Poslanec ing. Jiří Burian: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi, dovolte, abych přednesl některé zkušenosti z dosavadního uplatnění právní ochrany zemědělského půdního fondu, které získaly národní výbory ve Středočeském kraji.

V našem kraji jsme po přijetí nového zákona dosáhli některé pozitivní výsledky. Zábor půdy se ročně snižoval a dokonce orná půda zúrodňováním ploch přibývala.

Podařilo se umístit některé zemědělské stavby na území s horší bonitou a do svažitých terénů, přestože výstavba byla spojena s vyššími investičními náklady.

Například velkokapacitní vepřín v Housině /okres Beroun/ nebo Nesteradice v okrese Benešov, byly umístěny do silně svažitého terénu s podstatně horší bonitou půdy, i když tím vzrostl investiční náklad na kravín o 1,5 mil. Kčs.

Provedli jsme pasport zchátralých objektů ve městech a zejména na vesnicích. Za účinné podpory ministerstva financí jsme již více než 2500 starých a opuštěných stodol a zemědělských objektů zlikvidovali - většinou svépomocí občanů, za pomoci národních výborů a zemědělských závodů.

Získali jsme tak v řadě obcí vhodné plochy pro novou výstavbu bytů a různých zařízení. Tento program, vytyčený krajskou konferencí naší strany v roce 1978, je splněn zhruba z poloviny a jeho plnění pokračuje.

Rozhodné opatření přijalo předsednictvo KV KSČ a rada KNV k zastavení živelného vývoje v rekreační výstavbě. Byly vybrány plochy pro budování podnikových zařízení a na dostavbu rekreačních středisek. Parcely přidělují podle přijatých zásad výhradně rady okresních národních výborů. Ve většině okresů je již individuální výstavba chat ukončena.

Po překonání počátečních problémů je tento režim v podstatě ze strany občanů přijat. Plně odpovídá nejširšímu celospolečenskému zájmu jakým je ochrana zemědělské a lesní půdy a ochrana přírody. Současně čelí dalšímu nežádoucímu zřizování i přeplňování stávajících rekreačních středisek.

Podle nového zákona probíhá přehodnocování územních plánů měst a obcí s cílem maximálně omezit zábor zemědělské půdy. Snížení bylo dosaženo například ve městech Kolín a Rakovník o 25 hektarů nebo v Mělníce o 20 hektarů.

Důsledně prosazujeme, aby výstavba rodinných domků byla zásadně umísťována do zastavěných částí obcí a bylo plně využito asanovaných ploch, nadměrných zahrad a proluk.

U investorů stále přetrvávají benevolentní přístupy. Vedení odborů lesního a vodního hospodářství a zemědělství jsou vystaveny mimořádnému tlaku, jemuž může čelit jen volený orgán. Proto rada KNV podle usnesení pléna přijala v prosinci loňského roku opatření: zvýšit úlohu volených kolektivních orgánů a dále zpřísnit posuzování žádostí.

Rady ONV a rada KNV prakticky rozhodují o všech žádostech o zemědělskou půdu. Rady ONV projednávají nyní všechny změny kultur.

Poradní sbory byly kádrově doplněny. Jsou nyní aktivem, složeným z nejkvalifikovanějších pracovníků. Současně rada KNV přijala opatření k přesnému vymezení odpovědnosti poradních sborů. Ty musí nyní žádosti posuzovat zásadně po ověření stavu na místě. Přísluší jim nejen posuzovat žádosti a přikládat stanoviska, ale musí provádět kontrolu vydaných rozhodnutí, sledovat plnění termínů k návratu dočasně odňaté půdy, kontrolovat harmonogramy melioračních prací na dočasně neobdělávané půdě. Domníváme se, že je to účinnější cesta, než rozšiřovat aparát.

Dále rada KNV schválila jednotný postup pro posuzování a projednávání žádostí, stanovila povinnosti investorů předkládat nejen ekonomické zhodnocení, ale více variant a jejich vyhodnocení.

