Předsednictvo ústředního výboru KSČ a vláda v září minulého roku správně analyzovaly situaci v dané oblasti. Neplnění plánu těžby uhlí i značné manko v dovozu uhlí ze zahraničí nás kromě jiného vedly k přijetí řady opatření, která měla zmírnit předpokládané potíže v palivech a energii v zimním období. Reagence na tato opatření nebyla však dostatečně aktivní. Na mnoha místech, ve VHJ, podnicích, na ministerstvech federálních i národních, ale i u národních výborů se však tyto direktivy většinou nezabezpečovaly.

Jaké závěry vláda ze všech těchto zkušeností vyvozuje?

1. Především je třeba zvýšit a efektivněji využít investiční prostředky, které v této pětiletce plánujeme pro rozvoj paliv, energetiky a dopravy, důsledně plnit investiční záměry a do plánu komplexně promítnout úlohu všech odvětví národního hospodářství při rozvoji paliv a energetiky, zejména strojírenství, chemie a stavebnictví.

2. Přisunout dodatečné stavební kapacity na řešení problémů Severočeského kraje a potřeby této důležité oblasti prioritně a hlavně komplexně zabezpečovat - věcně i časově. To pochopitelně klade velmi vysoké nároky na příslušná ministerstva i VHJ. Zároveň pak všichni vedoucí pracovníci Severočeského hnědouhelného revíru musí mnohem důsledněji využívat rezervy, které nejsou nijak malé. Přicházet s iniciativními návrhy, jak zabezpečovat těžbu uhlí letos i v příštích letech a jak podstatně lépe využívat stávající techniky.

3. Věnovat pozornost plnění plánu v našich hlubinných dolech, zvláště v Ostravskokarvinském revíru jako hlavnímu zdroji koksovatelného uhlí. Zde postupně řešit komplex problémů od zajištění dodávek potřebných strojů a zařízení přes rozsáhlý investiční program až po sociálně politické podmínky havířů v hlubinných dolech.

4. Ve spolupráci se Sovětským svazem budovat jaderné elektrárny tak, aby v průběhu 7. pětiletky dosáhly kapacity jaderných elektráren 3500 MW a v roce 1990 8-10 tis. MW. To by reprezentovalo úsporu 30 miliónů tun hnědého uhlí v roce 1985 v souhrnu a 70-90 miliónů tun v roce 1990.

V loňském roce jsme uvedli do zkušebního provozu v Jaslovských Bohunicích první blok atomové elektrárny o výkonu 440 MW. Příslušné organizace za intenzívní pomoci sovětských odborníků nyní vyvíjejí velké úsilí k tomu, aby ještě v tomto roce byl spuštěn druhý blok o stejném výkonu. Stoupající potřeby elektrické energie chceme zčásti krýt i zvýšením jejího dovozu ze SSSR. Účastníme se proto na výstavbě Chmelnické jaderné elektrárny umístěné na západní Ukrajině. V roce 1984 z tohoto zdroje získáme 1,8 mld kW a postupně, po jejím plném uvedení do provozu, dosáhnou tyto dodávky roční výše 3,6 mld kW.

5. Je třeba k další modernizaci struktury palivoenergetické základny využívat výhodné polohy Československa k tranzitu jednotlivých forem energie a tím získávat další dodatečné zdroje. V současné době budujeme přes naše území další větev tranzitního plynovodu. Tyto investice a jejich provoz jsou uhrazovány v materiální formě, tzn. plynem, což bude a je přínosem pro naši energetickou bilanci.

6. Důsledně prosadit účinný program úspor paliv a energie v celém národním hospodářství. Jsou známy výpočty odborníků, podle nichž můžeme z dnešní celkové spotřeby 110 mil. tun měrného paliva ušetřit při uvažované změně struktury až 20 mil. tun. Považujeme to za reálné především proto, že naše dosavadní spotřeba je neúměrně vysoká. Proti našim 7 tunám měrného paliva na hlavu mají srovnatelné země spotřebu značně nižší.

Příslušný program racionalizace paliv a energií byl koncem února schválen předsednictvem ústředního výboru KSČ a vládou. Na něm musí nyní ministerstvo, VHJ a podniky intenzívně pracovat a učinit jej nerozlučnou součástí ročních a pětiletých plánů, promýšlet racionalizační opatření a věnovat prvořadou pozornost jejich realizaci. A nejen to. Všechny modernizační akce, všechny investice v těchto i příštích letech musí prostoupit snaha o taková řešení, která budou z hlediska spotřeby paliv a energie maximálně hospodárná. Tato hlediska jsou závazná pro konstruktéry, projektanty, výzkum, celou oblast investiční přípravy. To se jistě nepodaří jednorázově, ale ve zbývajících letech této pětiletky, a hlavně v pětiletce příští, musí být v tomto směru zaznamenán výrazný pokrok.

