Dosavadní právní úprava neřeší a ani nemohla řešit otázky vnitřního obchodu, které postupně vznikaly v průběhu existence a činnosti našeho socialistického vnitřního obchodu za dobu téměř třiceti let. Jedná se o takové otázky jako je úloha a postavení socialistického vnitřního obchodu v rozvinuté socialistické společnosti, jednotná socialistická obchodní politika, vymezení pojmu obchodní činností a podmínek výkonu obchodní činnosti na vnitřním trhu. Nebyly ani dostatečně řešeny otázky ochrany spotřebitele na vnitřním trhu, mimořádný prodej zboží občany a další.

Při rozboru, jak plní dosavadní právní úprava řízení vnitřního obchodu své poslání ve změněných společensko-ekonomických podmínkách se ukázalo, že v naprosté většině zásad týkajících se organizace a řízení vnitřního obchodu je třeba hledat zcela nové, odlišným společenským potřebám odpovídající, Legislativní řešení.

Zcela jednoznačně zahrnuje ve svých závěrech potřebu nové právní úpravy ve vnitřním obchodě 7. zasedání ÚV KSČ z 19. května 1977. Stejný požadavek vyplynul rovněž ze závěrů prověrky ÚKK KSČ.

Na základě dosavadních zkušeností a provedeného hodnocení se řeší v nové právní úpravě vnitřního obchodu zejména tyto otázky:

- způsob zabezpečování hospodářské a sociální politiky KSČ a státu v odvětví vnitřního obchodu, vymezení jednotné socialistické obchodní politiky a jejich cílů a úkolů,

- úloha a postavení vnitřního obchodu v rozvinuté socialistické společnosti,

- řízení vnitřního obchodu při posílení jeho odvětvových principů, zejména úloha a postavení ministerstva obchodu, ostatních orgánů státní správy a jejich spolupráce se svazy družstev,

- působnost orgánů státní správy ve vnitřním obchodě,

- vymezení obchodní činnosti a jejích podmínek s cílem uplatnit jednotné odvětvové principy jejího provádění,

- vymezení systému a funkce ochrany zájmů spotřebitele na vnitřním trhu,

- úprava některých otázek souvisejících s prodejem zboží na vnitřním trhu, jako prodej zboží občany, prodej zboží socialistickým organizacím v maloobchodních prodejnách apod.,

- dozor nad obchodní činností a ochranou zájmů spotřebitele, včetně uplatnění sankcí za nedodržování povinností vyplývajících z nové právní úpravy.

Problematiku vnitřního obchodu nelze komplexně upravit jen v zákoně o vnitřním obchodě a v prováděcích předpisech k němu vydaných; tak jako pro ostatní odvětví platí i pro právní vztahy ve vnitřním obchodě nadále základní ustanovení obsažená v obecných předpisech, jako např.:

- v hospodářském zákoníku jde především o právní úpravu vztahů mezi výrobními a obchodními organizacemi, uzavírání hospodářských smluv a dodržování mluvní kázně, omezování či vypouštění výrobo spotřebního zboží, o výrobu a dodávky náhradních součástek a zabezpečení provádění záručních a pozáručních oprav a další otázky dodavatelsko-odběratelských vztahů;

- v občanském zákoníku jde především o právní úpravu prodeje zboží v obchodě a postavení občanů při koupi zboží, odpovědnost obchodních organizací za vady prodaného zboží, obsah záruk a délka záruční doby a další. Úprava, která je obsažena v občanském zákoníku, nebude novým zákonem o vnitřním obchodě dotčena. Zákon o vnitřním obchodě a předpisy k němu vydané naváží na tuto základní právní úpravu a doplní ji o některá další práva občanů a povinnosti organizací při provozování obchodní činnosti se zaměřením na další prohloubení ochrany zájmů občanů na vnitřním trhu;

- v zákoně o národohospodářském plánování a ve vyhlášce o hmotném bilancování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu, ve kterých jsou řešeny některé specifické otázky vnitřního obchodu při plánování a zajišťování dodávek spotřebního zboží pro vnitřní obchod;

