V řadě podniků je plnění úkolů ve snižování nákladů značně nerovnoměrné. Např. v průmyslu jedna čtvrtina podniků nesplnila stanovené snížení nákladů, přičemž právě v této oblasti došlo během loňského roku k velkému počtu změn plánu.

To bylo jedním z důvodů, že vláda při projednávání výsledků rozpisu plánu na letošní rok uložila, aby v průběhu roku nebyly hospodářské plány VHJ a podniků měněny takovými přesuny úkolů mezi hospodářskými organizacemi, při nichž se zpevňují úkoly organizací překračujících plán a snižují úkoly organizací, které plán neplní.

Nejednou jsme zdůraznili, že nám nejde o jakýkoliv růst zisku a za jakoukoliv cenu. Hospodářská politika naší strany na období 6. pětiletky jasně orientuje pozornost na intenzivní způsoby zajišťování jeho růstu, tj. zejména na snižování nákladů, na růst rentability měřené k nákladům a k výrobním fondům.

Pokládáme za nezbytné, aby se analýza činitelů růstu zisku stala nejen běžnou metodou činnosti hospodářských pracovníků, ale aby se stala i jedním z východisek pro přijímání zcela konkrétních opatření směřujících k růstu efektivnosti a upevňování hospodárnosti.

Řada podniků a závodů má dobré zkušenosti s rozpracováním adresných racionalizačních programů pro každý provoz a dílnu, zaměřených k úsporám energie, materiálu, surovin a režie. Takovéto konkrétní řízení hospodárnosti je uplatněním chozrasčotu v praxi a mělo by být využito všude.

V oblasti nákladů musíme vidět těžiště našeho praktického úsilí o zvýšení efektivnosti, protože úroveň nákladů je koneckonců tím základním měřítkem, za kolik vyrábíme a za kolik můžeme prodávat.

Právě dosažení rozhodnějšího obratu ve vývoji náročnosti rozvoje hospodářství na suroviny, paliva, materiál a energii patří k základním úkolům vytyčeným XV. sjezdem v růstu efektivnosti. Požadavek je o to naléhavější, že zajištění paliv a energie z domácích zdrojů je spojeno s vynakládáním značných investičních prostředků. V důsledku zhoršujících se těžebních podmínek - a to platí zejména pro uhlí - se zvyšují i provozní náklady. Pořízení surovin, paliv a energie z dovozu je stále nákladnější a obtížněji zajistitelné. Za těchto podmínek musíme ve výrobě maximálně zhodnotit, co jsme se značnými náklady vytěžili nebo dovezli.

Soudružky a soudruzi, výsledky a vývoj finančního hospodaření za rok 1977, ale i v prvních měsících letošního roku, potvrzují jeden ze závažných závěrů 11. zasedání ÚV KSČ, že se orientace na rychlý růst efektivnosti a kvality veškeré práce dosud neprojevuje v celkových hospodářských výsledcích dostatečně výrazně. Je to jeden z uzlových problémů našeho hospodářského vývoje, jehož energičtější řešení spolurozhoduje o splnění záměrů celé pětiletky, kterou charakterizujeme jako pětiletku efektivnosti a kvality. Na všech úsecích národního hospodářství, v každém podniku, organizaci, na všech stupních řízení musíme jednat jako socialističtí hospodáři, prosazovat, aby do myšlení a činů lidí pronikla objektivní nevyhnutelnost co nejhospodárněji využívat výrobní fondy, všechny druhy energie a materiálu, poznatky vědy a zejména lidskou práci. V tom jsou stále ještě velké rezervy v růstu efektivnosti. Je to cesta, která je prospěšná společnosti, podnikům i jednotlivcům.

Naopak řešení našich problémů ztěžuje, jestliže se každý nový úkol spojuje s požadavky na vyšší investice, dovozy a vyšší počty pracovníků.

Vždyť celkové naše zdroje ať již hmotné nebo finanční, devizové či pracovní, nejsou neomezené. Tuto skutečnost řada řídících pracovníků mnohdy nerespektuje. Maximální a co nejúčelnější využití zdrojů, které máme k dispozici, je ekonomickým imperativem naší hospodářské politiky. Tento mnohostranný úkol musíme komplexně řešit především ve státním plánu, státním rozpočtu, měnovém plánu a dalšími nástroji řízení. Je to problém nejen ekonomický, ale i vysoce politický, jehož řešení předpokládá rozvinutí iniciativy lidí, podstatné zvýšení účinnosti řídící práce, všestranné uplatňování chozrasčotních principů hospodaření a v neposlední řadě také upevnění plánovací a finanční disciplíny.

