Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji místopředsedovi vlády České socialistické republiky soudruhu Horníkovi za přednesenou zprávu. Nyní prosím společného zpravodaje posl. dr. Jana Jiráska, aby přednesl zpravodajskou zprávu.
Společný zpravodaj poslanec RSDr. Jan Jirásek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dnešní jednání se zabývá ochranou a využíváním zemědělského a lesního půdního fondu a má posoudit, jak současná právní úprava těmto celospolečenským zájmům napomáhá. V celé přípravě pléna jsme vycházeli z toho, že rozvoj zemědělství a výroba potravin byla na XV. sjezdu strany označena za celospolečenský úkol a za důležitou součást rozvoje celé naší ekonomiky.
Celou problematiku velmi výstižně vyjádřil již Karel Marx, když řekl, že člověk musí napřed jíst a pít, potom se šatit a bydlet a teprve potom může pěstovat filozofii a umění.
To platí dodnes, neboť přes veškerý vědecký a technický pokrok se nedovedeme živit jinak než z půdy. V tomto smyslu se program dnešního pléna dotýká základů existence každého našeho občana.
Od nepaměti všechna lidská pokolení o půdu živitelku pečovala svým potem a mozoly ji vzdělávala. Půda byla nejen předmětem pracovního úsilí, ale půda, lesy a krajina má své pevné místo i v naší kultuře.
O úrodná území, plody země i o to, co je v jejím nitru se sváděly koloniální a imperialistické války. Pro jedny znamenalo kapitalistické vlastnictví půdy lopotu od svítání do západu slunce, pro druhé bylo nástrojem vykořisťování, předmětem obchodních spekulací a bezpracného zisku.
V naší zemi byla agrární otázka vyřešena důslednou pozemkovou reformou podle zásady vyjádřené heslem: "Půda patří těm, kdo na ní pracují". Spolu se socializací našeho zemědělství byla rozvíjena zemědělská velkovýroba, která přes úbytky půdy a pracovních sil zajistila podstatné zvýšení výroby potravin pro naše občany i zvýšení životní úrovně pracujících v zemědělství. Dosažené výsledky potvrzují správnost a moudrost politiky KSČ při uplatňování Leninova družstevního plánu v našich podmínkách.
V mezinárodním měřítku však reakční imperialistické kruhy dosud zneužívají vlastnictví půdy a produkce obilí a potravin z ní k prosazení svých třídních zájmů. Prezident Spojených států amerických nedávno otevřeně prohlásil, že bude obilí používat k politickému vydírání. Je to drastická, naprosto bezohledná politika, neboť kalkuluje s hladem. Jejím důsledkem jsou na světě stamiliony lidí trpících podvýživou a desítky milionů lidí umírajících hladem. To vše dopadá i na děti, jimž jsme věnovali mimořádnou pozornost v loňském Mezinárodním roce dítěte.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci, máme-li v duchu závěrů XV. sjezdu strany dosáhnout postupně soběstačnosti ve výrobě potravin mírného pásma, pak musíme zabránit dalším neopodstatněným úbytkům půdního fondu a usilovat o jeho maximální využití. Musíme si všichni uvědomit, že k tomu máme dnes, jak ukazuje zpráva vlády, necelých 43 arů zemědělské půdy na občana. Z omezenosti ploch zemědělské a orné půdy vyplývá nutnost zvyšovat intenzitu zemědělské výroby, tj. vkládat další prostředky do půdy tak, abychom zajistili z každého hektaru potraviny pro téměř dva a půl obyvatele. Čím více půdy bude ubývat, tím větší prostředky musíme vkládat do zbývající půdy.
Úsilí o ochranu zemědělského a lesního půdního fondu je procesem střetávání různých zájmů. Každý jednotlivý případ vede ke konfrontaci názorů a návrhů, které jsou uzavírány určitým kompromisem. Tento kompromis však není vždy, nebo nemusí být v souladu s celospolečenským zájmem a duchem zákona, který tento zájem vyjadřuje.