- v zákoně o národních výborech, kde jsou upraveny základní úkoly národních výborů při řízení vnitřního obchodu a výkrmu státní správy; právní úprava v zákonu o vnitřním obchodě upřesňuje a doplňuje úkoly jednotlivých stupňů národních výborů o jejich zvýšenou pravomoc při výkonu státní správy na úseku vnitřního obchodu;

- v zákoníku práce, který upravuje vzájemné vztahy socialistických organizací a pracovníků v pracovněprávních vztazích, v nichž se pracovníci účastní na společenské práci a na rozvoji, řízení a kontrole činnosti socialistických organizací, povinnost socialistických organizací vytvářet a zlepšovat pracovní podmínky a odpovědnost pracovníků za škodu způsobenou při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím; zákon o vnitřním obchodě nepředpokládá žádné změny zákoníku práce;

- v zákoně o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, v právních předpisech o kontrole, o správě a ochraně národního majetku, v zákoně o státních inspekcích atd.; nová právní úprava nepředpokládá provedení změn ustanovení zmíněných předpisů.

Pro odvětví vnitřního obchodu platí ještě řada dalších právních předpisů a opatření, která upravují jednotlivé okruhy činností. Mezi těmito předpisy zaujímají zvláštní místo předpisy, které vydalo ministerstvo obchodu. Řada z nich nebude novým zákonem o vnitřním obchodě dotčena a mohou platit dále (např. vyhlášky o základních podmínkách dodávky výrobků dodávaných organizacemi vnitřního obchodu, základní podmínky dodávky ovoce a zeleniny, vyhlášky o zálohování a vrácení lahví a další). Některé však je nutné v souvislosti s vydáním zákona novelizovat či zrušit. Je to např. vyhláška č. 13/1968 Sb., o pravidlech obchodního podnikání, vyhláška č. 218/1954 Ú.l., o jednotném vedení knih přání a stížností; příkaz ministra č. 441/1952 Věstníku MVO, o jednotném vedení inspekčních knih, vyhláška ć. 177/1956 Ú.l., o zařazování závodů veřejného stravování do cenových skupin, Instrukce č. 5/1970 Věstníku MO SR o činnosti prodejen a závodů veřejného stravování a ubytování a další.

V souvislosti s vydáním zákona o vnitřním obchodě budou vydány též některé prováděcí předpisy k tomuto zákonu.

Pokud jde o ústavní problematiku navrhované právní úpravy je nutno vycházet z toho, že řízení vnitřního obchodu patří podle ústavního zákona o čs. federaci do výlučné působnosti České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, které zabezpečují na tomto úseku také výkon státní správy prostřednictvím ústředních orgánů státní správy, kterými jsou ministerstvo obchodu České socialistické republiky a ministerstvo obchodu Slovenské socialistické republiky.

Společenská závažnost právní úpravy vnitřního obchodu a šíře jejího dopadu vyžaduje jednotnou právní úpravu v obou republikách. Tento cíl se zabezpečuje shodným zněním zákona České národní rady a zákona Slovenské národní rady.

Realizace ustanovení zákona bude znamenat významné prohloubení a zlepšení řízení vnitřního obchodu.

Vydání nového zákona si nevyžádá žádných organizačních změn, Zákon předpokládá, že stávající organizace budou vykonávat i nadále svou hospodářskou činnost na úseku vnitřního obchodu v souladu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Pokud jde o ekonomický dopad, nová právní úprava nevyvolá žádné požadavky na příslušné státní rozpočty a rozpočty národních výborů. Pokud by v některých organizacích došlo výjimečně ke zvýšení nákladů bude toto zvýšení hrazeno v rámci plánu za ústřední orgán.

Nová právní úprava nevyvolá také žádné nároky na zvýšení počtu pracovníků. Na počátku účinnosti novém zákona je nutno počítat s tím, že budou vyšší nároky na plnění některých úkolů, vyplývajících ze zákona, např. bude třeba věnovat zvýšenou pozornost při udělování povolení k obchodní činnosti a stanovení podmínek pro výkon této činnosti, zejména na okresních a krajských národních výborech. Realizace ustanovení zákona vyvolá zvýšené nároky též na práci ministerstva obchodu.

