Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji s. Lúčanovi za výklad projednávaného návrhu zákona. Návrh zákona byl přikázán k projednání všem výborům vyjma zahraniční a mandátové a imunitní výbory.

Výbory Sněmovny národů pověřily přednesením zpravodajské zprávy poslance kulturního výboru Jana Procházku a výbory Sněmovny lidu rovněž poslance kulturního výboru Vladimíra Hajka. Prosím nejdříve poslance Jana Procházku, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Zpravodaj poslanec SN J. Procházka: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, rozvoj vědeckotechnické revoluce vyvolává prudký rozmach výrobních sil a současně s tím i nutnost urychleně uplatňovat nejnovější poznatky vědy a techniky v praxi.

Na každodenních praktických zkušenostech se můžeme přesvědčit o přednostech socialistického zřízení při uplatňování výsledků vědeckotechnické revoluce v životě společnosti, o jejich cílevědomém využívání v plánovitém rozvoji výrobních sil, o zapojení širokých mas pracujících do realizace výsledků vědeckotechnického pokroku, což v konečném důsledku vede k dalšímu rozvoji společnosti, ke zvyšování životní úrovně lidu, k růstu společenského bohatství.

XV. sjezd KSČ však stanovil, že z hlediska cílů šesté pětiletky je třeba vědeckotechnický pokrok ještě podstatněji urychlit, zvýšit jeho váhu v hospodářském i společenském rozvoji. Tento úkol si přímo vynucuje poskytovat co nejširším vrstvám lidu vzdělání, zvyšovat kvalifikaci, aby mohly ovládnout nejmodernější techniku a napomáhat při uplatňování výsledků vědeckotechnického pokroku v praxi. Především však klade stále vyšší požadavky na ideově politickou a odbornou kvalifikaci pracovníků působících ve všech odvětvích vědy, výzkumu a vývoje a na soustavné zvyšování jejich pracovní způsobilosti.

Proto v návrhu zákona vystupuje do popředí správná zásada, aby požadavky na odbornou způsobilost byly organicky spojeny s požadavky na politickou vyspělost. Je to pochopitelné, protože ve své vlastní každodenní praxi se absolventi vysokých škol, mladí vědečtí pracovníci přesvědčují o tom, že bez hlubokého studia marxisticko-leninské teorie, bez jasného chápání politiky komunistické strany a socialistického státu by nebyli schopni využít svých odborných znalostí ku prospěchu socialistické společnosti.

Hlavní pozornost je soustředěna na dva okruhy, a to na přípravu pracovníků pro vědeckou práci, zejména mladých, kteří mají potřebné politické a odborné předpoklady a dále pak na ty, kteří ve vědě a výzkumu již pracují a u nichž si vědeckotechnický rozvoj objektivně vyžaduje, aby se nespokojovali s dosaženým stupněm znalostí a usilovali o neustálé zvyšování své kvalifikace. To se týká všech, ať již pracují na úseku technických a přírodovědných či společenských věd.

Zatímco organizovaná vědecká výchova byla rámcově právně upravena, pro další zvyšování kvalifikace vědeckých pracovníků se taková právní úprava dosud postrádala. Komplexní zhodnocení celé problematiky ukázalo, že je nezbytné vytvořit, popřípadě upravit institucionální a organizační předpoklady pro zabezpečení jak výchovy, tak i dalšího zvyšování kvalifikace vědeckých pracovníků.

Předložený návrh zákona využívá dosavadní pozitivní zkušenosti a řeší řadu otázek nově. Zároveň obsahuje i odpovídající právní úpravu, která vymezuje v potřebné míře právní vztahy pro celou oblast výchovy vědeckých pracovníků a zvyšování jejich kvalifikace.

