Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji soudruhu Kaňkovi. Slovo má poslanec Pavel Bertl a připraví se poslanec Uřičář.

Poslanec Pavel Bertl: Vážené soudružky, vážení soudruzi, naše společnost vynakládá stále větší prostředky na zabezpečení zdraví lidu i na jeho sociální zabezpečení. Ke konci letošního roku bude Úřad důchodového zabezpečení vyplácet skoro 2 250 000 důchodu v celkové částce zhruba 32 mld Kčs, což je o 7700 mil. více než v roce 1975. Neinvestiční výdaje ve zdravotnictví se zvýší proti roku 1975 zhruba o 4 mld Kčs a dosáhnou asi 14 mld Kčs. Jde tedy o nemalé prostředky, jejichž užití by mělo vytvářet odpovídající podmínky pro zabezpečení péče o zdraví lidu, péče o osoby tělesně a duševně postižené, pro občany potřebující sociální péči, jakož i napomáhat rozvoji populace.

S uspokojením je možno konstatovat i to, že za účinné pomoci podniků, národních výborů i občanů bude v 6. pětiletce nejen splněn, ale i překročen původně stanovený úkol v rozvoji sítě jeslí. Jsou tak vytvořeny příznivější předpoklady pro návrat matek do pracovního procesu, což je žádoucí zejména s přihlédnutím ke zdrojům pracovních sil.

V letošním roce se ve srovnání s předchozími roky 6. pětiletky zvýší v důsledku chřipkových epidemií a dalších druhů onemocnění pracovní neschopnost asi o 1/4 %. Konkrétně to znamená, že denně chybělo na pracovištích více než 25 tisíc pracovníků. Jak jsem měl možnost ověřit si ve volebním obvodě i při dalších průzkumech, bude žádoucí v zájmu prohloubení péče o zdraví a tím i snížení pracovní neschopnosti zaměřit pozornost v ambulantní i lůžkové péči na rozhodující skupiny pracovní neschopnosti, jako jsou nemoci dýchacího, pohybového a trávicího ústrojí a poúrazové stavy. Potřebám léčení těchto chorob bude nutno přizpůsobit počty a specializaci lékařů i zdravotníků a počty lůžek.

Neméně závažným problémem je současná situace v zásobování léky. Jak při styky s občany, tak i průzkumem mám ověřeno, že v lékárnách chybí řada léků, lidé je pracně shánějí, mnohdy na úkor pracovní doby. Jaký je politický ohlas, není třeba zdůrazňovat. Pokládám proto za svoji povinnost požádat, aby byla přijata účinná opatření ke zlepšení zásobování léky a zdravotnickým materiálem. Podle informací jde zřejmě o nedostatky v ústředním řízení, ať již jde o pozdní příděly devizových prostředků na dovoz surovin nebo prostředků na zabezpečování včasné tvorby nových kapacit, či o zabezpečení reprodukce vhodných zařízení. Současně by se měla zaměřit pozornost i na vyšší stupen hospodárnosti při předepisování léků a mělo by se uvážit, jak prověřovat u nemocných, zda léky skutečně využívají a zda nevytvářejí zbytečné zásoby léků, jejichž životnost již prošla.

Rád bych - a věřím, že i ostatní poslanci ČNR - na základě odpovědného prohlášení ujistil občany, že v roce 1981 nebudou potíže v zásobování léky pro stavy ohrožující život nebo pro těžké nemoci, ale i pro nemoci, které se významně podílejí na pracovní neschopnosti.

Uplatnění závěrů 18. zasedání ÚV KSČ ve zdravotnictví a sociální péči vyžaduje nejen racionálně hospodařit s léky, ale i efektivně využívat prostředky v dalších oblastech činnosti. Mám na zřeteli zejména pohotový a plynulý provoz všech zdravotnických zařízení, ať už v ambulantní nebo lůžkové péči. Zdlouhavé provádění oprav a údržby mnohdy ohrožuje možnosti pohotového a plného využívání těchto zařízení. Jsem si vědom náročnosti i rozsahu úkolů, kterými jsou pověřovány OSP, které převážně tyto práce pro zdravotnictví mají zajišťovat, ale někdy bohužel nezajišťují. Přesto však zastávám názor, že národní výbory, do jejichž působnosti zdravotnická a sociální zařízení spadají, by měly s přihlédnutím k jejich významu věnovat jejich provozuschopnosti přednostní pozornost.

