Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Doležalovi. Slovo má poslanec prof. MUDr. Balaš. Připraví se poslanec dr. Zdeněk Hoření.

Poslanec prof. MUDr. Vladimír Balaš, DrSc.: Vážené předsednictvo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci. Dovolte mi, abych jako člen zdravotního a sociálního výboru řekl několik slov k problematice našeho zdravotnictví a hospodaření na tomto úseku.

Opravňuje mě k tomu ani ne tak členství ve zdravotním a sociálním výboru ČNR, jako spíše oněch 33 let strávených ve službách našemu zdravotnictví.

Patřím totiž ke generaci, která si dobře pamatuje, jaké zdravotnictví nám zanechala buržoazní republika a okupace, kolik námahy nám dalo po únoru 1948 sjednotit toto rozdrobené, na soukromokapitalistickém základě postavené a naprosto nevyhovující zdravotnictví.

Avšak tato námaha nebyla marná. Za uplynulá léta se nám v tomto státě podařilo vybudovat zdravotnictví skutečně socialistické, založené na principech všeobecné dostupnosti, bezplatnosti a vysoké odborné úrovně.

V péči o zdraví lidu jsme dnes vlastně již na úrovni komunistické společnosti, neboť prozatím jedině zde platí, že každému se dostane podle jeho potřeb.

V přestavbě našeho socialistického zdravotnictví hrála a i svými hraje vedoucí úlohu zdravotnická zařízení hl. m. Prahy.

Jako hl. město Československé socialistické republiky, v němž jsou soustředěna naše nejpřednější vědecká a léčebná zařízení, Praha byla a je největším centrem preventivní léčebné péče, vědeckovýzkumné a pedagogické činnosti.

Bohužel této rozsáhlé činnosti zdaleka neodpovídají podmínky, v nichž pracovníci zdravotnictví, pedagogiky a vědy jsou nuceni pracovat. Není tajemstvím, že pražští zdravotníci, vědeckovýzkumní pracovníci i lékaři pedagogové pracují v nejméně vyhovujících podmínkách v rámci celé federace.

Je všeobecně známo, že až na některé ojedinělé případy jsme žádná nová lůžková zařízení v Praze nepostavili a že většina léčebně preventivní péče, vědeckovýzkumné a pedagogické činnosti je provozována ve starých, historicky sice cenných, avšak naprosto nevyhovujících objektech. Vezměte např. Fakultní nemocnici na Karlově náměstí, nemocnici Pod Petřínem, Na Františku, ale i mladší nemocnice např. Na Bulovce a jiné.

Avšak nejen nevhodné umístění zdravotnických zařízení znehodnocuje zodpovědnou práci zdravotníkům, vědcům a pedagogům.

Velmi často tuto práci výrazně znesnadňuje nedostatek moderní diagnostické a léčebné zdravotnické techniky, středního a nižšího zdravotnického personálu. Zejména chronický nedostatek těchto pracovníků vede ke krácení i tak nedostatečného lůžkového fondu a samozřejmě k oprávněné nespokojenosti našich pracujících, k prodlužování čekací doby nebo k přeobjednání k přijetí na lůžko.

Další závažnou skutečností, která často znehodnocuje práci zdravotníků v oblasti diagnostiky a léčení je ne vždy v dostatečném množství a potřebný sortiment zdravotnického materiálu a léčiv. Podle názoru zdravotního a sociálního výboru, který se otázkou výroby a distribuce léčiv a zdravotnického materiálu velmi podrobně a opakovaně zabýval, vyžaduje tento úsek zodpovědného rozebrání, zhodnocení současného stavu a rozhodnutí o dalším vývoji i o nových formách a metodách řízení.

Soudružky a soudruzi, to je jen několik málo problémů, které znesnadňují plnění povinností zdravotníků, jejichž převážná většina velmi obětavě tyto potíže překonává a hledá všechny způsoby, jak našeho občana co nejlépe zdravotně zabezpečit, což je jeden z hlavních cílů politiky naší KSČ v péči o člověka.

