Dosažené hospodářské výsledky
minulého roku plně potvrzují, jak bylo nezbytné
a účelné zajišťovat ve výrobní
i nevýrobní sféře existenci těchto
vnitřních rezerv naší ekonomiky a prosazovat
na všech úsecích jejich využívání
k realizaci plánovaných náročných
úkolů, hmotných i finančních.
Považuji přitom za významné, že
část orgánů a organizací dokázala
mobilizovat a využít své rezervy hlavně
lepší organizátorskou činností
a důslednou realizací vhodných opatření,
bez kladení dodatečných požadavků
na další investice a pracovní síly či
jiné prostředky.
Mnohokrát již bylo v naší praxi poukázáno
na to, jak závažným požadavkem, úzce
souvisejícím s efektivním a hospodárným
naplněním plánovaných záměrů
je dosáhnout, aby hospodářská aktivita
našich organizací byla daleko více rovnoměrnější
a aby pro naplňování plánu a s ním
spojených dílčích úkolů
byly soustavněji vytvářeny odpovídající
podmínky již od samého začátku
roku. Jinak řečeno, aby práce byla oprošťována
od takového stylu a metod, které ke konci měsíce
či kvartálu vyvolávají pověstné
šturmování, stojí zbytečně
vyšší náklady a v podstatě slouží
jen k napravování toho, co bylo během hodnoceného
období promeškáno. Stojí proto za naše
povšimnutí, že v minulém roce měla
řada podniků již v průběhu roku
problémy s neplněním plánovaných
úkolů v jejich množství i struktuře.
Statisticky by bylo možno ukázat, že nakonec
každý dvanáctý průmyslový
podnik či každý desátý stavební
podnik se nedokázal se svými hmotnými či
finančními úkoly dobře vyrovnat, zatímco
řada jiných své úkoly dokázala
i výrazně překročit. Bylo by možno
rovněž poukázat na to, jak v závěru
roku byla v řadě směru hospodářská
aktivita našich organizací svým podílem
nejvýraznější, a to zejména v
investiční výstavbě, kdy na 4. čtvrtletí
připadlo téměř 35 % realizace, a podobně
v dovozu strojů a zařízení z kapitalistických
států, kde na poslední čvrtletí
připadlo přes 38 % realizace. Za takovéto
situace se ukazuje, že operativní podnikové
plány na jednotlivé měsíce by asi
měly být náročnější
a měly by působit více k tomu, aby snazší
překračování úkolů během
roku nevytvářelo pocity sebeuspokojení a
nebylo ke konci roku, po nepříjemném vystřízlivění,
spojováno se snahou dosáhnout změn v plánu.
Mnoho dalších rezerv ekonomiky nám stále
ještě zůstává též
ve způsobu zhodnocování různých
surovin a materiálů, či energetických
zdrojů, a to i přes významnou již řadu
přínosů, dosahovaných předními
kolektivy i jednotlivci. Chtěla bych k této náročné
otázce hlavně připomenout, že obtížné
obstarávání těchto hmotných
zdrojů není jen naším, ale celosvětovým
problémem. Bylo by proto namístě hledat nejen
vlastní cesty lepšího zhodnocování
těchto zdrojů, ale též důsledněji
a cílevědoměji sledovat a pohotověji
uplatňovat zahraniční poznatky a celosvětový
trend zhodnocování všech životně
důležitých druhů surovin a energie,
abychom neztráceli čas a na tyto významné
požadavky naší doby velmi pružně
a efektivně reagovali.
Chtěla bych přitom rovněž poukázat
na to, jak míra efektivního zhodnocování
surovin a energie úzce souvisí též s
dosahováním souladu výroby a spotřeby.