V uplynulých letech se podařilo realizovat za účinné účasti podniků Sokolovského revíru rekonstrukci I. etapy nemocnice v Sokolově. Pokračování ve výstavbě II. a III. etapou zatím není v návrhu plánu na rok 1981 zahrnuto, a to údajně pro nedostatek prostředků i stavebních kapacit. S přihlédnutím k tomu, že v Sokolovském revíru je v nepřetržitých provozech zabezpečována zhruba 1/3 palivoenergetické základny ČSR, nepřispěje tento stav ke zlepšování předpokladů pro péči o zdraví pracujících.

Zaostávání výstavby nových lůžkových kapacit za úkoly plánu vyžaduje mnohem lépe a efektivněji hospodařit se stávajícím lůžkovým fondem. Vedle účelné reprofilizace lůžek by bylo žádoucí posoudit i přiměřenost doby ošetřování na lůžku. Kupříkladu na chirurgickém oddělení v Jičíně mají velmi krátké doby při dobrých léčebných výsledcích. Zde jsou pak zdroje pro případné uvolnění lůžek pro jiné obory, které jich mají nedostatek nebo jimi nedisponují.

Jedním z důležitých předpokladů efektivního rozvoje národního hospodářství je pravidelný vývoj počtu živě narozených dětí. V průběhu 6. pětiletky jsme v návaznosti na po lační explozi vybudovali značný počet jeslí a mateřských škol. V současné době, kdy dochází k postupnému odeznívání populačního klimatu, objektivně ovlivněnému také snížením počtu žen ve věku nejvyšší plodnosti, se začínají projevovat problémy s plným vytížením zařízení předškolní výchovy i s využitím pracovníků připravených pro práci v těchto zařízeních. Měli bychom proto hledat řešení k odstranění těchto výkyvů. Domnívám se, že by se mělo hledat i za cenu dočasných mimořádných propopulačních opatření.

S pozitivním ohlasem se setkala úprava platů pracovníků ve zdravotnictví, která byla provedena k 1. září. Zpomalení tempa růstu průměrných mezd pro rok 1981 však bude klást jak na ministerstvo zdravotnictví, tak zejména na národní výbory vyšší nároky v tom smyslu, aby citlivou regulací mezd podpořily cíle sledované touto úpravou. Regulace mezd, vyhlášená pro období 7. pětiletky, by v zájmu dokonalejšího uplatnění zásady zásluhovosti měla zabezpečovat, aby za stejnou práci byla ve všech odvětvích stejná mzda. Sjednocením mzdového zařazení prací vykonávaných v různých odvětvích, by bylo možno působit také na žádoucí stabilizaci pracovních sil a na jejich lepší využití.

Zvýšení efektivnosti ve zdravotnictví i sociální péči spočívá nejen tedy v hospodárném vynakládání svěřených prostředků, ale i v racionálním využívání stávajících zařízení. Neustálým zdokonalováním řízení v těchto odvětvích - což jsme opakovaně ve výboru zdůrazňovali a zkušenosti z volebního obvodu to potvrzují - je třeba prosazovat do každodenní praxe závěry jak 15., tak i 18. zasedání ÚV KSČ. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Pavlu Bertlovi za jeho vystoupení. Dále vystoupí poslanec Uřičář.

Poslanec ing. Jan Uřičář: Vážené soudružky a soudruzi! Na tomto foru, kde projednáváme tak závažné otázky, jako jsou návrh státního plánu a rozpočtu na rok 1981, na první rok dosud nejnáročnější pětiletky, není jistě nutné zdůrazňovat význam snižování nákladů ve výrobní i nevýrobní sféře, význam zvyšování efektivnosti a hospodárnosti v našem národním hospodářství.

