Soudružky a soudruzi poslanci, Evropa vstoupila do 34. roku míru, nejdelšího období bez válek, ve své moderní historii. Mír, mezinárodní bezpečnost a spolupráce, jakož i mírové soužití všech států se staly imperativem doby. Při plnění závěrečného aktu Helsinské konference jsme svědky pozoruhodného procesu, který otvírá brány vzájemně výhodné a rovnoprávné spolupráce zemí s odlišným společenským zřízením. Na Starém kontinentě se již prosadila praxe dvoustranných jednání, která předcházejí nebezpečí konfrontace a nastolují ovzduší dobrých sousedských vztahů. Evropa tak přes všechny složitosti vývoje slouží jako příklad při řešení sporů na jiných kontinentech.

Samozřejmě si neděláme iluze, že uvolňování mezinárodního napětí je cílem všech politických sil, jakož i programem všech vlád světa. Znepokojují nás trvalá ohniska válek v blízkém i vzdáleném sousedství Evropy. Tím rozhodněji se musíme postavit těm imperialistickým kruhům, které by rády vrátily svět zpátky do období studené války, na pokraj jaderného konfliktu, jak o tom svědčí poslední události na Dálném východě.

V Asii byl v tomto roce spáchán krvavý čin agrese. Byla přepadena Vietnamská socialistická republika, země, která teprve před třemi lety vítězně vyšla z utrpení novodobé třicetileté války. Čínské vedení tak dovršilo zradu socialismu a národně osvobozeneckého boje. Před celým světem se zřeklo politiky soužití mezi státy a principů Charty OSN.

Od počátku agrese proti Vietnamu naše vláda a všechen lid rozhořčeně odsuzují hanebný akt čínských vládnoucích kruhů. Zároveň jsme se ztotožnili s požadavkem úplného stažení vojsk agresora z území Vietnamské socialistické republiky, až za historicky uznané hranice. Plně solidarizujeme s vietnamským lidem, který v nás má a bude mít přítele a spojence, jenž vždy, i dnes splní povinnost všude, kde to jen bude třeba. (Potlesk.)

Stejně tak odsuzujeme agresivní akce Číny proti Laoské lidově demokratické republice a žádáme ukončení vměšování do vnitřních záležitostí tohoto suverénního státu.

Vítáme vítězství kambodžského lidu, který pod vedením jednotné fronty národní spásy svrhl krutý režim Polpotovy kliky, podporované z Pekingu. S Kambodžskou lidovou republikou spolupracujeme jako s přátelským státem, který zaujal místo mezi pokrokovými a mírumilovnými zeměmi světa.

Díky hrdinnému odporu vietnamského lidu, rozhodnému postoji Sovětského svazu, jakož i dalších bratrských socialistických zemí, ale i pod vlivem solidarity světové pokrokové veřejnosti, agresor musel nakonec ustoupit. Ovšem nebezpečí války tím nepominulo, protože expanzivní politika čínského vedení nadále ohrožuje nejen země hraničící s Čínou, ale i celou oblast jihovýchodní Asie. Proto vystupujeme proti pokusům omlouvat jakoukoli politiku Pekingu. Stejně tak považujeme vojenské dodávky nejmodernějších zbraní Číně za nebezpečnou hru s ohněm, za přímé ohrožování světového míru.

Stále více vystupuje do popředí úkol zastavit síly války a rozšířit uvolnění z oblasti politické do oblasti vojenské. Takový je i záměr v Moskvě schválené deklarace Politického poradního výboru Varšavské smlouvy, která si dala za cíl přispět novými návrhy v oblasti odzbrojení, zvláště v Evropě. l pro nás platí litera Deklarace, že "neexistuje druh výzbroje, který by socialistické státy nebyly připraveny omezit nebo snížit na základě přísného dodržování zásady neohrožování bezpečnosti žádné strany."

Návrhy socialistických zemí na vídeňských jednáních o snížení stavu ozbrojených sil a výzbroje ve střední Evropě jsou rovněž dobře známé a jejich přijetí by vedlo k uklidnění právě této oblasti. Jako přímí účastníci těchto jednání se spolu s dalšími socialistickými zeměmi snažíme prosadit dohody, které by vedly k vyloučení nebezpečí vojenské konfrontace. Přitom jsme zneklidněni zprávami, že Pentagon usiluje o rozmístění dalších raketových zbraní s jadernými hlavicemi o středním doletu na území Německé spolkové republiky. Podobné plány spolu s pokusy o zavedení výroby neutronových zbraní hrozí porušit vojenskou rovnováhu na našem kontinentě. A nemůžeme jednat jinak, než je veřejně odsoudit a společně s realistickými kruhy západní Evropy bránit jejich realizaci.

