Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci soudruhu Svobodovi.

Soudružky a soudruzi poslanci, předsednictvo České národní rady pozvalo do dnešní schůze předsedu Československé akademie zemědělské soudruha akademika Karla Kudrnu. Soudruh Kudrna požádal, aby směl vystoupit v rozpravě. Ptám se: souhlasíte, aby s. Kudrnovi bylo v odpolední rozpravě uděleno slovo? /Souhlas./ Děkuji. Chtěl bych konstatovat, že s. Kudrnovi bude uděleno slovo po polední přestávce, která bude do 14.00 hodin. Přerušuji schůzi.

/Schůze byla přerušena ve 12.28 hodin a znovu zahájena ve 14.00 hodin./

/Po přestávce převzal řízení schůze místopředseda ČNR František Toman./

Místopředseda ČNR František Toman: Zahajuji přerušenou schůzi České národní rady. Budeme pokračovat v rozpravě ke zprávě vlády České socialistické republiky.

Prosím předsedu Československé akademie zemědělské soudruha akademika Kudrnu, aby se ujal slova. Připraví se poslankyně Libuše Horáková.

Předseda Československé akademie zemědělské akademik Karel Kudrna: Vážená Česká národní rado, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci. Rychle rostoucí počet obyvatel na naší planetě, nároky na množství a kvalitu potravin a surovin těžených v zemědělství, vyvolávají potřebu rychlé intenzifikace zemědělství. V rozvojových zemích hladoví stamilióny lidí. 70 mil. lidí se každoročně rodí do hladu, do nedostatku potravin. Udrží-li se dnešní trend, pak již na sklonku tohoto milénia se sníží dnešní příděl půdy na 1 člověka na polovinu a za dalších padesát let již na pětinu. Znovu a při každé příležitosti se opakuje slovo půda, zemědělství. Slova, jež provázejí všechna lidská pokolení od dob neolitu až do doby dnešní. Pojmy, které v nás všech, kteří jsme s nimi jakkoli spojeni, budí zcela zvláštní pocity. Tisíc let trvá než se vytvoří jediný centimetr půdy, jediný vodní příval stačí, aby zničil výsledky třiceti tisíc let.

Kolik bojů o půdu v historii lidského společenství tu bylo, kolik hrdinství, utrpení i bolesti.

Od nepaměti, dnes jako tenkrát i v budoucnu, na celém světě, člověk musí jíst, tvořit, žít; ... a k tomu potřebuje půdu, zemědělství. Do ní, od chvíle, kdy poprvé zkypřil půdu, rok co rok, po staletí, tisíciletí, neúprosně, poctivě, generaci za generací, zapisuje nekonečnou brázdu osudů lidského žití. Hluboko se vryl do paměti obraz orných polí a věčné, nekonečné a ušlechtilé práce na nich, jako věčné memento života, jako dramatický a strhující obraz lidského úsilí o zachování života na Zemi.

Přešly více než tři desítky let, tisíce osudů se slilo v jediný, v osud nového, šťastnějšího pokolení, jemuž jsme dali hrdé jméno socialismus. Hukot motorů, lidé v pracovních kombinézách za pákami strojů. Uzoučké nárameníky polí se proměnily ve vlnící se moře obilních lánů, v nekonečné dálavy barevného panoramatu našeho domova.

Život nás vhání do reálné skutečnosti tun, hektarů, kilowattů, ekonomické efektivnosti, produktivity práce, zvykli jsme si myslet v takových pojmech a nazývat to vše velmi prozaicky výroba.

V. I. Lenin kdysi zdůraznil, že potraviny jsou základním prvkem socialistického hospodářství, bez toho by zůstala hospodářská politika jen přáním. Z této skutečnosti pak vyplývá nezastupitelná úloha klíčového výrobního prostředku zemědělství, půdy.

Nechci při příležitosti tohoto, pro nás zemědělce tak důležitého zasedání ČNR koncipovat odborné či vědecké pojednání o funkci půdy. Chci se jen zhostit jedné z povinností člověka, jenž si zvolil jako své povolání vědu, upozornit na úskalí, které v oblasti využívání půdy mohou v naší ČSSR vzniknout a o jak širokou problematiku jde.

