Určující skutečností pro zajišťování proporcionality mezd i jejich stimulační úlohy v prvních letech 6. pětiletky byla mimořádná náročnost hospodářských podmínek rozvoje, která se v řídící sféře nepodařila plně zvládnout a překonat bariéry, které se pro plynulý dynamický růst vytvářely. Souhrnnou výslednicí je pokles dynamiky národního důchodu oproti záměrům 6. pětiletky. Usměrňování proporcí v užití národního důchodu mnohostranně ovlivňuje fungování mezd v ekonomice a zvyšuje nároky na úroveň a účinnost jejich řízení a využívání na všech stupních.

V roce 1978 bylo vyplaceno 6473 tis. pracovníkům 195 500 mil. Kčs mezd. Proti roku 1975 činí přírůstek 22 700 Mil. Kčs, to je zvýšení o 13,1%. Průměrná měsíční mzda za celé národní hospodářství dosáhla 2517 Kčs. I když v roce 1978 došlo k poměrně výraznému snížení rozsahu překročení závazných mzdových limitů proti roku 1977, přesto překročilo limit 280 organizací v celkové částce 173 500 tis. Kčs. Tento rozsah překročení ukazuje na nedůslednost ústředních odvětvových orgánů, generálních ředitelství i řídících národních výborů. V řadě případů se projevuje smířlivost, omlouvání nedostatků v řídící činnosti a snaha řešit překračování limitů mzdových prostředků poskytováním výjimek.

Hlavní důvody překračování spočívají v neplnění plánované výroby a produktivity práce, vysoké přesčasovosti, poruchách v materiálně technickém zásobování, energetických výsečích i nedostatcích v dodavatelsko-odběratelských dodávkách materiálu co do množství a sortimentu. Zpožďování dodávek narušuje rytmičnost výroby a tím i soulad mezi růstem produktivity práce a mzdovými náklady.

Pro další léta 6. pětiletky je nutné důsledně zabezpečit proporcionalitu mezd a dosahovanou tvorbu zdrojů v podstatně náročnějších podmínkách plnění plánovaných úkolů. S plnou důsledností musí být prosazována přiměřená hmotná odpovědnost a postih jak vedoucích pracovníků a kolektivů organizací, které nezabezpečují kriteriální hlediska tvorby a čerpání mzdových prostředků, tak organizací, které závazné mzdové limity překračují.

Základní záměr prohlubovat diferenciaci mezd mezi jednotlivci a pracovními kolektivy podle dosahovaných výsledků není ve mzdové praxi plněn s potřebnou důsledností. Je nejvýš na čase skončit s rovnostářstvím odměňování pracovníků. V úpravách mzdových systémů byly v průběhu racionalizace práce a mzdových soustav v nástupu do 6. pětiletky i v jejich prvních letech vytvořeny všechny podmínky a předpoklady pro prohlubování diferenciace mezd pracovníků i vyšší adresnost hodnocení výsledků. Hodnocení však ukazuje, že pozitivní výsledky se v praxi prosazují pomalu, v nedostatečném rozsahu a nedůsledně. Přetrvávají tendence hodnotit velké kolektivy podle globálních, převážně kvantitativních výsledků, u řady vedoucích pracovníků chybí odvaha výrazně ocenit mimořádné výsledky, odlišit pracovníky nadprůměrné od průměrných a výkonnostně slabších.

V roce 1978 poklesl podíl počtu dělníků, který je doprovázen vzestupem podílu technickohospodářských pracovníků u průmyslových a stavebních podniků. Uvedený vývoj souvisí s růstem technické náročnosti výroby a výrobních technologií a se zpožďováním technického pokroku ve správních a pomocných provozech. Působí zde též nedostatečný ekonomický tlak na racionální hospodaření pracovními silami i nedořešení vztahů mezi soustavou přípravy kvalifikací a rozvojem celkové vzdělanosti.

Regulací vývoje řídícího a správního aparátu se daří pouze udržet tempo růstu počtu technickohospodářských pracovníků na dřívější úrovni, což při celkovém zpomalení růstu zaměstnanosti vede k poklesu podílu počtu dělníků. Předpokládalo se, že zavedením výpočetní techniky se počet administrativních pracovníků na závodech sníží, avšak opak je pravda. Příprava podkladů pro počítače je náročná, takže v mnoha případech se počet administrativních pracovníků ještě zvyšuje.

Velký vliv na zvyšování mzdových nákladů má přesčasová práce, kterou se snaží řešit některé podniky nedostatek pracovníků. Tak například v železniční dopravě, kde chybí na plánovaný stav v provozu 2370 pracovníků, je zvyšována přesčasová práce u vlakových čet na 20,2%, lokomotivních čet na 18,2%. V těžkém strojírenství činí přesčasová práce 7,4% a u externích montáží až 20%.