Jsem přesvědčen, že je nezbytné, pokud se pražského zdravotnictví týká, podniknout urychleně opatření k odstranění alespoň havarijních stavů, aby mohl být zajištěn plynulý chod léčebných, vědeckých i pedagogických zdravotnických zařízení. Je mi jasné, že za nynější situace nemůže naše společnost věnovat miliardové částky na výstavbu nového lůžkového zařízení v Praze, tím spíše, že stávající lůžka nejsou zdaleka plně využita. Proto tím více je nutno věnovat pozornost kvalitní údržbě a rekonstrukci stávajících zařízení, plnému využití lůžkového fondu a moderní techniky. Domnívám se, že v tak velkých městských aglomeracích, jakými jsou Praha, Brno a Ostrava, by bylo možné uvažovat o vytvoření specializovaných podniků pro provádění těchto rekonstrukčních a údržbářských oprav. Je zřejmé, že NVP bude sám s velkými obtížemi plnit všechny tyto úkoly.

Domnívám se, že tak jako v jiných oblastech, měly by i v oblasti zdravotnictví Praze účinně vypomoci ostatní kraje federace, eventuálně by měl být výrazně posílen rozpočet hl. m. Prahy. Vždyť v pražských zdravotnických zařízeních je léčeno z jiných krajů, a to v rámci celé ČSSR, 25 - 27 % těch nejkomplikovanějších případů. Na pražské lékařské fakulty přijímáme posluchače z celé ČSR a část i ze SSR a řešené vědeckovýzkumné úkoly na našich zařízeních mají vesměs celospolečenský dopad.

Zdravotní a sociální výbor se opakovaně zabýval problematikou pražského zdravotnictví a přijal řadu konkrétních doporučení, mezi nimi zejména k řízení pražského zdravotnictví. Zdravotní a sociální výbor je toho názoru, že před řešením řízení pražského zdravotnictví je třeba provést jeho důkladnou systémovou analýzu, vypracovat varianty řešení a začlenit je organicky do celorepublikové pyramidy řízení. Přitom zachovat uskutečnitelnou působnost národních výborů příslušných stupňů ve smyslu usnesení předsednictva ÚV KSČ z dubna 1979.

Soudružky a soudruzi, nechť se nikdo z přítomných necítí dotčen. Uvedl jsem jen některé problémy pražského a bohužel nejen pražského zdravotnictví. Zmínil jsem se zde o nich proto, abychom my, poslanci České národní rady, spolu s národními výbory i s ministerstvem zdravotnictví se snažili tyto problémy řešit a nedostatky odstranit, neboť zdraví je to nejcennější, co člověk má. Novou, socialistickou společnost může budovat jen zdravý a spokojený občan. Komunistická strana Československa si byla této skutečnosti vždy vědoma, a proto věnovala zdravotnictví vždy prvořadou pozornost, Důkazem toho jsou stále se zvyšující částky věnované našemu zdravotnictví.

Náš výbor se velmi odpovědně zabýval hospodařením s prostředky na úseku zdravotnictví. Domnívá se, že je třeba mimo jiné ze strany resortů zdravotnictví věnovat zejména zvýšenou pozornost hospodářským organizacím podléhajícím ministerstvu zdravotnictví.

Soudružky a soudruzi, závěrem mi dovolte, abych navrhl za výbor zdravotní a sociální vyslovit souhlas s předloženým státním závěrečným účtem ČSR za rok 1979. Děkuji. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci prof. dr. Balašovi, slovo má poslanec Zdeněk Hoření.

Poslanec RSDr. Zdeněk Hoření: Vážené soudružky a vážení soudruzi, jménem kulturního a školského výboru ČNR bych chtěl doporučit, aby byly schváleny také položky státního závěrečného účtu, týkající se kultury, školství, Televize, Rozhlasu a Českého úřadu pro tisk a informace.

Podklady, které máte k dispozici, potvrzují, že naše společnost vynakládá do těchto oblastí společenské nadstavby rozsáhlé prostředky. Kulturní a školský výbor se snažil v rozsahu svých možností prověřit, jak se s nimi hospodařilo a hospodaří. Došli jsme k závěru, že se v podstatě hospodařilo dobře, i když výbor vyslovil celou řadu připomínek na adresu rozpočtových organizací. I na tuto sféru totiž platí některé poznatky, o nichž zde v širších souvislostech hovořil ministr Tlapák, a to, že někteří, možná že mnozí odpovědní pracovníci slovy hovoří po novu, uznávají nezbytnost náročnějších požadavků na řízení a hospodaření, ale v praxi jednají a hospodaří postaru.