Nejednou jsme řekli, že každá koruna vynaložených prostředků musí přinést co nejvyšší efekt, že je to konkrétní úkol postavený před každou organizaci. Aby se tato zásada stala skutkem, musíme mnohem důsledněji při řešení hospodářských otázek vycházet z hluboké ekonomické kalkulace, která se musí stát skutečným nástrojem řízení.

Hlavním východiskem našeho úsilí o zvýšení výkonnosti ekonomiky je dosažení vyššího národohospodářského přínosu plynoucího z využití poznatků vědy a techniky a rozvíjení a prohlubování mezinárodní dělby práce.

Socialistická integrace se zeměmi RVHP, zejména se Sovětským svazem, je nezastupitelným faktorem rozvoje naší ekonomiky, představuje základní a nejúčinnější cestu utváření vhodné struktury naší výroby, vývozu i dovozu, a to i z dlouhodobého hlediska. Proto jsou pro nás velmi významné závěry obsažené ve společném prohlášení podepsaném na závěr jednání stranické a vládní delegace Československé socialistické republiky a Svazem sovětských socialistických republik, ve kterém se kromě jiného uvádí: "Nejzávažnější v současné etapě je přechod k rozvoji hospodářských styků na dlouhodobém základě a stanovení hlavních směrů kooperace výroby na mnoho let dopředu. V této souvislosti bylo dohodnuto urychlit společné rozpracování dlouhodobého programu specializace a kooperace výroby do roku 1990. Zvláštní pozornost bude přitom věnována zvýšení vědeckotechnické úrovně odvětvím, která mají rozhodující význam pro rozvoj hospodářství obou zemí."

Zásadu dlouhodobosti je třeba v současných podmínkách uplatnit na všech úsecích, zejména v oblasti investic, které podstatným způsobem ovlivňují budoucí vývoj efektivnosti celého národního hospodářství.

Náročnost našeho národního hospodářství na investice je nadále vysoká. V 5. pětiletce dosahovalo průměrné tempo růstu hmotného objemu investiční výstavby 7,8 %, v loňském roce 5,3 %. I když se tedy tempo zpomalilo, přece jen zůstává rychlejší než tempo růstu národního důchodu.

Při tomto rychlém růstu prostředků vynakládaných na investice, jejich využití a efektivnost stále ještě neodpovídá současným potřebám. Svědčí o tom skutečnost, že se prostředky rozptylují na velký počet akcí, doba výstavby se nezkracuje tak, jak ukládají direktivy XV. sjezdu, nedaří se uvádět do provozu plánovaný počet kapacit a tyto kapacity nedosahují nebo opožděně dosahují plánovaných parametrů. Rozsah zlepšení, kterého bychom mohli v této oblasti dosáhnout, ukazuje např. zvláštní šetření provedené bankou u 31 závazných staveb dokončených v roce 1975, podle něhož prodloužení doby realizace o 20 % znamenalo výpadek produkce v hodnotě 3,6 mld Kčs a výpadek zisku o 1,3 mld Kčs. Vlivem nižší účinnosti těchto investic se prodloužila doba jejich návratnosti o pětinu.

O tom, že lze nové kapacity uvádět do provozu včas a dodržet plánované rozpočtové náklady, svědčí některé konkrétní příklady z Tepny Náchod při rekonstrukci přádelny, z Chemlonu Humenné při výstavbě kapacit na výrobu umělého hedvábí a NHKG Kunčice při rozšíření výroby olejářských trubek.

Hlediska návratnosti a celospolečenského efektu investiční výstavby si ještě neosvojili všichni pracovníci, kteří rozhodují o investicích.

Protože prostředky na investice ukrajujeme ze stejného koláče jako na spotřebu a životní úroveň, nestačí pak v investiční politice uplatňovat starou moudrost "dvakrát měř a jednou řež", ale někdy je třeba měřit i desetkrát více.

S ohledem na úkoly ve výrobní i nevýrobní sféře musíme investovat tam, kde to přináší nejvyšší užitek pro celou společnost, pro zvyšování efektivnosti výroby, pro zahraniční a vnitřní trh a pro zvyšování produktivity práce.

Také dlouhodobý problém čs. ekonomiky - napětí v pracovních silách, pokles směnnosti a nedostatečné využívání moderní a vysoce efektivní techniky v některých podnicích - můžeme řešit jen takovými investicemi, které vedou k absolutním úsporám pracovních sil.

V loňském roce jsme v celém národním hospodářství na investice vynaložili téměř 139 mld Kčs. Z rozpočtových prostředků jsme na financování investic vynaložili přes 56 mld Kčs, tedy více než jednu pětinu rozpočtových výdajů. Ve srovnání s plánem je však uvedená částka o 3,3 mld Kčs nižší, což dokazuje, že některé úkoly v investicích, na jejichž financování se rozpočet podílí, nebyly splněny v plánovaném rozsahu.

