Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Zahajuji přerušené jednání České národní rady diskusí ke třetímu bodu schváleného pořadu 16. schůze České národní rady. Slovo má poslanec Karel Dohnálek.

Poslanec Karel Dohnálek: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, energetické potřeby našeho národního hospodářství si vynutily, zvláště v posledních letech, takový rozvoj domácí palivové základny, jaký nemá v minulosti obdoby. Jenom v loňském roce bylo např. v našem Severočeském hnědouhelném revíru vytěženo přes 68 mil. tun uhlí, což je o 6 mil. tun uhlí více, než na začátku 6. pětiletky.

Stejně tak i v dalších letech těžební úkoly porostou a jejich zajištění si vyžádá odpovídající opatření. Otázkou zásobování národního hospodářství a obyvatelstva palivy a energií se proto v tomto měsíci zabývalo i předsednictvo ÚV KSČ a svou pozornost soustředilo zejména na zabezpečování přípravy na zimní období 1980/1981. Předsednictvo ústředního výboru přitom znovu zdůraznilo, že zajištění paliv je třeba považovat za prvořadý úkol, k jehož dosažení je nutno vytvořit potřebné předpoklady především v oblasti řízení a mechanizace dělby uhlí v severočeském revíru, důsledně plnit úkoly v dodávkách investic a řešit i ostatní otázky, které s plněním těžebních úkolů úzce souvisejí.

Jednou z těchto otázek, na kterou bych se chtěl zaměřit, je i získávání a stabilizace pracovních sil pro náš Severočeský hnědouhelný revír.

Stav pracovníků SHD se zatím daří nejlépe doplňovat prostřednictvím volného a krajsky organizovaného náboru, především ze zdrojů Severočeského kraje. Takto bylo získáno v roce 1979 celkem 2360 pracovníků, což v případě krajsky organizovaného náboru představuje splnění plánu na více než 150 %. Je potěšitelné, že šlo z velké části o síly kvalifikované, potřebné pro technologii, která je v současné době dávána do provozu v povrchových dolech.

Horší situace je u celostátně organizovaného náboru pracovníků, jehož plnění nemohou národní výbory Severočeského kraje ovlivnit.

Na úkol získat celostátním náborem 500 osob, bylo koncernem generálního ředitelství SHD Most získáno 215 osob, t. j. pouze 43 %. Přitom zhruba platí, že čím vzdálenější kraj, tím horší výsledky. Mezi hlavní příčiny malého zájmu patří velká vzdálenost od místa bydliště a nevýrazná preference výdělkových možností v Severočeském hnědouhelném revíru. Kromě toho finanční náklady na získání pracovníků ze vzdálených míst celé republiky do SHD jsou neúměrně vysoké a často bez žádoucího efektu, neboť tito pracovníci zpravidla po několika měsících svévolně odcházejí.

Zde je nutno se zamyslet nad vhodností rozpisu limitu doplňkových zdrojů a při jejich určování přihlížet též ke vzdálenosti mezi místem zaměstnání a bydlištěm.

To, co platí pro nábor dospělých, platí v přiměřené míře i pro nábor dorostu. Nábor učňů pro organizace SHD byl ze zdrojů Severočeského kraje překročen, ale z počtu 265 učňů plánovaného v rámci celostátního náboru přišlo do revíru jen 58. Překračování limitu stanoveného v rámci kraje má pochopitelně nepříznivý vliv na plnění plánovaného náboru chlapců pro některé další prioritní organizace v Severočeském kraji, např. Chemické závody ČSSP Litvínov, Severozápadní dráha apod.

Řešení problematiky pracovních sil úzce souvisí s bytovou otázkou, neboť k získání potřebného počtu pracovníků z náboru a k jejich udržení, je nutno současně nabídnout i byt. Bez možností bydlení se nábor setkává s nezdarem. Podle očekávané skutečnosti bude počet dokončených bytů pro SHD plánovaný na 6. pětiletku s největší pravděpodobností v podstatě zabezpečen. To však ještě neznamená, že potřeba revíru tím bude plně kryta.

