Bolo by žiadúce v stavebníctve znížiť percento fluktuácie, stabilizovať najmä pracovníkov odborných profesií v krajoch sústredenej investičnej výstavby a pre rozhodujúce investičné celky, pričom hmotne ich zainteresovať vo väčšej miere na kvalite prác a najmä na včasnosti, resp. skoršom odovzdaní kapacít do prevádzky.

Súdružky a súdruhovia, realizácia investičnej výstavby kladie a bude ďalej klásť pri jej nebývalom rozsahu vysoké nároky na riadiacu a organizátorskú prácu a súčinnosť a osobitne na zvládnutie niektorých čiastkových závažných problémov, ktoré majú dlhodobý charakter. Dosiahnuť v tom obrat znamená trpezlivo, rozumne denne bojovať s rutinou a starými prístupmi k práci. Máme nádejné predpoklady zvíťaziť nad starými metódami práce. Urobilo sa pre to už mnoho. Napr. so základnými prostriedkami, ktorými je dnes vybavený jeden pracovník, t. j. cca 197 tis. Kčs, sa pred 30 rokmi museli uspokojiť traja pracovníci. Stroje a zariadenia, uvádzané do prevádzky v tomto období, sú menej náročné na obsluhu a ich zavedenie by malo prispieť pri likvidácii zastaralých strojov, ktoré na seba viažu veľký počet pracovníkov, k riešeniu nedostatkov pracovníkov a k ďalšiemu rastu produktivity práce. Ide o to, lepšie využiť súčasnú výrobnotechnickú základňu, zvyšovať časové využitie strojov predovšetkým s vysokými technicko-ekonomickými parametrami a rýchlejšie vyraďovať zastaralé a neefektívne stroje.

Sú to veľmi náročné úlohy, ktoré nás na úseku investičnej výstavby očakávajú. Sme svedkami toho, že od Víťazného februára sme urobili gigantické dielo - oči každého vidia, že sa vybudovali a zmodernizovali celé odvetvia a celý rad dôležitých kapacít, ktoré zabezpečujú rozvoj celého národného hospodárstva. Možno vymenovať Slovnaft, Kaučuk Kralupy, Spolana, Duslo Šaľa, Chemické závody, ropovod Družba, Tranzitný plynovod, železiarne, parné a atómové elektrárne atď. To sú istoty, to je skúsenosť, že náš ľud mnoho dokázal a dokáže ešte viac, kvalitnejšie, efektívnejšie a včas. A o to nám všetkým ide.

Verím, že statočnou, svedomitou prácou naplníme i závery 11. zasadnutia ÚV KSČ pre ďalší rozkvet našej socialistickej vlasti.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Balogovi. Hovoří poslanec Kubrt, připraví se poslanec Suber.

Poslanec SL K. Kubrt: Vážené soudružky, vážení soudruzi, vážení hosté, v každodenním životě a zejména pak v hospodářské praxi jsme svědky toho, jak rychle proniká vědeckotechnický rozvoj do všech oblastí našeho života. V národním hospodářství neexistuje obor, kam by nové poznatky vědy a techniky nezasahovaly, nebo kde by nevyžadovaly celkovou změnu náplně i metodiku práce. Vyšší technická úroveň výrobků je jednou z nezbytných podmínek pro to, aby jejich užitná hodnota byla schopná konkurence se zahraničními výrobky. Vedle vysoké technické úrovně je nezbytnou a mnohdy dokonce prvořadou podmínkou rovněž kvalita provedení a z toho odvozená i spolehlivost výrobků.