B. Zvláštní část

1. K § 1 - 2 zákona

Účelem nové zákonné úpravy vnitřního obchodu je nahradit současným ekonomicko-politickým podmínkám nevyhovující a překonanou právní úpravu z roku 1949 zákon č. 160/1949 Sb., o vnitřním obchodě) novou úpravou, která vyjádří postavení a úkoly socialistického vnitřního obchodu v etapě budování rozvinuté socialistické společnosti.

Zákon upravuje zejména řízení vnitřního obchodu, jednotnou socialistickou obchodní politiku, působnost orgánů státní správy ve vnitřním obchodě, obsah a podmínky provozování obchodní činnosti, provádění dozoru ve vnitřním obchod, včetně ukládání pokut a jiných sankcí za porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona a dotváří jednotný systém ochrany zájmů občanů ve vnitřním obchodě.

Pokud jde o postavení a úkoly vnitřního obchodu, vymezuje zákon v souladu s hlavním cílem hospodářské a sociální politiky Komunistické strany Československa jejich bližší obsah ve vztahu k obyvatelstvu a k reprodukčnímu procesu.

Základní úkoly socialistického vnitřního obchodu pro jednotlivé časové etapy jsou určovány národohospodářskými plány a jednotnou socialistickou obchodní politikou stanovenou vládou.

Vychází se rovněž z tahu, že vnitřní obchod uskutečňuje svoji úlohu v podmínkách plánovitě organizovaného socialistického vnitřního trhu, jehož dynamická rovnováha je součástí celkové rovnováhy národního hospodářství a důležitým činitelem vnitropolitickým.

2. K § 3 zákona

7. zasedání ÚV KSČ, konané v květnu 1977, stanovila direktivu, aby vnitřní obchod pracoval na podkladě jednotné obchodně politické koncepce. Jednotná obchodně politická koncepce ve vnitřním obchodě zakládá potřebu formování jednotné socialistické obchodní politiky, která je součástí hospodářské a sociální politiky Komunistické strany Československa.

Proto zákon upravuje závaznost obsahu a cílů jednotné socialistické obchodní politiky pro všechny orgány a organizace, které řídí, popřípadě provozují obchodní činnost ve vnitřním obchodě a zároveň jim ukládá povinnost využívat vedle obecně stanovených nástrojů plánovitého řízení národního hospodářství také z hlediska řízení vnitřního obchodu specifické nástroje a metody, které mají přispět k dosažení těchto cílů.

Koncepcemi rozvoje tržní osobní spotřeby se rozumí jednak souhrnné záměry v dynamice a struktuře prodeje spotřebního zboží na vnitřním trhu a jednak obdobné záměry ve spotřebě v konkrétních sortimentních okruzích zboží. Koncepce řeší vedle předpokládaného vývoje prodeje zboží současně budoucí vývoj kvality, inovační proces, záměry v oblasti cenových relací, způsobu prodeje, spotřebitelského balení apod.

K plnění úkolů sledovaných jednotnou socialistickou obchodní politikou využívají orgány a organizace, které řídí, popřípadě provozují obchodní činnost ve vnitřním obchodě, vedle stanovených nástroje plánovitého řízení národního hospodářství, zejména tyto nástroje a metody:

a/ poznatky výzkumu trhu a spotřebitelské poptávky,

b/ obchodně provozní a organizačně technická opatření k aktivnímu usměrňování maloobchodního prodeje a poskytovaných služeb,

c/ cenová a úvěrová opatření,

d/ opatření právní povahy,

e/ opatření k ochraně zájmů občanů na vnitřním trhu,

f/ socialistickou obchodní propagaci.

3. K § 4 - 11 zákona

Provádění hospodářské činnosti socialistickými organizacemi ve vnitřním obchodě se v zákoně označuje společným termínem "obchodní činnost". Zákon proto tento termín blíže vymezuje a jednotlivé druhy obchodní činnosti uvádí tak, aby byl patrný jejich obsah.

Provozováním obchodní činnosti a poskytováním služeb podle tohoto zákona se rozumí soustavná a výdělečná činnost, pokud zákon výslovně nestanoví jinak, jako je tomu např. podle ustanovení § 13 odst. 4 zákona. To platí obdobně i o provozování prodeje zboží občany v rozsahu a za podmínek stanovených v uděleném povolení (§ 24).