Počet neuspokojených uchazečů o byt se pohybuje již po několik let okolo 2000 a potřeba pro 7. pětiletku vyčíslená koncernem SHD na téměř 5,5 tisíce bytů, je podle dosavadního stavu přípravy pětiletého plánu kryta pouze ze tří pětin. Tento počet prakticky nestačí ani na potřebu bytů pro přírůstek pracovníků, se kterým se v příštích 5 letech počítá. Domnívám se proto, že řešení otázky zabezpečení dostatečného počtu bytů pro pracovníky SHD by mělo být znovu zváženo a že by měly být hledány takové formy preference, které by zájem o práci v hnědouhelných lomech na severu Čech ještě více podnítily.

Ze zkušeností z mého volebního obvodu na Teplicku je mi známo, že zajišťování bytové výstavby pro potřeby pánevních okresů Severočeského kraje je, zejména pro národní výbory jako investory a stavební organizace, úkolem náročnějším, než v jiných okresech republiky. Je to jednak proto, že příprava sídlištní výstavby byla již nejednou narušena dodatečnými změnami v koncepci těžební činnosti, ale i proto, že struktura bytové výstavby v Podkrušnohoří se vyznačuje malým podílem bytů prováděných formou individuální výstavby. Na Teplicku to např. činí jen asi 11 %, zatímco v některých jiných krajích až 38 %. Tím spíše je společenská podpora bytové výstavby v této oblasti žádanější.

Nemalé potíže v bytové výstavbě na Teplicku a v ostatních pánevních okresech Severočeského kraje způsobuje neuspokojivé plnění plánu technické vybavenosti, na které se podílí celá řada subdodavatelů. To přináší na stavbách značně složité vztahy. Výstavbu zdržují i dlouhé dodací lhůty technologických zařízení, především trafostanic a výměníkových stanic, nedostatečné zabezpečení bilancovaných materiálů a neplnění smluvních termínů od subdodavatelů, jako je tomu například u vysokonapěťových rozvaděčů. Zvládnutí akcí technické vybavenosti se stává limitujícím faktorem další bytové výstavby, a jeví se proto nezbytné posílit v tomto směru stavební kapacity, zvýšit úroveň organizace práce a zlepšit spolupráci partnerů na výstavbě.

Samotné byty však ještě nestačí pro kvalitní bydlení. Zvláště citelné pro horníky a všechny obyvatele nových sídlišť je zaostávání občanské vybavenosti. Není to, bohužel, žádná novinka a neplnění plánu výstavby občanské vybavenosti v celém Severočeském kraji bylo znovu konstatováno i v posledních kontrolních zprávách Komise vlády ČSSR a ČSR pro řešení problémů rozvoje Severočeského kraje a Výboru lidové kontroly ČSSR.

O to cennější je každá iniciativa stavbařů při snaze o zlepšení této situace. Tak např. v mém volebním obvodu se letos podaří v Teplicích - Trnovanech zkrátit termín výstavby mateřské školy pro 120 dětí o půl roku a s pětiměsíčním předstihem proti harmonogramu byla zahájena výstavba objektu prodejen a služeb v Bílině na sídlišti Litoměřická.

Vážené soudružky a soudruzi, uvedl jsem těchto několik problémů souvisejících se zabezpečováním těžby uhlí v Severočeském kraji proto, že i když bylo v tom již hodně vykonáno, jsou stále aktuální a jejich řešení si vyžaduje i nadále soustředěnou pozornost všech odpovědných výkonných orgánů.