Chtěl bych se zmínit o některých otázkách zejména z těch hledisek, jak je vědeckotechnický rozvoj uplatňován při zvyšování kvality výrobků, jak je uplatňována kvalita, ať už mluvíme o výrobcích pro vnitřní trh, výrobcích pro výstavbu nových kapacit a budování základních fondů, anebo o výrobcích pro vývoz. V současné době je nejvyšší a také nejzřetelnější nárok na kvalitu výrobků právě při vývozu. Prostudoval jsem si proto podrobně zprávy organizací zahraničního obchodu, které se týkají reklamací na vyvážené výrobky, na jejich četnost, příčiny i na způsob jejich odstraňování a samozřejmě i na srovnání se zahraniční konkurencí. Při zvážení celkových čísel v hodnotě se ukazuje, že jde o značné částky, i když představují jenom nepatrný podíl celkového objemu vývozu. Přitom se ukazuje, že by organizace, které reklamaci zapříčinily, měly dbát na daleko rychlejší odstraňování vzniklých nedostatků a učinit opatření, aby se tyto závady neopakovaly.

Protože odrazem technické úrovně a kvality vyvážených výrobků jsou i dosahované kilogramové ceny u jednotlivých výrobních oborů i druhů výrobků, srovnal jsem si podobné výrobky vyvážené zejména průmyslově vyspělejšími zeměmi. I když tyto ukazatelé mají jen určitou omezující vypovídací schopnost, je u nich zřejmé, že československé výrobky ve svém průměru nedosahují špičkového efektu při vývozu, ale pohybují se kolem 60-70 %. V některých případech došlo během posledních pěti let i k poklesu. Přitom je třeba říci, že podmínky pro vývoz, zejména do kapitalistických států, se vzhledem k prohlubující hospodářské krizi dále komplikují.

Dochází k tomu, že i výrobky takových nosných programů, jako jsou textilní stroje, jejichž vývoz vykazoval řadu let nadprůměrná tempa, nemohou se na kapitalistických trzích prosadit. Jestliže se v tomto oboru zvyšovaly postupně meziroční přírůstky vývozu do kapitalistických států ze 7,6 % v roce 1970 až na 41 % v roce 1975, došlo pak v roce 1976 k podstatnému snížení meziročního přírůstku na pouhých 5,4 %. Ještě nepříznivěji se projevil rozsah vývozu do kapitalistických států v loňském roce, kdy dosáhl necelých 51 % z objemu dosaženého v roce 1976. Absolutní částka vývozních dodávek do kapitalistických států uplynulého roku odpovídá objemu realizovanému v roce 1973, což znamená, že prakticky během jednoho roku byl kdysi bouřlivý rozvoj v této oblasti vržen o 4 roky zpět.

Musíme počítat s tím, že situace na kapitalistických trzích zůstane i nadále složitá proto, že zde vládne tvrdá konkurence. Nedá se už spoléhat na nějaké tradice nebo dřívější slávu byť sebelepších výrobků.

Prodávat bude především ten, kdo může nabídnout celkově lepší výrobky a výhodnější podmínky prodeje. Rozhodně větší naději na realizaci budou mít výrobky, které mají vysoké technickoekonomické parametry, kvalitu, provozní spolehlivost, ale i perfektní servis.

V současné době se velmi často diskutuje v souvislosti s odbytovými potížemi některých našich výrobků na zahraničních trzích, jak dalece tyto neúspěchy ovlivňuje samotná práce jednotlivých PZO a jak dalece kvalita a technická úroveň samotných výrobků. Je možno zcela jednoznačně prohlásit, že lépe nebo hůře prováděná obchodní činnost může stav v prodeji do značné míry ovlivnit, přesto však si musíme uvědomit, že hlavní těžiště efektivnosti odbytu našich výrobků spočívá v oblasti vývoje a výroby. Máme přece celou řadu poznatků, že každý nedostatek v úspěšné konkurenci zahraničním výrobkům musíme na těchto trzích draze platit.

Nelze ovšem jen tyto neúspěchy registrovat, ale je nezbytně nutné, a to se také v naší hospodářské jednotce ELITEX, koncernový podnik Liberec, stalo, vyhodnotit celkovou situaci a provést opatření, aby se naše textilní strojírenství dostalo na úroveň, kterou mělo ještě před několika málo, lety.

