ZÁSADA VI.

Obchodní činnost

1. Obchodní činností se pro účely tohoto zákona rozumí maloobchodní činnost, poskytování obchodních služeb v souvislosti s maloobchodní činností, velkoobchodní činnost, nákupní činnost, veřejné stravování, ubytovací služby a činnost cestovních kanceláří, pokud jsou tyto činnosti provozovány podle tohoto zákona a nejde o zahraničně obchodní činnost.

a) Maloobchodní činností se rozumí přímý prodej zboží obyvatelstvu a v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím předpisem též organizacím.

b) Obchodními službami se rozumí služby související s maloobchodní činností, které uspokojují prostřednictvím obchodních organizací potřeby občanů v rozsahu a za podmínek, které určí nadřízený orgán. Jednotlivé obchodní služby se podle jejich charakteru, rozsahu nebo obtížnosti poskytují jako služby placené nebo neplacené.

c) Velkoobchodní činností se rozumí zabezpečování dodávek zboží z výroby nebo dovozu, jeho skladování, tvorba obchodního sortimentu, prodejní úprava zboží (pokud se provádí), rozvoz a plynulé zásobování maloobchodní sítě a jiných odběratelů.

d) Nákupní činností se rozumí nákup ovoce a zeleniny, koření, lesních a volně rostoucích rostlin a plodů, drobného zvířectva a domáckých výrobky od zemědělských a lesních, popřípadě jiných organizací, drobných pěstitelů a občané za účelem jejich dalšího prodeje, popřípadě zpracování. [Dodávky zemědělských výrobků (a potřeb) zemědělskými organizacemi nákupním organizacím upravuje vyhláška federálního ministerstva zemědělství a výživy č. 123/1976 Sb., o základních podmínkách dodávky zemědělských výrobků a potřeb, ve znění vyhlášky č. 83/1977 Sb.]

e) Veřejným stravováním se rozumí výroba jídel, polotovarů a nápojů a jejich prodej, prodej zboží spojeny s poskytováním stravování a občerstvení a další služby veřejného stravování.

f) Ubytovacími službami se rozumí dočasné poskytování prostor a zařízení k tomuto účelu určených a s ním spojených služeb za úplatu.

g) Činností cestovních kanceláří se rozumí poskytování služeb v domácím a zahraničním cestovním ruchu; jde zejména o organizování kulturních, turistických a sportovních zájezdů, obstarávání ubytování, jízdenek a místenek, zabezpečení lázeňské léčby a provádění směnárenské činnosti.

2. Podrobnější podmínky a rozsah provozování jednotlivých obchodních činností upraví prováděcí předpis.

Provádění hospodářské činnosti socialistickými organizacemi na vnitřním trhu se v tomto zákoně označuje společným termínem "obchodní činnost". Je proto nutné v zákoně tento termín zakotvit a blíže vymezit. Jednotlivé druhy obchodní činnosti jsou uvedeny tak, aby byl patrný jejich obsah. Přitom zásady vymezují obsah jednotlivých obchodních činností pouze rámcově.

Vymezení maloobchodní činnosti se nedotkne příslušných ustanovení občanského zákoníku o prodeji zboží v obchodě (§ 239 a násl. obč. zák.). Maloobchodní prodej občanům se uskutečňuje různými formami, jako je prodej zboží v prodejnách, obchodních domech, závodech, stáncích, kioscích, bufetech apod. Vedle přímého prodeje zboží občanům jsou povoleny zvláštní druhy prodeje, jako je zásilkový prodej, prodej zboží podle vzorků, obstarání prodeje věci, prodej zboží na objednávku, pojízdné prodejny apod. V rámci maloobchodní činnosti se provádí též výkup některých druhů použitého spotřebního zboží a jejich prodej a obstarání prodeje věci. V zákoně nebudou tyto druhy a formy prodeje blíže upraveny, podle potřeby se podrobnější úprava stanoví v prováděcím předpise.

Velkoobchodní činnost se uskutečňuje v síti velkoobchodních skladů a zařízení. Spočívá v provádění nákupu zboží včetně přípravy na nákup, organizování kontraktačních jednání a uzavírání hospodářských smluv, jejich hodnocení, zajišťování podmínek řádného skladování zboží a racionalizace práce velkoobchodních skladů, tvorba spotřebního sortimentu, prodejní úprava zboží, činnost velkoobchodních vzorkoven a vyřizování objednávek maloobchodních prodejen a provozoven a organizace rozvozu zboží včetně sestavování rozvozních plánů. Zákon se nevztahuje na činnost odbytových základen, (zásobovacích základen apod.), pokud zabezpečují dodávky socialistickým organizacím.