Musím bohužel konstatovat, že je zřejmě
ještě dost případů, kdy podniky
do výroby dávají buď takové množství
výrobků, nebo takový jejich sortiment, pro
který nemají řádně a včas
zajištěn na 100 % odbyt a pak si různými
cestami vynucují řešení vzniklé
situace. Poznáváme to zejména při
našich průzkumech, kdy se naopak musíme zabývat
případy, že jiné výrobky téhož
oboru nebo výrobky technologicky blízké nejsou
vyráběny v odpovídající míře
a stávají se nedostatkovými. Myslím
si, že v době, kdy je naším hlavním
cílem další zvyšování efektivnosti
a kvality výroby a kdy usilujeme o to dosahovat stále
lepšího zásobování národního
hospodářství potřebnými výrobky,
by takto nemělo docházet ke ztrátám,
či zásobovacím problémům. Řada
našich poznatků ukazuje na to, že příčiny
tohoto stavu je nutné nadále hledat v úrovni
přizpůsobování výroby potřebám
odběratelů či v technicko ekonomické
úrovni výrobků a v neposlední řadě
pak i v zatímním tempu zavádění
některých výsledků vědeckotechnického
rozvoje do výrobní praxe, a v přístupu
k výrobní kooperaci či k odběratelskododavatelským
vztahům. Výraznější vliv na odstraňování
těchto příčin by měly mít
i pobočky Státní banky československé.
Vůbec ve světle vývoje materiálových
a celkových nákladů na výrobu a ve
světle plnění plánovaných záměrů
jejich snižování by nikde neměla být
podceňována otázka, za kolik co vyrábíme.
K zajištění plánovaných úkolů
ve snižování nákladovosti by také
nikde neměla nyní chybět konkrétní
opatření, podporující jejich dosažení,
a to při optimálním materiálovém
zhodnocování a při vysoké kvalitě
a užitných vlastnostech každého výrobku.
Snad jednu z největších rezerv naší
ekonomiky, jejíž aktivizace však bývá
velmi složitá, musíme nadále spatřovat
v samotných základních výrobních
prostředcích, a to jak v těch, kterými
již naše ekonomika disponuje, tak i v těch, které
jsou ještě předmětem investičního
procesu. Je to především míra dosavadního
využívání základních a
zvláště výrobních fondů
v různých oborech, která nezlevňuje
výrobní procesy, ani nesnižuje nároky
na další obdobné investice. Je to nadále
též projektová a rozpočtová úroveň
a kvalita režimů výstavby a jejich zajišťování,
jejichž některé obecně známé
nedostatky jsou stále základními příčinami
prodlužování a prodražování
jednotlivých investičních akcí, i
jejich předražování, jak o tom svědčí
nedávná kontrolní zpráva Českého
cenového úřadu. Všechny tyto skutečnosti
pochopitelně působí proti záměrům
a cílům skutečně efektivní
výstavby.
V jejich souvislosti mne však zajímá zvláště
otázka, jak je zabezpečováno včasné
uvádění dovezených strojů a
zařízení do provozu v naší výrobní
sféře. Údaje, které jsou k dispozici
např. o strojovém vybavení dovezeném
z kapitalistických států, které nebylo
včas dáno do montáže, resp. nebylo včas
uvedeno do provozu, by nasvědčovaly určitému
zlepšení dříve tolik kritizovaných
jevů. Při náročnosti, kterou dnes
klademe na vysokou efektivnost a kvalitu veškeré práce
však soudím, že částka asi 4 mld
Kčs strojního vybavení v roce 1976 pozdě
zamontovaného nebo částka cca 1,8 mld Kčs
strojů zbytečně dlouho skladovaných
je stále značná a v celé její
podstatě nežádoucí.