Z provedené analýzy pro nás vyplynul mimo jiné i poznatek, že období 15-20 let, které ještě kolem roku 1960 bylo postačující na přivedení myšlenky z výzkumu až do realizace ve výrobě, se v současné době zkrátilo na méně než polovinu a bude nutné počítat s inovačním intervalem cca 5 let, a to i u inovací vyšších řádů. K dosažení tak velkého skoku v urychlování technického rozvoje je nutné změnit formy řízení, metodiky i obsah vědeckovýzkumné a vývojové práce.

Nadále trvá značná roztříštěnost úkolů řešených vědeckovýzkumnou základnou, zejména na podnicích, kde na jednotlivé pracovníky mnohdy připadne i řešení několika náročných úkolů. Provedená analýza ukázala, že naše výrobně hospodářská jednotka má pro tyto úkoly vytvořeny všechny podmínky, ať již jde o počty pracovníků nebo materiální zabezpečení. Současný stav je takový, že na každých 11 dělníků připadá 1 pracovník vědeckovýzkumné základny. Výdaje na výzkum a vývoj dosahují 4,7 % z celkového objemu výroby. Pro srovnání - ve Spojených státech se tyto výdaje pohybují od 4,2-5 %.

Rovněž inovační proces našich výrobků je na světové úrovni, ovšem pouze co do frekvence, ale již méně v patřičné požadované kvalitě.

Půjde tedy o to, abychom z takto vybudované vědeckovýzkumné základny dosahovali i odpovídající efekt, to znamená včas a v potřebné kvalitě připravovali výrobky, které by nám pomohly i za současné obtížné situace udržet dobré postavení na světových trzích. Jistě mi prominete, že jsem tuto problematiku rozváděl trochu šířeji, je to jednak tím, že mi je blízká, ale i proto, že se domnívám, že obdobné problémy mohou působit i v některých dalších hospodářských jednotkách.

Mluvíme-li o technické úrovni a kvalitě výrobků, nejde vždy jen o převratné technologické nebo konstrukční změny. V řadě případů jde o uplatnění techniky nebo technických zařízení, které umožňují zhodnocování stávajících výrobků. Např. jedním z tradičních exportních výrobků jsou sladařské ječmeny pro výrobu piva. Jak sami pracovníci tohoto průmyslu prokazují, mohli by ze stejné suroviny dosáhnout daleko vyšší vývozní ceny, kdyby měli dostatek moderních kontrolních zařízení, která by umožňovala přesný výběr partií, které mají vlastnosti požadované jednotlivými zahraničními zákazníky. Obdobně i u našich dvou hlavních značkových vývozních druhů piva z Plzně a z Budvaru by byla možnost zvýšit jakost vyvážených piv, kdyby zde byly používány přístroje pro automatickou kontrolu lahví. Mohl bych uvádět řadu dalších příkladů nejen z tohoto, ale i z dalších odvětví, kdy právě účinnější využití nové techniky, ať už k provádění některých operací anebo ke kontrole umožňuje při jinak stejných podmínkách dosáhnout stálejší vyrovnané kvality, ale i obecně vyšší kvalitu výrobků, které výrazným způsobem může ovlivňovat při současném růstu konkurence na mezinárodních trzích zlepšení dosahovaných cen.

Setkali jsme se s některými nedostatky, zejména v kvalitě praček, ledniček, televizorů, některých druhů obuvi i řady drobnějších výrobků denní nebo časté potřeby. Jsou diskuse i o výrobcích finančně pro občany náročných, jako osobní automobily, kdy po zavedení nového typu se vyskytují určité závady.

Proto musí být technická úroveň výrobků stále předmětem pozornosti i péče jak vedoucích hospodářských pracovníků, tak i všech pracujících ve výrobním procesu. Chtěl bych proto apelovat na všechny řešitele úkolů technického rozvoje i na řídící pracovníky všech stupňů k většímu a intenzívnějšímu úsilí o zvyšování technické úrovně a kvality výrobků.

