Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji soudruhu Jobovi. Diskutuje poslanec Václav Měřička, připraví se poslanec doc. Antonín Kubíček.

Poslanec Václav Měřička: Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, jistě není zapotřebí obšírně zdůvodňovat, jaký význam má zemědělská a zvláště orná půda pro zajištění výživy obyvatelstva. Velmi dobře víme, že půda je naším největším národním bohatstvím a jestliže s touto hodnotou špatně hospodaříme, tak vážně škodíme sobě a ohrožujeme budoucí život našeho lidu. Stačí si jen připomenout, že pouze v období posledních deseti let ubylo v ČSR zemědělské půdy tolik, že by to stačilo na pokrytí plochy jednoho až dvou našich okresů.

Po schválení novely zemědělského zákona před čtyřmi lety se situace v odnímání půdy zemědělské výrobě v důsledku přísnějšího rozhodování zlepšila, ale jak to uvádí i zpráva vlády, nemůžeme být s úrovní ochrany zemědělského půdního fondu přesto spokojeni. Velké starosti nám dělá především investiční výstavba, která se v průměru za posledních 8 let podílela na celkovém úbytku zemědělské půdy téměř 39 % a u orné půdy dokonce 60 %.

Zákon sice jasně stanoví podmínky pro odnímání půdy, ale velmi časté a benevolentní udílení výjimek ve velkém rozsahu zákon ve své podstatě znehodnocuje a z výjimky tvoří pravidlo. Máme-li tedy situaci řešit, pak musíme důsledně změnit praxi dosavadního přístupu k povolování výjimek a donutit investory ze všech oblastí k takovému přístupu a chápání ochrany zemědělského půdního fondu, které by dokázalo zavčas zabránit katastrofálním následkům v budoucnosti. 

V celém programu investiční výstavby se trvale projevují negativní tendence. Ukazuje se, že v dlouhodobých záměrech investiční politiky, a to jak resortů, ústředních organizací, tak i u národních výborů se zpřísněná kritéria neuplatňují s náležitým důrazem a s ohledem na celospolečenský význam. Investoři stále prosazují výstavbu na nejlépe přístupné půdě, aniž by uvažovali o možnosti alternativních návrhů při umísťování investic na nezemědělské půdě a na půdě méně kvalitní.

Z odborných expertiz investičních záměrů, studií souborů staveb a projektových úkolů dokonce vyplývá, že projektanti požadují i několikanásobně větší plochy než je zapotřebí. Investoři zdůvodňují svoje návrhy a projekty s takovou tvrdostí a zvláště pak s odůvodněním, že při nepovolení záboru půdy dojde k velkým ekonomickým ztrátám a že termíny výstavby jsou závislé na vytvoření maximálně vhodných podmínek pro využití mechanizačních prostředků. Jindy se zdůrazňuje, že projekty byly již vypracovány, a že jejich případná změna by si vyžádala nejen další zdržení v miliónových hodnotách, ale především by zdržela termín uvedení investičního celku do provozu. Všechny tyto argumenty vedou samozřejmě k průtahům při povolování výjimky, kdy není zpravidla vůbec slyšen hlas orgánů ochrany půdy a nakonec se podlehne tomuto soustředěnému tlaku. Skutečnost, že ONV posuzují výjimky jen do výměry dvou hektarů a KNV do výměry pěti hektarů, vede žadatele o vynětí půdy z fondu k žádostem na vyšší centrální orgány, které pak ve většině případů pod tíhou zejména ekonomických hledisek, výjimku udělí.

Je těžko možno souhlasit s tím, že je v celospolečenském zájmu umísťování staveb na kvalitní zemědělské půdě, jako je tomu např. u obaloven drtí, opravárenských dílen, skladů a jiných objektů, které mohou být umístěny stejně dobře i na neúrodných pozemcích. Protože podobné případy nejsou nikterak vzácné, domnívám se, že by se mělo zejména výjimečné udělování souhlasu k odnětí půdy zemědělské výrobě podle § 7a/ zákona o ochraně zemědělského půdního fondu dále zpřísnit a k tomuto účelu více využívat i odborných expertiz a kontrolních orgánů. Kromě toho by měl být i okruh zvláště chráněných pozemků rozšířen o ty plochy zemědělské půdy, které jsou vhodné pro velkovýrobní způsob hospodaření.