Mám zde na mysli nikoli jen fyzické ztráty půdy, jež zde byly již analyzovány. Veliké ztráty půdy nastávají i tím, jak na ni hospodaříme. 

Analýzy zemědělské soustavy ČSSR v posledních letech ukazují, že podstatně od roku 1974 klesá bioenergetický potenciál půdy, tj. množství veškeré suché hmoty, jež připadá na jednotku čistých minerálních živin. Příčina je jednoznačná, klesá obsah vysokomolekulárních uhlíkatých látek v půdě, analýzy krajů, okresů i zemědělských závodů ukazují, že je to bezprostředně spojeno s nedostatečnou hustotou skotu a tím i nedostatečnou návratností kvalitních organických hnojiv. Zatímco k zabezpečení stability zemědělské soustavy je potřeba jedno zvíře /skotu/ na 1 ha zemědělské půdy, při nejnižší hranici 0,75, pak zatím jsme této dolní meze nedosáhli /0,69/. Ale problém je i v tom, že organická hnojiva namnoze považujeme za odpad, místo za neobyčejně cennou uhlíkatou hmotu a podle toho s nimi zacházíme.

Avšak hustotu skotu můžeme zvýšit jen tehdy, vyřešíme-li dostatek objemových krmiv pro zimní zabezpečení jeho výživy. Počet zvířat je absolutně závislý na těchto krmivech, zatímco užitkovost pak na krmivech jadrných. Zatím je situace taková, že nahrazujeme zrnem objemná krmiva. A výsledek? Téměř 45 % plochy zemědělské půdy stagnuje, neboť výnosy víceletých pícnin na orné půdě činí pouze 5,6 tun na ha a drnového fondu 3,5 tun na ha. To jsou, jak ukážeme dále, nepředstavitelné rezervy ve využití půdního fondu.

Pokusme se proto vysvětlit příčiny i důsledky tohoto stavu.

Kritériem pro posouzení úrodnosti půdy je její bioenergetický potenciál, který charakterizuje stupen účinnosti průmyslových hnojiv. Analýzy prokazují, že na 1 tunu NPK připadá v ČSSR průměrně 22,3 t suché hmoty hlavních plodin /na 94 % orné půdy/. Přitom trend je stoupající až do roku 1974, kdy dosahuje maxima /22,47 t/ a pak klesá, kolísání činí 32,25 %.

Závažná a rozhodující příčina, o níž jsem se již zmínil, vede k tomu, že zemědělská soustava se dostává z rovnovážného stavu, dochází ke značně nepříznivým výkyvům vlivem klimatických změn, soustava se stává v důsledku značného kolísání bioenergetického potenciálu půdy téměř neregulovatelná. Stabilizovat naši zemědělskou soustavu znamená zvýšit především hustotu skotu - v první fázi na 0,88 zvířete na 1 ha zemědělské půdy, v druhé fázi na 1 zvíře na ha v nížinném a 1,2 - 1,4 na drnovém fondu a přechodem na chov malých přežvýkavců v horských oblastech.

V první fázi to představuje 6 115 200 zvířat - skotu, tj. zvýšení o 1 357 200 zvířat proti roku 1977, tedy o 22 %. Avšak náklady na ustájení a technologii by podle stávajících norem činily 47,5 mld Kčs a ještě nebude dosaženo potřebné hustoty skotu.

Analýzy však současně ukazují, že krmná norma suché hmoty víceletých pícnin a pícnin drnového fondu je ve srovnání s evropskou normou o 7,5 % nižší, již při současném stavu zvířat. Proto každý pokles výroby sena se velmi nepříznivě projeví v dalším jejím snížení a v okamžitých nárocích na jadrná krmiva pro udržení užitkovosti stavů zvířat. Je to opět projev nestability soustavy, která nemá rezervy. Pak každé zvýšení počtu zvířat anebo snížení výroby objemných krmiv, vyvolává použití náhradních a nekvalitních krmiv /slámy/ jen pro udržení stavů.