Veřejné stravování se uskutečňuje ve stanovených typech závodů a provozoven veřejného stravování, jako jsou restaurace, kavárny, bufety, jídelny, restaurace, motoresty apod., které jsou blíže specifikovány v oborové normě.

Ubytování se uskutečňuje v různých typech ubytovacích zařízení jako jsou hotely, motely, noclehárny, campingy apod., jak jsou blíže rozvedeny v příslušné oborové normě. Zákon neupravuje ubytování a s tím související služby poskytované v podnikových rekreačních zařízeních, školských a jiných obdobných podnikových ubytovnách a internátech.

K výkonu činnosti v zahraničním cestovním ruchu je třeba povolení podle zvláštních předpisů.

Obchodními službami podle tohoto zákona se rozumí služby, které přímo souvisejí s prodejem a dále služby, které bezprostředně s prodejem nesouvisejí, ale jsou zavedeny, obchodní organizace jsou na ně zařízeny a občané je využívají, například opravny hodinek, opravny sportovních potřeb a některé další obchodní služby. Jako neplacené služby se v současné době poskytují napři seřízení a zapojení barevných televizorů v bytech zákazníků apod.

Zákon se nevztahuje na ty služby, které poskytují organizace místního hospodářství a výrobních družstev a jiné organizace, jako je například zhotovení věcí na zakázku, opravy a úpravy věcí, čištění a žehlení šatů apod. Ustanovení občanského zákoníku o službách zůstávají nedotčena.

Jako jedna z obchodních činností je upravena i nákupní činnost, kterou obchodní organizace provádějí ve značném rozsahu. Jde o činnost podle ustanovení § 259 hospodářského zákoníku. Podrobnosti o nákupní činnosti a druhy výrobků, které obchodní organizace vykupují, jsou dosud uvedeny zejména ve vyhlášce č. 123/1976 Sb., o základních podmínkách dodávek zemědělských výrobků a potřeb, ve znění vyhlášky č. 83/1977 Sb.

Zákon neupravuje problematiku závodního stravování, které nezařazuje z hlediska této zákonné úpravy do pojmu "obchodní činnosti". Je tomu tak proto, že závodní stravování se neprovádí na principu komerční činnosti a že vedle závodního stravování v podnicích a jejich závodech je školní stravování, stravování v jeslích a mateřských školách, stravování ozbrojených sborů a dalších, jejichž úprava by šla nad rámec tohoto zákona. Uvedené formy společného stravování se vztahují vždy na určitý okruh osob (pracovníků určitého podniku, žáků určité školy, dětí určité mateřské školy apod.) a nejedná se proto v těchto případech o stravování veřejné. Kromě toho základní ustanovení o poskytování a rozvoji závodního stravování je upraveno v zákoníku práce a v nařízení vlády ČSSR č. 25/1974 Sb., o závodním stravování.

Další podrobnosti o jednotlivých druzích obchodní činnosti budou upraveny v prováděcích, popř. v resortních předpisech.

ZÁSADA VII.

Provozování obchodní činnosti organizacemi

1. Obchodní činnost na vnitřním trhu mohou provozovat

a) socialistické organizace řízené ministerstvem obchodu nebo Českým svazem spotřebních družstev nebo národními výbory, zřízené k provozování obchodní činnosti,

b) ostatní organizace jen, pokud jim k tomu bylo uděleno povolení podle tohoto zákona.

Působnost nadřízených ústředních orgánů státní správy, která jim přísluší podle zvláštních předpisů, zůstává jinak nedotčena.

2. Povolení k provozování obchodní činnosti uděluje

a) ministerstvo obchodu, jestliže

aa) o povolení žádá ústřední orgán nebo orgán, který stojí v čele výrobní hospodářské jednotky, jde-li o oprávnění k provozování obchodní činnosti jedné nebo více organizací na území přesahujícím území jednoho kraje,

ab) o povolení žádá organizace, která má sídlo na území jiného kraje a obchodní činnost má být vykonávána na území přesahujícím území jednoho kraje,

ac) o povolení žádá jiná než socialistická organizace,

ad) se jedná o povolení k provozování velkoobchodní činnosti,

ae) si to ve výjimečných případech po projednání s příslušným národním výborem vyhradí;

