V naší socialistické společnosti není a nemůže být taková situace, do jaké to dopracovala kapitalistická společnost se svými gangy a mafiemi. Morální rozklad společnosti, nezaměstnanost, zbídačování mas obyvatelstva, rasová národnostní diskriminace, vše to, co je příznačné pro USA a co v důsledcích je živnou půdou pro zločinnost v širokém rozsahu, to u nás neexistuje.

Naše zákonnost vychází z potřeb občanů a celé socialistické společnosti, hájí jejich zájmy a zabezpečuje jim plnou ochranu. Nikdo si nemusí platit osobní ochranu a žít v obavách, že se stane objektem organizovaných zločineckých útoků.

Netvrdím, že za 30 let existence socialistické společnosti byla úplně vymýcena trestná činnost. Mnohogenerační přežitky měšťáctví a doznívání kapitalistického způsobu myšlení i jednání u části občanů se budou ještě určitou dobu projevovat. Ovšem skutečnost ukazuje, že v objemu i kvalitě trestné činnosti se nemůžeme ani v nejmenším srovnávat s kapitalistickými státy, které sebe vydávají za nejvyspělejší a nejdemokratičtější ve světě.

Soudružky a soudruzi poslanci, naše společnost je založena na důvěře drtivé většiny obyvatelstva k socialistickému společenskému zřízení. Státní orgány moci jsou orgány pracujících, jsou vytvořeny pro jejich ochranu a nestojí s nimi v antagonistických rozporech. Společnost žádá, aby byla chráněna před možnými útoky na společenský a státní systém, jeho instituce, veškerý majetek a bezpečnost jednotlivců. Jedním ze samozřejmých úkolů ochrany společnosti je péče o dodržování veřejného klidu a pořádku.

Ochrana veřejného pořádku, to není jenom boj s trestnou činností a zabraňování výtržnostem chuligánů, ale především zabránění takovým jednáním, která ani ještě nemusí být trestná, ale mohou narušovat naše úsilí o udržení nenarušeného průběhu života. Je to i ochrana životního prostředí, vzhledu měst, udržování veřejně prospěšných zařízení, zachovávání nočního klidu, zabezpečení plynulosti dopravy, zachovávání pravidel občanského soužití a boj proti alkoholismu.

Máme zkušenosti, že většinou se lidé dopustí porušení veřejného pořádku jednou a po domluvě, uložení pořádkové pokuty nebo jiném potrestání svou činnost neopakují. Jsou ovšem i případy společensky nebezpečné; známe takových dost z let 1968 a 1969, kdy v rámci prosazování "socialismu s lidskou tváří" docházelo k porušování veřejného pořádku, jež vedlo k vážné trestné činnosti se značnými následnými škodami.

Naše socialistická demokracie je charakteristická tím, že umožňuje každému občanu, a to přímo, či prostřednictvím volených představitelů pracujících, podílet se na tvorbě norem potřebných pro život celé socialistické společnosti. Má dále tu vlastnost, že umožňuje všem občanům kontrolu realizace těchto přijatých a schválených norem, ať jsou to zákony, nařízení nebo směrnice.

Národní výbory jsou lidovými zastupitelskými sbory a nelze je srovnávat s tzv. obecními zastupitelstvy, která v kapitalistických státech jsou vydávána za demokratickou vymoženost, ale ve skutečnosti jsou vykořisťovatelským nástrojem buržoazního panství a třídního násilí.

V minulém roce zvolili naši občané v demokratických přímých, rovných a tajných volbách na dvě stě tisíc poslanců národních výborů, kteří spolu s členy komisí a občanských výborů tvoří 800tisícový aktiv, zabývající se všemi otázkami života našich lidí od zdravotnictví a školství až po veřejný pořádek. Aby národní výbory mohly všechny úkoly plnit, mají odpovídající zákonnou pravomoc i potřebné finanční i materiálové prostředky.