V této oblasti se totiž řeší i otázky rozvoje průmyslu, bytové politiky, dopravy a těžby surovin. I přestavba samotného zemědělství vede mnohdy k odnímání kvalitní zemědělské půdy. Rozhodování o každé parcele je tedy provázeno uplatňováním různých znalostí, ale je také odrazem rozdílné důležitosti jednotlivých investorů, jejich bezohlednosti k celospolečenským zájmům.
Z těchto hledisek zpráva vlády otevřeně analyzuje dosavadní vývoj a ukazuje současný stav. Její kritický přístup nám důrazně připomíná nutnost zachovat půdu pro výrobu potravin a dřevní hmoty a uplatňovat nový socialistický vztah k půdě.
My jsme, soudružky a soudruzi, kapitalistický vztah k půdě, závislý na ceně, zisku a pozemkové rentě, odstranili. Budujeme nový vztah k půdě, jehož principy jsou formulovány v zákonech. Záleží však na denní praxi, zda jsou zákony dodržovány důsledně, nebo se k jejich plnění přistupuje benevolentně a nebo jsou dokonce porušovány.
Podívejme se na některé příklady, jak s půdou hospodaříme.
Zbytečně velké prostory ponecháváme mezi budovami a zařízeními a ty jsou často zarostlé plevelem a jsou jejich semeništěm. Přízemní, případně jednopatrová výstavba rovněž zabírá větší plochy než výstavba vícepodlažní.
Investiční výstavba na rovinách a na půdě s lepší bonitou nás ochuzuje o plochy, které dávají daleko vyšší výnosy, než-li plochy, které často velmi nákladně rekultivujeme. Také zkušenosti s postupným přehodnocováním územních plánů ukazují možnosti k snížení nároků na půdu oproti původním úvahám a požadavkům projektantů. Rovněž se potvrzují možnosti orientovat novou výstavbu na půdy o nižší úrodnosti.
Nedostatečná odpovědnost při hospodaření s půdním fondem včetně uplatňování nároků na nadměrný rozsah jeho záboru, stejně tak jako plochy a nároky na hospodaření v ochranných pásmech vedou k omezování zemědělské a lesní výroby.
Macešsky často hospodaříme s kulturní vrstvou půdy, která je výsledkem tisíciletého působení přírody i lidských generací. Investoři a stavbaři někdy neskrývají celou vrstvu ornice, jindy ji mísí s podložím. Často ji dávají na "deponie", kterým lidé zpravidla říkají hromady hlíny. Co se s ní děje dál mnohdy nikdo neví. Domnívám se, že je třeba maximálně zabezpečit její přímé využití, neboť jen tak zachováme její nenahraditelnou hodnotu v živinách i v mikrobiálním životě, to je její produkční schopnost.
V poslední době jsou i úvahy, že by se měla omezit vzdálenost, na kterou bude ornice dopravována. Ušetříme tím pohonné hmoty, ale spočítal někdo hodnoty, které tímto způsobem ztratíme?
Soudružky a soudruzi poslanci,
ukázal jsem jen některé problémy, které musí řešit orgány ochrany půdního fondu. Již na úrovni ONV dochází k rozporům mezi odborem zemědělství, lesního a vodního hospodářství, který má být ze zákona strážcem a ochráncem zemědělské a lesní půdy a dalšími odbory např. dopravy, výstavby, včetně plánovací komise, které požadují půdu pro rozvoj průmyslu, dopravy i měst. Nejednou se tyto rozdílné přístupy řeší v neprospěch zemědělství a lesního hospodářství, neboť ještě přetrvávají názory z padesátých let, že za naše průmyslové výrobky lze dovézt daleko více a levnějších potravin, než bychom na odňaté půdě mohli sami vyrobit. Toto však již v sedmdesátých letech neplatí.
V některých okresech i krajích v zájmu co nejdůkladnějšího posouzení projednává vynětí půdního fondu rada příslušného národního výboru. Považujeme to za naprosto správné a doporučujeme, aby o tak závažném celospolečenském problému předávání půdy pro jiné účely na úkor výroby potravin, rozhodovaly v opodstatněných případech zásadně volené orgány - Rady národních výborů.