Rozhodující je zpřísnit posuzování počátečních úvah a investičních záměrů a hned od počátku zásadně odmítnout představy o záboru kvalitní půdy nebo zbytečně velkých ploch.

Naopak již od počátku vést investora a projektanta k tomu, aby připravoval stavbu bez záboru, na asanovaných plochách, uplatněním výškové stavby apod.

Možno konstatovat, že rada KNV zatím od platnosti tohoto opatření vrátila všechny doporučené žádosti, kde chybělo zpracování a vyhodnocení variant a kde šlo o zvlášť chráněnou půdu, tedy nejlepší bonity v daném území.

Po uplynutí prvého pololetí zhodnotíme získané zkušenosti a opatření rady KNV dále upřesníme a zdokonalíme. Současně výbory lidové kontroly provedou prověrku, jak jsou přijatá opatření v kraji a okresech dodržována.

Nastoupená cesta důsledné ochrany zemědělského půdního fondu bude potřebovat pochopení investorů a podporu nejen resortů, ale někdy případně i vlády.

Ke značnému snížení nároků na půdu by pomohlo rozhodněji přistoupit k realizaci patrových stájí, především pro chov prasat a drůbeže, které existují, osvědčily se, ale dále se již neopakují, protože jsou zdánlivě dražší.

Nadále je nízká podlažnost u obytných domů. Také prakticky téměř všechny sklady se uvazuje budovat jako plošné stavby. S tím nebudeme souhlasit a nebudeme takové žádosti povolovat. Další sklady nepřipustíme stavět na zemědělské půdě. Vydali jsme stavební uzávěru na individuální výstavbu garáží ve městě. Připravujeme výstavbu hromadných podzemních nebo patrových garáží. I v tom bychom potřebovali větší pomoc resortů z hlediska technicko-hospodářských ukazatelů a řešení dalších problémů pro zvýhodnění této formy výstavby.

Žádosti některých investorů o zbytečně velké zábory jsou vyvolány i některými předpisy - např. při zřizování různých ochranných hygienických pásem, při budování komunikačních obchvatů apod. I zde by bylo třeba v krátké době přehodnotit příslušné předpisy a maximálně respektovat prioritní význam ochrany zemědělské půdy.

Soudružky a soudruzi, v loňském roce v našem kraji byla v podstatě skončena fyzická inventarizace zemědělského půdního fondu. Ukázala, že v průběhu 13 let, tj. od doby, kdy byla zavedena jednotná evidence půdy, provedená na základě fyzické inventury, došlo opět v půdě k nepořádkům v evidenci a k nepovoleným změnám, které představují 2300 ha.

Jde většinou o plochy, které zemědělské závody časem přestaly z různých důvodů obdělávat a provedly bez povolení národního výboru změnu kultury. Odhalila se tak závažná nekázeň zemědělských závodů, ale také to, že národní výbory a okresní zemědělské správy k tomuto nežádoucímu vývoji nečinně přihlížely.

Některé zemědělské závody z úzkého podnikového hlediska přistoupily k uplatnění směrnice ministerstva zemědělství a výživy a oprostily se od půdy, která jim nevyhovovala. Nyní bude nutno dodatečně vyvozovat závěry za nepovolené změny a mnohá rozhodnutí přehodnotit s cílem, aby zemědělské závody zamokřené a neobdělané plochy, na nichž možno vyrábět, ve stanoveném termínu znovu vrátily zemědělské výrobě.

Např. loňská sklizeň z tzv. nezemědělských a nepřípustných ploch, kterou provedly národní výbory, závody a organizace Národní fronty činila 25 tis. tun sena, což představuje čtvrtinu celkem sklizeného sena z krajů.