Zmíněný stotisícový aktiv je ve stálém styku s voliči a ve svém okruhu pravomoci a působnosti také dbá, aby nebyla narušována socialistická zákonnost, aby se nepříznivým jevům včas a rozhodně čelilo.

Naše společnost nemá zájem jenom na dopadení a potrestání pachatelů přestupků, přečinů a trestných činů. Výchovné působení právně propagační činnosti národních výborů, občanských výborů a orgánů činných v trestním řízení přináší kladné výsledky. Máme zájem na předcházení trestné činnosti, na předcházení narušování veřejného pořádku. Ve srovnání s rokem 1971 počet přestupků a přečinů proti veřejnému pořádku nyní podstatně poklesl. Má na to vliv i rostoucí spolupráce místních orgánů, společenských a hospodářských organizací s orgány Veřejné bezpečnosti, s prokuraturou a soudy. Například v našem hodonínském okrese nebyl v roce 1976 zaznamenán ani jediný případ skupinového narušení veřejného pořádku. V okrese Nové Zámky klesl celkový počet přestupků o 24 %.

Naše okresní orgány konstatují, že narušení veřejného pořádku se např. mládež dopouští nejčastěji o sobotách a nedělích. Domnívám se, že jednou z příčin je nedostatečná pozornost věnovaná vytváření podmínek pro naplnění těchto dnů užitečnou, atraktivní činností v kulturních a sportovních zařízeních. Nad tím by se měly zamyslet národní výbory, JZD, závody i společenské organizace.

Ochrana veřejného pořádku je záležitostí všech. Jsou však případy, kdy někteří naši lidé se začínají o věci zajímat až tehdy, když se jich určitá událost bezprostředně dotkne.

Je třeba skoncovat s takovou netečností, nevšímavostí a lhostejností a věnovat pozornost každému narušení pořádku, pravidel socialistického soužití, odstranit falešnou solidaritu a shovívavost k těm, kdož narušují pořádek a dopouštějí se protispolečenských činů. Společnost dává ochranu všem, ale také předpokládá, že všichni přispějí k jejímu zabezpečování.

Občanský aktiv, který se rovněž významnou měrou podílí na zabezpečování veřejného pořádku, je Pomocná stráž VB. Jejími členy jsou občané, kteří dobrovolně, na úkor vlastního volna pomáhají při ochraně veřejného pořádku. Ve školách provádějí dopravní výchovu dětí, poskytují pomoc dětem na frekventovaných ulicích, konají pořádkovou službu, pomáhají při řízení dopravy, zajišťují klid a pořádek v rekreačních místech, jsou organizátory besed a přednášek v rámci preventivně výchovné činnosti.

Dosavadní práce Pomocné stráže VB má dobré výsledky. Přesto je žádoucí ji dále rozšiřovat a zkvalitňovat. Nové městské čtvrtě a sídliště často s desetitisíci obyvateli vyžadují rozšíření okruhu působnosti Pomocné stráže VB.

Obdobná potřeba se ukazuje i na železnici. Jde o pomoc při pořádkové službě a o ochranu železničních vagónových zásilek před jejich odbavováním do zahraničí, nebo přejímce, třeba na takové železniční stanici, jako je Štúrovo. Je namístě uvést, že ztráty na přepravovaném zboží - jak bylo před dvěma léty konstatováno při projednávání ve výboru branném a bezpečnostním - nejsou zanedbatelné a poškozují naše hospodářství i dobrou pověst přepravce.

Myslím však, že bez ohledu na současné potřeby ochrany veřejného pořádku je třeba všem členům Pomocné stráže VB poděkovat za dosavadní úspěšnou práci a podpořit opatření, která v tomto měsíci budou přijata na celostátní konferenci Pomocné stráže VB v Gottwaldově.