Pokud se týká letošního roku, přijali jsme ve vztahu k palivoenergetické bilanci řadu opatření, která vytvářejí podmínky pro splnění úkolů stanovených v plánu. Vláda schválila dodatečné dovozy 300 tis. tun těžkých topných olejů, nakupují se některé stroje a zařízení pro uhelnou těžbu z kapitalistických států - to vše stojí nejméně 0,750 mld Kčs - abychom zabezpečili dodávky ekonomické energie v rozsahu původně plánovaném pro tento rok. Od 1. března jsme zrušili plošné výseče v pásmu energetických špiček. Tím vším se vytvářejí podmínky, aby práce v normálních i mimořádných směnách byla kryta dodávkami elektrické energie.

Je známo, že na posledním zasedání ústředního výboru strany bylo přijato usnesení k plnění plánu letošního roku. Zde se oceňuje významná pracovní iniciativa a aktivita horníků, železničářů, všech pracovních kolektivů v celém národním hospodářství. Zároveň se zdůrazňují základní problémy, kterým je třeba při plnění plánu věnovat ve všech odvětvích patřičnou pozornost.

Musíme si uvědomit, že rok 1979 je předposledním rokem pětiletky a že na našem úsilí, které vyvineme letos, závisí, do jaké míry dosáhneme cílů stanovených 6. pětiletým plánem a jakou si vytvoříme základnu pro příští pětiletku.

V této a nepochybně i v příští pětiletce vstupuje do popředí požadavek výrazného zvýšení vývozní schopnosti naši ekonomiky. Jde především o to, abychom se rychleji a pružněji přizpůsobovali poměrům ve světě a abychom podstatně rozšiřovali naši účast v mezinárodní dělbě práce, mnohem lépe než dosud využívali předností socialistické ekonomické integrace, především spolupráce se Sovětským svazem.

Vnější ekonomické vztahy mají pro naše národní hospodářství mimořádnou váhu. Vždyť 30 % národního důchodu vytváříme prostřednictvím mezinárodní směny a v roce 1990 to bude téměř 50 %. Proto vysoká a efektivní exportní výkonnost, výkonnost uznávaná světem v konkrétních výhodných směnných relacích, musí být jedním z nosných pilířů naší strategie pro příští období. Uplatnit ji není vůbec jednoduché a snadné. Vždyť světové hospodářství prochází v současné době významnými změnami, které je zásadně odlišují od vývoje v předchozích dvou desetiletích. V 70. letech vyvstává nutnost podstatně lépe využívat přírodní zdroje. Jak je dobře známo, radikálně se změnily směnné relace paliv, energií, surovin vůči hotovým výrobkům. Zkomplikoval se přístup k surovinám a energetickým zdrojům všeho druhu. V důsledku toho se podstatně zostřil konkurenční boj na trhu hotových výrobků a zhoršila se obchodně politická situace na světovém kapitalistickém trhu. Na druhé straně to vyvolalo urychlení vědeckotechnického pokroku, nebývalých temp se zde dosahuje zvýšením kvality a technickoekonomické úrovně výrobků. Všechny tyto jevy a procesy zasahují do hospodářského vývoje zemí socialistického společenství a samozřejmě i do československé ekonomiky. Změny cenových relací, následné procesy ve výrobě i na trhu hotových výrobků, jakož i zvýšená úloha vědy a techniky v těchto procesech, jsou tendence, které se prosazují i ve vztazích mezi socialistickými zeměmi. Přitom je jasné, že tu ovšem existuje podstatný rozdíl. Ve vztazích mezi socialistickými zeměmi neexistují totiž obchodně politická omezení a zvláště neexistuje labilnost odbytových podmínek. Koneckonců ani změna cenových relací nebyla a není tak silná, a tím méně nárazová jako na kapitalistickém trhu. Ceny, za něž nakupujeme energii a suroviny v SSSR a v dalších zemích Rady vzájemné hospodářské pomoci, jsou značně nižší než na kapitalistickém trhu. Cenový pohyb je pozvolnější proti změnám v kapitalistických státech, časově posunutý a hlavně očištěný od různých konjunkturálních vlivů.

Vláda právě otázkám vnějších vztahů věnuje soustavnou pozornost, analyzuje vývoj v minulém období, vytyčuje úkoly pro zbývající léta pětiletky. Provádí potřebné úpravy v systému a metodice plánování i změny v ekonomických nástrojích, což ve svém souhrnu sleduje cíl podněcovat výrobu k vyšším vývozům jak do socialistických zemí, tak na nesocialistické trhy. V dovozní politice sledujeme hospodárnost, dáváme přednost prioritám a snažíme se omezit a postupně vyloučit neodůvodněné, nehospodárné, protisměrné dovozy.