Praxe ukazuje, že udělování výjimek ze zákazu odnímání zemědělské půdy i pro výstavbu v intravilánech obcí se stává víceméně formální záležitostí. Národní výbory totiž poukazují na to, že z hlediska ochrany půdy je právě zastavování proluk a pozemků ve stávajících intravilánech obcí a měst účelné, což především platí pro výstavbu rodinných domků a ostatní bytovou výstavbu. Ze stejných důvodů by měla být celostátně zvážena možnost využívat celé řady nezastavěných ploch v intravilánech nestřediskových obcí, kde další výstavba je v návaznosti na koncepci osídlení omezována.

Za zmínku stojí i otázka předpokládané dokumentace. Ani ta není vždy v souladu se zákonem a přesto se díky tlakům, které investoři vytvářejí, podaří získat povolení ke stavbě. Investoři se ve svém celku nesnaží řešit svoje úkoly tak, aby stavby objektů byly spíše projektovány na výšku a nezabíraly tak plochu staveniště do šířky. To konečně platí i pro účelovou zemědělskou výstavbu, kde se dosud málo uplatňuje snaha o budování objektů o více podlažích, ačkoliv praxe ukazuje, že těchto objektů lze s úspěchem a s dobrými výsledky využít v zemědělství a pro chov zvířat. Nedostatečně se uvažuje o využití starších nezemědělských ploch v intravilánech a nové velké stavby se většinou orientují mimo vlastní obce na úrodnou zemědělskou půdu. Připočteme-li k tomu ještě zábory půdy pro ohrady, pak zastavěné plochy nám zbytečně ubírají cenný půdní fond.

Velkou pomocí by byla i typizace staveb a územně úsporné řešení projektové a v neposlední řadě i sdružování investic. I této formy se málo využívá a prakticky nedostatečnou je vzájemná koordinace investorů staveb. Přece nemůžeme jít nadále cestou výstavby rozlehlých přízemních garáží, nízkých a rozlehlých hal nebo skladových objektů, kde se materiál nebo zboží prakticky uskladňuje vedle sebe do šířky. Je otázkou, zda obchody nebo služby, případně i další objekty občanské vybavenosti na sídlištích musí být situovány v samostatných stavbách a nejsou projektovány jako součást obytných domů. Stejně tak bychom měli zvážit, zda je nutné budovat nízkopodlažní pavilony školek a zda by přece jen nebylo vhodnější stavět tyto objekty v dvou podlažích a tím ušetřit zastavování plochy. V této souvislosti je nutno připomenout, že svou úlohu stále ještě nesehrává expertizní činnost při posuzování přípravné projektové dokumentace. Čím více nabývá ochrana zemědělské půdy na významu, tím spíše je třeba, aby této problematice věnovaly pozornost i expertizní útvary resortů, které posuzují hlavně větší investice od samého počátku jejich zrodu.

Vážené soudružky a soudruzi,

součástí právní úpravy ochrany zemědělského půdního fondu je i soustava ekonomických nástrojů, která je zaměřena nejen na snížení úbytku zemědělské půdy, ale i na odstranění ekonomické újmy, která vzniká zemědělským organizacím odnětím půdy nebo zřízením ochranných pásem. V této souvislosti bych chtěl podpořit zprávu vlády ČSR v tom, že dosavadní ekonomické nástroje ochrany půdního fondu nejsou skutečně dostatečně účinné. Ukazuje se, že cena půdy včetně odvodů je i po posledních úpravách ještě natolik výhodná, že se investorům mnohdy vyplatí stavět i na kvalitní zemědělské půdě. Výstavba zde bývá zpravidla méně nákladná, ať již z hlediska zakládání nebo vedení inženýrských sítí či budoucích provozních podmínek investora. Na základě těchto poznatků bude proto účelné tyto ekonomické nástroje a jejich dopady přehodnotit, ale zároveň ekonomicky zohlednit ty investory, kteří při umísťování staveb dají přednost nezemědělským nebo méně kvalitním pozemkům.

