Na výstavbě Prahy se podílejí i organizace ministerstev řízených národními vládami. Např. ministerstvo zemědělství a výživy svou investiční výstavbou přispívá k zásadnímu řešení zásobovacích problémů Pražanů základními potravinami. Jako příklad uvedu výstavbu masokombinátu Písnice, novou pekárnu v Michli, dokončovanou mlékárnu v Kyjích a připravovanou modernizaci skleníkového hospodářství v Radotíně. Obdobně i ministerstvo obchodu řeší úspěšně tíživé problémy Prahy. Uvedl jsem jen některé příklady, jak se jednotlivé resorty vedle stavebnictví podílejí na výstavbě Prahy, ale i tak je zřejmé, že výrazné úspěchy investiční výstavby v Praze jsou výsledkem i jejich práce.

Velký podíl rozvoje pracovní aktivity na výstavbě Prahy lze dokumentovat na příkladu metra, kde sdruženým závazkem všech hlavních dodavatelů bude zkrácen termín uvedení trasy A 1 do provozu už v srpnu místo v říjnu, takže po dovolených už budeme jezdit novou trasou.

Chtěl bych však ukázat i na některé problémy, které zbytečně snižují dosažené úspěchy. Nebudu však hovořit o problémech, které v pražské investiční výstavbě vznikají z titulu nevyváženosti potřebné struktury stavebních kapacit a profesí. To by vyžadovalo samostatný příspěvek. Je řada velkých investičních akcí, které nemohou být beze zbytku dokončeny a plně využívány proto, že chybí relativně malé subdodávky. Například pro kliniku plastické chirurgie a pro polikliniku v Praze 4 odmítá Chirana kompletovat technologické vybavení. Nebo poliklinika na Proseku pro osmdesátitisícové Severní město je v podstatě před zastavením stavby a jedním z vážných důvodů je nezajištění klimatizace. Obdobně je přece zbytečné, aby na exponovaných místech našeho hlavního města se zastavovaly práce pro nedostatek vhodného kabelu, jako se to stalo na Špejcharu a na předmostí Hlávkova mostu. Stejně tak se mi zdá nepochopitelné, aby tak běžný výrobek, jako je litinový radiátor, se dovážel z Turecka.

Dosahované výsledky a efektivnost prováděné výstavby snižuje i přemíra provizorií a provizorních a nekvalitních oprav. Je třeba, aby resorty i Národní výbor hl. m. Prahy dbaly na to, aby nově udělané chodníky a vozovky nebyly vzápětí rozkopávány pro kladení kabelů, potrubí, nebo opravy kolejí. Vůbec v případech, kde ať spoje, plynárenské organizace nebo Energetické rozvodné závody musí narušit svými pracemi chodníky, je třeba tvrdě trvat na tom, aby je ihned uváděly do původního stavu. Stále se také nedaří koncentrovat kapacity na jednotlivé stavby a tak zkracovat dobu výstavby, zejména na frekventovaných místech.

Zároveň mi dovolte, vážené soudružky a vážení soudruzi, zmínit se ještě o jedné oblasti účasti resortů na vytváření životních podmínek v Praze. Je prováděna řada opatření ke stabilizaci pracovních sil a k získávání pracovních sil z oblastí mimo Prahu, ale nejsou včas k dispozici ani ubytovny.

V Praze je v současné době asi 5 tis. matek, které chtějí jít do práce, ale není pro jejich děti místo v jeslích a v mateřských školách. O pomoc při řešení této problematiky projevují však malý zájem především strojírenské resorty, které potřebují nejvíce pracovních sil. Daří se sice nábor pracovních sil pro Prahu, ale není plněn přesun pracovních sil do pražských organizací v rámci resortů. Například v roce 1977 byl tento plánovaný přesun ve federálním ministerstvu hutnictví a těžkého strojírenství splněn na 30,7 %, ve federálním ministerstvu všeobecného strojírenství na 20,5 % a v ministerstvu průmyslu ČSR na 28 %. O těchto otázkách jednala i městská konference KSČ v Praze v květnu letošního roku. Je zřejmé, že jejich úspěšné řešení vyžaduje užší spoluprácí NVP s resorty. Nemůžeme přece připouštět, aby i v závodech, kde je moderní technika, se nepracovalo více než jednu směnu. Na druhé straně ovšem nesmíme zejména v Praze zanedbávat modernizaci závodů, která přinese úsporu pracovních sil.

