Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci Vacíkovi, hovoří poslanec Fleyberk, připraví se poslanec akademik Rosický. 

Poslanec Jiří Fleyberk: Ve svém diskusním vystoupení se budu zabývat sice dílčí, ale přesto velmi závažnou otázkou logicky související s bodem, který dnes projednáváme: otázkou dočasně neobdělatelné půdy.

Z podkladů, které jsme měli k dispozici vyplývá, že ČSR na zhruba 70 000 ha půdy, vykazované jako dočasně neobdělávané, tj. cca 1,6 % z celkové plochy zemědělské půdy je z různých důvodů obtížné, a proto je obdělávána nedostatečně nebo není obdělávána vůbec, lze její plochu skromně odhadnout nejméně na 3 % zemědělské půdy celkem. Z toho vyplývá, že je to rezerva, která se blíží 5 % a její využití je dnes - vzhledem ke světovému vývoji i dlouhodobé perspektivě -velmi naléhavé.

K objektivizaci příčin tohoto stavu jsme provedli průzkum v mém volebním obvodě v okrese Tachov, který se podle údajů, jež jsou k dispozici, na celkové ploše dočasně obdělávané půdy v ČSR podílí téměř 10 %. Toto zjištění se opírá o důkladnou prověrku Okresního střediska geodézie a kartografie, provedenou v letech 1973 až 1975 s cílem ukázat, v jakém rozsahu se skutečné užívání pozemků rozchází s vykazovanou evidencí. Zdůrazňuji, že šlo o důslednou a důkladnou prověrku a domnívám se, že právě tato důkladnost je také příčinou jinak těžko vysvětlitelného podílu okresu na celostátních číslech. Dozvěděli jsme se také, že při kontrolách v terénu, a to nejen v minulosti, ale ještě i dnes, zjišťují pracovníci geodézie, že uživatelé pozemků uskutečnili bez souhlasu ONV řadu změn v kulturách a že v řadě případů dochází tedy k porušování platných zákonných norem. Do současné doby středisko přišlo na 1167 takových případů. Majitelé půdy - a dokonce ani NV - neplní důsledně předepsanou ohlašovací povinnost. Kontrola také současně odhalila, že jsou zcela svévolně vytvářeny polní cesty v honech, že nedostatečná údržba dříve provedených meliorací postupně mění charakter půdy a jejího využití, že se na orné půdě zřizují krechty, hnojiště a nejrůznější skládky atd. To vše dále prohlubuje rozpor mezi stavem evidence a mezi skutečností. Důsledkem toho je potom mimo jiné i zkreslování hektarových výnosů u všech plodin, zvláště u zrnin. Tolik snad k otázce ochrany půdy ve vztahu k pořádku v její evidenci.

Řešení této otázky, tj. dosažení toho, aby se důsledně doplnila či opravila stávající evidence a každý hektar měl svého dobrého hospodáře, který by na půdě skutečně pracoval, je v praxi podle zjištěného stavu velmi náročná záležitost:  

1. zdá se, že bude nutné určit objektivního arbitra, který by rozhodl, jde-li v každém konkrétním případě o půdu zemědělskou či lesní a současně stanovil, jaká opatření a v jakém čase je nutné uskutečnit, aby se na půdě začalo efektivně hospodařit. Z podkladů, které máme k dispozici, je zřejmé, že podstatná část kdysi obhospodařované půdy nebude původnímu účelu vrácena, nebudou-li změněny současně platné limity a normy pro kultivaci. To platí pro zemědělskou i lesní půdu;

2. intenzivní využívání dnes neobdělávané půdy nebo dosud z různých důvodů ladem ležící půdy po rozhodnutí, o kterém jsem právě hovořil, vyžaduje i přiměřené mechanizační prostředky. Současný stav je podle zjištění takový, že typy traktorů, které má naše zemědělství dnes k dispozici, na svažitých či zamokřených pozemcích, využít nelze, nehledě k tomu, že velikost závěsného nářadí, které je t. č. dodáváno, např. žací lišty, velikosti traktorů vůbec neodpovídá. To platí pravděpodobně nejen pro okres Tachov, poněvadž např. svažitých terénů nad 12 % spádu máme u nás velmi mnoho;