I na úseku nadstavby je vždy důležitý výsledný efekt, který ovšem na peníze nelze změřit, a to jak na úseku institutu našeho výchovného systému, našeho ideově politického působení, jak tyto instituty pomáhaly přetvářet a formovat vědomí našeho člověka.

O komplexu všech těchto otázek se v březnu hovořilo na 15. zasedání ÚV KSČ, které - obrazně řečeno - pořídilo rentgenový snímek naší společnosti. Ukázalo, jaký je stav společenského vědomí. Je nesporné, že toto vědomí učinilo značný pokrok, srovnáme-li je se situací v krizovém a pokrizovém období. Toto společenské vědomí se dále vyvíjí, ovlivňuje je především to, co patří k pozitivním výsledkům našeho života. Pozitivně je ovlivňují svou činností i instituce, o nichž jsem hovořil v úvodu - především škola, ale také kultura a umění a jistě svým každodenním vlivem také sdělovací prostředky.

Vy všichni dobře znáte, jaké je naše veřejné mínění a jistě budete souhlasit, když řeknu, že je také často značně vrtkavé, kolísavé, náladové.

Víme dobře, že toto vědomí či veřejné mínění, není izolováno od vnějších vlivů. To, že na náš prostor denně působí nepřátelské stanice 35 hodin v české i slovenské řeči, to, že na 1/3 území je přijímatelné televizní vysílání Rakouska a NSR, to samozřejmě musíme započítat do těchto vnějších vlivů. Pak tu působí mnohá hesla z dědictví pravicového oportunismu a samozřejmě působí tu negativně i naše vlastní chyby a nedostatky našeho života, naší politické a hospodářské praxe. Řečeno stručně, to jsou reality ideologického boje v naší společnosti, tak o něm velmi zasvěceně a naléhavě hovořilo 15. zasedání ÚV KSČ, které všem nám, ať pracujeme na ideologickém či hospodářském nebo správním úseku, naléhavě promlouvá do duše a ukazuje, že všude tam, kde v ideovém působení ponecháme vakuum, bude okamžitě zaplněno nepřítelem. Když na tu či onu otázku, kterou si lidé kladou, a víte lidé si kladou hodně otázek, neodpovíme včas a plně my, odpoví ji za nás zkresleně a tendenčně ideologický protivník. To samozřejmě především platí i pro úsek, kterým se zabýval náš výbor - pro naše pedagogy, pro naše umělce, platí to pro naše novináře. Pro ně by se zpráva přednesená na 15. zasedání soudruhem Biľakem, měla stát každodenní pomůckou, a to pomůckou trvalou, neboť dává celý komplex návodů, jak učinit náš výchovný systém účinnějším. Nemůžeme očekávat žádných milostí od ideového protivníka, ideový boj se bude dále zostřovat. Je proti nám dokonce vedena psychologická válka.

My v tomto boji nebudeme ani srážet televizní antény ze střech, ani zakazovat poslouchání zahraničního rozhlasu. Budeme se řídit zásadou 15. zasedání: "Paralyzovat vliv nepřátelské propagandy lze jedině kvalitou našich programů, přesvědčivostí a silou naší pravdy".

Z tohoto hlediska má velký význam rozvoj materiálně technické základny ideologického úseku. Chtěl bych v této souvislosti připomenout jeden nepublikovaný výrok soudruha Brežněva: "Nyní, kdy se veřejné mínění stalo bez nadsázky obrovskou politickou silou, disponovat mocným ideologickým aparátem je stejně důležité, jako mít pevnou obranu." Myslím, že toto srovnání je velice jasné a přesvědčivé.

Jsou to moudrá a prozíravá slova. V souladu s nimi se i u nás vkládají značné prostředky do technické základny Televize a Rozhlasu, méně však bohužel do rozvoje polygrafie. Nám samozřejmě nemůže být lhostejné, jak tento mocný ideologický aparát efektivně působí. Já se zde omezím alespoň několika poznámkami na adresu sdělovacích prostředků.

