Není nadsázkou říci, že základ socialistické státní správy byl položen V. I. Leninem a v jeho dalším zdokonalování představovaly a představují sovětské zkušenosti základní teoretický i praktický potenciál, z něhož vycházejí i naše racionalizační snahy a opatření. Lenin přikládal velký význam vědecké organizaci práce. Ve svém díle ukázal, jak tvůrčím způsobem myslet, jak správně poznávat skutečnost, jak z toho vyvozovat závěr, jak organizovat, řídit a prakticky jednat. Hlavní charakteristikou leninského stylu práce je metoda "hlavního článku". Jde o umění vyhmátnout ze spletí klíčových problémů ten problém, jehož řešení se připravuje a usnadňuje řešení ostatních.

U nás před rokem 1970 nebyly v naší státní správě založeny žádné rozsáhlejší práce vedoucí k racionalizaci státní správy. Pokud bylo vyvinuto úsilí v tomto směru, tedy jen nekoordinovaně a v rámci jednotlivých ministerstev, která rozhodně nemohla představovat ani větší část ústředních orgánů státní správy, tím méně státní správu jako celek. Teprve v roce 1970 a 1971 bylo přijato několik zásadních opatření, která lze označit za počátek racionalizačních opatření. Mezi ně patří prověrka organizační a funkční struktury a početního vybavení federálních i národních orgánů, vypracování statutů jednotlivých ústředních orgánů státní správy, zavedení systemizace ústředních orgánů státní správy v aparátech národních výborů, vypracování projektů racionalizace řízení ústředních federálních a republikových orgánů státní správy.

Bylo dosaženo některých dobrých výsledků, např. v Severočeském kraji, kde výkony realizované vlivem komplexní socialistické racionalizace se zvýšily z 55 mil. Kčs v roce 1972 na 140 mil. Kčs v roce 1975. Zanedbatelná není ani úspora pracovníků; v roce 1972 činila 292 osoby - z toho úspora vzniklá racionalizací práce představovala pouze 59 osob - kdežto v roce 1975 již 849 pracovníků, z čehož 561 osobu lze přičíst na vrub právě podstatnému zlepšení racionalizace práce. Pozitivním přínosem těchto opatření zůstává, že byly poprvé v historii naší státní správy zpracovány souhrnné materiály, které nejen analyzovaly vývoj a stav základních oblastí činnosti ministerstev, ale také naznačovaly řešení cestou konkrétních racionalizačních opatření a úkolů krátkodobého i dlouhodobého charakteru a že současně došlo k zapojení pracovníků ústředních orgánů do prací racionalizační povahy. Většina orgánů si ujasnila, co a kdy je zapotřebí učinit pro zvýšení účinnosti funkce státní správy.

Dalším pozitivním přínosem je okolnost, že tyto projekty jsou v řadě případů pokládány za otevřené programy a že tedy racionalizační činnost není v orgánech státní správy považována za jednorázovou nebo kampaňovitou akci, ale za nepřetržitý proces. Zavedením systemizace v ústředních orgánech státní správy a na národních výborech bylo dosaženo stabilizace počtu pracovníků, byl zamezen živelný a nekontrolovatelný nárůst počtu pracovníků, zejména řídícího a správního aparátu, a prosazena regulace neinvestičních výdajů na správu. Dalším přínosem provádění systemizace bylo postupné odstraňování rozdílů v organizačních strukturách, ve skladbě funkcí, platových relací mezi jednotlivými orgány státní správy a zajištění soustavné regulace počtu pracovníků zařazovaných do jednotlivých funkcí v těchto orgánech.

Vcelku lze vycházet z toho, že systemizace v období postupného navádění splnila svou úlohu jako jedna z forem zavádění racionalizačních opatření. Určitým nedostatkem však se jeví ta skutečnost, že až dosud nebyla při jejím provádění zajištěna přímá návaznost na uskutečňování ostatních realizačních opatření. Jedná se hlavně o úsek výkaznictví, který je nezbytným podkladem pro kvalifikované rozhodování centrálních orgánů.

Nechci jednostranně kritizovat stále narůstající papírovou agendu jednotlivých oborů. Složitost výrobního procesu a jeho řízení vyžaduje pravidelnou a kvalitní informaci o dosažených výsledcích i současném stavu. Je však nutné, aby údaje byly skutečně, "racionální" a aby jich bylo využíváno k vědeckému zpracování - analýzám a vyvozování správných závěrů.

Bylo by správné centralizovat tok informací a odstranit stávající duplicity nebo i multiplicity některých hlášení.

