Poslanec SN Z. Pšenička: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, dostatek paliv a energie je nezbytným a nezastupitelným předpokladem pro rozvoj každého národního hospodářství. To pochopitelně platí i pro československou ekonomiku. Proto ve všech závažných dokumentech nejvyšších politických i vládních orgánů, pojednávajících o dalším rozvoji národního hospodářství jsou obsaženy nevyhnutelně i úkoly a opatření k zajištění potřeby paliv a energie i k rozvoji vlastní palivoenergetické základny. Je tomu tak i v usnesení XV. sjezdu KSČ, kde byl kriticky zhodnocen dosavadní vývoj této základny a pokrývání potřeb národního hospodářství. Schválený šestý pětiletý plán obsahuje velmi konkrétní úkoly pro odvětví paliv a energetiky, ale i pro všechny spotřebitele paliv a energie. Stejně je tomu tak i v úkolech stanovených v plánu na rok 1977, který stojí bezprostředně před námi.

Ve svém vystoupení bych se chtěl zabývat některými otázkami a podmínkami efektivnosti ve spotřebě paliv a energie. Snižování spotřeby všech forem energie ve výrobě je záležitostí, kterou se trvale zabývají ve všech průmyslově vyspělých zemích světa. Zejména pak v posledních letech, kde je stále obtížnější získávat základní zdroje paliv a energie, se vedle podnikové sféry intenzívněji těmito otázkami zabývají i státní orgány a instituce. Stejně tak i u nás, v Československu, je efektivnější využívání paliv dlouhodobě předmětem pozornosti.

Je třeba s uspokojením říci, že se daří viditelně zrychlovat tempo snižování spotřeby prvotřídních zdrojů energie na jednotku výroby. Ukázal bych to na tomto příkladu: za období 1955 - 1970, tedy za 15 let, se vztah mezi růstem národního důchodu a spotřebou prvotřídních energetických zdrojů zvýšil o 19 %. Za období šesté pětiletky, tedy za 5 let, o dalších 12 %. To ukazuje na výrazné zrychlení tohoto procesu. Pochopitelně je třeba zhodnotit, jakými prostředky se toho dosáhlo.

Počátkem roku 1972 schválila vláda závazný státní program racionalizace v hospodaření palivy a elektrickou energií. Plnění tohoto plánu za léta 1972 - 1975 přineslo celkové úspory ve výši 6,8 mil. tun měrného paliva, což je o 47 % více než bylo plánováno. Jenom v organizacích federálního ministerstva všeobecného strojírenství byla v šestém pětiletém plánu snížena palivoenergetická náročnost o 22,4 %. Tento proces se i v průběhu páté pětiletky zrychloval. Například, jak nás ve výboru pro průmysl, dopravu a obchod informoval s. ministr Půček, snížila se energetická náročnost v organizacích federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství proti loňskému roku o 4,8 %, což bylo ovlivněno především úsporami v hutních podnicích. Je tedy zřejmé, že v páté pětiletce došlo k výraznějším výsledkům v úsporách paliv a energie zejména systematickým postupem vlády a jejích orgánů.

Ze zhodnocení výsledků v páté pětiletce však se také ukázalo, že k dosažení úspor bylo využito především snáze mobilizovatelných zdrojů. Pro šestou pětiletku se počítá s úsporami ještě poněkud vyššími, tj. 2 až 2,5 % ročně.

Jaké jsou předpoklady pro reálnost splnění tohoto nezbytného úkolu? Především je třeba říci, že budeme muset čerpat zdroje a rezervy, které již jsou obtížněji využitelné a někdy i náročné na investice, případně různá racionalizační opatření širšího rozsahu. Je proto správné, že vláda rozšířila pro šestou pětiletku racionalizační opatření o další konkrétní záměry.

Chtěl bych se o některých z nich zmínit v souvislosti s možnými úsporami. Počítá se s modernizací energeticky náročných spotřebičů, jako jsou kotle, palivové pece, čerpadla, ventilátory a další. Program inovace těchto zařízení umožňuje dosáhnout úspor v šesté pětiletce zhruba 300 tis. tun měrného paliva a téměř 800 mil. kWh elektrické energie. Dále je správně počítáno s postupným využíváním druhotných zdrojů energie, zejména odpadního tepla, a to jak v metalurgickém a chemickém průmyslu, tak i z kompresorových stanic tranzitního plynovodu, případně z dalších spotřebičů.