V současné době se problémy se zajišťováním energetických zdrojů neomezují pouze na uhelné pánve, ale postupně se přesouvají i do oblasti výstavby jaderných elektráren. Prvá jaderná elektrárna na území ČSR má být uvedena do provozu v Dukovanech v roce 1983. Tento termín je však v důsledku 11 měsíčního skluzu ve výstavbě ohrožen, a to především pro nedostatky v řízení a koordinaci činnosti všech účastníků stavby. I když se nadřízené orgány stavbou zabývají a přijímají správná opatření - výsledek však pro nedůslednou pomoc přímo na stavbě, nedostatečnou kontrolu a vyvozování závěrů není vidět. Cestou k řešení této nedobré situace při výstavbě jaderné elektrárny Dukovany je aktivní úzká součinnost všech dodavatelů, stranických a odborových organizací a především mimořádná iniciativa pracovníků stavby.

Výbor pro průmysl a stavebnictví chce přispět ke zlepšení situace průzkumem za spolupráce poslanců Federálního shromáždění, ministrů, kteří zajišťují výstavbu, a místopředsedy české vlády. Domníváme se, že věci by prospělo ustavení vládního zmocněnce pro tuto mimořádně důležitou stavbu.

Na závěr mi dovolte, abych obrátil vaši pozornost i k druhé stránce palivoenergetické bilance, t. j. ke spotřebě paliv a energie, která je stejně významná jako zabezpečení vlastních energetických zdrojů.

Při projednávání výsledků hospodaření za uplynulý rok můžeme ocenit, že v důsledku opatření přijatých v roce 1979 nejvyššími stranickými a hospodářskými orgány došlo v minulém roce ke snížení růstu tuzemské spotřeby prvotních energetických zdrojů, což se projevilo i v poklesu energetické náročnosti v národním hospodářství. V prvních měsících letošního roku se však růst spotřeby elektrické energie opět zvýšil a podílí se na vytváření palivoenergetické napjatosti.

Domnívám se proto, že bychom měli my všichni poslanci České národní rady intenzivněji působit ve svých volebních obvodech a na svých pracovištích, aby s palivy a elektrickou energií se nejen neplýtvalo, ale úsporně hospodařilo tak, abychom společně s rozvojem těžby uhlí a výroby elektrické energie přispěli k vyrovnání palivoenergetické bilance potřebné jak pro výrobu, tak i pro náš každodenní život. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Dohnálkovi. O slovo se nyní přihlásil ministr vnitra ing. Josef Jung. Připraví se poslanec Ladislav Doležal.

Ministr vnitra ČSR ing. Josef Jung: Váženě soudružky a soudruzi poslanci, poslanec Vávrů ve svém dotazu otevřel šířeji velmi aktuální problematiku - efektivnosti provozu silniční dopravy, pro níž jednoznačně platí zvláště za současné energetické situace dosažení maximální hospodárnosti ve spotřebě pohonných hmot.

Federální vláda i vláda české republiky se v uplynulém období situací v silniční dopravě několikrát zabývaly. Už v roce 1977 byly přijaty zásady státní dopravní politiky a v uplynulém roce pak řada opatření k racionalizaci silniční dopravy se zvláštním zřetelem na hl. m. Prahu. Ministerstvo vnitra se zpracováním těchto základních materiálů aktivně zúčastnilo a podílí se systematicky ve značné míře na jejich realizaci.

Základním opatřením, uvedeným v usnesení - a nechci zde vzpomínat všech méně významných, je především stanovení optimální dělby přepravní práce mezi dopravou veřejnou a závodovou. Spotřeba pohonných hmot na tisíc tunokilometrů přepravního výkonu ve veřejné dopravě je např. 50 1, zatímco v dopravě závodové plných 881, tzn. o 76 % víc.

