Náš přínos k mobilizaci a ovlivnění světového veřejného mínění je nerozlučně spjat s úkoly budování naší socialistické vlasti. Příklad naší socialistické skutečnosti je nejúčinnějším prostředkem, jak působit na světové veřejné mínění. Každý náš úspěch, kterého dosahujeme v našich závodech, v technické dokonalosti našich výrobků, v zemědělství, školství, zdravotnictví, ve vědě a kultuře ve spojení s morální jednotou našeho lidu, jsou nejcennějším přínosem v boji za mír a mezinárodní spolupráci, za svobodu a nezávislost národů a jsou nejúčinnější podporou světovému mírovému hnutí. Čím lépe a rychleji budeme plnit závěry XV. sjezdu KSČ a čím pevnější bude socialistické společenství v čele se Sovětským svazem, tím více přispějeme k odstranění nebezpečí válek ze života lidské společnosti. V tom také spočívá naše internacionální povinnost a odpovědnost před celým mírumilovným světem.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Švestkovi. Prosím poslance Lörincze, připraví se poslankyně Doležalová.

Poslanec SL J. Lörincz: Vážené Federálne zhromaždenie, súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, vo svojom vystúpení chcem nadviazať na expozé súdruha Chňoupka, v ktorej hovorí o zosilnení nepriateľského propagandistického pôsobenia Západu, ktoré je namierené proti socialistickým krajinám, proti uvoľňovaniu napätia. Ide totiž o veľmi závažnú otázku, ktorá hlboko znepokojuje občanov nielen v mojom volebnom obvode, ale v celej našej vlasti.

V podmienkach uvoľňovania napätia nerátame s ideologickým zmiernením, ale naopak s pokračovaním ideologickej konfrontácie. Nie sme a nikdy sme neboli proti slobodnej výmene pravdivých informácií, ako to už dnes niektorí povedali, hlavne poslankyňa Dvořáková. Vždy sme sa vyslovovali pre čestný boj ideí, pretože vieme, že ich správnosť preveruje samotný život, a ten dáva nám za pravdu.

Pod ideologickým bojom chápeme porovnávanie ideí, skutočných faktov, spor o reálne hodnoty, vlastné tomu či onomu spoločenskému systému. Ideologický boj však nesmie prerásť v "psychologickú vojnu", nesmie byť využívaný ako prostriedok k zasahovaniu do vnútorných záležitostí druhých štátov, nesmie viesť k politickej a vojenskej konfrontácii.

Aká je však skutočnosť? Začiatkom tohto roku sme boli svedkami mimoriadne intenzívnej kampane proti ČSSR a ďalším socialistickým krajinám. Signálom sa stala tzv. charta 77, ktorú na objednávku zahraničných ideodiverzných centrál vyfabrikovali domáci politickí zapredanci a stroskotanci. Išlo o podvratnú činnosť pod zámienkou ochrany ľudských práv, i zákerný útok proti tomu, čo je socializmu najvlastnejšie.

Socializmus vznikol, aby odstránil vykorisťovanie, aby každý mal zabezpečený človeka dôstojný život, ktorý nemôže skaliť nezamestnanosť, negramotnosť, vyliečiteľné choroby alebo nevládnosť v starobe. Socializmus vznikol, aby poskytol každému univerzálne ľudské právo - právo byť šťastným.

Aké ľudské práva sa porušujú v kapitalistických krajinách, je všeobecne známe. Aké ľudské práva sa však neplnia u nás? Buržoázni kritici môžu mať na mysli iba "práva" bývalých fabrikantov a veľkostatkárov na vykorisťovanie a obohacovanie sa na úkor zbedačovania pracujúcich, ktoré im naša robotnícka trieda, vedená Komunistickou stranou Československa, odobrala vo Februári 1948. Pred rokom sme volili do našich zastupiteľských orgánov od miestnych národných výborov počnúc až po najvyššie orgány štátnej moci, a do jediného zákonodarného zboru - Federálneho zhromaždenia, svojich poslancov, v počte okolo 200 tis. robotníkov, roľníkov, z radov inteligencie, vedcov, akademikov, umelcov, spisovateľov atď., príslušníkov národov a národností. No, nezabudli sme ani na medzi nami ešte žijúce zvyšky bývalých kapitalistov, pravda že sme ich nezabudli vynechať.

