Stupeň snižování úbytku zemědělské a lesní půdy úzce souvisí i s tím, jak budou hledány možnosti vypracování a zavedení technicko-hospodářských ukazatelů pro průmyslovou, zemědělskou a jinou účelovou výstavbu. Podle nich by se měly orientovat návrhy na zástavbu ploch z hlediska jejich maximální stavební a funkční využitelnosti.

V dosavadní praxi jsou také rozdílné přístupy a příklady k uplatňování zásad modernizace a rekonstrukce stávajících objektů a zařízení a provádění účelného sdružování a soustřeďování investic při výstavbě různých provozních, administrativních, technických a jiných zařízení. To se rovněž promítá v úrovni požadavků na zábory pozemků. Z tohoto hlediska lze jako příklad dobře hodnotit přístup i opatření směřující k úsporám ploch při výstavbě v Kolíně, Voticích, Mělníku a ve Strakonicích.

Rozbory potvrzují, že ani účelová zemědělská výstavba plně neuplatňuje zpřísněné ustanovení zákona, zejména v umisťování jednotlivých investic na půdách nezemědělských, popř. méně kvalitních. Resort zemědělství a výživy musí důsledněji trvat na zásadách minimálního odnímání půdy i u této výstavby a příkladně přistupovat k tomuto problému i cestou připravovaných technicko-hospodářských ukazatelů velikosti ploch podle charakteru jednotlivých účelových zemědělských staveb.

K nemalým střetům dochází se záměry vedení liniových, komunikačních, plynovodních tras na trvalé i dočasné odnětí půdy. Dochází k omezování ve využívání pozemků při výstavbě elektrovodů, ukládání plynových a kanalizačních potrubí, zřizování stavebních dvorů atd. Síře pracovních polí a volba tras jsou v některých případech i v souladu s platnými normami voleny tak, aby vyhovovaly optimálně potřebám investorů a použitým mechanismům, i když by bylo možno více využívat např. stávajících lesních cest a průseků; dobrý příklad řešení v tomto směru nalezli v Lázeňských lesích Karlovy Vary.

Zatím při ochraňování půdy nesehrávají plně svoji úlohu ani platná územní rozhodnutí. Typickým příkladem je problematika rekreačních oblastí; ale také např. Praha, kde další vyjímání lesních pozemků vede ke zhoršování podmínek životního prostředí hlavního města. Přitom právě při ochraně lesního půdního fondu je vážný problém v nežádoucích úbytcích lesní půdy v městských a průmyslových aglomeracích a v oblastech s malou lesnatostí - např. v Praze, v Polabí, na jižní Moravě.

Zemědělský a lesní půdní fond byl do značné míry znehodnocován i výstavbou chat, která se důsledně neřídila ani předpisy o územním plánování, ani stavebním řádem. Tyto tendence ještě přetrvávají a projevují se při výstavbě tzv. vinařských domků v oblastech Jihomoravského kraje. Proto je zde nutno důsledně postupovat v souladu s platnými předpisy. Stojí za nové zvážení, zda by se ve větší míře než dosud neměly využívat k rekreačním účelům ostatní plochy, které nejsou součástí zemědělského půdního fondu; a z tohoto hlediska pak případně přehodnocovat i záměry v územním plánování.

Váznou otázkou při umisťování bytové výstavby, průmyslových, zemědělských a liniových dopravních staveb je skloubení požadavků hygienických, vodohospodářských, požárních, veterinárních, ochrany přírody a dalších se zájmy ochrany zemědělského a lesního půdního fondu. Řada norem a ukazatelů není v souladu se zpřísněnými zásadami ochrany půdy a umožňuje uplatňovat vysoké požadavky na zábory pozemků. Jednostranné omezení využití nevyplývá vždy z odborných analýz a zvážení celospolečenských potřeb. Takové případy musí být posuzovány komplexně, i když se řešení problémů neobejde bez některých střetů.

