Současně však s rozvíjejícím
se procesem mírové spolupráce států
s rozdílným společenským zřízením
se projevily i tendence usilující o zeslabení
anebo alespoň zabrzdění procesu uvolňování
napětí. Nepřátelé uvolnění
používají různých pomluv, zpochybňují
výsledky helsinské konference, snaží
se vměšovat do vnitřních záležitostí
socialistických zemí.
V Londýně byl např. před bělehradskou
schůzkou zveřejněn pamflet vydaný
"skupinou pro kontrolu helsinských dohod", který
je plný pomluv a lží o socialistických
zemích. Informace pro tento pamflet podávaly pochybné
emigrantské živly, které se chtějí
samozřejmě zavděčit svým chlebodárcům.
Podobný charakter má i zpráva americké
"Komise pro evropskou bezpečnost a spolupráci",
v jejímž čele je poslanec Fascell a kterou
nyní rozdává americká delegace účastníkům
bělehradského setkání. Takový
postup je v rozporu s duchem a literou Závěrečného
aktu a nepřispívá k vytváření
ovzduší důvěry a spolupráce v
Evropě.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
naši pracující oceňují, že
přes tyto snahy se jasně prokázala životnost
helsinských jednání, že bylo dosaženo
pokroku při realizaci Závěrečného
aktu, který je třeba dále upevňovat
a rozvíjet.
Na realizaci dosavadních kladných výsledků
helsinské konference se podílela i Československá
socialistická republika. Vycházeli jsme přitom
z prohlášení předsednictva ÚV
KSČ a vlády ČSSR, učiněného
krátce po helsinské konferenci, v němž
byla zdůrazněna připravenost Československé
socialistické republiky důsledně plnit její
závěry.
I u nás považujeme Závěrečný
akt za dlouhodobý program rozvoje mírové
spolupráce v Evropě a základ pro jeho realizaci
vidíme především ve zlepšování
dvoustranných vztahů se západními
účastníky Konference o bezpečnosti
a spolupráci v Evropě. Myslím, že nikdo
nemůže říci, že bychom pro to dělali
málo. Čísla a údaje, která
uvedl s. ministr Chňoupek ve svém expozé,
jsou toho přesvědčivým dokladem. Je
ovšem vždy třeba, aby stejnou snahu projevovala
i druhá strana. Není sporu o tom, že různé
kampaně proti Československé socialistické
republice a dalším socialistickým zemím
na Západě, kterých jsme periodicky svědky,
tomuto cíli neslouží. My samozřejmě
víme, že boj idejí mezi socialismem a kapitalismem
je objektivní zákonitostí, vyplývající
z existence tříd a boje mezi nimi, avšak na
druhé straně je třeba vidět, že
formy a metody tohoto boje by se měly měnit na základě
toho, jak se utvářejí vztahy mezi socialistickými
a kapitalistickými státy. Ideologický boj
nevyhnutelně pokračuje i v podmínkách
mírového soužití.
Avšak to, co proti nám na Západě vymýšlejí,
nemá nic společného s ideologickým
bojem. Je to psychologická válka, která je
charakteristickým produktem studené války.
Stále se zdokonaluje aparát, který západní
země pro vedení takové války zřídily,
jako je např. štvavá rozhlasová stanice
tzv. Svobodná Evropa a Svoboda. A je naprosto provokační,
když na nás některé západní
země požadují, abychom nevytvářeli
překážky pro jejich činnost. My se samozřejmě
nebojíme. Jde nám však o něco jiného.
Jde o to, že tyto prakticky jsou zaměřeny proti
détente, proti zmírňování napětí,
proti míru a bezpečnosti a proto i proti nejživotnějším
zájmům lidu socialistických a kapitalistických
zemí.
O plnění Závěrečného
aktu naší země, kterému naše vláda
věnovala velikou pozornost a přijala i zvláštní
usnesení, nás informoval ve svém projevu
ministr zahraničních věcí s. Chňoupek.
V této souvislosti můžeme s uspokojením
konstatovat, že do plnění Závěrečného
aktu v Československé socialistické republice
se aktivně zapojily i nevládní organizace
a společnosti. K této široké společenské
aktivitě jistě přispěl i ten fakt,
že v naší zemi byl text Závěrečného
aktu zveřejněn - na rozdíl od kapitalistických
zemí - v masovém nákladu 1,5 mil. výtisků.
Dne 4. října t. r. byla v Bělehradě
schůzka zástupců těch zemí,
které podepsaly v srpnu 1975 v Helsinkách Závěrečný
akt. Na schůzce mají být analyzovány
pozitivní zkušenosti z realizace helsinských
zásad a ujednání a má být dosaženo
dohody o konkrétních návrzích a doporučeních
k dalšímu upevňování bezpečnosti
a spolupráce, založených na Závěrečném
aktu, který je dlouhodobým akčním
programem všech signatářských států.