Přes zvýšení počtu postihů vůči investorům za neplnění vydaných rozhodnutí a porušování zákona o půdě stále nedostatečně uplatňují národní výbory své pravomoci. Musíme vytvořit takovou atmosféru, že za každou nepovolenou změnu kultury a neobdělanou zemědělskou půdu budou následovat přísné závěry a hlavně osobní postihy, nikoliv jen postihy organizace. Současně pro ochranu půdy a pro nejširší kontrolu získat co nejširší okruh veřejnosti.

Na závěr bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že projednání kontroly dodržování zákona o půdě na plénu ČNR se stane významnou podporou národních výborů při prosazování tohoto skutečně vrcholného celospolečenského zájmu, jakých je ochrana zemědělského půdního fondu. Že napomůže i k tomu, aby při ochraně této nenahraditelné společenské hodnoty, jakou je a bude i v budoucnu zemědělská půda, postupovaly s nejvyšší odpovědností jak národní výbory a resorty, tak i naše průmyslové a zemědělské podniky, jako investoři a socialističtí hospodáři. Děkuji. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Burianovi, slovo má poslankyně dr. Patejdlová.

Poslankyně JUDr. Marie Patejdlová: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, ústavně právní výbor České národní rady se zabýval uplatňováním a účinností právních předpisů vydaných k ochraně a využívání zemědělské a lesní půdy. Došli jsme k závěru, že základní zákony na ochranu zemědělského a lesního půdního fondu jsou v podstatě dostatečným nástrojem pro to, aby v souladu s politickými cíli sledovanými jejich vydáním zabezpečily správné využívání zemědělské a lesní půdy a pomohly zabránit jejím neodůvodněným úbytkům.

Čím si tedy máme vysvětlit, že přes zpřísněná zákonná opatření je vývoj obou půdních fondů nepříznivý?

Příčinu je třeba hledat zejména v tom, že nová zákonná opatření nejsou v praxi důsledně uplatňována. Do povědomí těch, kteří je provádějí a tím méně do vědomí celé naší veřejnosti se dosud nedostalo, že půda je nenahraditelným zdrojem obživy a významnou složkou životního prostředí. Stále dochází k neodůvodněným záborům zemědělské a lesní půdy pro účely investiční výstavby a těžbu nerostných surovin. Postup zemědělských a lesních rekultivací je neuspokojivý. Některé zemědělské organizace nevyužívají plně veškerou zemědělskou půdu k zemědělské výrobě.

V praxi dochází i ke zjevnému porušování právních předpisů. Jsou případy odnětí půdy zemědělské výrobě bez rozhodnutí orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Není plně využíváno možnosti ukládat pokuty za porušení povinnosti uložené k ochraně půdních fondů. Dávám v úvahu, zda pro některé případy porušení zákonů by nemohly být stanoveny obligatorní sankce. Měli bychom skoncovat s tím, že porušování zákonnosti zůstává v této oblasti často bez odezvy. Je však třeba také otevřeně říci, že jsou i případy, kdy orgány ochrany půdy zůstávají ve svém úsilí půdu chránit osamoceny, neboť se dává přednost zájmům jiných resortů nad zájmy ochrany půdního fondu. Málo se respektují stanoviska nižších stupňů státních orgánů, zvláště ONV, přestože především ony mají přehled o stavu půdy v okresech a objektivně z celospolečenského hlediska mohou proto posoudit požadavky na odnětí půdního fondu.

Základní problémy nejsou tedy v zákonné úpravě, ale spočívají především v její nedůsledné aplikaci. Je proto do budoucna nezbytné prosadit v praxi důsledné dodržování celé právní úpravy, zvýšit kontrolu nad všemi rozhodnutími, která se týkají zemědělské a lesní půdy a zvýšit též úlohu prokuratury v dozoru nad dodržováním zákonnosti v oblasti ochrany zemědělského a lesního půdního fondu.