Ve veřejné dopravě se dosahuje proti dopravě závodové příznivějších kvalitativních ekonomických ukazatelů, zejména součinitele využití jízd, které činí ve veřejné dopravě 60 %, v závodové dopravě jen 52 %. Veřejná doprava dosahuje vyšší denní doby provozu téměř o hodinu a tím i celkového vyššího průměrného výkonu vozidla za rok, což má za následek hospodárnější a produktivnější provádění přeprav. Proto byl stanoven úkol ve zmíněných materiálech, aby veřejná silniční doprava převzala postupně všechny přepravy, které je schopna provádět hospodárněji než doprava závodová. Podíl veřejné dopravy v tunokilometrech z celé silniční dopravy má vzrůst z dosavadních 50 % na 55 % na konci příští pětiletky a na plných 60 % v roce 1990. Veřejná silniční doprava vykonávaná především podniky ČSAD má proto své místo především při realizaci přeprav vyplývajících z dodavatelsko-odběratelských vztahů, tzv. vnějších přeprav, a při dalším rozvíjení progresívních přepravních systémů, např. přepravy kusových zásilek Sběrnou službou ČSAD, přepravu kontejnery a především rozvojem tzv. vyhrazených přeprav. Žádoucí rozvoj veřejné dopravy tímto směrem se bude postupně zajišťovat státním plánem podle stanovených zásad pro rozdělování a bilancování silničních vozidel.

Závodová doprava naproti tomu při plnění svých úkolů zejména na úseku technologických přeprav bude koncentrovat vozový park do větších celků, prohlubovat dispečerské řízení a kontrolu a důsledně sledovat výsledky svého hospodaření. Ke zvýšení hospodárnosti závodové dopravy přispěje i převod převážné části dosud tzv. neplánované závodové dopravy do plánované dopravy závodové. To se týká zejména zemědělské dopravy, kde jsou ještě velké rezervy ke zvyšování hospodárnosti přepravy.

K zabezpečení realizace výše uvedených opatření uzavřelo ministerstvo vnitra meziresortní dohody s ministerstvem stavebnictví a ministerstvem průmyslu a v současné době se projednává sjednání obdobných dohod s některými federálními resorty a s ministerstvem zemědělství a výživy. Obsahem těchto dohod je zejména konkretizace podmínek dělby přepravní práce mezi veřejnou a závodovou dopravou na specifické podmínky jednotlivých resortů. Musím říci, že zatím nejlepší výsledky při realizaci těchto dohod jsme dosáhli s ministerstvem stavebnictví. V členění podle jednotlivých krajů jsou uzavírány nároky na přepravy a jejich zabezpečení a jsou hledány optimální cesty pro jednotlivá řešení.

Zvláště závažná je tato problematika při zabezpečování přepravních potřeb v Severočeském kraji. Musím říci, že realizace přijaté dělby práce se však daří velmi pomalu, zejména pro nedostatečné bilance sklápěcích vozidel pro organizace resortu stavebnictví, takže resort i nadále uplatňuje velké objemy technologických přeprav u veřejné silniční dopravy, což vážně narušuje dohodnutou dělbu přepravní práce.

Ve spolupráci s ministerstvem stavebnictví byly vydány i společné zásady pro provádění vyhrazených přeprav, na jejichž podkladě bude výrazně rozšířen objem těchto přeprav, při nichž veřejná doprava realizuje obsluhu daného zdroje jako jediný dopravce, což umožňuje řádně organizovat přepravní práci, zvyšovat vytížení vozidel a snižovat prostoje.

Zvláštní pozornost je věnována racionalizaci nákladní dopravy, především v hl. m. Praze. Na základě usnesení vlády ČSR č. 158/79 a v souladu se závěry sovětské expertízy se zpracovává za úzké spolupráce ministerstva vnitra řada opatření, zejména soustřeďování organizací závodové dopravy do větších celků, umožňujících vyšší organizaci přepravní práce, zaměstnávání nevyužitých vozidel závodové dopravy Pražským dopravním střediskem, případně převádění některých těchto vozidel do zřizovaných půjčoven nákladních a užitkových vozů a i prověřování možnosti převzetí některých přeprav veřejnou dopravou. Realizace přijatých opatření je velmi náročná a je nutno při ní překonávat objektivní i řadu subjektivních podnikových zájmů. Proto jsme zatím na počátku a daří se jen pomalu navržená opatření realizovat.