Zvláštní pozornost věnujeme ekonomické spolupráci, přípravě a realizaci integračních opatření se Sovětským svazem a dalšími socialistickými státy. Objem výměny zboží se státy tohoto společenství rok od roku roste a jeho podíl dosahuje 68 % našeho celkového obratu zboží. V tomto směru patříme mezi státy s největší mírou výměny zboží v rámci společenství RVHP. Z velkých akcí spolupráce, které pozitivně ovlivňují řešení klíčových problémů našeho ekonomického rozvoje, je možno uvést výstavbu tranzitního plynovodu, výrobu zařízení pro jadernou energetiku včetně výstavby atomových elektráren u nás, účast na výstavbě orenburgského plynovodu, kde jsme své závazky čestně splnili, na výstavbu první linky velmi vysokého napětí 750 kW, účast na těžbě a zpracování železných rud v Sovětském svazu, spolupráci v oblasti zpracování ropy a další. Také na úseku specializace a kooperace výroby byla sjednána řada významných dohod zejména se Sovětským svazem, které spolu s mnohostrannými dohodami, uzavíranými v rámci RVHP, přispívají k formováni profilu našeho strojírenství, chemie i dalších odvětví i ke zvýšení technické úrovně a efektivnosti výroby. V současné době se dodávky specializované produkce na celkovém našem strojírenském vývozu do členských států RVHP podílejí více než 34 %.

V těsném sepětí s dlouhodobým cílovým programem zpracovaným v rámci RVHP jsou připravovány další návrhy, které jsou zaměřeny především na rozšíření výroby, určených pro řešení nejdůležitějších národohospodářských úkolů. Na základě výsledků jednání na nejvyšší úrovni mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik se připravují konkrétní opatření, která budou zahrnuta do souhrnných dokumentů o koordinaci národohospodářských plánů na období let 1981-1985.

V rámci dohodnutých hlavních směrů rozvoje se obdobná práce rozvíjí i s dalšími členskými státy RVHP. Při všech našich integračních záměrech, kooperaci a specializaci se zeměmi RVHP a zejména se Sovětským svazem si všichni naši výrobci i obchodní organizace musí uvědomit, že trh těchto zemí je otevřený vůči ostatnímu světu a že žádá zboží jen v takové kvalitě, která odpovídá světové úrovni.

V prohlubování specializace a kooperace se Sovětským svazem i s ostatními socialistickými zeměmi nespatřujeme pouze možnost zvýšit náš vklad do dalšího rozvoje spolupráce zemí RVHP. Je to zároveň a především jedna z hlavních záruk našeho vlastního stabilního dlouhodobého rozvoje.

V minulém týdnu se zabýval ústřední výbor KSČ rozvojem zemědělství a potravinářského průmyslu. Růst a efektivnost zemědělské výroby bezprostředně ovlivňuje rozvoj celého národního hospodářství. Vyplývá to jak z produkce potravin pro uspokojování potřeb obyvatelstva, tak z váhy zemědělství v našich vnějších ekonomických vztazích i z rozsahu rezerv, které se zvláště zásluhou technického rozvoje v zemědělství nahromadily. Program přijatý ústředním výborem ukládá státním a hospodářským orgánům soustředit se především na zabezpečení úkolů v závěrečných letech této pětiletky. A zde máme dosáhnout podstatného vzestupu. Vždyť letos máme vyrobit 11 mil. 200 tis. tun obilí, což je o 250 tis. tun více než v minulém roce, kdy jsme dosáhli nejvyšší úrody v Československu, a v roce 1980 máme dosáhnout 11 mil. 400 tis. tun obilí. V mase se má zvýšit produkce za tyto dva roky o 7 %. Zemědělci a potravináři mají zároveň splnit náročné vývozní úkoly u chmelu, sladu, cukru a ostatních zemědělských a potravinářských výrobků.

Ministerstvo zemědělství a ostatní řídící články musí velmi náročně přistoupit k rozpracování a realizaci závěrů ústředního výboru KSČ o zvyšování soběstačnosti ve výrobě potravin. V této souvislosti půjde o to, aby taková důležitá odvětví, jako strojírenství, chemický a farmaceutický průmysl a stavebnictví přijala opatření, která povedou k důslednému naplnění úkolů, které před ně postavilo poslední zasedání ÚV KSČ a které jsou nezbytné pro zajištění dalšího rozvoje zemědělskopotravinářského komplexu.

Ústřední výbor nám zároveň ukládá, abychom v úzké spolupráci s národními vládami intenzívně pracovali na koncepci rozvoje zemědělství pro příštích 10 let, zvláště pak na návrhu směrnice pro 7. pětiletku. Jde jak o vytyčení programu věcného rozvoje zemědělství a potravinářského průmyslu, tak o zdokonalenou soustavu řízení zemědělství, jejíž zásady ústřední výbor KSČ schválil.