Při úvahách o zvýšení účinnosti právní úpravy ochrany zemědělské a lesní půdy je třeba mít na zřeteli, že platná právní úprava může tendence dalšího vývoje těchto fondů jen usměrnit, nikoliv zastavit. Rozvoj zemědělské výroby i lesního hospodářství je nesporně celospolečenským zájmem. Takovým zájmem je však i rozvoj ostatních odvětví národního hospodářství, který se v převážné míře uskutečňuje na půdě odnímané zemědělskému nebo lesnímu půdnímu fondu. Úkolem právních předpisů i jejich provádění je proto účelně sladit všechny střetávající se celospolečenské zájmy a najít v daných podmínkách optimální řešení. Naše poznatky však ukazují, že ne všechny úseky našeho právního řádu taková řešení vždy umožňují.

Ke střetům zájmů ochrany zemědělského a lesního půdního fondu s jinými celospolečenskými zájmy dochází především při vymezování chráněných území a ochranných pásem podle stavebních a jiných předpisů. Tyto zvláštní předpisy mohou oslabovat účinnost právní úpravy zemědělského a lesního půdního fondu nad nezbytnou míru. Těchto předpisů je celá řada. Některé z nich přímo stanoví rozsah ochranného území a pásma, jiné ponechávají jeho vymezení příslušným orgánům. Pro názornost stačí vzpomenout jen některé oblasti činností, kde jsou tato ochranná území a pásma vymezována.

Tak např. jsou to ochranná pásma související s výstavbou energetických děl, komunikací, telekomunikačních zařízení, rozvodů tepla, topných plynů, pohonných látek, protipožární ochranná pásma, dále pásma hygienické ochrany, vodních zdrojů, přírodních léčivých zdrojů, ochranná pásma průmyslových závodů, zemědělských staveb, letecká ochranná pásma, památková ochranná území a celá řada dalších. Šíře těchto pásem se pohybuje od 2 metrů až do několika kilometrů. Jde tedy o velké plochy zemědělské a lesní půdy, které jsou odnímány zemědělské a lesní výrobě, případně je jejich využití velmi omezené.

Zájmy ochrany zemědělského a lesního půdního fondu mohou být dotčeny nejen právními předpisy o ochranných pásmech, ale i požadavky technických norem, které z různých celospolečenských hledisek stanoví minimální vzdálenosti navrhovaných staveb od jiných již existujících staveb. Určitý vliv mohou mít též technicko-hospodářské ukazatele pro jednotlivé druhy výstavby, které mají zabezpečit maximální hospodárnost ve výstavbě.

Po zhodnocení všech těchto otázek musíme nesporně dospět k závěru, že je třeba znovu posoudit, zda zájmy jiných odvětví vyjádřené v předpisech upravujících ochranná území a pásma, technických normách a technicko-hospodářských ukazatelích, nepřekračují únosnou míru v požadavcích na zábor zemědělské a lesní půdy. Podrobný rozbor střetů zájmů spolu s náměty na jejich řešení by měla provést ministerstva zemědělství a výživy a lesního a vodního hospodářství ČSR.

V závěru bych ještě chtěla upozornit, že právní úprava vztahující se na ochranu a využívání půdy by měla být doplněna o ochranu porostů mimo les. Tato problematika se v současné době projednává a bylo by nutné, aby se práce na příslušném právním předpisu urychlily. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji dr. Patejdlové. Mluvit bude poslanec ing. Jaromír Hájek a připraví se poslanec Suchopárek.

Poslanec ing. Jaromír Hájek: Vážená Česká národní rado, vážení hosté! Ze zprávy vlády ČSR, stejně tak jako ze závěrů výborů ČNR i ze shromážděných zkušeností jednotlivých poslanců k přípravě dnešního jednání vyplývá, že existující právní úprava ochrany půdního fondu vyhovuje současným potřebám a podmínkám. Řada vážných nedostatků se však projevuje při realizaci těchto zákonů v praxi, a to i pokud jde o progresivitu různých předpisů a vyhlášek, jež by pro tuto realizaci měly vytvářet podmínky odpovídající řádné ochraně a optimálnímu využívání půdního fondu. Výsledkem maximálního využití stávajícího půdního fondu může být jedině intenzifikace zemědělské prvovýroby, která se provádí v přímé návaznosti na půdu a tím v konečné podobě maximální zabezpečení trhu potravinami rostlinného i živočišného původu.