Oni si svoje ľudské práva predstavujú tak, že by mali mať možnosť aj v socializme vykorisťovať spoluobčanov. Musíme týchto našich neprajníkov dôrazne upozorňovať, že takéto kapitalistické "práva", ktorých uplatňovanie vytvára na Západe masovú nezamestnanosť, biedu, nešťastie a diskrimináciu más kastou vyvolených, nepovažujeme ani za ľudské, ani za demokratické. Práve preto naši občania rozhodne odmietajú, že práve oni reklamujú uplatňovanie ľudských práv v socialistických krajinách, naši občania odsudzujú ohováračské kampane namierené proti podstate socializmu.

Keďže buržoázne oznamovacie prostriedky nie sú ochotné pravdivo informovať o našich úspechoch, potvrdzujúcich životnosť marxisticko-leninských ideí a chcú odpútať pozornosť od svojich vážnych vnútropolitických problémov, uchyľujú sa k dezinformácii. Zamlčujú podstatu tragédie desiatok miliónov nezamestnaných vo svojich krajinách, zamlčujú názor a pravdu napr. 15 miliónov čs. občanov a šíria kuvičie hlasy nimi platených renegátov.

Sú to rastúce úspechy budovania socializmu, ktoré sú soľou v očiach reakčných imperialistických síl a žiadúcim príkladom pre pracujúci ľud ich vlastných krajín, ktorý nesie ťarchu prehlbujúcej sa krízy kapitalizmu.

Buržoázni ideológovia znova používajú falošné informácie o údajnom "sovietskom nebezpečenstve", ktorým je verejnosti kapitalistických krajín odôvodňovaná výroba neutrónovej bomby a ďalšie kolo horúčkovitého zbrojenia, čo slúži na rozdúchavanie ovzdušia vojnovej psychózy a pripomína "studenú vojnu". Pritom to boli vládnúce kruhy kapitalistických krajín, ktoré umožnili expanziu fašizmu s cieľom zotročiť prvý socialistický štát, ktoré nechali zhodiť na Hirošimu a Nagasaki strašné atómové bomby a na Vietnam viac výbušnín ako bolo použité v druhej svetovej vojne. História ukazuje, že agresívnym bol práve vždy kapitalizmus, ktorý nútil socialistické spoločenstvo žiť v neustálom strehu a brániť svoje základné právo na existenciu.

Ide teda o vulgárne prekrútenie zahraničnej politiky Zväzu sovietskych socialistických republík, ktorý sa rozhodujúcou mierou zaslúžil spolu s ďalšími socialistickými krajinami o zvolanie Konferencie o bezpečnosti a spolupráci v Európe a o uvoľnenie napätia. Mierové spolunažívanie krajín s rozličným spoločenským systémom nie je nijaký taktický manéver, ale nemeniteľný princíp marxisticko-leninskej politiky, uvedený do praxe spolu so zrodom prvého socialistického štátu. Práve preto plníme dôsledne aj Záverečný akt helsinskej konferencie.

Zatiaľ čo v socialistických krajinách bol text Záverečného aktu publikovaný v miliónových nákladoch, takže sa jeho obsah dostal pod priamu kontrolu mnohomiliónových más v týchto krajinách, na Západe bol tento základný dokument vydaný nákladom iba niekoľko tisíc výtlačkov, takže sa nedostal pod priamu kontrolu obyvateľov kapitalistických krajín. To je ďalšia ukážka tzv. objektívnej informovanosti a tzv. voľného toku informácií.

Ak pre buržoáznu propagandu bolo vždy charakteristické rafinované dávkovanie pravdy, polopravdy a lži, tak v súčasnosti kladie dôraz na vyloženú lož. Nechýbajú ani výmysly o politických procesoch, ktoré sa vraj konajú v ČSSR.

Ohováračské nepriateľské kampane fabrikujú antikomunistické centrály, ktoré disponujú obrovskými finančnými čiastkami a najmodernejšou technikou. Tendenciu stupňovania "psychologickej vojny" potvrdzuje fakt, že kongres Spojených štátov schválil v tomto roku zvýšený rozpočet 68 miliónov dolárov na činnosť rozhlasových staníc Sloboda a Slobodná Európa, ktoré sú hlavným nástrojom podvratnej činnosti namierenej proti socialistickým krajinám a proti uvoľňovaniu napätia. Okrem toho boli dodatočne vydelené ďalšie milióny na vybudovanie 11 nových výkonných vysielačov. Táto skutočnosť nás musí nabádať, aby sme podnikli rozhodné kroky pre zamedzenie stupňovania podvratnej činnosti zvonku.

