Je to záležitost, která se zejména v posledních letech, kdy dochází k odchylnému vývoji v rostlinné a živočišné výrobě, stává předmětem velmi často až nervózních diskusí a vede velmi často k osočování toho nebo onoho, že jednomu přeje, druhému přeje méně, že požadavky toho kterého zemědělského podniku nejsou náležitým způsobem uspokojeny, místo toho, aby se hledaly příčiny těchto rozdílů. Bilance krmiv se totiž sestavují jako celoroční bilance. To jsou bilance od 1. ledna do 31. prosince toho kterého roku. Jinými slovy do krmných plánů zemědělských podniků za předpokladu, že by byly tyto zásady v plném rozsahu ctěny a respektovány ve vlastní praxi, zásoby z nové sklizně by měly bez zbytku přecházet a tvořit výchozí základnu pro zabezpečení plánu živočišné výroby v roce následujícím.

Celá problematika je obecně známa. Problematikou se zabývá soustavně vláda, zabývají se jí i stranické orgány. Ne proto náhodou s dostatečným časovým předstihem ÚV strany schválil politicko-organizační opatření k zabezpečení letošní zimní kampaně, která je jednoznačně orientována, jak zdůraznil i s. poslanec Říman, na to, aby byl zabezpečen plynulý přechod v živočišné výrobě z roku 1978 do roku 1979, protože tato otázka souvisí pochopitelně s rovnoměrným plněním plánu, ale také s rovnoměrnými dodávkami živočišných produktů do tržních fondů v zájmu plynulého a dobrého zabezpečování našich spotřebitelů.

Vláda proto připustila a schválila v únoru letošního roku, aby kromě ročních bilancí byly zpracovány i bilance opírající se o skutečnou výchozí základnu, tedy o skutečné zásoby krmiv v zemědělských podnicích k 1. lednu 1979 - ne proto, aby všechny požadavky mohly být uspokojeny, ale na základě hluboké analýzy byly zjištěny příčiny, proč dochází k odchylnému vývoji od ročních bilancí, aby byly hledány příčiny především ve vlastních možnostech zemědělských podniků ovlivnit zabezpečení živočišné výroby krmiv v následujícím roce, a aby vedoucí hospodářští pracovníci, technickohospodářští pracovníci i ti, kteří rozhodují o výsledcích živočišné výroby na jednotlivých pracovištích, tedy v oblasti hmotné výroby, si byli této situace dostatečně vědomi a dovedli v každodenní práci uvádět potřebná opatření v odpovídající míře také v život. Domnívám se, že zdůraznění této otázky pro mnohé z poslanců je jistě cenné s ohledem na to, že při svých poslaneckých návštěvách a poslaneckých dnech se setkávají s celou řadou připomínek tohoto druhu, tedy z hlediska toho, jak vypadá metodika sestavování krmných bilancí a proč dochází velmi často k diskusím, které podle mého názoru by existovat neměly.

Zásady zimní kampaně orientované v letošním roce zejména pro zimní období na řešení problémů živočišné výroby, byly rozpracovány národními ministerstvy zemědělství a výživy i středními články řízení až na jednotlivé podniky. Úkolem je kontrolovat, jak se tato opatření daří uvádět v život, jaké přinášejí výsledky a poskytnout zemědělským podnikům, zejména těm, které vyrábějí pod úrovní průměrných podniků, účinnější pomoc všude tam, kde je této pomoci nezbytně třeba.

Druhou zásadou, která je obecně platná a uznávaná, je otázka používání normativů potřeby a normativů spotřeby krmiv. To je prakticky základní článek pro to, aby jak bilance krmiv, tak i krmné plány zemědělských podniků mohly být sestavovány z hlediska metodického jednotným způsobem. Žel, tyto normativy, které vypracovala naše vědeckovýzkumná základna a které byly prověřeny v předních zemědělských podnicích, nejsou ve všech zemědělských podnicích dodržovány.