Vyrovnávání neodůvodněných rozdílů ve výsledcích zemědělské produkce na 1 ha a její stálé zvyšování je jediná cesta, jak se vyrovnat se stálým, byt podstatně zpomaleným úbytkem půdního fondu, který je nezbytným důsledkem pokračující industrializace a přírůstku obyvatelstva.

Dovolte mně, abych se zmínil o dvou okruzích problémů, které věcně s těmito fakty souvisí.

První, méně podstatný, ale rozhodně ne zanedbatelný, se týká vyhlašování a hospodaření v ochranných pásmech a hlavně ochranných zónách chráněných krajinných územních oblastí. Zemědělci se smiřují s tím, že první pásma jsou vyjímána ze zemědělského půdního fondu bez kompenzace ve výrobních úkolech, protože se většinou nejedná o rozsáhlejší změny. Zcela jiná je však situace ve druhých a třetích pásmech. Ve většině případů je zde uplatňován resortní a mnohdy z krajinotvorného i biologického hlediska laický přístup. Obecně se využívá a jako zaklínadlo funguje zákaz hnojení organickými hnojivy, která jsou spolu s vápníkem základem vytváření sorpčního půdního komplexu, který je jedině schopný na sebe vázat další chemické prvky i sloučeniny, které bez příslušných vazeb působí v půdě i vodách škodlivě.

Efektivnost hospodaření v těchto pásmech se hlavně vinou neodborných omezujících opatření silně snižuje, a to bez kompenzace do výrobních plánů příslušných zemědělských podniků. O tom, že se v řadě případů nejedná o zanedbatelná omezení, svědčí například v okrese Náchod stanovení ochranných pásem Lázní Běloves ve výměře 270 ha, a to bez předchozího projednání se zemědělskými orgány, dále návrh na ochranu Polické pánve ve výměře II. pásma téměř 10 000 ha a zejména příprava vyhlášení chráněné krajinné oblasti Broumovské mezihoří s ochrannou zónou asi 22 000 ha zemědělské půdy.

Jsem přesvědčen, že pouze koordinace mezi hospodářskými plány zemědělských podniků a rozhodnutími o omezujících podmínkách pro zemědělskou výrobu budou sloužit jako základ a srovnatelná základna pro stanovení rozsahu pásem i způsobu rozumného a vyváženého hospodaření v jejich obvodě. Odstranily by se tak zbytečné střety mezi požadavky vodohospodářů, hygieniků a ochranářů přírody na straně jedné a z hlediska plánu tvorby zdrojů oprávněnými požadavky zemědělců na straně druhé při optimálním naplnění zájmů a potřeb společnosti.

Za rozhodující intenzifikační faktor - tj. druhý okruh problémů - považuji realizaci zásadních opatření v procesu uplatňování nových technologií a prosazování vědeckotechnického pokroku do zemědělské výroby. Realizovat usnesení 13. zasedání ÚV KSČ a vyrovnat se s úkoly příští pětiletky znamená účinně propojovat výsledky práce vědecké a výzkumné základny a nejnovější zahraniční poznatky a zkušenosti se zemědělskou výrobou a praxí.

V této souvislosti je třeba odpovědět na otázku, je-li úroveň práce naší výzkumné a vývojové základny na zemědělském úseku a její vliv na zemědělskou praxi dostatečný. Myslím, že přes určité, ale přesto jen dílčí úspěchy /jako ostatně v celém technickém rozvoji v celostátním měřítku/ nemůžeme být plně spokojeni, i když jsme si vědomi, že biologický výzkum, který je základem zemědělského výzkumu, má své specifické zvláštnosti a musíme k nim přihlížet.