Výsledky minulého roku nám též
ukazují na trvající značné
rezervy v zásobách. Skutečnost, že došlo,
a to hlavně ve strojírenství a stavebnictví,
k dalšímu nárůstu zásob a že
celkový stav zásob se neplánovitě
zvýšil téměř o 7,5 mld Kčs,
ukazuje, že se nepodařilo překonat dlouhodobější
immobilizaci zdrojů do zásob. Příčiny
tohoto vývoje zůstávají stále
stejné. Mohou být objektivní, pokud spočívají
např. v předzásobení, či změnách
výrobního programu, nebo v problémech přepravy,
ale mnoho jich má stále svůj základ
v úrovni řízení a přístupu
k řešení dodavatelskoodběratelských
vztahů a v uplatňování smluvních
závazků. Považuji proto za významné,
že bylo přikročeno k vyhodnocení opatření
přijatých vládou pro zajištění
plánovitého vývoje zásob v šesté
pětiletce a že budeme mít ještě
letos např. ve výborech pro plán a rozpočet
příležitost se s účinností
přijatých opatření a zvláště
s výsledky řízení vývoje zásob
ekonomických nástrojů blíže seznámit.
Závěrem mi dovolte dotknout se ještě
otázky efektivního využívání
našich pracovních sil, zvláště
z hlediska vývoje nevýrobních kategorií.
V praxi se dost často střetávám s
dotazy, zda jejich dosavadní vývoj je pro naši
ekonomiku zdravý, když v řadě případů
se nedaří dosáhnout plánovaného
počtu pracovníků v kategoriích dělníků
a když prováděná náborová
a jiná opatření se neukazují dost
účinná a přesčasová
práce stále narůstá. Skutečnost,
že u nás dochází k rychlejšímu
růstu počtu technickohospodářských
pracovníků, se při výrazném
tempu vědeckotechnické revoluce nevymyká
ze světového trendu. Mělo by nás však
asi hlavně zajímat, zda tempo vývoje u nás
je přiměřené našim možnostem
a také potřebám.
Považuji z tohoto hlediska, s ohledem na situaci v pracovních
silách na stálé poukazy výrobní
sféry na nedostatek výrobních dělníků
a růst přesčasové práce za
správné, že již v minulém roce
bylo přikročeno k určité plánovité
regulaci tohoto vývoje. Jejím charakteristickým
rysem bylo především stanovení nepřekročitelných
limitů řídícího a správního
aparátu. Ráda mohu dnes konstatovat, že daný
úkol byl v podstatě dodržen a že se mezitím
připravila či připravují další
opatření, která by na podkladě objektivních
kritérií podporovala usměrnění
dalšího vývoje. Doufám, že s výsledky
těchto významných opatření,
která se dotýkají prakticky celé oblasti
řídících, správních,
technických a hospodářských činností,
se budeme moci příležitostně ve výborech
seznámit.
Chtěla bych k tomu dodat, že podle zkušeností
z našich průzkumů dochází ke
stálému růstu tzv. pomocného aparátu.
Setkáváme se s tím, že nejen v nevýrobních
organizacích, ale i v organizacích výrobní
sféry narůstá např. počet řidičů
a dalších pomocných profesí, keré
často váží i pracovníky kvalifikované
pro jinou výrobní činnost. Myslím
si, že tento vývoj si též zasluhuje nemenší
pozornosti příslušných míst.
Poukázala jsem, vážené soudružky
a soudruzi poslanci, na některé tyto problémy
a průvodní jevy hlavně proto, abych ukázala,
že stále ještě máme nemalé
rezervy, které jsou mobilizovatelné pro další
efektivní rozvoj společenské výroby
a zejména k tomu, aby se naše ekonomika dále
rozvíjela plně v souladu se záměry
šesté pětiletky.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Švihálkové.
Před polední přestávkou vystoupí
ještě poslanec Mevald.
Poslanec SN J. Mevald: Vážený soudruhu
předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, stalo se
již pravidlem, že každoročně v tomto
čase projednává Federální shromáždění
naší republiky státní závěrečný
účet za minulý rok. Bilance prvého
roku šesté pětiletky je dobrá. Pokračuje,
tak jak je z podkladových materiálů patrné,
dynamický rozvoj našeho národního hospodářství
a na tomto základě se dostavuje i možnost naplňovat
záměry v růstu životní úrovně
našeho lidu.