Přitom bych chtěl konstatovat, že hodnotíme-li tuto situaci normativy byly stanoveny pro celé období 5. pětiletky dochází zde k pomalému, ale přece jen určitému zlepšování situace. Dochází např. k snižování spotřeby krmiv na jednotku produkce mléka, kde už dnes můžeme hovořit o tom, že se přibližujeme k stanovené normě spotřeby. Můžeme hovořit o tom, že dnes, pokud jde o vejce, vyrábíme již vejce v normované spotřebě. Naproti tomu normy spotřeby jsou stále ještě vysoko překračovány, zejména ve výrobě jatečné drůbeže a ve výrobě skotu. A právě skot je tím nejvhodnějším konvertorem objemové statkové píce, kterou jsme schopní vyrobit, kde jsme schopní dosahovat vyšších hektarových výnosů v zájmu toho, abychom mohli lépe hospodařit jadrnými krmivy a využívat je především u monogastrických zvířat, která bez těchto jadrných krmiv nemohou dávat odpovídající užitkovost, nemohou zabezpečit odpovídající produkci.

Vážíme si i toho, že pod tlakem různých opatření, směřujících k lepšímu hospodaření jadernými krmivy, se nám v současné době začínají již postupně srovnávat poměrně velmi značné oblastní rozdíly ve spotřebě krmiv, které jsme registrovali v minulých letech. Jsou to bezesporu pozitivní výsledky, se kterými však na druhé straně stále ještě nemůžeme být zcela spokojeni. Domníváme se proto, že i volání po tom, abychom provedli určitou revizí norem potřeby a spotřeby, není na místě, prokazuje nám to celá řada zemědělských podniků, kde spotřeba jadrných krmiv je pod úrovní normy. A konečně každá norma musí sehrávat i svou mobilizační úlohu, musí vést k tomu, aby lidé přemýšleli o své práci, aby se snažili využívat rezervy a nechodili jen s nastavenou rukou: "státe, dej!", jestliže podmínky pro nakoupení krmiv v zahraničí jsou pro naše národní hospodářství velmi obtížené a budou i do budoucna stále náročnější.

Vláda, když projednávala plán na rok 1979, proto vedle řady opatření, která byla udělána v samotném resortu zemědělství a výživy - mám na mysli zavedení resortního měsíčního výkazu o pohybu zásob a spotřebě krmiv a jejích pravidelné vyhodnocování, mám na mysli čtvrtletní statistický výkaz, který ukazuje pohyb zásob krmiv a spotřebu na jednotku produkce, tedy dostatek informací, na základě kterých můžeme posuzovat hospodářské chování jednotlivých krajů, okresů i zemědělských podniků, s ohledem na to, že řada z těchto dobrých doporučení, zásad, které byly jednoznačně uznány za správné, nejsou prováděna dost důsledným způsobem - přijatá opatření, ve kterých se stanoví provádět pravidelné průběžné rozbory využívání krmiv v zemědělských podnicích, a to na schůzích příslušných orgánů družstev, vedení státních statků atd. Z překračování norem vyvozovat patřičné organizační závěry a všude tam, kde hlavní příčinou překračování těchto norem je nedbalost, nedůsledné plnění úkolů, málo iniciativní přístup k využívání osvědčených metod praxe, nových poznatků vědy a výzkumu, postihnout pracovníky z hlediska jejích osobní hmotné zainteresovanosti. Je to opatření krajní, ke kterému jsme nuceni sáhnout. Skutečností zůstává, že bez tohoto přístupu, a to se týká i středního článku řízení, krajských zemědělských správ i ministerstev zemědělství a výživy, bychom se s celou problematikou živočišné výroby nedokázali uspokojivě vyrovnat.