Soudružky a soudruzi poslanci, ze statistik, a potvrzují to i mé osobní poznatky, je vidět, že narušování veřejného pořádku a drobná trestná činnost klesla v celé řadě měst a okresů proti roku 1976 téměř o čtvrtinu. Přesto bychom mohli dosáhnout ještě lepších výsledků, kdyby si každý náš občan v potřebné míře uvědomoval svou odpovědnost k socialistické společnosti.

Jak jsem již uvedla, k všestrannému působení ve věcech trestné činnosti a k ochraně klidu a veřejného pořádku máme vytvořený ucelený systém institucí. Jsou to národní výbory, společenské a hospodářské orgány a organizace a již zmíněný široký aktiv občanů. A právě to je jeden z výrazných projevů socialistické demokracie, vlastní jen socialistické společnosti.

Soudružky a soudruzi, projednáváme zprávu generálního prokurátora ČSSR a Nejvyššího soudu ČSSR, tedy orgánů činných v trestním řízení. Vážíme si jejich práce, přičemž zvlášť oceňujeme úsilí, které společně s orgány bezpečnosti, národními výbory a společenskými organizacemi vynakládají k tomu, aby účinnou prevencí a výchovou, k trestné činnosti nedocházelo.

Opravdu, žádný z nás si nepotřebuje platit osobní ochranu, tu všem zaručují zákony a jejich uplatňování. A chci znovu zdůraznit, že všichni máme podle zákonů velká práva, kterých také využíváme. Máme ovšem také povinnosti a jejich plnění bychom měli věnovat stejnou pozornost.

Předsedající předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslankyni Malíkovej. Súdružky a súdruhovia poslanci, o slovo požiadal minister práce a sociálnych vecí súdruh Michal Štanceľ, ktorý chce odpovedať na dotaz poslanca Faila. Udeľujem mu slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČSSR M. Štanceľ: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia poslanci! Domnievam sa, že otázka poslanca Faila je naozaj na mieste práve v súčasnej dobe, keď sa hromadia veľké útoky i zo strany Medzinárodnej organizácie práce na plnenie a dodržiavanie rôznych dohovorov, pričom útoky sú v prvom rade zamerané na socialistické krajiny. Poznáme taktiku i cieľ týchto útokov, aby zakryli veľké problémy, ktoré majú doma vo svojich krajinách. Je len škoda, že niektoré informácie a fakty nemôžem bezprostredne oznámiť pracujúcim v ich krajinách.

Ústavné i faktické zabezpečenie základných ľudských práv nedosahuje v žiadnom kapitalistickom štáte vrátane skupiny vyspelých kapitalistických štátov úroveň bežnú pre socialistické krajiny. Západné štáty, až na malé výnimky, nezabezpečujú svojim občanom právne ani fakticky právo na prácu. Tam, kde je v zákonoch týchto štátov nejaká zmienka o práve na prácu, ako napríklad vo francúzskej ústave, je to urobené formou nezáväznej proklamácie v úvode ústavy. To, že kapitalistické štáty vo svojich ústavách zabezpečujú toto základné ľudské právo, nie je samozrejme náhoda, ale dôsledok skutočnosti, že ho svojim občanom zabezpečiť nemôžu a ani nechcú. Nízky stupeň stability zamestnanosti, neustála hrozba nezamestnanosti, a tým strata sociálnych istôt tvoria totiž jeden zo základných nátlakových prostriedkov pre udržanie a znovuobnovenie kapitalistických výrobných vzťahov a triednych rozdielov z nich vyplývajúcich.

Výsledkom tejto politiky je stav, že dnes je už v kapitalistickom svete okolo 20 miliónov plne nezamestnaných a čiastočne nezamestnaných, čo je stav, keď nútene obmedzená pracovná doba už prevyšuje 10 miliónov.