Vymezení maloobchodní činnosti se nedotkne příslušných ustanovení občanského zákoníku o prodeji zboží v obchodě (§ 239 a násl. obč. zák.). To znamená, že právní vztahy mezi organizacemi a občany z této maloobchodní činnosti vznikající se řeší podle příslušných ustanovení občanského zákoníku. Maloobchodní prodej občanům se uskutečňuje v prodejnách, obchodních domech, závodech, stáncích, v prodejních skladech, kioscích, bufetech, pojízdných prodejnách a pod. Jsou povoleny různé formy prodeje, jako je zásilkový prodej, prodej zboží podle vzorků, obstarání prodeje věci, prodej zboží na půjčku apod. V rámci maloobchodní činnosti se provádí též nákup některých druhů použitého spotřebního zboží, starožitností a výtvarných děl a jejich prodej a obstarání prodeje věci. Za maloobchodní činnost se považuje i nákup a prodej po domácku vyráběných výrobků, zejména výrobků lidově-umělecké nebo umělecko-řemeslné výroby od občanů, které ve svých maloobchodních prodejnách prodávají zejména organizace výrobních družstev. Předpokladem je, že občan má k taková výrobě povolení (vydané podle zásad č. 20/1965 Sb.) a že výrobek byl schválen, pokud takovému schválení podléhá, uměleckou komisí, zřízenou podle vyhlášky č. 149/1961 Sb. Podle potřeby se podrobnější úprava jednotlivých forem a způsobu prodeje stanoví v prováděcím předpise.

Podrobnosti o podmínkách nákupu socialistických organizací ve vnitřním obchodě upraví ministerstvo obchodu v prováděcím předpise s tím, že podle situace na vnitřním trhu může být resortními opatřeními takto povolený prodej socialistickým organizacím omezen, popřípadě úplně vyloučen.

Obchodními službami podle zákona se rozumí služby, které přímo souvisejí s prodejem a dále služby, které bezprostředně s prodejem nesouvisejí, ale jsou zavedeny, obchodní organizace jsou na ně zařízenu a občané je využívají, například opravny hodinek, opravny sportovních potřeb, seřízení a zapojení barevných televizorů v bytech zákazníků a některé další obchodní služby.

Zákon se nevztahuje na ty služby, které poskytují organizace místního hospodářství a výrobních družstev a jiné organizace, které jsou pro poskytování těchto služeb, jako je například zhotovení věcí na zakázku, opravy a úpravy věcí, zřízeny. Ustanovení občanského zákoníku o službách zůstávají nedotčena.

Jednotlivé obchodní služby se podle jejich charakteru, rozsahu nebo jejich obtížnosti poskytují jako služby placené nebo neplacené. Jejich poskytování, způsob a formu provádění stanoví nadřízený orgán, t.j. střední článek řízení (generální ředitelství OHJ, gen. ředitelství VHJ, Krajský výbor svazu spotřebních družstev apod.).

Velkoobchodní činnost se uskutečňuje v síti velkoobchodních skladů a zařízení. Spočívá v provádění nákupu zboží, včetně přípravy na nákup, organizování kontraktačních jednání a uzavírání hospodářských smluv, jejich hodnocení, zajišťování podmínek řádného skladování zboží a racionalizace práce velkoobchodních skladů, tvorba spotřebního sortimentu, prodejní úprava zboží, činnost velkoobchodních vzorkoven a vyřizování objednávek maloobchodních prodejen a provozoven a organizace rozvozu zboží včetně sestavování rozvozních plánů. Zákon se nevztahuje na činnost odbytových základen (zásobovacích základen apod.) výrobních organizací, pokud zabezpečují materiálně technické zásobování organizací.

Služby veřejného stravování se uskutečňují zejména ve stanovených typech závodů a provozoven veřejného stravování, jako jsou restaurace, kavárny, bufety, jídelny, motoresty apod., které jsou blíže specifikovány v oborové normě.Zahrnují i výrobu polotovarů, lahůdek, cukrářského zboží apod.