Domnívám se, že nemůže jít jen o otázku kampaně, otázku krátkodobého charakteru. Jde o složitou otázku dotýkající se komplexního zabezpečování rozvoje rostlinné výroby a hospodaření krmivy zejména v té době, kdy jich je dostatek. V době, kdy se dostáváme do potíží, sebepřísnější režim by očekávané výsledky pochopitelně nepřinesl.

Předsedající místopředseda FS J. Srb: Děkuji s. ministrovi Nágrovi za odpověď na otázku. Ptám se poslance Římana, zda je spokojen s odpovědí.

Poslanec SL R. Říman: Ano.

Předsedající místopředseda FS J. Srb: Dávám nyní slovo ministru dopravy s. Blažkovi, aby odpověděl na vznesenou otázku.

Ministr dopravy ČSSR V. Blažek: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, mám odpovědět na otázku s. poslance Čičmance, jak se daří plněním nových opatření odstraňovat nedostatky resortu dopravy a vytvářet předpoklady pro zlepšení práce dopravy do budoucna.

K tomu bych chtěl říci, že už XV. sjezd Komunistické strany Československa stanovil, že rostoucí potřeby dopravy je třeba zajišťovat na základě koordinace dopravní soustavy, na základě pokračování v její modernizaci a zejména v racionalizaci celého přepravního procesu. To všechno se samozřejmě promítlo i do čísel, která byla stanovena na tuto pětiletku, to znamená zvýšení přepravy u železniční dopravy o 11-13 %.

Je třeba říci, že výchozí základna v 5. pětiletce byla značně vysoká tím, že se překročily původní záměry, ale nevybudovala se a nerozvíjela se potřebným způsobem technická základna. Od roku 1974 se začal projevovat rozpor mezi potřebami a provozními potřebami zejména železniční dopravy. Tímto problémem se zabýval ÚV KSČ, zabývala se jím vláda na začátku letošního roku. Vycházela z analýzy, že základním nedostatkem je to, že se zdlouhavě, nerozhodně a nedůsledně řešily některé dlouhodobě působící tendence, zejména mezi nimi značná přepravní náročnost našeho národního hospodářství, zaostávání technické základny zejména za rozvojem paliv a energetiky, stavebnictvím, ale i chemií.

Byla přijata základní téze, že problémy v dopravě, zejména v železniční dopravě, nemůže řešit samo federální ministerstvo dopravy a jeho organizace, ale že je musí společně řešit i přepravci. Zejména tím, že by řešili problémy související s nerovnoměrností a se snížením náročnosti na přepravu ve vztahu k objemům výroby. Výrobci a dodavatelé tím, že by dodávali a musí dodávat kvalitní výrobky v potřebném množství a potřebném sortimentu. Zejména se tato oblast týká náhradních dílů. Železnice samozřejmě zejména tím, že zlepší svou řídící práci a bude tak eliminovat některé nedostatky, které se nedaří řešit a které řadíme mezi ty objektivní. Zejména v tom, že bude účelně dělit přepravní práci mezi jednotlivé obory v dopravě. Ale také tím, že investiční činnost se zaměří zejména do těch oblastí, kde se budou řešit ta nejužší místa, ale i ta místa, kde je nadměrná spotřeba pracovní síly a kde to přispěje zejména ke stabilizaci pracovníků. Zatím se budou tyto věci, než začnou působit obecně přijaté zásady, řešit na základě priorit, to znamená, že budeme přednostně pokrývat potřeby národního hospodářství z hlediska uhlí, zásobování našich hutí, vývoz, samozřejmě sezónní zemědělské výrobky atd.

Jak po roce hodnotit tato přijatá opatření? V prvé řadě je nutno říci, že jde o dlouhodobá opatření, tedy nemůžeme hodnotit přínos okamžitě. Je třeba však říci, že už v tomto roce se s plánem, který byl před nás postaven, vyrovnáme. Začaly působit kladně i některé prvky z hlediska řídící činnosti, zejména v I. pololetí, kdy se příznivě projevovala snaha ve všech odvětvích národního hospodářství po určité rovnoměrnosti.