Některé zkušenosti z průzkumů ukazují, že vyšší orgány ochrany půdního fondu nebo rady KNV a ministerstva často neberou dostatečně v úvahu ani stanovisko nižších orgánů a zpravidla rozhodují i v odvolacím řízení benevolentněji.
Ve zprávě vlády se uvádí a námi provedené analýzy potvrzují, že hlavní problém ochrany a využití zemědělského a lesního půdního fondu nespočívá v nedostatečnosti legislativních opatření, ale v jejich nedodržování, obcházení i nepružnosti při překonávání dříve uplatňovaných málo racionálních postupů. Potvrzuje to i konstatování uvedené ve zprávě vlády, že dosud nebyly upraveny v souladu se zákony na ochranu půdy právní předpisy, zdravotní, veterinární, požární a další, které nárokují různá ochranná pásma nebo mají za následek omezení výroby přesto, že od vydání nových zákonů uplynuly již dva až tři roky.
Druhý závažný problém je v ekonomické stránce věci.
Vláda ve své zprávě upozorňuje, že náhrada za pozemky nemůže vyřešit to, aby se zemědělská půda neodnímala svému účelu, ale že pozitivně působí na vytváření prostředků pro meliorace a rekultivace.
Toto však platí jen za současného způsobu řešení ekonomické náhrady. Organizace dnes zajišťují náhradu za odebranou půdu v podstatě z plánovaných prostředků určených pro investiční výstavbu, na které často přispívá i stát ve formě dotací a tak dostatečně nepociťují bezprostřední vliv odvodů ve své ekonomice.
Uvážíme-li, že od začátku příštího roku mají na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ a vlády ČSSR i ekonomické nástroje sehrávat větší úlohu, bylo by třeba posoudit, zda by i část náhrady za půdu jako za základní prostředek, neměla být odváděna z jiných zdrojů organizací, než je tomu dosud.
To by jistě vedlo k rozumnějším požadavkům na zabírání nového půdního fondu. Vedlo by to investory především k rekonstrukcím a modernizacím na již vyčleněných pozemcích.
Jeden z krajních námětů, jak jej zjistili naši poslanci spočíval v návrhu, aby investor byl povinen každoročně uhrazovat ze svých finančních zdrojů úbytek zemědělské produkce, která by se z této výměry získala. Tento námět má logiku v tom, že snížení zemědělské produkce jsme nuceni nahrazovat dovozy. Domnívám se, že by bylo účelné přehodnotit způsob ekonomické náhrady za odnímanou zemědělskou půdu v souvislosti se souborem opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení po roce 1980 tak, aby orientovaly další výstavbu na méně úrodné, příp. nezemědělské nebo již vyčleněné pozemky.
Soudružky a soudruzi poslanci,
ze zprávy vlády vyplývá, že k největšímu úbytku zemědělského půdního fondu po vydání nového zákona dochází v souvislosti s inventarizací zemědělské půdy. Cílem inventarizace bylo uvést do souladu evidenci půdy a skutečný stav v přírodě tak, aby byla zemědělská půda zachována v nejvyšší možné míře pro zemědělskou výrobu a pouze u těch pozemků, které nelze velkovýrobně využívat, provést změnu kultur. Z měny kultur se provádí na základě vyhlášky federálního ministerstva zemědělství a výživy 142 z roku 1976.
Tato vyhláška stanoví kritéria podle nichž jsou posuzovány návrhy zemědělských podniků na převod orné půdy do luk a pastvin. Vyhláška přesně stanoví například mocnost oratelné vrstvy, zrnitostní složení, obsah skeletu, svažitost větší než 15°, nebezpečí záplav, výměru pozemků, jejich přístupnost a nevhodnost tvaru pro mechanizaci apod.
Stejně tak stanovila kritéria pro posuzování návrhů zemědělských podniků na převody zemědělské půdy pro účely zalesnění. Jde např. o svažitost pozemků nad 25°, drobné enklávy do 15 arů, pozemky s hustým a starším samovolným zalesněním, nepřístupné pozemky pro mechanizační prostředky apod.