Zákon neupravuje závodní stravování, které nezařazuje z hlediska této zákonné úpravy do pojmu "obchodní činnosti". Vedle závodního stravování v podnicích a jejich závodech existuje dále školní stravování, stavování v jeslích a mateřských školách, stravování ozbrojených sborů a další. Uvedené formy společného stravování ve vztahují vždy na určitý okruh osob (pracovníků, dětí apod.) a nejedná se proto v těchto případech o stravování na principu obchodní činnosti, nýbrž o stravování pro určitý okruh osob. Kromě toho základní ustanovení o poskytování a rozvoji závodního stravování je upraveno v zákoníku práce a v nařízení vlády ČSSR č. 25/1974 Sb., o závodním stravování.

Ubytovací služby se uskutečňují v různých typech ubytovacích zařízení jako jsou hotely, motely, noclehárny, campingy apod., jak jsou blíže rozvedeny v příslušné oborové normě. Zákon neupravuje ubytování a s tím související služby poskytované v podnikových rekreačních zařízeních, školských a jiných obdobných podnikových ubytovnách a internátech, v ubytovacích zařízeních ROH. Pokud však tato rekreační zařízení, ubytovny, internáty apod. poskytují stravovací a ubytovací služby veřejnosti, pak se jedná o obchodní činnost provozovanou podle tohoto zákona.

Poskytování ubytovacích služeb i služeb veřejného stravování veřejnosti podle tohoto zákona, znamená, žesti tyto služby poskytují každému kdo o ně požádá a dodrží přitom předpisy a podmínky platné pro jejich poskytování.

K výkonu činnosti v zahraničním cestovním ruchu je třeba povolení podle zvláštních předpisů.

4. K § 12 - 19 zákona

Provozování obchodní činnosti ve vnitřním obchodě si vzhledem k některým specifickým podmínkám této činnosti vyžaduje zvláštní úpravu jejího povolování. Podle obecné úpravy obsažené v hospodářském zákoníku vymezení hospodářské činnosti organizacím určí orgán, který příslušnou organizaci zřizuje, stanovením předmětu její hospodářské.činnosti. Obecná úprava (§ 43 hospodářského zákoníku) bližší podrobnosti pro určení předmětu hospodářské činnosti neobsahuje, takže není-li určitá oblast hospodářské činnosti a její vykonávání upravena zvláštním předpisem, mohl dosud takovou činnost, tedy i obchodní činnost ve vnitřním obchodě, povolit kterýkoliv ústřední orgán. Kromě toho podle ustanovení § 18 a/ hospodářského zákoníku mohly organizace realizovat maloobchodní prodej výrobků, které samy vyrábějí, pokud právní předpisy nestanoví něco jiného; takové předpisy ve vnitřním obchodě dosud vydány nebyly. V důsledku toho se mnoho státních, družstevních a společenských organizací zabývá provozováním obchodní činnosti, tj. prodejem zboží a poskytováním služeb, aniž by dodržovaly základní principy jednotné socialistické obchodní politiky a žádoucí úroveň poskytovaných služeb.

Proto je v zákoně zakotvena pro příslušné orgány státní správy (ministerstvo obchodu a národní výbory) pravomoc udělovat při splnění zákonem stanovených předpokladů a podmínek povolení k provozování obchodní činnosti ve vnitřním obchodě. Povolení se uděluje ve správním řízení (zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení) a stanoví se v něm podmínky pro provozování obchodní činnosti, vymezí její rozsah a územní a časová platnost. Povolovací řízení je spojeno s vybíráním správního poplatku.

Organizace státního obchodu, spotřebních družstev a obchodní organizace řízené národními výbory, jejichž ekonomicko-společenským posláním je prodej zboží a poskytování služeb ve vnitřním obchodě, nepotřebují povolení k provozování této činnosti a mají toto oprávnění přímo ze zákona.

Ostatní socialistické organizace, jakož i jiné organizace, jejichž činnost přispívá k rozvoji socialistických vztahů (§ 14 hospodářského zákoníku) a dále i jiné organizace než socialistické, jsou-li právnickými osobami (§ 488 občanského zákoníku), potřebují podle zákona k provozování obchodní činnosti ve vnitřním obchodě povolení. Tyto organizace provozují obchodní činnost ve vnitřním obchodě často jako vedlejší, doplňkovou činnost.