3. rok od roku roste výměra půdy, kterou by - buď již z uvedených důvodů, nebo jiných zdánlivě objektivních příčin - měly - alespoň k extenzivnímu využití - převzít některé členské organizace Národní fronty. Domnívám se, že by však i do tohoto již probíhajícího procesu stále rostoucích ploch takto předávaných měl být vnesen jasný řád s cílem přidělovat organizacím Národní fronty jen to, co zemědělské podniky a organizace či lesní závody nejsou opravdu schopny ze skutečně objektivních důvodů efektivně využít;

4. ne každou dosud neobdělávanou zemědělskou či lesní půdu, jež bude kontrolou zjištěna, a pro kterou se určí hospodář, lze okamžitě zatížit stejnými úkoly, jaké jsou stanoveny pro ostatní, běžně obhospodařované plochy. S přidělováním půdy by mělo být současně rozhodnuto, jaké budou a jak porostou tyto úkoly, kdy budou např. louky a pastviny převedeny do orné půdy atd.

Nemohl jsem se samozřejmě zabývat všemi otázkami souvisejícími s příčinami, proč u nás máme dosud neobdělávanou půdu v takovém rozsahu. Tím méně pak vyčerpávajícím způsobem navrhnout opatření k postupnému odstranění tohoto nedostatku. Kdybych měl však shrnout poznatky, které jsme průzkumem v tomto směru na Tachovsku shromáždili, řekl bych závěrem toto:

1. v současném stavu evidence zemědělské a lesní půdy jsou dosud určité nedostatky;

2. k jejich odstranění je v prvé řadě nutné v krátkosti rozhodnout o tom, co je zemědělská a co lesní půda;

3. v souvislosti s tím upravit na konkrétní pozemky obecně platné limity či normy pro rekultivaci a stanovit harmonogram zapojení této půdy do normálního hospodaření včetně jejího postupného zatížení plánovanými úkoly a výnosy;

4. urychleně rozhodnout o formách pokrytí potřeb technického vybavení pro hospodaření na svažitých a zamokřených plochách a zajistit je v plánu;

5. svěřovat půdu do obhospodařování jiným organizacím než zemědělským a lesním závodům jen výjimečně a na přechodnou dobu, kromě zahrádkářských kolonií. Zajistit, aby se produkce dosažené na této půdě skutečně v maximální míře využilo v zájmu společnosti, nevázl její výkup, svoz a podobně.

Zcela závěrem bych rád konstatoval, že bude zřejmě účelné zabývat se problematikou ochrany půdního fondu u nás soustavně, i když péče o půdu dík zákonné ochraně nesporně roste a smysl zákona o půdě byl všemi orgány státní moci i správy pochopen. O to by mělo být snazší vytvořit podmínky pro rychlé odstranění nedostatků a naplnění potřeb, o kterých jsem hovořil. V této souvislosti bych chtěl znovu zvlášť zdůraznit mimořádnou naléhavost potřeby odpovídající techniky pro obhospodařování svažitých terénů a jinak těžko obdělávatelné půdy. Domnívám se, že je nutné jednat rychle, rozhodovat komplexně a důsledně trvat na realizaci přijatých rozhodnutí.

Rád konstatuji, že vláda ČSR - a to vyplývá z její zprávy, kterou jsme vyslechli, je rozhodnuta všechny tyto otázky postupně vyřešit. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci Fleyberkovi. Diskutovat bude poslanec akademik Bohumír Rosický, připraví se poslanec dr. Pospíšil.

Poslanec akademik Bohumír Rosický: Vážená Česká národní rado, ve svém diskusním příspěvku vycházím ze zjištění, která učinili poslanci ČNR při speciálních průzkumech, které předcházely přípravě dnešního zasedání a ze zprávy stálé pracovní skupiny předsednictva České národní rady pro otázky životního prostředí, projednané předsednictvem 21. února t. r.

Všechna tato jednání byla nesena starostí o náš půdní fond, a to nejen jak zabránit jeho úbytku, ale také velkým zájmem o to, co může snižovat úrodnost půdy a její kvalitu. Plné využívání kvalitního půdního fondu znamená zvýšenou zemědělskou produkci. Naše průzkumy se zabývaly proto také problémem, jak udržet produkční schopnost půdy a jak ji dále zlepšovat.