Je třeba říci, že byl vytvořen potřebný prostor pro to, abychom postupně likvidovali ty dlouhodobě neřešené problémy. Samozřejmě k radikálnímu obratu ze dne na den nemohlo dojít a také se nepředpokládá, že by pro rok 1979 všechna dlouhodobá opatření zabrala. I v roce 1979 budou přetrvávat některé problémy, pokud se nám nepodaří skutečně důsledně řešit problém rovnoměrností, pokud se nepodaří vyřešit problém kvality dodávaných základních prostředků a uspokojivě řešit problematiku náhradních dílů zejména v sortimentu.

Pro rok 1979 jsme vycházeli z toho, že všechny tyto základní věci se budou postupně naplňovat a proto plán přepravy vcelku byl přijat, byly přijaty i objemy nakládky ve všech hlavních substrátech i pokud se týká vývozu a dovozu a tranzitu. Jsou některá rizika, kterými se budeme muset zabývat. Je to zejména to, že se opět celý nárůst zejména v nakládce koncentruje do jedné oblasti a to do přepravy uhlí, a to ještě v severních Čechách, kde už tak bylo prokázáno, že tyto tratě jsou prakticky na kapacitních možnostech.

Druhý problém, o kterém zde bylo hovořeno, je otázka přepravy uhlí do Chvaletic, kde tato oblast není uzavřena, zejména s požadavkem objemu a dodávek potřebného lodního prostoru. Bude řešena do konce letošního roku.

Třetí riziko je v tom, že kalkulujeme se zlepšením tolik požadované rovnoměrnosti. Půjde tedy o to, do jaké míry se nám jej podaří už v roce 1979 společně s ostatními odvětvími dořešit.

Závěrem bych chtěl říci, že základní problémy nejsou zcela dořešeny. Jsou však přijata nezbytná postupná opatření, která dávají záruku v tom, že by se měla doprava jako celek, a v tom i železniční doprava, z těchto problémů postupně dostávat. Půjde o to, abychom daleko výrazněji i ve federálním ministerstvu dopravy řešili problém nehodovosti, rozvoje moderních dopravních systémů, a to opět ve spolupráci s přepravci. Pro rok 1979 i pro rok 1980 musíme být vedeni zásadou, že dopravní soustava má svoje omezené kapacity, že v dané době nestačí na to, aby se dopravou řešily nedořešené dodavatelsko-odběratelské vztahy, nerovnoměrnost, ale i některé neřešené problémy s vysokou přepravní náročností našeho národního hospodářství.

Pokud se týká řešení ložného prostoru, budeme tlačit na to, aby se snižovalo poškození vozů, a to proto, že ani naše opravárenská kapacita ani výroba ostatních odvětví nestačí na to, aby každý vůz v naší republice prošel pětkrát ročně nějakou opravou, od té nejmenší až po tu největší. To je základní teze pokud se týká ložného prostoru. Druhá je v tom, zaměřit veškerou pozornost na urychlenou vykládku, aby obrat vozů ve smyslu toho, jak hovořil i poslanec Čičmanec, byl v takových dimenzích, aby odpovídal potřebě našeho národního hospodářství.

To všechno bylo smyslem vládního usnesení a já věřím, že postupně se všemi zúčastněnými partnery se nám ho podaří naplňovat, zejména vytvořit podmínky pro lepší plnění v 7. pětiletce.

Předsedající místopředseda FS J. Srb: Děkuji s. ministru Blažkovi za jeho odpověď.

Ptám se poslance Číčmance, zda považuje odpověď za dostačující.

Poslanec SN J. Čičmanec. Ano.

Předsedající místopředseda FS J. Srb: Budeme pokračovat v rozpravě k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu československé federace na rok 1979.

Slovo má další přihlášený řečník poslanec Miroslav Urban. Připraví se poslanec Bohuslav Laštovička.

