Bolo poukázané, aby sa dôkladnejšie posudzovala požiadavka každého investičného zámeru, a to tak z hľadiska celkových zámerov príslušnej organizácie, ako aj z pohľadu prínosu tohto zámeru pre spoločnosť. Zdôraznená bola aj potreba progresívnejšej obnovy strojového zariadenia s vyššou technickou úrovňou, kde sú potenciálne rezervy v úspore pracovných síl a v zhospodárňovaní výroby.

Pokiaľ sa týka stavu zásob štátnych organizácií, ukázalo sa, že v minulom roku sa nepodarilo vo vývoji dosiahnuť žiadúci obrat a že ukazovatele ich využitia majú stále nepriaznivý trend. Príčiny tohto vývoja vidíme v podstate v stále rovnakých činiteľoch. Spočívajú prevažne v štruktúre tempa rastu výroby a spotreby, ako i v nerovnomernom plnení plánu výroby a dodávok, ďalej v prepravných ťažkostiach, ako aj v oneskorovaní tempa investičnej výstavby a v značnej rozostavanosti, ktorá koncom roku 1976 presiahla 123 mld Kčs.

Bolo poukázané na relatívne značné množstvo imobilizovaných zdrojov v zásobách. Predpokladáme, že hlavne v strojárstve a stavebníctve dôjde k rozhodujúcemu obratu v najbližšom období. Očakávame, že väčšia časť nadplánovaných zásob bude použitá pri zabezpečovaní tohoročných úloh a že k zlepšeniu vývoja obrátkovosti zásob prispejú opatrenia, prijaté v oblasti finančných nástrojov, za predpokladu, že tieto budú účinne a vhodne uplatňované.

Vážené súdružky, súdruhovia, vo svojom súhrne prerokúvanie výsledkov štátneho záverečného účtu vo výboroch ukázalo, že úlohy ďalšieho sociálneho a ekonomického rozvoja vyžadujú v súčasných, v podstate náročnejších ekonomických podmienkach pristupovať na všetkých úsekoch k zabezpečovaniu potrieb súvisiacich s dosiahnutím vysokej efektívnosti a kvality, s ešte väčšou dôslednosťou a zodpovednosťou. Ukazuje sa tiež, že sa musí rovnako prejaviť vyššia kvalita riadiacich a rozhodovacích procesov, čo sa musí prejaviť v zlepšenom prístupe jednotlivých odvetví a ich organizácií k prednostnému zaisťovaniu celospoločenských potrieb.

V tomto zmysle a duchu bolo prerokúvanie štátneho záverečného účtu vo Výbore pre plán a rozpočet Snemovne ľudu za prítomnosti delegovaných členov ostatných výborov snemovne uzatvorené. Prijaté stanovisko výboru vyjadruje, s prihliadnutím k výsledku rozpočtového hospodárenia, súhlas so znením tohto účtu a s návrhom vlády na spôsob použitia dosiahnutého prebytku tak, ako je uvedené v tlači č. 16.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Belkovi. Společným zpravodajem výborů Sněmovny národů je poslanec Křenek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj poslanec SN D. Křenek: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, úroveň rozvoje naší ekonomiky v minulém roce, o níž přede mnou hovořil společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu poslanec Belko, se příznivě projevila v plnějším uspokojování životních potřeb našeho obyvatelstva, i když se v důsledku některých nepředvídaných vlivů, a v tomto směru především výpadku určité části zemědělské produkce vyvolaného nepříznivými klimatickými vlivy minulého roku, mohl další růst životní úrovně vyvíjet pomaleji, než bylo v plánu uvažováno.

Pokud jde o sféru osobní spotřeby obyvatelstva jak se již o tom zmínil s. ministr, zvýšila se její úroveň o dalších 2,8 % a společenská spotřeba o dalších 7,1 %.

Zvýšili se především celkové peněžní příjmy obyvatelstva a poprvé překročily svou výši částku 300 mld Kčs. Na jejich celkovém přírůstku se v absolutní částce nejvíce podílely příjmy ze sociálního zabezpečení, neboť úprava sociálních příjmů u cca 3 mil. důchodců přispěla významným způsobem k dalšímu vzestupu jejich životní úrovně a k upevnění sociálních jistot této velké kategorie našeho obyvatelstva.

