Sjednání nové Smlouvy je dokladem stále
těsnějších vzájemných
styků mezi Československou socialistickou republikou
a Bulharskou lidovou republikou a aktivity naší zahraniční
politiky ve vztahu k socialistickým přátelům.
Je potěšitelné, že na fóru Federálního
shromáždění mohou též konstatovat,
že k rozvoji a prohloubení vzájemných
styků československo-bulharských v nemalé
míře přispěly i živé kontakty
mezi zákonodárnými sbory obou států
a vzájemné návštěvy jejich představitelů.
Spolupráce našich zemí dosahuje dnes vysoké
úrovně. Kladné hodnocení vzájemných
styků se týká všech oblastí,
ať již je to oblast politické spolupráce,
hospodářské a obchodní, vědeckotechnické,
kulturní a další.
Nová Smlouva o právní pomoci mezi ČSSR
a BLR, která svým obsahem a politickým významem
patří bezesporu k nejvýznamnějším
z řady smluv, které byly v poslední době
mezi oběma státy sjednány, se jistě
stane dalším pozitivním krokem k ještě
větší a užší všestranné
vzájemné spolupráci obou států.
Návrh smlouvy vychází ze současného
stavu právních styků mezi oběma zeměmi,
její obsah je přizpůsoben společným
zájmům a neomezuje se jen na úpravu právní
pomoci v užším slova smyslu, jako je doručování
soudních písemností, provádění
důkazů výslechem svědků, znalců
nebo účastníků řízení
apod., ale upravuje i tak zásadní otázky,
jako je ochrana státních občanů jedné
smluvní strany na území druhé smluvní
strany, jejich osvobození od jistoty za náklady
řízení, osvobození od poplatků
a záloh stejně tak, jako problematiku klíčových
otázek rodinného práva, jakými jsou
uzavírání a zánik manželství,
osobní a majetkové vztahy mezi rodiči a dětmi.
Rovněž i úprava otázek souvisejících
se spoluprací v trestních věcech povede k
větší operativnosti s cílem zrychlit
soudní řízení a odstranit zbytné
průtahy.
Vážený soudruhu předsedo, vážené
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci, z pověření výborů
zahraničních a ústavně právních
doporučuji smlouvu schválit.
Předsedající předseda SL V. David:
Děkuji poslanci Michalskimu.
Do rozpravy k tomuto bodu se písemně nikdo nepřihlásil.
Ptám se proto, zda někdo z poslanců žádá
o slovo. (Ne.) Nikdo. Přeje si slovo ministr Chňoupek?
(Ne.) Nepřeje. Děkuji.
Můžeme přistoupit k hlasování.
V zasedacím sále je přítomno 162 poslanců
Sněmovny lidu, 59 poslanců Sněmovny národů
zvolených v České socialistické republice
a 65 poslanců Sněmovny národů zvolených
ve Slovenské socialistické republice.
Obě sněmovny jsou podle ústavního
zákona o československé federaci usnášení
schopné.
V parlamentním tisku č. 8 se navrhuje usnesení,
kterým se doporučuje souhlasit s projednávanou
smlouvou. Nejdříve budou hlasovat poslanci Sněmovny
národů.
Kdo z nich souhlasí s návrhem usnesení jak
doporučuje společná zpravodajka výborů
Sněmovny národů, nechť zvedne ruku.
(Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Sněmovna národů usnesení přijala.
Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny
lidu.
Kdo souhlasí s návrhem usnesení podle doporučení
společného zpravodaje Sněmovny lidu? (Hlasuje
se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se hlasování? (Nikdo.)
Také Sněmovna lidu usnesení přijala.
Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven
konstatuji, že Federální shromáždění
Československé socialistické republiky souhlasí
se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou
a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci
a úpravě právních vztahů ve
věcech občanských, rodinných a trestních,
podepsanou v Sofii dne 25. listopadu 1976.
Soudružky a soudruzi poslanci, o slovo se přihlásil
ústřední ředitel Československého
rozhlasu s. Riško, aby odpověděl na otázku
poslance Macka "jaký je názor vedení
Československého rozhlasu ke Carterovu plánu
výstavby štvavých vysílačů
proti Československé socialistické republice
a dalším socialistickým zemím, zejména
k posílení vysílače Svobodná
Evropa, umístěného na území
Německé spolkové republiky a k štvavému
vysílání této stanice, která
je v rozporu se závěry helsinské konference".
Uděluji mu slovo.
Ústřední ředitel Československého
rozhlasu J. Riško: Vážený súdruh
predseda, vážené súdružky a súdruhovia
poslanci, otázka poslanca súdruha Božíka
Macka odráža znepokojenie našich voličov,
našej verejnosti i všetkých nás, poslancov
Federálneho zhromaždenia ČSSR. S rovnakým
znepokojením posudzovalo dopady tohto zámeru na
budúci vývoj medzinárodnej situácie
a celkovú politickú klímu najmä na európskom
kontinente vedenie Československého rozhlasu.