Bělehradské setkání má přispět
k upevnění vzájemného porozumění
a důvěry mezi státy a národy.
Kladně hodnotíme to, že dosavadní průběh
bělehradské schůzky je charakterizován
všeobecným uznáním nutnosti pokračovat
v procesu uvolňování, protože neexistuje
žádná jiná realistická alternativa
s uznáním většiny delegací, že
nikoliv konfrontace, ale konstruktivní výměna
názorů a zkušeností může
přispět k úspěšnému naplňování
jednotlivých ustanovení Závěrečného
aktu.
Aby bylo tohoto cíle dosaženo, je třeba, aby
delegace všech států, které jsou v Bělehradě
zastoupeny, byly i nadále vedeny snahou přispívat
k dalšímu ozdravění mezinárodních
vztahů v Evropě, k jejich rozvoji prostřednictvím
rozsáhlé a rovnoprávné spolupráce
ve všech oblastech na základě nevměšování
do vnitřních záležitostí a přísného
respektování všech zásad obsažených
v Závěrečném aktu. Zejména
je třeba, aby v souvislosti s uvolňováním
v politické oblasti se přikročilo k účinnému
uskutečňování těch ustanovení
Závěrečného aktu, které se
týkají opatření ke zmírnění
vojenské konfrontace o odzbrojení, což by přispělo
ke zvýšení vzájemné důvěry
a bezpečnosti v Evropě.
K upevňování důvěry mezi účastníky
mezinárodních vztahů ani ke zlepšování
mezinárodního ovzduší rozhodně
nepřispívá prudké zvyšování
vojenského potenciálu Severoatlantického
paktu a uplatňování vojensko-politických
doktrín, které přisuzují západní
Evropě rostoucí strategický význam.
Nedávno začaly rozsáhlé manévry
Reforger 77, na které bylo přes Atlantický
oceán přepraveno do Německé spolkové
republiky více než 11 tis. amerických vojáků.
Ze 30 velkých vojenských manévrů,
které plánují státy NATO pro nejbližší
měsíce, se jich bude 10 konat na území
Německé spolkové republiky, tedy v bezprostřední
blízkosti naší země.
Vojenské přípravy NATO jsou v rozporu se
zájmy národů a snahami o upevnění
míru v Evropě i na celém světě
a slouží jen vojensko-průmyslovému komplexu
v zemích NATO a těm, kteří se nemohou
smířit s výsledky helsinské konference.
Naše země důsledně plní i ta
ustanovení Závěrečného aktu,
která se týkají opatření na
posílení důvěry a odzbrojení.
Československá socialistická republika má
životní zájem na zastavení horečného
zbrojení a na postupném odzbrojování;
vyplývá to již ze samotné podstaty naší
mírové zahraniční politiky. Z těchto
důvodů plně podporujeme všechny iniciativní
návrhy a kroky socialistických zemí a především
Sovětského svazu, které byly a jsou předkládány
na různých mezinárodních fórech
nebo přímo západním zemím,
které se zúčastnily v Helsinkách Konference
o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.
Na jednání v Moskvě v květnu letošního
roku prohlásili ministři zahraničních
věcí států Varšavské smlouvy,
že jejich země důsledně usilují
o další rozvoj mezistátních vztahů
v Evropě na základě upevňování
bezpečnosti a míru a učiní vše,
co bude v jejich silách, aby průběh a výsledky
bělehradského setkání odpovídaly
historickým úkolům vyhlášeným
Konferencí o bezpečnosti a spolupráci v Evropě
a přispěly k tomu, aby se uvolňování
prohlubovalo a upevňovalo a aby se stalo trvalým
procesem, což odpovídá zájmům
všech států bez ohledu na jejich společenské
a politické zřízení.
V duchu tohoto prohlášení vystupuje i naše
delegace na schůzce v Bělehradě, která
je připravena na výměnu kladných zkušeností
z realizace závěrů helsinské konference,
ale i na opatření, která by měla v
budoucnosti dále prohloubit proces spolupráce a
dalšího uvolňování mezinárodního
napětí.
Věříme, že tato schůzka splní
své poslání. Děkuji za pozornost.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Dvořákové,
slovo má poslanec Bedřich Švestka. Připraví
se poslanec Lörincz.
Poslanec SN B. Švestka: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky,
vážení soudruzi poslanci, s velkým zájmem
jsme vyslechli zprávu ministra zahraničních
věcí s. Chňoupka o současné
mezinárodní situaci a o stavu čs. zahraničních
styků.