Zvýšily se též celkově realizované peněžní výdaje obyvatelstva, především pak o 4,2 % výdaje za provedené nákupy potravinářského a průmyslového zboží v síti maloobchodu. Relativně ještě vyššího tempa dosáhly peněžní výdaje obyvatelstva za placené služby, které překročily plánované předpoklady. Neméně pozoruhodný byl v minulém roce též absolutní přírůstek úsporných vkladů u státních spořitelen. O politicky významné důvěře našeho obyvatelstva v rostoucí a sociální jistoty přitom může svědčit zejména to, že podíl dlouhodobých vkladů se dále zvyšoval a dosáhl již 37,7 %.

V rámci celkových výdajů obyvatelstva bylo neméně důležité, že i přes vliv vyšších nákupních cen a příplatků vyplácených pěstitelům některých druhů rostlinné produkce, postižené již zmíněnými vegetačními podmínkami, byla celková hladina maloobchodních cen zboží a služeb v minulém roce proti předchozímu roku jen o 0,8 % vyšší a že v návaznosti na to se životní náklady hlavních sociálních skupin obyvatelstva jen nepatrně zvýšily. Při růstu průměrné měsíční mzdy o 2,9 %, tj. až na 2370 Kčs, jsme mohli zaznamenat zvýšení reálné mzdy v socialistickém sektoru národního hospodářství o 2 %.

Významnou složku životní úrovně obyvatelstva představovala též výstavba dalších nových bytů. Ve všech jejich formách se v minulém roce podařilo dokončit 131,5 tis. nových bytů a současně zahájit výstavbu více než 127 tis. dalších bytů. Dosažené výsledky znamenají, že se podařilo zlepšit bytové poměry pro zhruba dalšího půl miliónu našich občanů.

Jak růst osobní, tak i společenské spotřeby v jejich konkrétních formách jsme ve výborech ocenili zejména proto, že svými přínosy ostře kontrastuje s vývojem životních a pracovních podmínek a se sociálními nejistotami pracujících v zemích kapitalistického světa.

Jak známo, je hospodářský vývoj tohoto světa již delší dobu silně poznamenán krizovými jevy. Tempo hospodářského rozvoje všeobecně klesá a proces prohlubování hospodářské krize neúprosně pokračuje.

Průvodním jevem tohoto vývoje je zejména nebývale vysoká nezaměstnanost práceschopného obyvatelstva, výrazné vlivy inflace, nízké využívání výrobních kapacit, finanční otřesy a chronické potíže v obchodních a platebních bilancích.

Odeznívají tím více, čím se ukazuje mechanismus, který si kapitalistický svět vybudoval pro řešení svých problémů jako nedostačující a čím výrazněji se projevují rozpory mezi ekonomicky silnými i slabšími státy a jejich četné aspekty, včetně vysokého stupně monopolizace výroby, tvrdých konkurenčních podmínek a cenových diktátů.

Za této situace se řešení krizových problémů dostává až na pořad zvláštních schůzek nejvyšších představitelů vlád hospodářsky nejsilnějších kapitalistických mocností. Není tomu tak dávno, kdy v Londýně proběhla schůzka sedmi těchto představitelů. V přijaté Deklaraci jsou sice sepsány všechny vážnější problémy, které jejich země musí řešit, ale v obecných deklaracích nejsou ukázány žádné reálné směry a prostředky tohoto řešení. Zvláště pak východiska z těch nejožehavějších hospodářských problémů, jaké představuje hrozivá již míra nezaměstnanosti, vlivy inflačních tlaků, vleklost krize měnového systému, vážná nerovnováha obchodních a platebních bilancí a celkově panující finační nejistota. Skutečnost, že na prvém místě stojí v této Deklaraci problém nezaměstnanosti, nepochybně ukazuje, že právě tento problém vyvolává největší znepokojení v kapitalistických zemích. Oficiální statistiky hovoří o 8,5 mil. nezaměstnaných jen v zemích Evropského hospodářského společenství a o cca 15 mil. nezaměstnaných ve vyspělých kapitalistických státech. Smutné je, že na tomto počtu se již asi ze 40 % podílejí mladí lidé. V samotných Spojených státech, jichž ekonomika vždy byla schopna táhnout za sebou ostatní země kapitalistického světa, přesáhl počet nezaměstnaných již 6,8 mil., a to je smutný rekord jak co do absolutní výše, tak i z hlediska relativního podílu tohoto počtu nezaměstnaných na celkovém počtu všeho práceschopného obyvatelstva.