K výstavbě na méně hodnotné půdy a k větší ochraně zeleně a životního prostředí by měly být vedeny i stavební organizace. Ty se však k tomu staví doposud odmítavě, většinou pro nepříznivé stavební podmínky na těchto lokalitách a svým stanoviskem ovlivňují i počínání investora. Rovněž při vlastní výstavbě si vztah některých stavebních organizací k půdě zasluhuje větší pozornost.

Pro zařízení staveniště je obvykle požadováno dočasné odnětí půdy odvozené paušálně ve výměře podle výše investičních nákladů, a to bez ohledu na skutečné potřeby dodavatelů.

Přitom dočasně odnímaná půda, zvláště pak u některých velkých investičních akcí, není vždy včas rekultivována a vrácena svému původnímu účelu. Také s ornicí - a bylo zde o tom již hovořeno - skrývanou na stavebních lokalitách nebývá dobře hospodařeno, neboť místo, aby byla po svém sejmutí co nejdříve přemístěna na místo určení, bývá na dlouhou dobu bez užitku uskladňována na deponiích, kde její hodnota úměrně s časem klesá, nebo dokonce odumírá. Případně je rozprostírána na rekultivovaných územích v menší mocnosti, než bylo stanoveno.

Vážené soudružky a soudruzi, dnešní zpráva vlády ČSR přednesená jejím místopředsedou Štěpánem Horníkem ve své kritičnosti a náročnosti hovoří stejnou řečí a jen dokazuje, že naše dnešní zasedání patří k nejzávažnějším. Jestliže se nepodaří prosadit a důsledně dodržovat novou praxi v nejbližší době, pak těžko zabráníme tomu, aby půda neubývala alespoň v tak obrovském rozsahu, jako se tomu děje v posledních dvou letech. Jelikož při prosazování tvrdých investičních požadavků se udělují výjimky přímo z centra, je pak marný hlas těch, kteří na národních výborech nebo v zemědělství bojují proti realizaci těchto nedobrých záměrů, Průzkumy nás poslanců, ale i varovné zprávy a statistiky hovoří o nutnosti věnovat ochraně půdního zemědělského fondu maximální pozornost, která je ve své podstatě strategickopolitickým cílem.

Závěrem mohu konstatovat, že dosud značná část návrhů územních plánů a investičních záměrů nedostatečně chrání úrodnou zemědělskou půdu, a že se dosud nedaří snižovat zábory půdy především v oblasti investiční výstavby. Lze jen doufat, že ke zlepšení celkové, stále se však zhoršující situace přispějí zásady vytyčené pro další období usnesením vlády ČSR č. 287 z loňského roku. Doporučuji proto dnešnímu zasedání, aby plně v souladu se zprávou vlády a se zprávou zpravodaje plně podpořilo usnesení, ve kterém budou zakotvena zásadní doporučení pro zpřísněné a kontrolovatelné řešení této vážné situace. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci Václavu Měřičkovi. Nyní bude diskutovat poslanec doc. MVDr. Antonín Kubíček, CSc., připraví se poslankyně Marie Svobodová.

Poslanec doc. MVDr. Antonín Kubíček, CSc.: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, celou naši zemědělskou produkci velmi významně ovlivňují stálé i měnící se přírodní faktory. Ekonomické procesy se s nimi prolínají a musí z nich vycházet. Vyplývá to z toho, že živé organismy v půdě i na ní jsou rozhodující pro výši produkce spolu s podmínkami půdními, vláhovými, klimatickými a dalšími. Z toho všeho musíme vycházet při ochraně a zejména při využívání zemědělského půdního fondu.

Mnohdy však zapomínáme na to, že rozvoj rostlinné výroby je mnohostranně spjat s živočišnou výrobou zejména v období, kdy potraviny živočišného původu tvoří značnou část výživy.