Souhlasím naprosto s těmi stanovisky, která
nás s naléhavostí orientují na potřebu,
aby veškerým naším konáním
pronikl požadavek vysoké efektivnosti a kvality práce,
požadavek, který není adresován pouze
lidem u strojů, na stavbách a polích, ale
týká se nás všech, ať pracujeme
kdekoliv a dvojnásobně se týká oblasti
řízení, každého jeho článku.
Kdo dnes a denně žije uprostřed víru
našeho budovatelského života, tak nesporně
přichází k poznání, že
naši lidé jsou pracovití, umní a zkušení.
Přicházíme však k poznání
i takovému, že mnoho rezerv existuje právě
v řízení, které mnohdy zaostává
i za rozvojem iniciativy pracujících.
K nedostatkům, jež se v řízení
projevují, nemůžeme být nikde lhostejní.
Musíme usilovat o to, aby v něm byl respektován
princip stranickosti; jinými slovy to znamená důsledně
a bezezbytku plnit závěry XV. sjezdu KSČ.
Bylo již několikrát řečeno, ale
nejen řečeno, fakta to přesvědčivě
prokazují, že naše země patří
v životní úrovni lidu na přední
místo ve světě. Poslední zasedání
ústředního výboru strany to v plném
rozsahu opět potvrdilo. Potvrdilo také to, jakou
péči naše strana uspokojování
hmotných potřeb našich pracujících
věnuje.
Dovolte mi, abych k této problematice učinil několik
poznámek, neboť právě oblast vnitřního
trhu ukazuje míru společenské účelnosti
a vyspělosti výroby, i míru uspokojování
hmotných potřeb lidu, která je současně
nezanedbatelnou motivací v chování lidského
činitele ve výrobním procesu.
Je skutečně nesporné, že úroveň
zásobování vnitřního trhu je
stále dokonalejší.
Působím v Západočeském kraji,
ve kterém zejména pohraniční okresy
nepatřily ještě před takovými
deseti až patnácti lety k místům, o
kterých bychom se mohli vyjádřit, že
jsou, pokud jde o zásobování, bez vážných
problémů. Naopak, existovaly složité
problémy, kdy lidé museli desítky kilometrů
jezdit za nákupy nejen průmyslového zboží,
nýbrž byl pro mnohé z nich nedostupný
i některý sortiment potravinářských
výrobků.
Změnilo se od té doby mnoho, a to k lepšímu.
Nechci, aby následující slova vyzněla
formálně, ale skutečností je, že
ani v této oblasti není dnes rozdílů
mezi tzv. pohraničím a vnitrozemím. Tam,
kde nebylo možné realizovat rozvoj obchodní
sítě investičními akcemi, pomohli
si lidé sami, a to ochotně a s porozuměním
pro společné zájmy.
Jen za minulou pětiletku bylo v akci "Z" vybudováno
a rekonstruováno 217 prodejen, v této pětiletce
bude dobrovolnou prací vybudováno a rekonstruováno
dalších 226 prodejen.
Mohu říci, že téměř každá
středisková obec v našem kraji je dnes vcelku
solidně vybavena nejpotřebnější
základní obchodní sítí. Přirozeně
to neznamená, že nemáme další potřeby
rozšiřování i modernizace obchodní
sítě. Trend kulturnosti prodeje a uplatňování
jeho nových forem staví před nás úkol
obchodní síť dále účelně
rozšiřovat, modernizovat a dislokovat.
Zasedání ústředního výboru
strany, jež bylo věnováno uspokojování
hmotných potřeb obyvatelstva a směrům
dalšího rozvoje vnitřního trhu se setkalo
s živým zájmem u naší veřejnosti.