b) krajský národní výbor, jestliže

ba) o povolení žádá organizace, která má sídlo v územním obvodu tohoto kraje a obchodní činnost má být provozována na území přesahujícím území jednoho okresu,

bb) o povolení žádá krajský výbor společenské organizace a má-li být obchodní činnost provozována na území přesahujícím území jednoho okresu;

c) okresní národní výbor, jestliže

ca) o povolení žádá organizace nebo okresní výbor společenské organizace a obchodní činnost má být provozována na území okresu, ve kterém mají své sídlo,

cb) obchodní činnost má být provozována v jedné provozovně nebo v jednom místě bez ohledu, který orgán či organizace o udělení oprávnění k provozování obchodní činnosti žádá;

d) místní (městský) národní výbor, jestliže se jedná o jednorázové provozování obchodní činnosti.

3. Organizace, které provozují obchodní činnost v obou republikách, jsou povinny požádat o udělení povolení obě republiková ministerstva obchodu, která budou věc řešit ve vzájemné dohodě.

4. Povolení udělené organizaci k provozování obchodní činnosti na vnitřním trhu opravňuje tuto organizaci provozovat v povolení uvedenou obchodní činnost jen v územním obvodu stanoveném povolujícím orgánem.

5. Povolení k provozování obchodní činnosti na vnitřním trhu bude uděleno, jen pokud je to v souladu s potřebami společnosti a uspokojováním požadavků spotřebitelů a pokud má žádající organizace potřebné podmínky a prostředky k provozování obchodní činnosti v požadovaném rozsahu nebo je může vytvořit ve lhůtě, která jí bude v uděleném povolení stanovena.

6. Orgán, který zřizuje organizaci nebo mění předmět její hospodářské činnosti, uvede ve zřizovací listině, ve stanovách, ve statutu nebo v jiném zřizovacím aktu jako předmět hospodářské činnosti provozování obchodní činnosti na vnitřním trhu jen za podmínky, že tato organizace je podle tohoto zákona oprávněna k provozování obchodní činnosti na vnitřním trhu.

7. Povolení lze odejmout, jestliže odpadly důvody, za kterých bylo uděleno.

8. Podrobnosti o obsahu žádosti a obsahu rozhodnutí o žádosti o udělení povolení k provozování obchodní činnosti na vnitřním trhu upraví prováděcí předpis.

Povolování obchodní činnosti na vnitřním trhu není v současné době upraveno žádným právním předpisem. Proto může na základě příslušných ustanovení hospodářského zákoníku orgán, který organizaci zřizuje, povolit své podřízené organizaci výkon hospodářské činnosti na úseku vnitřního obchodu, veřejného stravování nebo cestovního ruchu. V současné době je mnoho státních, družstevních a společenských organizací, které se zabývají bez účinného dohledu ze strany nadřízených orgánů prodejem zboží, občanům a poskytováním služeb ve veřejném stravování a v ubytovacích zařízeních, aniž by dodržovaly základní principy jednotné socialistické obchodní politiky a aniž by zajišťovaly žádoucí úroveň poskytovaných služeb z hlediska odbornosti pracovníků, zařízení a vybavení provozoven a dodržování příslušných předpisů platných pro provozování obchodní činnosti, včetně předpisů o ochraně spotřebitele na vnitřním trhu.

Dosavadní oprávnění místních (městských) národních výborů pro rozhodování o rozmístění maloobchodní sítě (§ 25 odst. 2 zákona o národních výborech) k usměrňování nežádoucí obchodní činnosti nestačí.

Jeví se proto účelným, aby v novém zákoně o vnitřním obchodě byla zakotvena pro příslušné orgány státní správy (ministerstvo obchodu a národní výbory) pravomoc udělovat při splnění zákonem stanovených předpokladů a podmínek povolení k provozování obchodní činnosti na vnitřním trhu. Toto povolení bude udělováno ve správním řízení (zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení) a budou při něm stanoveny podmínky pro výkon obchodní činnosti, vymezen její rozsah a územní a časová platnost.

Organizace státního obchodu, spotřebních družstev a obchodní organizace řízené národními výbory, jejichž ekonomicko-společenským posláním je prodej zboží a poskytování služeb na vnitřním trhu, nepotřebu jí zvláštní povolení k výkonu této činnosti.

Ostatní socialistické organizace, jakož i jiné organizace, jejichž činnost přispívá k rozvoji socialistických vztahů (§ 14 hospodářského zákoníku) a dále i jiné organizace než socialistické, jsou-li právnickými osobami (§ 488 občanského zákoníku), potřebují k provozování obchodní činnosti na vnitřním trhu zvláštní povolení podle tohoto zákona.