U tohoto zdroje úspor je však nutno ve značné míře počítat s určitou investiční náročností. Jde ovšem o značné úspory. Např. u chemického průmyslu by úspory mohly představovat půl miliónu tun měrného paliva za rok. Při využití odpadního tepla z kompresorových stanic tranzitního plynovodu je možno získat postupně 100 (v roce 1980) a po roce 1980 až 300 Gcal/hod.

Mezi významné a dosud málo využívané zdroje úspor patří používání polovodičové techniky, a to jak v oblasti průmyslu, např. v tramvajové a železniční dopravě, v průmyslových pohonech, zejména u papírenských strojů, těžních strojů, válcoven apod., tak u výrobků hromadné spotřeby jako jsou televizory, rádia apod.

Také zde jde o výrazné a reálné zdroje. Např. jenom uplatněním tyristorových měničů u průmyslových pohonů je možno dosáhnout úspory proti současnému stavu o 5 - 50 % elektrické energie, a přitom ještě dojde k zlepšení kvality výrobků.

Neméně významnou a doposud málo koncepčně řešenou oblastí je zvyšování technické úrovně topných systémů ústředního vytápění a zařízení pro individuální otop a ohřev vody v nevýrobní sféře, zejména v bytovém hospodářství. Tak např. u zařízení pro individuální otop můžeme při zavedení výroby dnes už známých ekonomických spotřebičů dosáhnout v roce 1980 úspory téměř 100 tis. tun měrného paliva. Ještě vyšší úspory je možno dosáhnout u topných systémů ústředního vytápění, a to až 200 tis. tun měrného paliva za rok. Půjde ovšem o zlepšení účinnosti rozvodu i účinnosti kotlů.

V šestém pětiletém plánu nám bude také chybět jeden z nesplněných úkolů páté pětiletky. Nebyla totiž zajištěna dostatečná výroba měřící a regulační techniky, zejména pro ústřední vytápění a užitkovou vodu v bytové a občanské výstavbě.

Nízká úroveň měřící a regulační techniky na tomto úseku je totiž příčinou vyšší spotřeby tepla o 15 - 20 %. Neméně významnou a poněkud zanedbávanou oblastí je racionalizace spotřeby elektrické energie v osvětlovací technice. Máme již vyvinut dostatek poměrně velmi úsporných světelných zařízení, zejména pro osvětlování ulic, silnic, měst i průmyslových objektů, jejichž uplatněním můžeme rovněž dosáhnout úspory téměř 11 mld kWh elektrické energie.

Vážené soudružky a soudruzi, chtěl bych říci, že vláda ve svých opatřeních počítá aspoň v základních směrech s využitím těchto důležitých úspor paliv a energie v šesté pětiletce. Jsem však toho názoru, že musíme klást daleko větší důraz na splnění těchto úkolů a posuzovat je přinejmenším jako plnění kteréhokoli výrobního úkolu. Je nutno ještě důrazněji hmotně stimulovat všechna opatření vedoucí k úsporám paliv a energie. Z tohoto hlediska považuji za správný návrh federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj, aby byly až o 200 % zvýšeny odměny za objevy, vynálezy a zlepšovací návrhy, které vedou k úspoře paliv a energie. Doporučuji, aby toto opatření bylo realizováno a v širším rozsahu uplatňováno.

Opatření prováděná na všech stupních řízení k úspoře paliv a energie jsou závislá na aktivitě a iniciativě pracovníků. Je nezbytně nutné, aby všichni pracující byli nejen informováni, ale zejména zainteresováni na jejich splnění. Současná situace, kdy omezené zdroje elektrické energie jsou jedním z rozhodujících činitelů pro plnění plánu, vyvolává mimořádný zájem většiny pracujících a přináší iniciativní návrhy a nápady nejširšího okruhu pracovníků na maximální využití daných zdrojů energie.

Sám jsem se v několika závodech přesvědčil, že pracující pečlivě hlídají maximální využívání strojů, vypínání a odstavování těch spotřebičů, jejichž funkce není pro vlastní výrobní proces nezbytná a kolektivní kontrolou hledají nejvhodnější cesty k plnění výrobních úkolů i při určité nezbytné regulaci ve spotřebě paliv a energie.