Nedávno publikovaná štatistická ročenka Medzinárodného úradu práce v Ženeve udáva za rok 1976 tieto počty nezamestnaných v niektorých popredných kapitalistických štátoch. Napr. USA 7 mil. 655 000, Japonsko 1 040 000, Veľká Británia 1 300 000, NSR viac než 900 000, Francúzsko viac než 800 000, Taliansko skoro 700 000, Kanada viac ako 700 000, Belgicko 215 000, Holandsko skoro 200 000. To sú len údaje v niektorých vybraných krajinách, nehovoriac o ďalších, ktoré tento úrad, ktorý nie je nijako naklonený socialistickým krajinám, musí zverejniť.

V tejto súvislosti sa veľmi jasne ukazuje i snaha týchto štátov interpretovať po svojom Dohovor č. 122 Medzinárodnej oragnizácie práce, ktorým sa členské štáty zaväzujú usilovať o dosiahnutie plnej zamestnanosti. Napríklad už v roku 1972 pri hodnotení účinkov tohto Dohovoru, o presadzovaní ktorého sa usilovali hlavne socialistické štáty, sa ukázala snaha popredných kapitalistických štátov interpretovať toto ustanovenie tak, že podpis tohto Dohovoru ešte neznamenal, že by jej účastník musel v ktoromkoľvek období zabezpečovať plnú zamestnanosť, ale stačí len fakt, že uskutočňuje takú politiku, ktorá vedie k plnej zamestnanosti. Táto svojvoľná interpretácia je len ďalším dokladom toho, že kapitalistické štáty nie sú schopné tento problém vyriešiť. I keď zabezpečenie v nezamestnanosti eliminovalo tie najdrastickejšie dôsledky nezamestnanosti ohrozujúce samotnú fyzickú existenciu človeka, predsa si len možno predstaviť skutočný sociálny dopad na rodinu, ak uvážime, že podpora v nezamestnanosti je v priemere len polovica predchádzajúceho zárobku, a to ešte len na časove obmedzenú dobu a potom sa ďalej znižuje.

Ak porovnáme situáciu kapitalistických krajín s našou krajinou napr. v ďalšej významnej oblasti - v dôchodkovom zabezpečení - ukazujú sa i tu jednoznačne naše prednosti. V kapitalistických štátoch existujú stále veľké skupiny pracujúcich, ktoré nie sú zahrnuté do sociálneho poistenia. Napr. v USA je to 14 %. vo Veľkej Británii 16 %, a v susednom Rakúsku 23 % pracujúcich.

Tiež vekové hranice pre odchod do dôchodku sú v kapitalistických štátoch omnoho vyššie ako u nás. Vo väčšine týchto krajín je veková hranica 65 rokov, niekde i viac, napr. v USA, Kanade, Švédsku a ďalších štátoch.

Podiel starobného dôchodku na priemernej hrubej mzde je vo väčšine kapitalistických štátov nižší ako u nás. Zatiaľ čo u nás dosahuje asi 55 %, vo Veľkej Británii len 29 %, v USA 30 %, vo Francúzsku 24 %, vo Švajčiarsku 37 % a v NSR 42 %.

Úplne neporovnateľná s našou úrovňou je sústava spoločenskej pomoci rodinám s deťmi v kapitalistických štátoch. Napr. zatiaľ čo u nás je dĺžka materskej dovolenky 26, resp. až 35 týždňov, v NSR len 14, v Rakúsku 12, vo Veľkej Británii 18, v Taliansku 21 - a mohli by sme porovnávať ďalej. Materský príspevok, čo je prakticky pokračovanie materskej dovolenky, vo väčšine kapitalistických štátov buď vôbec neexistuje, alebo je vyplácaný v neporovnateľnej kratšej dobe ako u nás.

Tiež v oblasti zabezpečenia pracujúcich v dobe nemoci rozsah i úroveň tohto zabezpečenia v prevažnej väčšine kapitalistických štátov je značne nižší ako v ČSSR.