Je ale pravdou, že ani v letech této šesté pětiletky se nám v této oblasti nedařilo plnit úkoly uspokojivě. Na tom nemění nic ani skutečnost, že za první tři čtvrtletí se projevují u hospodářských organizací řízených vládou ČSR určité pozitivní tendence a že dosažené výsledky v oblasti materiálové a mzdové nákladovosti jsou lepší, než ukládal plán. Je totiž celá řada podniků a organizací, kde nejsou závažné ukazatele plánu plněny, a některé dost významné. Bylo by možno je vyjmenovat. Důležité bude, aby podniky, kde se až dosud nedařilo snižovat nákladovost, hledaly účinné cesty ke zvládnutí tohoto závažného úkolu. O tom, že tak v řadě podniků postupují, svědčí příklady, např. z oborového podniku VŽKG, kde pozitivní vývoj nákladovosti v letech 1976-1980, kdy nákladovost postupně klesala, byl v letošním roce přerušen. Změna v kvalitě vstupů pro hutní výrobu proti předpokladům rozpisu plánu se projeví negativně v růstu podílu celkových nákladů na upravených výkonech o plné 4 % proti dosažené skutečnosti roku 1979.

Uplatněním řady účinných opatření technického a organizačního charakteru nad rámec plánu komplexní socialistické racionalizace bylo dosaženo snížení této nákladovosti o 0,4 %, z toho plnění úspor kovů na 108 %, snížení spotřeby paliv a energie atd. Těchto úspěchů dosáhly pověřené řešitelské kolektivy úpornou rozborovou a organizátorskou prací.

Je vidět, že zatím z různých důvodů neumíme v ekonomice všude účinně pracovat s kategorií nákladů ve výrobní i nevýrobní sféře, i když nelze popřít snahy najít v centrálních orgánech takové ekonomické nástroje, které by situaci zlepšily, jako například normy spotřeby pro nevýrobní odvětví vypracované ministerstvem financí ČSR apod.

Zřejmě tento stav je poplatný tomu, že stále v ekonomické praxi převažovaly až dosud spíše kvantitativní pohledy na její vývoj, než kvalitativní stránky rozvoje. Každý rok jsme však dokázali dosáhnout vyrovnaného plnění rozpočtu i tvorby zdrojů při nesplnění plánovaného snížení nákladů nebo některé z jejich položek, a to jen proto, že se našly jiné zdroje vyrovnanosti. To samozřejmě svědčí o velikých rezervách, které máme v ekonomice. Kdyby se nám je podařilo efektivněji zapojit do plánovacího procesu, podařilo by se nám zcela určitě úkoly ve snižování nákladů plnit. Podařilo by se nám i podstatně lépe než dosud utlumovat v nákladech různé vnější vlivy působící na naši ekonomiku, například cenové vlivy, s nimiž budeme muset i nadále, a asi ve větší míře než dosud, počítat.

Není pochyb o tom, že k tomuto cíli směřuje i Soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení po roce 1980. Rád bych poukázal na některé cesty, jejichž realizace by mohla vést ke snižování měrných nákladů při současném utlumování některých negativních vnějších vlivů.

Jednou z takových otázek je, jak docílit snížení režijních nákladů, které naše kalkulace výrobků zatěžují již asi 20 %, a místo aby se snižovaly, spíše rostou. Rozhodující roli zde hrají vysoké odpisy základních prostředků, jež jsou důsledkem stále rostoucích cen strojů - z tuzemska a samozřejmě i z dovozu - které ale přitom, a to je rozhodující, nejsou adekvátní růstu výkonů, výrobnosti těchto strojů. Výrobnost roste podstatně pomaleji nežli ceny. Zavedly jsme sice tzv. cenové limity pro tvorbu cen nových výrobků tvořených na základě výzkumu a vývoje, ale zatím neměly nijak výrazný vliv na zastavení negativního vývoje cen v závislosti na výrobnosti, resp. jiných výkonových parametrech. Důsledek tohoto stavu? Že režijní náklady se nesnižují, a chceme-li konkurovat takovými stroji, pokud nemají vynikající parametry na světových trzích, pak jen za cenu neefektivního vývozu, s nízkým rozdílovým ukazatelem, s nízkou reprodukční hodnotou rublu či dolaru a s nízkou kilogramovou cenou.

Závěr by měl být asi takový, že by bylo účinné v podstatě zpřísnit tvorbu cenových limitů a pro nové stroje instalované ve výrobě vytvořit technicky a organizačně takové podmínky - zázemí, aby produkovaly s maximální výrobností.

Jinou otázkou vedoucí k nadměrným nákladům je zatím nedůsledné řešení pohotových odbytových zásob pro operativní zajišťování dodavatelsko-odběratelských vztahů. Současný stav charakterizovaný dlouhými dodacími lhůtami mimo jiné vede k zvyšování nákladů u dodavatelů i u spotřebitelů, uživatelů. Závěr by měl být takový: urychleně řešit dlouhé dodací lhůty a vytvářet pohotově odbytové zásoby u výrobců nebo u odbytových základen.