V současné době probíhá kontrolní prověrka využívání všech vozidel závodové dopravy na území hl. m. Prahy, jejichž výsledky budou podkladem pro realizaci výše uvedených opatření. Předpokládáme, že výsledky racionalizace nákladní dopravy v Praze bude možno v budoucnu využít i v dalších velkých městech, resp. v průmyslových aglomeracích.

Vedle těchto koncepčních opatření v silniční dopravě, jejichž efekt se projevuje postupně, je nutno věnovat velkou pozornost dosažení výrazného zlepšení ve vytěžování silničních vozidel. Ve spolupráci s orgány národních výborů a Veřejnou bezpečností byl proveden v březnu 1980 rozsáhlý průzkum využívání silničních vozidel. Celkem bylo kontrolováno téměř 73 tisíc vozidel veřejné i závodové dopravy. V současné době se získané výsledky ještě zpracovávají, ale podle předběžných výsledků průzkumu bylo více než 37 % všech kontrolovaných vozidel vytíženo pouze jednosměrně. Ukazuje to na rezervy ke zhospodárnění silniční dopravy. Poněkud lepší je výsledek u vozidel, která spadají do režimu stávající vyhlášky o vytěžování. Mám na mysli vyhlášku federálního ministerstva dopravy č. 141/1967 - týkající se jen vozidel o užitečné hmotnosti nad 5 t a přepravní vzdálenosti nad 70 km, kde bylo jednosměrně vytížených jízd zaznamenáno při této kontrole pouze 21 %. Dosavadní vyhláška o vytěžování vozidel nákladní automobilové dopravy z roku 1976 není přesto dostatečně účinná, a proto se připravuje její novelizace. V nové vyhlášce, která má vstoupit v platnost 1. října 1980, bude významně rozšířena oblast vozidel, na která se bude vztahovat povinnost vytěžování. Hranice přepravní vzdálenosti se sníží na 50 km a minimální užitečná hmotnost vozidel na 2,1 tun a od roku 1982 už na 1,5 tun. Bude též upřesněn a omezen počet případů, na které se režim vytěžování nevztahuje. K zajištění její plné účinnosti bude nutno rozšířit kontrolní činnost jak orgánů národních výborů, tak orgánů Veřejné bezpečnosti a při zjištěném nedodržování jejich ustanovení uplatňovat důsledně sankce stanovené příslušnými právními předpisy. Činnost orgánů Veřejné bezpečnosti byla již stanovena a tyto orgány budou při silničních kontrolách prověřovat i využití silničních nákladních vozidel.

V návaznosti na dříve přijatá opatření i na výsledky průzkumu v březnu letošního roku je pod vedením federálního ministerstva dopravy za naší úzké spolupráce zpracováván návrh komplexních opatření k úsporám pohonných hmot v silniční dopravě. Tento návrh jednak shrnuje již dříve přijatá opatření, jednak sleduje přijetí nových opatření. Základem těchto nových opatření je např. zavedení oblastního plánování přepravy s cílem dosažení minimalizace nároků na přepravu a optimální dělby práce v přepravě. Dále mají být jednoznačně stanoveny povinnosti výrobců a držitelů vozidel k zajištění maximální hospodárnosti provozu vozidel. Dále pak i stanovení jednotných zásad hmotné zainteresovanosti pracovníků silniční dopravy na úspoře pohonných hmot, které mají zabezpečit další snižování jejich provozní spotřeby.

Myslím, vážené soudružky a vážení soudruzi, že na tomto významném úseku našeho národního hospodářství byla přijata již celá řada potřebných opatření a další významná opatření se připravují. Je třeba říci, že zatím se ne vždy zmíněně opatření daří v plném rozsahu realizovat a dosáhnout příznivého ohlasu a spolupráce všech držitelů užitkových vozidel. Zmiňuji se o tom proto, že tento úkol musí společně zajišťovat jak pracovníci mého resortu, tak i pracovníci národních výborů všech stupňů, ale samozřejmě i pracovníci resortů, které řídí závodovou dopravu. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji soudruhu ministru Jungovi. Slovo má poslanec Ladislav Doležal. Připraví se MUDr. Balaš, DrSc.