15. zasedání ÚV KSČ oprávněně ocenilo vše, co se v Televizi, Rozhlasu či novinách v posledních letech zlepšilo. Jistě souhlasíte, že se mnohé zlepšilo. Nicméně je třeba říci kriticky i sebekriticky, že v produkci naší Televize, Rozhlasu a jiných sdělovacích prostředků je ještě mnoho průměrných a podprůměrných věcí, že ne vždy umíme včas a pohotově reagovat na vznikající problémy, či fundovaně odpovídat na ožehavé otázky doby, zvláště bohužel ve vnitřní politice. Někdy si někteří autoři nepřípustně vypomáhají siláckými výrazy, píší, jak se říká, "motykou".

15. zasedání ÚV KSČ znovu vyzývá pracovníky sdělovacích prostředků, aby pomáhali více rozvíjet zápas s navyklými metodami práce a myšlení, s rutinou, s resortismem, se snahami lokálpatriotismu, s lajdáctvím a neodpovědností. Stále však ještě nejednou stojí náš redaktor v rozpacích, jak se pustit do takového boje, zda má k tomu dostatek občanské statečnosti, zda má nakonec dostatek znalostí o věci, aby nakonec neudělal více škody než užitku, což se bohužel také stává. Zvláště bezradně stojí a stojíme před takovou metlou, která se u nás rozmáhá, jako je úplatkářství, jako jsou manýry, kdy si podniky při plnění svých hospodářských povinností či odběratelsko-dodavatelských úkolů vymiňují materiální protislužby, kdy se vedle oficiální ekonomiky vytváří jakási druhá, neoficiální ekonomika atd. Často bezradně přešlapujeme i v boji s maloměšťáctvím, příživnictvím a jinými pozůstatky starých mravů.

Na závěr mi dovolte, soudružky a soudruzi, připomenout jeden požadavek, kterým se 15. zasedání ÚV KSČ obrací na všechny úseky ideově výchovné práce. Je to požadavek na jednotu našich slov a našich činů. Jde o jeden z nejzávažnějších výchovných principů v naší společnosti. Učitel by měl jednat tak, jak hovoří ke svým žákům a žáci ho podle toho také posuzují. Podobně novinář, podobně ředitel atd. Tento požadavek se ovšem týká nás všech, ať pracujeme na kterémkoli úseku. A dodal bych, že uplatňovat tento princip nestojí státní pokladnu ani korunu, ale jeho efekt má obrovskou výchovnou hodnotu. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Hořenímu. O slovo se nyní přihlásil místopředseda vlády ČSR ing. Stanislav Rázl.

Místopředseda vlády ČSR ing. Stanislav Rázl: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, dotaz, který mi položila poslankyně Divilová souvisí s celkovou problematikou rozvoje národního hospodářství a řešením jedné nejzávažnější otázky pro 7. pětiletku, tzn. s problematikou politiky reprodukce základních fondů a investování zvlášť. K celkovému pochopení situace byla v souladu s obsahem direktiv také dispozice, jak se chovat právě pro 7. pětiletku a pro rok 1981 v této oblasti investic. Dovolte mi říci zcela otevřeně, že máme-li všichni společně, výrobní i nevýrobní sféra, podniky i centrum, splnit zadání z direktiv v oblasti investic, ale zejména splnit zpřísňující rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ k 7. pětiletce a k roku 1981, budou problémy, které budeme společně řešit v nejbližším období pro nás pro všechny velice nepopulární, mnohdy velice obtížně, z hlediska minulosti dokonce nepřijatelné. Máme-li úspěšně vyřešit to, nač se ptá posl. Divilová, budeme moci stavět jen z nejnutnějších to nejnutnější. Oč tedy jde?