Naši voliči jednoznačně konstatovali, že je třeba zpřísnit hlediska pro umisťování nových výrob a staveb, které svými emisemi mají negativní vliv na kvalitu půdy a vod. Průmyslové emise, tj. odpadní látky, produkované průmyslovými podniky ve formě kouře, sazí, popílku, prachu a různých plynných zplodin do vzduchu jsou totiž velkým zdrojem poškozování půdy a jejího vegetačního krytu včetně lesů. Zvláště škodlivě působí kysličník síry, chlor, sirovodík, zplodiny arzénu, fluóru, hořčíku a jiné látky, které jednak poškozují vegetaci, jednak zhoršují půdní vlastnosti. Takto poškozená půda zvyšuje svou kyselost vlivem kyselých dešťů, zhoršuje svou chemickou retenční schopnost pro vodu a protierozní odolnost. Výsledkem je pak degradace, znehodnocení půdy a zhoršení hydrologických poměrů v průmyslových oblastech.

Mnohé průmyslové stavby, ale také zemědělské objekty stavěné na půdě dobré bonity narušují také celistvost velkovýrobně obdělávaných ploch a tím znesnadňují obdělávání a vedou k vytváření zemědělsky neobdělaných pozemků. V některých případech ani dobře nevíme, které škodlivé látky nám ohrožují půdní fond v různých místech. Proto v zájmu ochrany půdy proti škodlivým emisím, kterými se stabilně snižuje produkční kvalita půdy, bylo by třeba již v rámci příprav 7. pětiletky: 

- zajistit domácí výrobu přístrojů na monitorování stupně znečištění ovzduší, aby mohla být znečištění a jeho povaha plynule zajišťovány, zejména ve vysoce produkčních zemědělských oblastech;

- zvýšit výrobu odlučovačů popílku, jejich náhradních dílů a celkově v tomto směru posílit servisní služby pro závody, kde jsou odlučovače zamontovány;

- v zájmu zachování produkční kvality pruhů půdy podél silnic, zejména hustě frekventovaných dopravních tahů, přejít postupně na pohonné směsi s nižším obsahem olova ve výfukových plynech;

- dále pak soustavně dodržovat předpisy o používání pesticidů, a z nich zvláště herbicidů, jejich aplikaci sledovat, přísně se řídit schválenými dávkami, termíny jejich používání a bezpečnostními předpisy ochraňujícími prameniště, sklady krmiv atd.

Dalším nebezpečím, které velmi vážně ohrožuje půdu, je postupná, ale poměrně rychle narůstající eroze půdy. Podle názoru Českého geologického úřadu, je ohrožena plná 1/3 půd. Bylo vypočteno, že ročně dochází např. na Labi ke splavování půl miliónu tun nejhodnotnější zeminy, na řece Moravě 35 000 tun. Jako obranná opatření by bylo účelné zajistit:

- vypracování konkrétních plánů protierozních opatření v krajích a oblastech;

- připravit nové mechanismy, které jsou schopny obdělávat svažité pozemky podél vrstevnic a nikoliv podél spádnic. Tím rovněž působit proti erozi půdy.

Pro udržení úrodnosti půd je vážnou výstrahou do budoucna také fakt, že se v důsledku meliorací a zejména úpravami vodních toků zrychlil odtok srážkové vody v ČSR o celou třetinu proti době před 20 až 25 lety. Pokračováním v těchto postupech, protože jsme závislí na množství dešťových srážek, by mohlo působit nadměrné vysoušení, erozi, změny ekologických podmínek a tím další snížení produkční schopnosti půdy. Doporučuji proto, aby již v 7. pětiletce byly vypracovány v jednotlivých krajích podrobné plány vodohospodářských režimů, dále aby při všech melioračních opatřeních bylo dbáno na to, aby nedocházelo k poruchám vodních systémů, k vysoušení půdy, aby se hradily bystřiny, stavěly předzdrže před vodárenskými nádržemi, aby nedocházelo k dalšímu urychlování odtoku vody z ČSR. Meliorační drenážní vody často ještě s vysokým obsahem dusíkatých hnojiv by se neměly vypouštět volně do vodotečí, ale zachycovat a používat k hnojivým závlahám.