Lidé oceňují, jak moudře strana postupuje
v řešení problémů našeho
života a jeho dalšího rozvoje, oceňují
otevřenost a kritičnost jednání ústředního
výboru a přirozeně také očekávají
změnu stavu k lepšímu v těch oblastech,
kde dosud nedostatky trvají, kde není překonána
nedokonalost.
Nepovažuji za účelné provádět
výčet nedostatků, se kterými se v
zásobování vnitřního trhu ještě
setkáváme. To bylo velmi jasně, náročně
i kriticky zhodnoceno právě ústředním
výborem strany a byla také stanovena východiska
k řešení.
Uvedl jsem, že se dnes živě o problematice vnitřního
trhu diskutuje. Ukazuje se, a to zcela jednoznačně,
že klíčem k řešení stále
dokonalejšího zásobování vnitřního
trhu bude především výroba, její
schopnost pružněji se přizpůsobovat
požadavkům poptávky a dále pak vyrábět
výrobky vysoké kvality, funkční a
estetické dokonalosti. Na toto téma hovoříme
dnes s vedoucími hospodářskými pracovníky
z výroby i obchodu.
Jaká poznání nám konkrétní
znalost situace přináší?
Předně se nedá říci, že
by snad výrobci - generelně - neprojevovali ochotu
vyhovět požadavkům státního i
družstevního obchodu a nerespektovali potřebu
inovačních procesů.
Již po dvanácté probíhá v našem
krajském městě v Plzni Celostátní
výstava gastronomie, lázeňství a cestovního
ruchu. Ročně k nám potravinářské
podniky přicházejí v průměru
se 150 novými výrobky, které se prezentují
svojí vysokou jakostí a představují
realizaci našeho kursu, vedoucího k racionální
výživě.
Inovační proces se také vcelku dobře
rozvíjí ve spotřebním průmyslu,
z toho zejména v textilním, i ve výrobě
užitkového porcelánu.
Dobré výsledky také zaznamenává
obměna sortimentu ve výrobě stavebních
hmot, konkrétně pak u takových výrobků,
jako jsou keramické obkládačky a dlaždice
i cihlářské výrobky.
Pravda, vývoj poptávky, která co do požadavků
je stále náročnější a
nesporně odráží vysoký životní
standard našich lidí - staví před naši
výrobu úkol, daleko operativněji přistupovat
k obměně sortimentu a zejména pak zvyšovat
užitnou hodnotu výrobků.
Jsme si této nutnosti plně vědomi a přijímáme
zcela konkrétní opatření k tomu, aby
výrobní podniky plnily své úkoly vůči
společnosti odpovědně. Musí však
nezbytně, a to nejen v této souvislosti, podstatně
zlepšit plánovací a řídící
činnost střední články řízení
- to jsou výrobně hospodářské
jednotky.
Domnívám se, že k tomu, aby významné
závěry posledního zasedání
ÚV strany pronikly do politickohospodářské
praxe s maximální účinnosti, bude
nutné posílit hmotný interes řídící
sféry na plnění odbytových ukazatelů
plánu, v našem případě konkrétně
na plnění dodávek pro vnitřní
trh.
Neznám totiž ze své praxe případ,
že by odpovědní hospodářští
pracovníci byli za výrobu technicky, funkčně
a esteticky nedokonalých výrobků kráceni
na prémiích nebo odměnách.
V kraji pak budeme působit k tomu, aby rozvoj pracovní
iniciativy techniků a dělníků byl
ještě výrazněji orientován do
oblasti struktury a užití výroby. Za špatný
budeme považovat ten podnik, který vyrábí
na sklad.
Není jiného východiska, než jít
cestou náročné práce, než jít
cestou takové výchovy lidí, aby si uvědomili,
že ve stejném čase, kdy jsou výrobci,
jsou i spotřebiteli. Budeme vytvářet i takovou
atmosféru, aby výrobní sféra pochopila,
že obchod má právo odmítnout takové
výrobky, které spotřebitele neuspokojují.