Tyto socialistické organizace jsou totiž zřízeny k plnění jiných hospodářských a společenských úkolů a jejich hlavní činností je např. výroba. Obchodní činnost na vnitřním trhu provozují jen jako vedlejší, doplňkovou činnost, aniž by jejímu výkonu věnovaly nezbytnou pozornost a dozor. Aby mohla být zabezpečena koordinace poskytování služeb obyvatelstvu, budování materiálně technické základny maloobchodní sítě, účelné hospodaření s pracovními silami atd., je nezbytné, aby tyto organizace, pokud chtějí často jako svou vedlejší činnost provozovat též obchodní činnost na vnitřním trhu, měly k této činnosti povolení příslušného orgánu státní správy.

Zákon umožňuje, aby v těch případech, kdy půjde o provozování obchodní činnosti organizacemi v působnosti příslušného ústředního nebo nadřízeného řídícího orgánu na celém území republiky, udělilo k žádosti tohoto orgánu povolení k provozování obchodní činnosti ministerstvo obchodu tomuto orgánu (např. Českému svazu výrobních družstev pro příslušné organizace výrobního družstevnictví).

Pokud půjde o organizace, které provozují obchodní činnost v obou republikách (např. n. p. Staviva), bude třeba požádat o udělení povolení obě republiková ministerstva obchodu, která budou věc řešit ve vzájemné dohodě.

Návrh zásad také přihlíží k odlišnému postavení některých organizací, které sice vykonávají činnost na vnitřním trhu při uspokojování potřeb občanů, mají však specifické podmínky výkonu jejich činnosti, které se liší od jiných organizací provozujících obchodní činnost na vnitřním trhu. Jedná se např. o některé organizace ministerstva zdravotnictví ČSR (lékárny, n. p. Oční optika), ministerstva kultury ČSR (např. prodej devocionálií), organizace federálního ministerstva spojů (např. prodej poštovních cenin). Na postavení a činnost těchto organizací, jejichž hlavní činnost je upravena zvláštními předpisy, se ustanovení tohoto zákona nebudou vztahovat. Věc je řešena v zásadě XIV.

V přechodných ustanoveních zákona bude upraveno povolování obchodní činnosti na vnitřním trhu podle tohoto zákona těm organizacím, které takové povolení budou muset mít a které již obchodní činnost na vnitřním trhu provozují. Tyto organizace si do určité doby od vydání zákona takové povolení budou povinny vyžádat, aby národní výbory měly přehled též o ostatních organizacích, které v jejich územním obvodu vykonávají obchodní činnost a mohly nad nimi vykoná vata dozor podle tohoto zákona. Dosavadní předpisy, kterými je upravena činnost takovýchto organizací, zůstávají jinak nedotčeny.

ZÁSADA VIII.

Podmínky pro výkon obchodní činnosti

1. Organizace, která provozuje obchodní činnost na vnitřním trhu, je povinna dodržovat podmínky stanovené tímto zákonem, prováděcími nebo zvláštními předpisy a podmínky stanovené v povolení k obchodní činnosti, pokud takové povolení podle tohoto zákona k provozování obchodní činnosti potřebuje; zejména je povinna

a) provozovat obchodní činnost v souladu s cíli a úkoly jednotné socialistické obchodní politiky a úkoly uloženými podle tohoto zákona, prováděcích nebo zvláštních předpisů,

b) dodržovat stanovený sortiment zboží a rozsah služeb, ve kterém je organizace oprávněna provozovat obchodní činnost a zabezpečit rovnoměrné zásobování obyvatelstva po celou prodejní dobu,

c) zajišťovat ve spolupráci s výrobními a ostatními dodavatelskými organizacemi dostatečné množství zboží ve stanoveném sortimentu a kvalitě a v různých cenových skupinách,

d) dodržovat požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví, na estetickou a kulturní úroveň výrobků a dodržovat hygienické podmínky prodeje,

e) zajišťovat ve spolupráci s výrobními a ostatními dodavatelskými organizacemi, zejména u technicky složitých výrobků, po stanovenou dobu jejich životnosti dostatečné množství a stanovený sortiment náhradních dílů v obchodní síti a dohodnout zabezpečení záručních a pozáručních oprav,

f) navrhovat příslušnému národnímu výboru podle zásad vydaných ministerstvem obchodu úpravu prodejní doby a schválenou nebo stanovenou prodejní dobu dodržovat a seznámit s ní spotřebitele,

g) dodržovat stanovené základní provozní a technické vybavení prodejen a provozoven a oborové normy o kategorizaci ubytovacích závodů a odbytových středisek restauračního stravování,

h) chránit zájem spotřebitele na vnitřním trhu,

ch) dbát, aby pracovníci zabezpečující obchodní činnost, měli stanovenou odbornou kvalifikaci a vyhovovali ostatním požadavkům kladeným na pracovníky prodejen a provozoven a aby byly pro ně vytvářeny příznivé pracovní podmínky v souladu s příslušnými předpisy.