Jako v minulých letech se splnily výdaje na investice relativně lépe v hospodářských než v rozpočtových organizacích, které nevyužily téměř jednu desetinu výdajů plánovaných na tyto účely. Část neplnění např. připadá na komplexní bytovou výstavbu, kde je nanejvýš žádoucí dosáhnout výraznějšího zlepšení v zajišťování občanské a technické vybavenosti.

Problémům investiční výstavby věnuje federální vláda soustavnou pozornost. Již v minulosti byla přijata řada opatření ke zkvalitnění průběhu investiční výstavby, zlepšení jejího dodavatelského zabezpečení a k omezení vysoké rozestavěnosti. Musíme však zvýšit důslednost při realizaci těchto opatření jak ze strany investorů, tak také dodavatelů a hledat další účinné metody řízení investičního procesu v duchu zásad vytyčených pro tuto oblast XV. sjezdem strany.

To se týká i vědeckotechnického rozvoje, jehož význam při budování vyspělé socialistické společnosti rychle roste. Rozsah prostředků, které náš stát vydává na financování vědy a techniky, je velký. V loňském roce bylo na tyto účely vynaloženo 14 mld Kčs, což představuje 3,4 % užitého národního důchodu. Z uvedené částky připadá 6 mld Kčs na výdaje ze státního rozpočtu. Přestože ve srovnání s předchozími lety bylo dosaženo vyššího stupně využití plánovaných prostředků, zůstala 4 % prostředků z rozpočtu nevyčerpána, ale z celých finančních plánů téměř 12 % plánovaných prostředků nebylo na vědu a techniku vyčerpáno. V tom se odráží i neplnění věcných úkolů plánu. Např. z 387 státních programů technického rozvoje nebylo splněno 68 úkolů ať již z důvodu nedostatku nebo nezajištění výzkumných kapacit, či potřebných materiálových a investičních prostředků.

Za stále aktuální problém výdajů na vědu a techniku považujeme zvýšení jejich účinnosti. Věda a technika se musí v současných složitých podmínkách stát hlavním impulsem inovačních procesů a racionalizace výroby musí přispět k intenzivnějšímu růstu společenské produktivity práce, ke zvýšení kvality a technické úrovně výrobků, a tím i ke zvýšení jejich konkurenční schopnosti na zahraničních trzích.

Součástí úsilí o racionalizaci výroby je i lepší využití prostředků vázaných v zásobách a vůbec zdokonalení celého procesu materiálně technického zásobování a dodavatelsko odběratelských vztahů.

V loňském roce se nám po několika letech podařilo dosáhnout zrychlení obrátky zásob v průmyslu a stavebnictví o 0,4 dne. Je to pozitivní vývoj, i když nelze přehlédnout, že plán počítal se zrychlením obrátky o 2 dny.

Stejně, jako lepší využívání každé koruny nákladů, je i lepší využívání každé koruny zásob a základních fondů jedním z trvalých úkolů růstu efektivnosti.

Loňský vývoj ukázal, že právě v těchto oblastech zůstávají stále ještě značné rezervy a že náš velký ekonomický potenciál musíme lépe využívat. K tomu musí přispět i účinnější využívání ekonomických podnětů a nástrojů finanční a úvěrové politiky.

Soudružky a soudruzi, státní závěrečný účet by byl pouze sumářem suchých čísel, kdybychom jeho vypracování nespojovali s kritickou analýzou dosažených výsledků a s hledáním účinnějších cest ke zvýšení efektivnosti a upevnění hospodárnosti. Jeho sestavení pravidelně předchází hodnocení ročních výsledků hospodaření v podnicích a VHJ. Toto každoroční bilancování je organickou součástí procesu řízení. V letošním roce se poprvé uskutečnilo podle nových zásad schválených federální vládou.

Hlavním rysem nového přístupu k ročním rozborům je zvýšení náročnosti i na hodnocení výsledků. Těžištěm hodnocení je rozbor výsledků dosažených při zvyšování efektivnosti a kvality práce a při uspokojování potřeb národního hospodářství příslušnými výrobky a službami. Na rozdíl od předchozích let se nyní neschvaluje jen správnost účetní závěrky, nýbrž celkové výsledky hospodářské činnosti. Nové zásady kladou též zvýšené nároky na hodnotící činnost vyšších stupňů řízení, finančních správ a poboček banky. Rozšířila se i účast svodných průřezových vládních orgánů.

Při projednávání rozborů bylo možno 92 % podnikům schválit jejich hospodaření bez výhrad. Byly však i takové podniky, u nichž bylo toto schválení podmíněno zavedením zvláštního kontrolního režimu.