Jinak hlavní příčinou vysoké přesčasové práce jsou nedostatky v organizaci a řízení, nerytmičnosti zásobování surovinami, polotovary a energií, poruchy výrobního zařízení a rovněž snahy po zvýšení výdělku. Přitom vnitrosměnové využití pracovní doby je stále i přes přijatá opatření neuspokojivé. Na mnoha pracovištích není dobrá pracovní morálka a disciplína. Trvají i vnější příčiny nízkého využívání pracovní doby. Při uplatnění racionalizace práce a mzdových soustav došlo ve většině podniků k výraznějšímu zkvalitnění výkonových norem asi o 20-30%. V rozhodujících průmyslových resortech a ve stavebnictví pracuje podle norem spotřeby práce nyní asi 40-60% pracovníků.

Normy spotřeby práce však dosud neslouží k plnému odkrývání rezerv ve využívání fondu pracovní doby, což se výrazně projevuje zejména ve stavebnictví. Dílčí průzkumy ukazují, že ztráty pracovní doby uvnitř směny z důvodu nedostatků v organizaci práce a v pracovní morálce činí 30-40%. Naproti tomu v provozech s vysokou mechanizací a v proudových výrobách, kde pracují převážně ženy, je poměrně vysoké využití pracovní doby. Průzkumy ukazují, že fondu pracovní doby v průběhu směny se využívá nerovnoměrně v rozmezí od 55-90%.

Otázku zabezpečování souladu mezi růstem produktivity práce a mzdovými náklady jsem si ověřil ve svém volebním obvodu v závodě NHKG - mostárně 26 v Hustopečích u Brna, kde se vyrábějí ocelové konstrukce pro náš průmysl a zemědělství. V tomto závodě se pro zajištění předstihu produktivity práce před průměrnými výdělky osvědčilo zařazení rovnoměrného plnění dekád do prémiových ukazatelů, čímž bylo zajištěno plnění plánu v každém měsíci uplynulého roku. Nestalo se, že by závod nesplnil výrobu zboží nebo některý jiný sledovaný ukazatel. Současně byly zabezpečeny předpoklady k rovnoměrnému přírůstku pracovníků z řad vlastních vyučenců. Tím byly zajištěny hlavní předpoklady pro dosažení produktivity práce v každoročním nárůstu v průměrné úrovni indexu ve výši 6%, přičemž meziroční index průměrných výdělků se pohyboval ve výši 102,5%. Tento dobrý vztah produktivity práce se projevil též v poklesu podílu mezd z výroby zboží. Růst průměrných výdělků ve vztahu k produktivitě práce by mohl být ještě lepší vzhledem k progresívnímu úsilí pracovníků. Problém tkví v tom, že výrobně hospodářské jednotky a podnik mají podstatně nižší růst produktivity práce a tedy i nižší růst průměrných výdělků. Diferenciace růstu průměrných výdělků by měla být řízena důsledně podle růstu produktivity práce.

Komplexní socialistická racionalizace se stala každoročně důležitým činitelem ve snižování nákladovosti při zavádění pokrokových systémů práce a současném zavádění sériovosti vyráběných ocelových konstrukcí, což ovlivnilo růst produktivity práce i hmotného výkonu.

Ztížené podmínky nastaly ve vývoji technickoekonomických ukazatelů, jakož i vztahu produktivity průměrných výdělků od roku 1977, kdy závod zahájil druhou etapu výstavby mostárny s původním termínem dokončení v roce 1978. V průběhu výstavby se cílový rok dokončení posunul do roku 1981. Toto odsunutí termínu má za následek zhoršené využití základních prostředků a ztrátu progrese produktivity při nutném předstihovém systému zajišťování pracovníků pro nový provoz. Závod činí všechna opatření pro urychlení výstavby, aby dosavadní zpoždění a ztrátu růstu produktivity co nejrychleji vyrovnal. K tomu přispěje i uzavřený socialistický závazek mezi mostárnou NHKG a Průmyslovými stavbami Gottwaldov a aktivita techniků a iniciativa kolektivů BSP, která se stane na všech pracovištích rozhodujícím činitelem při zabezpečení efektivní výroby ocelových konstrukcí v duchu dobrých tradic NHKG.

Soudružky a soudruzi poslanci, jsme přesvědčeni, že důsledné zabezpečování souladu mezi růstem produktivity práce a mzdových fondů, jak to předpokládá 6. pětiletý plán, založený zejména na rychlém růstu efektivnosti a společenské produktivity práce, významně přispěje k uskutečňování hospodářského a sociálního rozvoje naší socialistické společnosti, ke zvýšení životní úrovně našich pracujících. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Fejfušovi. Dále vystoupí poslanec Bocek, připraví se poslanec Hašana.