2. Orgán státní správy, příslušný k udělení povolení k provozování obchodní činnosti na vnitřním trhu, může stanovit v tomto povolení povinnost dodržovat ještě další potřebné podmínky k provozování obchodní činnosti.

3. Podrobnosti pro stanovení podmínek pro výkon obchodní činnosti upraví prováděcí předpis.

V důsledku nedostatečné právní úpravy mnohdy provozují obchodní činnost na vnitřním trhu i organizace, které k tomu nemají vytvořeny potřebné materiální a kádrové podmínky. Tím se stává, že úroveň poskytovaných služeb těmito organizacemi je nízká, dochází k poškozování zájmů spotřebitelů. Podmínky pro výkon obchodní činnosti jsou upraveny nejednotně, v předpisech různé síly a závaznosti a mnohé z nich jsou již zastaralé a současným podmínkám a požadavkům na úroveň vnitřního obchodu již neodpovídají.

Nejucelenějším předpisem na tomto úseku je Instrukce č. 5/1970 Věstníku MO ČSR, o činnosti prodejen a závodů veřejného stravování a ubytování. Dále se jedná o vyhlášku č. 177/1956 Ú. l., o zařazování závodů veřejného stravování do cenových skupin, vyhlášku č. 167/1953 Ú. l., o výkupu prázdných lahví, o vyhlášku č. 218/1954 Ú. l., o jednotném vedení knihy přání a stížností, dále o příslušná ustanovení hospodářského zákoníku, občanského zákoníku a zákoníku práce, o předpisy hygienické, sanitární, stavební, o bezpečnosti práce a některé vnitroresortní předpisy jako Instrukce o řízení a kontrole kvality spotřebního zboží ve vnitřním obchodě atd.

Z těchto důvodů je nutné v novém zákoně vymezit podmínky, které musí každá organizace, která provozuje obchodní činnost, dodržovat. Počítá se s tím, že zákon vymezí tuto otázku rámcově a podrobnosti budou stanoveny v prováděcím předpise.

ZÁSADA IX.

Stanovení prodejní doby a přechodně uzavírání prodejen

1. Prodejní doba se stanoví tak, aby si občané měli možnost obstarat nákupy v mimopracovní době. Zásady pro určování prodejní doby upraví prováděcí předpis, který upraví též postup místních (městských) národních výborů při schvalování prodejní doby.

2. Prodejní dobu v maloobchodních prodejnách, závodech a provozovnách veřejného stravování, cestovních kancelářích, v objednávkových kancelářích Uhelných skladů, u benzinových čerpadel, popřípadě v dalších provozovnách, které provozují obchodní činnost podle tohoto zákona, prováděcích nebo zvláštních předpisů, schvalují příslušné místní (městské) národní výbory na návrh obchodní organizace. Obchodní organizace je povinna projednat tento návrh.,s příslušnými orgány ROH. V případech, kdy organizace nepředloží návrh na schválení prodejní doby odpovídající společenským zájmům, může prodejní dobu stanovit místní (městský) národní výbor po projednání s okresní odborovou radou.

3. Prodejna nebo provozovna může být přechodně, na odpovídající dobu, uzavřena jen výjimečně, z těchto důvodů:

a) provádění inventarizace hospodářských prostředků,

b) adaptace nebo jiná úprava prodejny nebo provozovny anebo jejího vybavení, popřípadě zařízení,

c) havarijní stav prodejny nebo jejího zařízení,

d) živelní události,

e) nemoc pracovníka u provozoven s nejvýše dvěma pracovníky,

f) v ostatních případech jen se souhlasem nebo na základě rozhodnutí příslušného místního (městského) národního výboru anebo rozhodnutí jiného příslušného orgánu státní správy.