K podstatnému snížení nákladů by mělo přispět zesílení koncentrace a prohloubení specializace a kooperace výroby, které by vedly jak k zhromadnění výroby, tak k soustředění obrovských vědeckých a technických sil k uspíšení vědeckotechnického pokroku, ale i k zlepšování organizace a řízení výroby. Značný prostor pro uplatnění těchto progresívních forem dávají i naší ekonomice postupně uzavírané dlouhodobé cílové programy spolupráce členských států RVHP. K tomu není třeba dalších slov. Závěr k této části je jasný: usilovat na všech úrovních o podstatné prohloubení kooperačních a specializačních vztahů s členskými státy RVHP a vytvářet v našich podmínkách předpoklady pro jejich realizaci i seriózní garance jejich plnění ze strany našich spolupartnerů.

Kriticky by bylo možno připomenout i nízkou úroveň spotřebních norem práce, materiálů a energie i vážnou skutečnost, že v řadě úseků normy vůbec chybí. Toto neodpovídá ani potřebám, ani možnostem naší ekonomiky a řešení je nezbytné hledat tak, aby nebylo na újmu kvalitě při pozitivním dopadu do vývoje nákladů. Tady poznamenávám ještě jednou významnou skutečnost, že progresívní konstruktérské řešení může snižovat spotřeby materiálu, mezd a režie o 70 - 90 %, takže zainteresovanost tvůrčích pracovníků na snižování nákladů na jednotku parametrů musí být účinněji řešena.

Poměrně značný vliv na snižování neproduktivních nákladů může mít důsledná racionalizace administrativy. V této souvislosti vidíme veliké rezervy i v tom, že mnohé prováděcí předpisy a připravované metodiky i k Souboru opatření jsou značně složité a při aplikaci administrativně náročné. Jsme ochotni věřit, že je to tak proto, že v záběhu každého tak rozsáhlého komplexu, jakým je Soubor opatření, je třeba vytvořit i legislativní pravidla sjednocující praxi. To ovšem bude v pořádku jen tehdy, když autoři - centrální orgány budou hned po jejich vydání hledat cesty k jejich maximálnímu zjednodušení a tím k vytvoření vhodného klimatu pro tvůrčí práci na všech úsecích; kdyby tak nebylo dále postupováno, musíme konstatovat, že nebyl naplněn duch Souboru opatření, ani jeho taxativní ustanovení o soustavném a cílevědomém zjednodušování právní regulace, snižování počtu právních předpisů, zvyšování jejich přehlednosti atd.

Řídící proces je i v podnicích doprovázen nutně určitým rozsahem administrativní činnosti. Stejně je tomu i u nadpodnikových řídících stupňů. Pro efektivní řízení je však důležité, aby rozsah administrativní činnosti byl optimální, to jest takový, který svými výsledky dává potřebné užitečné a skutečné využívané informace v řídícím procesu. Překročení hranic optimálního rozsahu administrativní činnosti na kterémkoliv řídícím stupni vyvolává nutně narůstání administrativy na dalších stupních. Tyto zákonitosti nemění skutečnost, že došlo a dochází průběžně ke snižování počtu administrativních pracovníků, protože pak administrativní činnost přechází stále více do pracovní náplně pracovníků v odborných funkcích i ve funkcích řídících. Je stále jen iluzí, že tomu zamezí větší uplatňování vyšší výpočetní techniky, pokud nejde o komplexní přístup všude a ve veškeré agendě. A to zatím nejde. Stejně tak se nemůžeme smířit s oblíbenou tezí, která je nám stále více vnucována, že s rostoucími úkoly na prohloubení řízení, například v technickém rozvoji, je třeba na ústředních orgánech stále více různých informací, z nichž značná řada se týká rozhodování na nižších stupních řízení. Nové záměry v metodice Souboru opatření v oblasti vědeckotechnického rozvoje ale zase znovu zakládají taková administrativní zatížení, až do úrovně podnikových plánů vědeckotechnického rozvoje, který jak známo až do těchto let fungoval v podstatě bez nějakých vážných kolisí a komplikací a to je situace k zamyšlení. V podniku. kde pracuji, v Třineckých železárnách jsme provedli hloubkový průzkum nárůstu informací podávaných mimo podnik externími výkazy a zjistili jsme, že v roce 1979 jsme byli nuceni vyplňovat 664 výkazů proti 302 výkazům v roce 1970, že tyto výkazy obsahovaly přes 136 tisíc položek proti necelým 60 tisícům položek v roce 1970 a že si jejich vyplnění vyžádalo na 70 tisíc hodin za rok proti 44 tisícům v roce 1970. Největší počet nových výkazů je předkládán vlastnímu generálnímu ředitelství - nárůst je téměř 200 %. Největší poměrný nárůst - asi trojnásobný je u výkazů pro odborové orgány, pominutelný není ani pro statistické úřady, banku, národní výbory atd.