Tato vyhláška vychází ze stávajících skutečností. Bere v úvahu předpisy o bezpečnosti práce v návaznosti na současnou úroveň mechanizace, která má převážně dostupnost do 12°. Bere též v úvahu omezené možnosti obdělávání malých parcel a konečně skutečnost, že o mechanizaci pro horské podmínky se již léta hovoří, ale zemědělství ji nemá k dispozici.
Zemědělské podniky nemají vždy předpoklady tuto půdu plně a někdy i bez rizika úrazů obdělávat. Proto hledají snazší a schůdnější cestu ve vyčlenění těchto pozemků ze zemědělského půdního fondu.
Jestliže v této situaci někde postupovali benevolentně i pracovníci okresní zemědělské správy a ONV a pouze zjišťovali stav a odepisovali plochy, potom je výsledkem neúměrně vysoký úbytek zemědělské půdy.
Nešel však po této cestě i ten, kdo tuto vyhlášku připravoval, když vycházel jen z daných skutečností? Nemělo být úsilí především zaměřeno na zabezpečování zemědělské techniky pro svažité pozemky v horských a podhorských oblastech včetně mechanizace pro obdělávání malých parcel a nebylo by správnější současně s vyčleněním ploch pro zalesnění vybírat i vhodně lesní pozemky k převedení do zemědělské půdy? Zdá se, že dosavadní předpisy včetně vyhlášky č. 142/1976 dávají přednost zalesňování.
Požadavky některých zemědělských podniků na vyčlenění nejhorších pozemků vycházejí ze snahy usnadnit si organizátorskou práci i vylepšit si ekonomické podmínky z hlediska zemědělské daně a diferenciálních příplatků tím, že se nejhorších pozemků zbaví.
S prosazováním úzkých skupinových zájmů a spekulací nelze souhlasit vůbec a tím více u zemědělských podniků. Proto tam, kde došlo k mimořádným úbytkům zemědělské půdy, je nutné kontrolní činností nesprávně přístupy napravit.
Soudružky a soudruzi poslanci,
orgány ČNR a jednotliví poslanci se na dnešní jednání připravovali několik měsíců, aby získali co nejvíce poznatků o uplatňování zákonů o ochraně a využívání zemědělského a lesního půdního fondu ve volebních obvodech, na národních výborech, v podnicích a závodech i ve vědeckých institucích.
Orgány ČNR i poslanci ve volebních obvodech využili své kontrolní pravomoci, aby se přímo v praxi přesvědčili o tom, jak jsou zákony o ochraně půdního fondu prosazovány a dodržovány. Kontrolní činnost ČNR vůči české vládě je důležitou formou projevu socialistické demokracie. Shromážděné a zobecněné poznatky nám umožňují co nejobjektivněji posoudit projednávané otázky.
Přesvědčili jsme se v terénu, že intenzivní využívání zemědělského a lesního půdního fondu v procesu zprůmyslnění zemědělství a lesního hospodářství je závislé od dodávek strojírenských, chemických, hutních i stavebních prostředků. Výsledky zemědělské výroby se poté projevují na trhu potravin a závislosti na formách nákupu, skladování a zpracování produkce i účinnosti obchodního systému. Tento konečný cíl dává smysl úsilí ochraňovat naši zemědělskou a lesní půdu pro zabezpečení životních potřeb našich občanů, zejména jejich racionální výživy.
Poznatky, které jsme získali v přípravě dnešního pléna i zpráva vlády, ukazují, že samotné schválení zákonů automaticky nemění dosavadní návyky, názory a způsoby práce lidí i jejich přístupy k řešení problémů.
Současně se potvrdilo, že je třeba při uplatňování zákonů dále rozvíjet socialistickou demokracii, bojovat proti resortnickým přístupům a proti společenským úzkým skupinovým a nebo dokonce individuálním zájmům na všech úrovních. Nelze také ponechat obhajování a prosazování celospolečenských zájmů, které se dotýkají celé řady základních potřeb našich občanů pouze na jednom či dvou ministerstvech nebo na jednom odboru národních výborů.