V těch případech, kdy nedostatky mají závažnější a dlouhodobý charakter, nebyly výsledky hospodaření schváleny. Právě těmto podnikům a organizacím, u kterých byl zaveden zvláštní kontrolní režim, je nutno věnovat zvýšenou pozornost.

Na základě získaných poznatků můžeme shrnout, že se nově přijatá opatření osvědčila. Zavedení komplexního hodnocení a schvalování dosažených hospodářských výsledků organizací se ukázalo jako účinný nástroj realizace hospodářské politiky i jako nástroj kontroly dodržování stanovených záměrů a cílů. Při hodnocení činnosti podniků bude však nutno ještě více posílit význam kvalitativních ukazatelů.

Zvyšování váhy kvalitativních ukazatelů prosazujeme v celé soustavě řízení. Tímto směrem se zaměřuje i komplexní experiment efektivnosti a kvality, který v současné době začal a probíhá ve 12 výrobně hospodářských jednotkách.

Jde nám o takový styl práce, při kterém se ekonomická kalkulace, porovnávání vynaložených nákladů s dosaženými výsledky stává naprosto samozřejmou součástí každodenního hospodářského rozhodování. Kritériem účinnosti řízení mohou být jen faktické výsledky měřené špičkovými světovými parametry.

Soudružky a soudruzi, plnění hospodářských úkolů v loňském roce umožnilo dosáhnout dalšího zvýšení životní úrovně obyvatelstva. Jeho peněžní příjmy vzrostly o 4,5 % a výdaje státního rozpočtu na sociální zabezpečení, zdravotnictví, školství a kulturu o 3,6 %.

Tyto údaje svědčí o tom, že proces stále plnějšího uspokojování hmotných a kulturních potřeb obyvatelstva pokračuje i v obtížných ekonomických podmínkách. Vyplývá to ze samé podstaty socialistické společnosti, která v tom spatřuje cíl své ekonomické činnosti. Vyšší peněžní příjmy použilo obyvatelstvo z převážné části k nákupům v maloobchodě, jehož obrat vzrostl o 3,7 %. V souhrnu byla koupěschopná poptávka obyvatelstva pokryta.

Stále rostoucí příjmy obyvatelstva, jakož i jeho úspory a stále vyšší stupeň nasycení jeho potřeb však vyžadují, aby výroba, obchod a služby uspokojovaly potřeby obyvatelstva nejen z hlediska objemu, ale aby též respektovaly různorodost a proměnlivost jeho potřeb a zájmů z hlediska sortimentu, módnosti, technické úrovně a kvality výrobků a služeb. Dobře zásobený vnitřní trh, spokojenost zákazníka - to patří k důležitým podmínkám pro rozvoj pracovní aktivity, pro hmotný zájem a zvyšování výkonů každého jednotlivce.

Při posuzování situace na vnitřním trhu nemůže zůstat stranou ani oblast služeb. Při nesporně vysokém standardu spotřeby potravin a průmyslových výrobků, který byl u nás dosažen, začíná se poptávka obyvatelstva zákonitě orientovat stále více na vysoce kvalitní a pohotové služby, které usnadňují domácí práce, zvyšují kulturu bydlení, souvisejí s rozšiřujícím se množstvím výrobků dlouhodobé spotřeby, s rozvojem motorismu, turistiky a rekreace. Proto je třeba s ještě větší energií zabezpečovat závěry 7. zasedání ÚV KSČ, které vytyčilo pro tuto oblast základní směry dalšího rozvoje.

Výraznějším tempem se v minulém roce rozvíjely peněžní služby poskytované obyvatelstvu spořitelnami a pojišťovnami. Vklady obyvatelstva se zvýšily o 10,9 mld Kčs a dosáhly celkové částky 138 mld Kčs. Půjčky poskytnuté obyvatelstvu vzrostly o 1,9 mld Kčs a jejich celkový objem dosáhl téměř 27 mld Kčs. V souladu se stále se rozšiřujícím pojištěním osob a majetku se zvýšil i objem náhrad vyplácených obyvatelstvu státními pojišťovnami o 8,7 % a dosáhl částky 2,5 mld Kčs.

Značnou část služeb u nás poskytujeme bezplatně, formou společenské spotřeby. Tato forma tvoří velmi významnou složku životní úrovně našeho obyvatelstva. Je to oblast, která nám pomáhá formovat socialistický způsob života, zvyšovat úroveň vzdělanosti, využívat tvůrčí schopnosti obyvatelstva, zlepšovat jeho zdravotní stav, vytvářet vhodné sociální podmínky pro život starších spoluobčanů. V loňském roce dosáhly neinvestiční výdaje státního rozpočtu na společenskou spotřebu 107,6 mld Kčs.