Pověřená pracovní podniková komise navrhla řadu opatření v úrovni centrálních orgánů, vlastního resortu i oboru, ÚRO i vládnímu výboru pro otázky plánovitého řízení s cílem snížení výkaznictví a celkové racionalizace administrativy, zatím však bez konkrétních přímých účinků. Zjednodušování výkaznictví a celkové racionalizace administrativy je v těchto pracích chápána jako trvalý proces racionalizace informačních systémů, nikoliv jako jednorázový akt.

O těchto otázkách by bylo účelné hovořit obšírněji, protože si myslím, že se analogicky týkají také působnosti a odpovědnosti vlády ČSR a jejích orgánů. Žádám proto vládu ČSR, aby této otázce věnovala opětovně maximální pozornost, protože současný stav administrativy, vzdor různým omezením, dávno přerost únosnou a potřebnou míru. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Uřičářovi, slovo má poslanec Zdeněk Míka a připraví se poslankyně Jaroslava Sládková.

Poslanec Zdeněk Míka, zasloužilý umělec: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, není pochyb o tom, že úroveň vzdělání je v naší vlasti relativně velmi vysoká. Je to samozřejmě také díky bohaté tradici českého školství, která dala světu takového velikána jakým byl Jan Ámos Komenský, jehož památku uctívá celý svět jako učitele národů.

Naše socialistická společnost dokázala nejen přejmout z této tradice vše pozitivní, ale navíc vytvořila podmínky pro soustavný rozvoj vše stranné vzdělanosti každého jedince. Jedním z nesporných důkazů je i projekt rozvoje čs. výchovně vzdělávací soustavy, vytyčený XV. sjezdem KSČ a systematicky realizovaný ministerstvem školství a vládou naší republiky. Hmotné prostředky, kterými náš socialistický stát zabezpečoval náročné úkoly našeho školství, byly nemalé.

Stav naší ekonomiky v souvislosti s mezinárodně politickou situací nás samozřejmě nutí, abychom i výdaje na školství posuzovali s co největší rozvahou a nejpřísnější hospodárností. I ve školství bude nutné opustit tradice stoupajících tendencí růstu nákladů a bude nutné vyjít z toho, co je možné rozdělit. I přes tyto potíže konstatoval kulturní a školský výbor ČNR, že návrh rozpočtu kapitoly ministerstva školství ČSR na rok 1981 navazuje na dosavadní dynamický rozvoj v 6. pětiletce a zabezpečuje plynulý přechod do pětiletky sedmé. Umožňuje pokračovat v obsahové i organizační přestavbě školství tak, jak stanovil XV. sjezd KSČ. Je však třeba, aby s určenými prostředky hospodařilo ministerstvo školství a zvláště pak národní výbory na všech stupních maximálně účelně a efektivně.

Jednou z oblastí, ve které se podařilo maximálně splnit vládní úkol, bylo vybudování mateřských škol. V roce 1980 bylo v nich umístěno 80 % 3 - 5letých dětí. Krizová situace v této oblasti je za námi, silné populační ročníky se přelévají na základní školu a tak je možno podle situace v některých krajích zrušit k 1. lednu 1981 přechodná opatření. Přesto však nelze vývoj tohoto typu školských zařízení podcenit, zvláště v Praze a v Severočeském kraji, neboť tam je v procentu umístěných dětí velká disproporce oproti ostatním krajům.