Všem těmto formám pracovní iniciativy a aktivity je třeba dát plnou podporu a využít je ve prospěch národního hospodářství. Jsem přesvědčen, že při plnění úkolů vytyčených ústředním výborem strany a vládou a využití aktivity pracujících dosáhneme nejen splnění, ale i žádoucího překročení plánovaných úspor paliv a energie i v dalším období. Vytvoříme tak podmínky pro tvorbu hmotných i finančních zdrojů k zabezpečení plánovaného rozvoje socialistické společnosti a růstu životní úrovně. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN prof. JUDr. D. Hanes: Ďakujem poslancovi Pšeničkovi. Ďalej hovorí poslanec Vasil Valo, pripraví sa poslanec Vlastimil David.

Poslanec SN ing. V. Valo: Vážený soudruhu předsedo federální vlády, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, v souvislosti s projednáváním návrhu zákona o státním rozpočtu mi dovolte, abych se krátce zmínil o některých otázkách, které souvisí se zajišťováním spolehlivé obrany naší vlasti, jak to vyplývá ze závěrů XV. sjezdu Komunistické strany Československa, programového prohlášení federální vlády i současné mezinárodní situace.

Linie XV. sjezdu strany na další budování rozvinuté socialistické společnosti, na všestranný rozvoj socialistického člověka, zvyšování jeho materiálního blahobytu, duchovního a kulturního růstu, je nerozlučně spjata s nerušenou budovatelskou prací a pokojným mírovým životem našeho lidu. Proto jde naše země po boku Sovětského svazu a ostatních států socialistického společenství neochvějně leninskou cestou k zmírňování mezinárodního napětí, k mírovému soužití a k boji za odzbrojení.

Program boje za mír a mezinárodní spolupráci konkretizovaný na XXV. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, z kterého vycházel i náš XV. sjezd Komunistické strany Československa, získal, jak známo, širokou mezinárodní odezvu. Podpořila jej červnová konference evropských komunistických a dělnických stran v Berlíně a rozhodné slovo k němu řeklo nedávné zasedání politického poradního výboru Varšavské smlouvy, kde byla jednomyslně schválena deklarace členských států Varšavské smlouvy za nové cíle v uvolňování mezinárodního napětí, za upevnění bezpečnosti a rozvoje spolupráce v Evropě.

Z tohoto zasedání vzešla i výzva účastníkům helsinské konference předkládající závazek nepoužít jako první proti sobě jaderných zbraní. Pod vlivem těchto významných událostí roste autorita socialistických zemí ve světě, úspěšně pokračuje proces revolučních přeměn a sílí protiimperialistický boj v různých částech světa.

I přes tyto pozitivní skutečnosti ve vývoji mezinárodních vztahů se denně přesvědčujeme o tom, že je nutno soustavně bojovat za trvalý mír, za to, aby uvolňování napětí se stalo nezvratným. Generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu soudruh L. I. Brežněv nedávno prohlásil: "... boj za mír pokračuje, nesmíme v něm udělat žádnou přestávku, nesmíme v něm ani na chvíli polevit". Stoupenci návratu ke studené válce se nevzdávají, všemožně zabraňují procesu uvolňování, upevňování míru v Evropě a na celém světě, snaží se otrávit mezinárodní ovzduší jedem podezírání, nedůvěry a strachu. Svědčí o tom nedávné vystoupení vlivných politických činitelů na shromáždění poslanců zemí Severoatlantického paktu, kteří otevřeně požadovali, aby se s uvolňováním napětí skoncovalo, aby se stupňovalo horečné zbrojení a došlo k návratu k politice balancování na pokraji války. Potvrzuje to i zasedání rady ministrů zemí NATO v Bruselu, které se konalo právě před týdnem, kde bylo na mírové úsilí a konkrétní návrhy na odzbrojení ze strany států Varšavské smlouvy reagováno jednání o dalším posílení zbrojního potenciálu a ozbrojených sil NATO.

Je známo, že přímé vojenské výdaje paktu NATO mají v roce 1976 - 1980 představovat 987,2 mld dolarů, to znamená, že mají být o 56 % vyšší než v uplynulých pěti letech. Jen v roce 1975 zvýšilo 10 zemí, patřících do tzv. evroskupiny, své vojenské výdaje v porovnání s předchozím rokem o 5,5 mld dolarů a vojenský rozpočet USA dosáhl v tomto roce horentní částky 113 mld dolarů.