Víme, že v základním výzkumu se řeší řada zajímavých problémů, jež by přispěly k zefektivnění zemědělství, ale jeho propojení s aplikovaným výzkumem je už horší a hodně otevřeným problémem však zůstává aplikace vyřešených úkolů přímo do výroby, do provozu jednotlivých JZD a státních statků. Za zamyšlení stojí například vyjádření výzkumného ústavu rostlinné výroby v Ruzyni, ve kterém je uvedeno, že ústav se snaží některé vyřešené úkoly základního výzkumu dovést až k praktickému využití a uplatnění v praxi, naráží však přitom na předpisové bariéry o financování základního výzkumu. S tím plně koresponduje i ta část projevu předsedy ČSAV akademika Kožešníka z 20. února t. r., kde konstatuje, že "příčina nedostatečného převodu výsledků práce vědeckých a výzkumných ústavů do praxe je jednak v určité setrvačnosti myšlení části řídících pracovníků na různých úsecích výrobní a řídící sféry a jednak v tom, že se zatím v národním hospodářství nepodařilo plánovitě rozvinout takový systém vztahů a zavést takový systém ekonomických a organizačních nástrojů, jež by rozhodujícím způsobem zvýšil zainteresovanost pracujících a především řídících kádrů na prosazování nejmodernějších poznatků do praxe. Nástroje ekonomické politiky musí vést k rychlému využití vědy a technického pokroku k přechodu na nové technické a technologické principy."

I když předseda ČSAV hovořil o celém národním hospodářství, jsou jeho slova platná plně i v našem zemědělství. Jako příklad lze uvést velikou setrvačnost v používání nadměrných dávek makrohnojiv v pevné podobě namísto aplikace specifických tekutých hnojiv obohacených o mikroprvky. Nepříznivou situaci ještě znásobuje hmotná zainteresovanost ACHP i dalších podniků služeb na provedených výkonech namísto na hektarových výnosech. Zdlouhavě se do zemědělské praxe prosazuje např. účelné využití závlah, nová technologie sklizně objemné píce, zejména sena i maximální využití genofondu nových kříženců v živočišné výrobě apod. Společným ukazatelem celé řady těchto obtíží je v konečné fázi uplatnění nedostatek nové techniky a ucelených technologických linek v živočišně i rostlinné výrobě, v některých případech i nesplnění požadavku na jejich kvalifikovanou obsluhu a údržbu.

Celý proces aplikace vědy a techniky do praxe je zřejmě zřetelně ovlivňován systémem plánování od základních výrobních ukazatelů až např. po bilance jednotlivých strojů a dopravních prostředků do jednotlivých podniků. Úroveň zpracování plánů a hlavně úroveň jeho bilančních vztahů a rozpisu ovlivňuje rozhodující měrou jeho konečný výsledek. Celá stále se rozšiřující řada různých ukazatelů v procesu plnění plánu rozšiřuje spíše administrativu a k efektivnosti výsledku přispívá méně podstatnou měrou.

Problematiku vědeckotechnického pokroku, jeho plné uplatnění v zemědělské praxi je nutno řešit nikoliv od konce, tj. z místa realizace, nýbrž zcela opačně z místa, kde se utváří základní podmínky a formulují základní ukazatele, podle kterých se národní hospodářství a v jeho rámci i zemědělství řídí.

Nejvážnějším momentem v celém procesu je ovšem vysoká úroveň plánu. Jeho provázanost a koncepčnost spolu s jednoduchostí hospodářských stimulů se musí kladně projevit ve zlepšené úrovni organizace a řízení zemědělské výroby a tím v její další intenzifikaci. Znamená zároveň sladění zájmů výrobců se zájmy společnosti a maximální naplnění celospolečenských úkolů ve výrobě a nákupu potravin rostlinného i živočišného původu při plném optimálním využití půdního fondu, který je základem celé zemědělské výroby.