Vzájemně se ovlivňuje i jejich struktura. Rozvoj chovu prasat, vodní a hrabavé drůbeže klade nároky na rozvoj pěstování zrnin a dalších plodin, které též zpravidla lze využít k přímé výživě lidí. Proto lze hovořit o určité konkurenci.

Naopak rozvoj chovu přežvýkavců, k nimž patří skot, ovce, ale též kozy, je možné zabezpečovat především senem, senáží, siláží a úsušky pícnin, ale i slámou. Tyto skupiny jsou schopny zužitkovat jiné skupiny zemědělských plodin a zpracovávat je na maso a mléko, které jsou při zabezpečování racionální výživy nezastupitelné. Jejich podíl je žádoucí zvyšovat obdobně, jako se to děje u drůbeže a ryb.

Výsledky produkce přežvýkavců především skotu poskytují nejen maso telecí, hovězí a mléko, ale též kůži, krev, suroviny pro výrobu klihovin a některých léčiv a další suroviny. Také konfiskáty se zpracovávají pro další průmyslové i zemědělské využití. Při rozvoji chovu skotu současně vznikají kvalitní statková hnojiva, která jsou předpokladem k udržení a zvyšování úrodnosti půdy.

Celkový výsledný efekt těchto částí zemědělské výroby je do značné míry odvislý od zdravotního stavu skotu, ovcí atd. V této souvislosti bych chtěl poukázat na některé stávající rezervy.

S procesem koncentrace živočišné výroby rostly obavy z ohrožení nakažlivými chorobami. Samozřejmě nelze tyto příčiny nemocí hospodářských zvířat podceňovat. Proto je jim věnována značná pozornost v prevenci i při léčení. Díky tomu se nakažlivé choroby na ztrátách podílejí necelou čtvrtinou /24 % /.

Naopak z více než tří čtvrtin jsou naše chovy, výroba i produkce ovlivňovány nenakažlivými chorobami. Patří k nim různé poruchy látkové výměny /metabolismu/ vznikající na základě nevyváženosti krmných dávek. Totiž nejsou-li ve výživě dodrženy správné vztahy mezi základními živinami včetně biofaktorů. K nim může patřit i předávkování okopanin, meziplodin i všech pícnin dusíkatými hnojivy. V tomto případě dochází ke zdravotním poruchám, v krajním případě i k úhynům. Některé tyto projevy též pozorujeme u zajíců a srnčí zvěře.

K nenakažlivým chorobám také patří nemoci pohybového aparátu včetně paznehtů. Jejich příčiny jsou nejen v jejich zanedbávaném ošetřování, ale též v trvalém chovu na nevhodných /roštových/ stáních bez pastvy a výběhu.

Zvláštností je, že dříve se zpravidla zdravotní stav posuzoval podle úbytku na váze - či-li podle vyhublosti. Uvedené nenakažlivé choroby nemají vždy tento důsledek. Mnohdy jsou tyto kusy v dobrém výživném stavu a jsou dobře zmasilé.

Je tomu tak proto, že tyto - jak říkáme - produkční choroby - většinou probíhají v latentních a chronických formách a méně často v klinických akutních formách.

Důležité a rozhodující je však to, že snižují produkci mléka i reprodukční proces dojnic, neboť negativně ovlivňují vývoj plodu již v děloze a po narození postihují jejich zažívací orgány. To zvyšuje úhyn, jejich hmotnost, ale též životaschopnost.

Mimo zlepšení péče o končetiny a způsob odchovu se ukazuje, že jakkoliv se snaží veterinární služba a ostatní biologické služby tyto případy řešit, ať k ní přistupuje z jakékoliv stránky, vždy dospěje k závěru, že jednou z hlavních příčin těchto chorob je nedostatečná, nevyvážená a nesprávná výživa skotu, případně dalších přežvýkavců. Jednou z hlavních příčin je nedostatek kvalitního a dobře usušeného sena z luk, pastvin, jetelovin, případně z dalších směsek či nedostatečné dávky objemných krmiv v základní krmné dávce.