Socialistické krajiny nepotrebujú prekrucovať pravdu, aby propagovali svoju ideológiu, úspešne overenú v praxi. Treba však prelomiť informačný monopol imperialistických síl, aby verejnosť na Západe nemohla byť ďalej klamaná o skutočnosti v socialistických krajinách. Musíme urobiť podstatne viac v tom zmysle, aby sa pravda o socializme a o našom úsilí o mierové spolunažívanie dostala k pracujúcim v kapitalistických štátoch.

Dnes v boji s nepriateľskou ideológiou treba vysoko kvalifikovaných a špecializovaných kádrov, s dostatočným vedeckým zázemím a účinnou technikou. Ideologická oblasť sa v dnešných medzinárodných podmienkach stáva hlavným a rozhodujúcim frontom boja vo svetovom meradle. To si musíme vo svojej propagandistickej práci uvedomiť a neľutovať žiadne úsilie ani prostriedky na odhaľovanie nepriateľského ohovárania a šírenia pravdy o našej spravodlivej veci.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Lörinczovi. Jako poslední před přestávkou vystoupí poslankyně Doležalová.

Poslankyně SN K. Doležalová: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, po vyslechnutí expozé k základním otázkám zahraniční politiky ČSSR bych především chtěla vyjádřit uspokojení nás, prostých pracujících lidí, které zde zastupuji, nad tím, že československá zahraniční politika aktivně spolupůsobí v součinnosti se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi na hlavním směru mírové strategie.

Naši pracující dobře chápou, co se od nich v tomto směru očekává. Ostatně, stěží to lze vyjádřit výstižněji, než jak to svého času učinil Klement Gottwald: "Buduj vlast - posílíš mír!". Tak my rozumíme vztahu vnitřní a zahraniční politiky. Dobře víme, že vše, co se v mezinárodních vztazích za poslední léta změnilo k dobrému, bylo vyvoláno především změnou v poměru sil mezi socialismem a kapitalismem. A této změny nebylo dosaženo silnými řečnickými projevy, ale neustále rostoucím politickým, ekonomickým a ideologickým vlivem socialismu, tedy reálnou skutečností, o kterou se naše zahraniční politika opírá. Nu, a my tuto reálnou socialistickou skutečnost vytváříme denně svojí prací a tím nejúčinněji působíme na další pozitivní změny ve prospěch míru.

Při bilanci dosavadního vývoje prosazování mírového úsilí nelze popřít, že bylo dosaženo celé řady významných úspěchů, které zabránily i velmi vážným mezinárodním konfliktům, a že se přijaly úmluvy a dohody, které sice neřeší vše, ale jsou základnou pro další konkrétní opatření pro zachování míru a odstranění válečných konfliktů.

Socialistické státy zdůrazňují, že pevný a trvalý mír může garantovat pouze řešení souhrnu ekonomických, politických, třídních, sociálních, vojenských a dalších faktorů. Nejde tedy pouze o faktor vojenský, který je sice velmi důležitý, ale ne jediný a rozhodující. Mírové úsilí se proto zaměřuje na dosažení dohod při řešení všech oblastí společenské činnosti, jak je konečně zřejmé i z průběhu mnoha jednání, především z dosažených závěrů na helsinské Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

Dovolte, vážené soudružky a soudruzi, abych se ve svém vystoupení zaměřila zejména na faktor odzbrojení.

l když jsem uvedla, že převládající tendencí současného mezinárodního vývoje se stalo uvolňování napětí, zůstává celá škála otázek, spojených s odzbrojením, jejichž řešení bude záležitostí komplikovanou a nesnadnou. Vezměme jen několik faktů. Podle odhadů jsou světové zásoby jaderných zbraní tak vysoké, že se rovnají jednomu miliónu třem stům tisícům bomb, svržených na Hirošimu, a další země jsou schopny si je vyrobit, jako Jihoafrická republika, Izrael, Indie a další. V armádách světa je 22 mil. vojáků a 400 tis. vědců pracuje na společensky neproduktivních vojenských výzkumech. A část výdajů, vynakládaných na zbrojení, by stačila k likvidaci nakažlivých nemocí ve světě i zavlažení pouští. Odzbrojení se stává nejsložitějším úkolem naší epochy.

Částečné řešení nukleárního nebezpečí dává moskevská smlouva z roku 1963 o zákazu zkoušek jaderných zbraní v atmosféře, kosmickém prostoru a pod vodou. Je to zatím nejuniverzálnější smlouva, kterou podepsalo 108 členských států kromě Francie a Číny. Jí předcházely návrhy Sovětského svazu prakticky od ukončení druhé světové války. Vedle této smlouvy ČSSR podepsala rovněž smlouvu o nešíření jaderných zbraní, ke které od roku 1968 přistoupilo již sto států.