Za nejvýznamnější nové prvky předkládaného návrhu zákona pokládáme:

- rozšíření forem přípravy vědeckých pracovníků o účelovou vědeckou aspiranturu, důležitou zvláště pro pracovníky praxe;

- zlepšení postavení absolventů vědecké výchovy při zařazování do pracovního procesu;

- periodickou atestaci tvořivé způsobilosti vědeckých pracovníků

- snížení věkové hranice v jednotlivých oborech vědecké výchovy.

Nové prvky zákona byly vyvolány potřebou rychlejšího růstu vědeckých pracovníků, pracujících mimo Akademii věd a vysoké školy. Existující statistické přehledy ukazují, že kolem 50 % vědeckých pracovníků je soustředěno právě v Akademii věd, i když tyto svým celkovým počtem zaměstnanců představují pouze 9 % zaměstnanců vědeckovýzkumné základny. Spolu s vysokými školami jde o 70 % vědeckých pracovníků působících v Akademiích a na vysokých školách. Jsme přesvědčeni, že účelová aspirantura, zabezpečující hmotně i právně účastníka této formy vědecké výchovy, přispěje k tomu, že se bude více reagovat na konkrétní potřeby praxe i k tomu, že se zvýší počet vědeckých pracovníků v podnikové sféře i v resortních výzkumných ústavech.

Aby možnosti, které navrhovaný zákon vytváří mohly být plně využity, je třeba neustále rozšiřovat základnu lidí, kteří mají předpoklady k vědecké práci. To znamená formovat zájem o vědeckou práci již na školách nižších stupňů prostřednictvím zájmových kroužků, předmětových olympiád a dalších soutěží, které by měly podněcovat zájem mládeže zejména o přírodovědné a technické obory, o zvládání přírodních věd a techniky, rozvíjet schopnosti žáků a studentů k tvůrčímu myšlení a vést je k tomu, aby získávali metodické základy z výzkumné a experimentální činnosti.

Tomu významně napomáhá i studentská vědecká a odborná činnost organizovaná Socialistickým svazem mládeže ve spolupráci s vysokými školami. Stala se již nedílnou součástí činnosti všech organizací SSM na vysokých školách, napomáhá sepětí vysokých škol s praxí a osvědčuje se jako aktivizující a modernizující prvek výchovně vzdělávacího procesu na vysokých školách. Za poslední roky dosáhla značného rozvoje i pokud jde o počet studentů zapojených do této formy svazácké činnosti. Jestliže v roce 1970 v ní pracovalo 7 % studentů, pak v roce 1976 se soutěže o nejlepší studentskou vědeckou práci zúčastnilo okolo 22 tis. studentů, což je 18,8 % všech posluchačů vysokých škol. O tom, jak studentská vědecká odborná činnost výrazně napomáhá k utváření osobnosti budoucích vědeckých pracovníků svědčí skutečnost, že přibližně 45 % nynějších kandidátů a doktorů věd v ní během vysokoškolského studia pracovalo.

Proto považujeme v souladu se záměry navrhovaného zákona za nezbytné usilovat společně se školskými orgány o prohloubení zájmu o vědeckou práci žáků a studentů, o další rozvoj studentské vědecké činnosti a zařazení jejich nejlepších účastníků do vědecké výchovy. Další rozvoj těchto činností je třeba spojovat i s návyky k týmové vědecké práci, kterou výrobní sféra i výzkumná pracoviště zatím dosti citelně postrádají. Jejím prostřednictvím by mělo dojít i k dalšímu rozšiřování a prohlubování spolupráce se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi ve vědecké výchově i k tomu, že se budou společně řešit klíčové úkoly vědeckotechnického rozvoje stanovené v rámci RVHP. I k rozvoji této spolupráce vytváří navrhovaný zákon plné možnosti.

Nyní mi dovolte, abych vás informoval o průběhu projednávání vládního návrhu zákona v orgánech Federálního shromáždění. Jednání proběhlo ve dvou etapách:

Zásady byly projednány ve výborech Sněmovny lidu a Sněmovny národů v červnu minulého roku. K připomínkám výborů bylo při zpracování paragrafovaného znění přihlédnuto.