Závěrem mi, soudružky a soudruzi, dovolte vyslovit přesvědčení, že východiskem k řešení uvedených problémů by měla být dost zásadní změna plánovací metodiky v rámci realizace zdokonalování soustavy plánovitého řízení po roce 1980. Věřím, že se podaří přijaté principy souboru opatření konkretizovat na specifické podmínky zemědělství a hlavně na jeho biologickou podstatu, která vyžaduje vždy předstihové řešení a poměrně dlouhé ověřování. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Hájkovi. Slovo má poslanec Miroslav Suchopárek a jako další se připraví poslankyně dr. Marcela Černá.

Poslanec Miroslav Suchopárek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, bylo-li naše století mimo jiných přívlastků nazváno stoletím betonu, pak tomu tak skutečně je a jeho spotřeba úměrně s výstavbou roste. Všechna nově budovaná díla - silnice, mosty, přehrady, nemocnice, školy, sídliště a další stavby - žádají stále větší množství kameniva.

Statistiky uvádějí, že objem výroby kamenoprůmyslu se za posledních 15 let ztrojnásobil a podle celosvětových bilancí se každoročně z celkového množství 18 miliard tun nerostných materiálů těží plná polovina stavebních hmot.

Na jedné straně vystupuje do popředí požadavek těžby, na druhé zemědělská produkce a s ní související ochrana půdy. Obě činnosti jsou pro rozvoj společnosti velmi důležité, což je potvrzeno úvodními myšlenkami horního zákona a zákonem na ochranu zemědělské půdy. Je však třeba vzít v úvahu ještě dalších 6 zákonů a několik dalších vyhlášek, kterými ostatní resorty uplatňují svoje specifické zájmy. Tento stav vede ve svých důsledcích k vážným střetům, které jsou často neřešitelné a mají dopad nejen na ekonomiku těžebních organizací, ale na plnění celospolečenských úkolů. Vzhledem k tomu, že výskyt štěrkopísků až na malé výjimky je většinou vázán na oblasti povodí řek, které patří k nejlepším zemědělským půdám a jsou intenzívně obdělávány, jsou střety při otvírce ložisek natolik složité, že se je často nepodaří realizovat, jak je tomu na Mělnicku, v některých těžebnách Jihomoravského kraje, v oblasti řeky Moravy, povodí řeky Opavy apod. To mnohdy vede k větším záborům zemědělské půdy na náhradních ložiskách o malé mocnosti štěrkopísků.

I když plocha záborů na těžbu kameniva činí z celostátního úbytku cca 2 %, myslím si, že by se dala ještě snížit. Jde o některé základní faktory, které jsou s to ovlivnit zábory půdy. Je to především nedotěžování ložisek štěrkopísku ve stávajících těžebnách suchých i mokrých, pro vlastní nebo objektivní nedostatky. Chybí dále celá řada progresívních strojů a zařízení k těžbě, především sacích bagrů, drapáků apod., které se u nás nevyrábí. Nasazením sacího bagru by se např. na ložisku Kvasice v Jihomoravském kraji vytěžilo až 200 tis. kubíků kvalitních štěrkopísků. Zatím však nasazení progresivní techniky představuje malé procento z potřeby, která by ovlivnila zábor půdy.

V některých případech brání dotěžení ochrana spodních vod, ale také rozpor v platných předpisech výpočtu geologických zásob. Ty jsou počítány v blocích s kolmými hranami, ale rekultivační práce vyžadují závěrné svahy šikmé. Tím zůstávají v okrajích ložisek nedotěžené zásoby, které jen v pískovně Václavovice v Severočeském kraji představují více než 2 mil. m³ štěrkopísků.

Jsou však i další možnosti zmenšování zásahu na zemědělskou půdu. Patří k nim komplexní využití ložiskové hmoty ve všech jakostních třídách, zakládání jámových lomů pro produkci drceného kameniva, případně jiných surovin k výrobě stavebních hmot apod. Jámové lomy jsou zatím spíše výjimkou, ačkoliv jejich plánovité vytváření by mělo nejen snížit nárok na zemědělskou, případně lesní půdu, ale vytvářet i vhodné prostory pro rekreaci, ukládání hmot apod.