Naši zemědělci dovedou i přes potíže ve sklízecí technice posekat trávu na loukách a pastvinách. Dovedou posekat i jeteloviny a různé směsky na orné půdě. Nedovedou však, nebo lépe řečeno - nedaří se jim je usušit přirozeným způsobem a vhodně je skladovat. Je tomu tak proto, že sušit a skladovat seno lze dobře jen za příznivého počasí. Když svítí slunce pak je třeba zmobilizovat všechny pracovní síly na rychlé obracení, kopení, odvoz a skladování, a to bez ohledu na pracovní dobu, bez ohledu, zda je či není den pracovního klidu. Sušit a sklidit seno je dosud velmi náročné na pracovní síly a na jejich včasné, rychlé a operativní nasazení. Je náročné proto, že se musí provádět za horka, v prachu a za dalších ztížených podmínek a hlavně relativně rychle.

V poslední době se nemalá pozornost věnuje využití půdy na nepřístupných plochách i ve svazích, tam, kde nelze použít těžké mechanizace zemědělských podniků. Vyvíjí se úsilí, aby trávu a seno z těchto ploch využili, případně obdělali, členové svazu chovatelů drobného zvířectva, členové mysliveckého a rybářského svazu i svazu ovocnářů a zahrádkářů. Tímto způsobem můžeme zvýšit produkci masa hovězího, skopového ale i králičího.

Je však nutno říci, že dosud zůstává mnoho mezí, příkopů a dalších travních porostů nesklizených a je semeništěm plevelů. Vyplývá to z toho, že nedoceňujeme všechny možnosti využívání zemědělské půdy, i když je třeba říci, že sklizeň a její zužitkování vyžaduje čas a je dosud i značně pracná.

Usnesení i jednání 13. zasedání ÚV KSČ položilo mimořádný důraz na zabezpečení rychlejšího rozvoje rostlinné výroby. To platí především pro oblast pícnin, neboť jejich plochy činí 30 % orné a 41 % zemědělské půdy.

Závěry 13. zasedání ÚV KSČ předpokládají další postupné zvyšování výměry víceletých pícnin na 17 - 18 % orné půdy a na 10 - 12 % meziplodin. Realizace těchto strukturálních změn ve prospěch vojtěšky a červeného jetele i nejvýkonnějších okopanin nám umožní nejen zlepšit vyrovnanost v krmné bilanci, ale přispěje také ke zvýšení dietetické hodnoty krmiv.

Spolu se zpracovanými pícninářskými programy to vytváří předpoklady pro rozvoj chovu skotu a zvyšování jeho produkce ve prospěch jak dalšího zlepšování ve využívání zemědělského půdního fondu, ale také, a to bych chtěl zdůraznit, i ke zkvalitnění naší výživy. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci doc. MVDr. Antonínu Kubíčkovi, CSc., nyní hovoří poslankyně Marie Svobodová, připraví se poslanec dr. Miloslav Vacík.

Poslankyně Marie Svobodová: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, žiji a pracuji na Českomoravské vysočině, kde půda byla často jediným zdrojem skromné obživy. Muselo a musí se na ní tvrdě pracovat a přitom nikdy nemůže dát takové výnosy jako v kraji. Tím víc mě mrzí, když při své poslanecké práci vidím desítky a stovky hektarů nejúrodnějších ploch v teplejších oblastech zabraných průmyslem, skladovacími plochami, skládkami, zemědělskými objekty na příliš velkých plochách apod. Myslím, že to platí například o okrese Mělník, Pardubice a prakticky o celém Polabí. Jsem přesvědčena, že při dobré vůli, úctě k půdě, vědomí odpovědnosti za budoucnost a spolupráci všech odpovědných výkonných orgánů mohla být často volena jiná řešení, třeba dražší, ale dlouhodobě rozhodně výhodná.