Nemůžeme ani přešlapovat kolem situace ve smíchovské Tatrovce a v karlínské Dukle, kde nejde jen o modernizace, ale kde se dostávají v jejich současném umístění do konfliktu s dynamickou přestavbou města. Jsem toho názoru, že pro přípravu sedmé a dalších pětiletek bude nutné dát do většího souladu generální plán rozvoje hl. m. Prahy s dlouhodobými programy výrobních organizací jednotlivých resortů na území Prahy.

Ve svém vystoupení jsem uvedl některé náměty a poukázal na zdroje rezerv, jejichž využití by vedlo k účinnějšímu využití prostředků vynakládaných naší společností na rekonstrukci a výstavbu hlavního města Prahy. Věřím, že budou přijaty jako náměty ke zlepšení práce, ke zvýšení účinnosti řídící a organizátorské práce i na tomto úseku v souladu se závěry 11. pléna ústředního výboru KSČ. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Kubešovi. Slovo má poslanec Felix. Připraví se poslanec Tichavský.

Poslanec SN M. Felix: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, jednou z důležitých součástí kontroly plnění státního plánu je bezesporu kontrola plnění rozvojových, nosných programů v průmyslu ČSSR.

V posledních letech vynakládáme velké úsilí na postupné vytváření moderní, efektivní struktury našeho národního hospodářství, a to jednak na základě hospodářské a vědeckotechnické spolupráce a socialistické, ekonomické integrace v rámci RVHP, jednak na základě důkladné analýzy využitelných surovinových a materiálních zdrojů a možností efektivního uplatnění našich výrobků na zahraničních trzích.

Převážná část těchto strukturálních změn spočívá v rychlejší dynamice rozvoje vybraných perspektivních výrobních oborů na úkor jiných neperspektivních. Tyto složité, dlouhodobé úkoly jsou zabezpečovány formou rozvojových, nosných programů, v rámci nichž se měly soustřeďovat prostředky, pracovní síly a kapacity získané především útlumem a likvidací neperspektivních výrob.

Rozvojové programy získaly zejména u výrobních hospodářských jednotek velkou podporu. Projevilo se to jak v iniciativních návrzích na vyjasnění výrobních programů, tak i v pružnosti řízení, pomocí níž se podařilo pro rozvojové programy najít v průběhu páté pětiletky relativně příznivý prostor pro realizaci.

Na zájem a podporu rozvojových programů ze strany VHJ mělo jistě kladný vliv i to, že s realizací rozvojových programů jsou spojeny i některé preference a zajištěna dlouhodobá perspektivita výrobního procesu.

Menší podpory se zřejmě dostalo rozvojovým programům z úrovně centrálních orgánů a krajských národních výborů. Je tak možno usuzovat podle toho, že nebyly navrženy a realizovány ve významnější míře programy útlumu, dále že bylo dosaženo jen velmi slabého propojení rozvojových programů v mezinárodní kooperaci či jiných formách vnějších vztahů a že byly nedostatečně plánovány a řízeny tzv. styčné programy spolupracujících odvětví či organizací včetně programů technického rozvoje.

V přípravě 6. pětiletého plánu byla spolu s náměty na nové rozvojové programy znovu prověřena správnost výběru předcházejících rozvojových programů na základě prognózy dlouhodobého rozvoje odvětví, vnější efektivnosti, poptávky na zahraničních trzích a souvislostí s integračními programy.

Na základě tohoto prověření se počet rozvojových programů pro 6. pětiletku snížil ze 42 na 31, z čehož je 20 strojírenských, 7 chemické výroby a 4 spotřebního průmyslu. Přesto však, že se počet rozvojových programů v 6. pětiletém plánu snížil, jejich hodnotový objem je vyšší a oborový záběr širší než u programů 5. pětiletky. Rozvojové programy 6. pětiletky zasahují celkem 83 obory proti 72 oborům zahrnutým v rozvojových programech páté pětiletky.

Při tomto širším oborovém záběru se však opět nedosáhlo větší provázanosti rozvojových programů na spolupracující odvětví a organizace, což se negativně odráželo v subdodávkách pro finální výrobce, kteří jsou tzv. nositeli rozvojových programů. Vlivem dalších negativních faktorů, jako je přetrvávající nerovnoměrnost v dokončování investičních akcí a nedostatek pracovních sil, dochází k tomu, že plnění plánu výroby rozvojových programů je značně kolísavé.