Vládní návrh zákona byl přikázán předsedy sněmoven podle ustanovení § 65 odst. 1 písm. d) zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění Československé socialistické republiky k projednání výborům ústavně právním, branným a bezpečnostním, pro plán a rozpočet, pro průmysl, dopravu a obchod, pro zemědělství a výživu, kulturním a výborům pro sociální politiku. Předložený vládní návrh projednaly tyto výbory a doporučily jej sněmovnám ke schválení se změnami navrženými ve vyjádření skupiny expertů dne 12. 5. 1977.

Kulturní a ústavně právní výbory doporučily ještě další úpravy, které jsou obsaženy ve společných zprávách (tisk 3/SN) a (tisk 3/SL), které vám byly rozeslány. Zde se nejednalo o věcné změny, ale o změny, které vedou k větší srozumitelnosti, dále o stylistické úpravy a logičtější uspořádání textu navrhovaného vládního návrhu zákona.

Vládní návrh zákona projednaly též obě národní rady bez připomínek až na několik drobných legislativních technických úprav, které doporučila Slovenská národní rada, z nichž většina je zahrnuta ve společné zprávě. Na zákon naváží vyhlášky, které provedou podrobnější výklad některých ustanovení zákona. Jedná se o vyhlášku, ve které se stanoví podrobnosti o výchově nových vědeckých pracovníků, vyhlášku, kterou se upravují pracovně právní vztahy účastníků výchovy nových vědeckých pracovníků a studijních pobytů, a vyhlášku, kterou se stanoví podrobnosti o dalším zvyšování kvalifikace a hodnocení tvůrčí způsobilosti vědeckých pracovníků.

Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, dovolte mi, abych v závěru zpravodajské zprávy vyjádřil přesvědčení, že předložený návrh zákona o výchově nových vědeckých pracovníků a o dalším zvyšování kvalifikace vědeckých pracovníků v pozitivním směru ovlivní rozvoj ekonomiky i ostatních oblastí československé socialistické společnosti, a proto navrhuji, abyste s ním vyslovili souhlas

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji poslanci Procházkovi, společnému zpravodaji výborů Sněmovny národů za jeho zpravodajskou zprávu. Slovo má nyní zpravodaj výborů Sněmovny lidu poslanec Vladimír Hajko.

Zpravodaj poslanec SL V. Hajko: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci! Skutočnosť, že dnes vo Federálnom zhromaždení prerokúvame zákon o výchove nových vedeckých pracovníkov a o ďalšom zvyšovaní kvalifikácie vedeckých pracovníkov svedčí o tom, že oblasť ľudskej činnosti, zaraďovanej pod názov veda, má v našej spoločnosti významné postavenie. Ľudská spoločnosť dosiahla vo svojom vývoji taký stupeň, že jej ďalší postup vpred možno zabezpečiť len primeraným zvyšovaním rozsahu vedeckovýskumnej činnosti a čo najširším a najúčinnejším využitím poznatkov celosvetového fondu vedy pre rozvoj techniky, pre zdokonaľovanie a zefektívnenie výroby a ostatnej spoločenskej praxe. Hovoríme o vedeckotechnickej revolúcii a považujeme ju za jeden z veľmi významných znakov, charakterizujúcich súčasné obdobie vývoja ľudskej spoločnosti. Primárnym a určujúcim znakom súčasného obdobia je však všeobecný pohyb ľudstva k socializmu a komunizmu, ktorý spolu s vedeckotechnickou revolúciou predstavuje jednotnú reťaz vzťahov a súvislostí spoločenského života. Z toho plynie nezastupiteľné poslanie vedy a techniky pri dosahovaní programových cieľov, ktoré socialistická spoločnosť pre svoj ďalší rozvoj vytyčuje, a pevné presvedčenie, že jedine na základe urýchleného rozvoja vedy a techniky sa môžu splniť konečné úlohy sociálnej revolúcie - vybudovať komunistickú spoločnosť. Je preto prirodzené, že marxisticko-leninské strany, najmä v socialistických krajinách, kde sa spoločenský pokrok zabezpečuje pod ich priamym vedením, prejavujú veľmi starostlivý a cieľavedomý vzťah k rozvoju vedy a techniky. Názorne sa to prejavilo aj na XV. zjazde KSČ, ktorého závery sa stali základom pre riešenie celého radu úloh, spojených so zabezpečením ďalšieho intenzívneho rozvoja vedy a techniky v našej vlasti. Jedna z týchto úloh bezprostredne súvisí aj so zákonom, ktorý sa dnes predkladá Federálnemu zhromaždeniu na schválenie. Je to úloha zabezpečiť potrebný počet a potrebnú kvalitu ľudí, ktorí pracujú, resp. budú pracovať v oblasti vedy