Na základních školách a školách pro mládež vyžadující zvláštní péči se počet dětí zvýší a proto bude nezbytné i nadále uplatňovat přísná racionalizační opatření. Je nutné počítat s tím, že počty žáků i počty tříd se na tomto typu škol budou zvyšovat až do roku 1985 a s tím i průměrné počty žáků ve třídách. Je tedy zřejmé, že do roku 1985 porostou plány výkonů i u školních družin a klubů a zejména u školního stravování.

Pokud jde o stanovené cíle na školách II. cyklu, i zde jsou plány výkonů vysoké. Vždyť středního vzdělání by mělo dosáhnout do r. 1985 98 % mládeže, z toho úplného středního vzdělání 55 - 56 %.

K zajištění těchto výkonů, které nelze redukovat, stanoví direktiva vlády na 7. pětiletku přírůstek jen jistého počtu pracovních sil v oblasti národních výborů. Přesto tuto direktivu bude třeba ve všech krajích důsledně respektovat, musí být nadále realizována úsporná a realizační opatření, včetně přechodného opatření ve využívání učitelů-důchodců a učitelů externistů a včetně dalšího zvyšování přespočetných hodin učitelů.

K zabezpečení některých úkolů ve školství bude nutné, aby národní výbory i v 7. pětiletce použily fondů rezerv a rozvoje, případně jiných zdrojů. Půjde zejména o školy v přírodě pro děti z postižených oblastí, o přístavby a nástavby zejména základních a středních škol z prostředků na údržbu a vybavování nových kapacit. Školská investiční výstavba musí i nadále vytvářet příznivé podmínky pro plánovaný rozvoj jednotlivých druhů škol a školských zařízení v souladu s Dokumentem dalšího rozvoje čs. výchovně vzdělávací soustavy. Uvažovaný rozsah investiční výstavby v 7. pětiletce ve školství je nejnižší z dosavadních pětiletých plánů. Proto musí být hledána řešení zejména v akci "Z", dále v modernizaci, přístavbách a nástavbách. Ve volebním programech by měla být i nadále pro školství zachována priorita tím spíše, že bude nutný i předstih v přípravě středních škol na 8. pětiletku.

Již několikrát jsme v našem školském a kulturním výboru konstatovali, že prostředky vynaložené na přípravu vysokoškolsky vzdělaných odborníků jsou nemalé, přičemž mnoho z nich nevykonává práci, pro kterou jsme je vyzbrojili nákladnou a náročnou kvalifikací. Domníváme se proto, že bude nezbytné orientovat a stimulovat zájem studentů o studium na těch školách, kde to společnost nejvíce potřebuje, to jest především do škol technického směru.

Soudružky a soudruzi, kulturní a školský výbor se v návaznosti na projednávání návrhu plánu a rozpočtu kapitoly ministerstva kultury na rok 1981 zabýval i plněním usnesení ČNR z 28.10.1975 k rozvoji kultury v ČSR. Tato kontrola úkolů nám umožnila získat souhrnný pohled na dosažené výsledky, na nepopiratelné úspěchy i na přetrvávající problémy celé oblasti kultury. Informovaněji jsme mohli posoudit, zda plánované prostředky zabezpečují rozvoj kultury i v roce 1981.

Je nesporné, že v uplynulém období byl zaznamenán pozitivní vývoj ve všech oblastech umění. Důležitou úlohu tu sehrály umělecké svazy, které zejména svými sjezdy a hlavně manifestačním shromážděním v lednu 1977 v Národním divadle vytvořily předpoklady pro další ofenzívní působení v duchu kulturní politiky KSČ. Máme však za to, že je nutné prohloubit jejich vliv na samotnou uměleckou tvorbu, na upevnění socialistického charakteru umění především úzkým sepětím tvůrců se životem lidu své země. Nadále je třeba věnovat zvýšenou všestrannou péči výchově mladé umělecké generace. V té souvislosti je třeba zintenzívnit spolupráci s ministerstvem školství při zabezpečování úkolů uměleckého školství, podílet se větší měrou na plánovitém výběru a přijímání studentů, na optimalizaci počtu přijímaných na studium jednotlivých profesí i na rozmisťování absolventů v souladu s potřebami společnosti. Ukazuje se čím dál více, že vzrůstá potřeba kvalifikovaných uměnovědců, jejichž výchova není v dosavadním školství dostatečně zabezpečena.