Sovětský svaz a státy socialistického společenství ukazují v současné složité mezinárodní situaci reálná východiska, směřující k prohloubení procesu uvolnění, k dalšímu pokroku v odzbrojování a k řešení nejzávažnějších otázek z hlediska mírové budoucnosti světa. Znovu tak demonstrují svůj odpovědný přístup k otázkám míru a bezpečnosti. Řečeno nedávnými slovy generálního tajemníka ÚV KSSS a předsedy prezídia Nejvyššího sovětu s. L. I. Brežněva: "Nejnaléhavějším a nejpalčivějším úkolem lidstva je nyní zastavení horečného zbrojení a odvrácení hrozby jaderné války."

Proto plně podporujeme nové sovětské návrhy, nabízející všem účastníkům helsinské konference uzavření dohody, že proti sobě nepoužijí jako první jaderných i konvenčních zbraní, což by fakticky znamenalo uzavření paktu o neútočení mezí signatáři Závěrečného aktu. To by byl významný krok k posílení důvěry mezi státy a k evropské bezpečnosti.

Při našem zájmu na politice uvolnění, zvláště ve vojenské oblasti nemůžeme pominout skutečnost, že státy Severoatlantického paktu pokračují v horečném zbrojení, dále zvyšují už tak vysoké výdaje na armádu, hlavně však zavádějí nové systémy zbraní ve snaze změnit vojenskou situaci v Evropě ve svůj prospěch.

Proto je nutné ostražitě střežit vymoženosti socialismu a pozorně sledovat stav naší obranyschopnosti. Rada obrany Československé socialistické republiky v čele s generálním tajemníkem ÚV KSČ s. G. Husákem bedlivě dbá o to, aby ozbrojené síly disponovaly nejmodernější vojenskou technikou, aby kádrový a morálně politický stav armády odpovídal potřebám obrany vlasti a věci socialismu vůbec. Zároveň usilujeme o to, aby se upevňovala naše součinnost s armádami členských zemí Varšavské smlouvy, zvláště se Sovětským svazem.

Československo jako pevná součást socialistického společenství nadále věnuje a bude věnovat prvořadou pozornost všestrannému rozvoji bratrských styků a soudružské spolupráce se Sovětským svazem a všemi zeměmi socialistické soustavy. Trvale usilujeme o upevňování jednoty a síly celého socialistického společenství. Úkoly a povinnosti vyplývající z členství v organizaci Varšavské smlouvy a RVHP jsou nadále základem naší politiky, naší zahraničně politické činnosti.

Čs.-sovětské vztahy, které stojí v popředí našeho zájmu, procházejí dynamickým obdobím plnění Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Potvrdila to i návštěva stranické a vládní delegace Sovětského svazu, kterou k nám loni vedl generální tajemník ÚV KSSS a předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR s. L. I. Brežněv. Závěry těchto jednání prosazujeme do denní praxe jako dlouhodobý program. Čs.-sovětská hospodářská a vědeckotechnická spolupráce, další rozšiřování kooperace a specializace vede tak ke stále užšímu propojení národního hospodářství obou zemí. Považujeme proto za přirozené, že koordinace národohospodářských plánů předpokládá téměř 50 % zvýšení obchodní výměny na 6. pětiletku. Rád uvádím, že jen v průběhu roku 1978 bylo mezi oběma zeměmi uzavřeno více než 20 dohod o spolupráci v ekonomické oblasti.

Zcela plynule se rozšiřovala spolupráce i s ostatními bratrskými zeměmi, a to ve všech oblastech společenského života. Již tradiční je součinnost při řešení mezinárodních otázek společného zájmu. Běžně si vyměňujeme zkušenosti z budování socialismu. Nový obsah nabyly nejen styky po státní linii, ale i mezi odborovými, mládežnickými a jinými společenskými organizacemi. Dochází k přirozenému obohacování národních kultur, k větší součinnosti v ideologické sféře.

Československá socialistická republika stále šířeji spolupracuje i se zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky. S těmito krajinami nás spojuje bratrství v boji s imperialismem, kolonialismem a rasismem. Loňské i letošní události v Africe i na Blízkém východě potvrdily, že od hrubého vměšování imperialistických sil do vnitřních záležitostí zemi není nikdy daleko k přímému vojenskému zásahu.

Vývoj v mnoha rozvojových zemích nepostrádá dramatické rysy, je někdy překvapivý i nepředvídaný, jak např. ukazují události v Íránu, kde zvítězila národně demokratická revoluce. Pozitivně přijímáme zahraničně politickou orientaci vlády této země a její snahu šířeji rozvíjet styky se socialistickými státy. Československo je připraveno dostát svým závazkům a rozšířit svou spolupráci na těch programech, které teheránská vláda přijme.