Výchova potrebného počtu nových vedeckých pracovníkov pre jednotlivé vedné odbory a zabezpečovanie spoločensky žiadúceho rastu kvalifikácie vedeckých pracovníkov je proces zložitý. Jeho zložitosť má svoj pôvod predovšetkým v nasledovných okolnostiach:

1. Veda ako celok zahŕňa v sebe rad špeciálnych vedných disciplín, v rámci ktorých sa rozvíja ľudské poznanie pri skúmaní určitých častí alebo určitých stránok prírody alebo spoločnosti. Súhrn týchto špeciálnych vedených disciplín predstavuje istú štruktúru vedy ako celku. V tejto štruktúre majú jednotlivé vedné disciplíny svoje postavenie a poslanie pri zabezpečovaní celkového poznávania a ovládania prírody a spoločnosti. V procese vývoja vedy sa jej štruktúra mení tým, že vznikajú nové vedné odbory, ako aj tým, že sa mení postavenie, význam jednotlivých vedných disciplín. Pri budovaní vedeckovýskumnej základne štátu si musíme položiť otázku, v akej proporcionalite majú byť v tejto základni zastúpené jednotlivé vedné odbory a ako má vyzerať dlhodobý vývoj tejto proporcionality v súvislosti s plnením úloh, ktoré vedeckovýskumnej základni pripadajú pri zabezpečovaní hospodárskeho, politického a kultúreho rozvoja štátu. Odpoveď na túto otázku sa stáva základom pre dlhodobé plánovanie počtu a štruktúry vedeckých pracovníkov pre vedeckovýskumnú základňu štátu a od toho sa potom odvíja aj plánovanie výchovy nových vedeckých pracovníkov v jednotlivých vedných odboroch a v ich špecializáciách, ako aj stanovenie programu zvyšovania a rozširovania kvalifikácie vedeckých pracovníkov. Už z tejto stručnej a veľmi zjednodušenej úvahy je zrejmé, že dosiahnuť čo najvyššiu objektivizáciu plánu rozvoja vedeckovýskumnej základne a tým aj objektivizáciu plánu potreby nových vedeckých pracovníkov v jednotlivých vedných odboroch nie je jednoduché. Vyžaduje to veľmi účinnú a cieľavedomú spoluprácu plánovacích orgánov s príslušnými vedeckými inštitúciami.