Zároveň se ukázalo, že při obhospodařování zemědělské půdy bude nutno vymyslet takové postupy obhospodařování vodárenských ochranných pásem, které vyloučí znečišťování nebo zamořování vod nežádoucími škodlivinami pro zdraví lidí, ale také domácích zvířat.

Na základě poznatků, o kterých jsem hovořil, získaných z poslaneckých průzkumů o půdním fondu, dovoluji si doporučit vládě ČSR, aby uložila ministrům zemědělství a výživy, lesního a vodního hospodářství a průmyslu, aby dali vypracovat příslušné normy. Dále, aby prostřednictvím České plánovací komise promítli potřebná materiálně technická opatření ještě do návrhu 7. pětiletého plánu, aby mohly být realizovány úkoly, které mají za cíl udržovat a dále zlepšovat úrodnost půdy a tím i splnění úkolů našeho zemědělství, jak jsou mu uložena stranickými a vládními orgány. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji akademiku Rosickému, uděluji slovo poslanci Pospíšilovi.

Poslanec RSDr. Jaroslav Pospíšil: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, všichni jsme přivítali závěry 13. zasedání ÚV KSČ, které se zabývalo v minulém období dalším rozvojem zemědělské výroby a potravinářského průmyslu, ale které zároveň jako stěžejní otázku postavilo problematiku využití a ochrany zemědělského půdního fondu, kterého rok od roku v každém našem kraji i v našem hlavním městě ubývá.

Mnozí si často myslí, že se tyto otázky týkají jenom krajů a okresů v produkčních zemědělských oblastech a že v hlavním městě Praze je můžeme přehlédnout nebo zanedbat, ovšem takové mínění je krajně nesprávné. Naopak i u nás v Praze musíme otázkám ochrany zemědělské půdy věnovat mimořádnou pozornost, a to i přes to, že všechny naše základní perspektivní dokumenty počítají s podstatným úbytkem základního výrobního prostředku, kterým je právě zemědělská půda. Počítají s tím, jak generální plán rozvoje hlavního města Prahy, tak i ekonomická struktura, směrný územní plán, tedy dokumenty, které byly schváleny nejvyššími stranickými a vládními orgány.

Dovolte mi, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, říci několik čísel o současném stavu a také o tom, jaký vývoj se v plochách zemědělské půdy na území hlavního města Prahy očekává.

Dnes máme na území Prahy, jehož rozloha je zhruba 500 km² celkem 24 400 ha zemědělské půdy, tedy asi polovinu celého našeho území hlavního města Prahy tvoří zemědělská půda. Z této výměry zemědělské půdy je obhospodařováno zhruba 18 tis. ha velkovýrobně a zbytek tvoří většinou zahrady soukromých vlastníků a půda nezemědělských závodů socialistického sektoru. Za třetí - největším vlastníkem zemědělské půdy je náš státní statek, tedy podnik, který je řízen Národním výborem hl. města Prahy, jenž hospodaří na 11 279 ha zemědělské půdy.

Soudružky a soudruzi, uvažovaná výstavba, ať už se jedná o výstavbu nových sídlišť nebo o výstavbu průmyslových závodů a závodů služeb, o výstavbu dopravního systému, stavebních dvorů /a zde bych chtěl zdůraznit, že soudruh ministr stavebnictví Polák se stará o to, aby se tyto stavební dvory koncentrovaly do některých podniků tak, aby pokud možno se k tomuto účelu používalo co nejméně zemědělské půdy/, povede k tomu, že po roce 2000 budeme mít v Praze kolem 10 tis. ha zemědělské půdy, z níž bude asi 7 tis. ha obhospodařovat státní statek.

Soudružky a soudruzi, jenom v minulém roce ubylo v návaznosti na výstavbu a přestavbu hlavního města Prahy asi 380 tis. ha zemědělské půdy. Přitom samozřejmě počítáme s dalším vzestupem zemědělské výroby. Počítáme s její intenzifikací. Stojíme před úkolem produkovat na snížené výměře zemědělské půdy nejen stejné, ale dokonce vyšší množství zemědělských produktů, a to především specializovaných výrobků, z nichž klademe zvláštní důraz na zeleninu pro hlavní město i na zvyšování živočišné výroby především pro zabezpečení mléka i kvalitního hovězího masa.