Např. u strojírenských rozvojových programů byl plán výroby splněn za dva roky šesté pětiletky na 100,1 %. Přitom však z 20 programů bylo 10 nesplněno, z toho 2 na méně než 90 % a 2 v rozmezí 90,1 až 95 %. Pouze 8 strojírenských rozvojových programů dosáhlo v roce 1977 tempa rozvoje, které zabezpečuje uvažovaný vzestup za 6. pětiletku.

Ukazuje se, že k plnění rozvojových programů bychom měli přistupovat důsledněji. Nespoléhat jen na jejich výchozí ověření, zabezpečení v pětiletém plánu a na jejich celkové dobré plnění ve finální výrobě. Vzhledem k tomu, že rozvojové programy jsou rozpracovány a řízeny především po linii finálních výrobců, tj. nositelů programů, používá se k jejich vyhodnocení převážně jen tradičních odvětvových ukazatelů efektivnosti. To někdy neumožňuje dostatečně komplexní pohled na plnění programů, např. ve vztahu k zahraničnímu obchodu. V ročních plánech realizace rozvojových programů by se mělo citlivěji a pohotověji reagovat na různé odchylky v tomto směru, především v navazujících programech technického rozvoje.

V této souvislosti mi dovolte, vážené soudružky a soudruzi, poznámku. V úvodu svého vystoupení jsem řekl, že vynakládáme velké úsilí na vytváření moderní a efektivní struktury naší průmyslové výroby. Abychom úspěšně dosáhli cílů, které tím sledujeme, musíme docílit toho, aby strukturální změny výroby byly současně provázeny odpovídajícími změnami struktury naší vědeckovýzkumné základny. To znamená soustředěním prostředků a výzkumných kapacit na rozhodující programy technického rozvoje naší průmyslové výroby a omezením neperspektivních a neefektivních výzkumných úkolů.

Vždyť počtem pracovníků není vědeckovýzkumná základna našeho průmyslu právě malá. Její činnost je však často roztříštěna na velký počet více nebo méně důležitých úkolů.

Např. v oblasti výpočetní techniky, ve které pracuji, se dnes u nás vyvíjí široká paleta různých zařízení od řídících počítačů přes různá zařízení na záznam a předzpracování dat až po velké samočinné počítače včetně některých periferií. A to vše při omezené součástkové základně, kterou v současné době máme. Udržet tak rozsáhlý výzkumně vývojový program - tj. jeho výsledky - poněvadž o ty se jedná - trvale na dostatečně vysoké světové úrovni, je velmi náročný úkol.

Je všeobecně známo, že elektronická výpočetní technika, jako vysoce progresivní obor, má jeden z nejrychlejších temp inovačního vývoje a váže proto trvale rozsáhlé kapacity technického rozvoje. Nedostatečné obsazení vývojových úkolů v této oblasti vede nutně k dlouhým řešitelským lhůtám, zaostávání za světovým vývojem a z toho plynoucí neefektivnosti se všemi negativními dopady. Zkušenosti z několika minulých let nás např. dostatečně poučily o tom, že vyvíjet vlastní velký samočinný počítač, nebo dokonce v určité době dva, který pro svoje parametry je určen pouze k prodeji na vnitřním trhu, kde však vede k extenzívnímu a nikoliv intenzivnímu zavádění výpočetní techniky, je značně neefektivní.

Je dobře, že právě v oblasti výpočetní techniky se slibně rozvinula mezinárodní socialistická dělba práce v rámci RVHP, jejíž přednosti bychom měli důsledně využít a soustředit řešitelské kapacity technického rozvoje v této oblasti především na ty úkoly, které jsou pro nás z hlediska mezinárodní dělby práce perspektivní. Řešení těchto úkolů pak ovšem musíme dovést až na dobrou světovou úroveň. Jedině tak můžeme dosáhnout předního postavení i v oblastech, které dosud nebyly naší doménou.

Toto je právě ten typ problému, kterému věnoval pozornost s. Brežněv ve svém vystoupení na Pražském hradě u příležitosti návštěvy sovětské stranické a vládní delegace, když hovořil o nutnosti zdokonalování mezinárodní socialistické dělby práce.