4. Organizace provozující obchodní činnost je povinna projednat s místním (městským) národním výborem přechodné uzavření prodejny nebo provozovny v případech uvedených v předcházejícím bodě pod písm. b) a c) předem; v případech uvedených pod písm. a), d), e) předchozího odstavce mu je povinna tuto skutečnost neprodleně oznámit.

5. V případě přechodného uzavření prodejny nebo provozovny nebo povolení změněné prodejní doby je organizace provozující obchodní činnost povinna ve spolupráci s příslušným místním (městským) národním výborem zabezpečit v nejbližší prodejně nebo provozovně stejného sortimentního typu prodej nebo poskytnutí stravovací nebo jiné služby, anebo zabezpečit poskytování náhradního prodeje nebo služeb pojízdnými prodejnami tak, aby bylo zajištěno v místě řádné a plynulé zásobování obyvatelstva.

6. Při vzniku třídenního nebo čtyřdenního souvislého pracovního volna mohou být prodejny potravin uzavřeny nejvýše na dva po sobě jdoucí dny.

V zájmu plynulosti pracovního procesu v národním hospodářství, jakož i k plnému využití zkrácené pracovní doby je nutno upravit prodejní dobu v prodejnách, provozovnách veřejného stravování, v cestovních kancelářích, u objednávkových kanceláří obchodu palivy, kiosků, bufetů atd. tak, aby si občané mohli nakoupit potřebné zboží a uspokojovat své potřeby mimo pracovní dobu.

Ministerstvo obchodu v součinnosti s příslušnými ústředními orgány a orgány ROH stanoví pro úpravu prodejní doby jednotné zásady pro jednotlivé typy prodejen, jako jsou prodejny potravinářského zboží, cukrárny, prodejny průmyslového zboží, objednávkové kanceláře obchodu palivy, cestovní kanceláře a dále s přihlédnutím k místům, kde má být prodejní doba stanovena, jako např. lázeňská a rekreační střediska, frekventovaná místa v krajských, okresních a průmyslových městech a střediscích atd. Jednotné zásady prodejní doby stanoví minimální rozsah večerního prodeje a prodeje ve dnech pracovního volna a klidu, který musí být zajištěn. Obchodní organizace jsou povinny spolu s příslušným národním výborem zabezpečit podle potřeby a v zájmu řádného zásobování místního obyvatelstva úpravu tohoto prodeje jak z hlediska časového, tak i počtu prodejen.

Od přechodného uzavření prodejen a provozoven je nutno rozlišovat změněnou pracovní dobu, např. zkrácenou po dobu -nemoci pracovníka, nebo jinak upravenou, např. po dobu dovolených. Bližší podrobnosti budou upraveny v prováděcím předpise.

Konkrétní prodejní dobu v určitém místě a pro určité prodejny schválí místní (městský) národní výbor na návrh obchodní organizace. Jeví se však účelným, aby v některých případech mohl národní výbor i sám z vlastní iniciativy po předchozím projednání s obchodní organizací, stanovit prodejní dobu s přihlédnutím k místním podmínkám a potřebám obyvatelstva. Prodejní dobu stanoví tak, aby byla v souladu s ustanovením zákoníku práce i s plánem práce obchodní organizace. Úprava přechodného uzavírání prodejen a provozoven se týká případů, kdy jde o přechodné uzavírání nejméně na jeden celý den.

ZÁSADA X.

Prodej zboží občany

1. Občan je oprávněn prodávat zboží na vnitřním trhu jen v rozsahu a za podmínek stanovených v tomto zákoně, prováděcích nebo zvláštních předpisech.

2. Rostlinné a živočišné výrobky z vlastní drobné zemědělské výroby a lesní plody mohou občané prodávat bez povolení, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak.

3. Podomácku vyráběné nebo zpracované výrobky mohou občané prodávat jen na základě povolení vydaného okresním národním výborem, příslušným podle trvalého bydliště občana. Jedná-li se výjimečně o prodej v územním obvodě jiného okresního národního výboru, udělí okresní národní výbor příslušný podle místa trvalého bydliště občana povolení jen se souhlasem okresního národního výboru, v jehož obvodě má být prodej zboží občanem provozován. Povolení může být omezeno jen na obvod jednoho nebo několika místních (městských) národních výborů.

4. V uděleném povolení stanoví příslušný okresní národní výbor druhy zboží, rozsah dobu platnosti a místo prodeje a stanoví podmínky, za kterých může občan toto zboží prodávat na vnitřním trhu.

