly Čs. státní automobilové dopravy se zvýšil od roku 1976 do roku 1978 sedmapůlnásobně.

Se zřetelem k uvedeným nedostatkům a mezerám nemůže již dosavadní právní úprava přispívat k dalšímu efektivnímu rozvoji silniční dopravy ve smyslu nově formulovaných zásad dopravní politiky.

Soudružky a soudruzi poslanci, koncepce navrhované právní úpravy plně odráží dnešní i předpokládaný budoucí stupeň hospodářského a společenského vývoje. Vychází se z těchto zásad:

Především se stanovila přesná kritéria pro členění silniční dopravy podle věcných hledisek na dopravu veřejnou a neveřejnou a současně se přesně vymezuje pojem dopravy pro cizí potřeby a dopravy pro vlastní potřeby a důsledně se z těchto pojmů vychází.

V předpokládaném vládním návrhu zákona se dále stanoví základní povinnosti provozovatelů silniční veřejné i závodové dopravy. Zásadně jsou vyřešeny základní podmínky pro provádění mezinárodní silniční dopravy a stanoví se dále v zákonu specifické podmínky pro provozování městské autobusové dopravy, která spolu s dopravou na městských drahách tvoří samostatný obor městské hromadné dopravy.

Ve vládním návrhu zákona dává se i zákonný podklad pro právní úpravu provozování taxislužby, která je důležitou složkou veřejné silniční dopravy a v souladu se zákonem o zemědělském družstevnictví se řeší i celá zemědělská doprava a její podíl na dopravních výkonech ve státě.

Plně v souladu s požadavky uplatněnými při projednávání návrhu zavádí se schvalování jízdních řádů veřejné pravidelné osobní dopravy a řeší se i problematika zjišťování narušitelů bezpečnosti a plynulosti dopravy ze strany cestujících.

Zákon dále ve smyslu potřeb dopravy podrobněji upravuje výkon státního odborného dozoru a dává možnost ve svých ustanoveních i ukládání pokut organizacím, které neoprávněně provozují činnosti upravené tímto zákonem nebo hrubě porušují předpisy pro tyto činnosti stanovené. Také občanům, kteří se porušením ustanovení tohoto zákona anebo předpisů podle něho vydaných dopustí přestupku, lze uložit pokutu.

Ve vládním návrhu zákona se spolu se silniční dopravou upravuje i vnitrostátní zasílatelství. Je tomu tak proto, že účelné využívání všech možností a předností jednotlivých druhů dopravy vyžaduje odborné znalosti a složité vztahy v dopravě může nejlépe zvládnout jen specialista - tedy zasílatel, a to jak ku prospěchu odesílatele, tak i dopravce. Zasílatel zbavuje přepravce starostí o dosažení nejvýhodnější přepravy a tím ho uvolňuje prakticky pro jeho vlastní činnost. Zasílatelská činnost umožňuje koncentraci přepravních požadavků, což může přispět i k racionalizaci práce dopravce. Rozsah a kvalita těchto cílů prokazují v současných podmínkách národohospodářskou oprávněnost zasílatelství, které se svými výsledky a významem prosazuje jako předmět samostatné hospodářské činnosti.

Spojení právní úpravy vnitrostátního zasílatelství s právní úpravou silniční dopravy ve společném zákoně je účelné a právně odůvodněné, protože vnitrostátní zasílatelství patří do sféry hospodářského odvětví dopravy a ze všech druhů dopravy má nejblíže k silniční dopravě. Zavedením regulace zasílatelské činnosti ze strany státu se tak dává výraz její hospodářské důležitosti a společenskému významu pro národní hospodářství.

Z rozsahu platnosti právní úpravy se v návrhu vyjímá silniční doprava prováděná pro některé zvláštní účely; je to doprava prováděná ozbrojenými silami a ozbrojenými sbory, doprava pro plnění úkolů Lidových milicí, požární, zdravotnické atd.

V průběhu projednávání návrhu zákona vznikly pochybnosti, zda navrhovaná opatření nevyvolají nadměrné požadavky na zvýšení počtu pracovníků aparátu národních výborů.