Zvýšení hustoty skotu na uvažovanou úroveň /0,88/ však představuje při evropské krmné normě 2,56 t na zvíře a rok - 15 655 000 t kvalitního sena víceletých pícnin a drnového fondu. Při stávajících maximálních výnosech, kterých bylo již dosaženo, tj. víceletých pícnin 9 t na 777 566 ha /rok 1977/ a drnového fondu 5 tun na ha, na 876 000 ha lze dosáhnout 11 379 000 t; zbytek, tj. 4 276 000 t, připadá na jednoleté pícniny a silážní hmotu. To je velmi nepříznivé; taková situace si vynucuje změnu struktury celé zemědělské soustavy. Avšak bioenergetický potenciál se stabilizuje již na 25,5 t /tj. max. 1974/.

Problémem však zůstává růst výnosů víceletých pícnin na orné půdě a drnového fondu. Jak jsem již uvedl - víceleté pícniny a drnový fond zaujímají 44,35 % zemědělské půdy, z čehož víceleté a jednoleté činí 28,06 % na plochu orné půdy. To znamená, že v této hře je celkem 3 093 441 ha zemědělské půdy a z toho 1 376 441 ha orné.

Růst výnosů víceletých pícnin je za posledních 8 let zcela nevyhovující a činí + 0,19 t ročně a pícnin drnového fondu jen + 0,09 t ha ročně.

Proto stávajícími metodami práce a způsoby agrotechniky tuto problematiku řešit nelze.

Uvážíme-li, že zemědělská soustava ČSSR může dosáhnout dostatečné stability při hustotě zvířat 1,0 ha, pak to znamená 7 mil. zvířat a 16 mil. t vysoce kvalitního sena.  

Proto drnový fond musí být rekultivován a každý hektar osazen nejméně jedním zvířetem. To předpokládá zabezpečení výstavby stájí a technologií, což při současných normách na rekultivační a stavební práce činí 86 mld Kčs.

Avšak řešit tento problém se musí, neboť při současném přírůstku výnosů pícnin by trvalo 18 let, tj. 3 rotace osevního postupu, než bychom dosáhli potřebné úrovně stability výroby.

Především to vyvolává nutnost změny struktury zemědělské soustavy ve prospěch víceletých pícnin, tj. na 25 % plochy orné půdy a tj. 1 228 000 ha a při stávající ploše 876 000 ha bude nutno dosáhnout 10,4 t suché hmoty na 1 ha víceletých pícnin a 6 t suché hmoty drnového fondu. Za těchto okolností by byl také vyřešen i problém bílkovinné bilance, tj. překročení potřebné bariéry 2 300 000 t stravitelných bílkovin a rovněž i problematika obilního programu. Podstatně by bylo vyřešeno využití průmyslových hnojiv, jež rovněž představují několikamiliardové náklady.

Podle zákona ekvivalence by bylo dosaženo dolní i stabilní výnosové hranice 3,70 t. ha obilovin, což při jejich ploše snížení na 51,5 % by představovalo stabilní sklizeň 9 357 000 t tj. o 17,3 % vyšší proti současné dolní hranici a průměrnou sklizeň obilí 10 200 000 t.

Stabilní výnosy cukrové řepy by dosáhly 47,0 t ha. Uvážíme-li, že kvalitní objemová krmiva nahradí podstatnou část bílkovin, pak je definitivně vyřešena i soběstačnost ve výrobě obilovin i v ostatních produktech.

Ve stručné a neúplné analýze jsem chtěl ukázat, že splnění úkolu stability zemědělské soustavy ČSSR představuje sice značné investice a náklady, ale také jejich vysokou návratnost v jistotě výroby a zabezpečení soběstačnosti. Avšak, jak jsem se pokusil ukázat, nesmí být již ztracen ani 1 ha orných a lučních půd, neboť vše závisí na dosažení stability maximálních výnosů víceletých pícnin a drnového fondu, které musí být bezpodmínečně dosaženy. Dovolím si tvrdit, že jsme na hranicích možností a že další ztráty půdy nejsou možné.

V souvislosti s tím zvlášť proto vystupuje do popředí problém tzv. ochranných pásem a chráněných oblastí, jež jsou vykazovány plochou 1 600 000 ha a na nichž je zpravidla značně blokována výroba.