Aby mohla být zabezpečena koordinace poskytování služeb obyvatelstvu, budování materiálně-technické základny maloobchodní sítě, účelné hospodaření s pracovními silami atd. je nezbytné, aby tyto organizace, pokud budou po nabytí účinnosti zákona chtít jako svou vedlejší činnost provozovat též obchodní činnost, měly k této činnosti povolení příslušného orgánu státní správy. To se vztahuje, i na provozování prodeje výrobků organizacemi, které tyto výrobky vyrábějí vzhledem k tomu, že tento zákon představuje právní předpis ve smyslu ustanovení § 18 a/ hospodářského zákoníku.

Zákon umožňuje, aby v případech, kdy půjde o provozování obchodní činnosti organizacemi v působnosti příslušného ústředního nebo nadřízeného řídícího orgánu na celém území republiky, udělilo k žádosti tohoto orgánu povolení k provozování obchodní činnosti ministerstvo obchodu (např. českého svazu výrobních družstev pro příslušné organizace výrobního družstevnictví). Podrobnější postup při podávání žádostí o udělení povolení upraví prováděcí předpis.

Jinak oprávněnou organizací podle tohoto zákona (§ 12 odst. 1 písm. b) se rozumí v souvislosti s přechodným ustanovením § 55 ty organizace, které v den nabytí účinnosti zákona obchodní činnost na vnitřním trhu již provozují a nemusí žádat o povolení k této činnosti. Stačí toliko, že tuto skutečnost oznámí do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona orgánu státní správy, který by jinak (kdyby bylo třeba povolení) byl příslušný podle § 13, event. § 17.

Zákon stanoví za jakých podmínek mohou v ČSR provozovat obchodní činnost též organizace, které mají sídlo na území SSR.

Pro potřeby řízení obchodní politiky v obou republikách a její koordinaci je nutno, aby na základě dohody obou ministerstev obchodu byl přehled o organizacích, které provozují obchodní činnost na území druhé republiky, než ve které mají sídlo. Nové případy nabytí účinnosti zákona budou registrovány příslušnými orgány státní správy v souladu s dohodou obou ministerstev obchodu. Podrobnosti o podmínkách a postupu při takovém provozování obchodních činností (včetně provozování prodeje zboží občany), jakož i o jejich registraci upraví resortní předpisy, které dohodnou mezi sebou obě republiková ministerstva.

Zákon upravuje též případy, v nichž lze povolení k provozování obchodní činnosti odejmout a případy, v nichž oprávnění k provozování obchodní činnosti zaniká. Pokud se týká termínu "předpoklady" (§ 19 odst. 1 písm. a) jsou tím míněny skutečnosti, které byly uvedeny v žádosti o udělení povolení k provozování obchodní činnosti, na základě kterých bylo povolení uděleno (např. že žádná socialistická organizace určitý druh zboží neprodává a situace se mezitím změní).

5. K § 20 zákona

Podmínky provozování obchodní činnosti ve vnitřním obchodě byly dosud upraveny nejednotně, v předpisech různé závaznosti a mnohé z nich již zastaraly a současným podmínkám a požadavkem na úroveň poskytovaných služeb ve vnitřním obchodě již neodpovídají. Některé otázky provozování obchodní činnosti nejsou upraveny vůbec.

Z těchto důvodů zákon vymezuje podmínky, které musí každá organizace, která provozuje obchodní činnost, zabezpečit a soustavně dodržovat. Zákon upravuje tuto otázku rámcově a podrobnosti ponechává úpravě v prováděcím předpisu. Tento předpis závazným způsobem pro všechny organizace, které jsou oprávněny provozovat obchodní činnost, stanoví provozní podmínky prodejen a provozoven a náležitosti jejich vybavení, provádění obchodní politiky, povinnosti pracovníků prodejen a provozoven při prodeji zboží a poskytování služeb, formy prodeje zboží, ochranu zájmů občanů ve vnitřním obchodě, používání knihy přání a stížností a vedení inspekčních knih.

6. K § 21 zákona

Prodejní dobu je třeba stanovit v prodejnách, provozovnách veřejného stravování, v cestovních kancelářích, u objednávkových kanceláří obchodu palivy, kiosků, bufetů atd. tak, aby si občané mohli nakoupit potřebné zboží a uspokojovat své potřeby mimo pracovní dobu.