Zdá se nám také, že třeba věnovat více kvalifikované pozornosti sféře tzv. masové kultury a jejímu agentážnímu zprostředkování. I když v oblasti zábavné hudby došlo k významnému politickému posunu, nemůžeme být zdaleka spokojeni se stavem textů populárních písní i s jejich interprety.

Máme za to, že by měl být znovu posouzen počet i rozsah a hlavně efektivnost všech festivalů, přehlídek a soutěží.

Od roku 1975 vytyčuje vláda každoročně na návrh ministerstva kultury hlavní směry kulturně výchovné činnosti pro příští rok jako jednotný ideový a akční základ pro tvorbu jednotných plánů v této oblasti. Každoroční zpracování ročních jednotných plánů je dnes již samozřejmostí ve všech obcích. Zvýšila se kvalita plánů i aktivní podíl všech organizací sdružených v NF. V obsahovém zaměření jednotných plánů se projevuje pozitivní tendence k výraznějšímu podílu této oblasti na zabezpečování celospolečenských výchovných úkolů. Slabinou dosud nezřídka je, že se neopírají o kritický rozbor místních problémů kulturně výchovné práce, což svědčí o malé odvaze vidět vlastní nedostatky a problémy a důsledně je řešit.

V řadě okresů a míst se v uplynulém období dařilo na základě jednotných plánů také účelově sdružovat prostředky na významné kulturně politické akce i na drobnější investiční úkoly v akci "Z". Dosud se však fondů kulturních a sociálních potřeb závodů a JZD méně využívá k vytváření trvalejších předpokladů pro rozvoj kulturních aktivit, ale v převážné míře k úhradě vstupenek na kulturní akce, zájezdy a občerstvení.

V lednu 1978 byly ve vládě ČSR zhodnoceny zkušenosti s realizací systému "Mládež a kultura", který byl uplatňován zvláště v Severočeském kraji a uloženo radám KNV i ministrům přijmout opatření k prohloubení kulturně výchovné práce s mládeží. Přes dosažené úspěchy v zavádění tohoto systému je třeba zintenzívnit a prohloubit metody a formy působení především na dospívající mládež, studenty a dělnickou mládež, kterou tento systém ještě zcela nepodchytil.

Soudružky a soudruzi, jestliže se můžeme právem chlubit před celým světem počtem a hojností profesionálních uměleckých těles a zařízení, pak nám stupen rozvoje zájmové umělecké činnosti musí všechny státy a národy závidět. Zájmová umělecká činnost významně ovlivňuje kulturní život, zábavu i volný čas našich občanů, zejména mládeže. V nebývalé míře ovlivnila činnost souborů zájmové umělecké činnosti kulturní život v obcích při oslavách kulturních a politických výročí. Oceňujeme tuto skutečnost, ale současně připomínáme, že je třeba věnovat péči rozvoji umělecké tvořivosti především dělnické mládeže, důkladněji a odborně i politicky fundovaněji připravovat existující soutěže a festivaly ZÚČ. Je jisté, že dalšímu kvalitativnímu vývoji by prospěla i zvýšená spolupráce amatérů s profesionálními umělci, zprostředkovaná především po linii uměleckých svazů.

Není pochyb o tom, že sít kulturně výchovných zařízení je v našem státě dostačující. Do struktury a řízení kulturních zařízení se však zatím nepromítly naléhavé požadavky větší racionality a integrace. Soustřeďování základních článků státní správy - MNV - do střediskových obcí a postupná redukce počtů národních výborů si vyžaduje přizpůsobit tomuto procesu i model sítě kulturních zařízení.

V 6. pětiletce byla významně posílena i materiálně technická základna kultury. Současná ekonomická situace zřejmě nedovoluje řešit i naléhavé problémy v této oblasti. Tím spíše je třeba maximálně využít všeho, čím kultura disponuje. Neměli bychom ale zapomínat, že zostřující se ideologický boj mezi socialistickým společenstvím a imperialistickými kruhy, bude vyžadovat naši připravenost v moderních prostředcích, které by umožnily účinně šířit naši socialistickou pravdu.

Soudružky a soudruzi, kulturní a školský výbor po projednání návrhů plánu a rozpočtu na rok 1981 v kapitolách ministerstva školství, ministerstva kultury, české televize, českého rozhlasu a ČÚTI doporučuje schválit předložené zákony ČNR o plánu rozvoje národního hospodářství a rozpočtu na rok 1981. Děkuji za pozornost. /Potlesk./