V posledních letech se projevují ve zvýšené míře úbytky půdy pro těžební účely. Vyplývá to i ze skutečnosti, že před novelizací zákona o ochraně zemědělského půdního fondu v roce 1976 byly v zásadě veškeré případy odnětí půdy pro tento účel považovány za dočasné. Výhledové provedení zemědělské, popř. lesnické rekultivace a navrácení půdy výrobě připadá však reálně v úvahu až za velmi dlouhé časové období. Např. v okrese Most nemohla být dosud realizována žádná rekultivace ploch tzv. dočasně odňatých v době platnosti zákona o ochraně zemědělského půdního fondu od roku 1966.

Pokud došlo k rekultivacím, dotýkaly se pozemků devastovaných podstatně dříve; do zemědělské půdy se tak ale ročně vrací nejvýš 100 až 200 ha. Relativně velmi pomalé je vracení ploch použitých pro těžby štěrkopísků, cihlářských hlín apod. Zde chyby vznikají zejména nedotěžováním lokalit ať už pro nedostatek vhodných mechanismů pro těžby štěrkopísků z vody nebo z jiných důvodů. To má zpravidla za následek rychlejší postup těžby a větší zábory půdy, a to i ve velmi produkčních oblastech. Tento problém se vyskytuje i při těžbě na lesní půdě. Je však na pováženou, že neschválené těžení písku a kamene často provádějí právě zemědělské podniky.

V procesu odnímání zemědělské půdy výrobě působí jako dílčí usměrňující činitel také ekonomické nástroje. Jde především o objektivizované finanční odvody v závislosti na přírodním stanovišti a bonitě půdy a nově zavedenou náhradu ekonomické újmy, která vzniká při podstatných zásazích do zemědělského půdního fondu.

Ukazuje se, že samotné ekonomické nástroje by v našich podmínkách nemohly účinně regulovat odnímání půdy zemědělské výrobě. Jejich význam je však také v tom, že vytvářejí podmínky pro zabezpečení prostředků a jejich akumulaci na práce, spojené s rekultivacemi a melioracemi půdy a intenzifikací zemědělské výroby jako možných kompenzací úbytku půdy.

Finanční odvody však málo ovlivňují umísťování zvláště velkých rozpočtově náročných investic. Představují totiž jen zlomek celkových nákladů stavby. Aby i ekonomické nástroje sehrávaly v ochraně půdního fondu aktivnější úlohu, bude nutné se jimi ještě znovu zabývat.

Soudružky a soudruzi, XV. sjezd KSČ a 13. a 14. zasedání ÚV KSČ položily mimořádný důraz na využívání a zvelebování půdního fondu jako nenahraditelného základního výrobního prostředku.

V letech 1954-1955 byla provedena přímým šetřením v terénu prvá poválečná bilance půdního fondu. V roce 1956 zahájily orgány geodézie práce na založení jednotné evidence půdy jako první půdní evidence socialistického typu. V roce 1964 byl vydán zákon o evidenci nemovitostí. Situace v evidenci půdy se však žádoucím způsobem nezlepšila. Projevovaly se snahy udržet příznivý evidenční stav, zejména zemědělské a orné půdy, bez ohledu na to, jak byly pozemky skutečně využívány. Periodické přehlídky v terénu nebyly prováděny důsledně a vyskytly se případy, kdy ani rozhodnuté změny se nepromítaly včas do evidence nemovitostí a podnikových evidencí půdy. Dalším nedostatkem bylo, že návrhy, předkládané středisky geodézie, nebyly operativně orgány ochrany půdního fondu posuzovány a rozhodovány a že uživatelé a vlastníci pozemků neohlašovali změny ve smyslu zákona o evidenci nemovitostí. S uváděnými nedostatky ve využívání a evidenci půdy se zabývala federální vláda i vlády národní a také orgány výborů lidové kontroly.