Ministerstvo obchodu v součinnosti s příslušnými ústředními orgány a orgány ROH stanoví pro úpravu prodejní doby jednotné zásady pro jednotlivé typy prodejen s přihlédnutím k místům, kde má být prodejní doba stanovena, jako např. lázeňská a rekreační střediska, frekventovaná místa v krajských, okresních a průmyslových městech a střediscích atd. U výrobních družstev, kde nepůsobí odborová organizace, nepřichází účast orgánů ROH v úvahu. Jednotné zásady prodejní doby stanoví minimální rozsah večerního prodeje a prodeje ve dnech pracovního volna a klidu, který musí být zajištěn. Obchodní organizace jsou povinny spolu s příslušným národním výborem zabezpečit podle potřeby a v zájmu řádného zásobování místního obyvatelstva úpravu tohoto prodeje jak z hlediska časového, tak i počtu prodejen.

Konkrétní prodejní dobu v určitém místě a pro určité prodejny schválí místní národní výbor na návrh obchodní organizace. Jeví se však účelným, aby v těch případech, kdy obchodní organizace nepředloží návrh na schválení, popřípadě změna prodejní doby nebo předloží návrh, který neodpovídá místním potřebám obyvatelstva nebo společenským zájmům, mohl národní výbor sám z vlastní iniciativy, po předchozím projednání s obchodní organizací a okresní odborovou radou, stanovit prodejní dobu s přihlédnutím k místním podmínkám a potřebám obyvatelstva. Prodejní dobu stanoví tak, aby byla v souladu s ustanovením zákoníku práce i s plánem práce obchodní organizace.

7. K § 22 zákona

Úprava přechodného uzavírání prodejen nebo provozoven má zabránit jejich uzavírání bez závažného důvodu a bez souhlasu či vědomí místního (městského) národního výboru. Při mnohdy neodůvodněném či ve větším počtu případů uzavírání prodejen a provozoven dochází ke zhoršení podmínek pro nákup zboží občany a obstarávání služeb, k jejich dezorientaci a mnohdy k neinformování samotných národních výborů. K zamezení takovýchto případů se v zákoně závazným způsobem stanoví, že přechodně prodejnu či provozovnu může uzavřít organizace jen s předchozím souhlasem příslušného místního (městského) národního výboru. Jenom výjimečně, a to v taxativně stanovených případech v zákoně uvedených, může být prodejna nebo provozovna přechodně uzavřena bez předchozího souhlasu, avšak za podmínky, že organizace tuto skutečnost příslušnému národnímu výboru neprodleně oznámí.

Zákon upravuje tři formy přechodného uzavření prodejny nebo provozovny a vztahu organizace k příslušnému místnímu (městskému) národnímu výboru. Jsou to: informování národního výboru (případy podle odst. 1 písm. a/ až c/), předchozí projednání s národním výborem (případy podle odst. 1 písm. d/ a e/) a konečně jeho souhlas, popřípadě rozhodnutí (jiné případy podle odst. 3). Jiným příslušným orgánem státní správy, na základě jehož rozhodnutí může být prodejna nebo provozovna na přechodnou dobu uzavřena, je míněno například opatření krajského nebo okresního hygienika podle § 75 zákona č. 20/1965 Sb., o péči a zdraví lidu nebo opatření stavebního řádu podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu apod.

Povinnost zabezpečení prodeje zboží či poskytování služeb stejného sortimentního typu a obdobné služby v nejbližší prodejně nebo provozovně při přechodném uzavření prodejny nebo provozovny, se týká v prvé řadě samotné organizace s tím, že tento náhradní prodej v jiné prodejně nebo poskytování služeb v jiné provozovně má organizace zabezpečit v dohodě s příslušným místním (městským) národním výborem.

Od přechodného uzavření prodejen a provozoven je nutno rozlišovat změněnou pracovní dobu, např. zkrácenou po dobu nemoci pracovníka nebo i jinak upravenou, např. po dobu dovolené.

Úprava přechodného uzavírání prodejen a provozoven se týká případů, kdy jde o přechodné uzavření nejméně na jeden celý den.

8. K § 23 - 29 zákona

Prodej zboží občany vzhledem ke své důležitosti je upraven přímo v zákoně. Přitom je rozlišen prodej rostlinných a živočišných výrobků z vlastní drobné zemědělské výroby, včetně sběru lesních plodin a prodej po domácku vyráběných nebo zpracovávaných výrobků.