Vedoucí úlohu ve všech iniciativních návrzích má nesporně Sovětský svaz a státy Varšavské smlouvy, které neustále předkládají své návrhy, směřující k postupnému odzbrojování a dosažení takového stavu, který zabezpečí každému obyvateli země klidný zítřek. Dobrá vůle se u nás projevila již v roce 1958, kdy socialistické státy jednostranně snížily značné počty svých ozbrojených sil, Československá socialistická republika o 58 tis. Úspěšný byl i návrh zákazu výroby a skladování bakteriologických zbraní a zničení všech zásob. Konečně se jistě pamatujete na projednání této dohody na půdě Federálního shromáždění. Navrhujeme - zatím ne s plným úspěchem - zákaz chemických zbraní.

Konkrétní prosazování úkolů mírového programu přijatého XXlV. a XXV. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu nachází stále větší ohlas, a to i v jiných zemích než socialistických. Již v roce 1975 na Valném shromáždění Organizace spojených národů přišel Sovětský svaz s iniciativou úplného zákazu vývoje a výroby všech nových zbraní hromadného ničení. Západní státy se však snaží ignorovat nebezpečí, které hrozí z možných radiologických, elektromagnetických, infrazvukových, genetických a jiných zbraní, založených zatím na neznámých přírodních zákonitostech. Tyto zbraně si při použití nemusí vůbec vybírat ve svých obětech.

Úspěchem je i dohoda přijatá na Valném shromáždění OSN o zneužívání přírodního prostředí pro vojenské účely. S jejím obsahem se seznamujeme, protože rovněž bude projednávána na půdě Federálního shromáždění ještě v tomto roce.

Dalším důležitým návrhem na snížení hrozby války je návrh zemí Varšavské smlouvy z loňského zasedání v Bukurešti, že žádný ze států nepoužije jako prvý jaderných zbraní. Tento návrh má ve světě značný ohlas a členské země Varšavské smlouvy jsou ochotny kdykoliv zahájit příslušná jednání.

V plném souladu s mírovým úsilím podporuje ČSSR sovětské návrhy, předložené Valnému shromáždění OSN i letos, ať již jde o Deklaraci o prohloubení a upevnění mezinárodního uvolňování, nebo o návrh rezoluce o odvrácení jaderné války.

Jsme pro návrhy o neustavování vojenských paktů a poskytneme veškerou podporu OSN při přípravě ke svolání celosvětové konference o odzbrojení.

Věříme, že i vídeňská jednání o snížení ozbrojených sil v Evropě, probíhající již čtvrtým rokem, a na nichž je ČSSR přímým účastníkem, povedou postupně k dobrým výsledkům. Bude to vyžadovat čas i obrovské úsilí, avšak věříme, že v jednotě, vyjádřené Varšavskou smlouvou, dosáhneme mírových cílů.

Můžeme se ptát, proč tolik iniciativy socialistických států přináší skromnější výsledky, než by si lidstvo přálo.

Jsou stále ještě síly, kterým je mír trnem v oku, které se nemohou smířit s existencí socialistického světa a které na přípravě války mají obrovské zisky. Tyto síly chtějí světu vládnout a diktovat mu.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, mohla bych vypočítávat další návrhy, zabezpečující udržení míru ve světě, ale chtěla bych spíše uvést, že ve svém volebním obvodě jsem se nesetkala ani s jedním případem, který by ukazoval na souhlas s válkou, ničením a celosvětovým zbrojením. Pracující člověk nenávidí agrese a agresory, potřebuje mír. Vyplývá to doslova z historického poslání dělnické třídy a pracujících. Vždyť dělnická třída a pracující člověk je budovatelem a nikoli agresorem. Dělnická třída je mírotvorná a nikoli válkychtivá. Přitom mír je pro nás nejen cílem, nýbrž také nezbytným prostředkem k dosažení pokroku ve všech oblastech lidského života. Proto jsme nejdůslednějšími bojovníky za mír. Za současné situace přestává být problém světa bez válek spekulativní hrou fantazie, ale stává se nanejvýš praktickou potřebou.

Každý občan chce žít, mít jistotu, že on, rodina a zejména mladá generace bude žít lépe než on sám, nebude se muset bát o život, a že socialismus se stane celosvětovou realitou. Proto každý občan souhlasí s postupem našich představitelů strany a vlády, kteří při každé příležitosti prosazují mírové myšlenky a podporují konkrétní návrhy Sovětského svazu. Děkuji za pozornost.