Výrobě drceného kameniva jako náhrady za štěrkopísky je věnována pozornost. Vyšší spotřebě tohoto sortimentu, která má dopady na ekonomiku stavebních organizací, protože drcené kamenivo je několikanásobně dražší než těžené, se stavební organizace brání. Dosud také není dořešena náhrada štěrkopísků pro potřeby betonových směsí. Dílčí výstupy výzkumného úkolu ukazují, že plnohodnotná náhrada štěrkopísků není možná. Použití výhradně drceného kameniva pro výrobu betonových směsí znamená zvýšení pracnosti, zvýšení energetických příkonů, zvýšené dávkování cementu a plastifikátorů.

Aby nedocházelo k dalšímu zvyšování záboru půdy pro těžbu, je bezpodmínečně nutné, aby spotřebitelé, tj. Prefy a stavební organizace maximálně hospodařily s touto surovinou a dávaly ji tam, kde má svoje opodstatnění a kde se bez ní dosud neobejdeme. Podniky využívají především nejkvalitnější štěrkopísky a granulované drtě, kterých je pořád nedostatek a dávají je i tam, kde je možno použít méně hodnotných materiálů. Doslova prohřeškem je zavážení rýh, výkopů, kanalizací apod. pískem a přitom se výkopový materiál odváží na skládky, což je zvláště typické pro Prahu. S touto praxí musí nejen stavaři skoncovat, ale všichni spotřebitelé.

V této souvislosti je však třeba poukázat, že dochází k těžbě v dalších organizacích. Jde o pískovny a lomy místního hospodářství nebo JZD. Podle bilance zásob ložisek byla těmito organizacemi prováděna těžba na 150 ložiskách, které ve většině případů vznikají bez provedeného geologického průzkumu, často bez povolení ONV, o ekonomické těžbě se nedá hovořit a stopy po těžbě se neodstraňují.

V sedmé pětiletce se předpokládá další růst těžby stavebních surovin a z toho lze odvodit, že zábor půdy zůstane při všech opatřeních zhruba zachován. Zpětnému navrácení pozemků je ze strany těžebních organizací věnována velká pozornost. Výsledky potvrzují, že zhruba stejná plocha zabraná k těžbě je po rekultivaci navrácena zpět. U suchých lokalit se navrací prakticky celá plocha, u mokrých částí, zbytek jezer slouží jako zdroje pitné vody, rekreační plochy a po těžbě kameniva se plochy zalesňují.

Musíme ale poukázat na skutečnost, že pro určování rekultivační povinnosti nejsou stanoveny žádné meze ekonomické únosnosti, Neomezená je také vzdálenost na přepravu zeminy schopné pro rekultivaci mimo dobývací prostory, co jev rozporu s celostátně uplatňovanými opatřeními v úspoře pohonných hmot.

Soudružky a soudruzi, jsme si vědomi významu půdního fondu i zpřísněných opatření vyplývajících ze zákona o ochraně půdního fondu.

Na druhé straně musíme brát v úvahu i společenskou potřebu štěrkopísků a drceného kameniva pro zabezpečení investiční výstavby.

Proto jsme si ve výboru stanovili, že budeme u resortu stavebnictví prosazovat:

- orientaci těžby na ložiska s velkými mocnostmi štěrkopísků, jejich maximální vytěžení cestou progresivní techniky,

- hospodárnost ve spotřebě těžených písků a jejich náhradu drceným kamenivem a popílky,

- bezodkladné a důsledné provádění rekultivace ať jde o zahlazení následků těžby nebo okamžité využití skryté ornice na pozemky mimo dobývací prostory.

Hodnota přírodních materiálů i cena půdy bude trvale stoupat s tím, jak jich ubývá. Proto kamenoprůmysl musí umět účelně vytěžit ze surovin co se dá, ale po vytěžení prostory upravit tak, aby rekultivovaná půda sloužila užitku nás všech. /Potlesk./