K 1. lednu 1979 jsme měli rozestavěnost v úseku investic za 2 mil. Kčs na území ČSR něco přes 200 tis. miliard. Z toho bylo asi stavebních 132 miliard, na závazných úkolech byla rozestavěnost 41 miliard a na ostatních stavbách 91 miliard stavebních prací. Průměrná velikost prováděných prací je ve stavebních pracích asi 31 miliard, v závazných úkolech 340 milionů a v ostatních 25 milionů Kčs, připadajících na jednu stavbu. Průměrná doba výstavby podle našich lhůt je ve všech stavbách 3 a půl roku, na závazných úkolech 4,8 roku a na ostatních 3,1 roku. Abychom tyto normované lhůty výstavby mohli zrealizovat, potřebovali bychom ročně asi 42 miliard stavebních prací. K tomu máme však v plánu pouze 28 miliard pro stavby nad 2 mil., z toho 9 miliard na závazné úkoly. Ročně se nesplní z těchto 28 miliard v průměru 2 miliardy Kčs z důvodů materiálně technického zásobování, projektové nepřipravenosti a také ztrát výkonnosti ve stavebnictví. V celkové bilanci stavebních prací pro celou investiční výstavbu, tedy včetně komplexní bytové výstavby, dálnice, vybrané silniční sítě, metra, a všeho, co se provádí v severních Čechách, bychom potřebovali asi 38 - 39 miliard korun stavebních prací. Ročně splníme 34 - 34,5 a schodek oproti plánovaným úkolům je v průměru ročně 4 miliardy korun. Z toho připouštíme, že asi 1,5 - 1,7 mld je schodek v bilanci, na který už dopředu víme, že stavební kapacity nemáme a zbytek 2,5 mld ztrácíme z důvodů, o kterých jsem mluvil.

Jaká připravujeme opatření a co s tímto stavem na úseku investiční výstavby hodláme dělat. Tak také zněl dotaz.

1. Je nutné začít realizovat politiku naší strany, která už byla vyhlášena na XIV. sjezdu a potvrzena XV. sjezdem strany, že se musí zakládat hospodárná řešení do projektu, že investor nemá právo se vymlouvat na projektanta, projektant na stavbaře a strojaře a všichni dohromady nám navrhují nehospodárné drahé objekty. To je tedy první úkol - hospodárně projektovat a nechtít nadměrnost.

2. Musíme vyvodit závěry, které už teď jsou připravovány a které budou eliminovat důsledky růstu rozpočtových nákladů. Podle našeho odhadu vzrostou rozpočtově náklady v 6. pětiletce oproti předpokladům zapsaným v plánech o 10 miliard korun za 5 let, čili průměrně ročně 2 miliardy korun. Přirozeně při takovémto tempu růstu rozpočtových nákladů z nejrůznějších důvodů nelze udržet žádnou stabilitu investičního plánu. V připravovaných opatřeních to tedy znamená, že každý investor ponese plně důsledky růstu rozpočtových nákladů.

Je třeba vidět, že zakládaná hospodárnost, důkladná příprava o zamezení růstu rozpočtových nákladů není nějaké svévolné administrativní opatření, nýbrž, že to je zájem udržení politiky rozvoje této republiky v oblasti reprodukce základních fondů, neboť vývoj růstu rozpočtových nákladů staveb ve výrobní i nevýrobní sféře jenom přes odpisy nese takové zatížení výroby, nebo takové zatížení užití národního důchodu, které nám zužuje prostor v růstu životní úrovně v oblasti osobní i společenské spotřeby. Dnes už je tempo růstu odpisů rychlejší než je tempo růstu výroby, než je tempo růstu zisku a tempo růstu užití národního důchodu. Ztravují nás tedy nehospodárné a drahé objekty.

Současně musíme okamžitě přistoupit k prověrce všech staveb, které budeme zapisovat do 7. pětiletky z hlediska efektivnosti jejich projektové, územní a investorské přípravy a konečně zkoumat každý projekt z hlediska dodavatelského zajištění nejen stavebních prací, ale zejména ocelových konstrukcí a dodávek technologie. Chci otevřeně říci, že už 4 roky upozorňujeme, že republika nebude mít dostatek kovové substance, že nebudou ocelové konstrukce a přesto je mnoho staveb naprojektováno na ocelové konstrukce a nyní při velikém křiku musí jít z plánu, protože bilance kovů nedovoluje celou řadu staveb realizovat.  