Velmi se nás dotýká vývoj na Blízkém východě, který byl jevištěm desítky válek během posledních desetiletí. Zdůraznili jsme několikrát, že zajištění spravedlivého a trvalého míru v oblasti Blízkého východu je možné pouze tehdy, když izraelská vojska odejdou ze všech území, jež okupovala v roce 1967, když budou zabezpečena zákonná práva arabského lidu Palestiny až po vytvoření vlastního státu, a konečně i při zajištění bezpečnosti a mírového rozvoje všech států v této oblasti.

Proto jsme odmítli a odmítáme dohody z Camp Davidu a naopak ocenili, že arabské státy dokázaly sjednotit své pozice na summitu v Bagdádu. Dnes, ve dnech podpisu separátní smlouvy mezi Egyptem a Izraelem, uzavřené za zády a proti vůli většiny arabských zemí a na účet Palestinců, znovu poukazujeme na nebezpečné důsledky tohoto kroku. Trvalý mír na Blízkém východě není a nemůže být tímto aktem nastolen. Podpis separátní dohody proto neposiluje spravedlivou arabskou věc, ale posiluje jen zájmy imperialismu a sionismu.

Již tradičně spolupracujeme s Indií, Sýrií a Irákem, kde v poslední době došlo k utužení kontaktů i na vysoké politické a státní úrovni. Ocenili jsme vítězství lidové revoluce v Afghánistanu, která otevírá široké možnosti pro součinnost našich zemí. V politice rozvíjení spolupráce především s přátelskými zeměmi Asie budeme pochopitelně pokračovat.

Středem naši trvalé pozornosti je rovněž Afrika, kontinent, který prochází velice složitým, ale i nadějným vývojem. Navzdory tomu, že zde téměř nepřetržitě zuří lokální a vojenské konflikty, živené imperialistickými kruhy, se upevňuje pokroková, někdy i socialistická orientace celé řady zemí kontinentu. Jak perspektivní je pro nás tato oblast, ukazuje jednání na nejvyšší úrovni se socialistickou Etiopií a Libyjskou socialistickou džammahírijí. Pokračovala spolupráce s Angolskou lidovou republikou. Samozřejmě je v našem zájmu cílevědomě spolupracovat s celou řadou dalších afrických zemí. Přitom pozornost budeme věnovat i jihu Afriky, spravedlivému boji národů Zimbabwe, Namíbie a Jižní Afriky s kolonialismem a rasismem.

Rozvojový svět vůbec vede usilovný zápas o nové uspořádáni svých záležitostí. Zatím dosáhl státní a politické suverenity, která trvale není možná bez skutečné samostatnosti ve sféře hospodářské. Projekty nového ekonomického řádu, založeného na zásadách rovnoprávnosti a potřebných preferencích, mají skoncovat s nadvládou imperialismu. A tohoto historického zápasu za ekonomickou nezávislost se chceme a musíme zúčastnit mnohem aktivněji než dosud.

Žijeme na západním pomezí světa socialismu. I z této historické premise vyvěrá náš niterný zájem na politice mírového soužití, na zmenšení hromad zbraní a zástupů vojsk, které v této oblasti možné konfrontace byly soustředěny. Vítáme jisté oživení, k němuž došlo ve stycích s Německou spolkovou republikou. Společná deklarace, podepsaná při návštěvě generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR Gustáva Husáka v Bonnu, dává mnohé podněty k rozvoji vzájemně výhodné spolupráce, kterou cílevědomě hodláme rozšiřovat.

Čilé jsou i dnes styky s Rakouskem, a to na všech úrovních, jak o tom svědčí nedávná návštěva prezidenta Rakouské republiky p. Kirschlägera v Československu. Podařilo se obnovit dobré sousedské vztahy, jak to odpovídá historickým i současným potřebám střední Evropy.

Pozitivní výsledky jsme zaznamenali v řadě dalších evropských zemí, jako je Finsko, Kypr, Řecko, Španělsko, ale i v mimoevropské oblasti, jako je Kanada a Japonsko. Některé pozitivní možnosti se rýsují ve vztahu s Francií. Bohužel opět musíme konstatovat, že vinou politiky současné administrativy se nic nemění na neuspokojivých vztazích s USA.