Jedná se tedy o řešení rozporu, který u nás možná vyvstává daleko radikálněji než v ostatních krajích republiky - to znamená řešit výstavbu a přestavbu Prahy v socialistické velkoměsto a zároveň s tím za cenu nutného a řízeného uvolňování zemědělské půdy pro jeho výstavbu využít všechny intenzifikační faktory pro udržení a růst zemědělské produkce.

Soudružky a soudruzi, ochranu zemědělského půdního fondu pokládáme v Národním výboru hl. m. Prahy v současné době, kdy intenzifikační faktory ještě nedostatečně působí, za jednu z rozhodujících otázek. Stávající zákony právě v této otázce dávají jak Národnímu výboru hlavního města Prahy, tak obvodním národním výborům prakticky veškerou pravomoc, abychom mohli důsledně řešit všechny požadavky vyplývající z otázek zabezpečení zemědělského půdního fondu.

Co tedy, soudružky a soudruzi, musíme podle našeho názoru v současné době dělat? Řeknu to stručně. Musíme hlídat a neuvolňovat zemědělskou půdu předčasně, tedy ne dříve, dokud není zaručeno, že se na ní bude skutečně stavět. Ať se na nás jak naši stavbaři, tak investoři nezlobí, ale dokud nebudou mít v ruce všechny plánovací, finanční a dodavatelské dokumenty v pořádku, zemědělskou půdu jim nebudeme uvolňovat. Bohužel dosud se stále stává, že se zemědělská půda pro některé investory uvolní, v důsledku toho se na ní nehospodaří, ale stavba se odkládá také. Půda pak leží ladem. Nejsou to jenom investoři centrálně řízeného průmyslu jak ČSR, tak ČSSR, ale velmi často i investoři Národního výboru hlavního města Prahy. Tato praxe je nesprávná a musíme ji odsoudit.

Ze zasedání ÚV KSČ i ze zákona vyplývá, že právě tyto případy musíme hlídat. Nebrzdit výstavbu, jak se často říká, ale půdu dávat teprve tehdy, když je realizace stavby stoprocentně zajištěna. Rada NVP se těmito otázkami pravidelně zabývá.

Dalším zlozvykem některých stavebníků potom je, že obyčejně dlouho před zahájením stavby požadují provedení geologického průzkumu na obdělané a zaseté půdě. Dobře znáte, jak to po tzv. geologickém průzkumu vypadá. Praxe by ale měla být taková, že geologický průzkum se bude dělat v době především vegetačního klidu, tedy po sklizni a ne, jak to bohužel často v praxi je, naopak. Výjimky by neměly existovat. Přitom by se každý geologický průzkum měl dělat rozumně, neudělat z pole měsíční krajinu, ale skutečně realizovat úkoly, které na tom či onom místě jsou. Mnohdy se právě při zajišťování generálního plánu ukáže, že po provedeném geologickém průzkumu se na vybrané lokalitě vůbec nedá stavět. Tak tomu bylo například při zajišťování skládky v Dubči a na některých dalších lokalitách. Chtěl bych říci, že v těchto případech mělo vždycky ministerstvo zemědělství a výživy úplnou pravdu.

Je možno mluvit i o každoročně se opakujících případech, kdy dodavatelé stavebních prací za souhlasu svých investorů vjedou stavebními mechanismy do dozrávajícího obilí, do cukrovky, kukuřice, jetele apod. V minulých letech jsme měli z toho skutečně velmi mnoho vážných problémů. Přitom se někteří tito hříšníci vlastníků půdy ani nezeptají a jednají v podstatě jako barbaři.

Myslím, že přijatá stranická a vládní usnesení nám dávají plné právo v těchto případech přísně zakročovat proti takovému jednání a nevyhýbat se ostrým trestním sankcím. Chtěl bych upřímně říci, že bohužel často tyto sankce činíme až potom, když vidíme tyto věci v televizi nebo se o nich hovoří v Čs. rozhlasu apod. Je to nesprávné jak ze strany těch, kteří to provádějí, tak i ze strany těch, kteří musí zabezpečovat ochranu zemědělského půdního fondu.