Zemědělské výrobky v drobném, jednotlivými pěstiteli vyprodukované, mohou občané prodávat bez povolení, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak (např. zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, vyhláška č. 123/1976 Sb., o základních podmínkách dodávky zemědělských výrobků a potřeb ve znění vyhlášky č. 83/1977 Sb., vyhláška č. 62/1961 Sb. a další). Pokud takovéto výrobky občané prodávají na trzích ve městech a obcích, jsou povinni pídit se tržními řády, které vydá příslušný místní (městský) národní výbor a v nichž se upraví podmínky, za kterých je možno na trzích tyto výrobky prodávat. Jednou z podmínek je i řádné označení stánku plným jménem a místem trvalého pobytu, čímž se rozumí adresa trvalého bydliště. Přitom platí obecné předpisy o vybírání místních poplatků národními výbory (zákon č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích a prováděcí předpisy vydané k jeho provedení). Zemědělské výrobky mohou však občané prodávat i na jiných prostranstvích a místech, např. v zahradě, ve vesnicích před domem či při silnicích, pokud na těchto místech prodej není z jiných důvodů zakázán (např. z důvodu bezpečnosti silničního provozu).

Po domácku vyráběné či zpracované výrobky mohou občané prodávat jen na základě zvláštního povolení.

Toto povolení vydávají okresní národní výbory příslušné podle místa trvalého pobytu občana. Před jeho vydáním zkoumají účelnost a potřebu povolení takového prodeje z hlediska obchodně politických záměrů a zásobování obyvatelstva. Přihlíží též k tomu, zda výrobky, jejichž prodej má být povolen, v prodejnách socialistických organizací se neprodávají a spotřebitelé je požadují, zda je vhodné o tyto výrobky doplnit sortiment výrobků v obchodě apod.

Povolení k prodeji občany je udělováno ve správním řízení. Okresní národní výbory předložené žádosti před rozhodnutím o povolení či zamítnutí prodeje řádně přezkoumají, vyžádají si eventuelně jejich doplnění, aby mohly posoudit, zda jsou dány všechny potřebné předpoklady pro to, aby mohla být povolení k prodeji občanu uděleno.

Pro provozování prodeje zboží občany se přiměřeně použijí některá citovaná ustanovení zákona, která upravují provozování obchodní činnosti organizacemi, dále pak pro ně platí např. § 399 a násl. občanského zákoníku, jakož i některé další zvláštní předpisy.

9. K § 30 zákona

Úkolem socialistického obchodu je též hájit a prosazovat oprávněné zájmy občanů ve vnitřním obchodě. To se týká jak poctivosti při prodeji zboží a poskytování služeb, tak i prosazování větší náročnosti na kvalitu a technickou úroveň spotřebního zboží vůči výrobě, důsledného dodržování stanovených cen a vyřizování reklamací.

Základní úpravu práv občanů a odpovědnosti organizací při prodeji zboží v obchodě a poskytování služeb obsahuje občanský zákoník. Dosavadní zkušeností prokázaly, že rámcové ustanovení občanského zákoníku je účelné podrobněji upravit pokud se týká odpovědnosti a povinnosti obchodních organizací. Jedná se o takové otázky, jako je uplatňování práv z odpovědnosti za vady, t.j. reklamací občanů, rozhodování o nich a jejich vyřizování, bližší vymezení pojmu vad odstranitelných a neodstranitelných podle jednotlivých skupin výrobků, podrobnější úprava obsahu záruk a další. Jedná se též o to, aby tato podrobnější úprava a vymezení povinností a odpovědnosti organizací provozujících obchodní činnost, která posiluje ochranu oprávněných zájmů a práv občanů ve vnitřním obchodě, platila obecně pro každou organizaci provozující obchodní činnost bez ohledu, kterému ústřednímu orgánu podléhá. Předpisem o vyřizování reklamací občanů (§ 30 odst. 3) se rozumí vyhlášky a činnosti prodejen, o poskytování služeb veřejného stravování a ubytovacích služeb (stačí též výpisy z nich) a příslušné reklamační řády jednotlivých obchodních oborů.