2. Tvorivá vedecká činnosť predstavuje jednu z najnáročnejších súčastí ľudskej činnosti. Sú k nej nevyhnutné isté predpoklady. Človek, ktorý sa chce na tejto činnosti podieľať, musí zvládnuť myšlienkové bohatstvo, ktoré v oblasti jeho výskumnej činnosti nazhromaždili predchádzajúce generácie vedcov, ako aj súčasní vedeckí pracovníci vo svete, a mať schopnosti na tomto základe ďalej rozširovať ľudské poznanie. Proces tvorivej vedeckej činnosti nie je samoúčelný, ale musí vytvárať podmienky pre riešenie súčasných i perspektívnych potrieb spoločnosti, ktoré sú súčasťou celkového spoločenského pokroku. Je prirodzené, že vedecký pracovník v ktoromkoľvek vednom odbore môže úspešne splniť svoje spoločenské poslanie len vtedy, keď jednoznačne stojí na pozíciách celkového spoločenského pokroku, t. j. na pozíciách marxizmu-leninizmu a proletárskeho internacionalizmu, na pozíciách záujmov a cieľov ďalšieho rozvoja socialistickej spoločnosti. Významnou súčasťou vlastností vedeckého pracovníka musí byť záujem o realizáciu vedeckých výsledkov v spoločenskej praxi a schopnosť prispievať účinne k tejto realizácii výsledkov vedy. Ako vidieť, na kvalitu vedeckého pracovníka sa kladú vysoké nároky. Náročný musí byť preto aj prístup k výberu pracovníkov do vedeckej výchovy, ako aj k realizácii komplexnej vedeckej výchovy, zabezpečujúcej vznik a rozvoj tých hodnôt v osobnosti budúceho vedeckého pracovníka, ktoré vytvárajú predpoklady pre jeho úspešné pôsobenie v oblasti vedy v podmienkach socialistickej spoločnosti.

3. Vedecká výchova nových vedeckých pracovníkov sa realizuje predovšetkým v procese odovzdávania skúseností a poznatkov mladým pracovníkom zo strany skúsených vedeckých pracovníkov. Ťažisko výchovy nových vedeckých pracovníkov je na pracoviskách vysokých škôl a Akadémie vied, lebo tu sú pre tento účel vo väčšine vedných odborov priaznivé podmienky. Vedecké pracovisko, ktoré má právo realizovať vedeckú výchovu v určitých vedných odboroch, označujeme ako školiace pracovisko pre príslušné vedné odbory. Za komplexnú výchovu každého nového vedeckého pracovníka zodpovedá na školiacom pracovisku spravidla jeden vedecký pracovník, školiteľ. Úroveň výchovy vedeckých pracovníkov závisí od materiálnych a kvalifikačných predpokladov školiaceho pracoviska, od pracovno-politickej atmosféry na tomto pracovisku, od schopnosti školiteľov chápať a realizovať túto výchovu komplexne na vysokej metodickej, ideovej a vedeckej úrovni. Všetky tieto úseky činnosti, ktoré spoločne rozhodujú o úrovni vedeckej výchovy na školiacich pracoviskách, treba systematicky starostlivo sledovať, analyzovať a zdokonaľovať.

4. Na vypracovaný plán potreby nových vedeckých pracovníkov musí nadväzovať vypracovanie plánu využitia absolventov vedeckej výchovy tak, aby sa prostredníctvom neho dosiahlo optimálne rozmiestnenie vedeckých pracovníkov z hľadiska potrieb úspešného priebehu cyklu veda-technika-výroba-využitie. Skúsenosť ukazuje, že v tomto smere je u nás ešte hodne živelnosti a súčasný stav nás rozhodne nemôže uspokojiť. Riešiť tento problém nie je samozrejme ľahko, lebo je k tomu treba zladiť záujmy mnohých inštitúcií a získať pochopenie veľkého počtu ľudí. Od jeho vyriešenia však hodne závisí vytváranie priaznivých predpokladov pre urýchlenie procesu zavádzania vedeckých výsledkov do výrobnej a ostatnej spoločenskej praxe. Účelová ašpirantúra, ktorá podľa navrhovaného zákona predstavuje jednu z foriem vedeckej výchovy, môže zohrať významnú úlohu pri rozširovaní počtu vedeckých pracovníkov na miestach, kde sa predovšetkým rozhoduje o praktickom využití výsledkov vedy a techniky, t. j. na pracoviskách aplikovaného výskumu a vo výrobných odvetviach. Aby sa tak skutočne stalo, je potrebné zo strany jednotlivých rezortov pristúpiť čo najskôr k jej plnému využitiu. Doteraz sa to ešte prakticky nestalo.