Poslanec Ladislav Doležal: Vážené soudružky a soudruzi. Ze zprávy vlády České socialistické republiky i ze zpravodajské zprávy k vládnímu návrhu státního závěrečného účtu vyplývá, že mzdová problematika je stále živou a diskutovanou oblastí.

Dovolte mi proto k těmto otázkám říci několik slov, opřených jednak o zkušenosti z velkých podniků v mém volebním obvodě a jednak o výsledky různých jednání výboru pro plán a rozpočet.

Známé nedostatky v řízení se v poslední době projevují i v připouštění nežádoucího tlaku na mzdy a jejich zvyšování bez ohledu na podávaný výkon. Tato nedisciplinovanost vedla například v roce 1979 k tomu, že přes 130 hospodářských organizací překročilo plánovaný závazný limit mzdových a ostatních osobních nákladů a tím pochopitelně v určitém směru narušilo ekonomiku. Relace ve vývoji produktivity práce a průměrných mezd se nevyvíjejí zcela příznivě ve vztahu k plánovaným relacím. Ve vztahu k státnímu rozpočtu České socialistické republiky byla jen z těchto důvodů překročena plánovaná úroveň nákladů a tím zkrácen zisk o plné půl miliardy Kčs relativně ve vztahu k výkonům.

Přitom není málo případů, kdy se podniky snaží zmírnit dopad nekvalitní výroby na hospodářské výsledky různými intervencemi a tím v rozporu se všemi zásadami o odměňování podle zásluh nebo dokonce vylepšit hmotnou zainteresovanost nejen dělníků, ale především vedoucích hospodářských pracovníků. Apelujeme na všechny ministry, aby žádostem a tlakům na poskytování výjimek nepodléhali a nepovolovali je. Podle mého názoru je třeba skoncovat se stavem, kdy na jedné straně se právem pozastavujeme nad poměrně velkým množstvím nekvalitních výrobků a na druhé straně dostáváme informace, že se překračují závazné mzdové limity. Když se dokáží s relacemi mezi růstem produktivity práce a průměrné mzdy a mezi kvalitou výroby a mzdovými limity vypořádat zásluhou zlepšení řízení mnohé podniky, nevidíme důvodu, proč by to nedokázaly všechny podniky.

Názorný příklad přináší srovnání mezi výsledky práce experimentujících a ostatních podniků. Ztráty nekvalitní výroby byly v roce 1979 u experimentujících podniků dva a půlkrát nižší a samozřejmě byly jim také mzdové prostředky kráceny podstatně měně. To je jasný důkaz, že experiment vedl ke zvýšení kvality a právem se stal základem v této oblasti pro zdokonalení soustavy plánovitého řízení po roce 1980.

Všichni pracující si však musí uvědomit, že opatření k zdokonalení soustavy řízení a plánování v oblasti mzdové politiky budou velmi citlivá a patrně i konfliktní. Uvážíme-li, že například část mzdových prostředků vázaná na efektivnost a kvalitu se z dosavadních čtyř procent zvýší na dvacet procent. To povede k výraznějšímu odměňování kvalitní práce, ale také k citelnějšímu postihování nekvalitní činnosti. Tento princip i další opatření ve mzdové oblasti je třeba plně podpořit a podniky, kde dnes tyto relace zatím nejsou v pořádku, by se měly poučit u podniků, kde tyto otázky zvládají.

Řešení těchto ekonomických problémů je třeba spojovat s ideovým působením na všechny pracující v duchu závěrů 15. zasedání ÚV KSČ. Musíme se daleko lépe naučit v praxi přistupovat k řešení všech obtížných ekonomických otázek jejich spojováním s činností ideologickou a s masově politickou prací, a tak odstraňovat trpělivě zaostávání ve vědomí lidí, které se projevuje i v oblasti mzdové politiky.