Mohu vás ujistit, že realizace navrhované úpravy nevyvolá žádné nároky na zvýšení počtu pracovníků aparátu národních výborů. Nové úkoly, které návrh ukládá národním výborům, jsou vyváženy tím, že se v návrhu proti dosavadní právní úpravě značně rozšiřuje okruh silniční dopravy, kterou bude možno provádět bez povolení, například celá hromadná doprava osob pro vlastní potřeby, zemědělská doprava, doprava pro družstevní a individuální bytovou výstavbu, a rozsah udělování povolení k provozování vnitrostátních zasílatelství nebude rozsáhlý, protože hlavní provozovatelé této činnosti, tj. organizace veřejné silniční, železniční, letecké i vodní dopravy budou moci tuto činnosti nadále provozovat bez povolení.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, v závěru mi dovolte říci, že návrh zákona, který jménem vlády předkládám, neřeší jen současné problémy silniční dopravy, ale dává, a to je důležité, všechny možnosti jejího dalšího rozvoje. Na úseku správního práva plní tak i úkoly vyplývající ze zásad státní dopravní politiky, jež byly schváleny usnesením vlády v roce 1977. Po novelizaci zákona o dráhách, zákona o vnitrozemské plavbě a zákona o civilním letectví bude schválením tohoto návrhu uzavřena další důležitá etapa zdokonalování právního řádu na úseku dopravy.

Proto jménem vlády Československé socialistické republiky doporučuji, vážené soudružky a soudruzi poslanci, abyste s předloženým návrhem zákona vyslovili svůj souhlas.

Předsedající I. místopředseda FS J. Marko: Ďakujem súdruhovi ministrovi Blažkovi za výklad prerokúvaného vládneho návrhu.

Návrh bol prikázaný na prerokúvanie výborom ústavnoprávnym a pre priemysel, dopravu a obchod.

Výbory Snemovne ľudu poverili prednesením spravodajskej správy poslanca Františka Kuglera a výbory Snemovne národov poslankyňu Antóniu Bajerovú.

Prosím najprv postanca Kuglera, aby predniesol spravodajskú správu.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec F. KugIer: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vládní návrh zákona o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství byl přikázán k projednání výborům ústavně právním a výborům pro průmysl, dopravu a obchod. Výbory návrh řádně projednaly za osobní účasti ministra dopravy ČSSR s. ing. Blažka a ve svých usneseních doporučily k projednání ve sněmovnách.

Dovolte, abych vás informoval o průběhu jednání ve výborech. Ve své zpravodajské zprávě podle dohody se společnou zpravodajkou výborů Sněmovny národů bych se chtěl zaměřit především na ekonomické otázky působnosti silniční dopravy, diskutované ve výborech.

Doprava jako pokračování výrobního procesu může při prohlubující se dělbě práce a narůstající specializaci významným způsobem ovlivňovat celkovou efektivnost výroby. V přepravě osob pak významným způsobem přispívá k uspokojování potřeb občanů a růstu životní úrovně. Dělba práce mezi hlavními obory dopravy se v uplynulém období vyznačovala přesunem přeprav na krátké vzdálenosti ze železniční na silniční dopravu.

Silniční doprava je progresívním oborem dopravy a přebírá na sebe stále větší část celkového množství přepravovaného zboží. Tak například za uplynulých 10 let vzrostl podíl silniční automobilové dopravy na celkové přepravě zboží ze 74,5% na 80% při současném poklesu podílu železniční dopravy z 26% na 19,7%. V tomto směru bude zřejmě vývoj dále pokračovat v souladu s potřebami národního hospodářství.

Specifické přednosti silniční dopravy jsou pohotovost, rychlost, přeprava bez překládky z místa výroby až do místa spotřeby, nižší investiční náročnost. Na druhé straně má i některé svoje ekonomické nevýhody. Je to zejména náročnost na palivo. Například na přepravu 1 t nákladů na vzdálenost 1000 km se v železniční dopravě spotřebuje zhruba 15 kg nafty a v silniční dopravě zhruba 30-40 kg. Všechny tyto otázky, ale především skutečnost, že silniční přeprava svojí funkcí významně ovlivňuje efektivnost celého národního hospodářství, byly brány v úvahu ve výborech při projednáváni vládního návrhu zákona o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství.