Poslanec SL M. Urban: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi, při budování rozvinuté socialistické společnosti připadá významná úloha komplexní socialistické racionalizaci a v jejím rámci i racionalizaci v oblasti státní správy.

O významu a důležitosti komplexní socialistické racionalizace svědčí i ta skutečnost, že tyto otázky byly předmětem jednání XV. sjezdu KSČ. V dokumentech tohoto sjezdu bylo zdůrazněno, že požadavky na dosažení vyšší efektivnosti, kvality práce a schopnost zvládat nové podmínky vývoje naší socialistické společnosti jsou spojeny i s nároky na pronikavé zvýšení úrovně a účinností práce státních a hospodářských orgánů.

Zásadní směrnicí pro činnost vlád, ministerstev a všech pracovníků státní správy obsahuje zpráva o činnosti strany:

"Vyšší nároky klademe především na činnost ústředních a ostatních řídících orgánů a institucí. Každý odpovědný pracovník ministerstva a centrálního úřadu a celé řídící sféry si musí být vědom, že svojí činností rozhoduje často o řešení otázek, které mají velký politický a společenský dosah. Nelze tolerovat stav, kdy někteří z nich se vyhýbají konfliktním otázkám, osobní odpovědnosti a včas neřeší nazrálé problémy. Styl práce státního aparátu se musí vyznačovat důsledným prosazováním politiky strany, celospolečenských zájmů, třídním přístupem, vysokou politickou odpovědností a profesionální úrovní. Z těchto hledisek je třeba přistupovat k výběru a zvyšování kvalifikace kádrů."

Ve zprávě o činnosti strany a vývoji společnosti od XIV. sjezdu KSČ a dalších úkolech strany bylo dále zdůrazněno, že extenzívní zdroje růstu jsou dnes prakticky vyčerpány, takže zvýšené úkoly bude třeba plnit v podstatě s dosavadními a někde i menšími počty pracovníků. Z toho vyplývá nejen opodstatněnost, ale i nutnost dosahovat stanovených cílů pomocí racionalizačních opatření.

Proto všechna odvětví národního hospodářství, pro výrobní, ale i pro nevýrobní oblast je základním požadavkem zvyšovat úroveň řízení, efektivnost, produktivitu a kvalitu práce a snižovat náklady. Vyrábět efektivně, pracovat kvalitně, to je příkaz dne, to je hlavní předpoklad splnění úkolů 6. pětiletky. Znovu to právem bylo zdůrazněno na 11. i 12. zasedání ÚV KSČ.

Rozvoj racionalizačního úsilí nutně vyžaduje propojení s rozvojem iniciativy pracujících. Je založen nejen na aktivním přístupu a spolupráci jednotlivých stupňů řízení, ale zároveň na iniciativě pracujících, jejíž konkrétní formy představují v podstatě nevyčerpatelný potenciál tvořivých námětů a podnětů pro uplatnění v organizaci práce a řízení. Takovou konkrétní formou je hnutí komplexních racionalizačních brigád ve výrobní i nevýrobní oblasti, kde plní důležitou úlohu nejen ve vlastním racionalizačním úsilí, ale plní zároveň i funkci politicko-společenskou při řešení úkolů. Bylo by proto vhodné uvažovat i v oblasti státní správy o možnostech realizace formy komplexních racionalizačních brigád a v jejich rámci se snažit o propojení racionalizačního úsilí na resortech s příslušnými výzkumnými pracovišti, jako prostředku pro rychlejší zavádění a uplatňování racionalizačních přístupů a konkrétních opatření. Znám i takovou praxi komplexních racionalizačních brigád, kdy např. při vyřešení komunikačního systému města Olomouce, tým odborníků ze správních orgánů a hospodářských organizací hledá řešení závažných úkolů, a to již ve fázi předprojektových prací. Tímto postupem se předejde jak časovým ztrátám, tak zbytečným nákladům, které by vznikly při běžném způsobu schvalování již hotových projektů.