Problém nezaměstnanosti se ukazuje tím tíživěji, čím různé analýzy nijak nenaznačují, že ve vývoji nezaměstnanosti by mohlo dojít k příznivějšímu obratu. Naopak Mezinárodní organizace práce předpokládá, že do roku 1980 vysoký stav nezaměstnanosti dále potrvá a že nezaměstnanost mezi mládeží bude ještě v roce 1985, tedy v době, kdy u nás již budeme uzavírat další pětiletku. Pochopitelně, že tyto vyhlídky jen prohlubují míru sociálních nejistot v kapitalistickém světě a zvláště pak mezi mládeží.

Podle zmíněné již Deklarace je za nejnaléhavější problém označena potřeba vytvořit více pracovních příležitostí, a to při současném snižováni inflace, jako druhého nejbolavějšího problému kapitalistického světa. Míra této inflace se v průměru pohybuje kolem 8,7 %, ale nad tímto průměrem je ve Francii a v Japonsku; ve Velké Británii dosáhla dokonce 16,7 % a v Itálii téměř 22 %.

Pro možnost úspěšného zvládnutí zmíněného požadavku Deklarace však zřejmě není v hospodářských kruzích a na veřejnosti mnoho optimismu. Jsou si dobře vědomy toho, že nelze zvýšit počet pracovních příležitostí bez zvýšení hospodářské aktivity, zvláště pak investiční činnosti, a že ta opět může vyvolávat další růst inflace. Je to začarovaný kruh, z něhož zřejmě bude každá země kapitalistického světa hledat, při rozdílné úrovni své inflace, nezaměstnanosti, nevyužitých kapacit, platební schopnosti i celkové ekonomické struktury východiska především podle svých vlastních úvah.

Naše ekonomika není pochopitelně z hlediska vnějších podmínek svého rozvoje ušetřena určitého dopadu tohoto hospodářského vývoje. V minulém roce musela řešit, jak jsme se blíže seznámili při jednání o státním závěrečném účtu ve výborech, řadu problémů spojených s tímto vývojem. Nešlo při nich jen o závažný dopad dalšího nepříznivého pohybu cen nakupovaných surovin, materiálů a hotových výrobků na naše rozpočtové či devizové prostředky. Šlo též o vliv restriktivních opatření, nepříznivou konjunkturu pro řadu našich výrobků a o zostření konkurenčních podmínek na trzích kapitalistického světa. Že jejich překonávání nebylo snadné, o tom svědčí míra naplnění vývozních úkolů do oblasti kapitalistického světa v minulém roce, zvláště když z hlediska vnitřních podmínek nebyly, a to zejména ve sféře hlavního nositele vývozních úkolů, k dispozici výrobky v takovém množství a druhu, o které má tato oblast stále zájem.

Zcela jinak se v minulém roce rozvíjely a v podstatné míře ovlivňovaly další rozvoj našeho hospodářství ekonomické vztahy k zemím socialistického tábora. V relacích na tyto země byly plánované vývozní a dovozní úkoly naplněny a v žádoucích směrech i překračovány. Znovu jsme tak mohli ve výborech ocenit výhody plánovitého rozvíjení těchto vztahů způsobem, odpovídajícím blízkému společenskému zřízení těchto zemí a smluvně zaručovaným, v němž se odrážejí jak kvalitativní změny, odehrávající se ve světové ekonomice, tak i kvalitativně nové nároky na růst a uspokojování společenských potřeb.

Při posuzování podmínek realizace hmotných a finančních záměrů státního plánu a rozpočtového hospodaření v minulém roce jsme ve výborech znovu zdůraznili, jak s nebývalou naléhavostí vstupuje nyní do podmínek efektivního rozvoje zvyšování účinnosti všech výrobních činitelů a využívání intenzifikačních faktorů růstu.

Při jednání výborů vystoupila v tom směru do popředí zvláště otázka kvality veškeré práce. Jednak jako závažná podmínka růstu vývozních možností, jednak jako významný předpoklad pro snižování materiálové a energetické náročnosti výroby hotových výrobků i snižování potřeby náhradních dílů k nim, či záručních oprav a jiných služeb. V neposlední řadě tím také i jako významný činitel snižování potřeb živé práce.

Problém kvality ukázal zvláště na to, jak je nutné dosahovat jejího komplexnějšího systémového pojetí, od vysoké úrovně přijímaných předvýrobních koncepcí a projektů jejich řešení, přes důslednou kontrolu jednotlivých operací, až po dosahování projektovaných parametrů každého výrobku. Jak v tomto systému musí mít své místo i vysoká účinnost každého přijímaného opatření, zvláště pak zpřísnění podmínek výstupu výrobků z výrobních etap, i výraznější uplatňování hmotné a morální stimulace za trvale vysokou, standardní jakost výrobků. Co největší omezování celkových ztrát na zhmotnělé a živé práci, které vznikají na každém ne zcela kvalitním konečném výrobku či odvádění výkonu, by při rostoucí náročnosti potřeb mělo být vytyčeno za jeden z předních soudobých úkolů ve všech pracovních oblastech.