K upevnění mzdové disciplíny by podle mého názoru přispělo i zprogresivnění zákoníku práce a navazujících předpisů tak, aby nebylo pro pracovníky s nízkou výkonností a neangažovaným vztahem k práci tak snadné přecházet na jiná pracoviště a dostat přitom ještě vyšší mzdu a jiné výhody.

Významnou úlohu v upevnění mzdové disciplíny měla sehrát racionalizace práce a mzdových soustav. Nesporně byly vytvořeny předpoklady k tomu, aby se výše výdělků a jejich relace dostaly do nejtěsnější závislosti na individuálních výsledcích práce a aby byla zvýhodněna dobrá, kvalitní a tvůrčí práce před prací nejakostní a nekvalifikovanou. Její realizace nebyla jednoduchou záležitostí tam, kde byla upřímná snaha naplnit její záměry. Zásadní otázkou byla objektivizace všech norem spotřeby práce, jichž je ve velkých podnicích ohromné množství. Bylo třeba posoudit a zařadit všechny pracovníky podniku, měla-li být zásada racionalizace uplatněna jednotlivě. Například v oborovém podniku Vítkovice to bylo na 40 tisíc pracovníků.

Po určité době od zavedení principů racionalizace práce a mzdových soustav vidíme její kladné stránky, ale současně se setkáváme v našich podnicích i s řadou oprávněných připomínek, které mají za cíl zdokonalovat její účinnost. Je to pochopitelné, protože i když podstaty záměrů vytyčených při jejím započetí bylo dosaženo, zůstaly přesto některé otázky a připomínky prakticky po celou dobu 7 let od doby jejího ověřování nevyřízeny a tím dochází k částečnému znehodnocení některých jejích motivačních prvků. Realizace řady z nich však není plně v pravomoci nebo možnostech podniků. Uvedu některé, jako podněty pro příslušné ministry vlády ČSR.

Vážným a přitom nedořešeným problémem je vývoj mzdových relací mezi jednotlivými odvětvími, mezi výrobní a nevýrobní sférou, mezi různými profesemi apod.

Bylo by žádoucí řešit také zařazení některých dalších technických funkcí do zvýhodněných platových stupnic, kategorizační podmínky, dynamizaci tarifů u technicko-hospodářských pracovníků, tarify pro nutné nekvalifikované dělnické činnosti apod.

Skutečností je, že v současné době začíná mzdová soustava negativně působit i na organizační strukturu a skladbu funkcí, jakož i na stupně odpovědnosti v rámci jednotlivých odborných činností. Trend relací mezi platy dělníků a THP má u řady podniků klesající tendenci, podíl pevné a pohyblivé složky mzdy již není vyhovující a na růstu výdělku se podílejí prémie a odměny, tedy důležitý motivační prvek, daleko méně než úpravy základních mezd a různé příplatky. V zájmu docílit zvýšení mzdy dochází k násilným změnám v organizační struktuře a povyšování funkcí, aniž by se změnil obsah a kvalita práce. Nezájem o nekvalifikované nutné dělnické činnosti se řeší kompenzováním nižšího tarifu pohyblivou složkou mzdy.

Mzdový systém je poměrně administrativně náročný; to vede při automatizovaném zpracování mzdové agendy ke zvýšení nákladů na zpracování mezd a k vázání zbytečně velkého počtu pracovníků. Složitost mzdového systému znamená i nepřehlednost pro pracující a tím se narušuje účinnost mzdového systému.  