Základním předpokladem úspěšnosti strukturálních změn naší průmyslové výroby je, že prakticky všechny výrobky zahrnuté v rozvojových programech musí být schopny skutečně se uplatnit v ostré soutěži na světových trzích. A to ať jde o kapitalistické trhy nebo o výrobu v rámci dohod se zeměmi RVHP. Plnění takto náročně postaveného úkolu závisí na včasné, rychlé a trvalé inovační aktivitě výrobců, která musí být vedena snahou o kvalitní a komplexní zabezpečování potřeb odběratelů.

V poslední době se však ukazuje, že některé rozvojové programy, jako např. textilní a obráběcí stroje, ale i některé další, mají slabá místa v zabezpečování rychlé inovace a vysoké kvality výroby.

Příkladem může být naše textilní strojírenství, které dík včasnému intenzivnímu výzkumu a vývoji dalo světu převratnou techniku bezvřetenového předení, kterou jsme řadu let nejen úspěšně vyváželi, ale prodali i licence některým světovým výrobcům. Všichni světoví výrobci strojů na předení, kteří zařadili do svých výrobních programů tyto stroje, však pracovali a dále intenzivně pracují na zvyšování jejich výkonů, stupně automatizace a provozní spolehlivosti včetně dokonalého servisu.

Např. japonský výrobce, který od nás koupil licenci na bezvřetenové dopřádací stroje, zlepšil u těchto strojů systém odlučování nečistot ze suroviny a dalšími úpravami dosáhl zvýšení kvality vyráběné příze spolu se zvýšením produktivity práce na těchto strojích.

My jsme inovační aktivitu v této oblasti poněkud podcenili a budeme nyní muset mobilizovat všechny síly jak ve výzkumu, tak ve výrobě na rychlou inovaci stroje BD 200 S, abychom opět získali dominující postavení v oboru bezvřetenového předení ve světě, které jsme měli. Jestliže se však nepodaří inovaci rychle realizovat, stane se tento, původně velmi úspěšný rozvojový výrobní program, úzkým článkem dalšího vývoje.

Velké rezervy rozvojových programů jsou také téměř všeobecně v zabezpečování kompletačních výrobků, v potřebné technické úrovni, kvalitě i množství. Zdá se, že nedošlo k dostatečně účinnému propojení rozvojových programů s rozvojem kompletačních oborů a z nich pak zejména elektronických výrobků pro naše stroje a zařízení.

Naskýtá se proto otázka, zda by nebylo vhodné zabezpečit rychlý rozvoj některých významných kompletačních oborů, jako je elektronika nebo hydraulika, i za cenu určitého přerozdělení zdrojů, např. na úkor zpomalení tempa růstu těch programů, jejichž vysoká tempa růstu nejsou tak nezbytná. Vždyť právě dík velmi rychlému technickému rozvoji elektronických výrobků rapidně roste světová produktivita práce. Zaostávání v elektronice by tedy mohlo vést k zaostávání v produktivitě práce. Potřeba elektroniky zřejmě nebyla včas a komplexně rozpracována zejména na straně uživatelů. Tím nevznikla ani včas dostatečná společenská objednávka, což budou muset výrobci i uživatelé elektroniky nyní mnohem rozhodněji řešit.

Z toho, co jsem uvedl, je zřejmé, že v realizaci rozvojových programů jsou některé rezervy a faktory, na jejichž ovládnutí bude citlivě záviset úspěch vytyčených cílů rozvojových programů. Podle skutečného vytváření podmínek a s ohledem na vývoj ve světě bychom měli být proto vždy včas připraveni na pružné změny jak v samotných úkolech pro rozvojové programy, ať už by šlo o jejich zvyšování nebo snižování či změnu zaměření, tak hlavně na pohotové a účinné změny a opatření ve výzkumných a vývojových programech, které by zabezpečily potřebnou technickou úroveň našich výrobků, především pak těch, jež jsou zahrnuty v rozvojových programech. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Felixovi. Slovo má poslanec Tichavský, jako poslední před polední přestávkou se připraví poslanec Stejskal.