Výbory vycházely z toho, že v současné době jsou jen s obtížemi zajišťovány přepravní potřeby národního hospodářství, a to jak v objemu, tak zejména v potřebném čase. Z toho důvodu je nezbytné, aby všechny stávající dopravní prostředky a zařízení byly maximálně využívány k plnému, spolehlivému a efektivnímu uspokojování těchto potřeb. To je úkol, který musí pochopitelně zajišťovat především plán a ekonomické nástroje. Právní řád, a tedy i tento zákon musí však vytvářet podmínky k realizaci tohoto cíle. Výbory pro průmysl, dopravu a obchod se přiklonily k názoru, že plné, spolehlivé a včasné uspokojování dopravních potřeb národního hospodářství by mělo být základním kritériem při uplatňování předloženého vládního návrhu zákona. Z toho důvodu doporučily, aby výbory ústavně právní při konečném posuzování návrhu zvážily, zda by nebylo i z hlediska právního vhodnější provést ještě v uvedeném smyslu úpravu § 3 odst. 1. Výbory ústavně právní tento námět posoudily a došly k závěru, že vzhledem k ustanovením v dalších platných zákonech není ta to úprava nutná.

Předložený vládní návrh neřeší komplexně všechny otázky silniční dopravy a vnitrostátního zasílatelství, ale zabývá se těmi úseky, které doposud nebyly uspokojivě právně řešeny anebo vyžadují úpravu. Zaměřuje se zejména na regulaci závodové dopravy, přepravu nebezpečných věcí, úpravu mezinárodní silniční dopravy, úpravu státního dozoru a postihu organizací za pobrušování předpisů o silniční dopravě. Zavádí povinné záznamy o provozu vozidel organizací, označování nákladních silničních vozidel a vozidel pro hromadnou dopravu osob.

Významnou součástí zákona jsou ustanovení o státním zasílatelství, které logicky souvisí s dopravou.

Výbory také hodnotily, v jakém rozsahu byly do vládního návrhu zahrnuty připomínky a doporučení přijatá při projednávání zásad zákona. Došly k závěru, že převážná část je v návrhu osnovy zákona uplatněna. U ostatních doporučení podal s. ministr ing. Blažek podrobný výklad, proč nebyly využity, popřípadě osvětlil jiné jejich využití.

S uspokojením bylo také přijato ujištění, že návrh nevyvolává nároky na zvýšení pracovníků aparátu národních výborů.

Z projednávání ve výborech také vyplynulo, že po právní stránce je zákon dobře zpracován a nevyžaduje ani dílčí legislativní úpravy.

Jako společný zpravodaj výboru pro průmysl, dopravu a obchod a výboru ústavně právního Sněmovny lidu doporučuji Sněmovně lidu - v souladu se závěry obou výborů - schválit vládní návrh zákona o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství ve znění tak, jak byl předložen. Děkuji za pozornost.

Předsedající I. místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Kuglerovi. Slovo má spravodajkyňa výborov Snemovne národov poslankyňa Antónia Bajerová.

Společná zpravodajka výborů SN poslankyně A. Bajerová: Vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, vážení hosté, vláda ČSSR předložila Federálnímu shromáždění k projednání návrh zákona o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství. Tento návrh zapadá do koncepce nových právních úprav v oblasti dopravy, které již byly provedeny. Doprava letecká, železniční a vnitrozemská plavba si však nevyžádaly tak zásadní zásahy do dosavadních zákonů upravujících příslušné odvětví dopravy, jako silniční doprava, kde bylo nutné vytvořit zcela novou koncepci odpovídající moderní socialistické dopravní politice. Nový zákon má nahradit dosud platný zákon č. 57/1950 Sb., o úpravě podnikání v silniční dopravě.

Dopravně politická koncepce zakotvená v dosud platném zákoně vyjadřuje zásady státní dopravní politiky v oblasti silniční dopravy, které platily v první etapě přechodu k socialismu. Zákon č. 57 u roku 1950 sehrál velice kladnou a důležitou úlohu v rychlém rozvoji a konsolidaci socialistické dopravy po roce 1950. Dnes je jedním z nejstarších zákonů v oblasti hospodářského práva, který celých 29 roků byl použitelným nástrojem pro řešení dílčích problémů v silniční dopravě.