Je přirozené, že se velmi obtížně asi najde někdo, kdo by si nepřál, aby naše země byla krásná a aby byly zachovány její nenahraditelné přírodní krásy. Avšak, položme si otázku: spočívá udržení těchto přírodních krás v pasivní ochraně? Právě naopak, krajinu nutno tvořit, stavět, dát průchod zákonům jejího progresívního vývoje a nikoli jej potlačit. Člověk vkladem práce vytvořil zemědělskou krajinu, dal ji osobitý a zcela zvláštní charakter kulturní krajiny. Jestliže se změnil způsob života, jeho intenzita, pak v závislosti na těchto skutečnostech musí činit taková opatření, aby vytvořil krajinu dokonalejší, kulturnější a krásnější než dokázala vytvořit příroda sama. Vývoj krajinného prostoru nelze regulovat tím, že jej zastavíme, ale tím, že působíme na jeho parametry tak, že se mění žádoucím směrem. Proto ochranná pásma např. kolem vodních nádrží nejsou záležitostí jen úzkého pásma zákazu, ale záležitostí struktury zemědělských soustav celého povodí a protiodtokových širokých pásem, aby nedocházelo ke smyvu ani do přítoků vodní nádrže. A přitom může na celé ploše být prováděna intenzivní výroba a nemusí být ztracen ani hektar půdy. Tak je tomu ovšem i v jiných chráněných oblastech a parcích, kde jen racionálním a účinným hospodařením může dojít k vytvoření přírodních krás, jaké může vytvořit jen socialistická společnost.

V tom ve všem je i smysl naší vědecké práce, aby dokázala, za vysoké intenzity výroby změnit parametry vývoje krajinného prostoru tak, aby nedošlo k jeho znehodnocení.

Zemědělství a zemědělské vědy mají prostředky, kterými mohou vyřešit velmi složité problémy výroby i zachování a vytváření přírodních krás v krajinném prostoru. Avšak to nejsou a nemohou být cesty nejmenšího odporu, jsou to cesty vytváření trvalých hodnot, hodnot, z nichž rozhodující úlohu má vysoká úrodnost půdy a jež odpovídají progresívními vývoji celé naší socialistické společnosti. V tom také spočívá i stabilita a perspektiva života generace naší i generací budoucích. Problém půdy, to není otázka socialistické vědy ani naší praxe, to je otázka našeho svědomí. Děkuji vám. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji akademiku Kudrnovi za jeho kvalifikované vystoupení. Diskutovat bude poslankyně Horáková a připraví se poslanec Job.

Poslankyně Libuše Horáková: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, domnívám se, že k ochraně a využívání půdního fondu je třeba v různých oblastech a podmínkách přistupovat rozdílně. Vynakládané úsilí na úrodných půdách přináší totiž několikanásobný efekt, a proto je třeba s půdou v intenzivních oblastech velmi pečlivě hospodařit a lépe ji využívat.

Tak například rozdíly ve výnosech obilí jsou až dvojnásobné a náklady až trojnásobné, srovnáme-li výnosy v našem okrese s pohraničními oblastmi Šumavy. Navíc bych chtěla připomenout, že u nás v Polabí a na jižní Moravě se úspěšně pěstuje ovoce, zelenina, chmel a další plodiny, které ve vyšších polohách nelze dost dobře vyprodukovat, neboť bud nemají potřebnou kvalitu a nebo nedozrají.

Zelinářské oblasti jsou jen určitou částí intenzivních oblastí a leží v blízkosti vodních toků, čili některé pozemky mají spodní vláhu a další je možno zavlažovat.

Naším litoměřickým okresem například mimo Labe protéká ještě řeka Ohře. Tyto příznivé klimatické podmínky a úsilí pracujících v zemědělství přispěly k tomu, že tato oblast je označována za zahradu Čech.

To nás vedlo k tomu, že jsme se v přípravě na dnešní plenární zasedání ČNR velmi zajímali o problémy ochrany a využívání zemědělské půdy v této oblasti, konkrétně v okrese Litoměřice. Na jeho 75 000 ha zemědělské, především však orné půdy 61 000 ha se mimo ovoce, zeleniny a chmelu též výborně daří cukrovce a jsou zde pěstována osiva zemědělských plodin. Na 100 ha je zde 61,2 kusů skotu, z toho 22,7 kusů krav.