Dovolte mi, soudružky a soudruzi, hovořit ještě k dalším problémům. Zemědělská půda kolem našeho hlavního města je půdou poměrně vysoké bonity. Není tajemstvím, že údolí kolem Berounky a v jihovýchodní části Prahy máme obzvlášť kvalitní půdy, kde humusová plodonosná vrstva dosahuje velmi slušné výšky. Hospodařit s takto skrývanou půdou je povinností, které budeme muset věnovat podstatně širší pozornost než dosud. V režimech každé stavby musí být pevně zakotven systém hospodaření se skrývanou ornicí. Ani kousek této půdy by se neměl ztratit.

Chci ovšem plénu také říci, že začínáme mít komplikace s uvolňováním zemědělské půdy ze strany ministerstva zemědělství ČSR.

Soudruzi často přestávají brát zřetel na dokumenty o výstavbě Prahy a staví nás před mnohé překážky v otázkách uvolňování zemědělské půdy, zvláště té kvalitní. Především v těch oblastech, kde byly úkoly už předem schváleny, např. pokud jde o výstavbu Generálního plánu, ve směrném územním plánu nebo o výstavbu, vyplývající z dalších dokumentů. Týká se to např. zemědělských ploch na východě a jihovýchodě Prahy, kde máme postavit více než 45 tis. bytů a již teď potřebujeme část půdy na výstavbu např. velkoskladů ve Štěrboholích, na výstavbu dalších stavebních dvorů, potřebujeme další uvolňování půd pro výstavbu inženýrských sítí.

Soudružky a soudruzi, uvědomujeme si, že to má pro nás i své pozitivní stránky, protože větší zábory zemědělské půdy můžeme realizovat jenom se souhlasem ministerstva zemědělství a výživy. Tyto věci jistě i vyjasníme; tato situace nás však bude nutit, abychom novou výstavbu připravovali stále dokonaleji a šetřili půdní fond všude, kde to situace v našem hlavním městě dovoluje.

Musíme tedy my na Národním výboru hl. m. Prahy i naši soudruzi na ONV a MNV soustředit v duchu 13. zasedání ÚV KSČ pozornost především na:

1. hospodárné a rychlé a kapacitní využívání vyčleňovaných ploch,

2. na zhodnocení ornice, kterou skrýváme z ploch určených pro zástavbu,

3. na řádné provádění technické a biologické rekultivace a včasné ukončení dočasných záborů půdy, jak o tom hovořil místopředseda vlády Štěpán Horník,

4. na vhodné využívání zemědělské půdy; tady bych chtěl zdůraznit, že bychom především chtěli po zbylé výstavbě uvolnit tyto plochy, které jsou nevhodné pro zemědělskou velkovýrobu, především pro zahrádkáře, pro chovatele drobného zvířectva, pro budování zeleně a rekreačních ploch.

Na závěr bych chtěl zdůraznit, že se v hlavním městě domníváme, že v žádném případě nám nevadí nějaké právní normy, směrnice, vyhlášky k tomu, abychom postupovali správně, ale je to spíše naše praxe, která nám brání v tom, abychom realizovali to, co stranické orgány i vláda ČSR schválily. Žel nedochází k tomu, abychom ve většině případů tyto základní normy na území hlavního města Prahy realizovali.

Soudružky a soudruzi, dovolte mi ještě, abych poděkoval předsednictvu ČNR a vládě ČSR, které za přítomnosti předsedy vlády ČSR Josefa Korčáka a místopředsedy vlády ČSR Stanislava Rázla, se zabývaly složitou problematikou rozvoje hlavního města Prahy, tím, jak se plní závěry XV. sjezdu KSČ. Chtěl bych říci, že řada podnětů, kritických připomínek a stanovisek, jak jsou nyní projednávány v jednotlivých výborech a stálých komisích v ČNR nám dává záruky k tomu, abychom na našem území, v našem hlavním městě ČSSR i v přístupech k problémům, které máme, zabezpečili závěry XV. sjezdu KSČ i programové prohlášení vlády ČSR. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./