Ani na našem okrese Havlíčkův Brod jsme se samozřejmě nevyhnuli záboru zemědělské a orné půdy. Již několik let se však naše orgány snaží omezit úbytky půdy na minimum a myslím, že se nám to daří. Pro výstavbu závodů a bytů využíváme proluk, intravilánů obcí, snažíme se stavět do výšky, prosazujeme řadové rodinné domky na méně úrodných půdách, atd. Myslím, že by také stálo za to, netrvat na zákazu demolic malých a nehodnotných objektů s jedním nebo dvěma byty, na jejichž místě by mohl být postaven bez jakékoliv ztráty půdy několikanásobek bytů. A to hlavně tam, kde už jsou k dispozici alespoň základní inženýrské sítě.

Chtěla bych také upozornit na jeden z problémů, který se pravděpodobně vyskytuje i v jiných okresech a oblastech. V poslední době jsou zejména v akci "Z" budovány vodovody místního významu s mnoha jímacími studněmi. Je to tím, že u nás se poměrně snadno získává podzemní voda z malé hloubky, ale o malé vydatnosti jednotlivých zdrojů. K ochraně těchto zdrojů se zřizují pásma hygienické ochrany. V našich podmínkách má kruhové ochranné pásmo I. stupně u každého zdroje průměr 100 metrů. Tyto plochy se pak vyjímají ze zemědělského půdního fondu.

To znamená, že téměř každá studna, určená k hromadnému zásobování obyvatelstva pitnou vodou, představuje zábor až 1 hektar půdy. K tomu přistupují případně další omezení zemědělské činnosti v přilehlých pásmech ochrany II. stupně.

Náš okres se vyznačuje velkou roztříštěností osídlení. Máme 406 sídelních míst.

S rostoucí životní úrovní se v současné době pouští do budování vodovodů i malé obce. Kdyby byl zachován dnešní způsob ve výstavbě vodovodů, jak jsem jej uvedla, musíme počítat s dalšími zábory zemědělské půdy.

Omezení těchto záborů při zřizování vodovodů vidíme v přechodu na budování větších vodárenských soustav. U nich by sice došlo také k záboru půdy, avšak ve srovnání se zřizováním celé řady malých zdrojů pitné vody lokálního významu, v daleko menším rozsahu. U nás bylo propočítáno, že v takovém případě by zábor půdy mohl být poloviční. Například pro výstavbu nádrže Stříbrné hory bude sice nutno odejmout intenzívní zemědělské výrobě asi 100 ha půdy, ale bude z ní zásobováno přes 200 sídelních měst. Také plné využití podílu pitné vody z vodní nádrže Želivky s prodloužením přiváděče vody až do Světlé nad Sázavou a s možností zásobování přilehlých obcí by bylo z hlediska ochrany zemědělské půdy tím nejlepším řešením.

Výbor České národní rady pro plán a rozpočet při svém nedávném jednání o ochraně a využití půdy přijal řadu námětů, jejichž realizace by podle našeho názoru vedla k lepšímu využívání půdy a ke snížení rozsahu zabírané půdy pro investiční výstavbu. Náš výbor mimo jiné doporučil stanovit kritéria a metodiku provádění rekultivačních prací a hospodaření v chráněných krajinných oblastech. Půda by také neměla být odnímána před ukončením vegetačního období, jak se často stává. Existuje určitě možnost hledat intenzívnější cesty k budování společných zařízení využívaných sousedními podniky a organizacemi a přehodnotit řadu předpisů a norem platných v investiční výstavbě včetně norem a pravidel užívání různých manipulačních ploch investorů, jako jsou například stavební dvory a podobně. Naši stavbaři zabírají příliš velké plochy po příliš dlouhou dobu. A není zatím síly, která by je donutila postupovat jinak a vracet rychle plochy k novému využití. Potřebujeme, aby na každé ploše, i když není pak vhodná pro zemědělskou výrobu, rostla co nejdříve zeleň v zájmu tvorby kyslíku a zdraví lidí.