3. Federální vláda učinila určitá rozhodnutí při schvalování direktiv, jejichž motivace spočívá v tom, aby byly zkráceny lhůty výstavby a snížen nadměrný rozsah nedokončené výstavby. Máme vytvořit oproti rozpisu direktiv 15% rezervy v zahajovaných stavbách pro celou pětiletku a od roku 1983 až 1985 se musí vytvořit rezerva v objemech investic, které by měly rovněž asi 15 % a které by nám měly realizovat akce, o kterých nyní máme jen rámcové představy, např., které vyplynou z koordinace plánů v rámci RVHP anebo některých nutných dodatků, jako se nám to stalo v této pětiletce v souvislosti s urychlením těžby uhlí v severních Čechách. Musíme teď vytvořit rezervy, aby plán nepředurčoval do poslední koruny a do poslední hmoty využití zdrojů.

4. Připravuje se soubor opatření ke zlepšení situace ve výkonnosti centrálně řízeného stavebnictví i místního stavebnictví, stavebnictví zemědělského i ostatních resortů. Jde o to, že musíme skoncovat s velkými ztrátami přímo při realizaci staveb, ať už jsou způsobeny špatnou předvýrobní přípravou nebo pozdní projekcí nebo dokonce některými chybami v materiálně technickém zásobování ať vlastním materiálem nebo materiálem od ostatních dodavatelů, ale také i tím, že je nízká úroveň přímého řízení staveb, jak to všichni známe. Zde hraje velkou roli revize výkonových a materiálových norem, před kterými naše stavebnictví stojí, včetně toho, že se musí zvýšit podíl akordní mzdy, která není dnes vyšší než 12 % a která je jedním z tlaků na to, aby si stavbaři nejen vydělali, ale také, aby stavby byly důkladně připraveny a výrobně a technicky prokalkulovány. A konečně, s procesem urychlování staveb a zkracování průměrné výstavby na dobu výstavby dnes normovanou, tzn. 3,6 roku, protože průměrná doba výstavby je daleko přes 4 roky, znamená, že se musí pokračovat v adaptaci stavebních kapacit tak, aby svojí strukturou odpovídaly struktuře investiční výstavby a jejímu rozmístění, které znamená, že je nutné provést posílení dokončovacích prací, které potom konečně sebou nese i velice národohospodářsky závažnou operaci, tzn., že snížením nebo zvětšením objemu dokončovacích prací dostáváme globálně menší objem stavebních prací, pokud se nepodaří vykompenzovat rychlejším růstem produktivity práce a vlastní výkonností stavebnictví.

5. Současně s přípravou pětiletky se musí probilancovat i strojírenské dodávky, a to jak individuální stroje, tak i celé výrobní celky, které mají zabezpečit profil naší investiční výstavby.

Soudružky a soudruzi poslanci, celá tato kvantifikace je nyní předmětem naší práce pro rok 1981, i souvisí s přípravou probilancování a věcného objasnění všech otázek, které souvisí s problematikou reprodukce základních fondů v 7. pětiletce. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji místopředsedovi vlády ing. Rázlovi. Pořadí řečníků přihlášených do rozpravy je vyčerpáno. Přeje si ministr financí ing. Tlapák slovo? /Ministr ing. Tlapák se hlásí o slovo./ Soudruh ministr Tlapák má tedy slovo.

Ministr financí ČSR ing. Jaroslav Tlapák: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci. Vystoupení zpravodaje - předsedy výboru pro plán a rozpočet soudruha Smoly a vaše bohatá diskuse potvrdily, že další rozvoj naší ekonomiky si vyžádá velmi náročný jednotný přístup. Problémů není málo, ale je skutečností, že je známe a že víme, v čem jsou jejich základní příčiny. Právem si klademe otázku, zda snaha o zdolávání existujících překážek je dostatečně účinná. Někdy se zdá, že spoléháme na nepříliš výrazné hmotné postihy jedinců, které jen v nepatrné míře mohou nahradit vzniklé ztráty. V duchu závěrů 14. a 15. zasedání ÚV KSČ bychom tedy měli rozhodně volit ráznější, energičtější postupy, které zabrání protispolečenskému jednání. Dokážeme vyvodit přísná poučení z faktů, že některá zásadní usnesení nejsou plněna? Že vedoucí pracovníci mnohdy ani neznají řešení, které k tomu či onomu problému přijala vláda? Rozbory dosažených výsledků ukazují, že jsme dosud ne dosti výrazně pokročili na cestě ke zvyšování efektivnosti, prohloubení kvality veškeré práce.