Všichni si musíme uvědomit, že naše generace může s půdou zacházet šetrně, ale také ji může zastavět nebo ji neúměrně narušit těžbou. Můžeme usilovat o krásné životní prostředí, ale také pod různými záminkami včetně úzce pojaté ekonomické efektivnosti, přírodní rovnováhu narušit.
Nebudeme-li dostatečně nároční, můžeme příštím generacím zkomplikovat možnosti výživy i života v důstojném a krásném prostředí.
Vážené soudružky a soudruzi, přes uvedené problémy i zjištěné nedostatky však pokládám za správné poděkovat těm, kdo poctivě a statečně bojují za ochranu zemědělského a lesního půdního fondu. Zvlášť bych chtěl ocenit úsilí těch zemědělských organizací, které kompenzovaly úbytky zemědělské a orné půdy rekultivací neplodné půdy a které převáděly do orné půdy rozorané louky a pastviny a tím zlepšovaly výrobní základnu našeho socialistického zemědělství.
Také je třeba ocenit otevřenost analýzy současného stavu ve zprávě vlády a ujistit ji podporou při realizaci východisek, která ve své zprávě ukazuje. V tom je záruka, že se bude v českých zemích dále zlepšovat ochrana i využívání zemědělského a lesního půdního fondu důslednějším uplatňováním příslušných zákonů v každodenní praxi. Děkuji za pozornost. /Potlesk./
Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji soudruhu Jiráskovi za zprávu.
Soudružky a soudruzi, k projednávané zprávě vlády přijme Česká národní rada usnesení.
Navrhuji, aby pro jeho přípravu byla zvolena návrhová komise v tomto složení: předseda komise posl. RSDr. Jan Jirásek, členové komise poslanci akademik Bohumír Rosický, MUDr. Marcela Černá, ing. Jaromír Hájek, Libuše Horáková, Karel Svoboda, Václav Měřička, Jiří Fleyberk a Miroslav Suchopárek.
Máte k tomuto návrhu nějaké připomínky nebo doplňky? Není tomu tak.
Kdo tedy s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./
Je někdo proti? Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.
Prosím, aby návrhová komise začala ihned pracovat.
Soudružky a soudruzi, dříve než přeruším schůzi, chtěl bych vás upozornit, že si o přestávce můžete prohlédnout výstavku archivních dokumentů o Květnovém povstání českého lidu, která je instalována v kuloárech.
Přerušuji schůzi do 11.00 hodin.
/Schůze byla přerušena v 10.32 hodin a znovu zahájena v 11.05 hodin./
/Po přestávce převzal řízení schůze místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam./
Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Zahajuji přerušenou schůzi České národní rady.
Přistoupíme k rozpravě o zprávě vlády České socialistické republiky o ochraně a využívání zemědělského a lesního půdního fondu a o zkušenostech z uplatňování jejich nové právní úpravy.
Do rozpravy se zatím přihlásilo 18 poslanců. První přihlášený je poslanec Josef Podlešák, po něm vystoupí poslanec ing. Jiří Burian. Uděluji slovo poslanci Josefu Podlešákovi.
Poslanec Josef Podlešák: Vážené soudružky, vážení soudruzi, obsah dnešního jednání by nebyl úplný, kdybychom zde též nehovořili o zemědělském využití půdního fondu. V rámci vztahů mezi lidskou společností a přírodou zaujímá velmi významné místo osvojování si plodů přírody pro výživu. Historie nás poučuje o tom, že rozsah zemědělsky využívané půdy se mění podle dosahovaného výnosu a podle potřebného množství zemědělské produkce. Počet obyvatel, zejména hustota osídlení a rozvoj výrobních sil je určující pro potřebu objemu zemědělské produkce i formy konzumovaných potravin. Výstižně to vyjádřil Karel Marx v Kapitálu, když řekl, že s růstem počtu obyvatel se musí rozšiřovat plochy zemědělsky využívané půdy i za cenu vyšších nákladů a dalších dodatečných vkladů do půdy. A to ovlivňuje cenu i hodnotu zemědělských výrobků a potravin.