S nemenší vahou vystoupily při jednání výborů do popředí též problémy výzkumu a vývoje, jako dlouhodobě působících faktorů intenzifikace rozvoje a růstu efektivnosti. Výsledky minulého roku naznačují, že v plnění plánovaných výzkumných a vývojových úkolů a v odevzdáváni dořešených prací k jejich praktické realizaci se stav proti roku 1975 ještě o mnoho nezlepšil.

S ohledem na změny ve světové ekonomice, které stále více rozhodují o celkové úrovni produktivity, či efektivitě a kvalitách práce, potřebujeme podstatněji urychlit uplatňování nejnovějších poznatků vědy a techniky ve společenské praxi a využívat jich zejména ke snižování materiálové a energetické spotřeby a zkracování inovačního cyklu. Nezbytné udržování kroku se světovým vývojem si proto vyžaduje důsledněji a hlavně v plánovaných termínech naplňovat úkoly stanovené v rozvoji vědy a techniky a po věcné a časové stránce je zabezpečovat též užším propojováním vlastního výzkumu s potřebami projekce, výstavby a výroby potřebných zařízení.

Též v řídícím systému je nutné dosahovat, aby naše hospodářské organizace dokázaly stejnou měrou pečovat o stránku finanční, jako pečují o stránku hmotnou, a aby daleko výrazněji vycházely z principů chozrasčotu, dle nichž pracují a jejichž uplatnění nyní podporují i změny v soustavě velkoobchodních cen a v jejich ekonomické struktuře.

Ve výborech jsme rovněž zdůraznili, že k uvážlivému vynaložení každé koruny v investiční a neinvestiční sféře musí přispívat též další zkvalitňování rozborové činnosti a zvýšení účinnosti kontrolního systému, jako důležitých součástí řídící práce.

Pokud jde o souhrnné výsledky rozpočtového hospodaření v roce 1976, došli jsme ve výborech k závěru, že žádoucí mobilizace potřebných finančních zdrojů a efektivnost a hospodárnost jejich použití byla podpořena zejména plněním opatření, která byla v jednotlivých úsecích národního hospodářství přijímána a realizována zvláště v souvislosti se závěry, přijatými na XV. sjezdu KSČ, k jichž naplnění je třeba nadále orientovat pozornost širokého okruhu pracovníků výrobní a nevýrobní sféry.

Protože výsledky státního závěrečného účtu za rok 1976 odpovídají záměrům rozpočtové politiky minulého roku a ve své podstatě též ropočtovému zákonu na tento rok, vyjádřil s nimi výbor Sněmovny národů pro plán a rozpočet podle svého pověření za účasti poslanců delegovaných ostatními výbory Sněmovny národů souhlas. V souvislosti s tím v přijatém stanovisku doporučuje Sněmovně národů přijmout vládní návrh usnesení ke státnímu závěrečnému účtu čs. federace za rok 1976 v předloženém znění.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Křenkovi.

Do rozpravy k vládnímu návrhu usnesení, resp. k dotazům se přihlásili tito poslanci a poslankyně: Zdenka Švihálková, Josef Mevald, František Sodoma, Karel Jurík, Věra Seidlová, Rudolf Říman, Oľga Vacková, František Pilnay, Róbert Chocholáček, Božík Macek, Stanislav Tichavský, Rudolf Chlad, Martin Fabík.

Jako první vystoupí poslankyně Zdenka Švihálková. Připraví se poslanec Josef Mevald.

Poslankyně SL Z. Švihálková: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, ekonomickosociální záměry minulého roku byly, jak zde již bylo na to poukazováno, svým způsobem velmi náročné na úroveň organizátorské, řídící a kontrolní práce a vyžadovaly na všech stupních řízení odpovědný přístup k jejich důslednému zajišťování a k jejich efektivnímu, kvalitnímu a hospodárnému naplnění. Charakterizovala je přitom potřeba týkající se všech státních a hospodářských orgánů, všech institucí, podniků a organizací, aby odkrýváním svých vnitřních ekonomických rezerv a účinným působením na jejich mobilizaci dosáhly vyšší výkonnosti, přispěly k celkovému zvyšování efektivnosti a hospodárnosti naší ekonomiky a aby také aktivněji přistupovaly k řešení věcných problémů své oblasti.