Poslanec SN K. Bocek: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, urychlený rozvoj energetiky a zejména úspornost ve spotřebě energie - to jsou dnes základní otázky hospodářské politiky nejen u nás, ale v celém světě, včetně těch nejsilnějších, technicky a ekonomicky nejvyspělejších zemí. To jsou nejdůležitější podmínky pro úspěšný rozvoj národního hospodářství a vytváření potřebných zdrojů, a to jak hmotných, tak i finančních.

Také u nás byla v tomto směru přijata základní politická rozhodnutí i celá řada opatření vlády a jejích orgánů, a to jak k zajištění větších zdrojů paliv a energie, tak i k jejich hospodárnému využívání.

XV. sjezd KSČ a řada dalších usnesení našich nejvyšších stranických a státních orgánů zdůrazňují potřebu dalšího růstu efektivnosti podstatně lepším využitím surovin a energie.

Při projednávání hlavních úkolů rozvoje národního hospodářství na rok 1979 na plenárním zasedání ÚV KSČ v prosinci minulého roku byla zdůrazněna nutnost energicky a bez odkladu zabezpečovat racionalizaci spotřeby paliv a všech druhů energie tak, aby už v roce 1979 bylo dosaženo úspor kolem 2 mil. tun měrného paliva.

Hlavním spotřebitelem energie v průmyslu je hutnictví. Na celkové spotřebě energie v průmyslu se podílí u koksu 90%, u topných olejů 45%, plynu 44%, elektřiny 20% a u tepla 14%.

Ve svém vystoupení bych proto chtěl hovořit o některých výsledcích racionalizace spotřeby paliv a energie na příkladech některých podniků hutního průmyslu a těžkého strojírenství v Severomoravském kraji, kde je můj volební obvod.

Hospodárnost spotřeby a účinnější zhodnocování jednotlivých druhů paliv a energie ve všech oblastech užití bylo už v roce 1978 v popředí zájmu hutních podniků Severomoravského kraje.

K plnění přijatého státního programu racionalizace spotřeby paliv a energie pro období 6. pětiletky jsou vypracována v hutích konkrétní opatření. O jejich přínosu jsem se přesvědčil.

V Nové huti Klementa Gottwalda byly stanovené úspory na rok 1978 překročeny o 4% a dosaženo tak 83 300 tun úspor měrného paliva.

V dalším z podniků, a to Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda, to bylo 58 656 tun měrného paliva, to je překročení o 24,8%.

Ve třetím podniku - Třinecké železárny Velké říjnové socialistické revoluce - bylo dosaženo 60 093 tun úspor měrného paliva, to je plnění na 133,5%, což jenom u tohoto podniku představuje úsporu 26,5 mil. Kčs.

Dosažené úspory jsou vyšší než je měsíční těžba uhlí Dolu Šverma v OKD. Hutní podniky v Severomoravském kraji patří tak k dobrým podnikům na úseku snižování energetické náročnosti výroby. Za výsledky v úspoře paliv a energie obdržela Nová huť Klementa Gottwalda v roce 1978 Rudý prapor federálního ministerstva paliv a energetiky a stejného vyznamenání se dostalo za výsledky roku 1977 i Třineckým železárnám Velké říjnové socialistické revoluce, které jsou v mém volebním obvodu největším podnikem.

Tento hutní kombinát byl vyznamenán nejen za konkrétní roční výsledky, ale také za dlouholetou promyšlenou koncepční činnost v hledání energetických úspor. Tato koncepce se neomezuje jen na program komplexní socialistické racionalizace, ale také na promyšlené a dobře připravené investiční akce. Jako nejvýznamnější bych chtěl uvést zahájenou výstavbu progresívní kyslíkokonventorové ocelárny v Třineckých železárnách. Jak bylo těchto výsledků dosaženo?

Ve Třineckých železárnách bylo nejvyšších úspor energie dosaženo při vytváření podmínek pro maximální využití a zachycení přebytků vysokopecního plynu na koksovně a kotelnách. Efektem je roční úspora 17 743 tun měrného paliva. Uplatněním modernizačních prvků při generálních opravách vysokých pecí, jakými jsou rovnoměrné rozdělení vsázky po obvodu pece, a využitím řídícího počítače bylo ušetřeno 15 795 tun měrného paliva. Na ocelárnách zpřesněním tepelných režimů Martinských pecí bylo dosaženo úspory 1819 tun měrného paliva.