Rozdíly mezi skutečným využíváním pozemků v terénu a závazným evidenčním stavem se staly vážnou překážkou pro objektivizaci dalšího vývoje celospolečenských potřeb především z hlediska rozvoje zemědělské výroby. K odstranění tohoto problému přispívá významným způsobem proces zavádění pořádku do využívání zemědělského půdního fondu. V posledních dvou letech se na něm formou fyzické inventarizace intenzívně podílely ministerstvo zemědělství a výživy ČSR, Český úřad geodézie a kartografie, krajské a okresní národní výbory, zemědělské organizace a další vybrané odborné organizace. Nesporným přínosem provedených fyzických inventur půdy je skutečnost, že řada pozemků byla vrácena zemědělské výrobě. Důležité je také to, že byl získán konkrétní přehled o skutečném rozsahu půdních rezerv, a také o půdě, která se sice nehodí pro intenzivní zemědělskou výrobu, ale může být využita členy zájmových společenských organizací nebo jinak. Průvodním jevem fyzických inventur je však i to, že poměrně značná část ploch, které nelze obhospodařovat ani rekultivovat, musela být převedena do půdy nezemědělské. Při provádění fyzických inventur se vyskytují i případy, kdy zemědělské a lesní podniky ve snaze oprostit se z ekonomických zájmů od pozemků méně úrodných, svažitých a vzdálenějších, navrhovaly je k převodu do půdy nezemědělské, zejména do půdy lesní a ostatní. Případy nesprávných převodů pozemků a změn kultur, které zjistilo ministerstvo zemědělství a výživy, orgány ochrany půdního fondu v krajích a dozor ministerstva lesního a vodního hospodářství musí být tedy dodatečně napravovány. V takových případech je třeba vyvozovat i příslušné závěry včetně postihů odpovědných pracovníků.

Vláda předpokládá, že po provedení fyzických inventur bude v zásadě vytvořen prostor pro stabilizaci zemědělského a lesního půdního fondu. K dalším změnám kultur bude napříště docházet jen na základě řádného půdoznaleckého posouzení.

Ministerstvo zemědělství a výživy, ministerstvo lesního a vodního hospodářství i další resorty, jejichž podřízené organizace jsou uživateli půdy, musí dále prohloubit a zintenzivnit péči o půdní fond a zabezpečit jeho co nejúčelnější využívání.

Zvláštní pozornost z tohoto hlediska je třeba zaměřit zejména na dořešení hospodaření na půdě v horských a podhorských oblastech. V zájmu racionálního využití trvalých travních porostů v těchto podmínkách mají příslušné organizace aktivněji přistupovat ke zřizování a zakládání pastevních areálů. K významnému obratu musí pak dojít i v ostatních oblastech, kde zůstávají části ploch nevyužity a často se velice nehospodárně zachází s půdou při přechodných skládkách hmot. Řešení je jen ve vyžadování osobní zodpovědnosti.

Úroveň využívání půdního fondu je do značné míry odvislá od postupu melioračních a zúrodňovacích prací. I na tomto úseku jsou dosud značné nevyužité možnosti. Klíčové problémy ve využívání zemědělského půdního fondu se koncentrují především do podhorských a horských oblastí, kde je však nutno komplexně řešit celou řadu závažných otázek jak ekonomických, tak technických, zejména pak i účelnou mechanizaci sklizně na svažitých pozemcích, kterých je jen v ČSR přes 100 tis. ha. Do tohoto okruhu problémů patří také zlepšování úrodnosti silně kyselých půd. Mezi dodávkami a potřebou vápenatých hmot jsou však u nás ještě dost velké rozdíly.

Za jeden z nejzávažnějších úkolů považuje vláda v současné době zúrodnění tzv. dočasně neobdělávané půdy. Její výměra činila k 1.1.1980 téměř 86 tis. ha, po dokončení inventarizace se však podle odhadu zvýší asi na 100 tis. ha. Jde o závažný problém, protože právě tato výměra představuje skutečnou rezervu pro rozšíření zemědělské půdy.

Zúrodňování nevyužívané půdy dosáhlo za léta 1976 až 1979 přes 28 tis. ha vrácených zemědělské výrobě, tj. vyšší úrovně než za pátou pětiletku, avšak splnění úkolu vytyčeného pro období šesté pětiletky je celkem vážně ohroženo. Nedostatečně postupují práce zejména v Jihočeském a Severočeském kraji. Ministerstvo zemědělství a výživy musí proto spolu se středními články řízení učinit energická opatření. Vláda si je vědoma toho, že zúrodňování dočasně neobdělávaných ploch si zpravidla vyžádá technicky náročné a finančně nákladné komplexní zásahy. V porovnání s dřívější dobou bude složitost narůstat, protože náklady budou dosahovat 50 - 70 tis. Kčs na 1 ha.