5. Evidenci o povoleních k prodeji zboží občany na vnitřním trhu vede okresní národní výbor, který je udělil.

6. Občané, kterým byla uděleno povolení k prodeji zboží podle bodu 3

a) mohou zboží prodávat jen na trzích nebo jiných místech určených příslušným místním (městským) národním výborem,

b) jsou povinni mít při tomto prodeji u sebe doklad o uděleném povolení a vykázat se jím na vyzvání oprávněným orgánům; zároveň jsou povinni na viditelném místě čitelně uvést svoje jméno a místo trvalého bydliště.

7. Místní (městské) národní výbory vydávají tržní řády, ve kterých stanoví podmínky pro prodej zboží na trzích; zejména stanoví dobu a místo prodeje zboží, výši poplatků za propůjčené místo, způsob označení stánku jménem a adresou prodávajícího, vymezí, popřípadě vyloučí některé druhy zboží z prodeje na trzích, upraví způsob řízení prodeje na trzích a způsob provádění dozoru nad ním.

8. Překupnictví a podomní obchod jsou zakázány. Překupnictvím podle tohoto zákona se rozumí prodej zboží občanem, které za tím účelem se spekulačním úmyslem nakoupil. Podomním obchodem podle tohoto zákona se rozumí prodej zboží občany na vnitřním trhu jinde než na trzích nebo jiných místech určených příslušným místním (městským) národním výborem nebo jiným příslušným orgánem státní správy, např. dům od domu nebo na veřejných místech, pokud nejde o výrobky podle odstavce 2 této zásady.

9. Další podrobnosti při udělování povolení k prodeji zboží občany na vnitřním trhu a podrobnější podmínky jeho provozování upraví prováděcí předpis.

V současné době je prodej zboží občany upraven vyhláškou č. 13/1968 Sb., kterou se vyhlašují pravidla obchodního podnikání, ve znění vyhlášky č. 105/1971 Sb. V praxi je používáno jen ustanovení § 6 této vyhlášky, které upravuje prodej zboží občany. Udělování povolení podle této vyhlášky bylo svěřeno místnímu (městskému) národnímu výboru. Místní (městské) národní výbory postupovaly při udělování těchto povolení nejednotně a proto byl vydán k provádění uvedené vyhlášky metodický pokyn, který měl praxi usměrnit. Přesto i nadále dochází k porušování společenských zájmů při prodeji zboží občany v tom, že občané

- prodávají zboží v obvodech jiných národních výborů, nebo na celém území ČSSR,

- prodávají zboží, jehož prodej je nežádoucí z hlediska estetické úrovně a ovlivňování vkusu spotřebitelů,

- ohrožují zdraví občanů tím, že při výrobě a prodeji některých druhů potravin, např. zmrzliny, nedodržují hygienické podmínky a ostatní předpisy,

- se dopouštějí překupnictví a prodávají výrobky za předražené ceny, neplatí z docílených tržeb a příjmů daně apod.

Z těchto důvodů se proto jeví potřebným prodej zboží občany upravit v zákoně a přenést pravomoc vydávání povolení k prodeji zboží občany na okresní národní výbory, které mohou žádosti o povolení prodeje lépe zkoumat z hlediska obchodně politických záměrů a zásobování obyvatelstva, vhodnosti a nutnosti takového prodeje.

Povolení k prodeji občanům bude udělováno ve správním řízení s tím, že národní výbory předložené žádosti před rozhodnutím o povolení či zamítnutí prodeje řádně přezkoumají a vyžádají si event. doplnění žádosti, aby mohly posoudit, zda jsou dány všechny potřebné předpoklady k tomu, aby mohlo byt povolení k prodeji zboží občanovi uděleno.

Na prodej zboží občany podle tohoto zákona se vztahují ustanovení § 399 a násl. občanského zákoníku, jakož i některé další zvláštní předpisy,

ZÁSADA XI.

Ochrana zájmů spotřebitelů na vnitřním trhu

1. Organizace, které jsou podle tohoto zákona oprávněny provozovat obchodní činnost na vnitřním trhu, jsou povinny kromě podmínek stanovených zvláštními předpisy (např. občanským zákoníkem, zákonem o péči o zdraví lidu) dodržovat popřípadě vytvářet další podmínky k ochraně zájmů spotřebitelů, zejména

a) zajišťovat trvalou nabídku zboží ve stanoveném sortimentu a kvalitě a v různých cenových skupinách,

b) provádět jakostní a cenovou přejímku tak, aby se zamezilo pronikání zboží neodpovídajícího technickým normám nebo cenovým předpisům na vnitřní trh; do prodeje nelze uvádět zboží, které neodpovídá požadavkům na bezpečnost a ochranu zdraví,