Jak již bylo uvedeno ve zprávě vlády, máme k zabezpečení výživy na každého našeho občana necelých 43 arů zemědělské a 32 arů orné půdy. Pro zabezpečení současné kalorické spotřeby našimi občany, to znamená vyrobit na jediném aru ročně 23 - 30 tisíc kalorií. Nemůžeme též přehlédnout a nevzít v úvahu, že vysoká úroveň spotřeby živočišných výrobků znamená, že rostlinná výroba musí zabezpečit mnohem více, neboť na každou kalorii dodávanou v živočišných produktech, je třeba trojnásobku až pětinásobku rostlinné produkce. Tato skutečnost klade již dnes vysoké nároky na zemědělskou výrobu a zvyšující se podíl potravin živočišného původu tuto náročnost ještě dále zvyšuje.
Po analýze dosavadního vývoje a potřeb společnosti vytyčil XV. sjezd KSČ i 13. zasedání ÚV KSČ úkoly pro rozvoj našeho socialistického zemědělství. Náš výbor pro zemědělství a výživu rozpracoval závěry obou jednání do své činnosti a postupně projednává jednotlivé okruhy problémů.
Při projednávání otázek rostlinné výroby dospěl mimo jiné k tomu, že významným faktorem jejího rozvoje je správná skladba plodin na orné půdě, ze které vyplývá i jejich vhodné střídání. Neúměrné snižování ploch pícnin nejen zužuje vztahy mezi rostlinnou a živočišnou výrobou, ale také vyžaduje tyto nedostatky agrotechniky nahrazovat zvyšováním dávek umělých hnojiv i chemických ochranných prostředků.
Současně se však ukázalo, že pro pěstování a sklizeň pícnin na orné půdě i na loukách a pastvinách není dostatek techniky. Zvlášť velké problémy jsou se stroji pro horské a podhorské oblasti.
Snížila se též pozornost využití statkových hnojiv, která mají nezastupitelný význam v úrodnosti půdy a pro udržování a zlepšování její dobré struktury. Na tom mají podíl, mimo názorů o jejich určité postradatelnosti, též některé nové formy ustájování, ale řekl bych, především nedostatek techniky pro odklízení, ošetřování i rozmetání hnoje. Tyto práce již dnes nelze zabezpečit jinak pro stálý úbytek a tím i nedostatek pracovních sil. Nakládat a rozmetat hnůj vidlemi nemá již dnes kdo dělat. A i kdyby to někdo dělat chtěl, pak to nemá čím dělat, protože ani ty vidle se v současné době neseženou.
Je potěšující, že v posledním období usilují o vyšší využití statkových hnojiv jak jednotná zemědělská družstva, tak i agrochemické podniky. Proto by bylo třeba pamatovat i na zabezpečení této potřebné techniky.
V souvislosti s úrodností půdy a její schopností mít dostatek pohotových živin pro zemědělské plodiny, úzce souvisí půdní kyselost. Dlouhodobý nedostatek vápenných hnojiv má v tomto případě negativní vliv zhruba na čtvrtinu půd v ČSR, které mají silně kyselou reakci.
Úbytky zemědělské a orné půdy a nutnost zabezpečení stále většího objemu rostlinných výrobků vyžaduje maximálně využívat zemědělský půdní fond a vytvořit předpoklady pro využití i takzvaně dočasně nevyužívané půdy, jak o tom hovořil soudruh Horník ve zprávě. Jsou to v některých případech menší plochy, pozemky ve svazích, případně podmáčené pozemky, které vyžadují speciální, nebo tzv. malou mechanizaci.
V přípravě pléna bylo zjištěno, že Agrostroj Jičín vyrábí žací lišty v rozsahu asi 6 tisíc kusů a v Agrostroji Prostějov jsou vyráběny malotraktory. Z těchto mechanismů však jen několik desítek kusů zůstává u nás, zpravidla jen pro speciální účely. Kdyby touto, případně další vhodnou technikou, byly vybaveny zemědělské podniky nebo národní výbory, možná i některé organizace Národní fronty, pak bychom jistě měli méně starostí s obděláváním těžko přístupných ploch a mohli bychom jistě klást vyšší nároky na jejich využití.