Ešte ďalšia poznámka, súdružky a súdruhovia. Zatiaľ čo u nás vychádzame z univerzálnosti zabezpečenia každého občana počas nemoci, podiel občanov chránených zdravotnou starostlivosťou na celkovom počte obyvateľstva zahrnuje napr. v NSR len 87 %, v Taliansku 85 %, v Rakúsku 84 %, v Holandsku 74 % a v Španielsku dokonca len 51 %.

Tiež výška nemocenského je vo vyspelých kapitalistických štátoch nižšia ako u nás a dosahuje úroveň zhruba medzi 50-70 % zárobku.

Oblasť sociálnej starostlivosti a sociálnych služieb je doteraz vo väčšine kapitalistických štátoch uskutočňovaná dobrovoľnými oragnizáciami a spolkami alebo organizáciami cirkevnými. O tom, aký nedostatočný je rozsah tejto starostlivosti, svedčia napr. údaje z L'Humanité, ktorá konštatovala, že asi z 1 mil. 500 tis. telesne postihnutých občanov len o 125 tis. sa starajú sociálne zariadenia. Namiesto potrebných 100 domovov pre telesne postihnutých existujú len 4.

Už len z tohto letmého porovnania, súdružky a súdruhovia poslanci, myslím, veľmi zjavne vyniká prednosť nášho socialistického zriadenia. Navyše treba vidieť, že žiadna kapitalistická spoločnosť si nevytyčuje ani nemôže vytýčiť také ciele, aké pred nami vytýčil XV. zjazd KSČ, či už v raste miezd, životnej úrovne i v mnohostranných sférach sociálnej politiky. Dosiahnutý stav i naše zámery, ktoré budú bezpochyby splnené tak, ako to bolo v období medzi XIV. a XV. zjazdom, ukazujú celkom jednoznačne, kde sa vytvárajú všetky potrebné podmienky pre pevné životné a sociálne istoty všetkým našim 15 mil. občanom ktorejkoľvek generácie, a tým aj podmienky pre realizáciu základných ľudských práv. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN D. Hanes: Ďakujem súdruhovi ministrovi Štancľovi.

Pýtam sa poslanca Faila, či je spokojný s odpoveďou súdruha ministra? (Poslanec Fail: Ano.)

Súdružky a súdruhovia poslanci, ako posledný písomne prihlásený do rozpravy vystúpi teraz poslanec Jan Pravda. Prosím ho, aby sa ujal slova.

Poslanec SN J. Pravda: Vážený soudruhu místopředsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dovolte mi několik poznámek k projednávané zprávě.

Zpráva zdůrazňuje, že jeden ze základních principů života společnosti je princip socialistické zákonnosti, který formou zákonů a ostatních právních předpisů reguluje důležité vztahy v naší společnosti.

Proto zjištění, že celkový objem kriminality má klesající tendenci, je potěšitelné. Tento vývojový trend souvisí s upevňováním socialistických principů naší společnosti, ale i s rostoucí úrovní práce orgánů činných v ochraně jejich oprávněných zájmů při zajišťování trvalého rozvoje. I to je dobré zjištění.

Jeden z činitelů, který brání ještě výraznějšímu snížení kriminality, je dosavadní podíl recidivy na takové trestné činnosti, jako jsou krádeže, podvody, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, úmyslné ublížení na zdraví, výtržnictví apod. Pravda, pro ochranu zájmů společnosti, poctivých spoluobčanů a socialistických organizací jsme v roce 1973 přijali zákon o ochranném dohledu. Při jeho projednávání jsme zdůrazňovali, že těžiště tohoto zákona je nejen v represi a prevenci, ale i v postupné realizaci celého souboru opatření v oblasti postpenitenciární péče. Zpráva se k této myšlence vrací konstatováním, že ochranný dohled je nutno chápat pouze jako jeden článek zájmů naší společnosti o propuštěné občany, neboť jeho zavedení nenahrazuje ostatní formy a prostředky péče o občany propuštěné z vazby a práce s nimi.