V létě a na podzim t. r. provedly armády členských států NATO 27 velkých manévrů a cvičení v blízkosti hranic socialistických států s tématikou bojové činnosti proti socialistickým zemím, což představuje rekord v dosavadní přípravě vojsk a štábů tohoto agresívního paktu. Neustále se zlepšují bojové kvality jeho zbraňových systémů a techniky. Počet bojových útvarů a svazků stále vzrůstá. Počet atomových granátů a pum rozmístěných na západním válčišti se nesnížil. Ve Vídni zatím nebylo dosaženo žádoucího pokroku.

To jsou fakta, s nimiž je nutno počítat a činit příslušná protiopatření. Každému je jasné, že v tomto úsilí největší tíhu nese Sovětský svaz. Náš stát, vědom si svých národních a internacionálních zájmů, vnáší do oblasti společné obrany socialismu svůj úměrný vklad. Přitom Sovětský svaz, naše republika i ostatní socialistické státy, v duchu linie svých komunistických a dělnických stran, stále hledají možnosti, jak na jedné straně posilovat mírovou výstavbu a na druhé straně být na úrovni při zabezpečování obranyschopnosti.

Jak vyjadřuje deklarace států Varšavské smlouvy, je zastavení horečného zbrojení a odzbrojení jedinou skutečnou alternativou, je nejnaléhavějším a nejpalčivějším úkolem současnosti.

K tomu účastníci zasedání politického poradního výboru v Bukurešti jednomyslně přijali a vyhlásili konkrétní program.

Deklarace z Bukurešti přitom zároveň zdůrazňuje, že dokud blok NATO existuje a dokud zvyšuje svůj vojenský potenciál, budou členské státy Varšavské smlouvy podnikat všechna opatření v rámci smlouvy k tomu, aby svým národům zajišťovaly spolehlivou bezpečnost.

Za těchto okolností nás ÚV KSČ a vláda Československé socialistické republiky vedou k tomu, abychom zachovávali obranyschopnost naší země, zvyšovali bojeschopnost Československé lidové armády jako pevné součásti armád států Varšavské smlouvy. V politice našeho státu se tak nerozlučně spojuje pevná vůle žít v míru a neustálou připraveností bránit výsledky socialistické výstavby.

Jak zdůraznil generální tajemník ÚV KSČ soudruh Gustáv Husák na XV. sejzdu strany, Československá lidová armáda je armádou spolehlivou, připravenou kdykoliv splnit svou vlasteneckou a internacionální povinnost. My, vojáci, bereme toto hodnocení jako závazek do budoucna.

Při zvyšování bojové a mobilizační pohotovosti Československé lidové armády jsou uplatňovány leninské principy výstavby a řízení socialistické armády. Zejména je kladen důraz na soustavné prohlubování vedoucí úlohy KSČ, upevňování třídního charakteru a morálně politické jednoty armády a lidu, všestranné zvýšení internacionální jednoty, bojového přátelství a spojenectví se Sovětskou armádou a ostatními armádami členských států Varšavské smlouvy. Bojová a mobilizační pohotovost a příprava velitelů, štábů a vojsk je zabezpečována v jednotě s náročnými požadavky na vysoký stupeň morálně politického stavu vojsk a kázně s efektivním využitím a modernizací materiálně technické základny a především mistrovského zvládnutí moderních zbraní a vojenské techniky.

V duchu sjezdové linie KSČ je ve výstavbě naší armády cílevědoměji využívána marxisticko-leninská vojenská věda a výsledky vědeckotechnického pokroku, kde rozhodující podíl přináší Sovětský svaz a jeho armáda. Na všech stupních velení je náročněji prosazován leninský styl práce, vysoká zodpovědnost, kvalita a efektivnost. Ve všech oblastech činnosti je uplatňována hospodárnost ve využívání hmotných a finančních prostředků, které naše společnost věnuje na další zdokonalování bojové přípravy, materiální a technické zabezpečení armády.

Soudružky a soudruzi poslanci, podobně jako v jednotlivých odvětvích našeho národního hospodářství bylo i v armádě přistoupeno s vědomím vysoké odpovědnosti ke zpracování náročných, ale reálných plánů na rok 1977 v duchu požadavků XV. sjezdu KSČ a posledních zasedání ÚV KSČ. Realizace stanovených úkolů bude zajištěna finančními a hmotnými prostředky, jak jsou souhrnně vyjádřeny v předloženém návrhu zákona státního rozpočtu československé federace na rok 1977.