Všichni lidé dosud nepochopili, že spolu se změnou vnitřních i vnějších podmínek podstatně vzrostly nároky na systém, na plánovitost činnosti. Chceme-li více dosáhnout, musíme kvalifikovaněji rozhodovat, dbát o pořádek a dobrou tvůrčí atmosféru na každém pracovišti. Stále nejsou výjimkou podniky, kde úkoly se neplní, ale ti, kteří nesou odpovědnost dále pracují postaru, nedokáží se zbavit již dávno překonaných návyků a zvyklostí. Nenajdeme tu tolik potřebnou kritičnost a sebekritičnost k vlastnímu úsilí, hluboký zájem o rychlé překonávání nedostatků. Což pak lze přejít bez povšimnutí, že na jedné straně zásoby rostou a na druhé straně máme značné obtíže v dodavatelsko-odběratelských vztazích a dokonce se stává, že první i druhá dekáda měsíce nemůže být pracovně využita, a teprve ve třetí se plán splní a dokonce i překročí.

A konečně, mám-li uvést poslední příklad, existují starosti se zabezpečením rozvoje zemědělské velkovýroby. Tomuto programovému záměru rozhodně neodpovídají stále se ještě vyskytující případy, svědčící o tom, že práce o sobotách a nedělích, kdy jsou příznivé povětrnostní podmínky, je spíše zvláštností než samozřejmým pravidlem. Hovořím o těchto skutečnostech proto, abych poukázal na nutnost základních změn v jednání jednotlivců a kolektivů. Máme přece společný zájem na tom, aby výsledky roku 1980 byly co nejlepší. Jejich charakter je zdůrazněn tím, že završují období 6. pětiletky a současně vytvářejí i ekonomickou základnu pro nástup do pětiletky příští. Při plnění úkolů na rok 1980 budeme důsledně v každém odvětví, oboru, podniku i na každém pracovišti uvádět do života cíle XV. sjezdu KSČ. Nejde o pouhý souhlas, ale o aktivitu v prohlubování účinnosti naší vlastní práce. Při zajišťování stranické linie bude bezpochyby plně využívána široká iniciativa lidí. Plnění závazků na počest 35. výročí osvobození naší vlasti slavnou Sovětskou armádou k tomu poskytuje významné podněty. Naši pracující si uvědomují, že právě tvůrčí, uvědomělé úsilí ve prospěch celku je tím nejlepším vyjádřením díků Sovětskému svazu a důležitým příspěvkem k dalším perspektivám mírového budování vyspělé socialistické společnosti.

Spolu se zajišťováním úkolů plánu a rozpočtu na letošní rok budeme zároveň připravovat návrh plánu na rok 1981 a 7. pětiletku. Chceme včas a věcně správně propracovat podmínky k plynulému přechodu na důsledné plnění Souboru opatření, které schválilo předsednictvo ÚV KSČ a vláda ČSSR ke zdokonalení soustavy řízení. Chtěl bych připomenout závažná slova soudruha Husáka, který na 14. zasedání ÚV KSČ zdůraznil: Cituji: "na každém úseku platí, že chceme-li obstát v soutěži se světem, musíme více znát, více umět, účinněji řídit, lépe pracovat, získávat lidi pro plnění úkolů." Tolik soudruh Husák.

Dovolte mě, soudružky a soudruzi, abych vám ještě jednou poděkoval za aktivní podporu našich záměrů, za starostlivost o rozvoj naší socialistické společnosti a vyslovil přesvědčení, že ve vzájemné spolupráci plně zabezpečíme stanovené cíle. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji ministru financí ing. Tlapákovi.

Ptám se nyní, kdo z poslanců si ještě přeje přihlásit do rozpravy? Není tomu tak, rozprava je tedy skončena.

Prosím nyní zpravodaje a předsedu návrhové komise poslance Josefa Smolu o závěrečné slovo a odůvodnění návrhu usnesení, které vám bylo rozdáno.