Naše základní zahraničně politická pozice je dána linií XV. sjezdu KSČ a Deklarací Politického poradního výboru Varšavské smlouvy, která byla přijata v listopadu loňského roku v Moskvě. V tomto roce, jak řekl s. Gustáv Husák ve svém novoročním projevu, "hlavním cílem zahraniční politiky je a bude zabezpečování mírového života našeho lidu. Považujeme za svůj závazek přispívat k tomu, aby svět byl uchráněn od válečné katastrofy. Chceme jej", jak řekl s. Husák, "odevzdat našim dětem ještě krásnější".

Soudružky a soudruzi poslanci, chtěl bych závěrem podtrhnout, že přes nesporné úspěchy vnitropolitické, přes rostoucí prestiž naší země v celém světě bude příští období klást stále větší nároky nejen na federální vládu, ale i na ostatní články společenského řízení, prostě na každého z nás. Přitom máme na paměti, že naplnění závěrů XV. sjezdu KSČ a vůbec další rozvoj naší socialistické společnosti si vyžádá zkvalitnění činnosti a větší důslednosti státních a hospodářských orgánů, pomoc a podporu celé Národní fronty i pochopení všech našich pracujících a jejich již tak mnohokrát osvědčenou obětavost.

Dovolte, vážené soudružky a soudruzi poslanci Sněmovny lidu a Sněmovny národů, abych vám jménem federální vlády upřímně poděkoval za vaši všestrannou podporu a zároveň vyslovil přesvědčení, že také ve zbývajících letech této pětiletky při přípravě další perspektivy našeho společenského vývoje se budeme moci opírat o vaši plnou důvěru a pomoc v zájmu rozkvětu naší krásné vlasti, Československé socialistické republiky.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda FS A. Indra: Děkuji předsedovi vlády s. Štrougalovi za podanou zprávu. Ke zprávě vlády o plnění jejího programového prohlášení se zatím písemně přihlásili do rozpravy, resp. k otázkám tito poslanci a poslankyně: Anton Blažej, Jaroslav Hajn, Vladimír Mařík, Vladimír Gašparovič, Anna Rozsypalová, Stanislav Charvát, Imrich Janec, Jan Petřík, František Pilnay, Ferdinand Tomášik, Stanislav Janda, Pavla Čáslavská, Ernest Balog a Dana Kancírová.

Zahajuji rozpravu ke zprávě vlády a uděluji slovo poslanci Blažejovi.

Poslanec SN A. Blažej: Vážené súdružky a súdruhovia, vypočuli sme s veľkým záujmom výklad predsedu Federálnej vlády dr. Štrougala k plneniu programového vyhlásenia Federálnej vlády z roku 1976. Chcem povedať niekoľko poznámok k plneniu hospodárskych úloh vlády za prvé tri roky 6. päťročného plánu, vyjadriť názor k niektorým aktuálnym otázkam československej ekonomiky a bližšie si všimnúť problematiku rezortizmu a podnikových záujmov v hospodárskej praxi, a jeho odraz v plnení celospoločenských úloh.

Dovoľte však v prvom rade pozitívne oceniť veľké úsilie Federálnej vlády pri náročnej realizácii smernice 6. päťročnice za prvé tri roky. Zvlášť treba zdôrazniť, že sa plnia plánované úlohy a tým aj tvorba hmotných a finančných zdrojov, že sa plní prírastok národného dôchodku za tri roky o 13,5 %, že sa darilo udržať dynamiku rozvoja priemyselnej výroby, že sa pokračuje v realizácii štruktúrnych zmien v rozvoji národného hospodárstva, že sa zvýraznilo postavenie poľnohospodárskej produkcie a nastúpil kurz sebestačnosti v potravinách, že sa naďalej zvyšuje i tak relatívne vysoká úroveň sociálnych istôt občanov a plní program zvyšovania životnej úrovne.

Udržať tento pozitívny rozvoj ekonomiky nie je také jednoduché. Objektívne podmienky sú zložitejšie; pritom sa riešia nové, náročnejšie úlohy a komplexnejšie problémy, s ktorými sme sa v minulosti nestretali.

Napriek náročným vonkajším podmienkam a kvalitatívne novým náročným úlohám možno objektívne konštatovať, že sa plní základná vývojová línia XV. zjazdu KSČ.

Pri celkove kladných trendoch hospodárskeho vývoja treba však kriticky konfrontovať v duchu 11. pléna ÚV KSČ i oblasti, kde sa nedosahujú výsledky v súlade so smernicou a venovať pozornosť v roku 1979 a 1980 odchýlkam od zámerov 6. 5RP, aby sa tieto odchýlky neprehlbovali.

Ako sa darí v spoločenskej výrobe plniť strategické úlohy XV. zjazdu KSČ - efektívnosť a kvalitu? Ako kritérium použijem tvorbu národného dôchodku, ktorý možno pokladať za syntetický ukazovateľ efektívnosti reprodukčného procesu.