Soudružky a soudruzi, i v průmyslově nejvyspělejších zemích se setkáváme s podobnými příklady nedodržování kvality. K tomu bych chtěl použít některé oficiální údaje. Jak uvádí bezpečnostní úřad amerického ministerstva dopravy, firma General Motors Corporation vyzvala loni více než 3 mil. majitelů jejich vozů, aby se dostavili k opravě zjištěných závad. Také koncern Chrysler v loňském roce odvolal k úpravě 4,6 mil. vozů. Podobné případy se vyskytují i u některých dalších západoevropských výrobků.

Abych nemluvil jen o automobilech, ještě krátký příklad - jedna západoněmecká firma dodala velký montážní jeřáb na elektrárnu Mělník. Po montáži došlo při zkouškách k havárii, při které byl jeřáb natolik poškozen, že musí být v plném rozsahu nahrazen.

Tyto příklady nepoužívám proto, že bych chtěl omlouvat naše nedostatky, ale ukázat, že mohutný vědeckotechnický rozvoj s sebou přináší celou řadu nových náročných řešení nejen nám, ale i ostatním vyspělým průmyslovým zemím.

Není proto náhodou, že ústřední výbor strany v souladu s usnesením XV. sjezdu KSČ věnuje těmto otázkám značnou pozornost. Zejména ve svých závěrech ze 3. zasedání ÚV KSČ o rozvoji hutnictví a strojírenství a z 11. plenárního zasedání ÚV KSČ je nezbytnému růstu kvality veškeré produkce věnována mimořádná pozornost. Vláda Československé socialistické republiky zejména na základě usnesení 3. zasedání ÚV KSČ a dále na základě závěrů, které vyplynuly z kontroly usnesení vlády z roku 1973, provedla nebo uložila řadu opatření ke zvýšení úrovně kontroly jakosti ve všech rozhodujících fázích výroby, ale také k vytváření účinného státního řízení jakosti, včetně zkušebnictví.

Nemohu zhodnotit výsledky celého tohoto úsilí vlády, ale jak vyplývá ze zprávy, není vláda sama plně spokojena s dosaženým vývojem v této oblasti a ukládá další opatření. Jedním velmi dobrým opatřením je komplexní experiment řízení efektivnosti a kvality, který bude ověřován ve 12 výrobně hospodářských jednotkách po dobu tří let 6. pětiletky, jak o tom hovořil soudruh poslanec Prchal. V experimentu je snaha především posílit funkci plánu chozrasčotu hmotnou zainteresovaností a tvorbou cen na bázi komplexního řízení efektivnosti a kvality. Podle mého názoru vychází se tedy správně ze skutečnosti, že kvalita, efektivnost a inovační proces může daleko lépe postihnout pětiletý plán než plán roční.

Doporučuji, aby celému tomuto experimentu byla všemi orgány věnována opravdu trvalá pozornost, která samozřejmě neznamená vytváření nepřiměřených výhod a benevolencí, ale naopak zvýšenou náročnost. Přínosem pro celou tuto oblast bude ještě i připravovaná schůze Sněmovny lidu na podzim letošního roku, která se za široké účasti poslanců, ale i aktivu odborníků bude problematikou rozvoje zabývat.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Kubrtovi. Slovo má poslanec Suber, připraví se poslankyně Mrvová.

Poslanec SL J. Suber: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, nedílnou součástí rozvoje národního hospodářství je bezesporu také doprava. Celý dopravní systém, všechny druhy dopravy, tj. železniční, silniční, doprava po vodě, letecká doprava - anebo nejprogresívnější doprava ropy a zemního plynu rozvodem a plynovodem - se musí rozvíjet tak, aby plynule, hospodárně a v potřebném čase pokrývaly nezbytné potřeby naší ekonomiky i celé naší společnosti. Jde jak o dopravu nákladů, tak i osob.