Všechny základní otázky, vyplývající z tohoto významného zasedání, budou předmětem jednání nadcházejícího IX. sjezdu JZD, který se sejde v Praze ve dnech 9.-11. dubna 1979.

Soudružky a soudruzi poslanci, v současném období se dostáváme do rozhodující fáze přípravy 7. pětiletky. Před rokem jsme vás informovali o postupu a problémech jejich příprav. V nedávné době předsednictvo ÚV KSČ a vláda podrobně posuzovaly zpracované podklady a musely konstatovat, že dosavadní zhruba dvouletá práce zatím nepřinesla potřebné výsledky. Na základě podkladů, připravených ve VHJ a podnicích, zpracovala ministerstva variantu příští pětiletky, kterou nemůžeme přijmout, neboť nerespektuje směrnice pro její přípravu. Návrhy, zejména v oblasti vnějších vztahů, ve svém souhrnu znamenaly větší dovoz než vývoz. Podobný nesoulad se projevil i v neúměrných požadavcích na investice, kde se navrhuje řada akcí, jejichž výsledný efekt je podstatně nižší než u srovnatelných projektů v zahraničí. Vykazovaná efektivnost, obsažená v těchto předložených celkových návrzích, je v rozporu s danými možnostmi a potřebami československého hospodářství.

Z toho všeho je zřejmé, že vědomí náročnosti zatím plně neproniklo do praxe řídící sféry a předsednictvo ÚV KSČ a vláda musely proto stanovit odpovídající direktivy pro zaměření prací a další postup. Právě rok 1979 musíme plně využít k tomu, aby návrhy plánů, předložené ministerstvy na základě návrhů VHJ, byly užitečným podkladem k vypracování návrhu směrnice pro 7. pětiletku, který má schválit XVI. sjezd KSČ. Všechny odpovědné pracovníky odshora až dolů budeme důsledně hodnotit podle toho, jak se tohoto velmi závažného úkolu zhostí.

Nemalé úsilí jsme věnovali v uplynulém období řízení, jako jednomu z hlavních předpokladů pro realizací závěrů XV. sjezdu. Zaměřiti jsme se na soustavné vyhodnocování řídící praxe a účinností opatření, uskutečněných na počátku pětiletky.

Chtěl bych poukázat na význam komplexního experimentu řízení efektivnosti a kvality, který byl připraven v souladu s direktivami XV. sjezdu KSČ. Jeho cílem je prohloubit kritéria, ukazatele a zvláště hmotnou zainteresovanost na konečných výsledcích hospodaření, na dosahování vyšší efektivnosti a kvality práce. Dosavadní výsledky experimentujících podniků potvrzují, že účinnější orientaci na soustavné zvyšování efektivnosti musíme více spojovat s výrazným zkvalitněním obsahu plánu, a to na všech úrovních a v každém směru prohloubit chozrasčotní závislost tvorby zdrojů na dosažených výsledcích. Chceme tím posílit ekonomický tlak a společenský zájem na soustavném odkrývání rezerv a orientovat podnikové kolektivy a tvůrčí iniciativu tam, kde je to společensky prospěšné.

Předpokládáme, že vláda v blízké době projedná hlavní směry zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství po roce 1980, které budou závaznou direktivou pro postup všech orgánů při přípravě detailních kroků a opatření v této oblasti. Především chceme hlouběji propracovat vlastní obsah plánu na všech stupních řízení, a to pomocí soustavy kvalitativních ukazatelů. Jde o to, aby plán vyjadřoval a zabezpečoval intenzívní směry rozvoje ekonomiky na základě všestranného využívání výsledků vědy a techniky. Přitom musíme bezpodmínečně respektovat technická a ekonomická kritéria, která dnes platí ve světě. Dále chceme posílit dlouhodobost a stabilitu plánu. To umožní stanovit normativy, ukazatele a podmínky hospodaření na delší období, a tím vytvořit jednotlivým článkům řízení, ministerstvům, VHJ a podnikům, nezbytný prostor pro samostatnější postup při přípravě a zvláště realizaci plánu.

Prosazujeme rovněž princip, aby soubor kvalitativních i kvantitativních ukazatelů v jejich jednotě vytvářel potřebnou motivaci pro podniky i jednotlivce na dosahování lepších hospodářských výsledků.

Konečně počítáme s výrazným posílením chozrasčotní závislosti rozvoje výrobních jednotek a podniků na vytvořených zdrojích. Chceme tak zvýšit jejich úlohu a odpovědnost za zabezpečování růstu efektivnosti společenské výroby a hledání nejvhodnějších metod a stylu řídící práce při uspokojování potřeb národního hospodářství. Prostě jde o to, aby se VHJ staly dobře fungujícími články řízení, aby byly schopny samostatně řešit úkoly a socialisticky podnikat.