c) uplatňovat vůči dodavatelům aktivně požadavky na zvyšování technické a estetické úrovně spotřebního zboží a dbát na zvyšování jeho užitné hodnoty; zabezpečovat ve spolupráci s dodavatelskými organizacemi stanovený sortiment náhradních dílů a součástek,

d) uplatňovat v souladu s ustanoveními zvláštních předpisů, např. zákona o technické normalizaci, zákona o státním zkušebnictví, požadavky na tvorbu progresivních technických norem, popřípadě na jejich změny, navrhovat povinné hodnocení výrobků a využívat jeho výsledky,

e) působit na rozvoj osobní spotřeby v souladu s požadavky socialistického způsobu života, zabezpečovat informovanost spotřebitelů o prodávaném zboží a poskytovaných službách,

f) zavádět a uplatňovat takovou organizaci práce a technologii provozu, která přispívá k řádnému a plynulému zásobování spotřebitelů,

g) pečovat o zvyšování kulturní úrovně nabídky zboží a obsluhy v prodejnách a v provozovnách veřejného stravování a dbát na dodržování hygienických požadavků při provozování obchodní činnosti.

2. Ministerstvo obchodu, národní výbory, Český svaz spotřebních družstev a příslušné ústřední orgány, které řídí organizace provozující obchodní činnost, jsou povinny vytvářet ucelený systém obchodně politických, právních a technicko organizačních opatření k dalšímu prohlubování a realizaci právní ochrany zájmů spotřebitelů na vnitřním trhu a dozírat nad dodržováním ustanovení tohoto zákona, prováděcích i zvláštních předpisů, které upravují ochranu zájmů spotřebitelů.

3. Každá reklamace spotřebitele musí být pečlivě přezkoumána a vedoucí prodejny nebo provozovny nebo jím pověřený pracovník je povinen o reklamaci rozhodnout ihned, ve složitých případech do 3 dnů. Vyřízení reklamace nesmí být činěno závislým na vyjádření dodavatelské organizace. Předpis o vyřizování reklamací spotřebitelů musí být v každé prodejně nebo provozovně umístěn na dobře viditelném a přístupném místě. Postup a podrobnosti při vyřizování reklamací spotřebitelů upraví prováděcí předpis.

Ze závěrů 7. zasedání ÚV KSČ z května 1977 vyplynul též úkol dotvořit ucelený a jednotný systém ochrany spotřebitele. Úkolem socialistického obchodu je též hájit a prosazovat oprávněné zájmy spotřebitelů na vnitřním trhu. To se týká jak poctivosti při prodeji zboží a poskytování služeb, tak i prosazování větší náročnosti na kvalitu a technickou úroveň spotřebního zboží vůči výrobě a důsledného dodržování stanovených cen.

Základní úpravu práv spotřebitelů při prodeji zboží v obchodě a poskytování služeb obsahuje občanský zákoník. K provedení příslušných ustanovení občanského zákoníku vydal ministr obchodu ČSR. Příkaz k rychlému a pružnému vyřizování reklamací spotřebitelů v podnicích státního obchodu a spotřebních družstev.

V tomto Příkaze jsou podrobněji upraveny některé otázky související s reklamačním řízením a vyřizováním reklamací spotřebitelů. S ohledem na dosavadní zkušenosti a po zhodnocení účinnosti tohoto opatření a reklamačních řádů jednotlivých obchodních oborů, vydaných podle zmíněného příkazu, se jeví nutným, aby dosavadní úprava reklamačního řízení byla zpřesněna a vydána jak obecně závazný právní předpis, platný pro všechny organizace, které na vnitřním trhu prodávají zboží a poskytují služby obyvatelstvu bez ohledu na to, kterému ústřednímu orgánu podléhají.

S ochranou spotřebitele na vnitřním trhu nerozlučně souvisí dozor nad činností organizací při prodeji zboží a poskytování služeb, prováděný zejména nadřízenými orgány. Jedná se o důsledné prosazování dodržování předpisů upravujících např. ochranu spotřebitele ve veřejném stravování, dodržování závazných receptur pro výrobu jídel a nápojů, zejména z hlediska stanovených cen, dodržování správné míry a váhy, množství, jakosti atd. Proto zákon výslovně ukládá příslušným orgánům povinnost dále prohlubovat ochranu spotřebitele na vnitřním trhu a kontrolovat dodržování předpisů a opatření na tomto úseku vydaných.