Jak správně odeznělo v diskusi na 12. zasedání ÚV KSČ, stále nedostatečně čelíme narůstání administrativního a správního aparátu, provázenému přemírou neúčelného papírování, různých výkazů a zpráv. Nepomáhá to kvalitnějšímu řízení, ale často to odvádí lidí od účelnější práce. Zde je zvlášť důležitý energičtější přístup, více odvahy k potírání škodlivé byrokracie.

Přemíra výkazů a hlášení vede zákonitě k nepřesnostem při jejich zpracování, a to někdy k mimovolným nepřesnostem a v některých případech i ke zkreslování skutečně dosažených výsledků ve prospěch prémiových ukazatelů jednotlivců nebo i organizací. Tyto nepřesné údaje potom vedou nezbytně k dezinformaci a tím i k nesprávným rozhodnutím v řídících orgánech.

Pro další etapu, zejména pro období 7. pětiletého plánu, by bylo proto třeba systemizaci výrazněji začlenit do celkového racionalizačního úsilí tak, aby vedle své vlastní funkce se stala účinným nástrojem a stimulem k trvalému a soustavnému prosazování racionalizačních opatření do praxe a k dalšímu nepřetržitému rozvíjeni racionalizačního úsilí v ústředních orgánech a národních výborech. Cestou k tomu by bylo např. rozhodování o systemizačních návrzích jednotlivých orgánů, podmínit doložením přehledu o provedených racionalizačních opatřeních v posledních dvou resp. třech letech, o programech racionalizace na příští léta a konečné závěry činit v přímé návaznosti na vyhodnocení účinnosti těchto racionalizačních opatření.

Všechna tato opatření představují první krok a základ pro další racionalizační opatření práce směřující k tomu, aby státní aparát nejen v ústředí, ale i na národních výborech plnil své úkoly co nejúčelněji a k plné spokojenosti občanů při pokud možno nejnižších nákladech.

Předsedající místopředseda FS J. Srb: Děkuji poslanci Urbanovi. Hovořit bude poslanec Bohuslav Laštovička.

Poslanec SL B. Laštovička: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, projednáváme dnes státní rozpočet naši federace zhruba 2 roky před závěrem 6. pětiletky. Náš státní rozpočet na rok 1979 je vyrovnaný, tak jako rozpočty předchozích let a stejně jako ony zobrazuje plán vzestupného rozvoje naší společnosti, pokračování růstu životní úrovně pracujících, růstu nominálních i reálných mezd, růstu dotací na stavbu škol, jeslí, mateřských školek, nemocnic, růstu průmyslové i zemědělské výroby, objemu dodávek na vnitřní trh a pro zahraniční obchod. A též růstu dotací na rozvoj vědy, výzkumu a vývoje. Bilance tří uplynulých let pětiletky je kvantitativně pozitivní ve srovnání se situací ve vyspělých kapitalistických zemích, zachvácených krizí a nezaměstnaností. Naléhavým problémem, na nějž se soustřeďuje pozornost, je nezbytnost výraznějšího růstu kvality a efektivnosti.

Náš státní rozpočet svědčí o tom, že podobně jako rozpočet dalších socialistických zemí je rozpočtem společnosti usilující o mír, o dorozumění mezi národy, o snižování napětí a o mírovou spolupráci. Veliký důraz v hospodářském plánu a finančním rozpočtu na rok 1979 je položen na zdokonalování mírové výroby, na kvalitu a efektivnost veškeré práce, na vyšší produktivitu a vyšší tvorbu zdrojů a jako důsledek této orientace na další růst životní úrovně všeho lidu a plné uplatňování jeho práv v duchu Všeobecné deklarace lidských práv přijaté OSN před 30 lety. Československá socialistická republika soustavně dbá o to, aby práva a svobody občanů nezůstaly jenom na papíře, ale aby byly plně realizovány v praxi. Pouze socialistická demokracie každodenně prokazuje základní pravdu, že skutečný rozvoj osobnosti člověka, jeho blaho a důsledné uskutečňování jeho politických, občanských, hospodářských, sociálních, kulturních a jiných práv je možné jedině ve zřízení, kde všechny zdroje bohatství společnosti slouží všem občanům.

Mírové zaměření našich hospodářských plánů a finančních rozpočtů potvrzuje též skutečnost, že náš socialistický stát nemá žádný státní dluh, čímž se výrazně odlišuje od kapitalistických států, které nejvíce zbrojí a které si právě nedostatek prostředků na zbrojení vyrovnávají škrtáním sociálních položek a státními půjčkami, jako je to např. ve Spojených státech.

Smělých cílů dalšího rozvoje naší společnosti nemůže být ovšem dosaženo bez vypětí sil. Komunistická strana orientuje naše občany na usilovné, uvědomělé plnění státních plánů všestranného rozvoje, na zajišťování vysoké efektivnosti a hospodárnosti v tvorbě i užití jak hmotných, tak i finančních zdrojů. Výrazem toho je jednání 12. zasedání ÚV KSČ, konaného začátkem tohoto měsíce.