V řadě složitých případů přesáhne však vrácení pozemků k využití i tento časový záměr.

Významným faktorem pro urychlené zapojování půdních rezerv do výrobního procesu jsou úpravy vodního režimu půd, zvláště trvalých travních porostů. V posledních letech se však i zde začalo s budováním odvodňovacích soustav v obtížnějších půdních a terénních podmínkách, to rovněž znamená zvýšení nákladů na tyto práce. Proto je třeba, aby střední články řízení průběžně kontrolovaly efektivnost melioračních zařízení přímo v zemědělských podnicích. V zájmu realizace nezbytných melioračních a zúrodňovacích prací bude třeba znovu posoudit možnost urychlení úprav větších vodních toků, jako např. v Severočeském kraji jde o řeku Ploučnici, v Západočeském o Radbuzu a Ohři, v Severomoravském o Odru.

Důležitým intenzifikačním činitelem jsou závlahy. Jejich budování je soustředěno zejména do oblastí středního a dolního Polabí, Poohří a do oblasti jižní Moravy. Přednostně se zaměřuje na vláhově náročně a intenzivní kultury jako je zelenina, chmel, ovocné sady apod.

Zkušenosti z minulých tří let a zejména z roku 1979 ukazují na nutnost zvýšit tempo budování závlah. Současně je třeba věnovat podstatně větší pozornost místním zdrojům vody a materiálně technickým otázkám.

V našich podmínkách mají závlahy spíše doplňkový charakter - kryjí oblastní vláhový deficit. I tak je však nezbytné, aby ministerstvo zemědělství a výživy provedlo konkrétní účinná opatření k podstatnému zvýšení efektivnosti závlahových soustav. V řadě zemědělských podniků řízení provozu závlah není na potřebné úrovni a jsou i nedostatky ve struktuře plodin a plánování výroby. Aktivněji musí také přistupovat k řešení tohoto problému oblastní orgány řízení zemědělství a Státní meliorační správa.

I když je předpoklad splnění úkolů, plánovaných na období šesté pětiletky, tzn. odvodnění nejméně na 180 tis. ha a vybudování závlah na 28 tis. ha zemědělské půdy, je nutno již nyní zabezpečovat dostatečný předstih pro léta sedmé pětiletky, protože záměry jsou ještě náročnější.

Pozitivní výsledky jsou dosahovány i v rekultivacích luk a pastvin a v pozemkových úpravách; to je třeba ocenit. Zvýšená pozornost musí však být při těchto pracích věnována důslednému respektování zásad ochrany a tvorby životního prostředí.

Úkoly na úseku zúrodňovacích prací budeme i nadále podporovat finančními prostředky Státního fondu pro zúrodnění půdy. Vlastní zdroje zemědělských podniků by pro tyto náročné a nákladné záměry samozřejmě nepostačovaly. V minulých letech bylo z fondu uvolňováno ročně cca 1,2 mld korun, v letošním roce plán rozpočtu fondu dosahuje téměř 1,5 mld Kčs. Státní fond pro zúrodnění půdy aktivně ovlivňuje budování závlah a odvodnění, rekonstrukce a údržbu vodních toků a rybníků, rekultivace a zúrodnění půd. Tyto práce jsou prováděny ve stále obtížnějších podmínkách a jsou proto i nákladnější. Bude proto třeba zvážit možnosti posílení zdrojů fondů tak, aby tempo rekultivací melioračních a zúrodňovacích prací odpovídalo potřebám rychlého rozvoje rostlinné výroby. 

Při veškeré péči o využití půdy zůstávají a zůstanou některé plochy, zpravidla menší, které se z různých důvodů pro zemědělskou velkovýrobu nehodí. Ve svém souhrnu však zanedbatelné nejsou a občané velice často - a správně - na jejich nevyužívání poukazují. Některé takové těžko obhospodařovatelné plochy přebírají k účelovému produkčnímu využití společenské organizace. Zájem o takové pozemky stoupá i u jednotlivců v souvislosti se smluvním výkrmem zvířat. I když např. v letech 1978 - 1979 bylo již takto předáno k využití asi 1,5 tis. ha půdy, především pro zahrádkářské účely, nejsou to výsledky uspokojivé. Tato problematika vyžaduje aktivnější přístup a více pochopení. Jde tu vysloveně o záležitost místní; tedy o záležitost JZD, ale také o odpovědnost orgánů národních výborů a organizací v okresech.