Posolstvo prezidenta USA americkému Kongresu z 22. marca
1977 sme veľmi pozorne preštudovali. Žiada v ňom
amerických poslancov, aby odhlasovali vláde 45 miliónov
dolárov na výstavbu 28 nových vysielačov,
každý o výkone 250 kW.
Rozhlasové stanice Slobodná Európa a Sloboda,
ktoré už dnes disponujú technickou základňou
46 vysielačov, majú z tohto počtu dostať
11 nových vysielačov a Hlas Ameriky 17. Výkony
vysielačov mníchovských diverzných
rozhlasových staníc sa touto výstavbou majú
zvýšiť z 3900 kW na 6650 kW a spolu so zvýšením
výkonov Hlasu Ameriky sa ich kapacita zväčší
o dve tretiny.
Niet sporu o tom - nepochybujú o tom ani západné
politické kruhy - že ide o nebezpečnú
požiadavku, že ide o krok namérený nielen
proti duchu Helsínk, ale priamo torpédujúci
Záverečný akt.
Americký časopis U. S. News and World Report charakterizoval
túto Carterovu žiadosť ako "zosilnené
ťaženie proti východnej Európe" a
konštatoval, že "Kongres dá svoje požehnanie
k vylepšeniu týchto vysielačov, čím
vyvolá ďalšie napätie v zhoršujúcich
sa americko-sovietskych vzťahoch".
Je totiž dobre známe, že existencia týchto
rozhlasových diverzných centier je v rozpore s normami
medzinárodného práva, nedovoľujúcimi
zasahovanie do vnútorných vecí iných
krajín a pod - vratnú činnosť proti
druhým krajinám.
Strojcom tohto plánu je Carterov poradca pre záležitosti
národnej bezpečnosti poľského pôvodu
Zbigniev Brzezinski, ktorý sa už smutno preslávil
aj ako duchovný inšpirátor a zákulisný
poradca antisocialistických a protisovietských síl
v rozvratníckom postupe v krízovom období
v Československu.
Po krachu tohto pokusu imperialistické sily hľadajú
nové metódy a spôsoby, ako šíriť
ideovú diverziu a vyvolávať politický
nepokoj vnútri socialistického spoločenstva.
Politika Brzezinského sa rovná zasahovaniu do vnútorných
záležitostí socialistických krajín
a ak sa ňou bude prezident Carter aj naďalej radiť,
môže viesť k návratu situácie z
čias studenej vojny. Nový zámer so zosilneným
prenikaním do hĺbky socialistického sveta
pomocou rozhlasových vĺn je súčasťou
týchto starých plánov, neraz už skrachovaných,
ale vždy znova podnikaných s obdivuhodnou, ako aj
márnou urputnosťou. O charaktere inštitúcií,
ktorým sa majú poskytnúť novovybudované
technické prostriedky, nemajú poslanci oboch snemovní
Federálneho zhromaždenia najmenšie pochybnosti.
V posledných rokoch bol v Československu i v ostatných
socialistických krajinách publikovaný dostatok
nezvratných a presvedčivých dokumentov i
hodnoverných osobných svedectiev, aké napríklad
priniesol kapitán československej rozviedky Minařík,
dokazujúcich, že v prípade Slobodnej Európy
a Slobody ide o inštitúcie riadené americkou
spravodajskou službou CIA. Od roku 1952 až do roku 1972
boli z fondov CIA aj financované.
Hoci zo štábu zhruba dvoch tisíc pracovníkov
Slobodnej Európy číta americký personál
cca iba 160 ľudí, ide v drtivej väčšine
o kádrových pracovníkov CIA, zaujímajúcich
rozhodujúce riadiace funkcie. Zhruba 500 pracovníkov
sa rekrutuje z radov reakčnej politickej emigrácie
zo socialistických krajín. Ide o pestré spektrum
od vojnových zločincov až po politických
bankrotárov zo všetkých troch povojnových
emigračných vĺn: fašistov, ľudákov
a kolaborantov z roku 1945, reakčných predstaviteľov
buržoáznych politických strán z roku
1948 a antisocialistických, kontrarevolučných
a protisovietskych dobrodruhov z roku 1968. Tejto poslednej skupine
stroskotancov, pokúšajúcej vydávať
sa za akúsi socialistickú opozíciu, vôbec
nevadí spolupráca s fašistickými kolaborantmi,
reakčnými klerikálmi a zarytými buržoáznymi
antikomunistami. Ako nie sú príliš prieberčiví
vo výbere spolupracovníkov, nevadí im ani
pracovať pod komandom CIA.