Značnou pozornost věnoval náš výbor koordinaci mezi hospodářskými plány zemědělských podniků a různými rozhodnutími o omezujících podmínkách pro zemědělskou výrobu, kde vidí celou řadu rezerv, stejně jako v metodice plánování a financování související s ochranou půdy. Za zvlášť vážný problém považuje výbor nesladěnost mezi finančními částkami za ekonomickou újmu vzniklou zemědělskému závodu odnětím půdy a jejich hmotným krytím a potřebnými limity. Sama se domnívám, že by alespoň v některých případech stálo za zvážení, aby místo pouhé finanční náhrady byl investor povinen v předstihu vybudovat nové objekty pro zemědělskou výrobu a provést potřebné úpravy jiných ploch půdy, aby zemědělský závod mohl plynule hospodařit a kvůli odnětí půdy nedocházelo ke snížení zemědělské produkce.

Doporučuji vládě České socialistické republiky, aby i těmto souvislostem věnovala mimořádnou pozornost a přitom usilovala o zvyšování úrovně územního plánování, které má prvořadý význam pro dlouhodobou ochranu a využití zemědělské a lesní půdy, bez které nemůžeme žít, a přesto se v této oblasti podle našich zkušeností stále vyskytuje řada nedostatků. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslankyni Svobodové. Uděluji slovo poslanci Vacíkovi, připraví se poslanec Fleyberk.

Poslanec RSDr. Miloslav Vacík: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, dovolte mi několik poznámek k té části zprávy vlády, která hodnotí na jedné straně vcelku kladně dosavadní přístupy orgánů a organizací Národní fronty, jejich členy a další občany při využívání části půdního fondu, který není obhospodařován a současně požaduje, aby se toto úsilí dále prohloubilo.

Především je třeba konstatovat, že již v současném období se řada organizací Národní fronty, zejména zájmové svazy nezanedbatelnou měrou podílejí na přímé údržbě půdy a jejím využívání. Tak například Český zahrádkářský svaz realizuje svou činnost na výměře 43 173 ha, z toho v zahrádkářských osadách 4407 ha. Je všeobecně známo, že členové tohoto svazu jsou ve své naprosté většině schopni kultivovat po léta nevyužitou půdu, krýt značnou měrou vlastní potřeby ovoce a zeleniny a současně dodávat přibližně 5 tis. vagonů těchto produktů, z toho např. u peckového ovoce až 60 % a u bobulovic více než 70 % celostátního výkupu. Zájem o příděl půdy v zahrádkářských osadách stoupá a v současné době je evidováno 15 369 žadatelů a počet neevidovaných je podstatně vyšší. Členové svazu, a to nejen žadatelé o půdu, uvítali rozhodnutí vlády, aby drobné parcely a ladem ležící půda mohla být předávána k obhospodařování jejich svazu. V posledním období ji také jednotlivé organizace asi 1500 ha přijaly a současně přijaly i řadu opatření, jak ji efektivně - nejen individuálně - a to i ve prospěch celé společnosti využijí. Dosavadní zkušenosti však ukazují, že s realizací zmíněného vládního usnesení je řada problémů. Především jde často o půdu, která by trvale měla zůstat obhospodařována velkovýrobou a její rozdělení by bylo nesprávné a neuvážené. Jde však také často o odkládání rozhodnutí a administrativní průtahy. Na řadě okresů například v Severomoravském kraji, dále v Písku, Karlových Varech, Kroměříži, Gottwaldově, Nymburce, Teplicích a dalších celý proces předávání půdy jde v podstatě bez problémů, což nasvědčuje, že vedle nesporných objektivních příčin nejsou zanedbatelné ani subjektivní. Přesto, že v minulých dvou letech se zkvalitnily smluvní vztahy mezi organizacemi svazu a výkupem, tyto nedostatky přetrvávají a místně se ještě prohlubují. Nejméně stížností na výkup ovoce byl v uplynulém roce v kraji Jihočeském. Velkým problémem, který trvá již delší dobu je nedostatek školkařského materiálu. I to souvisí s efektivním využitím půdy.