Státní rozpočet při reálné vyrovnanosti, celkové finanční rovnováze a finančním zajištění všech úkolů prováděcího státního plánu a životní úrovně obyvatelstva pomůže úsilí o co nejlepší splnění celé 6. pětiletky a o realizaci výhledu na budoucí léta.

Soudružky a soudruzi, československá zahraniční politika cílevědomě upevňuje a rozšiřuje přátelské vztahy s mnoha zeměmi všech kontinentů v duchu Závěrečného aktu Helsinské konference a pomáhá tak vytvářet příznivou půdu pro rozvoj našich mezinárodních hospodářských styků. Věrnost boji za mír a odzbrojení, za uvolnění ve vojenské oblasti i za upevnění mezinárodní bezpečnosti byla a zůstává hlavní zahraničně politickou zásadou ČSSR, která ji prosazuje do praxe spolu se Sovětským svazem a dalšími socialistickými státy a čelí tak silám, které se snaží dosáhnout jednostranných vojenských výhod a zvrátit proces uvolňování.

Nejnebezpečnější tendencí je trvalý růst vojenských rozpočtů Severoatlantického paktu. V roce 1978 se jejich přímé vojenské výdaje zvýšily proti předcházejícímu roku téměř o 18 mld dolarů a ve výhledu mají dále růst.

V souvislosti s prudkým tempem zbrojení, s růstem vojenských výdajů se naši třídní protivníci a jejich ideově diverzní centra pokoušejí imputovat veřejnosti ve vlastních zemích názor, že prý země Varšavské smlouvy jsou hlavní příčinou závodů ve zbrojení. To je ovšem pustý výmysl. Socialistické země nepotřebují řešit žádné mezinárodní ani jiné problémy cestou války. Ozbrojené síly slouží socialistickým zemím jen k jedinému účelu: k obraně před agresí. Ztotožňujeme se proto plně s výrokem soudruha Brežněva. který při podpisu spojenecké smlouvy mezi Sovětským svazem a Afganistanem dne 5. prosince t. r. řekl - cituji: "... nebudeme oslabovat svou obranu, když vojenský potenciál imperialismu roste, ať už jsou výzvy k tomu maskovány jakýmikoli demagogickými argumenty. Nenapravitelně by to poškodilo socialismus, svobodu a nezávislost národů". Konec citátu.

V hospodářské politice Spojených států zaujímá klíčové pozice desítka monopolních skupin, které samy kontrolují fondy průmyslových a finančních společností v hodnotě daleko přes bilión dolarů.

Nejreakčnější síly si zajistily porušování předvolebních slibů nové administrativy. V příkrém rozporu s nimi nadouvají vojenský rozpočet a do nového kola nesmyslného zbrojení zatahují všechny členské státy útočného paktu NATO. Důkazem toho je nedávná schůzka představitelů těchto zemí ve Washingtonu a v minulém týdnu zasedání orgánů NATO v Bruselu, včetně výboru pro vojenské plánování. Jeho účastníci se shodli na programu dalšího růstu ozbrojených sil a válečných příprav na mnoho let dopředu. Letos dosahují jejich společné náklady na zbrojení již 185 mld dolarů, z toho 128,5 mld ve Spojených státech a 56,5 mld v ostatních zemích NATO. Prezident Carter otevřeně a útočně koncem minulého týdne obhajoval růst zbrojení v USA a odůvodňoval jej známým falešným a zlovolným, nepravdivým argumentem o nutnosti vyrovnání sovětského předstihu.

Rostoucí zbrojení v současných podmínkách svým rozsahem a růstem cen ukusuje čím dál tím větší sousta z národního důchodu zemí, které propadají zbrojní horečce. Zisky velkých monopolů, které převážně kontrolují zbrojní výrobu, jsou příliš lákavé a jedinečné, než aby tyto kruhy respektovaly volání národů po skončení šíleného zbrojení, po snižování napětí a po mírovém soužití. Míra zisku amerických zbrojařů činí 20 % a podle některých údajů v průměru až 50 %, zatímco monopolistů v civilní produkci jen 10 %.

Vojenskoprůmyslový komplex může tedy ze svých zisků vynakládat ohromné sumy na povzbuzování napětí, na vydržování válečné propagandy a propagandy antikomunismu a strašit měšťáky nebezpečím, které údajně představuje Sovětský svaz a socialistické země.