Dnešnímu stupni rozvoje dopravy však již neodpovídá a nemůže proto s úspěchem plnit svoji funkci. Jeho nedostatečnost vyniká zejména ve dvou důležitých oblastech, a to v mezinárodní dopravě a v přepravě nebezpečných věcí. Protože v roce 1950 byl rozsah mezinárodní silniční dopravy nepatrný, zákon ji neupravoval, ale zmocňoval k tomu ministerstvo dopravy. Dnes již toto řešení neodpovídá významu mezinárodní silniční dopravy jak ve vztahu k zahraničnímu obchodu, tak i ve vztahu k zahraničnímu cestovnímu ruchu. Obdobná je situace v úpravě přepravy nebezpečných věcí. V roce 1950 se zcela vystačilo s různými stručnými ustanoveními o té to přepravě, která byla roztroušena v nejrůznějších předpisech vydaných pro manipulaci a používání nebezpečných předmětů a látek. V dnešní době, kdy nás mnohostranná mezinárodní dohoda zavazuje k dodržování velmi podrobných a přísných podmínek při přepravě nebezpečných věcí, nemůžeme již s takovou právní úpravou vystačit.

Předložený návrh nového zákona tyto dosavadní mezery odstraňuje; kromě silniční dopravy upravuje také provozování vnitrostátního zasílatelství. Spojení obou těchto problematik v jednom zákoně je účelné, protože vnitrostátní zasílatelství je součástí hospodářského odvětví dopravy.

Nový zákon bude z velké části upravovat výkon státní správy, který v silniční dopravě patří do působnosti orgánů republik, především národních výborů. Právní úprava tohoto výkonu zákonem Federálního shromáždění je odůvodněna ustanovením článku 19 písm. a) ústavního zákona o československé federaci, který stanoví, že do působnosti ČSSR patří jednotná právní úprava ve věcech všech druhů dopravy a dopravních cest.

Zásady zákona, který máme nyní na programu, jsme projednávali ve výborech pro průmysl, dopravu a obchod a ve výborech ústavně právních obou sněmoven v minulém roce. Z tohoto jednání vzešla řada připomínek a podnětů, které z větší části jsou v návrhu promítnuty. Pokud navrhovatel zákona některým doporučením nevyhověl, zdůvodnil to ministr dopravy ČSSR na schůzích výborů pro průmysl, dopravu a obchod a výborů ústavně právních při projednávání předloženého vládního návrhu. Při projednávání vládního návrhu ve výborech pro průmysl, dopravu a obchod bylo doporučeno výborům ústavně právním zvážit, zda by neměla být volena jiná formulace § 3 odst. 1, jak o ní hovořil společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu. Výbory ústavně právní tento návrh zvážily a mají za to, že jestliže návrh zákona o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství ukládá organizacím povinnost plánovitě, hospodárně a efektivně uspokojovat potřeby národního hospodářství a současně hospodářský zákoník, jímž se mají řídit všechny socialistické organizace stanoví, že mají plně účelně a hospodárně využívat svěřeného majetku, je po právní stránce dostatečně zabezpečeno, aby se tento zákon stal dobrým a užitečným nástrojem socialistické dopravní politiky. Je ovšem třeba, aby všichni, kteří s novým zákonem budou pracovat a jím se řídit, jej dobře znali, uměli jej uplatňovat a hlavně především dodržovali jej. Jeho problematika je dosti složitá, a to nejen co do šíře, ale i co do jeho provádění, protože v praxi jej budou aplikovat především orgány obou našich národních republik. Zákon byl připravován dosti dlouhou dobu, všechny problémy byly prodiskutovány a vyjasněny nejen na úrovni federálních orgánů, ale i na úrovni orgánů republik, k jeho návrhu se kladně vyjádřily i příslušné výbory České a Slovenské národní rady.

Jako společná zpravodajka výboru ústavně právního a výboru pro průmysl, dopravu a obchod doporučuji všem poslancům Sněmovny národů, aby schválili vládní návrh zákona o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství - tisk č. 57 - v předloženém znění. Děkuji za pozornost.