Z vítkovických nejefektivnějších akcí v roce 1978 byla modernizace rotačních pecí na výrobu slínku s úsporou 16 600 tun měného paliva a dále snížení spotřeby plynu o 11 420 tun měrného paliva, dosažené lepší tepelnou izolací ohřívačů větru. Poměrně vysoký efekt 3078 tun měrného paliva je i z modernizace ohřívacích pecí pro výrobu ocelových trubek.

V Nové huti Klementa Gottwalda je značný přínos zaznamenán u technologických a technických opatření na vysokých pecích, a to ve výši 24 176 tun měrného paliva. Využitím odpadového uhlí ušetřili dalších 11 340 tun měrného paliva.

Ověřil jsem si, že na úsporách paliv a energie se nepodílejí jen technická opatření, ale velmi významně také iniciativa pracujících. Jsou vytvářeny podmínky k aktivnímu zapojení kolektivů brigád socialistické práce, sdružených brigád socialistické práce, komplexních racionalizačních brigád, mládežnických kontrolních hlídek a jednotlivců do všech forem socialistické soutěže.

V Třineckých železárnách jsem zjistil, že z 813 kolektivů brigád socialistické práce má 415 závazky na úsporu paliv a energie. Obsluhy hutních a energetických agregátů soutěží v dosažení úspory koksu, topných olejů, jsou spotřebovávány v maximální míře méně hodnotné druhy paliv jako uhelné kaly a proplástek.

Tyto dobré výsledky však zdaleka neznamenají, že už nemáme rezervy anebo že při hospodaření s palivy je vše v pořádku.

Je nutno ještě rychleji využívat známé zdroje zejména zaváděním progresívních metod výroby oceli, zhospodárněním provozu ohřívacích pecí, především lepší tepelnou izolací, v daleko větší míře využívat ve všech provozech odpadního tepla a zabezpečovat vyšší využívání kovového šrotu.

Je třeba daleko účinněji ovlivňovat mentalitu pracovníků v závodech tak, aby plýtvání s palivy považovali za stejně škodlivé a nepřípustné, jako vyrobit zmetek. Je třeba vycházet z toho, že maximální hospodaření s palivy a energií není dobrovolné, že je to nezbytná nutnost a povinnost každého pracovníka. Bude také žádoucí šeřeji zapojit vynálezecké a zlepšovatelské hnutí do řešení tematických úkolů k hospodárnějšímu provozu strojů a zařízení a automatizaci technologických procesů náročných na energii a paliva.

Naši pracující mají pro tyto otázky pochopení a jsou ochotni iniciativně pomáhat tam, kde je třeba. Prokázaly to i výsledky údernického týdne, který počátkem května probíhal v Severočeském kraji, jehož cílem bylo nahradit skluzy ve výrobě z ledna letošního roku.

Jenom tak můžeme v roce 1979 dosáhnout ještě lepších výsledků a vytvořit vyšší zdroje ve prospěch celé společnosti, než v roce 1978. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. lndra: Děkuj i poslanci Bockovi. Slovo má poslanec Hasana, připraví se poslankyně Cabalková.

Poslanec SL J. Hašana: Vážený súdruh predseda, súdružky a súdruhovia poslanci! Prerokúvanie štátneho záverečného účtu za rok 1978, kedy sa zamýšľame nad výsledkami efektívneho a správneho využívania finančných prostriedkov, je vhodnou príležitosťou na to, stručne sa zastaviť pri niektorých skutočnostiach, ktoré spôsobujú časté, zbytočné unikanie veľkých finančných, ale aj iných hodnôt, spojených s cestnou automobilovou dopravou.

Významnou črtou rozvoja nášho národného hospodárstva je dynamika cestnej dopravy a individuálneho motorizmu. V súčasnej dobe sa automobilovou dopravou realizuje vyše 70% všetkých prepravných potrieb národného hospodárstva vrátane prepravy osôb. Vozidiel je každoročne viacej. Podľa údajov bolo v roku 1977 v ČSSR 1 mil. 900 tisíc osobných a 4235 tis. úžitkových vozidiel. Od roku 1977 je ročný prírastok vozidiel vyšší zhruba o 200 tis. Na druhej strane prudko stúpa ich využívanie. Je to skutočnosť celkom objektívna, lebo v procese výstavby rozvinutej socialistickej spoločnosti nadobúda stále väčší význam faktor času. Jeho racionálne využívanie pre prehĺbenie úloh predpokladá rýchlu, plynulú a bezpečnú dopravu. Širší význam nadobúda čas na oddych a rekreáciu pracujúcich. Spoločnosť a jednotlivec majú záujem na hľadaní väčších časových možností, respektíve ich efektívne využívanie pre svoje potreby.