S uspokojením můžeme konstatovat, že naše
socialistická diplomacie důsledně uplatňuje
linii XV. sjezdu KSČ v zahraničně politické
činnosti a že významnou měrou se podílí
na obrovském úsilí Sovětského
svazu při realizaci programů dalšího
boje za mír a mezinárodní spolupráci,
za svobodu a nezávislost národů, přijatého
na XXV. sjezdu KSSS. Hledáme nové cesty mírové
a vzájemně výhodné spolupráce
států s rozdílným společenským
zřízením a neúnavně usilujeme
o zastavení závodů ve zbrojení a o
postupné úplné a všeobecné odzbrojení.
Bez zastavení závodů ve zbrojení nemůže
být zajištěna bezpečnost národům
ani zabezpečen trvalý mír. Naopak může
být ohroženo vše, čeho jsme v posledních
letech dosáhli v oblasti uvolňování
a mírové spolupráce.
Vážené soudružky a soudruzi, v této
souvislosti bych se chtěl zmínit o těch faktorech,
které působí v současné době
na utváření mezinárodní situace
a mezinárodně politického ovzduší.
Je to především rostoucí síla
Sovětského svazu a celého socialistického
společenství, a to jak hospodářská,
tak i obranná. Toto je hlavní faktor, který
drží na uzdě agresívní síly
imperialismu. Socialistická světová soustava
již tím, že zbavila velkou část
lidstva vykořisťování, které
je zdrojem militarismu, nenávisti, nedůvěry
mezi národy, se stala nositelem míru a mezinárodního
dorozumění.
Současně s rozpadem kolonialismu a nebývalým
vzestupem protiimperialistického boje rozvojových
zemí se značně zúžil prostor
pro činnost imperialismu. Zmohutněly demokratické
a mírumilovné síly i uvnitř kapitalistické
společnosti, které jsou představovány
širokými vrstvami pracujících a především
dělnickou třídou.
Rovněž i uvnitř buržoasie probíhá
diferenciace stanovisek k otázkám míru a
války. Liberální a pacifistická část
buržoasie, i když neustupuje ze svých protisocialistických
pozic, přijímá realitu současné
mezinárodní situace a uvědomuje si nedozírné
následky nové světové války.
Za této situace mezi důležité faktory,
které působí na vývoj mezinárodní
situace, patří i pokrokové světové
veřejné mínění, světové
mírové hnutí reprezentované Světovou
radou míru a u nás Československým
mírovým výborem. Oba tyto faktory jsou výrazem
rozhodující a stále rostoucí úlohy
lidových mas v historii lidské společnosti.
Veřejné mínění je vždy
v principu výrazem neoficiálního vědomí
lidu a utváří se buď živelně
na základě vlastní zkušenosti lidí,
jejich tradic, zvyků a kulturní úrovně
apod., nebo se utváří vědomou činností
nositelů propagandy a ideologie politických stran,
společenských organizací a státních
institucí.
V socialistických zemích mezi stanovisky veřejnosti
a vlády v otázkách míru a války
existuje principiální jednota, která vyrůstá
z podstaty socialistického státu. Proto lid socialistických
zemí a jeho společenská organizace podporují
mírovou politiku svých komunistických stran
a vlád a proto také zahraniční politika
socialistických zemí se neobrací jen k vládám
druhých zemí, ale i k jejich národům.
Ve všech socialistických zemích, tedy i u nás,
se stalo mírové hnutí právě
díky principiální jednotě skutečně
všelidovým hnutím.
Přání a vůle žít v míru
se promítá do každodenního života
našeho lidu a každý úspěch v naší
práci je spojován s myšlenkou míru a
dorozumění mezi národy. Novou stockholmskou
výzvu na zastavení závodů ve zbrojení
podepsalo 12 mil. československých občanů,
což prakticky znamená, že ji podepsal každý
dospělý občan. Rovněž již
několik miliónů podpisů se shromáždilo
na protest proti výrobě neutronové bomby
v USA. V současné době je evidováno
v Československé socialistické republice
1160 brigád socialistické práce, kolektivů,
dílen, které nesou čestný název
"mír", dalších 800 kolektivů
o čestný mírový název soutěží.
Jsou to v mnoha případech významné
podniky, jako je Důl obránců míru,
Doly obránců míru v Komořanech, podnik
obránců míru Keramika, N. p. obránců
míru Hedva, Moravská Třebová apod.
Neméně významnou úlohu v hospodářském
a politickém životě zaujímají
naše jednotná zemědělská družstva
s mírovým názvem. Je jich více než
sto, a z nich jsou taková, jako JZD Mír v Práčích,
JZD Obránců míru v Dolním Újezdě,
JZD Mírová cesta Klapý atd.