Při průzkumech poslanců byla nadhozena otázka, zda někdo spočítal, kolik dostaneme za vývoz této mechanizace proti tomu, co nás stojí dovoz zrnin, kterým musíme nahrazovat sklizeň z těchto ploch. Mám za to, že by měl opravdu někdo tyto věci spočítat a porovnat je i možná s jiným druhem vyvážených výrobků.
Účelné a efektivní využívání zemědělských půd též současně znamená zvyšovat obsah humusu v nich, překonávat vlivy erozí, kyselosti apod. Jedna ze základních podmínek je regulace vodního režimu v půdě, neboť významně ovlivňuje její úrodnost. Proto je nutné věnovat odpovídající pozornost odvodněním a závlahám.
Tím, že se meliorace realizují v náročnějších a obtížnějších polohách, zvyšují se tak náklady na 1 ha. Největší takovéto plochy dosud zůstávají v Západočeském a Jihočeském kraji. Co z toho vyplývá, ukazuje příklad z oblasti Šumavy. Zde se vynakládá na 1 ha meliorací podle údajů Jihočeského KNV 60 a dokonce až 100 tis. Kčs. Domnívám se, že by si to měli uvědomit ti, kteří rozhodují o záboru a odnětí půdy v Polabí a na Hané, či v dalších úrodných oblastech. Pak zdánlivé úspory na výstavbě budou jistě vypadat trochu jinak.
Chtěl bych však zdůraznit, že při rekultivacích a melioracích je nezbytná spolupráce s vodohospodáři. Odvodnění se někde vůbec nedá dělat bez současné úpravy vodních toků. Přitom však bychom měli současně zvážit i budování vodních nádrží. Bez nich totiž jen zrychlujeme odtok vody z našeho území. K tomu patří i hrazení říček, bystřin a budování závlah jako důležitého intenzifikačního faktoru zvyšování zemědělské produkce.
Ve Šmolovech na Havlíčkobrodsku a v našem jednotném zemědělském družstvu, kde dělám předsedu již několik let využíváme pro závlahy odpadní vody ze škrobáren. U těchto závlah se vedle doplňování potřebné vody do půdy, dodávají i živiny, zejména draslík a dusík, obsažené v těchto odpadních vodách. Tato dvojí účinnost závlahy zajišťuje zemědělským podnikům zvyšování produkce, zejména pícnin, pro které je tato forma závlahy nejúčinnější při současné nižší spotřebě umělých dusíkatých a draselných hnojiv.
Tento druh závlah má ještě velký význam v tom, že současně plní úlohu čistírenského zařízení, které na mnohých místech při průmyslových zpracovatelských závodech budujeme s vysokými finančními náklady.
Vysoká zdravotní a vodohospodářská účinnost této závlahy v uvedených podnicích přinesla v letech 1976 - 1978 podle šetření Výzkumného ústavu závlahového hospodářství v Bratislavě, vedle zvýšení zemědělské produkce, i úsporu 95 % nákladů příslušných škrobárenských závodů oborového podniku Škrobáren na poplatcích dříve placených za vypouštění odpadních vod do toků. Tyto výsledky, jakož i dlouhodobý československý výzkum Výzkumného ústavu závlahového hospodářství v Bratislavě a s ním spolupracujících organizací v provozních podmínkách tak prokazují, že ministerstva zemědělství a výživy a lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky by měla věnovat výstavbě víceúčelových závlah vhodnými odpadními vodami podstatně větší pozornost než dosud.
Závěrem mi, vážené soudružky a soudruzi dovolte, poznamenat ještě, že rozvoj zemědělství a výroba potravin je, jak to již bylo několikrát zdůrazněno i nejvyššími stranickými orgány, věc nejen pracovníků v zemědělství, ale musí se na něm svým způsobem podílet i ostatní odvětví. Tato zásada jistě platí v plné míře i pro ochranu a využívání zemědělského půdního fondu. /Potlesk./
Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Josefu Podlešákovi. Slovo má poslanec ing. Jiří Burian. Připraví se poslankyně JUDr. Marie Patejdlová.