Plným právem jsou proto úkoly dopravy i její všestranný rozvoj důležitou součástí směrnice 6. pětiletého plánu, schválené XV. sjezdem KSČ. Jejich zajišťování a plnění je předmětem pozornosti a součástí programu vlády. Dovolte mi proto, abych se alespoň o některých současných otázkách a problémech rozvoje dopravy zmínil.

Do roku 1980 se má zvýšit objem přepravy zboží proti roku 1975 o 23-25 % a přepravy osob o 10-12 %. I v 6. pětiletce se počítá se zvyšováním podílu silniční dopravy na celkovém objemu přepravy v tunách i v přepravní práci. Přesto páteří dopravní soustavy zůstává nadále železniční doprava.

V roce 1976 byly úkoly stanovené 6. pětiletým plánem splněny v přepravě zboží na 100,7 %, v přepravních výkonech na 99,3 % a přepravě osob na 96,7 %.

V roce 1977 vzrostl sice objem přepravy zboží nákladní dopravou o 2,6 % proti roku 1976, ale to nestačilo na splnění plánovaných úkolů.

V železniční dopravě byl státní plán nakládky zboží splněn na 98 %. V roce 1977 trvaly nedostatky zejména ve zpožďování nákladních vlaků a rychlíků. Poněkud se ve srovnání s rokem 1976 zlepšila rytmičnost nakládky a vykládky.

V roce 1977 pokračoval pokles počtu pracovníků v železniční dopravě u důležitých profesí. Proti roku 1976 činil úbytek u vlakových čet 634, u lokomotivních čet 443, u posunovačů 295 a u traťových dělníků 766 osob. Železniční doprava jen s velkými obtížemi a vypětím zvládala rostoucí přepravní potřeby národního hospodářství.

V železniční přepravě bylo nutno pokrývat potřeby v pořadí podle naléhavosti pro národní hospodářství. To v podstatě znamenalo odsunovat dopravu některých výrobků na pozdější dobu, někdy i na úkor výrobních podniků.

Když jsme ve výboru pro průmysl, dopravu a obchod projednávali návrh rozpočtu federálního ministerstva dopravy na rok 1978, seznámili jsme se nejen s problémy při plnění plánu v dopravě, ale i s opatřeními, které federální ministerstvo dopravy a vláda v průběhu roku 1976 a 1977 k jejich řešení přijala. Ověřili jsme, si, že s plnou vážností, i když někdy opožděně, jsou postupně vytvářeny předpoklady pro řešení současných problémů a pokrývání rostoucích potřeb přepravy v národním hospodářství. Jak velká je nyní pozornost věnovaná nejvyššími orgány dopravě, vyplývá i z toho, že předsednictvo strany a předsednictvo vlády přijalo soubor opatření k zabezpečení úkolů v železniční dopravě vyplývající ze závěrů XV. sjezdu KSČ a řešení úzkých míst v přepravě uhlí ze Severočeského kraje.

Před svým dnešním vystoupením jsem si v našem vsetínském okrese ověřil situaci v dopravě přímo. Všímal jsem si jednak možností a rezerv ke zvýšení přepravy a jednak vztahů mezi dopravou a výrobními organizacemi. Ve všech stanicích okresu jsou krátká kolejiště, takže stanice nejsou schopny pojmout vlaky v délce 600-700 m. Zvlášť složitá je situace ve stanici Vsetín. Jenom dvě stanice (Valašské Meziříčí a Lhotka nad Bečvou) mají moderní automatické zabezpečovací zařízení. Ostatní stanice mají jen elektromechanické nebo poloautomatické zařízení. V důsledku tohoto stavu musí mnoho vlaků čekat u hlavních návěstidel a zpomaluje se pohyb nákladních i osobních vlaků a snižuje se značně kapacita přepravy.