Také další zájmové svazy, a to chovatelů a myslivců a v menším rozsahu i ostatní organizace jsou držitely půdy. Český svaz chovatelů obhospodařuje 1054 ha, z toho 533 ha orné půdy. Většinou je půda obhospodařována kolektivně a výnosy jsou rozdělovány podle vložených nákladů a odpracovaných hodin. Pomoc při orbě, setí často zajišťují JZD a členové svazu si odpracují tuto pomoc zejména při špičkových pracech. Také jejich podíl na zásobování obyvatelstva v posledních letech se zvyšuje. Loni například dodali 4173 q králičího masa, 1058 q kozličího atd. Na nedávném sjezdu svazu byla přijata řada opatření, aby se tento přístup dále prohloubil, přispět ještě výrazněji k obohacení vnitřního trhu i zvýšení dodávek některých surovin, zejména kožek a vlny pro průmysl. Hlavním problémem při přejímání půdy je nedostatek malé mechanizace k jejímu obdělávání a nedostatek osiv.

Pokud jde o Svaz myslivců obhospodařuje zhruba 7500 ha a k zabezpečení krmiv, zejména obilí dužinatých a objemových krmiv by byl svaz ochoten převzít dalších 7 až 10 000 ha. Spolupráce se zemědělskými závody a ostatními orgány je ve svém celku dobrá až na ojedinělé případy, kdy byla snaha na tato většinou drobná políčka zamokřená a kamenitá, dokonce rozepsat dodávky, což přirozeně zájem o přijímání těchto ploch negativně ovlivnilo. Domnívám se také, že by bylo třeba posoudit jejich zdaňování. Všichni dobře víme, že stav zvěře není dobrý, což se promítá negativně i do hospodářských výsledků jednotlivých sdružení. Myslivci to společnosti bez pochyby vynahradí nejen dobrým obhospodařováním půdy, ale již tradiční dobrovolnou pomocí zemědělství a lesnictví. Také další organizace Národní fronty obhospodařují drobné plochy půdy - například Svazarm 928 ha letišť, Svaz invalidů drobné plochy, na kterých pěstuje léčivé rostliny a mohl bych uvádět další příklady. Nechci přecenit možnosti přebírání půdy společenskými organizacemi, neboť je jistě limitována, ale zájem o jejich využití je a dnešní jednání pléna České národní rady jej ještě zvýší. Jde však o to, aby výsledky dobrovolné práce neoslabovaly nedostatky ve výkupu, což se např. v minulém roce projevilo u léčivých rostlin.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, od roku 1976 společným úsilím národních výborů a Národní fronty se podařilo dobrovolnou prací občanů získat asi 415 tisíc tun sena z nezemědělských a mechanizačně nepřístupných ploch. Trend dosažených výsledků v jednotlivých letech bez ohledu na rozdílné klimatické podmínky byl rostoucí. Loni šlo např. již o 125 tis. tun. Zvýšil se zájem zemědělských závodů o toto seno, zlepšila se organizace, formou patronátů jednotlivých kolektivů organizací Národní fronty, zejména SSM, se v řadě případů rozšiřuje jednoduché ošetřování luk a pastvin. Kdyby byla k dispozici malá mechanizace, jak to potvrzují jednotlivé příklady z řady okresů, např. z Děčína, mohly by být výsledky ještě lepší. Pravdou však je to, že až do nedávna byl absolutní nedostatek drobného nářadí, zejména sehnat v potřebném množství kosy pro brigádníky. Tento stav by se již neměl opakovat a rychleji bychom měli reagovat na existující poruchy při zásobování tímto nářadím v jednotlivých oblastech, zejména tam, kde je to nejvíce zapotřebí.

Fyzická inventura půdy zpřesnila plochy, na něž se musíme soustředit. Nejsou ve srovnání s loňskem konstantní. Tak jak narůstá počet dohod na smluvní výkrm jatečných zvířat, dochází v některých okresech např. v Krkonoších k jejich mírnému snížení. Tam, kde byly slabiny v evidenci půdy je vývoj opačný. Dosavadní přístup národních výborů, zemědělských správ i Národní fronty potvrzuje úsilí o sklizeň sena z těchto ploch a přinese i letos pozitivní výsledek. Bude však především třeba, aby se zájem výkupních orgánů i zemědělských závodů nejen udržel, ale prohloubil, aby dobrovolná práce našich lidí, nebyla nikde znehodnocena. Děkuji za pozornost. /Potlesk./