Vláda velmi oceňuje to, že v tomto směru působí aktivně některé složky Národní fronty. Např. svojí brigádnickou činností a pomocí ve sklizni sena z obtížně přístupných ploch přispívají každoročně k řešení krmivové základny v našem zemědělství.

Pokud jde o lesní hospodářství, vláda zdůrazňuje nutnost zaměření hospodaření v lesích na plnění nejen produkční úlohy, ale i všech ostatních celospolečenských funkcí lesů. V tomto směru je třeba postupně upřesňovat provedení důsledné kategorizace podle převažujícího poslání lesů s konkrétním vymezením lesů hospodářských, zvláštního určení a ochranných. Je třeba dále uplatňovat diferencované způsoby hospodaření, které zabezpečí zvyšování biologické hodnoty lesů a bude vytvářet prostor pro racionalizaci celého výrobního procesu. Zlepšování podmínek pro racionální využívání lesního půdního fondu odvisí též od soustřeďování správy lesního národního majetku. Tento úkol se však resortu lesního a vodního hospodářství nepodařilo zabezpečit.

Zemědělská výroba i lesní hospodářství musí čelit celé řadě negativních vlivů průmyslových exhalací. Závažnost této skutečnosti vyplývá ze současného rozsahu poškození lesních porostů - především v kraji Severočeském a Západočeském. Z těchto příčin vznikají i ztráty na zemědělské výrobě. Jsou postihovány polní kultury, půda a následně i živočišná produkce.

Vláda si je vědoma závažnosti této situace a bude se těmito problémy soustavně zabývat.  

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vláda České socialistické republiky se v uplynulém období každoročně zabývala hodnocením vývoje půdního fondu. Ke zlepšení hospodaření s půdou přijala konkrétní usnesení, která sledují dosažení maximální účinnosti nové právní úpravy ochrany zemědělského a lesního půdního fondu. Vycházela přitom i z jednání federálních orgánů o této problematice. Bohužel, ani nové zákony, ani další prováděcí dispozice zatím nepřivodily zásadní obrat ke zlepšení.

V souladu s cíli politiky KSČ a vlády je však nutno respektovat nezastupitelnou úlohu půdy a s důsledností uplatňovat novou právní úpravu její ochrany. Nejen cestou příslušných orgánů a organizací, ale i zvyšováním povědomí vysoké odpovědnosti širokých vrstev obyvatelstva za zachování tak významných přírodních zdrojů.

Provedené analýzy ukazují, že hlavním problémem ochrany a využití zemědělského a lesního půdního fondu není nedostatek legislativních opatření, ale jejich nedodržování a obcházení i nepružnost při překonávání dříve uplatňovaných postupů. Dále je to řada spíše technických nedostatků, které ovlivňují možnosti úspornějšího využívání pozemků při výstavbě, těžbě i intenzivnějšího využití půdy přímo v zemědělských podnicích. Je proto nutno především zkvalitňovat a zdokonalovat práci orgánů ochrany půdy a státní správy lesního hospodářství i dalších orgánů, které se podílejí - přímo nebo nepřímo - na péči o zemědělský a lesní půdní fond. Aby mohly koncepčně a kvalifikovaně provádět zpřísněná ustanovení nových právních předpisů, kontrolovat jejich dodržování včetně podmínek, které jsou ukládány v jednotlivých rozhodnutích o odnětí půdy a o změnách kultur. A také důrazněji uplatňovat i sankční opatření.