Problémy jsou s tím, že přes okres jde celá řada elektrovodů. V současné době se buduje vedení z Mělníka do České Lípy, a proto, že se vyhýbá chráněné oblasti Kokořínského údolí, vede přes výbornou ornou půdu. Přitom ti, kteří toto vedení budují, si příliš nepřipouští, že např. jezdí a při pracech narušují plochy pšenice, u nichž má být dosaženo 44 q po hektaru. V jižní části okresu je položeno několik potrubních tras. K narušování zemědělské výroby dochází někdy i každý rok, neboť se pokládají postupně.

Státní statek Snědovice leží v ochranném pásmu u zdrojů pitné vody pro Ústí n. L. Toto pásmo zatím nebylo vyhlášeno, ale jsou vyžadována taková opatření, jako by jím vyhlášeno bylo. Naléhavost účinné spolupráce při zabezpečení pitné vody a rozvoje zemědělství zde vyžaduje např. to, že se zde pěstuje poměrně kvalitní chmel. Jsou zde také značné dopady do živočišné výroby, zejména při zajišťování a přemísťování staveb.

JZD u Labe mají opět jiný problém. Pro jeho splavnění bylo vybudováno 5 jezů a v důsledku toho došlo ke zvýšení hladiny v přilehlé zelinářské půdě, a to na ploše asi 700 ha. Traktory se na těchto podmáčených půdách neudrží a z těchto důvodů např. v JZD Hoštka nebylo sklizeno 76 ha kukuřice. Pro úplnost bych chtěla připomenout, že jde též o pozemky, na nichž jsou vybudovány závlahy. Na některých plochách se pěstuje chmel a spodní voda je na úrovni babek. To znamená, že tyto porosty uhynou za 2-3 roky.

Tyto pozemky nelze odvodnit, ani jinak zajistit odtok vody, neboť hladina vody je příliš vysoká. V této souvislosti byl vysloven námět, aby se splavnost řešila buď prohloubením dna Labe anebo zda by po určitý čas, tj. asi po období pěti měsíců, nechala půdní hladina zejména v období setí a sklizně.

Při průzkumu jsme se též setkali s připomínkami na nedostatek vybavení zemědělství potřebnou technikou. Mimo jiné bylo řečeno, že se dnes seje 15 let starými stroji.

Okres Litoměřice zabezpečuje 70 % výroby zeleniny v rámci kraje. Proto je pochopitelné, že zde vznikl společný zemědělský podnik pro výrobu zeleniny. Ve své počáteční činnosti pečoval o rozvoj zelinářství v okrese a nyní byl pověřen zpracováním a realizací koncepce v celém kraji. Úzce spolupracuje s vědeckými a kontrolními organizacemi a členy jeho voleného řídícího orgánu jsou též zpracovatelské a obchodní organizace. To vše umožňuje zabezpečovat nejen postupně specializaci, ale též řešit zpracování a odbyt vypěstované zeleniny.

Je třeba ocenit, že jeho provozní budovy včetně skleníků a sušárny jsou postaveny na vytěženém pískovišti a ne na zemědělské půdě.

V návaznosti na techniku i moderní technologii organizuje výrobu jednotlivých druhů zeleniny v rámci okresu i kraje. Postup další specializace a modernizace výroby zeleniny do značné míry závisí právě na tom, aby při úbytku pracovních sil, jichž vždy bylo třeba k jejímu pěstování, byla zajištěna potřebná technika pro její pěstování a sklizeň. Tento problém je celosvětový, a proto se musí řešit velmi operativně. Pro jeho úspěšné řešení je třeba, aby gestorské organizace - STS v českých zemích i v SSR byly iniciativnější. Větší úlohu by zde též měla sehrát strojírenská ministerstva, a to i proto, abychom na stůl pracujících mohli zabezpečit více i bohatší sortiment zeleniny a ovoce v duchu zásad racionální výživy, a tím také současně realizovat maximální využití půdy v úrodných a klimaticky vhodných podmínkách. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslankyni Horákové. Slovo má poslanec Antonín Job a připraví se poslanec Václav Měřička.