Deklarace států Varšavské smlouvy, přijatá dne 23. listopadu t. r. v Moskvě poukazuje na to, že z nejúčinnějších a nepraktičtějších cest k zastavení horečného zbrojení je snížení vojenských rozpočtů, a to především těch států, které mají velký hospodářský a vojenský potenciál. Deklarace zdůrazňuje, že realizace navržených opatření uvolní velké prostředky pro mírové účely, umožňující pomoc rozvojovým zemím pro urychlení jejich hospodářského a společenského rozvoje a obecně na ochranu životního prostředí. Socialistické země - členové Varšavské smlouvy - jakožto evropské státy zdůrazňují veliký, význam uvolnění ve vojenské oblasti v Evropě.

"Jsme připraveni", řekl soudruh Brežněv při podpisu spojenecké smlouvy s Afganistanem - cituji - "na nejradikálnější kroky vedoucí k odzbrojení. Ve všech etapách boje za dosažení tohoto cíle však musí být respektována zásada rovné bezpečnosti stran"

Před všechny mírové síly světa postavila Deklarace států Varšavské smlouvy naléhavý a neodkladný úkol: zastavit horečné zbrojení, učinit mír pevnějším a trvanlivějším, zlomit odpor nepřátel uvolňování a ještě důsledněji rozvíjet mírovou spolupráci. Deklarace vyvolala na celém světě velký ohlas, který musí vyústit v činorodou aktivitu a zarazit strůjcům světové genocidy jejich zločinné záměry.

Doufáme, že rozum zvítězí, že i v zemích NATO se najdou síly, které pomohou zastavit katastrofální kurs horečného zbrojení. Roste historická odpovědnost mírových sil ve všech zemích světa. Roste naléhavost toho, aby se aktívně postavily proti záměrům paličů války, a přispěly k upevnění míru, k mírovému soužití, dorozumění a mírové spolupráci. Naším úkolem je ještě semknutěji a usilovněji pracovat pro vítězství principů Helsinských dohod. Stvrzených podpisy hlav všech evropských států, Kanady a USA.

Souhlasíme se stanoviskem, že šťastný rozvoj každého člověka a lepší budoucnost lidstva můžeme zajistit jen za tvořivé mírové spolupráce všech národů a států. Aby mohl být tento ušlechtilý a vysoký cíl splněn, musí být neodkladně skoncováno se šílenstvím vražedných a ožebračujících závodů ve zbrojení.

Předsedající místopředseda FS J. Srb: Děkuji poslanci Laštovičkovi, který byl posledním z písemně přihlášených řečníků.

Hlásí se ještě někdo z poslanců o slovo? (Není tomu tak.)

Žádá ministr financí Československé socialistické republiky slovo?

Ministr financí ČSSR L. Lér: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi, dovolte mi na závěr jednání o vládním návrhu zákona o státním rozpočtu československé federace na rok 1979 říci několik slov.

Vláda může konstatovat, že vystoupení obou zpravodajů i celá dnešní rozprava k návrhu zákona, stejně jako projednávání jednotlivých kapitol ve výborech sněmoven Federálního shromáždění prokázala shodnost stanovisek nejvyššího zákonodárného orgánu lidu s názory vlády ČSSR na řešení úkolů dalšího hospodářského a sociálního rozvoje v příštím roce. To je nejen důležitý poznatek, ale je to také velká pomoc pro práci naší vlády.

Obsahově chceme využít rozpravy k projednávání návrhu státního rozpočtu čs. federace v naší denní práci tím způsobem, že při všech důležitých rozhodnutích budeme brát ohled na vaše zkušenosti, vyslovené při projednávání návrhu zákona. Budeme k tomu mít hned od 1. ledna několik příležitostí. Chtěl bych říci, že se velmi důrazně připravujeme na celkové vyhodnocení hospodaření jednotlivých podniků, výrobně hospodářských jednotek a ministerstev za rok 1978 v rámci ročních komplexních rozborů, kde stále důsledněji uplatňujeme hlediska konečných výsledků ve prospěch společnosti, efektivnosti a kvality vynaložené práce, s patřičnými dopady na hmotnou zainteresovanost a s patřičnými závěry pro zabezpečení úkolů roku 1979.

Od 1. ledna po všech liniích řízení budeme sledovat plnění úkolů jednotným systémem "víceaspektového hodnocení", podle kterého budeme jednotně hodnotit, jak podniky ve struktuře užití produkce uspokojují konkrétní zájmy společnosti v oblasti vnitřního a zahraničního obchodu a investiční politiky a jestli také přitom dodržují stanovenou efektivnost a plánovanou kvalitu práce.

Chtěl bych proto ještě jednou poděkovat za pomoc při řešení obtížných úkolů vlády, kterou jí poskytovali poslanci v letošním roce, a věřím, že tato pomoc bude poskytnuta vládě i v příštím roce, kde budeme stát před neméně obtížnými úkoly. Děkuji za pozornost.