U všech těchto kolektivů v průmyslu
i zemědělství je příznačné,
že patří svými pracovními výsledky
k nejlepším, že stojí v čele velkého
zápasu o nový, pokrokový a mírový
svět. Hlas pracujících ze závodů
a polí na podporu míru a mírové politiky
strany, mírového úsilí SSSR se ozývá
v pravý čas, ale i v dobách, kdy imperialismus
vraždí a mučí, vyvolává
horečné zbrojení a akce proti míru.
Většina kolektivů je nositelem státních
vyznamenání a uznání mírových
orgánů.
Od nejútlejšího mládí jsou naše
děti vychovávány k socialistické práci,
lásce k míru a úctě k ostatním
národům. Každoročně se koná
celostátní soutěž dětí
o nejlepší kresbu na náměty míru
a dorozumění mezi národy a účastní
se jí několik set tisíc dětí
a jejich kresby mají velký ohlas i v zahraničí.
Všechny naše společenské organizace, ať
již jde o odbory, mládež, ženy, tělovýchovu,
umělce, vědce atd., jsou součástí
tohoto velkého proudu mírového hnutí.
V této souvislosti je nutno vyzdvihnout záslužnou
úlohu našich sdělovacích prostředků
- tisku, rozhlasu a televize - které denně slovem
i obrazem učí náš lid, aby poznal pravé
příčiny válek a cenu míru.
Československé mírové hnutí
se podílí intenzívně a iniciativně
na činnosti Světové rady míru, na
světovém mírovém hnutí i na
bruselském hnutí veřejného mínění
za evropskou bezpečnost a spolupráci, které
významnou měrou přispělo ke svolání
a průběhu helsinské konference.
Toto vše svědčí o tom, že naši
lidé jsou si vědomi ceny míru pro svůj
život a práci, že myšlenka míru a
mírové spolupráce mezi národy celého
světa se stala materiální silou při
budování i obraně naší socialistické
vlasti. Tak je tomu také v SSSR i v dalších
socialistických zemích.
Světové mírové a demokratické
veřejné mínění a světové
mírové hnutí je jedním z důležitých
a mocných činitelů mírové politiky
socialistických zemí a sil pokroku na celém
světě. Toho jsou si dobře vědomy agresivní
a militaristické síly imperialismu. Dobře
vědí, že válku nelze vést bez
lidí. Proto používají všech prostředků,
až k nejhrubšímu teroru, aby veřejné
mínění svých zemí zmanipulovaly,
oklamaly a zastrašily a mírové demokratické
síly potlačily. K tomuto užívají
zamlčování pravdy, lží, pomluv,
pokrytectví, společenské diskriminace i násilí.
Přesto se však od první světové
války něco změnilo. Brzy po skončení
první světové války jsme byli svědky
nástupu italského a německého fašismu,
které nalezly ve zklamaném a znásilněném
německém a italském lidu masovou základnu.
Po druhé světové válce se nevydařilo
militaristickým a imperialistickým silám
až do dnešních dnů nikde v Evropě
oživit fašistické hnutí v širokém
měřítku. To neznamená, že nebezpečí
neofašismu v kapitalistických zemích zmizelo
nebo že jeho projevy jsou bezvýznamným jevem,
jak se nám snaží namluvit liberální
veřejní a státní činitelé
a jejich propaganda. Je nutno varovat veřejnost před
snahami vyvolat vlnu neofašismu provázenou zuřivým
antikomunismem a antisovětismem i šovinismem. Je třeba
udělat vše, aby lidé nezapomněli, že
Hitler začínal stejným způsobem, jakého
používají neofašistické bojůvky
v Itálii, NSR, Francii a jinde. Prohlubování
hospodářské, morální a politické
krize kapitalistického světa se stává
živnou půdou pro politické dobrodruhy podporované
reakčními silami imperialismu.
Otázka míru a války se stala otázkou
všelidskou a otázkou bytí a nebytí všech
národů. Je tudíž úkolem a povinností
všech mírumilovných sil, všech společenských
organizací a nejenom Světové rady míru
aktivně bojovat za mír. V podmínkách
uvolnění napětí jsou vytvořeny
příznivé možnosti pro rozvinutí
široké spolupráce s ostatními hnutími
a organizacemi, bez ohledu na rozdíly v chápání
otázek míru, forem obrany míru. V tomto smyslu
sehrál důležitou úlohu Světový
kongres mírumilovných sil konaný v roce 1973
v Moskvě. Ten poprvé vytvořil platformu pro
rovnoprávné setkání všech mírových
sil a společenských i politických organizací
s cílem, aby každý svým dílem
přispěl ke společnému úsilí
zabránit termonukleární válce a rozvíjet
plodnou a mírovou spolupráci.