Poslanec Antonín Job: Vážené soudružky a soudruzi. Ke zprávě vlády ČSR přednesené místopředsedou vlády Štěpánem Horníkem bych chtěl říci, že poznatky ze Severočeského kraje potvrzují objektivnost hodnocení úrovně péče o zemědělskou a lesní půdu, její využívání a ochranu.

Specifikou našeho kraje, zejména v posledním dvacetiletí je velmi intenzivní rozvoj průmyslové investiční výstavby a zvláště povrchové těžby uhlí se všemi negativními dopady na zemědělský i lesní půdní fond.

Od roku 1963 ubylo v kraji 28 959 ha zemědělské a z toho přes 13 000 ha orné půdy. Pro rozvoj těžby uhlí a surovin bylo uvolněno 5184 ha. Rozvoj energetiky, průmyslové a dopravní výstavby si vyžádal uvolnění 4158 ha, komplexní bytová výstavba 2323 ha a zemědělské stavby 829 ha zemědělské půdy.

Značný úbytek půdy jde shodně s tím, co bylo řečeno ve zprávě vlády na vrub změn kultur. Zhruba polovina půdy odňaté v tomto období zemědělské výrobě jde na vrub vytváření podmínek pro rozvoj těžby uhlí a výstavbu energetických děl.

Je pravdou, že úbytek půdy není možno absolutně zastavit, avšak rozhodně je možno jej zpomalit, a to především přísnějším posuzováním všech požadavků na vynětí půdy pro jiné účely, důsledným prováděním rekultivací a lepším vztahem k půdě a jejímu využívání zemědělskými podniky.

Nemohu jednoznačně říci, že při posuzování požadavků na vynětí půdy pro jiné účely není v kraji již co zlepšovat.

Zákon na ochranu půdního fondu ukládá povinnost vracení devastované půdy rekultivací zpět zemědělským nebo lesnickým účelům.

Problém rekultivací vystupuje do popředí zejména v Severočeském kraji, kde jak je zřejmé z již uvedených čísel, každoročně dochází ke značné devastaci půdy povrchovou těžbou uhlí v západní části kraje.

Krajský i okresní národní výbory již řadu let věnují této problematice značnou pozornost. K dosažení intenzivnějšího provádění rekultivačních prací byl z rozhodnutí rady krajského národního výboru vypracován na léta 1971 až 1980 generel rekultivací v SHR.

Bylo v něm požadováno, aby nejméně polovina ploch vzatých do rekultivací byla vrácena zpět do zemědělské a orné půdy. Je pravdou, že v posledních letech se zlepšila pozornost rekultivaci, dík přijatým opatřením. Z celkové výměry rekultivované půdy je vráceno 61 % zemědělství, ale rozdíl mezi devastováním půdy a její rekultivací se dále zvětšuje. Průběh uplynulých let nasvědčuje, že plánovaného úkolu v provedení rekultivací dosaženo nebude.

Jak jsem již uvedl, od roku 1963 bylo pro těžbu uhlí a investice ji doprovázející, zemědělství odňato kolem 14 000 ha zemědělské půdy. Od začátku rekultivací v roce 1952 bylo rekultivováno a uživatelsky předáno k 31. 12. 1979 2862 ha.

Z toho bylo vráceno zemědělské výrobě 1747 ha. Lesnické rekultivace byly provedeny na 970 ha. Zbývající výměra byla použita pro technické účely pánevních měst a z toho na 27 ha byly založeny vodní plochy.

Rekultivační proces je velmi dlouhý a značně nákladný. Kvalitně provedená rekultivace však umožňuje dosahovat dobré výnosy i speciálních plodin včetně ovoce, i když bude trvat léta než budou obnoveny "normální" podmínky přerušené těžební činností.

Proto bylo KNV uloženo generálnímu řediteli SHR a řediteli koncernového podniku Uranové doly Hamr, aby připravili a do poloviny letošního roku předložili radě KNV k projednání generel rekultivací na léta 1981 až 1990.

Po jeho přijetí budeme vyžadovat také jeho důsledné plnění.

Zkušenosti z realizace generelu na léta 1971 až 1980 však ukazují, že k tomu musí také ústřední orgány a zejména federální ministerstvo paliv a energetiky, a to především, vytvářet již plánem a technickým vybavením podřízeným organizacím potřebné podmínky.