Potom, čo bola v roku 1971 Slobodná Európa
a Sloboda odhalená ako zariadenie americkej rozviedky,
čo vyvolalo rozhorčenie, odsúdenie a poškodilo
vážne prestíž Spojených štátov
v celom svete, bolo v roku 1975 rozhodnuté riadením
staníc formálne poveriť Medzinárodný
rozhlasový výbor vo Washingtone, zriadený
špeciálne na ten účel. Finančné
prostriedky na činnosť tohto centra rozhlasovej diverzie
uvoľňuje teraz zo štátneho rozpočtu
Kongres USA. Zodpovednosť za politickú činnosť
bola oficiálne prenesená na ministerstvo zahraničných
vecí USA. Niektorí kongresmani s vedomím,
že existencie týchto diverzných centier je
v priamom rozpore so Záverečným aktom a že
nesmierne poškodzuje prestíž USA vo svete, hľadajú
riešenie a predkladajú návrhy, ako zatušovať
ich väzby na oficiálnu politiku a úrady vlády
USA a pritom zachovať ich existenciu aj do budúcnosti.
Oficiálne činí rozpočet týchto
staníc ročne zhruba 60 miliónov dolárov,
ale odborníkom na rozhlasové vysielanie je jasné,
že skutočné náklady na taký mohutný
ľudský i technický aparát, akým
disponuje Slobodná Európa a Sloboda, sú podstatne
vyššie. Rozdiel je hradený z tajných fondov
CIA.
V tejto súvislosti je potrebné, aby poslanci Federálneho
zhromaždenia boli informovaní, že okrem zodpovednosti
a dôsledkov, ktoré na seba prevzala vláda
Nemeckej spolkovej republiky svojím súhlasom s umiestnením
rozhlasových centier, namierených proti jej susedom,
na teritóriu NSR, je tu aj obdobná zodpovednosť
portugalskej vlády. Vláda premiéra Soaresa
uzavrela vo februári t. r dohodu s rozhlasovými
stanicami Slobodná Európa a Sloboda, ktorá
im umožní ďalších 15 rokov šíriť
nenávistnú propagandu proti Československu,
Sovietskemu zväzu a ďalším socialistickým
krajinám z portugalského územia.
Tieto stanice vysielajú z Portugalska už od roku 1951
na 18-tich krátkovlnných vysielačoch. Portugalsko
bolo na tento účel vybrané nielen pre jeho
vtedajší fašistický režim, ale hlavne
preto, že vysielače tam umiestnené môžu
najlepšie svojím signálom pokrývať
teritórium strednej a východnej Európy.
Krátko po zvrhnutí fašistickej diktatúry
v Portugalsku 25. apríla 1974 vypršalo povolenie k
činnosti vysielačov a vysielanie pokračovalo
iba na základe dočasnej dohody. Je poľutovaniahodné,
že portugalská vláda, v ktorej rozhodujúce
slovo má Portugalská socialistická strana,
dala nakoniec súhlas k podpisu novej dlhodobej dohody,
proti ktorej protestovali portugalské pokrokové
sily a neprospeje ani rozvoju vzájomných stykov
so socialistickými krajinami.
Vážené súdružky poslankyne, vážení
súdruhovia poslanci! Verím, že vyjadrím
aj vaše názory, tak, ako som sa s tým stretol
u svojich voličov, ak vyslovím presvedčenie,
že poslanci amerického Kongresu sa budú pri
posudzovaní žiadosti prezidenta USA riadiť ustanoveniami
Záverečného aktu z Helsínk a snahou
prispievať k celkovému zlepšeniu medzinárodného
ovzdušia, a preto odmietnu odhlasovať požadovaných
45 miliónov dolárov na výstavbu ďalších
štvavých vysielačov.
Svetová verejnosť i naše národy odmietajú
provokačnú a rozvratnú činnosť
týchto staníc, pokračujúcu bez ohľadu
na pozitívne zmeny v medzinárodnej politickej situácii.
V sústave súčasných medzinárodných
vzťahov preto pôsobia nevyhnutne anachronicky, ako
rezídium studenej vojny. Realizácia požiadavky
prezidenta USA o výstavbu ďalších 28 vysokovýkonných
vysielačov by bol odsúdeniahodný čin,
lebo by znamenal petrifikáciu tohto pozostatku studenej
vojny s realitami súčasného sveta, s normami
medzinárodného práva, čo môže
vyhovovať iba odporcom uvoľňovania napätia
a mierového spolužitia medzi národmi a štátmi.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL V. David:
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
dnešní plánovaný pořad jsme vyčerpali.
Přerušuji proto jednání 4. společné
schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů.
Jednání bude pokračovat zítra ráno
v 8.30 hod. v této zasedací síni. Schůzi
bude řídit místopředseda Federálního
shromáždění Bohuslav Kučera.