I když například celostátně došlo k podstatnému snížení počtu používaných stupnic mzdových tarifů, v některých, zejména větších a strukturálně složitějších podnicích, se naopak jejich počet zvýšil. Například v n. p. Nová huť Klementa Gottwalda se dříve používaly u dělníků tři stupnice mzdových tarifů, po uplatnění zásad racionalizace práce a mzdových soustav šest základních stupnic při současném uplatnění řady nových příplatků. V souvislosti s následnou realizací diferenciačních záměrů se uplatnily další samostatné složky mezd, protože existující systém neumožňuje prostřednictvím základních mezd řešit různé mimokvalifikační faktory; v hutích jsou to například fyzická námaha ve vícefaktorovém prostředí, psychická zátěž narůstající v souvislosti s postupující intenzifikací apod.

Dnes není výjimkou, že u jednoho pracovníka jsou v nadtarifní části výdělku uplatněny kromě prémií, případně výkonnostních odměn, i zvláštní odměny u neatraktivních činností, odměny za práci v odpoledních a nočních směnách, vedle příplatků za práci v nočních směnách, stabilizační odměny úzkoprofilových profesí apod. Jistě si všichni dovedete představit, kolik práce je třeba vynaložit na vyhotovení prvotních dokladů.

Proto čekáme od zdokonalení mzdového mechanismu pro 7. pětiletku řešení i této otázky a věříme, že při konkretizaci opatření bude využito plně zkušeností našich podniků při zjednodušování mzdového systému, a tím při zvyšování jeho účinnosti.

Má-li být zajištěna trvalá účinnost mzdového systému, musí mzdové tarify a mzdové formy reagovat pružně na měnící se podmínky ve výrobě, technice, organizaci řízení ap. Přitom jednotlivé složky výdělku se musí podílet na celkové mzdě v optimální výši; jakmile jen jedna z nich překročí optimální hranici, ztrácí svou činnost nejen ona, ale i ostatní složky. Proto by bylo třeba realizovat v praxi dynamizaci tarifů, která by měla řešit nejen měnící se podmínky výroby, zejména postupující automatizaci výrobních procesů, ale měla by přehodnocovat i váhu mimokvalifikačních faktorů, systém používání příplatků za prostředí, oceňovat realizaci nosných programů, řešit problémy průmyslových aglomerací z hlediska stabilizace pracovníků ap.

Není pochyb o tom, že řadu otázek uplatňování zásad mzdové politiky mohou a musí řešit podniky v rámci svých možností, ale nelze očekávat od celostátně platných předpisů řešení specifik jednotlivých podniků. Proto například k posílení pozitivních stránek zavedené racionalizace práce a mzdových soustav a ke kompenzaci vzniklých problémů při jejím zavádění byla v oborovém podniku Vítkovice vypracována dlouhodobá "Koncepce mzdového vývoje stimulace a diferenciace na 6. pětiletku". Tato koncepce řešila systém regulace mzdového vývoje tak, aby základní mzdy, ostatní osobní náklady a fond odměn odpovídaly hospodářským a výrobním výsledkům a aby byly vytvářeny předpoklady pro snižování podílu živé práce ve výrobku. V tarifní politice bylo cílem vyřešit zejména jednostranné posuzování kategorie podniků podle počtu pracovníků, a tím nemožnost odpovídajícího zatřídění některých funkcí v přímé řídící lince, dále zatřídění některých speciálních dělnických profesí, neúměrné požadavky na vzdělání u některých funkcí technicko-hospodářských pracovníků apod.

Diferenciační program v tomto podniku si klade za cíl výrazněji oceňovat práci kvalifikovaných dělníků s trvale dobrými výsledky práce, zajišťovat odpovídající relace mezi hlavními dělnickými profesemi, zajišťovat žádoucí relace mezi kvalifikovanými mistry a předními dělníky a výrazněji zhodnocovat práci tvůrčích pracovníků v přípravě výroby a v technickém rozvoji.

Výsledky realizace této koncepce jsou velmi dobré, vhodně doplňují za daných podmínek racionalizaci práce a mzdových soustav a vřele bych doporučoval zkušenosti oborového podniku Vítkovice přiměřeně aplikovat v dalších podnicích. Děkuji za pozornost. /Potlesk./