Zatím tomu tak není. Každoroční kontroly ukazují, že v prvé řadě jsou pokrývány potřeby těžby uhlí a skrývky. Nejslabším místem je přeprava ornice. Dochází k jejímu mnohaletému deponování a tím také znehodnocování umrtvením biologického života.

Rovněž řízení rekultivačních prací a prémiový systém odpovědných pracovníků by měl být zaměřen na rychlé a kvalitní dokončování rekultivačních prací. Zatím jsou závislé na těžbě uhlí a čerpání finančních ukazatelů pro rekultivační práce a nikoliv na předání ukončených rekultivací.

Stručně řečeno, plnění plánu rekultivace by mělo být sledováno se stejnou náročností, jako těžba uhlí a skrývka zeminy. Zatím však tomu tak není!

Ve zprávě vlády jsou zhodnoceny také zkušenosti z ochrany lesního fondu podle nové zákonné úpravy.

Chtěl bych k tomu připojit poznámku z jiného pohledu. Lesní fond pokrývá čtvrtinu území našeho kraje. Jeho rozsah co do plochy se v podstatě nemění. Varující je však skutečnost, že to, co v lesním fondu je vedeno, vlastně již ve značné části nemá charakter lesa. Devastace lesa plynnými exhalacemi, zejména kysličníku siřičitého, dosáhly již rozsahu, který nemá obdobu v celé republice.

V současné době je postižena polovina výměry lesa v kraji a podle vývoje v posledních letech předpokládají odborníci, že do roku 1990 bude poškozeno přes 70 %lesních porostů v kraji. Z toho dnes je 30 000 ha prakticky možno nazvat mrtvým lesem. Nejzávažnější jeto, že odumírání lesních porostů se neomezuje jen na Krušné hory, ale značného rozsahu nabývá také v Českém Středohoří a v oblasti Jizerských a Lužických hor.

V současné době v kraji probíhá soustředěný zápas pracovníků lesního hospodářství o vytěžení odumírající dřevní hmoty a postupnou obnovu lesů odolnějšími lesními porosty.

Ministerstvo lesního a vodního hospodářství v posledních letech poskytlo podniku státních lesů v našem kraji významnou pomoc v technickém vybavení, nutném pro zvládnutí vysokého růstu těžby v lesních porostech. Nejméně stejnou pomoc potřebuje podnik v technickém vybavení pro obnovu lesa včetně semen vhodných dřevin do této tak postižené oblasti.

To vše je však jen likvidace následků neřešící příčiny těchto škod, které se neomezují jen na lesní porosty. Silně ovlivňují intenzitu zemědělské výroby v postižené oblasti zahrnující téměř 40 % území Severočeského kraje.

V listopadu minulého roku byla ukončena studie pod názvem "Návrh dlouhodobého výhledu řešení životního prostředí Severočeského kraje", ve které se uvádí např. vliv na snížení výnosů obilí v závislosti na zóně spadu kysličníku siřičitého od 12 % do 30 %. To jen u obilí, při průměrném výnosu a podílu obilí na orné půdě v kraji, představuje ztrátu téměř 40 000 tun obilí. To je výnos z více než 11 000 hektarů.

To je také problém související s využitím a využíváním půdního fondu, jak je zakotveno v zákoně na ochranu zemědělské půdy.

Není již nutné dodávat a na faktech rozebírat, jaké následky přináší plyny znehodnocené ovzduší na zdraví obyvatelstva, které zde žije.

Při jednání České národní rady v červnu 1978 bylo o tom v diskusi hovořeno. Tehdy ještě platil předpoklad, že bude v letošním roce započato s výstavbou odsiřovacího zařízení na prvním 200 MW elektrárenském bloku. To však zajištěno není. 

Poslední nám dostupné informace hovoří o nejbližším termínu - rok 1984. Využívám dnešního jednání k tomu, abych vládu znovu požádal, aby se zásadním řešením tohoto, pro obyvatelstvo Severočeského kraje tak tíživého problému, bylo započato co nejdříve.

Bude to významný krok nejen k řešení životního prostředí, ale také i plnění ducha litery zákona na ochranu zemědělského i lesního půdního fondu a jeho efektivního využívání v zájmu celé společnosti. /Potlesk./