Vláda uvažuje taková opatření zejména v těchto směrech:

- i při snižování správního aparátu zkvalitnit obsazení všech stupňů orgánů ochrany půdního fondu

- požadovat, aby orgány územního plánování při směrování investičních záměrů zemědělskou i lesní půdu maximálně šetřily. Vydat pro sjednocení postupu různých organizací společné předpisy; přehodnotit dosavadní hygienické, ochranářské i jiné předpisy a tak umožnit racionálnější využívání zemědělských a lesních pozemků, pozemků uvnitř obcí a volných ploch ve výrobních areálech

- trvat na uplatnění účinnějších nástrojů řízení v dlouhodobém programu investiční politiky ústředních orgánů; v těžbě nerostných surovin důsledně požadovat alternativy otvírek nových ložisek na horších půdách a dotěžování surovin na celou mocnost

- zvážit možnost centrálního regulování odnímané půdy a stanovení závazných úkolů rekultivace devastované půdy. Uložit zpracování závazných harmonogramů rekultivací dočasně neobdělávané půdy ve všech krajích, okresech a zemědělských podnicích

- požadovat, aby bylo urychleně rozhodováno o návrzích na změny kultur a v průběhu letošního roku dokončeno promítnutí výsledků fyzických inventur do evidence nemovitostí a do podnikových evidencí půdy; pokud převody zemědělské půdy do takzvané "ostatní" byly neoprávněné, provést přehodnocení vydaných rozhodnutí; statisticky sledovat a vyhodnocovat i změny lesního půdního fondu

- účelněji využívat drobné a pro zemědělskou velkovýrobu nevhodné plochy vč. pozemků navržených k zalesnění a včetně takzvané ostatní půdy pro zájmové společenské organizace Národní fronty, pro zahrádkářskou a rekreační činnost a pro rozšiřování smluvního výkrmu zvířat

- usilovat o zabezpečení dodávek vhodné mechanizace pro intenzivní využívání veškeré zemědělské půdy včetně horských a podhorských oblastí

- znovu posoudit možnost výrazného prohloubení nástrojů při odnímání půdy a podpořit je zainteresovaností projekčních organizací na jeho minimalizaci. Současně hledat další zdroje pro posílení Státního fondu pro zúrodňování půdy

- dát iniciativní podněty k tomu, aby opatření, která jsou v pravomoci orgánů federálních, byla připravena a provedena v koordinaci s národními orgány; toto úsilí vhodně propojit s přípravou jednání o ochraně půdního fondu ve Federálním shromáždění.

Soudružky a soudruzi poslanci, vláda předpokládá, že dnešní jednání pléna České národní rady bude orientováno kriticky a že přinese další podněty a doporučení. K celému souboru závěrů se proto vláda zvlášť vrátí a připraví ucelený komplex opatření, která současně budou i odpovídající formou realizace doporučení České národní rady. 

Ochrana půdního fondu a jeho zachování pro další generace je jeden z případů, kdy společensky žádoucí postup je složitý a náročný a střetává se s řadou jiných - také důležitých a naléhavých požadavků. Navíc se na prvý pohled jakoby zdá, že řešení je ještě možno odložit. Ale je tu současně velká odpovědnost vůči budoucnosti, vůči generacím, které přijdou. To není fráze - to už je dnes holá skutečnost. Další postup vyžaduje proto moudrost ve volbě nástrojů, naléhavost i tvrdost, protože půda, kterou dnes a zítra lze ještě zachránit, může být za několik let ztracena definitivně.

Nejde konečně o starosti, které máme jen u nás. Zpráva informačního ústředí Spojených národů o jednání Světové konference o podnebí v Ženevě odhaluje velice podobné znepokojivé tendence ve světovém měřítku.

V naší zemi však jde o naše podmínky života a o naši výživu. Problémy půdy, jejího využití a ochraňování nelze proto vidět jako sice důležitou, ale jen dílčí otázku technickou nebo právní. Tady jde, soudruzi poslanci, o mnohem více. Půda vytváří jednu z podmínek životní úrovně lidu, je přímou součástí našeho socialistického způsobu života. V těchto nejširších souvislostech, jak to i vyplývá z posledního 15. zasedání ÚV KSČ, je účinná ochrana půdy naší vlasti důležitou otázkou politickou. Vláda je proto toho názoru, že z hlediska této politické odpovědnosti je nutno přijmout další opatření, i když budou obtížná, snad i nákladná a v některých směrech i tvrdá.

Chtěl bych ujistit Českou národní radu, že vláda České socialistické republiky bude považovat otázky ochrany a racionálního využívání zemědělské a lesní půdy za jeden ze svých předních a trvalých úkolů. /Potlesk./