Poslanec SL S. Tichavský: Soudružky a soudruzi poslanci, na základě vyhlášky federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 125/1975 Sb. obdrželo 44 zahraničních firem povolení zřídit svá zastupitelství v Československé socialistické republice. Mám v této souvislosti dotaz na ministra zahraničního obchodu soudruha ing. Barčáka: Jaký efekt přináší našemu národnímu hospodářství zastoupení v obchodní činnosti některých kapitalistických firem v ČSSR?

Předseda FS A. lndra: Děkuji poslanci Tichavskému. Uděluji slovo poslanci Stejskalovi.

Poslanec SL L. Stejskal: Vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, váženi hosté, Směrnice pro hospodářský a sociální rozvoj ČSSR v letech 1976-1980, schválená XV. sjezdem KSČ, zdůrazňuje klíčovou úlohu strojírenství v dalším rozvoji a zvyšování efektivnosti československého národního hospodářství. Aby strojírenství mohlo plnit tuto úlohu a současně přímo vytvářet rozhodující podíl zdrojů státního rozpočtu, musí - jak to zdůraznilo 3. zasedání ústředního výboru strany - dále postupovat v uplatňování vědeckotechnického pokroku, v zapojování do socialistické ekonomické integrace a mezinárodní dělby práce. Byla také podtržena nutnost zvýšit úroveň řízení na všech stupních hospodářské činnosti a rychlejšího odhalování a využívání rezerv. V usnesení ústředního výboru KSČ se počítá s aktivní účastí pracujících a rozvojem socialistického soutěžení při zajišťování rozvoje hutnictví a strojírenství.

Pro přípravu svého vystoupení o některých výsledcích rozvoje hutnictví a strojírenství jsem využil zejména poznatků z projednávání kapitol státního závěrečného účtu ve výboru pro průmysl, dopravu a obchod, vlastních poznatků z federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství, z generálního ředitelství Závodů průmyslové automatizace i ze závodu, ve kterém pracuji.

Oba strojírenské resorty splnily celkový plánovaný objem hrubé výroby i výroby zboží, a to nejen za rok 1977, ale i od začátku šesté pětiletky. U převažujícího množství rozvojových nosných programů bylo dosaženo rychlého tempa rozvoje, a tím se poměrně úspěšně uskutečňují plánované záměry struktury výroby. Je škoda, že například v těžkém strojírenství zaostaly z rozvojových programů stroje pro zpracování plastických hmot, některé vybrané obráběcí stroje, zařízení pro jaderné elektrárny a zejména pak měřící, regulační a řídící technika. Ve všeobecném strojírenství to byla nákladní auta a taktéž vybrané obráběcí stroje, kde nebylo dosaženo plánovaných temp růstu výroby.

Slabým článkem stále zůstává neplnění potřebného sortimentu strojů a zařízení. Velmi často jsme se setkali s tím, že nebylo možno kompletovat nákladná zařízení, protože chybí některé cenově nepatrné součástky nebo uzly. U obou strojírenských ministerstev zůstala nesplněna i řada centrálně sledovaných výrobků. Tento nedostatek je prohlubován tím, že není dořešeno plánovité odstranění existujících disproporcí mezi kapacitními možnostmi subdodavatelů a potřebou při kompletaci strojů a zařízení. Nemohou se s ním vyrovnat jenom podniky, protože to někde vyžaduje i cílevědomé usměrnění investiční činnosti. Příkladem jsou takové typické kompletační výrobky, jako regulační a měřicí přístroje, jejichž podíl na hodnotě strojů velmi rychle stoupá, protože jsou důležité pro mechanizaci a automatizaci výrobních procesů. Na všech závodech, i v nově budovaných kapacitách jsme se setkali s velkým nedostatkem těchto přístrojů a zařízení. Výrobcem jsou převážně podniky ZPA. Navštívil jsem toto generální ředitelství a ověřil jsem si, že celkový plánovaný objem plní. Přesto nepokrývají velkou část požadavků - zajišťují přednostně dodávky pro centrálně sledované investiční akce a značnou část odběratelů odmítají anebo odkazují na další léta. Jsem přesvědčen, že zvláště na některých nových kapacitách je možno ještě dále výrobu zvýšit, přesto na pokrytí všech požadavků to nebude stačit. Přitom budou muset vyvinout i mimořádné úsilí, aby technická úroveň těchto výrobků se vyrovnala konkurenčním přístrojům. Řešení proporce této výroby si vyžádá samozřejmě hlubší rozbory a určitě i širší mezinárodní spolupráci.